<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?><FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:l="http://www.w3.org/1999/xlink"><description><title-info><genre>prose_classic</genre><author><first-name>Henrik</first-name><last-name>Sienkiewicz</last-name></author><book-title>Quo vadis</book-title><annotation><p>Mohutn� obraz antick�ho ��ma doby Neronovy a prvn� po��tky k�es�anstv�. T�i�t�m knihy je historick� katastrofa po��ru ��ma. Starou tradici, �e ��m byl sp�len z podn�tu c�sarova, spojil autor d�mysln� s jin�m d�jov�m p�smem, se soupe�en�m Petronia a Tigellina o vliv na ��len�ho c�sa�e. P�sobiv� je l��en� Neronov�ch hostin a slavnost�, ot��saj�c� jsou sc�ny mu�en� k�es�an�.</p></annotation><date>1958</date><coverpage><image l:href="#cover"/></coverpage><lang>cs</lang><src-lang>pl</src-lang><translator><first-name>Erich</first-name><last-name>Sojka</last-name></translator></title-info><src-title-info><genre>prose_classic</genre><author><first-name>Henrik</first-name><last-name>Sienkiewicz</last-name></author><book-title>Quo vadis</book-title><date>1896</date><lang>pl</lang></src-title-info><document-info><author><first-name>Henrik</first-name><last-name>Sienkiewicz</last-name></author><program-used>calibre 2.32.1, FictionBook Editor Release 2.6.6, fb2cut 2.5.4, fb2cut 2.6.2</program-used><date value="2016-04-27">27.4.2016</date><id>e93b5a26-0473-4764-a860-9642cd9561f1</id><version>1.0</version></document-info><publish-info><year>1986</year></publish-info></description><body><title><p>Quo vadis?</p><p>Henryk Sienkiewicz</p></title><section><title><p>D�L PRVN�</p></title><section><title><p>KAPITOLA 1</p></title><p>Petronius se probudil st�� v poledne a jako oby�ejn� velmi unaven. V�era byl na hostin� u Nerona. Prot�hla se pozd� do noci. V posledn� dob� p�est�valo Petroniovi n�jak slou�it zdrav�. S�m o sob� ��k�val, �e se r�no probouz� jakoby zd�ev�n�l� a neschopen soust�edit my�lenky. Ale rann� koupel a d�kladn� mas� t�la otroky, kte�� v tom byli vycvi�eni, zrychlovaly postupn� ob�h jeho l�n� krve, probouzely ho, k��sily, vracely mu s�ly, tak�e z oleothekia, posledn�ho odd�len� l�zn�, vych�zel je�t� v�dycky jako znovuzrozen�, s o�ima z���c�ma vtipem a vesel�m, omlazen, pln �ivota, pln p�vabu, nedosti�n�, �e se s n�m nemohl rovnat ani s�m Otho, prost� skute�n� arbiter elegantiarum, jak ho naz�vali.</p><p>Do ve�ejn�ch l�zn� chod�val z��dka: leda�e tam mluvil n�jak� pozoruhodn� r�tor, o n�m� se hovo�ilo ve m�st�, anebo kdy� se v efebi�ch konaly zvl᚝ zaj�mav� z�pasy. M�l ostatn� ve sv� insule vlastn� thermy, kter� mu Celer, v�hlasn� spole�n�k Sever�v, roz���il, p�estav�l a za��dil s tak neoby�ejn�m vkusem, �e s�m Nero p�izn�val, �e jsou lep�� ne� c�sa�sk�, i kdy� c�sa�sk� l�zn� byly rozs�hlej�� a za��zeny s nesrovnateln� v�t��m p�epychem.</p><p>Probudiv se tedy pozd� po on� hostin�, na kter�, unud�n ji� Vatiniov�m �a�kov�n�m, z��astnil se spolu s Neronem, Lucanem a Senecionem diatriby, zda m� �ena du�i, osv�oval se nyn� jako oby�ejn� v l�zn�ch.</p><p>Dva obrov�t� balneato�i jej pr�v� polo�ili na cyp�i�ovou mensu, pokrytou sn�hob�l�m egyptsk�m byssem, a dlan�mi nam��en�mi ve vonn�m oleji po�ali t��t jeho hezky stav�n� t�lo. �ekal se zav�en�ma o�ima, a� teplo laconica a teplo jejich rukou p�ejde do n�ho a zbav� jej �navy.</p><p>Av�ak po chv�li se dal do �e�i. Otev�el o�i a za�al se vypt�vat na po�as� a pak na gemy, kter� mu zlatn�k Idomen sl�bil dnes poslat k prohl�dnut� Dozv�d�l se, �e po�as� je hezk�, �e vane lehk� v�nek od Albsk�ch vrch� a �e gemy nep�i�ly. Petronius p�iv�el op�t o�i a rozk�zal, aby ho p�enesli do tepidaria, kdy� vtom vyhl�dl zpoza z�v�su nomenclator a ozn�mil, �e Petronia p�i�el nav�t�vit mlad� Marcus Vinicius, kter� se pr�v� vr�til z Mal� Asie.</p><p>Petronius rozk�zal, aby hosta uvedli do tepidaria, a s�m se tam p�est�hoval. Vinicius byl syn jeho star�� sestry, kter� se p�ed lety provdala za Marka Vinicia, konsula za Tiberiov�ch �as�. Mlad�k slou�il nyn� pod Corbulonem proti Parth�m a vracel se po skon�en� v�lce do m�sta. Petronius k n�mu c�til ur�itou n�klonnost, kter� hrani�ila s l�skou, proto�e Marcus byl hezk�, atleticky rostl� mlad�k a dovedl z�rove� zachov�vat ve zka�enosti jistou estetickou m�ru, a toho si Petronius v�il nade v�ecko.</p><p>�Pozdrav Petroniovi!� �ekl mlad� �lov�k, vch�zeje pru�n�m krokem do tepidaria. �K� t� v�ichni bohov� zahrnuj� �t�st�m, zvl�t� pak Asklepios a Kypris, proto�e pod jejich dvoj� ochranou t� nem��e potkat nic zl�ho.�</p><p>�Bu� v�t�n v ��m� a k� je ti odpo�inek po v�lce sladk�,� odpov�d�l Petronius a vyt�hl ruku ze z�hyb� m�kk� carbasov� tkaniny, do n� byl zavinut. �Co nov�ho v Arm�nii? A kdy� u� jsi byl v Asii, nezavadil jsi n�hodou o Bithynii?�</p><p>Petronius byl kdysi m�stodr�itelem v Bithynii, ba co v�ce, spravoval ji r�zn� a spravedliv�. Bylo to v podivn�m rozporu s charakterem tohoto �lov�ka, proslul�ho svou z�en�tilost� a z�libou v rozko��ch�� ale pr�v� proto vzpom�nal r�d na ony doby, proto�e byly d�kazem, ��m by mohl a dovedl b�t, kdyby se mu zl�bilo.</p><p>�Byl jsem v Herakleji,� odpov�d�l Vinicius. �Vyslal m� tam Corbulo s rozkazem p�iv�st posily.�</p><p>�Ach, Heraklea! Znal jsem tam jednu d�vku z Kolchidy. Dal bych za ni v�echny zdej�� rozvedenky nevyj�maje Poppaeu. Ale to bylo d�vno! Pov�dej rad�ji, co nov�ho p�ed Parthskou zd�. Abych ti pravdu �ekl, nud� m� v�ichni ti Vologesov�, Tiridatov�, Tigranov� a cel� ta barbarsk� sebranka, kter᠖ jak tvrd� mlad� Arulanus�� chod� doma je�t� po �ty�ech a jen p�ed n�mi si hraje na lidi. Ale nyn� se o nich v ��m� hovo�� hodn�, u� proto, �e je nebezpe�n� mluvit o n��em jin�m.�</p><p>�V�lka pokra�uje �patn�, a neb�t Corbulona, mohla by se zm�nit v por�ku.�</p><p>�Corbulo! U Bakcha! To je opravdov� b�h v�lky, skute�n� Mars: velik� vojev�dce, ale z�rove� prchliv�, �estn� a hloup�. M�m ho r�d u� proto, �e se ho Nero boj�.�</p><p>�Corbulo nen� hloup� �lov�k.�</p><p>�Mo�n� �e m� pravdu, ale ostatn젖 je to v�echno jedno. Hloupost, jak ��k� Pyrrh�n, nen� o nic hor�� ne� moudrost a ni��m se od n� neli��.�</p><p>Vinicius za�al vypr�v�t o v�lce, ale kdy� Petronius p�iv�el v��ka, mlad� �lov�k vida jeho unaven� a trochu pohubl� obli�ej, zm�nil p�edm�t hovoru a za�al se ho s jistou starostlivost� vypt�vat na zdrav�.</p><p>Petronius otev�el znovu o�i.</p><p>Zdrav�!� Ne. Nec�t� se zdr�v. Pravda, nen� je�t� tak daleko jako mlad� Sisenna, kter� ztratil citlivost natolik, �e kdy� ho r�no p�en�eli do l�zn�, zeptal se:</p><p>�Sed�m?� Ale zdr�v Petronius nen�. Vinicius jej p�ed chv�l� doporu�il ochran� Asklepia a Kypridy. Ale on, Petronius, nev��� v Asklepia. V�dy� se ani nev�, �� syn je ten slavn� Asklepios, zda Arsinoin nebo Koronidin, a je-li nejist� matka, co teprve ��ci o otci? Kdopak se m��e dneska zaru�it t�eba jen co do vlastn�ho otce?</p><p>Zde se Petronius rozesm�l a pak pokra�oval:</p><p>�P�ed dv�ma lety jsem sice poslal do Epidauru t�i tucty �iv�ch drozd� a k�dinku zlata, ale v� pro�? �ekl jsem si: pom��e nebo nepom��e�� ale neu�kod�. Jestli�e lid� na sv�t� p�in�ej� je�t� boh�m ob�ti, pak mysl�m, �e v�ichni uva�uj� jako j�. V�ichni. Snad jen krom� poh�n��� mul�, kte�� se pronaj�maj� pocestn�m u Porta Capena. Krom� s Asklepiem m�l jsem tak� co d�lat s asklepiady, kdy� jsem vloni trochu stonal na m�ch��. Konali za mne inkubace. V�d�l jsem, �e jsou to ta�k��i, ale z�rove� jsem si ��kal: u�kodit mi to nem��e. Sv�t stoj� na sam�m ta�k��stv� a �ivot je iluze. Tak� du�e je klam. �lov�k mus� m�t v�ak tolik rozumu, aby dovedl odli�it p��jemn� iluze od nep��jemn�ch. Ve sv�m hypocaustu d�v�m topit cedrov�m d��v�m posypan�m ambrou, proto�e d�v�m v �ivot� p�ednost v�n�m p�ed z�pachy. A pokud jde o Kypridu, j� jsi m� doporu�il tak�, projevuje se jej� p��e o mne tak, �e m�m p�ch�n� v prav� noze. Ale jinak je to dobr� bohyn�. A tak se mi zd�, �e i ty te� ponese� d��ve �i pozd�ji na jej� olt�� b�l� holubice.�</p><p>�M� pravdu,� �ekl Vinicius. �Vyhnuly se mi st�ely Parth�, ale zas�hl m� ��p Amor�v� Docela neo�ek�van�, n�kolik stadi� p�ed m�stskou branou.�</p><p>�U b�l�ch kolen Charitek! Tohle mi mus� vypr�v�t, a� bude� m�t �as,� �ekl Petronius.</p><p>�V�ak jsem t� p�i�el po��dat o radu,� odpov�d�l Marcus.</p><p>Av�ak vtom ve�li epil�to�i a za�ali se zab�vat Petroniem. Marcus shodil tuniku a vstoupil do vany s vla�nou vodou, nebo� Petronius ho pozval, aby se vykoupal.</p><p>�Ach, ani se t� nept�m, op�tuje-li tv� city,� �ekl Petronius, prohl�eje si mlad� Viniciovo t�lo, kter� vypadalo jako vytesan� z mramoru. �Kdyby t� byl vid�l Lysippos, zdobil bys nyn� jako socha mlad�ho Herkula br�nu do Palatinu.�</p><p>Mlad� �lov�k se spokojen� usm�l a za�al se no�it do vany, hojn� p�i tom vy�plouch�vaje teplou vodu na mozaiku zn�zor�uj�c� H�ru v okam�iku, kdy pros� Sp�nek, aby uspal Dia. Petronius se na� zahled�l spokojen�m okem um�lce.</p><p>Ale kdy� se u� dost vynad�val a oddal se zas ruk�m epil�tor�, ve�el lector, na b�ichu bronzovou krabici a v n� svitky papyru.</p><p>�Chce� poslouchat?� zeptal se Petronius.</p><p>�Kdy� je to tv� d�lo, pak r�d,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Ale jestli�e ne, rad�ji bych hovo�il. Poetov� p�epad�vaj� dneska lidi na ka�d�m n�ro��.�</p><p>�M� pravdu. Nem��e� j�t kolem baziliky, kolem l�zn�, kolem bibliot�ky nebo knihkupectv�, abys tam nevid�l poetu gestikuluj�c�ho jako opice. Agrippa, kdy� sem p�ijel z V�chodu, pova�oval je za bl�zny. Ale to je te� takov� doba. Caesar p�e ver�e, a tak jdou v�ichni v jeho stop�ch. Je jen zak�z�no ps�t lep�� ver�e ne� caesar. A pr�v� proto se trochu boj�m o Lucana� Ale j� p�i pr�zou, a tou ostatn� ne�astuji ani sebe sam�ho, ani jin� lidi. To, co m�l lector ��st, jsou codicilli toho ubo��ka Fabricia Veientona.�</p><p>�Pro� ubo��ka?�</p><p>�Proto�e mu �ekli, aby si zahr�l na Odyssea a nevracel se dom� a� do nov�ho na��zen�. Bude m�t tu svou odysseu o to snaz�� ne� Odysseus, �e jeho �enou nen� Penelopa. Nemus�m ti, douf�m, pov�dat, �e to ud�lali hloup�. Jen�e tady nikdo nebere nic jinak ne� povrchn� Je to dost slab� a nudn� kniha. Lid� ji za�ali n�ru�iv� ��st, a� kdy� autora poslali do vyhnanstv�. Te� je sly�et ze v�ech stran: ,Scandala! Scandala!�</p><p>Je mo�n�, �e n�kter� v�ci si Veiento vymyslil, ale j� zn�m m�sto a zn�m na�e patres a na�e �eny, a proto t� uji��uji, �e to v�e je bled�� ne� skute�nost. Kdy� se to tak vezme, ka�d� tam te� hled᠖ sebe s obavami a sv� zn�m� se �kodolibou radost�. V Avirunov� knihkupectv� p�episuje tu knihu podle diktanda sto p�sa��.</p><p>A jej� �sp�ch je zaru�en.�</p><p>�Ty tam nejsi namo�en?�</p><p>�Jsem, ale autor se nestrefil, proto�e j� jsem p�edn� hor�� a pak ne tak povrchn�, jak m� vyl��il. Pod�vej se, my jsme tady u� d�vno ztratili cit pro to, co se slu�� nebo neslu��. Mn� sam�mu se zd�, �e kdy� se to vezme doopravdy, nen� v tom takov� rozd�l, i kdy� Seneca, Musonius a Thrasea p�edst�raj�, �e jej vid�. Mn� je to v�echno jedno! U Herkula, �e pov�d�m, co si mysl�m!</p><p>Ale zachoval jsem si tu p�ednost, �e v�m, co je o�kliv� a co kr�sn頖 a v tom se nap��klad n� m�d�nobrad� b�sn�k, vozataj, zp�v�k, tane�n�k a histrio�� nevyzn�.�</p><p>�A stejn� je mi l�to Fabricia! Je to dobr� spole�n�k.�</p><p>�Zahubila ho sebel�ska. Kdekdo jej podez�ral, nikdo nic po��dn� nev�d�l, ale on s�m to nedovedl vydr�et a roz�ept�val to na v�echny strany jako velik� tajemstv�. Sly�el jsi o Rufinov� p��padu?�</p><p>�Ne.�</p><p>�P�ejd�me tedy do frigidaria, tam se ochlad�me a tam ti o n�m budu vypr�v�t.�</p><p>P�e�li do frigidaria, v jeho� st�edu tryskala vzh�ru font�na zbarven� do sv�tler��ova a ����c� fialkovou v�ni. Tam usedli do v�klenk� vystlan�ch hedv�b�m a za�ali se ochlazovat. Chv�li ml�eli. Vinicius hled�l n�jak� �as zamy�len� na bronzov�ho fauna, kter� si p�ehodil p�es rameno nymfu a chtiv� hledal sv�mi �sty jej� rty; pak �ekl:</p><p>�Ten to d�l� spr�vn�. Tohle je v �ivot� nejkr�sn�j��.�</p><p>�V�cem�n�! Ale ty krom� toho miluje� tak� v�lku, kterou j� nem�m r�d, proto�e pod stany pukaj� nehty a ztr�cej� svou r��ovost. Ostatn젖 ka�d� m� v n��em zal�ben�. M�d�nobrad� m� r�d zp�v, zvl�t� sv�j vlastn�, a star� Scaurus svou korintskou v�zu, kter� stoj� v noci u jeho l��ka a kterou l�b�, nem��e-li usnout.</p><p>Cel� okraj j� u� vyl�bal. A pov�z mi, ty nep�e� b�sn�?�</p><p>�Ne. Nikdy v �ivot� jsem neslo�il jedin� cel� hexametr.�</p><p>�A nehraje� na loutnu a nezp�v�?�</p><p>�Ne.�</p><p>�A nejezd� s vozem?�</p><p>�Z�vodil jsem sv�ho �asu v Antiochii, ale bez �sp�chu.�</p><p>�Pak tedy nem�m o tebe starost. A ke kter� stran� pat�� v hippodromu?�</p><p>�K zelen�m.�</p><p>�Jsem tedy �pln� klidn�, zvl�t� proto, �e i kdy� m� velk� majetek, nejsi p�ece jen tak bohat� jako Pallas nebo Seneca. Proto�e, abys v�d�l, u n�s je te� dobr� ps�t b�sn�, zp�vat za doprovodu loutny, recitovat a z�vodit v cirku, ale je�t� lep�� a zvl�t� bezpe�n�j�� je nepsat b�sn�, nehr�t, nezp�vat a nez�vodit v cirku.</p><p>A nejlep�� je obdivovat se, kdy� tyto v�ci d�l� M�d�nobrad�. Jsi hezk� hoch, m��e ti tedy hrozit snad jen to, �e by se do tebe zamilovala Poppaea. Ale ona je na to p��li� zku�en�. L�sky si u�ila dost p�i sv�ch dvou prvn�ch mu��ch, p�i t�et�m j� jde o n�co jin�ho. A v�, �e ten hlup�k Otho ji dosud k zbl�zn�n� miluje?�</p><p>Chod� po hispansk�ch skalisc�ch a vzdych�. Ztratil do t� m�ry sv� d�vn� n�vyky a tak p�estal db�t na sebe, �e mu na �pravu ��esu sta�� te� pouh� t�i hodiny denn�. Kdo by se toho byl nad�l, zvl�t� u Othona!�</p><p>�J� ho ch�pu,� odpov�d�l Vinicius. �Ale na jeho m�st� bych d�lal n�co jin�ho.�</p><p>�A co?�</p><p>�Tvo�il bych z tam�j��ch horal� legie, kter� by mu byly v�rn�. Jsou to zdatn� voj�ci, ti Iberov�.�</p><p>�Vinicie, Vinicie! M�m t�m�� chu� ��ci, �e bys to nedovedl. A v� pro�? Takov� v�ci se d�laj�, ale nehovo�� se o nich. Ani jako o mo�nosti. Pokud jde o mne, j� bych se na jeho m�st� sm�l Poppaeji, sm�l bych se M�d�nobrad�mu a tvo�il bych si legie, ale ne z Iber�, n�br� z Iberek. A nanejv�� bych snad psal epigramy, kter� bych ostatn� nikomu nep�ed��tal, tak jako ten uboh� Rufinus.�</p><p>�Cht�l jsi mi vypr�v�t o jeho p��padu.�</p><p>�Pov�m ti to v unctuariu.�</p><p>Ale v unctuariu p�iv�bilo Viniciovu pozornost n�co jin�ho�� p�ekr�sn� otrokyn�, kter� tam o�ek�valy koupaj�c� se mu�e. Dv� z nich, �erno�ky, podobn� n�dhern�m soch�m z ebenu, za�aly nat�rat jejich t�la jemn�mi arabsk�mi vo�avkami, jin� d�vky z Frygie, kter� se vyznaly v �es�n�, dr�ely v m�kk�ch a jako had ohebn�ch pa��ch le�t�n� kovov� zrcadla a h�ebeny, dal�� dv�, �eck� d�vky z ostrova K�u, podobaj�c� se bohyn�m, �ekaly jako vestiplicae, a� nadejde chv�le, kdy budou t�gy sv�ch p�n� skl�dat do d�stojn�ch z�hyb�.</p><p>�U Dia Hromovl�dn�ho!� �ekl Marcus Vinicius.</p><p>�Jak� ty tu m� v�b�r!�</p><p>�D�v�m p�ednost v�b�ru p�ed po�tem,� odpov�d�l Petronius. �Cel� m� familia v ��m� ne��t� v�ce ne� �ty�i sta hlav. Mysl�m, �e k osobn� obsluze pot�ebuj� v�ce lid� snad jen zbohatl�ci.�</p><p>�Kr�sn�j�� t�la nem� snad ani M�d�nobrad�,� hovo�il Vinicius d�le a ch��p� se mu roz���ilo.</p><p>Petronius odpov�d�l s jistou d�vkou blahosklonn� nedbalosti:</p><p>�Jsi m�j p��buzn� a j� nejsem ani tak neoblomn� jako Bassus, ani takov� punti�k�� jako Aulus Plautius.�</p><p>Av�ak Vinicius, usly�ev toto posledn� jm�no, zapomn�l na chv�li na d�vky z K�u. Zvedl �iv� hlavu a zeptal se:</p><p>�Jak sis tak vzpomn�l na Aula Plautia? V� o tom, �e kdy� jsem si p�ed m�stem vykloubil ruku, str�vil jsem v�ce ne� deset dn� v jejich dom�? Plautius jel v okam�iku, kdy se nehoda stala, pr�v� kolem, a kdy� vid�l, �e m�m velk� bolesti, vzal m� k sob� a tam m� jeho otrok, l�ka� Meri�n, vyl��il. Pr�v� o tom jsem s tebou cht�l mluvit.�</p><p>�Pro�? Nezamiloval ses n�hodou do Pomponie?</p><p>Jestli�e ano, tak t� lituji: nen� to u� ��dn� mladice a je p�esp��li� ctnostn�. Nedovedu si p�edstavit nic hor��ho ne� takov� spojen�. Brrr!�</p><p>�Kdepak do Pomponie! Eheu!� �ekl Vinicius.</p><p>�Do koho tedy?�</p><p>�Kdybych j� to v�d�l, do koho! V�dy� j� ani po��dn� nev�m, jak se jmenuje: Lygie nebo Kallina? V Plautiov� dom� j� ��kaj� Lygie, proto�e poch�z� z n�roda Lyg�, ale m� tak� sv� barbarsk� jm�no Kallina. Je to podivn� d�m, t�ch Plauti�. Lid� se v n�m roj� plno, ale ticho je tam jako v h�j�ch v Subiacu. �adu dn� jsem nev�d�l, �e v tomto dom� bydl� bohyn�. A� jednou za sv�t�n� jsem ji spat�il, jak se myje u zahradn� font�ny.</p><p>A p��sah�m ti p�i p�n�, z n� se zrodila Afrodita, �e paprsky jit�n�ho slunce prosv�covaly jej� t�lo. M�l jsem dojem, �e jakmile slunce zmiz�, mus� se rozplynout ve sv�tle, jako se rozpl�v� jit�enka. Od onoho dne jsem ji vid�l je�t� dvakr�t a od onoho dne tak� nev�m, co je klid, nezn�m ��dn� jin� touhy, nechci v�d�t, co mi m��e d�t m�sto, nechci �eny, nechci zlato, nechci korintskou m�� ani jantar, ani perlovec, ani v�no, ani hostiny, chci jen a jen Lygii. ��k�m ti up��mn�, Petronie, �e po n� tou��m tak, jak tou�il po Pasitheji b�h sp�nku, zobrazen� na mozaice ve tv�m tepidariu, tou��m po n� cel� dny a noci.�</p><p>�Kdy� je to otrokyn�, tak ji odkup.�</p><p>�Nen� otrokyn�.�</p><p>�Co tedy je? Plautiova propu�t�nka?�</p><p>�Nebyla nikdy otrokyn�, a proto nemohla b�t propu�t�na.�</p><p>�Co tedy?�</p><p>�Nev�m: kr�lovsk� dcera nebo n�co takov�ho.�</p><p>�Vzbuzuje� ve mn� zv�davost, Vinicie.�</p><p>�Chce�-li m� poslouchat, hned tvou zv�davost ukoj�m. Nen� to p��li� dlouh� p��b�h. Ty jsi mo�n� znal osobn� Vannia, kr�le Sueb�, kter� byl vyhn�n z vlasti a �il dlouhou dobu tady v ��m�, ba proslavil se dokonce �t�st�m ve h�e v kostky a jako dobr� vozataj. Caesar Drusus ho uvedl op�t na tr�n. Vannius, v podstat� zdatn� �lov�k, vl�dl zpo��tku dob�e a vedl ��astn� v�lky, ale pozd�ji za�al p�esp��li� od�rat z k��e nejen sousedy, n�br� i sam� Sueby. A tak se Vangio a Sido, dva jeho bratranci, synov� Vibilia, kr�le Hermandur�, rozhodli, �e ho p�inut�, aby odjel op�t do ��ma � zkusit �t�st� v kostk�ch.�</p><p>�Vzpom�n�m si, bylo to ned�vno, za Claudia.�</p><p>�Ano. Vypukla v�lka. Vannius si p�izval na pomoc Jazygy a jeho draz� bratr�nci Lygy. Ti, kdy� usly�eli o Vanniov� bohatstv�, zv�beni nad�j� na ko�ist, p�it�hli v takov�m po�tu, �e s�m c�sa� Claudius se za�al ob�vat o klid na hranici. Claudius se necht�l vm�ovat do v�lek barbar�, ale p�esto napsal Ateliovi Histerovi, kter� velel podunajsk� legii, aby bedliv� sledoval pr�b�h v�lky a nedovolil poru�it m�r u n�s. Hister si tenkr�t vy��dal od Lyg� slib, �e nep�ekro�� hranice. Lygov� nejen souhlasili, n�br� dali mu dokonce i rukojm�, mezi nimi� byla i �ena a dcera jejich vojev�dce� V�, p�ece, �e barba�i t�hnou do v�lek s �enami a d�tmi�</p><p>Nu�e, m� Lygie je dcera onoho vojev�dce.�</p><p>�Odkud to v�echno v�?�</p><p>��ekl mi to s�m Aulus Plautius. Lygov� tenkr�t hranice sice nep�ekro�ili, jen�e barba�i p�it�hnou jako bou�ka a zase jako bou�ka odt�hnou. Tak zmizeli i Lygov� se sv�mi tu��mi rohy na hlav�. Porazili Vanniovy Sueby a Jazygy, ale jejich kr�l padl. A proto odt�hli s ko�ist� a rukojm� z�stala v Histerov�ch rukou. Matka brzy zem�ela a d�t� poslal Hister, nev�da, co s n�m, m�stodr�iteli cel� Germ�nie Pomponiovi. Ten se po v�lce s Chatty vr�til do ��ma, kde mu Claudius, jak v�, dovolil slavit triumf. D�v�e �lo tenkr�t za v�t�zov�m vozem, ale po slavnosti nev�d�l zase Pomponius, co s n�, proto�e rukojm� nemohl pova�ovat za otrokyni, a tak ji nakonec dal sv� sest�e Pomponii Graecin�, Plautiov� man�elce. V tomto dom�, kde v�e, po��naje p�ny a kon�e dr�be�� v kurn�ku, je ctnostn�, vyrostla i Lygie v d�vku bohu�el tak ctnostnou jako sama Graecina, ale z�rove� tak kr�snou, �e i Poppaea by vedle n� vypadala jako podzimn� f�k vedle jablka Hesperidek.�</p><p>�A d�l?�</p><p>�Znovu ti pov�d�m, �e od okam�iku, kdy jsem vid�l, jak u font�ny proza�uj� paprsky jej� t�lo, ��len� jsem se zamiloval.�</p><p>�Je tedy pr�zra�n� jako lampreda nebo jako mlad� sardinka?�</p><p>�Ne�ertuj, Petronie, a jestli�e t� mate nenucenost, s n� j� s�m hovo��m o sv� touze, tedy v�z, �e pestr� �at zakr�v� nejednou hlubok� r�ny. Mus�m ti tak� ��ci, �e kdy� jsem se vracel z Asie, spal jsem jednu noc v Mopsov� svatyni, abych m�l v�teck� sen. Ve snu se mi zjevil s�m Mopsos a ozn�mil mi, �e v m�m �ivot� dojde k velk� zm�n�, kterou zp�sob� l�ska.�</p><p>�Sly�el jsem, jak Plinius ��k�, �e nev��� v bohy, ale v��� ve sny. Je mo�n�, �e m� pravdu. M� vtipkov�n� mi tak� nep�ek��, abych se ob�as nezamyslil nad t�m, �e je snad skute�n� jen jedno bo�stvo, v��n�, v�emohouc�, tvo�iv頖 Venus Genitrix. V n� jsou soust�ed�ny du�e, v n� jsou soust�ed�na t�la a v�ci. Eros pozvedl sv�t z chaosu; u�inil-li dob�e, to je jin� ot�zka, ale je-li tomu u� jednou tak, mus�me uznat jeho moc, i kdy� j� zrovna nedobro�e��me��</p><p>�Ach Petronie! �lov�k najde ve sv�t� v�dycky snadn�ji filozofov�n� ne� dobrou radu.�</p><p>��ekni mi tedy u� jednou, co vlastn� chce�?�</p><p>�Chci m�t Lygii. Chci, aby tyto m� pa�e, kter� obj�maj� nyn� pouze vzduch, mohly obejmout a p�itisknout na hru� ji. Chci d�chat jej� dech. Kdyby byla otrokyn�, dal bych za ni Aulovi sto d�v�at s nohama ob�len�ma v�pnem na znamen�, �e jsou vystavov�na na prodej poprv�. Chci ji m�t ve sv�m dom� tak dlouho, dokud m� hlava nebude b�l� jako vrchol Soracte v zim�.�</p><p>�Ta tv� Lygie nen� sice otrokyn�, ale bu� jak bu� pat�� k Plautiov� familii, a proto�e je to opu�t�n� d�t�, nem��e b�t pova�ov�na za alumnu. Plautius by ti ji mohl p�enechat, kdyby cht�l.�</p><p>�To tedy nezn� Pomponii Graecinu. Ostatn� oba k n� p�ilnuli jako k vlastn�mu d�t�ti.�</p><p>�Pomponii zn�m. �pln� cyp�i�. Kdyby to nebyla Aulova �ena, mohla by se pronaj�mat jako pla�ka. Od Juliiny smrti nesvl�kla �ernou stolu a v�bec vypad�, jako by u� za�iva chodila po asfodelov� louce.</p><p>A k tomu ke v�emu je univira, je tedy mezi na�imi �ty�n�sobn�mi a p�tin�sobn�mi rozvedenkami z�rove� Phoenixem� Abych nezapomn�l� Sly�el jsi, �e se pr� Phoenix te� n�kdy skute�n� vyl�hl v horn�m Egypt�? To se mu pr� p�ih�z� ne �ast�ji ne� jednou za p�t set let.�</p><p>�Petronie, Petronie! O Phoenixovi si popov�d�me n�kdy jindy.�</p><p>�Co j� ti mohu ��ci, Marku mil�? Zn�m Aula Plautia, kter� si na mne do jist� m�ry potrp�, i kdy� odsuzuje m�j zp�sob �ivota, a snad si mne v�� v�ce ne� jin�ch, proto�e v�, �e jsem nikdy nedon�el, jako nap��klad Domitius Afer, Tigellinus a cel� ta klika Ahenobarbov�ch p��tel. Ani� jsem p�i tom ze sebe d�lal stoika, mra�il jsem se nejednou nad t�mi Neronov�mi �iny, na kter� Seneca a Burrhus hled�li shov�vav�.</p><p>Jestli�e si mysl�, �e bych ti mohl u Aula n�co vyjednat�� r�d ti poslou��m.�</p><p>�Mysl�m, �e bys mohl. M� na n�ho vliv a nadto vl�dne tv�j rozum nevy�erpateln�mi prost�edky. Kdyby ses sezn�mil se situac� a promluvil s Plautiem��</p><p>�M� p��li� dobr� m�n�n� o m�m vlivu a vtipu, ale jde-li jenom o to, promluv�m s Plautiem, jen co se vr�t� do m�sta.�</p><p>�Vr�til se p�ed dv�ma dny.�</p><p>�Je-li tomu tak, p�jdeme te� do triclinia, kde �ek� sn�dan�, a pak, a� na�erp�me sil, d�me se odn�st k Plautiovi.�</p><p>�M�l jsem t� v�dycky r�d,� ozval se �iv� Vinicius, �ale te� d�m snad ke sv�m l�r�m postavit tvou sochu�� pod�vej se, tak kr�snou, jako je tato�� a budu j� p�in�et ob�ti.�</p><p>P�i t�chto slovech se oto�il k soch�m, kter� zdobily celou jednu st�nu provon�n� m�stnosti, a uk�zal rukou na Petroniovu sochu, kter� ho p�edstavovala jako Herma s berlou �t�st� v ruce.</p><p>Pak dodal:</p><p>�U sv�tla H�liova! Jestli�e ti byl podoben bo�sk� Alexandros�� nen� se co divit Helen�.�</p><p>A v tomto v�k�iku bylo stejn� up��mnosti jako pochlebenstv�, nebo� Petronius, i kdy� star�� a ne tak atletick� postavy, byl kr�sn�j�� ne� Vinicius. �eny v ��m� se obdivovaly nejen jeho ostrovtipu a vkusu, kter� mu z�skal p��zvisko arbiter elegantiarum, n�br� i jeho t�lu. Tento obdiv se zra�il i v obli�eji on�ch d�v�at z K�u, kter� te� urovn�vala z�hyby jeho t�gy. Jedna z nich, Eunik�, jej tajn� milovala a nyn� mu hled�la pokorn� a nad�en� do o��.</p><p>On si toho v�ak nev�iml; usm�l se jen na Vinicia a za�al mu m�sto odpov�di citovat Senec�v v�rok o �en�ch:</p><p>�Animal impudens� etc��</p><p>Pak ho objal pa�� kolem ramen a zavedl do triclinia.</p><p>V unctuariu za�aly dv� �eck� d�vky, frygick� d�v�ata a dv� �erno�ky ukl�zet epilichnia s vonn�mi mastmi. Ale vtom se za poodhrnut�m z�v�sem frigidaria objevily hlavy balneator� a ozvalo se tich�: �Pst!�</p><p>Na toto zavol�n� jedna �ekyn�, frygick� d�v�ata a ob� Ethiopky �iv� posko�ily a zmizely v okam�en� za z�v�sem. V therm�ch za��naly chv�le sv�vole a prostop�nosti, jim� inspector nebr�nil, proto�e se �asto s�m z��ast�oval t�ch nev�zan�ch z�bav. Tu�il je ostatn� i Petronius, ale jako �lov�k shov�vav�, kter� nerad trest�, p�imhu�oval nad nimi o�i.</p><p>V unctuariu z�stala jen Eunik�. Chv�li naslouchala hlas�m a sm�chu, vzdaluj�c�m se do laconica, a pak uchopila slonovinou a jantarem vykl�danou stoli�ku, na n� sed�l p�ed chv�l� Petronius, a postavila ji opatrn� k jeho so�e.</p><p>Unctuarium bylo napln�no slune�n�m sv�tlem a barvami, odr�ej�c�mi se od duhov�ch mramor�, jimi� byly oblo�eny st�ny.</p><p>Eunik� vystoupila na stoli�ku, a kdy� byla stejn� vysoko jako socha, objala pojednou pa�emi jej� krk, odhodila si dozadu zlat� vlasy, a tul�c se sv�m r��ov�m t�lem k b�l�mu mramoru, v�niv� p�itiskla �sta k chladn�m rt�m Petroniov�m.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 2</p></title><p>Po j�dle, kter�mu se ��kalo sn�dan� a k n�mu� zasedli oba p��tel� v dob�, kdy oby�ejn� smrteln�ci byli u� d�vno po poledn�m prandiu, navrhl Petronius lehk� zd��mnut�. Podle n�ho bylo je�t� brzy na n�v�t�vy.</p><p>Jsou sice lid�, kte�� za��naj� nav�t�vovat zn�m� za v�chodu slunce a pova�uj� to nadto za star� ��msk� zvyk.</p><p>Ale on, Petronius, to pova�uje za zvyk barbarsk�. Nejvhodn�j�� jsou odpoledn� hodiny, ne v�ak d��ve, dokud se slunce neposune k chr�mu Jova Kapitolsk�ho a neza�ne se d�vat kose na Forum. Na podzim b�v� je�t� horko a lid� po j�dle r�di sp�. A zat�m se tak p��jemn� naslouch� �um�n� font�ny v atriu a po povinn�ch tis�ci kroc�ch je tak p��jemn� zd��mnout si v na�ervenal�m sv�tle, procezen�m skrz purpurov�, nap�l zata�en� velarium. Vinicius uznal spr�vnost jeho slov, i za�ali se tedy proch�zet, hovo�it nenucen� o tom, co je nov�ho na Palatinu a ve m�st�, a tak� trochu filozofovat o �ivot�. Petronius se pak odebral do cubicula, ale nespal dlouho. Za p�l hodiny se objevil a rozk�zav, aby mu p�inesli verbenu, za�al k n� �ichat a nat�rat si j� ruce a skr�n�.</p><p>�Nev��il bys,� �ekl, �jak to o�ivuje a osv�uje�</p><p>Te� jsem p�ipraven.�</p><p>Lektika �ekala u� dlouho, nasedli tedy a dali se n�st na Vicus Patricius, do Aulova domu. Petroniova insula st�la na ji�n�m svahu Palatinu, nedaleko takzvan�ch Carin, nejkrat�� cestu by tedy m�li pod Forem, ale proto�e se Petronius cht�l z�rove� zastavit u zlatn�ka Idomena, dal rozkaz, aby jej nesli p�es Vicus Apollinis a p�es Forum k Vicu Sceleratu, na jeho� rohu bylo plno nejr�zn�j��ch tabern.</p><p>Obrov�t� �erno�i zvedli lektiku a vykro�ili. P�ed nimi �li otroci zvan� pedisequi. Petronius p�ibli�oval co chv�li ruce von�c� verbenou k nosu a zd�lo se, �e o n��em uva�uje. Po chv�li �ekl:</p><p>�Napad� mi, �e nen�-li ta tv� lesn� nymfa otrokyn�, mohla by p�ece opustit d�m Plauti� a p�est�hovat se do tv�ho. Zahrnul bys ji l�skou a obklopil bohatstv�m tak jako j� svou zbo��ovanou Chrysothemidu, j� m�m�� mezi n�mi �e�eno�� p�inejmen��m stejn� dost jako ona mne.�</p><p>Marcus zavrt�l hlavou.</p><p>�Ne?� zeptal se Petronius. �V krajn�m p��pad� bychom se s celou z�le�itost� obr�tili na caesara a m��e� si b�t jist, �e M�d�nobrad� by byl na tv� stran�, u� jen proto, �e by podlehl m�mu vlivu.�</p><p>�Nezn� Lygii!� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Dovol mi tedy, abych se zeptal, zn�-li ji ty jinak ne� jen od vid�n�? Mluvil jsi s n�? Vyznal jsi j� svou l�sku?�</p><p>�Nap�ed jsem ji vid�l u font�ny, ale pak jsem ji potkal je�t� dvakr�t. Nezapome�, �e za sv�ho pobytu v dom� Aul� jsem bydlil v postrann� ville, ur�en� pro hosty, a proto�e jsem m�l vykloubenou ruku, nemohl jsem sedat u spole�n�ho stolu. Teprve v p�edve�er dne, na kter� jsem ozn�mil sv�j odjezd, setkal jsem se s Lygii u ve�e�e�� ale nemohl jsem s n� promluvit ani slova. Musil jsem poslouchat Aulovo vypr�v�n� o jeho v�t�zstv�ch v Brit�nii a pak o �padku mal�ch statk� v It�lii, o �padku, jemu� se sna�il zabr�nit je�t� Licinius Stolo. V�bec si nedovedu p�edstavit, �e by Aulus dovedl mluvit o n��em jin�m; a nedomn�vej se, �e se n�m poda�� vykroutit se z toho�� leda�e bude� cht�t poslouchat o z�en�tilosti dne�n� doby. Maj� tam v kurn�c�ch ba�anty, ale nejed� je, proto�e se dr�� z�sady, �e ka�d� sn�den� ba�ant p�ibli�uje konec ��msk� moci.</p><p>Podruh� jsem ji potkal u zahradn� cisterny, v ruce s �erstv� utr�enou t�tinou, jej� chochol nam��ela do vody a skr�p�la kosatce, rostouc� kolem. Pod�vej se na m� kolena. U H�raklova �t�tu, pov�d�m ti, �e se net��sla, kdy� na na�e manipuly postupovala s vyt�m mra�na Parth�, ale t��sla se u on� cisterny. Upadl jsem do rozpak� jako chlapec, kter� nos� na krku je�t� bulu, a jen o�ima jsem �ebral o slitov�n�, nemoha dlouho promluvit ani slova.�</p><p>Petronius na n�j pohl�dl t�m�� z�vistiv�.</p><p>���astliv�e!� �ekl. �I kdyby sv�t a �ivot byly sebehor��, z�stane v nich jedno v��n� dobro�� ml�d�!�</p><p>A po chv�li se ot�zal: �A neoslovil jsi ji?�</p><p>�Oslovil. Kdy� jsem se trochu vzpamatoval, �ekl jsem j�, �e se vrac�m z Asie, �e jsem si p�ed m�stem vykloubil ruku a �e jsem velmi trp�l, ale v okam�iku, kdy m�m opustit tento pohostinn� d�m, vid�m, �e utrpen� v n�m stoj� za v�c ne� rozko� n�kde jinde, �e nemoc zde stoj� za v�c ne� jinde zdrav�. Naslouchala m�m slov�m tak� rozpa�it�, se sklon�nou hlavou a p�i tom kreslila n�co t�tinou do p�sku. Pak pozvedla zrak, pohl�dla je�t� jednou na to, co nakreslila, pak je�t� jednou na mne, jako by se cht�la na n�co zeptat a znenad�n� utekla jako hamadry�da p�ed p�ihloupl�m faunem.�</p><p>�M� asi hezk� o�i.�</p><p>�Jako mo�e�� a j� v nich utonul jako v mo�i. V�� mi, �e archipelagos je m�n� blankytn�. Za chv�li p�ib�hl mal� Plautius a za�al se mne na n�co vypt�vat.</p><p>Ale j� nebyl s to pochopit, o� mu jde.�</p><p>�� Ath�n�!� zvolal Petronius. �Sejmi tomuto chlapci z o�� p�sku, kterou mu tam uv�zal Eros, proto�e jinak si rozt��t� hlavu o sloup Venu�ina chr�mu!�</p><p>Pak oslovil Vinicia:</p><p>�Ty jarn� pupen�e na strom� �ivota, ty prvn� zelen� v�t�vko ve vinohradu! M�l bych t� m�sto k Plauti�m d�t zan�st do domu Gelociova, kde je �kola pro chlapce neznaj�c� �ivot.�</p><p>�Co vlastn� chce�?�</p><p>�A co nakreslila do p�sku? Nebylo to n�hodou Amorovo jm�no, nebylo to snad srdce proboden� jeho ��pem nebo n�co takov�ho, z �eho bys mohl poznat, �e saty�i po�eptali t� nymf� do ucha u� nejedno tajemstv� �ivota? Jak jsi mohl nepohl�dnout na ta nakreslen� znamen�!�</p><p>�Obl�kl jsem t�gu d��ve, ne� si snad mysl�,� �ekl Vinicius, �a je�t� ne� p�ib�hl mal� Aulus, bedliv� jsem si ony znaky prohl�el. V�m p�ece, �e i v �ecku i v ��m� kresl� d�v�ata do p�sku vyzn�n�, kter� necht�j� vyslovit jejich �sta� Ale h�dej, co nakreslila!�</p><p>�Jestli�e n�co jin�ho, ne� co jsem se domn�val, pak neuh�dnu.�</p><p>�Rybu.�</p><p>�Co to pov�d�?�</p><p>�Pov�d�m: rybu. M�lo to snad znamenat, �e v jej�ch �il�ch te�e dosud chladn� krev?�� Nev�m! Ale ty, jen� jsi m� nazval jarn�m pupencem na strom� �ivota, jist� l�pe pochop� toto znamen�.�</p><p>�Carissime! Na tohle se zeptej Plinia. Vyzn� se v ryb�ch. A kdyby je�t� �il star� Apicius, snad by ti o tom dovedl tak� ledacos ��ci: sn�dl toti� za sv�ho �ivota v�ce ryb, ne� by se jich najednou ve�lo do Neapolsk�ho z�livu.�</p><p>V dal��m rozhovoru byli v�ak p�eru�eni, vnesli je toti� do hem�iv�ch ulic, kde jim p�ek�elo povykov�n� lid�. Po Vicu Apollinis zahnuli na Forum Romanum, kde se za hezk�ch dn� p�ed z�padem slunce shroma��ovaly zah�l�iv� davy lid�, kte�� se proch�zeli sloupo�ad�mi, vypr�v�li si a poslouchali novinky, pozorovali lektiky s vynikaj�c�mi osobnostmi a m��ili ven a dovnit� do zlatnick�ch kr�m�, do knihkupectv�, do sm�n�ren, do kr�m� s tkaninami, s bronzov�mi p�edm�ty a do �ady jin�ch, jich� bylo plno v domech stoj�c�ch na ��sti Fora proti Kapitolu. P�lka Fora, le��c� hned pod pal�cov�m svahem, byla u� pohrou�ena do st�nu, ale sloupy chr�m� polo�en�ch v��e hr�ly proti blankytu do zlatova. Ty, kter� st�ly n�e, vrhaly prot�hl� st�ny na mramorov� desky. Sloup� zde bylo tolik, �e se v nich o�i ztr�cely jako v lese. Zd�lo se, �e t�m budov�m a sloup�m je tu a� t�sno. Vr�ily se jedny na druh�, �plhaly se do svah�, tulily se k pal�cov� zdi nebo jedny k druh�m, podobny v�t��m i men��m, tlust��m i ten��m, zlatav�m i b�l�m kmen�m, hned kvetouc�m pod architravy akantov�mi kv�ty, hned sto�en�m do i�nsk�ch z�vit�, hned zakon�en�m prost�mi d�rsk�mi kv�dry. Nad t�mto lesem se bl�skaly malebn� triglyfy, z tympanon� se vykl�n�ly tesan� postavy boh�, ze �t�t� jako by cht�la ulet�t do vzduchu, do onoho blankytu, kter� visel klidn� nad t�mto nama�kan�m m�stem chr�m�, zlat� ok��dlen� �ty�sp�e��. St�edem Fora i po jeho okraj�ch tekla �eka lid�: davy se proch�zely pod oblouky baziliky Julia Caesara, davy sed�ly na schodech Kastora a Polluxe a rojily se kolem chr�mku Vestina, podobny na tomto mohutn�m mramorov�m pozad� r�znobarevn�m roj�m mot�l� nebo brouk�.</p><p>Shora, po obrovsk�ch stupn�ch, vedouc�ch do chr�mu zasv�cen�ho �Iovi Optimo Maximo�, valily se nov� proudy; p�ed rostry poslouchali lid� n�jak� nahodil� �e�n�ky; ze v�ech stran se oz�valy v�k�iky prodava�� ovoce, v�na nebo vody sm�chan� s f�kovou ���vou, podvodn�k� doporu�uj�c�ch z�zra�n� l�ky, v�tc�, hleda�� skryt�ch poklad�, vyklada�� sn�. Tu a tam se do �umu hovor� a vol�n� m�sily zvuky sistra, egyptsk� sambuky nebo �eck�ch fl�ten. Tu a tam nemocn�, zbo�n� nebo zarmoucen� lid� nesli do chr�m� ob�ti. Mezi lidmi na kamenn�ch desk�ch se sl�tala hejna holub�, chtiv� ob�tn�ho zrn�, podobn� vzn�ej�c�m se pestr�m a tmav�m skvrn�m, hned vzl�taj�c�m s hlasit�m �um�n�m k��del vzh�ru, hned zase klesaj�c�m na voln� m�sta. Co chv�li se dav rozestupoval p�ed lektikami, v nich� bylo vid�t kr�sn� tv��e �en nebo hlavy sen�tor� a ryt���, jejich� tahy byly jakoby ztuhl� a zni�en� �ivotem.</p><p>R�znojazy�n� obyvatelstvo opakovalo nahlas jejich jm�na a p�id�valo p�ezd�vky, posm�ky nebo pochvaly. Mezi neuspo��dan�mi skupinami lid� se ob�as prod�raly, pochoduj�ce odm��en�m krokem, odd�ly voj�k� nebo vigil� bd�c�ch nad po��dkem na ulic�ch. �e�tinu bylo sly�et kolem stejn� �asto jako latinu.</p><p>Vinicius, kter� nebyl u� dlouho ve m�st�, hled�l s ur�itou zv�davost� na toto lidsk� hem�en� i na Forum Romanum, kter� z�rove� ovl�dalo proud�n� sv�ta a z�rove� j�m bylo zaplaveno, tak�e je Petronius, kter� uhodl my�lenky sv�ho druha, nazval �hn�zdem Quirit��� bez Quirit��. A skute�n�, m�stn� �ivel se t�m�� ztr�cel v tom davu v�ech ras a n�rod�. Vid�l jsi zde Ethiopy, obrovsk� sv�tlovlas� lidi z dalek�ho severu, Britanny, Galy i Germ�ny, �ikmook� obyvatele Serica, lidi od Eufratu a lidi od Indu s bradami cihlov� �erven�mi, Syry od b�eh� Oronta s �ern�ma sladk�ma o�ima; obyvatele arabsk�ch pou�t�, vyschl� jako kost, �idy s vpadlou hrud�, Egyp�any s v��n� lhostejn�m �sm�vem na tv���ch, Numidy a Afry; �eky z Hellady, kte�� ovl�dali m�sto stejn� jako ��man�, jen�e je ovl�dali v�d�n�m, um�n�m, rozumem a vychytralost�, �eky z ostrov� a z Mal� Asie, a z Egypta, a z It�lie, a z Narbonsk� Galie. V davech otrok� s prod�rav�l�ma u�ima nechyb�l ani velk� po�et svobodn�ho zah�l�iv�ho obyvatelstva, kter� caesar bavil, �ivil, ba i obl�kal, nechyb�li tam ani svobodn� cizinci, p�il�kan� do obrovsk�ho m�sta snadnost� �ivota a nad�j� na Fortunu; byli zde podomn� obchodn�ci, Serapidovi kn�� s palmov�mi ratolestmi v rukou, kn�� bohyn� Isidy, na jej� olt��e p�in�eli lid� v�ce ob�t� ne� do chr�mu Dia Kapitolsk�ho, kn�� Kybelini, nesouc� v rukou zlat� r��ov� klasy, kn�� potuln�ch boh�, tane�nice z v�chodu s pestr�mi mitrami na hlav�ch, prodava�i amulet�, krotitel� had�, chaldej�t� m�gov� a kone�n� lid� bez jak�hokoli zam�stn�n�, kte�� si p�ich�zeli ka�d� t�den do s�pek na b�ehu Tiberu pro obil�, rvali se v circ�ch o losy do loterie, p�esp�vali v neust�le se hrout�c�ch domech v zatibersk� �tvrti a slune�n� a tepl� dny tr�vili v kryptoportic�ch, ve �pinav�ch ve�ejn�ch kuchyn�ch na Subu�e, na Milviov� most� nebo p�ed insulami boh���, kde jim tu a tam hodili zbytky ze stol� otrok�.</p><p>Petronia znaly ty davy dob�e. K Viniciov�m u��m dol�halo ustavi�n�: �Hic est!��� �To je on!� M�li ho r�di pro jeho �t�drost, ale jeho popularita vzrostla zvl�t� od doby, kdy se dozv�d�li, �e mluvil p�ed caesarem proti rozsudku smrti, vynesen�mu nad celou famili�, to jest nad v�emi otroky bez rozd�lu pohlav� a v�ku, pat��c�mi praefectovi Pedaniovi Secundovi, a to za to, �e jeden z nich zabil v okam�it�m n�valu zoufalstv� tohoto ukrutn�ka. Petronius ��k�val sice nahlas, �e mu to bylo docela jedno a �e hovo�il s caesarem jen soukrom�, jako arbiter elegantiarum, jeho� estetick� city pobu�ovalo takov� barbarsk� krveprolit�, hodn� snad n�jak�ch Skytn�, ale ne ��man�, nicm�n� lid, kter� se kv�li tomuto krveprolit� vzbou�il, Petronia od t� doby miloval.</p><p>On toho v�ak nedbal. Uv�domoval si, �e t�� lid miloval tak� Britannica, kter�ho Nero otr�vil, i Agrippinu, kterou dal zavra�dit, i Octavii, kterou u�krtili na Pandatarii, kdy� j� p�edt�m otev�eli v hork� p��e ��ly, i Rubelia Plauta, kter� byl odsouzen do vyhnanstv�, i Thraseu, kter�mu mohlo ka�d� jitro p�in�st rozsudek smrti. Obl�benost u lidu mohla b�t pova�ov�na sp�e za zlou v�tbu a skeptick� Petronius byl z�rove� proz�rav�. L�zou pohrdal dvakr�t: jednak jako aristokrat, jednak jako est�t. Lid� p�chnouc� pra�en�mi boby, kter� nosili v z��ad��, a k tomu lid� v��n� ochrapt�l� a zpocen� hrou zvanou m�ra, ji� hr�vali na roz�ch ulice a po peristylech, takov� lid� si v jeho o��ch nezasluhovali, aby byli zv�ni lidmi.</p><p>A proto, neodpov�daje v�bec na potlesk ani na tu a tam pos�lan� hubi�ky, vypr�v�l Markovi o Pedaniov� p��padu a posm�val se p�itom vrtkavosti pouli�n� ch�try, kter� u� naz�t�� po hroziv�m pobou�en� tleskala Neronovi, jedouc�mu m�stem do chr�mu Jova Statora.</p><p>Ale p�ed Avirunov�m knihkupectv�m dal zastavit, vystoupil a koupil ozdobn� rukopis, jej� podal Viniciovi.</p><p>�To je d�rek pro tebe,� �ekl.</p><p>�D�ky!� odpov�d�l Vinicius. Pak pohl�dl na titul a zeptal se: �Satirikon? To je n�co nov�ho. �� je to?�</p><p>�Moje. Ale j� nechci j�t po stop�ch Rufinov�ch, jeho� p��pad jsem ti cht�l vypr�v�t, ani po stop�ch Fabricia Veientona, proto to nikdo nev� a ty to nikomu nepov�dej.�</p><p>�A ��kal jsi, �e nep�e� b�sn�,� �ekl Vinicius, nahl�eje do rukopisu, �a tady vid�m pr�zu, kter� je jimi hust� propletena.�</p><p>�A� to bude� ��st, v�imni si bl�e Trimalchionovy hostiny. Pokud jde o ver�e, zprotivily se mi od t� doby, co Nero p�e epos. Pod�vej se, Vitellius, chce-li si ulevit, u��v� ty�inky ze slonoviny, kterou si str�� do krku. Jin� pou��vaj� per plame��k�, namo�en�ch v oleji nebo v odvaru mate��dou�ky�� a j� zase �tu Neronovu poezii. A ��inek je okam�it�. Mohu ji potom chv�lit, ne-li s �ist�m sv�dom�m, tedy aspo� s �ist�m �aludkem.�</p><p>�ekl to a op�t zastavil lektiku, tentokr�t p�ed zlatn�kem Idomenem. Kdy� za��dil v�c s gemami, dal n�st lektiku p��mo do Aulova domu.</p><p>�Cestou ti budu jako p��klad autorsk� je�itnosti vypr�v�t o Rufinov� p��padu,� �ekl.</p><p>Ale ne� sta�il za��t, zahnuli na Vicus Patricius a za chv�li se octli p�ed Aulov�m domem. Mlad� a siln� ianitor jim otev�el dve�e vedouc� do ostia. Straka v kleci nad dve�mi je v�tala v��skav�m: �Salve!�</p><p>Cestou z druh� s�n�, zvan� ostium, do vlastn�ho atria �ekl Vinicius:</p><p>�V�iml sis, �e vr�tn� je tu bez �et�z�?�</p><p>�Je to podivn� d�m,� odpov�d�l polohlasem Petronius. �Jist� v�, �e Pomponii Graecinu podez�rali z vyznava�stv� jak�si v�chodn� pov�ry, kter� z�le�� v uct�v�n� n�jak�ho Chr�sta. Zd� se, �e j� tak poslou�ila Crispinilla, kter� nem��e Pomponii odpustit, �e j� jeden mu� vysta�il na cel� �ivot�� Univira!� Sn�ze ne� takovou se�ene� dnes v ��m� tal�� ryzc� z Norica.</p><p>Soudili ji dom�c�m soudem.�</p><p>�M� pravdu, �e je to podivn� d�m. Pak ti budu vypr�v�t, co jsem tu vid�l a sly�el.�</p><p>Mezit�m do�li do atria. Otrok zvan� atriensis, kter� zde vykon�val dozor, poslal nomenclatora, aby ozn�mil p��chod host�, a slu�ebnictvo jim z�rove� p�isunulo �idle a stoli�ky pod nohy. Petronius, kter� zde je�t� nikdy nebyl, proto�e se domn�val, �e v tomto dom� vl�dne v��n� smutek, rozhl�el se kolem sebe do jist� m�ry udiven a jakoby s pocitem zklam�n�, nebo� atrium p�sobilo sp�e vesel�m dojmem. Shora vnikal dovnit� velik�m otvorem snop jasn�ho sv�tla, kter� se l�malo ve vodotrysku v tis�ce jisker. �tvercov� vodn� n�dr�ka s font�nou uprost�ed, zvan� impluvium, ur�en� k zachycov�n� de�t� padaj�c�ho za nepohody horn�m otvorem, byla obklopena sasankami a liliemi.</p><p>Bylo vid�t, �e zvl�t� lilie jsou v tomto dom� v oblib�, proto�e jich zde byly cel� z�hony, b�l�ch i �erven�ch; bylo tady i hodn� saf�rov�ch kosatc�, jejich� jem�ou�k� okv�tn� l�stky jako by post��b�ily vodn� kapky. Na vlhk�m mechu, v n�m� byly ukryty kv�tin��e s liliemi, a mezi listnat�mi trsy st�ly bronzov� so�ky, p�edstavuj�c� d�ti a vodn� ptactvo. V jednom rohu st�la la�, odlit� rovn� z bronzu, a skl�n�la hlavu, kterou vlhko pokrylo zelenavou m�d�nkou, k vod�, jako by se cht�la nap�t. Podlaha atria byla z mozaiky; st�ny, z��sti vykl�dan� �erven�m mramorem, z��sti pomalovan� stromy, rybami, pt�ky a gryfy, v�bily o�i pestrou hrou barev. Ve�eje dve�� do postrann�ch m�stnost� byly zdobeny �elvovinou nebo dokonce slonovinou; u zd� mezi dve�mi st�ly sochy Aulov�ch p�edk�. Na v�em bylo vid�t nevt�ravou z�mo�nost, dalekou p�epychu, ale u�lechtilou a sebejistou.</p><p>Petronius, kter� bydlil nesrovnateln� ok�zaleji a p�epychov�ji, nemohl tu naj�t naprosto nic, co by ur�elo jeho vkus. Pr�v� cht�l tento poznatek sd�lit Viniciovi, kdy� vtom otrok zvan� velarius odhrnul z�v�s, kter� d�lil atrium Od tablina, a v hloubi domu se objevil sp�n� p�ich�zej�c� Aulus Plautius.</p><p>Byl to �lov�k bl��c� se u� ve�ern�m dn�m �ivota, s hlavou post��b�enou j�n�m, ale �il� a energick�ho obli�eje, kter� byl sice pon�kud sra�en�, p�ipom�nal v�ak trochu orla. Nyn� se v tomto obli�eji zra�il jist� �div, ba dokonce znepokojen�, vyvolan� nenad�l�m p��chodem Neronova p��tele, druha a d�v�rn�ka.</p><p>Ale Petronius byl p��li� sv�ta znal� a p��li� bystr�, ne� aby dal zn�t, �e si toho v�iml; a tak po prvn�m p�iv�t�n� ozn�mil s ve�kerou v�mluvnost� a nenucenost�, kter� byl schopen, �e p�ich�z� pod�kovat za p��i, j� se v tomto dom� dostalo synovi jeho sestry, a �e jen a jen vd��nost je d�vodem jeho n�v�t�vy, k n� mu ostatn� dodala sm�losti jeho star� zn�most s Aulem.</p><p>Aulus ho zase ujistil, �e ho r�di vid� jako hosta, a co se vd��nosti t�k�, �ekl, �e ji naopak c�t� on s�m, i kdy� Petronius jist� netu�� za�.</p><p>Petronius skute�n� netu�il. Zvedl sv� o�echov� o�i ke stropu a marn� se sna�il vzpomenout si na sebemen�� slu�bi�ku, kterou prok�zal Aulovi nebo komukoli jin�mu. Nevzpomn�l si na ��dnou snad krom� t�, kterou hodl� nyn� prok�zat Viniciovi. Necht� se mu sice mohlo n�co podobn�ho st�t, ale opravdu jenom necht�.</p><p>�M�m r�d Vespasiana a velmi si ho v��m,� odpov�d�l Aulus, �a tomu jsi zachr�nil �ivot, kdy� se mu p�ihodilo to ne�t�st�, �e usnul p�i poslouch�n� caesarov�ch b�sn�.�</p><p>�Potkalo ho �t�st�,� odv�til Petronius, ��e je nesly�el; p�esto v�ak nepop�r�m, �e to �t�st� mohlo skon�it ne�t�st�m. M�d�nobrad� mu cht�l rozhodn� poslat centuriona s p��telsk�m vzkazem, aby si otev�el ��ly.�</p><p>�Jen�e ty ses mu, Petronie, vysm�l.�</p><p>�Vysm�l�� anebo sp�e naopak: �ekl jsem mu, �e kdy� se Orfeovi poda�ilo uspat p�sn� divok� bestie, pak on, Nero, dos�hl stejn�ho triumfu, jestli�e se mu poda�ilo uspat Vespasiana. Ahenobarba m��e� pohan�t, ov�em jen tehdy, je-li v mal� pohan� skryta velk� lichotka. Na�e milostiv� Augusta Poppaea to ch�pe velmi dob�e.�</p><p>�Bohu�el, takov� je u� doba,� odpov�d�l Aulus.</p><p>�Chyb�j� mi vp�edu dva zuby, vyrazil mi je k�men, vr�en� rukou n�jak�ho Britanna, a proto p�i �e�i �i�l�m; ale p�esto jsem str�vil nej��astn�j�� chv�le sv�ho �ivota v Brit�nii��</p><p>�Proto�e to byly chv�le v�t�zn�,� podotkl Vinicius.</p><p>Petronius se v�ak zalekl, aby star� vojev�dce neza�al vypr�v�t o sv�ch d�vn�ch v�lk�ch, a proto zm�nil p�edm�t hovoru. V okol� Praenesta na�li pr� ned�vno vesni�an� mrtv� vl�� �t�n� se dv�ma hlavami a p�i ned�vn� bou�i odtrhl blesk kus rohu z chr�mu Luny, a to je p�ece nesl�chan� v�c tak pozd� na podzim. N�jak� Kotta, kter� mu to vypr�v�l, pr� dodal, �e kn�� tohoto chr�mu p�edpov�daj� z t� ud�losti z�hubu m�sta anebo p�inejmen��m zk�zu n�kter�ho velk�ho domu; d� se to pr� odvr�tit jen mimo��dn�mi ob�mi.</p><p>Aulus vyslechl vypr�v�n� a vyslovil domn�nku, �e takov� znamen� by se rozhodn� nem�la podce�ovat.</p><p>Bohov� mohou b�t rozhn�van� p�em�rou zlo�innosti, to by nebylo ostatn� nic divn�ho, a pak by tedy byly prosebn� ob�ti zcela na m�st�.</p><p>Petronius na to �ekl:</p><p>�Tv�j d�m, Plautie, nen� nijak zvl᚝ velk�, i kdy� v n�m bydl� velik� �lov�k; m�j je sice p��li� velk� pro tak �patn�ho majitele, ale jinak tak� mal�. A jde-li o zk�zu n�kter�ho tak velik�ho domu, jako je nap��klad domus transitoria, vyplat� se n�m v�bec p�in�et ob�ti, abychom tuto zk�zu odvr�tili?�</p><p>Plautius na tuto ot�zku neodpov�d�l. Takov� opatrnost se pon�kud dotkla dokonce i Petronia, nebo� p�es sv�j naprost� nedostatek schopnosti vid�t rozd�l mezi dobrem a zlem, nikdy nedon�el a bylo mo�no s n�m hovo�it docela bezpe�n�. Proto zm�nil op�t hovor a za�al vychvalovat Plauti�v d�m a dobr� vkus, kter� v n�m vl�dne.</p><p>�Je to star� s�dlo,� odpov�d�l Plautius, �v n�m� se od doby, kdy jsem je zd�dil, nic nezm�nilo.�</p><p>Kdy� rozhrnul z�v�s, d�l�c� atrium od tablina, otev�el se zrak�m skrz naskrz cel� d�m, tak�e p�es tablinum, p�es n�sleduj�c� peristyl a p�es s�l zvan� oecus, kter� le�el za peristylem, bylo vid�t do zahrady, kter� se jasn�la v d�lce jako sv�tl� obraz v tmav�m r�mu.</p><p>Do atria odtamtud zal�tal vesel� d�tsk� sm�ch.</p><p>�Ach vojev�dce,� �ekl Petronius, �dovol n�m, abychom si sm�li poslechnout zbl�zka ten �ist� sm�ch, o kter� je dnes takov� nouze.�</p><p>�R�d,� odv�til Plautius a povstal. �To si m�j mal� Aulus a Lygie hraj� s m��em. Ale pokud jde o sm�ch, domn�v�m se, Petronie, �e v n�m tr�v� cel� dny, cel� �ivot.�</p><p>��ivot je p�ece pro sm�ch, a tak se tedy sm�ji,� odpov�d�l Petronius. �Tady v�ak zn� ten sm�ch jinak.�</p><p>�Petronius,� dodal Vinicius, �nesm�je se ostatn� cel� dny, n�br� sp�e cel� noci.�</p><p>Za t�chto slov pro�li po d�lce domem a octli se v zahrad�, kde si Lygie a mal� Aulus hr�li s m��i, kter� jim sb�rali ze zem� a pod�vali otroci, ur�en� v�lu�n� k t�to z�bav� a zvan� sphaeristae. Petronius vrhl rychl�, letm� pohled na Lygii, mal� Aulus, sotva spat�il Vinicia, p�ib�hl k n�mu a za�al se s n�m v�tat a Vinicius se v ch�zi poklonil kr�sn� d�vce, kter� tu st�la s m��em v rukou, vlas trochu rozevl�t�, pon�kud ud�chan� a zard�l�.</p><p>Av�ak v zahradn�m tricliniu, zast�n�n�m b�e�anem, vinnou r�vou a ps�m v�nem, sed�la Pomponia Graecina; �li se tedy uv�tat s n�. Petronius, t�eba�e nenav�t�voval Plauti�v d�m, ji znal, v�dal ji toti� u Antistie, dcery Rubelia Plauta, a pak v dom� Senecov� a u Polliona. A nikdy se nemohl ubr�nit jist�mu obdivu, kter� v n�m vzbuzovala jej� tv��, smutn�, ale pln� pohody, i u�lechtilost jej�ho jedn�n�, jej�ch pohyb� a slov. Pomponia ho m�tla do t� m�ry v jeho n�zoru na �eny, �e tento �lov�k, zka�en� a� do morku kost� a sebejist� jako nikdo jin� v ��m�, nejen k n� c�til jakousi �ctu, n�br� pon�kud p�ed n� i ztr�cel svou sebejistotu.</p><p>I nyn�, kdy� j� d�koval za p��i o Vinicia, oslovoval ji mimod�k slovem �domina�, kter� mu nenapadlo nikdy, kdy� rozmlouval nap��klad s Calvi� Crispinillou, se Scriboni�, s Valeri�, se Solinou nebo s jin�mi �enami z vysok�ch kruh�. Kdy� ji pozdravil a vyslovil d�ky, za�al hned na��kat, �e Pomponia vych�z� tak z��dka, �e ji �lov�k nepotk� ani v cirku, ani v amfite�tru;</p><p>Pomponia polo�ila svou dla� na man�elovu ruku a odpov�d�la mu klidn�m hlasem:</p><p>�St�rneme a oba st�le v�c milujeme ticho domova.�</p><p>Petronius cht�l odporovat, ale Aulus Plautius dodal sv�m �i�lav�m hlasem:</p><p>�A potom�� c�t�me se st�le cizeji mezi t�mi lidmi, kte�� naz�vaj� dokonce i na�e ��msk� bohy �eck�mi jm�ny.�</p><p>�Bohov� jsou od jist� doby u� jen r�torick�mi figurami,� odpov�d�l Petronius nedbale. �A proto�e n�s r�torice u�ili �ekov�, mn� sam�mu se nap��klad ��k� sn�ze H�ra ne�li Juno.�</p><p>Po t�chto slovech pohl�dl na Pomponii, jako by cht�l d�t na srozum�nou, �e v jej� p��tomnosti mu nemohla napadnout ��dn� jin� bohyn�, a pak j� za�al odporovat v tom, co �ekla o st�rnut�: �Je to pravda, lid� st�rnou rychle, ale jen takov�, kte�� �ij� docela jin�m �ivotem. A krom� toho jsou obli�eje, na kter� jako by Saturn zapom�nal.� Petronius to ��kal dokonce s ur�itou d�vkou up��mnosti, proto�e Pomponia Graecina, t�eba�e j� u� m�jelo poledne �ivota, zachovala si neobvyklou sv�est pleti; a proto�e m�la malou hlavu a drobn� obli�ej, p�sobila v n�kter�ch okam�ic�ch navzdory sv�mu �ern�mu �atu, sv� v�nosti a smutn�mu v�razu dojmem docela mlad�ho d�v��tka.</p><p>Mezit�m p�ib�hl mal� Aulus, kter� se s Viniciem za jeho pobytu v dom� nesm�rn� sp��telil, a za�al �ebronit, aby si Vinicius �el hr�t s m��em. Za chlapcem ve�la do triclinia i Lygie. Tak, jak tu st�la pod z�clonami b�e�anu, s t�epotaj�c�mi se sv�teln�mi odlesky na tv��i, zd�la se nyn� Petroniovi kr�sn�j�� ne� p�i prvn�m zb�n�m spat�en�, skute�n� podobn� n�jak� nymf�. A proto�e ji dosud neoslovil, povstal, sklonil p�ed n� hlavu a m�sto obvykl�ch slov na uv�tanou za�al citovat slova, jimi� Odysseus uv�tal Nausikau:</p><p>�Pro boha pros�m t�, pan�! Jsi bo�stvo �i smrteln� �lov�k?</p><p>Jsi-li v�ak n�kter� z lid�, co maj� na zemi s�dlo, t�ikr�t bla�eni jsou tv�j otec i velebn� matka, t�ikr�t bla�eni brat�i��</p><p>Dokonce i Pomponii se l�bila vybran� zdvo�ilost tohoto sv�t�ka. A pokud jde o Lygii, poslouchala zmatena, s rum�ncem na tv���ch a neodva�ovala se pozvednout zrak. Av�ak znen�hla se j� v koutc�ch �st za��nal zachv�vat �elmovsk� �sm�v, obli�ej za�al prozrazovat boj mezi d�v��m studem a chut� odpov�d�t a tato chu� z�ejm� zv�t�zila, nebo� Lygie pohl�dla znenad�n� na Petronia a odpov�d�la mu slovy t�e Nausikay, deklamuj�c je jedn�m dechem a tak tro�ku �kol�cky:</p><p>�Cizin�e, v�bec se nezd�, �e zl� jsi neb nemoudr� �lov�k��</p><p>Po t�chto slovech se oto�ila jako na obrtl�ku a utekla jako vypla�en� pt�k.</p><p>Nyn� bylo na Petroniovi, aby se divil�� nenad�l se toti�, �e usly�� Hom�r�v ver� z �st d�v�ete, o kter�m mu �ekl Vinicius, �e je barbarsk�ho p�vodu. Pohl�dl tedy t�zav� na Pomponii, ale ta mu nemohla odpov�d�t, hled�la toti� pr�v� s �sm�vem na hrdost, zra��c� se v obli�eji star�ho Aula.</p><p>A Aulus nedovedl tu hrdost utajit. Jednak proto, �e p�ilnul k Lygii jako k vlastn�mu d�t�ti, jednak proto, �e p�es sv� staro��msk� p�edsudky, kter� jej nutily hromovat na �e�tinu a jej� roz�i�ov�n�, p�ece jen ji pova�oval za vrchol spole�ensk� uhlazenosti. S�m nebyl nikdy schopen dob�e se j� nau�it a to ho tajn� tr�pilo; m�l proto nyn� radost, �e se tomuto vyt��ben�mu mu�i a z�rove� liter�tovi, kter� byl t�m�� s to pova�ovat jeho d�m za barbarsk�, dostalo pr�v� v tomto dom� odpov�di jazykem a ver�em Hom�rov�m.</p><p>�M�m v dom� pedagoga, �eka,� vysv�tloval Petroniovi, �kter� vyu�uje na�eho chlapce. D�v�e poslouch� v�klady s n�m. Je to je�t� takov� �abka, ale mil� �abka, oba jsme si na ni zvykli.�</p><p>Petronius hled�l nyn� splet� b�e�anu a zimolezu do zahrady a na skota��c� trojici. Vinicius shodil t�gu a jen v tunice odr�el do vzduchu m��, kter� se sna�ila chytit Lygie, stoj�c� proti n�mu se vzta�en�mi pa�emi.</p><p>Na prvn� pohled nezap�sobilo d�v�e na Petronia nijak zvl�tn�m dojmem. Zd�la se mu p��li� tenk�. Ale od okam�iku, kdy ji v tricliniu uvid�l zbl�zka, napadlo mu, �e pr�v� tak by p�ece jen mohla vypadat Jit�enka, a jako znalec poznal, �e je v n� n�co nev�edn�ho. V�eho si v�iml a v�echno ocenil: i r��ov� a pr�zra�n� tv��e, i sv�� rty, m�rn� se�pulen� jakoby k polibku, i o�i, modr� jako lazur mo��, i alabastrov� b�l� �elo, i bujnost tmav�ch vlas�, hraj�c�ch na vrcholc�ch vln odleskem jantaru nebo korintsk� m�di, i jemn� vykrojenou ��ji, i �bo�sky� spl�vaj�c� ramena, i celou pru�nou, �t�hlou postavu, mladou ml�d�m m�je a pr�v� rozkvetl�ch kv�t�. Probudil se v n�m um�lec a ctitel kr�sna, kter� vyc�til, �e pod sochou t�to d�vky by mohl b�t n�pis:</p><p>�Jaro.� Pojednou si vzpomn�l na Chrysothemidu a musil se pohrdav� usm�t. Zd�la se mu i s t�m sv�m zlat�m pudrem ve vlasech i s na�ern�n�m obo��m p��ern� povadl�, n�co jako ze�loutl� r��e, z kter� opad�vaj� okv�tn� l�stky. A p�ece mu tuto Chrysothemidu z�vid� cel� ��m. Pak si p�edstavil Poppaeu�� a tak� ona veleslavn� Poppaea se mu nyn� jevila jako bezduch� voskov� figur�na. V t�to d�vce tanagersk�ch tvar� bylo nejen jaro, byla v n� i z��iv� Psych�, kter� prosv�tala jej�m r��ov�m t�lem jako paprsek lampou.</p><p>�Vinicius m� pravdu,� pomyslil si, �a m� Chrysothemis je star�, star� � jako Tr�ja!�</p><p>Pak uk�zal na zahradu a oslovil Pomponii Graecinu:</p><p>�Ch�pu te�, domina, �e m�te-li tyto dva, d�v�te p�ednost domovu p�ed Palatinem a cirkem.�</p><p>�Ano,� odpov�d�la a oto�ila zrak k mal�mu Aulovi a k Lygii.</p><p>Star� vojev�dce te� za�al vypr�v�t d�v�in p��b�h a to, co sly�el p�ed lety od Atelia Histera o n�rod� Lyg�, s�dl�c�ch na soumra�n�m severu.</p><p>Mlad� si zat�m p�estali hr�t s m��em a proch�zeli se chv�li po p�sku zahrady. Vypadali na �ern�m pozad� myrt a cyp�i�� jako t�i b�l� sochy. Lygie vedla mal�ho Aula za ruku. Potom se usadili na lavi�ce u p�s�iny uprost�ed zahrady. Ale za chvilku Aulus vysko�il a za�al pla�it ryby v pr�zra�n� vod�. Vinicius pokra�oval v rozhovoru, kter� za�al, je�t� kdy� se proch�zeli:</p><p>�Ano,� mluvil p�itlumen�m, chv�j�c�m se hlasem.</p><p>�Sotva jsem svl�kl praetextu, poslali m� do asijsk�ch legi�. M�sto jsem nepoznal�� ani �ivot, ani l�sku.</p><p>Um�m nazpam� n�co z Anakreonta a z Horatia, ale nedovedl bych tak jako Petronius recitovat ver�e ve chv�li, kdy rozum on�m� obdivem a nen� s to nal�zt vlastn� slova. Kdy� jsem byl je�t� chlapec, chodil jsem do Musoniovy �koly. Musonius n�m ��kal, �e �t�st� z�le�� v tom, abychom cht�li to, co cht�j� bohov頖 �e tedy z�le�� na na�� v�li. J� v�ak soud�m, �e je je�t� jin�, v�t�� a vz�cn�j�� �t�st�, kter� nez�le�� na v�li, proto�e je m��e d�t jen l�ska. Toto �t�st� hledaj� sami bozi, a tedy i j�, Lygie, jen� jsem dosud nepoznal l�sku, jdu v jejich stop�ch a hled�m tu, kter� by mi cht�la d�t �t�st텔</p><p>Odml�el se a chv�li bylo sly�et jen lehou�k� �plouch�n� vody, jak do n� mal� Aulus h�zel kam�nky, jimi� pla�il ryby. Po chv�li v�ak Vinicius pokra�oval hlasem je�t� m�k��m a ti���m:</p><p>�Zn� Vespasianova syna Tita? Pov�d� se o n�m, �e sotva vyrostl z chlapeck�ho v�ku, zamiloval se tak do Bereniky, �e z n�ho touha div �ivot nevys�la� I j� bych se dovedl tak zamilovat, Lygie!� Bohatstv�, sl�va, moc�� pouh� d�m! Marnost! Bohat� najde bohat��ho, ne� je s�m, slavn�ho zast�n� v�t�� sl�va druh�ho, mocn�ho p�em��e mocn�j�� Ale pov�z, m��e s�m caesar, ba dokonce n�kter� b�h pro��vat v�t�� rozko� nebo b�t ��astn�j�� ne� oby�ejn� smrteln�k v okam�iku, kdy mu na hrudi oddechuje hru� jemu drah� anebo kdy l�b� milovan� �sta?� L�ska n�s pozved� na rove� boh�m, Lygie!�</p><p>Lygie naslouchala plna nepokoje, �divu, ale z�rove� i tak, jako by naslouchala t�n�m �eck� fl�tny nebo citery. V n�kter�ch okam�ic�ch se j� zd�lo, �e Vinicius zp�v� jakousi prapodivnou p�se�, kter� j� zur�� v u��ch, rozpaluje v n� krev, ale z�rove� zahaluje srdce slabost�, strachem i jakousi nevysv�tlitelnou radost�</p><p>A m�la tak� dojem, �e Vinicius ��k� n�co, co v n� bylo u� d�vno p�edt�m, ale co si neuv�domovala. C�tila, �e Vinicius v n� probouz� n�co, co dosud jen d��malo, a �e se v tomto okam�iku m�n� mlhav� sen ve tvary st�le ur�it�j��, kr�sn�j�� a hodn�j�� zal�ben�.</p><p>Slunce se mezit�m u� d�vno p�ekulilo za Tiber a st�lo nyn� n�zko nad Janikulsk�m pahorkem. Na nehybn� cyp�i�e dopadalo narudl� sv�tlo�� a cel� ovzdu�� j�m bylo p�esyceno. Lygie pozvedla sv� blankytn� o�i, je� jako by se pr�v� probudily ze sna, k Viniciovi�� a zd�l se j� pojednou, zde, ve ve�ern�m p�� svitu, sklon�n nad n�, s prosbou chv�j�c� se v o��ch, kr�sn�j�� ne� v�ichni ostatn� lid�, kr�sn�j�� ne� v�ichni �e�t� i ��m�t� bohov�, jejich� sochy v�dala na pr��el�ch svatyn�. A Vinicius sev�el sv�mi prsty lehounce jej� ruku nad z�p�st�m a zeptal se:</p><p>�Zdalipak v�, Lygie, pro� to ��k�m pr�v� tob�?�</p><p>�Nev�m!� za�eptala tak ti�e, �e ji Vinicius sotva usly�el.</p><p>Ale neuv��il j�. P�itahoval jej� ruku st�le siln�ji k sob� a byl by ji snad p�it�hl a� k sv�mu srdci, bu��c�mu n�valem touhy po p�ekr�sn� d�vce, byl by ji snad p��mo oslovil ohniv�mi slovy, kdyby se pojednou na p�in� or�movan� myrtov�m neobjevil star� Aulus, kter� p�i�el k nim a �ekl:</p><p>�Slunce zapad�, chra�te se tedy ve�ern�ho chladu a nezahr�vejte si s Libitinou��</p><p>�Kdepak,� odpov�d�l Vinicius, �je�t� jsem si ani t�gu neobl�kl, a p�ece jsem dosud nepoc�til chlad.�</p><p>�Za pahorky je vid�t u� jen sotva p�l slune�n�ho kotou�e,� odpov�d�l star� bojovn�k. �Kdybychom tu tak m�li m�rn� podneb� Sic�lie, kde se k ve�eru lid shroma��uje na n�m�st�ch a lou�� se sborov�m zp�vem se zapadaj�c�m Phoebem!�</p><p>Zapomn�l, �e p�ed chv�l� s�m varoval p�ed Libitinou, a za�al vypr�v�t o Sic�lii, kde m�l domy a velik� statek, do n�ho� byl �pln� zamilov�n. Zm�nil se tak�, �e m�l u� nejednou chu� p�est�hovat se na Sic�lii a do��t tam klidn� �ivot. Ten, jemu� zimy u� ob�lily hlavu, m� u� dost zimn�ch jinovatek. Te� je�t� neopad�v� ze strom� list� a obloha nad m�stem se laskav� usm�v�, ale a� ze�loutne vinice, a� napadne na Albsk� vrchy sn�h a bohov� nav�t�v� Campanii pronikav�m vichrem, pak kdo� v�, zda se s cel�m domem nep�est�huje na sv� poklidn� venkovsk� s�dlo.</p><p>�Ty bys cht�l opustit ��m, Plautie?� zeptal se Vinicius, jat n�hl�m neklidem.</p><p>�To chci u� d�vno,� odpov�d�l Aulus. �Je tam klidn�ji a bezpe�n�ji.�</p><p>A za�al znovu vychvalovat sv� sady, st�da, d�m skryt� v zeleni a pahorky porostl� thymi�nem a saturej�, v nich� bzu�� roje v�el. Ale Vinicius nedbal t� bukolick� n�lady, a mysle jen na to, �e by mohl ztratit Lygii, hled�l k Petroniovi, jako by jedin� od n�ho o�ek�val z�chranu.</p><p>Ale Petronius sed�l vedle Pomponie a kochal se pohledem na zapadaj�c� slunce, na zahradu a na lidi stoj�c� u rybn��ku. Na tmav�m pozad� myrt z��ily jejich od�vy ve ve�ern�m p��svitu zlatem. �erv�nky na nebi se po�aly zbarvovat purpurov� a fialov� a hr�t v�emi barvami jako op�l. Nebesk� klenba �e��kov� zmodrala. �ern� siluety cyp�i�� m�ly te� je�t� ost�ej�� obrysy ne� za b�l�ho dne a v lidech, ve stromech a v cel� zahrad� se rozhostil ve�ern� klid.</p><p>Petronia p�ekvapil tento klid, p�ekvapil jej zvl�t� v lidech. Ve tv���ch Pomponie, star�ho Aula, jejich chlapce i Lygie bylo n�co, co nev�dal v obli�ej�ch, kter� ho obklopovaly ka�d� den, �i sp�e ka�dou noc. Bylo to jakoby jak�si sv�tlo, jak�si uklidn�n� a jak�si pohoda, plynouc� ze �ivota, jak�m tu v�ichni �ili. A s jist�m �divem si uv�domil, �e p�ece jen m��e existovat kr�sa a lahodnost, kter� on, v��n� se za kr�sou a lahodnost� hon�c�, dosud nepoznal. Nebyl s to utajit v sob� tuto my�lenku, oto�il se tedy k Pomponii a �ekl:</p><p>�P�em�t�m v nitru, jak jin� je v� sv�t ne�li sv�t, kter�m vl�dne n� Nero.�</p><p>Pomponia zvedla sv�j drobn� obli�ej��ek k ve�ern�m �erv�nk�m a odpov�d�la prost�:</p><p>�Nad sv�tem nevl�dne Nero, n�br� B�h.�</p><p>Snesla se chvilka ml�en�. Z aleje nedaleko triclinia bylo sly�et kroky star�ho vojev�dce, Vinicia, Lygie a mal�ho Aula, ale d��ve ne� do�li, zeptal se Petronius je�t�:</p><p>�Ty tedy v��� v bohy, Pomponie?�</p><p>�V���m v Boha, kter� je jeden, spravedliv� a v�emohouc�,� odpov�d�la man�elka Aula Plautia.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 3</p></title><p>�V��� v boha, kter� je jeden, v�emohouc� a spravedliv�,� opakoval Petronius, kdy� u� byl zase v lektice s�m s Viniciem. �Je-li jej� b�h v�emohouc�, vl�dne tedy nad �ivotem a smrt�; a je-li spravedliv�, znamen� to, �e ses�l� smrt spravedliv�. Pro� tedy nos� Pomponia smutek po Julii? T�m, �e lituje Julie, �ehr� na sv�ho boha.</p><p>Mus�m tohle rozumov�n� opakovat na�� m�d�nobrad� opici, soud�m toti�, �e se v dialektice vyrovn�m Sokratovi. Pokud jde o �eny, souhlas�m, �e ka�d� m� t�i nebo �ty�i du�e, ale ��dn� nem� du�i rozumovou. Kdyby Pomponia uva�ovala o tom, co je ten jejich velk� Logos, rad�ji se Senekou nebo s Cornutem� Mohli by si spolu vyvol�vat Xenofanovy, Parmenidovy, Zen�novy a Plat�novy st�ny, kter� se tam n�kde v cimmersk�ch kraj�ch nud� jako ��ci v kleci. J� jsem s n� a s Plautiem cht�l mluvit o n��em jin�m. U svat�ho b�icha egyptsk� Isidy! Kdybych jim takhle hezky zp��ma �ekl, pro� jsme p�i�li, mysl�m, �e by jejich ctnost zazvu�ela jako m�d�n� �t�t, kdy� do n�ho ude�� pali�kou! Ale nebyl jsem s to se odhodlat! V�� mi, Vinicie, �e jsem nebyl s to! P�vi jsou kr�sn� pt�ci, ale k�i�� p��li� pronikav�. Polekal jsem se k�iku. Mus�m v�ak pochv�lit tvou volbu. Je to opravdu ,r��ovoprst� Jit�enka��</p><p>A v�, co mi p�ipomn�la je�t�? Jaro! Ale ne to na�e, v It�lii, kde se sotva tu a tam obal� jablo� kv�tem a kde z�st�vaj� olivy stejn� �ed�, jak byly, ale jaro, kter� jsem kdysi vid�l v Helvetii; mlad�, sv��, sv�tle zelen� P�i bled� Lun�! Nediv�m se ti, Marku. V�z v�ak, �e miluje� Dianu a �e Aulus a Pomponia jsou s to t� roztrhat stejn�, jako kdysi psi roztrhali Aktai�na.�</p><p>Vinicius ml�el chv�li se sklopenou hlavou, ale pak za�al mluvit hlasem p�er�van�m touhou:</p><p>�Tou�il jsem po n� p�edt�m, ale te� po n� tou��m je�t� v�ce. Kdy� jsem sev�el jej� ruku, ovanul m� ohe� Mus�m ji m�t. Kdybych byl Diem, zahalil bych ji oblakem, tak jako zahalil Zeus I�nu, anebo bych na ni spadl v podob� de�t�, tak jako on spadl na Dana�.</p><p>M�m chu� l�bat jej� �sta a� do bolesti! M�m chu� sly�et jej� �p�n� v m�m objet�. M�m chu� zab�t Aula i Pomponii a ji un�st a odn�st v n�ru�� do sv�ho domu. Nebudu dnes sp�t. Rozk�i t�rat n�kter�ho otroka a budu poslouchat jeho kv�len텔</p><p>�Uklidni se,� �ekl Petronius. �M� chut� hodn� tesa�e ze Subury.�</p><p>�To je mi v�ecko jedno. Mus�m ji m�t. P�i�el jsem k tob� pro radu, ale nenajde�-li ji ty, najdu si ji s�m�</p><p>Aulus pova�uje Lygii za dceru, pro� bych se tedy j� m�l na ni d�vat jako na otrokyni? Nu�e, nen�-li jin� cesty, a� ov�n�� dve�e m�ho domu, a� je poma�e vl��m s�dlem a a� usedne u m�ho krbu jako man�elka.�</p><p>�Uklidni se, potrhl� potomku konsul�! Nevod�me si sem barbary na provazech za na�imi vozy proto, abychom se pak �enili s jejich dcerami. Nezab�hej do krajnosti! Zkus to prost�mi a tvou �est neposkvr�uj�c�mi zp�soby a dej sob� i mn� �as na rozmy�lenou.</p><p>Mn� se Chrysothemis tak� zd�la Diovou dcerou, a p�esto jsem se s n� nedal oddat, stejn� jako Nero se nedal oddat s Akt�, t�eba�e z n� d�lali dceru kr�le Attala� Uklidni se!� Uv�dom si, �e bude-li cht�t kv�li tob� opustit Aulovu rodinu, nemaj� pr�vo ji zdr�ovat.</p><p>A v�z, �e neho�� s�m, nebo� i v n� rozn�til Eros plameny� Vid�l jsem to a mn� m��e� v��it� Bu� trp�liv�.</p><p>V�echno se d� za��dit, ale j� jsem dneska u� stejn� mnoho p�em��lel a to m� unavuje. Ale slibuji ti, �e z�tra budu je�t� o tv� l�sce uva�ovat, a to by Petronius nesm�l b�t Petroniem, kdyby na n�co nep�i�el.�</p><p>Op�t oba umlkli. Kone�n� po chv�li �ekl Vinicius u� klidn�ji:</p><p>�D�kuji ti a Fortuna budi� k tob� �t�dr�!�</p><p>�Bu� trp�liv�!�</p><p>�Kam se d�v� n�st?�</p><p>�K Chrysothemid셔</p><p>�Jsi ��asten, �e m� tu, kterou miluje�.�</p><p>�J�? V�, co m� na Chrysothemid� je�t� bav�? To, �e je mi nev�rn� s m�m vlastn�m propu�t�ncem, loutnistou Theoklem, a domn�v� se, �e j� to nevid�m. Kdysi jsem ji miloval, ale te� se bav�m jej�m lhan�m a jej� hloupost�. Poj� k n� se mnou. A jestli�e ti za�ne pl�st hlavu a malovat ti po stole prstem namo�en�m ve v�n� p�smena, v�z, �e nejsem ��rliv�.�</p><p>Dali se tedy odn�st ke Chrysothemid� spolu.</p><p>Ale v p�edpokoji polo�il Petronius Viniciovi ruku na rameno a �ekl:</p><p>�Po�kej, mysl�m, �e jsem na n�co p�i�el.�</p><p>�K� ti to odplat� v�ichni bohov�!��</p><p>�Ano! Mysl�m, �e je to zp�sob, kter� nem��e zklamat� V� co, Marku?�</p><p>�Poslouch�m, m� Ath�no��</p><p>�Za n�kolik dn� bude bo�sk� Lygie j�st v tv�m dom� zrno Dem�t�ino.�</p><p>�Jsi v�t�� ne� caesar!� zvolal nad�en� Vinicius.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 4</p></title><p>Petronius dodr�el slib. Naz�t��, po n�v�t�v� u Chrysothemidy, spal sice cel� den, ale k ve�eru se dal odn�st na Palatin a m�l s Neronem d�v�rn� rozhovor, kter� zp�sobil, �e se t�et�ho dne objevil p�ed Plautiov�m domem centurio v �ele asi tuctu praetori�n�.</p><p>Doba byla nejist� a stra�n�. Poslov� toho druhu b�vali oby�ejn� z�rove� posly smrti. A proto v okam�iku, kdy centurio ude�il klad�vkem na Aulovy dve�e a kdy spr�vce atria ozn�mil, �e v s�ni jsou voj�ci, zmocnilo se cel�ho domu zd�en�. Rodina obklopila star�ho vojev�dce, nebo� nikdo nepochyboval, �e nebezpe�� hroz� p�edev��m jemu. Pomponia ho objala kolem krku, p�ivinula se k n�mu ze v�ech sil a jej� zsinal� rty se rychle pohybovaly, vyslovuj�ce n�jak� tichounk� slova; Lygie, obli�ej bled� jako k��da, l�bala mu ruku; mal� Aulus se chytal jeho t�gy a z chodeb, z pokoj� v prvn�m pat�e, kde bydlily slu�ebn�, z domu pro �ele�, z l�zn�, z klenut�ch sklepn�ch byt�, z cel�ho domu se za�aly sb�hat roje otrok� a otroky�. Bylo sly�et v�k�iky: �Heu, heu, me miserum!��� �eny propukly ve velik� pl��, n�kter� si u� za�aly dr�sat tv��e nebo p�ikr�vat hlavu ��tky.</p><p>Pouze star� vojev�dce, kter� byl po l�ta zvykl� hled�t smrti do o��, z�stal klidn� a jen jeho n�zk� orl� obli�ej se te� zd�l jakoby vytesan� z kamene. Po chv�li, kdy� se mu poda�ilo uti�it n��ky a kdy� dal slu�ebnictvu p��kaz, aby se roze�lo, �ekl:</p><p>�Pus� m�, Pomponie. Jestli�e nade�el m�j konec, budeme m�t je�t� �as se rozlou�it.�</p><p>A jemn� ji odstr�il. Pomponia �ekla:</p><p>�K� by byl tv�j osud z�rove� i m�m, Aule!�</p><p>Pak klesla na kolena a za�ala se modlit s takovou �p�nlivost�, jakou m��e �lov�ku d�t jen strach o milovanou bytost.</p><p>Aulus ode�el do atria, kde na� �ekal centurio. Byl to star� Gaius Hasta, Aul�v b�val� pod��zen� a druh z v�lek v Brit�nii.</p><p>�Bu� v�t�n, vojev�dce,� �ekl. �P�in��m ti caesar�v rozkaz a pozdravy. Zde jsou tabulky a odznak na d�kaz, �e p�ich�z�m jeho jm�nem.�</p><p>�Jsem vd��en caesarovi za pozdrav a jeho rozkaz provedu,� odpov�d�l Aulus. �Bu� v�t�n, Hasto, a mluv, s jak�m posl�n�m p�ich�z�.�</p><p>�Aule Plautie,� za�al Hasta, �caesar se dozv�d�l, �e ve tv�m dom� �ije dcera kr�le Lyg�, kterou tento kr�l odevzdal je�t� za �ivota bo�sk�ho Claudia do rukou ��man� jako rukojm�, je� m�lo zaru�it, �e Lygov� nikdy neporu�� hranice imp�ria. Bo�sk� Nero, vojev�dce, je ti vd��en za to, �e jsi j� tolik let poskytoval u sebe pohostinstv�, ale proto�e nechce u� d�le zat�ovat tv�j d�m a proto�e se domn�v�, �e d�v�e m� jako rukojm� b�t pod ochranou sam�ho caesara a sen�tu, rozkazuje ti, abys ji vydal do m�ch rukou.�</p><p>Aulus byl p��li� voj�kem a tvrd� vychovan�m mu�em, ne� aby si dovolil projevit nad rozkazem l�tost, pl�tvat zbyte�n� slovy nebo si st�ovat. P�esto v�ak se mu na �ele objevila vr�ska.</p><p>P�ed takto svra�t�n�m obo��m se kdysi t��sly britsk� legie�� a dokonce i nyn� se v Hastov� obli�eji objevil strach. Ale Aulus Plautius c�til, �e je v tomto okam�iku proti rozkazu bezmocn�. Hled�l chv�li na tabulky, na odznak, pak pohl�dl na star�ho centuriona a klidn� �ekl:</p><p>�Po�kej, Hasto, v atriu, ne� ti rukojm� vyd�m.�</p><p>Po t�chto slovech ode�el na druh� konec domu, do s�n� zvan� oecus, kde na� plna neklidu a �zkosti �ekala Pomponia Graecina, Lygie a mal� Aulus.</p><p>�Nikomu nehroz� smrt ani vyhnanstv� na dalek� ostrovy,� ozn�mil, �ale p�esto je caesar�v posel zv�stovatelem ne�t�st�. Jde o tebe, Lygie.�</p><p>�O Lygii?� vyk�ikla udiven� Pomponia.</p><p>�O ni,� odpov�d�l Aulus.</p><p>Pak se oto�il k d�v�eti.</p><p>�Lygie, vychov�vali jsme t� v na�em dom� jako vlastn� d�t� a j� i Pomponia t� m�me r�di jako svou dceru. Ale v�, �e nejsi na�e dcera. Jsi rukojm�, kter� dal tv�j n�rod ��mu, a p��e o tebe pat�� caesarovi.</p><p>Nu�e, caesar si t� bere z na�eho domu.�</p><p>Vojev�dce mluvil klidn�, ale jak�msi podivn�m, neobvykl�m hlasem. Lygie naslouchala jeho slov�m m�ikaj�c o�ima a vypadalo to, �e nech�pe, o� jde.</p><p>Pomponiiny tv��e zbledly. Ve dve��ch z chodby do oeku se op�t za�aly objevovat vystra�en� obli�eje otroky�.</p><p>�Caesarovu v�li mus�me splnit,� �ekl Aulus.</p><p>�Aule!� zvolala Pomponia a objala d�vku, jako by ji cht�la br�nit. �L�pe by pro ni bylo, kdyby zem�ela.�</p><p>Lygie se vinula k jej� hrudi a opakovala: �Matko!</p><p>Matko!� Nemohla se pro pl�� zmoci na jin� slova.</p><p>Na Aulov� tv��i se op�t objevily hn�v a bolest.</p><p>�Kdybych byl na sv�t� s�m,� �ekl pochmurn�, �nevydal bych ji �ivou�� a na�i p��buzn� by mohli je�t� dnes za n�s ob�tovat Diovi Osvoboditeli� Ale nem�m pr�vo zahubit tebe a na�e d�t�, kter� se m��e do��t ��astn�j��ch �as�� Vyprav�m se je�t� dnes za caesarem a budu ho prosit, aby rozkaz zm�nil. Nev�m, vysly��-li m�. Prozat�m bu� zdr�va, Lygie, a pamatuj, �e i j� i Pomponia jsme v�dycky blahoslavili den, kdy jsi zasedla u na�eho krbu.�</p><p>Kdy� to �ekl, polo�il j� ruku na hlavu. Ale p�es to, �e se sna�il zachovat klid, v okam�iku, kdy k n�mu Lygie pozvedla o�i zalit� slzami, uchopila jeho ruku a p�itiskla ji ke rt�m, zachv�l se v jeho hlase hlubok�, otcovsk� smutek.</p><p>�Sbohem, na�e radosti, sv�tlo na�ich o��!� �ekl a ode�el rychle zp�t do atria, aby nepodlehl dojet�, kter� je nehodno ��mana a vojev�dce.</p><p>Pomponia zavedla Lygii do cubicula a za�ala ji chl�cholit, t�it, dod�vala j� odvahy a hovo�ila k n� slovy, kter� zn�la podivn� v tomto dom�, kde hned vedle, v sousedn� m�stnosti, st�lo je�t� lararium a z�paln� olt��, na n�m� Aulus Plautius, v�ren star�m zvyk�m, ob�toval dom�c�m boh�m. Nade�el okam�ik zkou�ky.</p><p>Virginius probodl kdysi hru� sv� vlastn� dcery, aby ji osvobodil z Appiov�ch rukou; je�t� d��ve Lucretia dobrovoln� zaplatila sv� zhanoben� �ivotem. Caesar�v d�m je pele�� hanby, zla, zlo�inu. �Ale my, Lygie, v�me, pro� nem�me pr�vo vzt�hnout na sebe ruku!�� Ano!</p><p>Z�kon, jemu� se ob� pod��dily, je jin�, v�t��, sv�t�j��, ale dovoluje br�nit se p�ed hanbou a zlem, t�eba i za cenu �ivota a muk. Kdo vyjde z domu prostop�nosti �ist�, t�m v�t�� m� z�sluhu. Zem� je takov�m domem, ale �ivot je na�t�st� pouh�m okam�ikem a �lov�k pak vst�v� z hrobu, za n�m� u� nevl�dne Nero, n�br� Milosrdenstv��� a m�sto bolesti je tam radost, m�sto slz vesel�.</p><p>Pak za�ala mluvit o sob�. Ano, je klidn�, ale ani jej� hru� nebyla u�et�ena bolestn�ch ran. V�dy� o�i jej�ho Aula jsou je�t� pota�eny b�lmem, nesnesl se na n�ho je�t� zdroj sv�tla. A v Pravd� nesm� vychov�vat ani sv�ho syna.�� Kdy� tedy pomysl�, �e by to tak mohlo z�stat a� do konce �ivota a �e by mohla nadej�t chv�le rozlou�en�, kter� je stokr�t v�t�� a stra�n�j�� ne� toto do�asn� lou�en�, pro kter� se nyn� ob� tr�p�, tu si nedovede ani p�edstavit, jak by mohla b�t bez nich, i kdy� v nebi, ��astna. Mnoho noc� u� proplakala, mnoho se jich u� promodlila, �ebron�c o slitov�n� a milost. Ale ob�tuje svou bolest Bohu�� a �ek᠖ a douf�.</p><p>A nyn�, kdy� ji potk�v� nov� r�na, kdy� j� rozkaz tohoto ukrutn�ka bere milovanou bytost, tu, kterou Aulus nazval sv�tlem o��, douf�, douf� je�t� st�le a v���, �e je v�t�� moc ne� Neronova a �e je Milosrdenstv� siln�j�� ne� jeho zloba.</p><p>A je�t� siln�ji p�ivinula k hrudi d�v�� hlavi�ku.</p><p>Lygie j� klesla po chv�li k noh�m, skryla o�i v z�hybech jej�ho pepla a z�stala tak dlouho beze slova. Ale kdy� se kone�n� zvedla, bylo j� na tv��i vid�t, �e je u� pon�kud klidn�j��.</p><p>�Je mi t� l�to, matko, i otce, i bratra, ale v�m, �e odpor by tu nebyl nic platn�, naopak, �e by v�s v�echny zahubil. Ale slibuji ti, �e na tv� slova v caesarov� dom� nikdy nezapomenu.�</p><p>Je�t� jednou ji objala kolem krku a pak, kdy� ob� vy�ly do oeku, za�ala se lou�it s mal�m Plautiem, se sta�i�k�m �ekem, kter� byl jejich u�itelem, se svou �atn��kou, kter� j� byla kdysi ch�vou, a se v�emi otroky.</p><p>Jeden z nich, vysok� a ramenat� Lyg, kter�mu zde ��kali Ursus a kter� p�i�el kdysi s Lygiinou matkou a s n� do t�bora ��man� z�rove� s ostatn�m slu�ebnictvem, padl j� nyn� k noh�m a pak klesl p�ed Pomponii a �ekl:</p><p>�� domina! Dovolte mi j�t s mou pan�, abych j� mohl slou�it a bd�t nad n� v caesarov� dom�.�</p><p>�Nejsi n�, n�br� Lygiin slu�ebn�k,� odpov�d�la Pomponia Graecina, �ale pust� t� k caesarov�m dve��m? A jak chce� nad n� bd�t?�</p><p>�Nev�m, domina, v�m jen, �e se �elezo v m�ch rukou l�me jako d��v텔</p><p>Kdy� se Aulus Plautius, kter� pr�v� ve�el, dozv�d�l, o� jde, nejen �e Ursovu p��n� neodporoval, ale prohl�sil dokonce, �e nemaj� ani pr�vo jej zdr�ovat. Odes�laj� Lygii jako rukojm�, kter�ho se do�aduje caesar, jsou tedy povinni poslat i jej� dru�inu, kter� p�ech�z� spolu s Lygi� do caesarovy p��e. Tu za�eptal Pomponii, �e pod rou�kou dru�iny m��e d�t Lygii tolik otroky�, kolik uzn� za vhodn�. Centurio nem��e toti� odm�tnout jejich p�ijet�.</p><p>Pro Lygii to bylo jakousi �t�chou a Pomponia byla tak� r�da, �e ji m��e obklopit slu�ebnictvem podle sv� volby. Krom� Ursa pro ni ur�ila starou �atn��ku, dv� d�v�ata z Kypru zb�hl� v �es�n� a dv� Germ�nky jako l�ze�sk�. Vyb�rala v�lu�n� z vyznava�� nov�ho u�en�, a proto�e Ursus je vyzn�val u� n�kolik let, mohla se Pomponia spolehnout na v�rnost tohoto slu�ebnictva a z�rove� se t�it nad�j�, �e zrna pravdy budou rozseta i v caesarov� dom�.</p><p>Napsala tak� n�kolik slov Neronov� propu�t�nkyni Akt�, doporu�uj�c Lygii jej� ochran�. Pomponia nev�dala sice Akt� na shrom�d�n�ch vyznava�� nov�ho u�en�, ale sly�ela od nich, �e Akt� jim nikdy neodep�e podporu a �e ��t� la�n� dopisy Pavla z Tarsu. V�d�la ostatn�, �e mlad� propu�t�nkyn� �ije v neust�l�m smutku, �e je to bytost, je� se li�� od v�ech �en v Neronov� dom�, a �e je v�bec dobr�m duchem pal�ce.</p><p>Hasta sl�bil, �e dopis doru�� Akt� s�m. A proto�e pova�oval za p�irozen�, �e kr�lovsk� dcera mus� m�t dru�inu slu�ebnictva, byl bez sebemen��ch pot�� ochoten odv�st je v�echny do pal�ce, ba sp�e se je�t� divil jejich mal�mu po�tu. Prosil v�ak, aby sp�chali, b�l se toti�, aby ho nepodez��vali, �e je v pln�n� rozkaz� m�lo horliv�. Hodina lou�en� nade�la. Pomponiiny a Lygiiny o�i se znovu zalily slzami. Aulus je�t� jednou polo�il ruku na Lygiinu hlavu a za chv�li u� voj�ci, prov�zeni k�ikem mal�ho Aula, kter� br�n� svou sestru hrozil mali�k�mi p�sti�kami centurionovi, odv�d�li Lygii do caesarova domu.</p><p>Av�ak star� vojev�dce rozk�zal, aby mu p�ipravili lektiku. Pak se zav�el s Pomponi� v pinakot�ce, kter� sousedila s oekem, a �ekl j�:</p><p>�Posly�, Pomponie. Jdu k caesarovi, i kdy� si mysl�m, �e zbyte�n�, a t�eba�e Senekovo slovo nem� u n�ho u� ��dnou v�hu, zajdu i k Senekovi. Dnes maj� v�t�� v�hu Sofronius, Tigellinus, Petronius nebo Vatinius� Pokud jde o caesara, snad ani nikdy v �ivot� nesly�el o n�rod� Lyg�, a jestli�e rozk�zal vydat Lygii jako rukojm�, pak jen proto, �e mu to n�kdo na�eptal.</p><p>Kdo to mohl b�t, to m��e� snadno uhodnout.�</p><p>Pomponia k n�mu prudce zvedla zrak: �Petronius?�</p><p>�Ano.�</p><p>Chv�li ml�eli. Vojev�dce pak pokra�oval:</p><p>�Tak to b�v� v�dycky, pust�-li p�es pr�h n�koho z t�ch lid� beze cti a sv�dom�. Budi� prokleta chv�le, kdy vstoupil Vinicius do na�eho domu! To on k n�m p�ivedl Petronia. B�da Lygii, proto�e jim nejde o rukojm�, ale o soulo�nici!�</p><p>Hn�v, bezmocn� bolest a l�tost nad adoptovan�m d�t�tem zp�sobily, �e �i�lal je�t� v�ce ne� jindy. Chv�li z�pasil s�m se sebou a jen sev�en� p�sti sv�d�ily o tom, jak t�k� je jeho vnit�n� boj.</p><p>�Uct�val jsem a� dosud bohy,� �ekl, �ale te� mysl�m, �e nevl�dnou nad sv�tem a �e je jenom jeden, zl�, ��len� a hnusn�, jeho� jm�no je Nero.�</p><p>�Aule!� �ekla Pomponia. �Nero je proti Bohu jen hrstka zetlel�ho prachu.�</p><p>Vojev�dce se za�al rozm�chl�mi kroky proch�zet po mozaice pinakot�ky. Jeho �ivot znal velk� �iny, ale nepoznal velk� ne�t�st�, a proto na n� nebyl zvykl�.</p><p>Star� voj�k p�ilnul k Lygii v�ce, ne� si snad s�m uv�domoval, a te� nebyl s to sm��it se s my�lenkou, �e ji ztratil. Krom� toho se c�til poko�en. C�til na sob� t�hu ruky, j� pohrdal, ale z�rove� v�d�l, �e proti jej� moci neznamen� jeho s�la nic.</p><p>Kdy� kone�n� ztlumil v sob� hn�v, kter� mu m�tl my�lenky, �ekl: �Mysl�m si, �e n�m ji Petronius neodebral pro caesara, jist� by si toti� nerad pohn�val Poppaeu. Vzal ji tedy bu� pro sebe, nebo pro Vinicia� Je�t� dnes se to dozv�m.�</p><p>A za chv�li ho u� lektika nesla k Palatinu. Pomponia, kdy� z�stala sama, �la za mal�m Aulem, kter� nep�est�val pro sestru plakat a vyhro�ovat caesarovi.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 5</p></title><p>Aulus tu�il spr�vn�, �e ho nepust� p�ed Neronovu tv��.</p><p>Odpov�d�li mu, �e caesar je zanepr�zdn�n zp�vem s loutnistou Terpnem a �e ostatn� v�bec nep�ij�m� ty, kter� s�m nep�edvolal. To znamenalo jin�mi slovy, aby se Aulus nepokou�el o sly�en� ani nap��t�.</p><p>Zato Seneca, t�eba�e m�l pr�v� hore�ku, p�ijal star�ho vojev�dce s poctami, kter� mu n�le�ely, ale kdy� vyslechl, o� mu jde, usm�l se ho�ce a �ekl:</p><p>�Mohu ti prok�zat jen jednu slu�bu, �lechetn� Plautie, toti��� nedat caesarovi nikdy najevo, �e m� srdce c�t� s tebou tvou bolest a �e bych ti cht�l pomoci; kdyby toti� caesar pojal sebemen�� takov� podez�en�, v�z, �e by ti pak nevr�til Lygii, i kdyby k tomu nem�l ��dn� jin� d�vody ne� jen to, aby mi ud�lal n�co na zlost.�</p><p>Poradil mu tak�, aby ne�el ani k Tigellinovi, ani k Vatiniovi, ani k Vitelliovi. Je mo�n�, �e pen�zi by se u nich dalo n��eho dos�hnout, je tak� mo�n�, �e by to cht�li ud�lat na zlost Petroniovi, jeho� vliv se sna�� podkopat, ale nejpravd�podobn�j�� je, �e by caesarovi prozradili, jak drah� je Lygie Plautiov� rodin�, a caesar by ji pak t�m sp�e nevr�til. Tu za�al star� filozof mluvit s ho�kou ironi�, nam��enou proti sob� sam�mu:</p><p>�Ml�el jsi, Plautie, ml�el jsi cel� roky, a caesar nem� r�d ty, kdo ml��! Jak ses jen mohl nerozpl�vat nad jeho kr�sou, u�lechtilost�, nad jeho zp�vem, nad jeho recitac�, vozatajstv�m a b�sn�mi! Jak jsi jen mohl neoslavovat Britannikovu smrt, neproslovit chvalo�e� na matkovraha a nep�ij�t blahop��t u p��le�itosti Octaviina u�krcen�! M� v sob�, Aule, m�lo proz�ravosti, kter� my, kdo �ijeme ��astn� u dvora, m�me dost�</p><p>Po t�chto slovech uchopil n�dobku, kterou nosil zav�enou u pasu, nabral z font�ny impluvia vody, svla�il si okoral� rty a mluvil d�le:</p><p>�Ach, Nero m� vd��n� srdce. Miluje t�, proto�e jsi slou�il ��mu a proslavil jeho jm�no kraj sv�ta, miluje i mne, proto�e jsem mu byl v ml�d� mistrem. Vid�, a pr�v� proto v�m, �e tahle voda nen� otr�vena, a piji tedy klidn�. V�no v m�m dom� by u� nebylo tak bezpe�n�, ale m�-li ��ze�, napij se sm�le t� vody. Vodovody ji p�iv�d�j� a� z Albsk�ch vrch�, a kdo by ji cht�l otr�vit musil by otr�vit v�echny font�ny v ��m�. Jak vid�, �lov�k se p�ece jen je�t� m��e c�tit na tomto sv�t� bezpe�en a m�t klidn� st���. Je pravda, jsem nemocen, ale je chor� sp� du�e, ne t�lo.�</p><p>Byla to pravda. Seneca nem�l onu du�evn� s�lu, kterou m�l nap��klad Cornutus nebo Thrasea, a proto byl jeho �ivot �adou �stupk� zlo�in�m. C�til to s�m, uzn�val s�m, �e vyznava� z�sad Zen�na z Kitia by m�l j�t jinou cestou, a to ho tr�pilo v�ce ne� strach p�ed samou smrt�.</p><p>Ale vojev�dce ho te� p�eru�il v jeho j�zliv�ch �vah�ch.</p><p>��lechetn� Annaee Seneko,� �ekl, �v�m, jak se ti caesar odm�nil za p��i, j� jsi zahrnul jeho mlad� l�ta.</p><p>Ale p�vodcem �nosu na�eho d�t�te je Petronius. Pora� mi, jak na n�ho, pora� mi, jak�m vliv�m podl�h�, a tak� ty s�m u�ij v rozhovoru s n�m ve�ker� v�mluvnosti, k n� t� bude s to nadchnout tv� star� p��telstv� ke mn�.�</p><p>�Petronius a j�,� odpov�d�l Seneca, �jsme lid� ze dvou proti sob� stoj�c�ch t�bor�. Co na n�ho plat�, nev�m, vlivu nepodl�h� ni��mu. Je mo�n�, �e p�es v�echnu svou zka�enost stoj� Petronius p�ece jen za v�c ne� v�ichni ti lot�i, jimi� se dnes Nero obklopuje. Ale dokazovat mu, �e se dopustil zl�ho �inu, to by bylo jen mrh�n� �asem. Petronius u� d�vno ztratil onen smysl, kter�m se rozpozn�v� zl� od dobr�ho. Ale doka� mu, �e jeho �in nen� kr�sn��� pak se zastyd�. A� se s n�m setk�m, �eknu mu: ,Tv�j �in je hoden propu�t�nce.�</p><p>Jestli�e nepom��e to, nepom��e u� nic.�</p><p>�D�ky i za to,� odpov�d�l vojev�dce.</p><p>Pak se dal zan�st k Viniciovi. Zastihl ho, jak pr�v� �ermuje s dom�c�m lanistou. P�i pohledu na mlad�ho �lov�ka, kter� se ve chv�li, kdy bylo uskute�n�no spiknut� proti Lygii, v�nuje klidn� �erm��sk�mu cvi�en�, zmocnil se Aula stra�n� hn�v. A sotva se za lanistou zav�el z�v�s, vybuchl tento hn�v p��valem ho�k�ch v��itek a ur�ek. Av�ak Vinicius, dov�d�v se, �e Lygie byla unesena, zbledl tak stra�n�, �e ho s�m Aulus nemohl ani na chv�li podez�rat z ��asti na spiknut�. Mlad�kovo �elo se pokrylo kapkami potu, krev, kter� na okam�ik odtekla do srdce, vr�tila se op�t horkou vlnou do obli�eje, z o�� po�aly sr�et jiskry, z �st padat zmaten� ot�zky. Jako vich�ice j�m st��dav� zm�taly ��rlivost a vztek. Zd�lo se mu, �e Lygie, jakmile jednou p�ekro�ila pr�h caesarova domu, je pro n�ho jednou prov�dy ztracena. A sotva Aulus vyslovil Petroniovo jm�no, prol�tlo hlavou mlad�ho voj�ka jako blesk podez�en�, �e si z n�ho Petronius ztropil dobr� den a �e si bu�to chce darov�n�m Lygie z�skat dal�� caesarovu p��ze�, anebo �e si ji chce nechat pro sebe. Nebyl v�bec s to p�ipustit, �e by n�kdo, kdo spat�� Lygii, ihned po ni nezatou�il.</p><p>Jako spla�en� k�� ho te� unesla prchlivost, d�di�n� v jeho rod�, a p�ipravila ho o smysly.</p><p>�Vojev�dce,� �ekl trhan�m hlasem, �vra� se dom� a �ekej na mne� V�z, �e i kdyby byl Petronius m�m otcem, p�esto bych se mu pomstil za Lygiinu k�ivdu.</p><p>Vra� se dom� a �ekej na mne. Ani Petronius, ani caesar ji nebudou m�t!�</p><p>Pak se oto�il se za�at�mi p�stmi k voskov�m mask�m, kter� tu v atriu st�ly ve sk��nk�ch, a vybuchl:</p><p>�P�i t�chto mask�ch mrtv�ch p�edk�! Sp�e zabiji ji i sebe.�</p><p>Po t�chto slovech se sebral, �ekl Aulovi v rychlosti je�t� jednou: ��ekej m�!�, vyb�hl jako ��len� z atria a b�el k Petroniovi, rozr�eje cestou chodce.</p><p>Aulus se vr�til dom� s trochou nad�je. Usuzoval, �e p�emluvil-li Petronius caesara, aby dal un�st Lygii pro Vinicia, Vinicius ji zavede zp�t do jejich domu. Nemalou �t�chou mu byla nakonec i my�lenka, �e i kdy� nebude Lygie zachr�n�na, bude aspo� pomst�na a smrt �e od ni odvr�t� pohanu. V��il, �e Vinicius vykon� v�e, co sl�bil. Vid�l jeho vztek a znal prchlivost, vrozenou cel�mu jeho rodu. On s�m, t�eba�e miloval Lygii jako rodn� otec, rad�ji by ji zabil ne� odevzdal caesarovi, a neb�t ohled� na syna, posledn�ho potomka rodu, byl by to nepochybn� ud�lal. Aulus byl voj�k, o stoic�ch sotva sly�el, ale povahou jim nebyl dalek a smrt vyhovovala jeho p�edstav�m a jeho hrdosti v�ce ne� pohan�n�.</p><p>Kdy� se vr�til dom�, uklidnil Pomponii, vlil i do jej�ho nitra nad�ji a oba te� o�ek�vali zpr�vy od Vinicia. Co chv�li, kdykoli se v atriu ozvaly kroky n�kter�ho otroka, u� se domn�vali, �e to Vinicius jim p�iv�d� milovan� d�t�, a byli ochotni z cel�ho srdce ob�ma po�ehnat. Ale �as ub�hal a ��dn� zpr�va nep�ich�zela.</p><p>Teprve k ve�eru se ozvalo klepadlo na br�n�.</p><p>Za chv�li ve�el otrok a podal Aulovi dopis. Star� vojev�dce, p�esto�e r�d ukazoval p�ed druh�mi, jak se dovede ovl�dat, s�hl po dopisu rukou pon�kud rozt�esenou a za�al ��st tak p�ekotn�, jako by �lo o cel� jeho d�m.</p><p>Obli�ej mu pojednou z�edl, jako by na n�j padl st�n pluj�c�ho mraku.</p><p>��ti,� �ekl Pomponii.</p><p>Pomponia vzala dopis a �etla:</p><p>�Marcus Vinicius pos�l� pozdrav Aulovi Plautiovi.</p><p>Co se stalo, stalo se z caesarovy v�le, p�ed n� sklo�te hlavy, tak jako je skl�n�me j� a Petronius.�</p><p>Nastalo dlouh� ml�en�.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 6</p></title><p>Petronius byl doma. Vr�tn� se neodv�il zadr�et Vinicia, kter� se v��til do atria jako bou�e, a kdy� se dozv�d�l, �e dom�c�ho p�na najde v knihovn�, v��til se stejnou rychlost� do knihovny, a vida tam Petronia, jak p�e, vytrhl mu t�tinu z ruky, p�elomil ji v p�li, mr�til j� o zem, na�e� za�al prsty do Petroniovy pa�e, p�ibl�il obli�ej k jeho tv��i a za�al se ochrapt�l�m hlasem pt�t:</p><p>�Co jsi s n� ud�lal? Kde je to d�v�e?�</p><p>Ale tu se stalo n�co p�ekvapiv�ho. Onen uhlazen�, z�en�til� Petronius uchopil ruku mlad�ho atleta zarytou do jeho pa�e, pak uchopil druhou, a sev�ev silou �elezn�ch kle�t� ob� tyto ruce ve sv� jedn� dlani, �ekl:</p><p>�J� jsem slaboch jenom po r�nu, ale k ve�eru se mi vrac� m� d�vn� pru�nost. Zkus se mi vytrhnout.</p><p>Gymnastice t� asi u�il tkadlec a dobr�mu chov�n� kov��.�</p><p>V jeho obli�eji nebyl ani hn�v, jen v o��ch mu zableskl jak�si �lutav� odlesk odvahy a energie. Po chv�li pustil Viniciovy ruce. Vinicius st�l p�ed n�m pon�en�, zahanben� a vztekl�.</p><p>�M� ocelovou ruku,� �ekl, �ale p�i v�ech boz�ch z podsv�t� ti p��sah�m, �e jestli�e jsi m� zradil, probodnu ti hrdlo, t�eba v caesarov�ch komnat�ch.�</p><p>�Promluvme si v klidu,� odpov�d�l Petronius.</p><p>�Ocel, jak vid�, je pevn�j�� ne�li �elezo, a tak p�es to, �e by se z tv� jedn� pa�e daly ud�lat dv� m� pa�e, nem�m zapot�eb� se t� b�t. Zato v�ak m� mrz� tv� hrubost, a kdyby lidsk� nevd�k byl je�t� s to m� udivit, divil bych se tv�mu nevd�ku.�</p><p>�Kde je Lygie?�</p><p>�V nev�stinci, to jest v caesarov� dom�.�</p><p>�Petronie!�</p><p>�Uklidni se a posa� se. Po��dal jsem caesara o dv� v�ci a on mi je sl�bil: p�edn� o to, aby dostal Lygii z Aulova domu, a pak, aby ji odevzdal tob�. Neskr�v� snad n�kde v z�hybech t�gy n��? Nechce� m� snad bodnout? Ale j� ti rad�m, abys n�kolik dn� pose�kal, proto�e by t� vsadili do v�zen��� a Lygie by se nudila ve tv�m dom�.�</p><p>Nastalo ml�en�. Vinicius hled�l chv�li p�ekvapen�ma o�ima na Petronia a pak �ekl:</p><p>�Promi� mi. Miluji Lygii a l�ska mi mate smysly.�</p><p>�Obdivuj se mi, Marku. Onehdy jsem pov�d�l caesarovi toto: ,M�j synovec Vinicius se tak zamiloval do jist�ho vyz�bl�ho d�v�ete, kter� je vychov�v�no u Aul�, �e se jeho d�m sam�m vzdych�n�m prom�nil v parn� l�ze�. Ty, prav�m, caesare, ani j�, kte�� v�me, co je opravdov� kr�sa, nedali bychom za ni ani tis�c sesterci�, ale ten chlapec byl odjak�iva hloup� jako trojno�ka a te� zhloupl docela.��</p><p>�Petronie!�</p><p>�Jestli�e nech�pe�, �e jsem to �ekl, abych zabezpe�il Lygii, jsem s to uv��it, �e jsem pov�d�l pravdu.</p><p>Namluvil jsem M�d�nobrad�mu, �e takov� est�t jako on nem��e pova�ovat takovou d�vku za kr�sku.</p><p>A Nero, kter� se dosud nem��e odv�it hled�t jinak ne� m�ma o�ima, kr�su na n� nenajde, a proto�e na n� nenajde kr�su, nezatou�� po n�. Bylo nutn� zajistit se p�ed opic� a vz�t ji na prov�zek. V Lygii se te� nezhl�dne on, n�br� Poppaea, a ta se ov�em postar�, aby ji dostala co nejrychleji z pal�ce. A pokud jde o mne, �ekl jsem d�le M�d�n� Brad� jen tak mimochodem:</p><p>,Vezmi Lygii a dej ji Viniciovi! M� pr�vo to ud�lat, proto�e Lygie je rukojm�. A u�in�-li to, ubl�� Aulovi.�</p><p>Souhlasil. Nem�l nejmen�� p���iny nesouhlasit, t�m sp�e, �e jsem mu dal mo�nost zp�sobit bolest po�estn�m lidem. Ud�laj� t� ��edn�m str�cem rukojm�, daj� ti do rukou ten lygijsk� poklad a ty pak, jako spojenec bojovn�ch Lyg� a z�rove� v�rn� sluha caesar�v, nejen nic z pokladu nepromrh�, ale naopak se postar� o jeho rozmno�en�. Caesar ji nech� naoko n�kolik dn� ve sv�m dom�, ale pak ti ji po�le do tv� insuly, ��astliv�e!�</p><p>�Je to skute�n� pravda? Nic j� tam nehroz�, v caesarov� dom�?�</p><p>�Kdyby tam m�la bydlet st�le, Poppaea by si o n� promluvila s Locustou, ale po n�kolik dn� j� nehroz� nic. V caesarov� pal�ci je deset tis�c lid�. Je mo�n�, �e ji Nero v�bec ani nespat��, t�m sp�e, �e v�echno sv��il m�m ruk�m, a to natolik, �e p�ed chv�l� byl u mne centurio se zpr�vou, �e odvedl d�v�e do pal�ce a odevzdal je do rukou Akt�. Akt� je dobr� du�e, proto jsem p�ik�zal, aby Lygii dali k n�. Pomponia Graecina soud� asi stejn�, proto�e j� napsala. Z�tra je u Nerona hostina. Obstaral jsem ti m�sto vedle Lygie.�</p><p>�Odpus� mi, Gaie, mou prchlivost,� �ekl Vinicius.</p><p>�Domn�val jsem se, �e jsi ji dal un�st pro sebe nebo pro caesara.�</p><p>�Prchlivost ti mohu prominout, ale t잚� pro mne bude odpustit ti chov�n� hodn� l�zy, neurval� k�ik a hlas, kter� p�ipom�nal hr��e mory. To nem�m r�d, Marku, a toho se vyst��hej. M�l bys v�d�t, �e caesarov�m kupl��em je Tigellinus, a m�l bys tak� v�d�t, �e kdybych si cht�l d�v�e nechat pro sebe, �ekl bych ti te�, hled� ti p��mo do o��, toto: ,Vinicie, beru ti Lygii a budu ji m�t tak dlouho, dokud m� neomrz�.��</p><p>P�i t�chto slovech se zahled�l sv�mi o�echov�mi z��telnicemi chladn� a vyz�vav� p��mo do Viniciov�ch o��, tak�e mlad� �lov�k byl nyn� zmaten u� docela.</p><p>�Vina je na m� stran�,� �ekl. �Jsi dobr�, �lechetn� a d�kuji ti z cel�ho srdce. Dovol mi jen je�t� jednu ot�zku. Pro� jsi nedal poslat Lygii rovnou do m�ho domu?�</p><p>�Proto�e caesar chce zachovat zd�n� leg�lnosti.</p><p>Lid� v ��m� budou o tom mluvit, a proto�e bereme Lygii jako rukojm�, z�stane v caesarov� pal�ci tak dlouho, dokud o tom budou mluvit. Pak ti ji hezky potichu po�lou a bude to hotovo. M�d�nobrad� je zbab�l� pes. V�, �e jeho moc nem� hranic, ale p�esto se sna�� ospravedl�ovat ka�d� sv�j �in. Vzpamatoval ses u� natolik, aby sis mohl tro�ku zafilozofovat? Mn� sam�mu nejednou napadlo, pro� se zlo�in, i kdy� je mocn� jako caesar a jist si beztrestnost�, pro� se p�esto v�dycky sna�� zachov�vat zd�n� pr�va, spravedlnosti a ctnosti� K �emu ta n�maha? J� si mysl�m, �e zavra�dit bratra, matku a man�elku je v�c, kter� je hodna n�jak�ho asijsk�ho vlada���ka, ale ne ��msk�ho c�sa�e. Ale kdyby se to p�ihodilo mn�, nepsal bych sen�tu dopisy na ospravedln�n� Ale Nero je p�e�� Nero hled� z�st�rku, proto�e Nero je zbab�lec. Ale dejme tomu Tiberius, ten nebyl zbab�lec, a p�esto ospravedl�oval ka�d� sv�j �patn� �in. Pro�? Co je to za podivn�, mimod�k� hold, vzd�van� ctnosti pomoc� zla? A v�, co se mi zd�? �e to d�laj� proto, �e �patnost je �kared�, kde�to ctnost kr�sn�. Ergo, opravdov� est�t je u� sv�m est�tstv�m ctnostn� �lov�k. Ergo, j� jsem ctnostn� �lov�k. Mus�m dnes ul�t tro�ku v�na st�n�m Protagora, Prodika a Gorgia. Vych�z� najevo, �e i sofist� mohou b�t k n��emu dob��. Poslouchej, pokra�uji: Od�al jsem Lygii Aul�m, abych ji mohl odevzdat tob�. Dobr�. Ale Lysippos by z v�s vytvo�il n�dhern� souso��. Oba jste kr�sn�, je tedy kr�sn� i m�j �in, a proto�e je kr�sn�, nem��e b�t zl�. Pohle�, Marku, zde sed� p�ed tebou ctnost, vt�lena do Petronia! Kdyby �il Aristeides, nezbylo by mu ne� p�ij�t za mnou a d�t mi sto min za kr�tkou p�edn�ku o ctnosti.�</p><p>�Ale Vinicius jako �lov�k, jen� se zaj�mal v�ce o skute�nost ne� o p�edn�ky o ctnosti, �ekl:</p><p>�Z�tra spat��m Lygii a pak ji budu m�t ve sv�m dom� ka�d� den, bez p�est�n�, a� do smrti.�</p><p>�Ty bude� m�t Lygii a j� budu m�t na krku Aula.</p><p>Svol� na mne pomstu v�ech boh� podsv�t�. Kdyby si aspo�, �i�lavec, vzal p�edt�m hodinu spr�vn�ho deklamov�n� Jen�e on bude nad�vat tak, jak nad�val m�m klient�m m�j b�val� vr�tn�, kter�ho jsem za to ostatn� poslal na venkov do ergastula.�</p><p>�Aulus byl u mne. Sl�bil jsem mu, �e mu po�lu zpr�vu o Lygii.�</p><p>�Napi� mu, �e v�le ,bo�sk�ho� caesara je nejvy���m z�konem a �e tv�j prvn� syn se bude jmenovat Aulus. Je t�eba, aby se tomu starci dostalo n�jak� �t�chy. Jsem schopen po��dat M�d�nobrad�ho, aby ho pozval z�tra na hostinu. U� proto, aby t� v tricliniu uvid�l vedle Lygie.�</p><p>�Ned�lej to,� �ekl Vinicius. �Mn� je jich p�ece jen l�to, zvl�t� Pomponie.�</p><p>A sedl si a napsal onen dopis, kter� vzal star�mu vojev�dci posledn� zbytek nad�je.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 7</p></title><p>P�ed Akt�, kdy� b�vala Neronovou milenkou, se skl�n�ly nejvy��� hlavy ��ma. Ale Akt� se ani tenkr�t necht�la vm�ovat do ve�ejn�ch z�le�itost�, a vyu��vala-li kdy sv�ho vlivu na mlad�ho vl�dce, pak snad jen tehdy, cht�la-li n�komu vyprosit milost. Tich� a pokorn�, z�skala si vd��nost mnoha lid� a nikoho si neznep��telila. Ani Octavia ji nemohla nen�vid�t. ��rliv�m se zd�la p��li� m�lo nebezpe�n�. V�d�lo se o n�, �e Nerona st�le miluje smutnou a bolestnou l�skou, kter� �ije ne u� nad�j�, ale jen vzpom�nkami na chv�le, kdy byl Nero nejen mlad�� a zamilovan�, n�br� i lep��. V�d�lo se, �e nen� s to odtrhnout od t�chto vzpom�nek ani srdce, ani my�lenky, ale �e u� nic neo�ek�v�. A proto�e se u� nebylo t�eba ob�vat, �e by se snad caesar k n� vr�til, hled�li na ni jako na zcela bezbrannou bytost a nechali ji proto na pokoji. Pro Poppaeu byla jen tichou slu�kou, tak ne�kodnou, �e se ani nesna�ila odstranit ji z pal�ce.</p><p>Proto�e ji v�ak caesar kdysi miloval a opustil ji bez zloby, klidn�, ba dokonce tak trochu p��telsky, m�li k n� lid� st�le jak�s tak�s ohledy. Kdy� ji Nero propustil, dal j� v pal�ci byt, v n�m odd�len� cubiculum a hrstku slu�ebnictva. A tak jako kdysi Pallas a Narcis, t�eba�e to byli Claudiovi propu�t�nci, zasedali s Claudiem nejen k hostin�m, n�br� zauj�mali jako mocn� minist�i �estn� m�sta, zvali i ji tu a tam k caesarovu stolu. D�lali to mo�n� proto, �e jej� kr�sn� postava byla skute�nou ozdobou ka�d� hostiny. A�koliv caesar se ve v�b�ru spole�nosti p�estal u� d�vno ��dit jak�mikoli z�eteli. U jeho stolu sed�vala nejr�znorod�j�� sm�enina lid� v�ech stav� i povol�n�. Byli mezi nimi sen�to�i, ale p�ev�n� takov�, kte�� byli ochotni d�lat ze sebe z�rove� �a�ky. B�vali tam patriciov�, sta�� i mlad�, kte�� tou�ili po rozko�i, p�epychu a po�itc�ch.</p><p>B�valy tam �eny velk�ch jmen, ale nev�haj�c� nasazovat si ve�er sv�tl� paruky a hledat z touhy po z�bav� dobrodru�stv� v temn�ch uli�k�ch. B�vali tam i vysoc� ��edn�ci i kn��, kte�� se nad pln�mi ��emi sami s chut� posm�vali sv�m boh�m, a vedle nich zase sebranka v�eho druhu, slepen� ze zp�v�k�, z mim�, z hudebn�k�, z tane�n�k� a tane�nic, z b�sn�k�, kte�� recitovali b�sn� a myslili p�itom na to, kolik sesterci� jim m��e k�pnout za pochvalu caesarov�ch b�sn�, z hladov�ch filozof�, sleduj�c�ch la�n�ma o�ima pod�van� j�dla, a kone�n� ze slavn�ch vozataj�, kejkl���, kouzeln�k�, vyprav���, vtip�lk� i z nejr�zn�j��ch ni�em�, kter� m�da nebo hloupost pasovaly na znamenitosti dne a mezi nimi� nechyb�li ani tac�, kdo� zakr�vali dlouh�mi vlasy prod�rav�l� u�i, sv�d��c� o tom, �e jde o b�val� otroky.</p><p>Ti, co byli slavn�j��, usedali p��mo ke stol�m, m�n� slavn� se starali o rozpt�len� p�i j�dle a �ekali na okam�ik, kdy jim slu�ebnictvo dovol�, aby se vrhli na zbytky j�del a n�poj�. Hosty toho druhu dod�vali Tigellinus, Vatinius a Vitellius a byli �asto nuceni d�t takov�m host�m od�v hod�c� se pro vstup do caesarov�ch komnat. Caesar m�l ostatn� r�d takovou spole�nost, c�til se v n� toti� nejnenucen�ji. P�epych dvora v�e pozlacoval a na v�e vrhal sv�j lesk. Velc� i mal�, potomci vzne�en�ch rod� i holota z ulice, velc� um�lci i chatrn� v��krabky talent�, ti v�ichni se hrnuli do pal�ce, aby nasytili osln�n� o�i p�epychem, kter� t�m�� p�esahoval lidsk� p�edstavy, aby se mohli p�ibl�it k d�rci v�ech milost�, v�eho bohatstv� i dobra, jeho� jedin� rozmar mohl sice srazit do propasti, ale mohl z�rove� vyn�st a� k oblak�m.</p><p>Toho dne se m�la Lygie z��astnit takov�to hostiny. Strach, nejistota a tup� lhostejnost�� nic divn�ho po takov�m z�itku�� bojovaly v n� s touhou po odporu. B�la se caesara, b�la se lid�, b�la se pal�ce, jeho� hlu�nost ji zbavovala smysl�, b�la se hostin, o jejich� bezuzdnosti sl�chala od Aula Plautia, od Pomponie Graeciny a od jejich p��tel. Ale p�es to, �e byla mlad�, nebyly j� tyto v�ci nezn�m�, proto�e pozn�n� zl�ho pronikalo v t�chto dob�ch velmi z�hy i k d�tsk�mu sluchu. V�d�la tedy, �e j� v tomto pal�ci hroz� z�huba, p�ed n� ji ostatn� p�i lou�en� varovala i Pomponia.</p><p>Proto�e v�ak m�la mladou du�i, neznalou je�t� zka�enosti, a proto�e vyzn�vala u�en�, kter� j� v�t�pila jej� nevlastn� matka, sl�bila, �e se t� z�hub� bude br�nit.</p><p>Sl�bila to matce, sob� a tak� onomu bo�sk�mu u�iteli, v n�j� nejen v��ila, ale kter�ho si ve sv�m nap�l d�tsk�m srdci zamilovala pro m�rnost jeho u�en�, pro ho�kost jeho smrti i pro sl�vu jeho zmrtv�chvst�n�.</p><p>Byla p�esv�d�ena, �e ani Aulus, ani Pomponia Graecina nebudou te� u� hn�ni k odpov�dnosti za jej� �iny, uva�ovala tedy, zda by nebylo lep�� postavit se na odpor a na hostinu nej�t. Na jedn� stran� se v jej� du�i hlasit� oz�valy strach a neklid, na druh� stran� se v n� zase rodila touha uk�zat odvahu, vytrvalost, vydat se v nebezpe�� mu�en� a smrti. Tak to p�ece p�ik�zal bo�sk� u�itel. S�m dal takov� p��klad. Pomponia j� p�ece vypr�v�la, �e horliv�j�� vyznava�i tou�� cel�m srdcem po takov� zkou�ce a modl� se o ni. Kdy� byla je�t� v Aulov� dom�, ovl�dla v n�kter�ch okam�ic�ch podobn� touha i Lygii. P�edstavovala si sebe samu jako mu�ednici s ranami na dlan�ch a na nohou, b�lou jako sn�h, nadpozemsky kr�snou, jak ji stejn� b�l� and�l� nesou vzh�ru k blankytu. Takov�mi a podobn�mi p�edstavami se kochala ve sv� fantazii. Bylo v tom mnoho d�tsk�ch sn�, ale byl v tom i sklon zhl�et se v sob� a za to ji Pomponia k�r�vala. A te�, kdy odpor proti caesarov� v�li mohl m�t za n�sledek n�jak� krut� trest a kdy se mu�en�, v�dan� ve fantazii, mohlo st�t skute�nost�, p�ibyla ke kr�sn�m vidin�m, k zamilovanosti do sebe sam� je�t� jak�si zv�davost, sm�en� se strachem, zv�davost, jak ji asi potrestaj� a jak� druh mu�en� si pro ni vymysl�.</p><p>A tak kol�sala jej� je�t� polod�tsk� du�e sem a tam. Ale Akt�, kdy� se dozv�d�la o jej�m v�h�n�, pohl�dla na ni tak udiven�, jako by d�v�e mluvilo v hore�ce. D�t najevo odpor proti caesarov� v�li? Vystavit se od prvn�ho okam�iku jeho hn�vu? To m��e ud�lat jen d�t�, kter� nev�, co pov�d�. Z vlastn�ch Lygiin�ch slov vych�z� najevo, �e nen� vlastn� rukojm�m, n�br� d�v�etem, na kter� jej� n�rod zapomn�l. Neh�j� ji ��dn� mezin�rodn� pr�vo, a i kdyby ji h�jilo, caesar je dost mocn�, aby je v okam�iku hn�vu zdeptal. Caesarovi se zl�bilo vz�t si Lygii k sob� a od t� chv�le si s n� m��e d�lat, co chce. Od t� chv�le z�vis� Lygie na jeho v�li, nad ni� nen� na sv�t� siln�j��.</p><p>�Ano,� pokra�ovala, �i j� jsem �etla epi�toly Pavla z Tarsu, i j� v�m, �e nad zem� je B�h a Syn Bo��, kter� vstal z mrtv�ch. Ale na zemi je pouze caesar. Pamatuj si to, Lygie. V�m tak�, �e tv� u�en� ti nedovoluje, abys byla t�m, ��m jsem byla j�, a �e v�m, stejn� jako stoik�m, o kter�ch mi vypr�v�l Epiktetos, je dovoleno vybrat si jen smrt, m�te-li volit mezi zhanoben�m a smrt�. Ale co�pak m��e� uhodnout, �e t� �ek� smrt, a ne zhanoben�? Co� jsi nesly�ela o Seianov� dceru�ce, mal�m je�t� d�v��tku, jak musela, aby bylo u�in�no zadost z�konu, kter� zakazuje trestat smrt� panny, proj�t na Tiberi�v rozkaz zhanoben�m, ne� skonala? Lygie, Lygie, nedr�di caesara! A� p�ijde rozhoduj�c� okam�ik, a� bude� muset volit mezi hanbou a smrt�, bude� jednat tak, jak ti na�izuje tv� Pravda, ale nevyhled�vej z�hubu dobrovoln� a nedr�di z malichern�ch p���in toho pozemsk�ho, ale krut�ho boha.�</p><p>Akt� hovo�ila plna velik� l�tosti, ba dokonce dojat�, a proto�e byla pon�kud kr�tkozrak�, p�ibl�ila sv�j sladk� obli�ej bl�zko k Lygiin� tv��i, jako by se cht�la p�esv�d�it, jak�m dojmem p�sob� jej� slova.</p><p>Lygie ji objala s d�tskou d�v��ivost� kolem krku a �ekla: �Jsi dobr�, Akt�.�</p><p>Akt�, dojata pochvalou a d�v�rou, p�ivinula ji k srdci, a kdy� se pak vyvinula z d�v�ina objet�, odpov�d�la:</p><p>�M� �t�st� ode�lo i m� radost ode�la, ale zl� nejsem.�</p><p>Pak se za�ala rychl�mi kroky proch�zet po pokoji a hovo�it sama pro sebe tak�ka zoufale:</p><p>�Ne! On nebyl �patn�. On s�m se tehdy domn�val, �e je dobr�, a cht�l b�t dobr�. J� to v�m nejl�pe. To v�echno p�i�lo a� pozd�ji � a� kdy� p�estal milovat�</p><p>To ho ti druz� ud�lali takov�m, jak� je. To ti druz� a Poppaea!�</p><p>P�i t�chto slovech se j� �asy pokryly slzami. Lygie ji chv�li sledovala sv�ma modr�ma o�ima a kone�n� �ekla:</p><p>�Ty ho lituje�, Akt�?�</p><p>�Lituji!� odpov�d�la bezv�razn� �ekyn�.</p><p>A op�t za�ala p�ech�zet s rukama za�at�ma jakoby bolest� a s bezradnou tv���.</p><p>Ale Lygie se nesm�le ptala d�l:</p><p>�Ty ho m� je�t� r�da, Akt�?�</p><p>�M�m��</p><p>A po chv�li dodala:</p><p>�Nikdo krom� mne ho nem� r�d��</p><p>Nastalo ml�en�, za n�ho� se Akt� sna�ila z�skat op�t klid, rozru�en� vzpom�nkami. Kdy� se j� kone�n� v obli�eji objevil op�t jej� obvykl� v�raz tich�ho smutku, �ekla:</p><p>�Mluvme o tob�, Lygie. Vypus� v�bec z hlavy, �e by ses mohla postavit caesarovi na odpor. To by bylo ��lenstv�. A ostatn�, uklidni se. Zn�m dob�e tento d�m a mysl�m, �e ti od caesara nic nehroz�. Kdyby t� Nero dal un�st pro sebe, nep�ivedl by t� na Palatin. Tady vl�dne Poppaea a od t� doby, kdy mu povila dceru�ku, je Nero je�t� v�ce pod jej� nadvl�dou� Ne. Nero sice rozk�zal, aby ses z��astnila hostiny, ale dosud t� nevid�l, neptal se na tebe, nejde mu tedy o tebe. Snad t� vzal Aulovi a Pomponii jen proto, �e se na n� hn�v�</p><p>Mn� Petronius psal, abych o tebe pe�ovala, a proto�e�� jak v횠� psala i Pomponia, snad se tedy spolu domluvili. Snad to Petronius ud�lal na jej� prosbu.</p><p>Je-li tomu tak, jestli�e i on bude na Pomponiinu prosbu nad tebou bd�t, nic ti nehroz�, a kdo� v�, zda t� Nero na jeho p��mluvu nepo�le zp�tky k Aul�m. Nev�m, nakolik ho m� Nero r�d, ale v�m, �e se z��dkakdy odv�� m�t jin� n�zor ne� Petronius.�</p><p>�Ach Akt�!� odpov�d�la Lygie, �Petronius byl u n�s p�edt�m, ne� m� odvedli, a m� matka je p�esv�d�ena, �e si m� Nero vy��dal na jeho nal�h�n�.�</p><p>�To by bylo zl�,� �ekla Akt�.</p><p>Ale kdy� se na chv�li zamyslila, pokra�ovala:</p><p>�Snad se Petronius p�i n�kter� ve�e�i p�ed Neronem jen pod�ekl, �e vid�l u Aul� rukojm� Lyg�, a Nero, kter� ��rliv� st�e�� svou moc, vy��dal si t� proto, �e rukojm� pat�� caesarovi. Nem� ostatn� r�d Aula ani Pomponii� Ne! Nezd� se mi, �e by Petronius, kdyby t� cht�l vz�t Aulovi, s�hl po takov�m zp�sobu� Nev�m, je-li Petronius lep�� ne� ti, kdo� obklopuj� caesara, ale rozhodn� je jin�� Ostatn�, mo�n� �e najde� krom� n�ho je�t� n�koho, kdo bude ochoten se za tebe p�imluvit. Nepoznala jsi u Aula n�koho z lid� bl�zk�ch caesarovi?�</p><p>�V�dala jsem tam Vespasiana a Tita.�</p><p>�Caesar je nem� r�d.�</p><p>�A Seneku.�</p><p>�Sta��, aby Seneca n�co poradil, a Nero to ud�l� pr�v� naopak.�</p><p>Jasn� Lygiina tv�� se za�ala pokr�vat rum�ncem.</p><p>�A Vinicia��</p><p>�Nezn�m ho.�</p><p>�Je to Petroni�v p��buzn�, kter� se ned�vno vr�til z Arm�nie.�</p><p>�Mysl�, �e ho Nero vid� r�d?�</p><p>�Vinicia maj� r�di v�ichni.�</p><p>�A cht�l by se za tebe p�imluvit?�</p><p>�Ano.�</p><p>Akt� se citupln� usm�la a �ekla:</p><p>�Pak ho tedy jist� spat�� na hostin�. B�t na n� mus�. Za prv� proto, �e mus횅 A jen takov� d�t�, jako jsi ty, mohlo napadnout n�co jin�ho. Za druh� proto, �e chce�-li se vr�tit do Aulova domu, najde� tam p��le�itost poprosit Petronia a Vinicia, aby ti sv�m vlivem vymohli pr�vo na n�vrat. Kdyby tu byli, oba by ti pov�d�li tot� co j�, �e by to toti� bylo ��lenstv� a tv� z�huba, kdyby ses pokou�ela o odpor. Caesar by si sice nemusel v�imnout, �e tam nejsi, ale kdyby si toho v�iml a p�i�el na to, �e ses odv�ila protivit se jeho v�li, nebylo by pro tebe z�chrany. Poj�, Lygie� Sly�� ten ruch v pal�ci? Slunce u� kles� a brzy se za�nou sch�zet host�.�</p><p>�M� pravdu, Akt�,� odpov�d�la Lygie, �a j� poslechnu tv� rady.�</p><p>Kolik bylo v tomto rozhodnut� touhy spat�it Vinicia a Petronia, kolik �ensk� zv�davosti uvid�t aspo� jednou v �ivot� takovou hostinu a na n� caesara, dv�r, v�hlasnou Poppaeu a jin� kr�sky i v�echen ten nesl�chan� p�epych, o kter�m se v ��m� vypravovaly neuv��iteln� v�ci, to si ov�em neuv�domovala ani sama Lygie. Ale Akt� m�la sv�m zp�sobem pravdu a d�v�e to dob�e vyc�tilo. J�t musela, a tak, jakmile nutnost a zdrav� rozum podep�ely skryt� poku�en�, p�estala v�hat.</p><p>Akt� ji pak zavedla do sv�ho vlastn�ho unctuaria, aby ji nat�ela mastmi a obl�kla. A t�eba�e bylo v caesarov� dom� mnoho otroky� a sama Akt� jich m�la dost pro svou osobn� pot�ebu, p�ece jen ze soucitu k d�v�eti, jeho� nevinnost a kr�sa ji uchv�tily, rozhodla, �e ji oble�e sama. A hned se uk�zalo, �e v mlad� �ekyni p�es v�echen jej� smutek a p�es to, �e ��tala listy Pavla z Tarsu, z�stalo je�t� mnoho z d�vn� hel�nsk� du�e, na ni� kr�sa t�la p�sob� v�ce ne� cokoli jin�ho na sv�t�. Kdy� obna�ila Lygii a spat�ila jej� �tl�, z�rove� v�ak pln� tvary, vymodelovan� jakoby z perleti a z r��ov�ch pl�tk�, nezdr�ela se v�k�iku obdivu; poodstoupila n�kolik krok� a hled�la plna nad�en� na tu nev�danou, jarem d���c� postavu.</p><p>�Lygie!� zvolala kone�n�. �Ty jsi stokr�t kr�sn�j�� ne� Poppaea!�</p><p>Ale d�vka, vychovan� v p��sn�m Pomponiin� dom�, kde se dbalo cudnosti, i kdy� byly �eny samy mezi sebou, st�la�� n�dhern� jako n�dhern� sen, harmonick� jako Praxitelovo d�lo nebo jako p�se�, ale rozpa�it�, zr��ov�l� studem, kolena p�itisknuta k sob�, ruce na �adrech a �asy spu�t�ny p�es o�i. Pojednou zvedla prudk�m pohybem pa�e, vyt�hla jehlice, dr��c� pohromad� vlasy, a jedin�m zat�esen�m hlavy se do nich zahalila jako do pl�t�.</p><p>Akt� pokro�ila k n�, dotkla se tmav�ch, zvln�n�ch pramen� a �ekla:</p><p>�Jak kr�sn� m� vlasy!� Nepopr��m je zlat�m pudrem, v�dy� ze sam�ch jejich prstenc� prosv�t� m�sty zlato� Snad jen tu a tam p�id�m tro�ku zlatov�ho lesku, ale jen zlehka, zlehounka, jako by je rozjasnil paprsek� Kr�sn� je asi va�e lygijsk� zem�, jestli�e rod� takov� d�vky!�</p><p>�J� se na ni nepamatuji,� odpov�d�la Lygie. �Jen Ursus mi vypr�v�l, �e u n�s jsou jen lesy, lesy a lesy.�</p><p>�A v les�ch rozkv�taj� kv�ty,� �ekla Akt�, namo�ila si dlan� v n�dob� napln�n� verbenou a vlh�ila j� Lygiiny vlasy.</p><p>Kdy� skon�ila, za�ala zlehounka nat�rat cel� jej� t�lo vonn�mi mastmi z Ar�bie a pak j� obl�kla m�kkou zlatavou tuniku bez ruk�v�, p�es kterou m�lo p�ij�t je�t� sn�hob�l� peplum. Proto�e v�ak bylo t�eba u�esat je�t� p�edt�m vlasy, zahalila ji prozat�m do rozm�rn�ho roucha, zvan�ho synthesis, posadila ji na �idli a odevzdala na chv�li do rukou otroky�. Sama na �es�n� jen zpovzd�l� dohl�ela. Z�rove� za�aly dv� otrokyn� obouvat Lygiiny no�ky do b�l�ch st�ev��k� vy��van�ch purpurem, p�ivazuj�ce je zlat�mi p�ek��en�mi stuhami k alabastrov�m kotn��k�m. Kdy� byl ��es kone�n� hotov, obl�kly Lygii do pepla, skl�dan�ho do ladn�ch, lehk�ch z�hyb�. Akt� j� pak zapjala kolem krku perlov� n�hrdeln�k, dotkla se prstenc� jej�ch vlas� zlat�m pr�kem a pak se za�ala obl�kat sama, sleduj�c po cel� ten �as Lygii nad�en�ma o�ima.</p><p>Brzy v�ak byla hotova, a sotva se p�ed hlavn� branou za�aly objevovat prvn� lektiky, ve�ly ob� do bo�n�ho kryptoportika, odkud bylo vid�t hlavn� br�nu, vnit�n� galerie a n�dvo��, lemovan� sloupo�ad�m z numidsk�ho mramoru.</p><p>St�le v�c a v�ce lid� proch�zelo pod vysok�m obloukem br�ny, nad n� jako by se vzn�elo ve vzduchu n�dhern� Lysippovo �ty�sp�e��, vezouc� Apoll�na a Dianu. Lygiiny o�i oslnil �chvatn� obraz, o n�m� j� skromn� za��zen� Aul�v d�m nemohl d�t ani dost malou p�edstavu. Byly to pr�v� okam�iky z�padu slunce, jeho� posledn� paprsky dopadaly na �lut� numidsk� mramor sloup�. Mramor z��il v t�chto z�blesc�ch jako zlato a z�rove� p�ech�zel do r��ova. Mezi sloupy, pod b�l�mi sochami Danaid, r�zn�ch boh� a hrdin� prot�kaly davy lid�, mu�� i �en podobaj�c�ch se tak� soch�m, proto�e v�ichni m�li na sob� t�gy, pepla a stoly, spl�vaj�c� ladn� k zemi m�kk�mi z�hyby, na nich� dohas�naly odlesky zapadaj�c�ho slunce. Z v��e hled�l na ty davy obrovsk� Herkules, hlavu je�t� ve sv�tle, av�ak hru� pono�enu u� do st�nu, kter� vrhal obrovsk� sloup. Akt� ukazovala Lygii sen�tory v t�g�ch s �irok�m lemov�n�m, pestrobarevn�ch tunik�ch a s p�lm�s�cem na obuvi, ryt��e a slavn� um�lce, ��msk� �eny, od�n� bu� po ��msk�m nebo �eck�m zp�sobu, anebo ve fantastick�ch v�chodn�ch �borech, s vlasy vy�esan�mi do tvar� v�� a pyramid nebo zase hladce p�il�haj�c�mi k hlav젖 jako u soch bohy� a propleten�mi spoustou kv�tin. Mnoho mu�� a mnoho �en Akt� Lygii jmenovala a p�id�vala v�dy k jejich jm�nu kr�tk� a �asto stra�n� historky, kter� vzbuzovaly v Lygii strach, �div a p�ekvapen�. Pro ni to byl podivn� sv�t Jej� o�i sice hltaly jeho kr�su, ale jej� d�v�� rozum nebyl s to pochopit jeho rozpory. V t�ch �erv�nc�ch na obloze, v t�ch �ad�ch nehybn�ch sloup�, ztr�cej�c�ch se kdesi v hloubi n�dvo��, i v t�ch lidech, podobn�ch soch�m, byl jak�si velik� klid a m�r. Zd�lo by se, �e zde, mezi t�mi jednoduch�mi mramorov�mi liniemi, musej� ��t bezstarostn�, spokojen� a ��astn� polobozi a zat�m odhaloval tich� hlas Akt� v�dy nov� a nov� tajemstv� tohoto pal�ce i t�chto lid�. Tam opod�l je vid�t kryptoportik, na jeho� podlaze a sloupech se je�t� �ervenaj� rud� skvrny krve, j� zt��snil b�l� mramor Caligula, kdy� klesl k zemi pod no�em Cassia Chaerey; tam zavra�dili jeho �enu, tam zase rozt��tili o k�men jeho d�t�; tam, pod on�m k��dlem, jsou podzemn� kobky, kde si hlady hryzal sv� vlastn� ruce Drusus mlad��; tam otr�vili Drusa star��ho, tam se sv�jel strachy Gemellus, tam �p�l v k�e��ch Claudius, tam Germanicus.</p><p>Ka�d� kousek t�chto zd� sly�el st�n�n� a chropt�n� um�raj�c�ch a tito lid�, kte�� nyn� v t�g�ch, v pestrobarevn�ch tunik�ch, ozdobeni kv�ty a �perky, sp�chaj� na hostinu, jsou mo�n� z�t�ej��mi odsouzenci; �sm�v na leckter� tv��i zakr�v� mo�n� strach, neklid, nejistotu p��t�ho dne; srdce t�chto zd�nliv� bezstarostn�ch, ov�n�en�ch poloboh� rozlept�v� mo�n� pr�v� te� hore�n� chamtivost a z�vist. Popla�en� Lygiiny my�lenky nesta�ily slov�m Akt�, a kdy� onen n�dhern� sv�t p�itahoval st�le v�t�� silou jej� o�i, srdce se sev�elo hr�zou a v du�i vyk�ikl pojednou nev�slovn�, nesm�rn� stesk po milovan� Pomponii Graecin� a po klidn�m Aulov� dom�, kde nevl�dl zlo�in, n�br� l�ska.</p><p>A zat�m p�it�kaly od Vicu Apollinis nov� a nov� proudy host�. Z vn�j�� strany br�ny sem dol�hal hovor a v�k�iky klient� vyprov�zej�c�ch sv� patrony. N�dvo�� a sloupo�ad� se zahem�ily mno�stv�m caesarov�ch otrok�, otroky�, mal�ch pacholat i praetori�nsk�ch voj�k�, dr��c�ch v pal�ci str�. Tu a tam se mezi b�l�mi nebo osmahlej��mi obli�eji za�ernala tv�� Numida v p�ilb� zdoben� pe��m a s velk�mi zlat�mi kruhy v u��ch. Lid� p�in�eli loutny, kithary, kytice um�le vyp�stovan�ch kv�tin, t�eba�e byl u� pozdn� podzim, ru�n� tepan� st��brn�, zlat� a m�d�n� lampy. Hlasit�j�� a hlasit�j�� �um hlas� se m�sil se �plouch�n�m font�ny, jej� vrko�ovit� proudy, zr��ov�l� ve�ern�m p��svitem, dopadaly z v��e na mramor a t��tily se na n�m jakoby s �p�n�m.</p><p>Akt� p�estala vypravovat, ale Lygie hled�la st�le na dav, jako by v n�m n�koho vyhl�ela. A pojednou se jej� obli�ej pokryl rum�ncem. Mezi sloupov�m se vyno�ili Vinicius a Petronius a kr��eli k velk�mu tricliniu, kr�sn�, klidn�, podobni ve sv�ch t�g�ch b�l�m boh�m.</p><p>Sotva uvid�la mezi ciz�mi lidmi ty dv� zn�m�, p��telsk� tv��e, a zvl�t� kdy� spat�ila Vinicia, m�la Lygie dojem, jako by j� ze srdce spadla velk� t�ha. C�tila se pojednou m�n� osamocena. Nesm�rn� stesk po Pomponii a po Aulov� dom�, stesk, kter� se v n� p�ed chv�l� ozval, ztratil pojednou svou bolestivost. Touha spat�it Vinicia a promluvit s n�m p�ehlu�ila v n� v�echny Ostatn� hlasy. Marn� si p�ipom�nala v�e to �patn�, co sly�ela o caesarov� dom�, marn� si p�ipom�nala slova Akt� a Pomponiiny v�strahy. P�es tato slova, p�es tyto v�strahy poc�tila najednou, �e na hostin� nejen b�t mus�, n�br� z�rove� chce. P�i pomy�len�, �e za chv�li usly�� ten mil� hlas, kter� se j� tak l�bil, hlas, kter� k n� hovo�il o l�sce a o �t�st� hodn�m boh� a kter� zn�l dosud v jej�ch u��ch jako p�se�, zmocnila se j� prost� radost.</p><p>Ale pojednou se t� radosti polekala. M�la dojem, �e v tomto okam�iku zrazuje to �ist� u�en�, v n�m� ji vychovali, �e zrazuje Pomponii i sebe samu. N�co jin�ho je j�t z donucen�, n�co jin�ho radovat se z t� nutnosti. P�ipadala si pojednou vinna, nehodna a ztracena. Zmocnilo se j� zoufalstv� a cht�lo se j� plakat. Kdyby byla sama, poklekla by a bila by se v prsa se slovy: moje vina, moje vina! Akt� ji te� uchopila za ruku a vedla ji vnit�kem pal�ce do velk�ho triclinia, kde m�la b�t hostina, ale Lygii se d�laly p�ed o�ima m�itky, v u��ch j� �um�lo vnit�n�m rozru�en�m a srdce j� bu�ilo tak, �e se j� a� tajil dech. Jako ve snu spat�ila tis�ce lamp, mihotaj�c�ch se na stolech a na st�n�ch, jako ve snu usly�ela vol�n�, j�m� hodovn�ci v�tali caesara, jako skrz mlhu vid�la caesara sam�ho. V�k�iky ji ohlu�ily, z��e oslepila, v�n� om�mily tak, �e ztratila posledn� zbytky jasn�ho v�dom� a byla sotva s to poznat Akt�, kter� ji usadila ke stolu a sama zaujala m�sto vedle n�.</p><p>Ale za chv�li se po Lygiin� druh� stran� ozval hlubok�, zn�m� hlas:</p><p>�Bu� zdr�va, ty nejkr�sn�j�� mezi v�emi pannami na zemi i hv�zdami na nebi! Bu� zdr�va, bo�sk� Kallino!�</p><p>Lygie se pon�kud vzpamatovala a pohl�dla tam: vedle n� le�el Vinicius.</p><p>Byl bez t�gy, proto�e pohodl� i oby�ej p�ikazovaly t�gu k hostin� svl�kat. Jeho t�lo pokr�vala jen �arlatov� tunika bez ruk�v� s vy��van�mi st��brn�mi palmami. Pa�e m�l hol�, podle v�chodn�ho zvyku ozdoben� nad lokty dv�ma �irok�mi zlat�mi n�ramky a na p�edlokt� pe�liv� zbaven� chloupk�, tak�e byly hladk�, ale svalnat�; byly to skute�n� pa�e voj�ka, stvo�en� pro me� a �t�t. Na hlav� m�l r��ov� v�nec. Se sv�m obo��m, srostl�m nad ko�enem nosu, se sv�ma n�dhern�ma o�ima a osmahlou plet� byl jakoby zt�lesn�n�m ml�d� a s�ly. Lygii se zd�l tak kr�sn�, �e i kdy� u� pominul prvn� n�val zm�menosti, sotva se zmohla na odpov��: �Bu� zdr�v, Marku��</p><p>Vinicius �ekl:</p><p>���astn� jsou m� o�i, �e t� vid�; ��astn� jsou m� u�i, �e usly�ely tv�j hlas, p��jemn�j�� hlasu fl�ten a kithar. Kdyby mi �ekli, abych volil, kdo m� na t�to hostin� sed�t vedle mne, zda ty, Lygie, nebo Venu�e, zvolil bych si tebe, bo�sk�!�</p><p>A zahled�l se na ni, jako by se cht�l nasytit jej�m obrazem, a jeho o�i ji spalovaly. Jeho zrak sklouz�val z obli�eje na jej� krk a obna�en� ramena, laskal se s jej�mi ladn�mi tvary, kochal se j�, vst�eb�val ji celou do sebe, hltal ji, av�ak krom� touhy v n�m z��ilo i �t�st�, l�ska a bezmezn� nad�en�.</p><p>�V�d�l jsem, �e t� uvid�m v caesarov� dom�,� pokra�oval, �a p�ece, kdy� jsem t� spat�il, celou mou du�� ot��sla takov� radost, jako by m� potkalo �t�st� v�bec netu�en�.�</p><p>Lygie se u� vzpamatovala docela, a proto�e c�tila, �e v tomto davu a v tomto dom� je Vinicius jedinou bl�zkou bytost�, dala se s n�m do hovoru a vypt�vala se ho na v�e, co pro ni bylo nepochopiteln� a co v n� vzbuzovalo strach. Jak v�d�l, �e ji najde v caesarov� dom�?</p><p>Pro� ji caesar vzal Pomponii? Ona se tu boj� a chce se k Pomponii vr�tit. Zem�ela by steskem a neklidem, nem�t nad�ji, �e se Petronius a on za ni u caesara p�imluv�.</p><p>Vinicius j� vysv�tlil, �e se o jej�m �nosu dozv�d�l a� od Aula. Pro� je Lygie tady, to on nev�. Caesar neskl�d� nikomu ��ty ze sv�ch na��zen� a rozkaz�. P�esto v�ak jen a� se neboj�. V�dy� on, Vinicius, je u n� a u n� z�stane. Rad�ji by ztratil zrak, ne� ji nevid�t, rad�ji by ztratil �ivot, ne� ji opustit. Ona je jeho du��, bude ji tedy hl�dat jako svou vlastn� du�i. Postav� j� ve sv�m dom� olt�� jako sv�mu bo�stvu a na tom olt��i bude ob�tovat myrhu a aloe a na ja�e sasanky a jablo�ov� kv�ty� A jestli�e se boj� v caesarov� dom�, pak j� tedy slibuje, �e v tomto dom� nez�stane.</p><p>A p�esto, �e p�eh�n�l a tu i tam si dokonce vym��lel, vanula z jeho hlasu pravda, proto�e jeho city byly opravdov�. Zmoc�ovala se ho tak� up��mn� l�tost a jej� slova mu tak pronikala do du�e, �e kdy� mu za�ala d�kovat a uji��ovat ho, �e si jej Pomponia zamiluje pro jeho dobrotu a �e ona sama mu bude cel� �ivot vd��na, nemohl ovl�dnout rozru�en� a m�l dojem, �e nikdy v �ivot� nebude s to nevyhov�t jej�m prosb�m. Srdce v n�m za�alo t�t. Jej� kr�sa opojovala jeho smysly.</p><p>Tou�il po n�, ale z�rove� c�til, �e je mu nade v�e drah� a �e by ji skute�n� mohl zbo��ovat jako bohyni; c�til tak� neodolatelnou chu� mluvit o jej� kr�se i o tom, jak ji zbo��uje, ale hluk p�i hostin� se vzm�hal, a proto p�isedl bl�e k n� a za�al j� �eptat dobr�, sladk� slova, vych�zej�c� z hloubi du�e, lahodn� jako hudba a opojn� jako v�no.</p><p>A skute�n� ji op�jel. Mezi t�mi ciz�mi lidmi, kte�� ji obklopovali, zd�l se j� st�le bli���, milej��, naprosto �estn� a celou du�� oddan�. Uklidnil ji, sliboval, �e ji dostane z caesarova domu, sliboval, �e ji neopust� a �e j� bude slou�it. P�edt�m u Aul� mluvil s n� o l�sce a o �t�st�, kter� l�ska m��e d�t, jen pov�echn�, ale te� mluvil u� p��mo, �e ji miluje, �e je pro n�ho tou nejmilej�� a nejdra���. Lygie sly�ela takov� slova z mu�sk�ch �st poprv�, a ��m d�le poslouchala, t�m siln�j�� m�la dojem, �e se v n� probouz� n�co, co dosud jako by spalo, �e ji zal�v� jak�si �t�st�, v n�m� se m�s� nesm�rn� radost s nesm�rn�m neklidem. Tv��e j� za�aly ho�et, srdce bu�it, rty se pootev�ely jakoby �divem.</p><p>Zmoc�oval se j� strach, �e poslouch� takov� v�ci, ale necht�la by za nic na sv�t� p�ij�t o jedno jedin� slovo.</p><p>Hned klopila o�i, hned zase pozvedala k Viniciovi jasn� zrak, ustra�en�, ale z�rove� t�zav�, jako by mu cht�la ��ci: �Mluv d�le!� Hluk, hudba, v�n� kv�tin i v�n� arabsk�ch kadidel ji za�aly znovu omamovat.</p><p>V ��m� b�valo zvykem p�i hostin�ch le�et, jen�e doma bylo Lygiino m�sto mezi Pomponi� a mal�m Aulem, kde�to te� le�el po jej�m boku Vinicius, mlad�, mohutn�, zamilovan�, �hnouc�. Lygie poci�ovala kouzlo, kter� z n�ho vanulo, a v jej�m nitru byl z�rove� stud i rozko�. Zmoc�ovala se j� jak�si sladk� bezmocnost, jak�si slabost a mal�tnost my�lenek, jako by na ni p�ich�zel sp�nek.</p><p>Av�ak jej� bl�zkost po�ala p�sobit i na n�ho. Obli�ej mu zbledl. Ch��p� se mu roz���ilo jako orient�ln�mu koni. A z�ejm� i jeho srdce bu�ilo pod �arlatovou tunikou neobvykle rychl�m tepem, proto�e jeho dech se zkr�til a slova se mu v �stech trhala. I on byl poprv� tak bl�zko n�. My�lenky se mu za�aly kalit; v �il�ch c�til plameny, kter� se marn� sna�il uhasit v�nem. Ne je�t� v�no, n�br� jej� kr�sn� obli�ej, jej� hol� pa�e, jej� panensk� �adra, vln�c� se pod zlatou tunikou, jej op�jely v�c a v�ce. Kone�n� ji uchopil za ruku nad z�p�st�m, jak to u�inil u� jednou v Aulov� dom�, za�al ji p�itahovat k sob� a �eptat chv�j�c�mi se rty:</p><p>�Miluji t�, Kallino � ty m� bo�sk�!�</p><p>�Marku, pus� m�,� �ekla Lygie.</p><p>Ale on mluvil d�le, o�i zast�eny mlhou:</p><p>�M� bo�sk�! Miluj m셔</p><p>Ale vtom pr�v� se ozval hlas Akt�, kter� le�ela po Lygiin� druh�m boku:</p><p>�Caesar se d�v� na v�s.�</p><p>Vinicia p�epadl n�hl� hn�v na caesara i na Akt�.</p><p>Jej� slova rozpt�lila kouzlo opojen�. Sebep��tel�t�j�� hlas by se mlad�mu mu�i zd�l v takov�m okam�iku dot�rn� a Vinicius se ke v�emu je�t� domn�val, �e Akt� chce �mysln� p�eru�it jeho rozhovor s Lygi�.</p><p>Zvedl tedy hlavu, pohl�dl na mladou propu�t�nkyni p�es Lygiina ramena a �ekl zlostn�:</p><p>�Minuly u� doby, Akt�, kdy jsi na hostin�ch le�ela vedle caesara, a ��k� se, �e ti hroz� oslepnut�, jak ho tedy m��e� vid�t?�</p><p>A Akt� odpov�d�la jakoby se smutkem:</p><p>�P�esto ho v�ak vid�m� On je tak� kr�tkozrak� a d�v� se na v�s skrz smaragd.�</p><p>Cokoli Nero d�lal, v�e vzbuzovalo ostra�itost dokonce i u jeho nejbli���ch, a tak zneklidn�l i Vinicius, zchladl�� a za�al nen�padn� pozorovat caesara. Lygie, kter� v rozru�en� na po��tku hostiny vid�la caesara jen jakoby v mlze a pak se na� ned�vala v�bec, zaujata zcela Viniciovou p��tomnost� a jeho slovy, te� k n�mu tak� oto�ila sv� zv�dav� a z�rove� vystra�en� o�i.</p><p>Akt� mluvila pravdu. Caesar, naklon�n nad stolem, jedno oko p�imhou�en�, p�idr�oval si p�ed druh�m okem kulat�, le�t�n� smaragd a pozoroval je. Na okam�ik se jeho zrak setkal s Lygiin�ma o�ima a srdce d�v�ete se sev�elo zd�en�m. Kdy� �ila, je�t� jako d�t�, na vesnick�m s�dle Aul� na Sic�lii, vypr�v�la j� star� egyptsk� otrokyn� o drac�ch, kte�� ob�vaj� horsk� propasti�� a nyn� m�la dojem, �e na ni pojednou pohl�dlo oko takov�ho draka. Uchopila svou dlan� Viniciovu ruku jako d�t�, kter� se boj�, a do hlavy se j� za�aly hrnout neuspo��dan� a rychle se st��daj�c� dojmy. To je tedy on? Ten stra�n� a v�emohouc�? Nikdy jej dosud nevid�la a myslila, �e vypad� jinak. P�edstavovala si jakousi odpornou tv�� se zkamen�lou zlovolnost� v taz�ch, a zat�m spat�ila velikou hlavu, posazenou na tlust�m krku, hroznou sice, ale t�m�� sm�nou, proto�e se zdaleka podobala hlav� d�t�te. Tunika ametystov� barvy, barvy zak�zan� oby�ejn�m smrteln�k�m, vrhala na jeho �irok�, n�zk� obli�ej sinav� st�n.</p><p>Vlasy m�l tmav�, u�esan� podle m�dy, kterou zavedl Otho, tak, �e kade�e tvo�ily �ty�i �ady. Vousy nem�l, proto�e je ned�vno ob�toval Diovi, a cel� ��m mu za to vzd�val d�ky, a�koliv si lid� po stran� �eptali, �e ob�toval vousy proto, pon�vad� je m�l jako v�ichni z jeho rodu ry�av�. V jeho �ele, vystupuj�c�m mocn� nad obo��m, bylo v�ak p�esto n�co olympsk�ho. Svra�t�l� obo�� sv�d�ilo, �e si je v�dom v�emohoucnosti; ale pod t�mto �elem poloboha byl obli�ej opice, pijana a komedianta, pr�zdn�, pln� m�nliv�ch v�n�, ztu�n�l� p�es Neron�v mlad� v�k, ale p�itom chorobn� a o�kliv�.</p><p>Lygii se zd�l zlov�stn�, ale p�edev��m ohyzdn�.</p><p>Po chv�li odlo�il Nero smaragd a p�estal ji pozorovat. A tu uvid�la jeho vyboulen� modr� o�i, m�ouraj�c� v p�em��e sv�tla, skeln�, bezmy�lenkovit�, podobn� o��m mrtv�ch.</p><p>Nero se mezit�m oto�il k Petroniovi a �ekl:</p><p>�To je to rukojm�, to d�v�e, do kter�ho se zamiloval Vinicius?�</p><p>�To je ona,� odpov�d�l Petronius.</p><p>�Jak se jmenuje jej� n�rod?�</p><p>�Lygov�.�</p><p>�Vinicius ��k�, �e je kr�sn�?�</p><p>�Obl�kni do d�v��ho pepla ztrouchniv�l� olivov� pa�ez a Vinicius �ekne, �e je kr�sn�. Ale ve tv�m obli�eji, � nedosti�n� znal�e, �tu ji� rozsudek nad n�! Nemus� jej vyslovovat! Ano! P��li� such�! Vyz�bl�, doslova makovice na tenk� lodyze, a ty, bo�sk� est�te, cen� si p�ece na �en� lodyhy a m� t�ikr�t, �ty�ikr�t pravdu! Pouh� obli�ej nic neznamen�. Mnoho jsem se od tebe nau�il, ale tak jist� oko je�t� nem�m� A jsem ochoten vsadit se tady s Tulliem Senecionem o jeho milenku, �e i kdy� p�i hostin�, kdy v�ichni le��, je nesnadn� posoudit celou postavu, ty sis u� �ekl: ,P��li� �zk� v boc�ch.��</p><p>�P��li� �zk� v boc�ch,� opakoval Nero mhou�e o�i.</p><p>Na Petroniov�ch rtech se objevil sotva post�ehnuteln� �sm�v. A Tullius Senecio, kter� byl a� do toho okam�iku zabr�n do rozhovoru s Vestinem, �i snad l�pe do posm�k� sn�m, v n� Vestinus v��il, oto�il se k Petroniovi, a t�eba�e nem�l ani pon�t�, o� jde, �ekl:</p><p>�M�l� se! J� souhlas�m s caesarem.�</p><p>�V�born�!� odpov�d�l Petronius. �Dokazoval jsem pr�v�, �e m� p�ece jen aspo� drobet rozumu, kde�to caesar tvrd�, �e jsi naprost� osel.�</p><p>�Habet!� �ekl se sm�chem Nero a uk�zal palcem k zemi, jak se to d�l�valo v cirku na znamen�, �e gladi�tor byl zasa�en a m� b�t dobit.</p><p>Ale Vestinus se domn�val, �e jde st�le je�t� o sny, a zvolal:</p><p>�A j� v���m ve sny a Seneca mi kdysi pov�dal, �e v��� tak�.�</p><p>�Dnes v noci se mi zd�lo, �e jsem byla vest�lkou,� �ekla Calvia Crispinilla, nakl�n�j�c se p�es st�l.</p><p>Nero za�al po t�chto slovech pl�cat dlan�mi o sebe, ostatn� n�sledovali jeho p��kladu a na chv�li se kolem ozval potlesk, proto�e Crispinilla, kter� byla n�kolikr�t rozvedena, byla svou p��slove�nou prostop�nost� zn�ma po cel�m ��m�.</p><p>Crispinilla v�ak �ekla bez nejmen��ch rozpak�:</p><p>�A co m� b�t? V�echny vest�lky jsou star� a o�kliv�. Jedin� Rubria je trochu k sv�tu. A tak bychom byly aspo� dv�, i kdy� Rubrii se vyr�ej� v l�t� pihy.�</p><p>�P�esto mi v�ak dovol ��ci, p�e�ist� Calvie,� �ekl Petronius, ��e vest�lkou ses mohla st�t leda ve snu.�</p><p>�A kdyby na��dil caesar?�</p><p>�Pak bych uv��il, �e se sny uskute��uj�, i kdy� jsou sebenesmysln�j��.�</p><p>�A uskute��uj� se,� �ekl Vestinus. �Ch�pu lidi, kte�� nev��� v bohy, ale jak m��e n�kdo nev��it ve sny?�</p><p>�A v�tby?� zeptal se Nero. �V�tili mi kdysi, �e ��m p�estane existovat a �e j� budu panovat nad cel�m V�chodem.�</p><p>�V�tby a sny, to spolu souvis�,� �ekl Vestinus. �Jeden prokonsul, velik� nev�rec, poslal jednou do Mopsovy svatyn� otroka se zape�et�n�m dopisem, jej� zak�zal otev��t, aby se p�esv�d�il, dovede-li b��ek odpov�d�t na ot�zku, kterou do dopisu napsal. Otrok p�espal noc ve svatyni, o�ek�vaje v�teck� sen, pak se vr�til a �ekl toto: �Zd�lo se mi o ml�denci, jasn�m jako slunce, a ten mi pov�d�l jen jedno slovo: ,�ern�ho.��</p><p>Kdy� to prokonsul usly�el, zbledl, oto�il se ke sv�m host�m, stejn�m nev�rc�m jako on, a �ekl: ,V�te, co st�lo v dopise?��</p><p>Zde se Vestinus odml�el, zvedl ��i s v�nem a pil.</p><p>�Co st�lo v dopise?� zeptal se Senecio.</p><p>�V dopise byla ot�zka: ,Jak�ho b�ka m�m ob�tovat: b�l�ho nebo �ern�ho?��</p><p>Av�ak pozornost, kterou vzbudilo vypr�v�n�, rozpt�lil Vitellius. P�i�el na hostinu u� podnapil� a nyn� propukl neo�ek�van�, bez jak�koli p���iny v nesmysln� sm�ch.</p><p>��emu se ten sud loje sm�je?� zeptal se Nero.</p><p>�Sm�chem se li�� lid� od zv��at,� �ekl Petronius, �a on nem� jin� d�kaz, kter�m by dok�zal, �e nen� vep�em.�</p><p>Vitellius se zat�m stejn� neo�ek�van� p�estal sm�t, a mlaskaje rty, lesknouc�mi se od om��ek a mastnot, z�ral na v�echny kolem tak p�ekvapen�, jako by je je�t� nikdy v �ivot� nebyl vid�l.</p><p>Pak zvedl dla�, kter� se podobala pol�t��ku, a �ekl ochrapt�l�m hlasem:</p><p>�Z prstu se mi sesmekl ryt��sk� prsten po otci.�</p><p>�Kter� byl �evcem,� dodal Nero.</p><p>Ale Vitellius propukl op�t neo�ek�van� v sm�ch a za�al prsten hledat v peplu Calvie Crispinilly.</p><p>Kdy� to vid�l Vatinius, za�al napodobovat v�k�iky vyd�en� �eny a Nigidia, Calviina p��telkyn�, mlad� vdova s d�tsk�m obli�ejem, ale s o�ima prostop�nice, �ekla nahlas:</p><p>�Hled�, co neztratil.�</p><p>�Ale co mu nebude k ni�emu, i kdyby to na�el,� dokon�il b�sn�k Lucanus.</p><p>Hostina byla st�le veselej�� a veselej��. Z�stupy otrok� rozn�ely nov� a nov� chody j�dla; z velik�ch v�z, napln�n�ch sn�hem a ov�n�en�ch b�e�anem, vytahovali co chv�li men�� n�doby s �etn�mi druhy v�n.</p><p>V�ichni pili hodn�. Ze stropu pr�ely neust�le na stoly a na hodovn�ky r��e.</p><p>Ale Petronius za�al prosit Nerona, aby d��ve ne� se host� opij�, zkr�lil hostinu sv�m zp�vem. Sbor hlas� podep�el jeho slova, av�ak Nero se za�al zdr�hat.</p><p>Nejde o odvahu samu, a�koliv i t� m� v�dycky m�lo�</p><p>Bohov� v�d�, kolik ho stoj� v�echna vystoupen� Nevyh�b� se jim sice, mus� p�ece ud�lat n�co pro um�n�, a ostatn�, jestli�e ho Apoll�n obda�il jak�ms tak�ms hlasem, pak by nebylo spr�vn� mrhat bo��mi dary.</p><p>Ch�pe dokonce i to, �e je to jeho povinnost v��i st�tu.</p><p>Ale dneska je opravdu nachlazen. V noci si dal na prsa olov�n� z�va���ka, ale ani to nepomohlo� Zam��l� dokonce odjet do Antia a nad�chat se tam mo�sk�ho vzduchu.</p><p>Ale Lucanus ho za�al zap��sahat ve jm�nu um�n� a v�eho lidstva. V�ichni p�ece v�d�, �e bo�sk� poeta a zp�v�k slo�il nov� hymnus na Venu�i, proti n�mu� je hymnus Lucreti�v pouh�m k�u�en�m ro�n�ho vl�ete.</p><p>A� je tato hostina skute�nou hostinou. Tak dobr� vl�dce by nem�l p�sobit sv�m poddan�m takov� muka.</p><p>�Nebu� krut�, caesare!�</p><p>�Nebu� krut�!� opakovali v�ichni, kdo� sed�li pobl�.</p><p>Nero rozhodil rukama na znamen�, �e mus� ustoupit. V t�m� okam�iku vzaly na sebe v�echny obli�eje v�raz vd��nosti a v�echny o�i se oto�ily k n�mu. Av�ak Nero rozk�zal, aby je�t� p�edt�m ozn�mili Poppaei, �e bude zp�vat, a v�em p��tomn�m ozn�mil, �e Poppaea nep�i�la na hostinu, proto�e se nec�t� zdr�va. Pon�vad� j� v�ak ��dn� l�k nep�in�� takovou �levu jako jeho zp�v, nerad by ji p�ipravil o takovou p��le�itost.</p><p>Poppaea p�i�la neprodlen�. Ovl�dala sice dosud Nerona jako poddan�ho, v�d�la v�ak tak�, �e jde-li o jeho je�itnost zp�v�ka, vozataje nebo b�sn�ka, bylo by nebezpe�n� ji dr�dit. P�i�la tedy, kr�sn� jako bohyn�, oble�en� stejn� jako Nero v rouchu ametystov� barvy, na krku n�hrdeln�k z obrovsk�ch perel, uloupen� kdysi Masinissovi, zlatovlas�, n��ou�k�, a t�eba�e u� dvakr�t rozveden�, p�ece s tv��� a pohledem panny.</p><p>V�tali ji vol�n�m a slovy �bo�sk� Augusta�. Lygie nevid�la nikdy v �ivot� nic tak kr�sn�ho a necht�la v��it sv�m o��m, proto�e v�d�la, �e Poppaea Sabina je jedna z nejhanebn�j��ch �en na sv�t�. V�d�la od Pomponie, �e to ona navedla caesara, aby zavra�dil svou matku a man�elku, znala ji z vypr�v�n� Aulov�ch host� a slu�ebnictva; sly�ela, �e jej� sochy ve m�st� sr�ej� v noci nezn�m� lid� k zemi; sly�ela o n�pisech, jejich� p�vodci b�vaj� odsuzov�ni k nejt잚�m trest�m, ale kter� se p�esto objevuj� ka�d� r�no na m�stsk�ch zdech. Ale nyn�, kdy� vid�la tuto proslulou Poppaeu, kterou vyznava�i Kristovi pova�ovali za vt�len� zla a zlo�inu, zd�lo se j�, �e tak vypadaj� snad jen and�l� nebo jin� nebe�t� duchov�. Nemohla od n� prost� odtrhnout o�i a z �st j� mimod�k vyklouzla ot�zka:</p><p>�Ach, Marku, je to v�bec mo�n�?��</p><p>A Vinicius, rozp�len� v�nem a jakoby rozezlen�, �e tolik v�c� rozptyluje Lygiinu pozornost a odv�d� ji od n�ho a od jeho slov, �ekl:</p><p>�Ano, je kr�sn�, ale ty jsi stokr�t kr�sn�j��. Ty se nezn�, jinak by ses do sebe zamilovala jako Narcis�</p><p>Poppaea se koupe v ml�ce oslic, tebe v�ak asi Venu�e vykoupala ve sv�m vlastn�m. Ty se nezn�, ocelle mi!� Ned�vej se na ni. Oto� o�i ke mn�, ocelle mi!�</p><p>Dotkni se sv�mi rty tohoto poh�ru s v�nem a j� pak sev�u tot� m�sto sv�mi.�</p><p>A p�isedal k n� st�le bl�e. Lygie za�ala zase couvat k Akt�. Ale vtom na��dili klid, proto�e caesar povstal. Zp�v�k Diodoros mu podal loutnu, druh zvan� delta, druh�, Terpnos, kter� ho m�l doprov�zet, p�istoupil bl�e, v rukou n�stroj zvan� nablium. Nero op�el deltu o st�l, zvedl o�i vzh�ru a v tricliniu zavl�dlo na chv�li ticho, ru�en� jen �elestem r���, padaj�c�ch bez ust�n� ze stropu.</p><p>Pak, doprov�zen dv�ma loutnami, za�al zp�vat, �i sp�e zp�vn� a rytmicky recitovat sv�j hymnus na Venu�i. Ani hlas, i kdy� pon�kud zast�en�, ani ver�e nebyly �patn�, tak�e ubohou Lygii p�epadly znovu v��itky sv�dom�, proto�e hymnus, t�eba�e op�voval ne�istou pohanskou Venu�i, j� p�ipadal a� p��li� kr�sn� a s�m caesar s vav��nov�m v�ncem na skr�ni a s povznesen�m zrakem se j� zd�l kr�sn�j��, daleko m�n� stra�n� a m�n� ohyzdn� ne� na po��tku hostiny.</p><p>Ale u� se hodovn�ci ozvali hromov�m potleskem.</p><p>Kolem dokola se rozlehly v�k�iky: �� hlase hodn� nebe��ana!� N�kter� �eny zvedly ruce do v��ky a z�staly tak, cht�j�ce d�t najevo sv� nad�en�, i kdy� u� p�estal zp�vat, jin� si zase osu�ovaly zaslzen� o�i. V s�le to zahu�elo jako v �lu. Poppaea sklonila svou zlatovlasou hlavu, zvedla Neronovu ruku ke rt�m a dlouho ji tak ml�ky dr�ela. Mlad� Pythagoras, nesm�rn� kr�sn� �ek, s n�m� se pozd�ji polo��len� u� Nero dal oddat, na��div flamin�m, aby p�i tom zachovali v�echny p�edepsan� ob�ady, poklekl nyn� u jeho nohou.</p><p>Av�ak Nero hled�l up�en� na Petronia, na jeho� pochvalu p�edev��m v�dy �ekal. A Petronius �ekl:</p><p>�Co se t��e hudby, Orfeus je asi v tomto okam�iku z�vist� stejn� �lut� jako tady Lucanus, ale pokud jde o ver�e, lituji, �e nejsou hor��, proto�e pak bych snad na�el vhodn� slova pro jejich pochvalu.�</p><p>Lucanus mu nem�l v�bec za zl� zm�nku o z�visti, naopak, pohl�dl na Petronia pln vd��nosti a p�edst�raje nakva�enost mru�el:</p><p>�Proklet� fatum, je� mi ur�ilo, abych �il sou�asn� s takov�m b�sn�kem. Neb�t toho, z�skal by si �lov�k m�ste�ko v lidsk� pam�ti a na Parnasu, ale tak zbledne, jako bledne kah�nek na slunci.�</p><p>A te� za�al Petronius, kter� m�l obdivuhodnou pam�, recitovat cel� odstavce hymnu, citovat jednotliv� ver�e, vyzvedat a rozeb�rat slova, kter� se mu zd�la nejhez��. Lucanus, jako by zapomn�l na svou z�vist, p�ipojil se k jeho slov�m se sv�m nad�en�m. V Neronov� obli�eji se objevila radost a bezedn� pr�zdnota, kter� s hloupost� nejen hrani�ila, n�br� se j� naprosto rovnala. S�m je upozor�oval na ver�e, kter� pova�oval za nejhez��, a nakonec za�al ut�ovat Lucana a povzbuzovat ho, aby neztr�cel odvahu, proto�e bu� jak bu�, ��m se �lov�k narod�, t�m je, a �cta, kterou prokazuj� lid� Diovi, nevylu�uje je�t� sl�vu jin�ch boh�.</p><p>Pak vstal, chystaje se doprovodit Poppaeu, kter� se skute�n� nec�tila zdr�va a cht�la odej�t. Av�ak hodovn�k�m, kte�� z�stali, rozk�zal, aby op�t zaujali sv� m�sta, a sl�bil, �e se vr�t�. Skute�n�, za chv�li se vr�til a op�t se dal omamovat d�mem kadidel a sledoval dal�� pod�van�, kter� p�ichystali pro hostinu bu� on s�m, Petronius nebo Tigellinus.</p><p>Znovu se p�ed��taly b�sn� nebo poslouchaly dialogy, v nich� v�st�ednost nahrazovala vtip. Pak zatan�il slavn� mim Paris dobrodru�stv� Inachovy dcery I�ny.</p><p>Host�m, zvl�t� v�ak Lygii, kter� nebyla zvykl� na takovou pod�vanou, se zd�lo, �e vid� z�zraky a kouzla.</p><p>Paris dovedl pohyby rukou a t�la vyj�d�it v�ci tancem zd�nliv� nevyj�d�iteln�. Jeho dlan� jako by zaml�ily vzduch a vytvo�ily jasn�, �iv�, chv�j�c� se, smysly dr�d�c� oblak, obklopuj�c� nap�l omdlelou d�v�� postavu, je� se sv�jela v k�e��ch rozko�e. Byl to obraz, ne tanec, jasn� obraz, odhaluj�c� tajemstv� l�sky, kouzeln� a nestoudn� obraz. Kdy� skon�il a do s�lu ve�li korybantov�, kte�� se za zvuk� kithar, fl�ten, kymbal� a bub�nk� dali do bakchick�ho tance se syrsk�mi d�vkami, do tance pln�ho divok�ch sk�ek� a je�t� divo�ej�� prostop�nosti, zd�lo se Lygii, �e ji se�ehne bo�� ohe�, �e do tohoto domu mus� uhodit hrom anebo �e na hlavy hodovn�k� mus� spadnout strop.</p><p>Av�ak ze zlat� s�t�, napjat� pod stropem, padaly pouze r��e. A Vinicius, u� nap�l opil�, k n� hovo�il:</p><p>�Vid�l jsem t� v Aulov� dom� u font�ny a zamiloval jsem se do tebe. Bylo to za sv�t�n� a tys myslila, �e se nikdo ned�v�, ale j� jsem t� vid�l� A vid�m t� takovou st�le, a� t� p�ede mnou zahaluje toto peplum.</p><p>Sho� je ze sebe jako Crispinilla. Vid�! Bozi i lid� hledaj� l�sku. Nic nen� na sv�t� krom� n�! Op�i svou hlavu o mou hru� a p�iv�i o�i.�</p><p>Krev j� t�ce bu�ila ve skr�n�ch a v z�p�st�. Zmoc�oval se j� dojem, �e pad� do jak�si propasti a �e Vinicius, kter� se j� zd�l p�edt�m tak bl�zk� a spolehliv�, m�sto aby j� sp�chal na pomoc, je�t� ji do n� stahuje.</p><p>Zmocnil se j� hn�v na n�ho. Za�ala se znovu b�t i t�to hostiny i jeho i sebe sam�. N�jak� hlas, podobn� hlasu Pomponiinu, volal sice je�t� v jej�m nitru: �Lygie, zachra� se!�, ale z�rove� j� n�co ��kalo, �e je u� p��li� pozd� a �e ten, koho zachv�tily takov� plameny, kdo vid�l v�e to, co se d�je na t�to hostin�, v kom bu�� srdce tak jako v n�, kdy� poslouch� Viniciova slova, kdo se chv�je tak jako ona, kdy� se k n� Vinicius p�ibli�uje, ten je u� ztracen a nen� pro n�ho z�chrany.</p><p>D�lalo se j� nevolno. Chv�lemi se j� zd�lo, �e omdl� a pak �e se stane n�co stra�n�ho. V�d�la, �e pod hrozbou caesarova hn�vu nesm� nikdo vst�t, dokud nevstane caesar, ale i kdyby tomu tak nebylo, nem�la by k tomu u� sil.</p><p>Do konce hostiny bylo zat�m je�t� daleko. Otroci p�in�eli nov� a nov� chody pokrm� a neust�le napl�ovali ��e v�nem. Te� se p�ed stolem, postaven�m do tvaru podkovy, objevili dva atleti, kte�� m�li host�m p�edv�st z�pas.</p><p>A u� za�ali z�pasit. Mohutn� t�la, lesknouc� se olejem, vytvo�ila jeden jedin� balvan, jejich kosti pra�t�ly v sev�en� �elezn�ch pa��, ze za�at�ch �elist� se dralo zlov�stn� sk��p�n�. Co chv�li bylo sly�et rychl�, temn� �dery jejich chodidel o podlahu zlehka posypanou �afr�nem, hned zase nehybn� strnuli, utichli a div�ci m�li dojem, �e maj� p�ed sebou souso�� vytesan� z kamene. O�i ��man� sledovaly se zal�ben�m hru sval� na stra�liv� napjat�ch z�dech, l�tk�ch a pa��ch.</p><p>Av�ak boj netrval p��li� dlouho, proto�e Krot�n, mistr a vedouc� �koly gladi�tor�, nebyl nadarmo pova�ov�n za nejsiln�j��ho �lov�ka v zemi. Jeho protivn�k oddechoval rychleji a rychleji, pak za�al chropt�t, zesinal v obli�eji a nakonec vyplil z �st krev a z�stal bezvl�dn� viset v jeho rukou.</p><p>Bou�e potlesku uv�tala konec boje. Krot�n se postavil jednou nohou na protivn�kova z�da, zk��il obrovsk� pa�e na prsou a o�ima triumf�tora se rozhl�el po s�le.</p><p>Pak p�i�li imit�to�i zv��at a jejich hlas�, kejkl��i a �a�ci, av�ak hodovn�ci je u� p��li� nesledovali, proto�e v�no jim zaml�ilo o�i. Hostina se pomalu m�nila v pij�ck� a prostop�n� orgie. Syrsk� d�vky, kter� p�edt�m tan�ily bakchick� tanec, prom�sily se te� s hosty. Hudba se zm�nila v neuspo��dan� a divok� hluk kithar, louten, arm�nsk�ch kymbal�, egyptsk�ch sister, trub a roh�, a jestli�e n�kte�� hodovn�ci cht�li spolu hovo�it, k�i�eli na hudebn�ky, aby ode�li.</p><p>Vzduch, p�esycen� v�n� kv�t�, pln� pachu po vonn�ch olej�ch, jimi� b�hem hostiny skr�p�la hezk� pacholata nohy hodovn�k�, p�esycen� �afr�nem a lidsk�mi v�pary, zt�kl; lampy sv�tily mdl�m plamenem, v�nce na �elech lid� se sesunuly na stranu, tv��e pobledly a pokryly se kapkami potu.</p><p>Vitellius se svalil pod st�l. Nigidia se obna�ila do p�l t�la, polo�ila svou opilou d�tskou hlavu na Lucanovu hru� a Lucanus, rovn� opil�, za�al sfouk�vat z jej�ch vlas� zlat� pudr, zvedaje p�i tom nesm�rn� pobaven� zrak ke stropu. Vestinus opakoval s opilou hou�evnatost� snad u� podes�t� Mopsovu odpov�� na zape�et�n� dopis. Tullius se vysm�val boh�m a bl�bolil rozplizl�m hlasem, p�er�van�m �kytavkou:</p><p>�Proto�e je-li Xenofan�v Sfairos kulat�, pak p�ece m��e� takov�ho boha v�let nohou p�ed sebou jako sud.�</p><p>Av�ak Domitius Afer, star� zlod�j a dona�e�, byl touto �e�� pobou�en a v onom pobou�en� si polil celou tuniku falernsk�m v�nem. Afer v�dycky v��il v bohy.</p><p>Lid� pov�daj�, �e ��m zahyne, ba jsou i takov�, co tvrd�, �e u� hyne. A maj� pravdu!� Ale dojde-li k tomu, pak jen proto, �e ml�de� ztratila v�ru, a bez v�ry nem��e b�t ctnost. Lid� opustili tak� star� p��sn� mravy a nikomu nenapadne, �e epikurejci nebudou s to odolat barbar�m. Ale co o tom zbyte�n� hovo�it! Pokud jde o n�ho, lituje, �e se do�il takov�ch �as� a �e mus� v radov�nk�ch hledat ochranu p�ed z�rmutkem, kter� by ho jinak velmi brzy skl�til.</p><p>Po t�chto slovech p�it�hl k sob� syrskou tane�nici a bezzub�mi �sty za�al l�bat jej� krk a z�da. Kdy� to vid�l konsul Memmius Regulus, rozesm�l se, a zvednuv svou lysou lebku, pokrytou sesunuv��m se v�ncem, �ekl:</p><p>�Kdo ��k�, �e ��m hyne?� Pitomost!� J�, konsul, to v�m nejl�pe� Videant consules!� T�icet legi� � hl�d� na�i pax romana!��</p><p>Tu si sev�el skr�n� p�stmi a rozk�i�el se na cel� s�l:</p><p>�T�icet legi�! T�icet legi�!� Od Britanie a� k hranic�m Parth�!�</p><p>Ale pojednou se zarazil a polo�il si prst na �elo:</p><p>�A mysl�m, �e je jich dokonce dvaat�icet��</p><p>A svalil se pod st�l, kde za�al za chv�li zvracet jazyky plame��k�, pe�en� ryzce, mra�en� h�iby, saran�e v medu, ryby, r�zn� masa a v�echno ostatn�, co sn�dl a vypil.</p><p>Domitia v�ak neuklidnil po�et legi�, st�e��c�ch ��msk� m�r. Ne, ne! ��m mus� zhynout, proto�e zmizela v�ra v bohy a p��sn� mravy! ��m mus� zhynout, a je to �koda, proto�e �ivot je p�ece jen hezk�, caesar milostiv� a v�no dobr�! Ach, jak� �koda!</p><p>Skryl hlavu mezi lopatky syrsk� bakchantky a rozplakal se.</p><p>�Kdepak posmrtn� �ivot!� Achilles m�l pravdu, �e je l�pe b�t podomkem na tomto sv�t� pod sluncem ne� kr�lem v ��i Cimmeri�. A ostatn� i to je ot�zka, existuj�-li v�bec n�jac� bohov�, i kdy� nedostatek v�ry hub� ml�de���</p><p>Lucanus sfoukal mezit�m v�echen zlat� pudr z Nigidiin�ch vlas�. Ta byla tak opil�, �e usnula. Lucanus vzal hrst b�e�anov�ch �lahoun� z v�zy, kter� st�la p�ed n�m, a ovinul jimi sp�c� �enu. Kdy� dokon�il toto sv� d�lo, rozhl�el se po ostatn�ch rozradostn�n�m a t�zav�m zrakem.</p><p>Nakonec ustrojil do b�e�anu i sebe a neust�le opakoval hlasem, v n�m� se oz�valo hlubok� p�esv�d�en�:</p><p>�Nejsem v�bec �lov�k, n�br� faun.�</p><p>Petronius nebyl opil�, ale Nero, kter� pil zpo��tku kv�li sv�mu �nebesk�mu� hlasu m�lo, ke konci p�evracel do sebe ��i za ��� a zpil se. Cht�l dokonce d�le zp�vat sv� b�sn�, tentokr�t �eck�, ale zapomn�l je a omylem zazp�val Anakreontovu p�sni�ku. S n�m zp�vali Pythagoras, Diodoros i Terpnos, ale pon�vad� se to ani jednomu neda�ilo, nechali toho. Zato v�ak Nero, jako znalec a est�t, za�al nad�en� obdivovat Pythagorovu kr�su a l�bat mu u vytr�en� ruce. Tak kr�sn� ruce vid�l jen jednou � u kohopak to bylo?</p><p>A polo�iv si dla� na vlhk� �elo, dal se do vzpom�n�n�. Po chv�li se v jeho obli�eji objevil strach:</p><p>�Aha! U matky! U Agrippiny!�</p><p>A pojednou ho za�aly pron�sledovat zlov�stn� p��zraky.</p><p>�Lid� si vypr�v�j�,� �ekl, ��e Agrippina se proch�z� za m�s��n�ch noc� po mo�i, v okol� Baj� a Baul� Nic, jen chod� a chod�, jako by n�co hledala. A jestli�e se p�ibl�� k lo�ce, pohl�dne na ni a odejde, ale ryb��, na kter�ho se pod�vala, zem�e.�</p><p>�To nen� �patn� n�m�t,� �ekl Petronius.</p><p>A Vestinius nat�hl krk jako je��b a za�eptal tajemn�:</p><p>�Nev���m v bohy, ale v���m v duchy � och!�</p><p>Ale Nero si nev��mal jejich slov a mluvil d�le:</p><p>�Dal jsem p�ece konat lemuralia. Nechci ji vid�t!</p><p>U� p�t� rok! Musel jsem, musel jsem ji odsoudit, proto�e na mne poslala vraha, a kdybych ji nebyl p�ede�el, nesly�eli byste dnes m�j zp�v.�</p><p>�D�ky ti, caesare, jm�nem m�sta ��ma i cel�ho sv�ta!� zvolal Domitius Afer.</p><p>�V�no! A a� uhod� do tymp�n�!�</p><p>Hluk propukl nanovo. Lucanus, cel� v b�e�anu, cht�je povyk p�ek�i�et, vstal a k�i�el:</p><p>�Nejsem �lov�k, n�br� faun a bydl�m v lese. E � ch� � ���!�</p><p>Kone�n� se caesar zpil do n�moty, zpili se mu�i i �eny. Vinicius nebyl opil� o nic m�n� ne� ostatn� a krom� touhy se v n�m ke v�emu probouzela je�t� chu� h�dat se. To se mu st�valo poka�d�, kdykoliv p�ekro�il m�ru v pit�. Jeho sn�d� obli�ej zbledl je�t� v�ce a jazyk se mu motal, kdy� mluvil podr�d�n�m a rozkazova�n�m hlasem:</p><p>�Dej mi rty! Dneska, z�tra, to je jedno kdy! Dost u� toho v�eho! Caesar t� vzal Aulovi, aby t� daroval mn�, rozum�! Z�tra za soumraku si pro tebe po�lu, rozum�!</p><p>Caesar mi t� sl�bil, d��ve ne� t� dal odv�st� Mus� b�t moje! Dej mi rty! Nechci �ekat do z�t�ka� Rychle mi dej rty!�</p><p>A objal ji. Ale Akt� ji za�ala br�nit a tak� Lygie se br�nila zbytkem sil, proto�e c�tila, �e je ztracena. Marn� v�ak usilovala ob�ma rukama vyvinout se z objet� jeho pa�e, zbaven� chloupk�; marn� ho prosila hlasem, v n�m� se chv�la l�tost i strach, aby nebyl takov�, aby s n� m�l slitov�n�. Dech, p�chnouc� v�nem, vanul na ni st�le z v�t�� bl�zkosti a jeho obli�ej byl u� docela t�sn� u jej�ho. Nebyl to u� ten b�val�, dobr�, ba t�m�� drah� Vinicius, n�br� opil�, zl� satyr, kter� v n� budil hr�zu a odpor.</p><p>Av�ak st�le v�ce ji opou�t�ly s�ly. Marn� se skl�n�la a odvracela obli�ej, cht�j�c se vyhnout jeho polibk�m. Vinicius se nazvedl, uchopil ji ob�ma rukama, p�itla�il jej� hlavu na svou hru� a za�al ud�chan� drtit jej� zbledl� rty sv�mi �sty.</p><p>Ale vtom jak�si stra�liv� s�la rozpletla jeho pa�e, jimi� ji dr�el kolem krku, a to s takovou lehkost�, jako by to byly pa�e d�t�te, a jej sam�ho odstr�ila ta s�la stranou, jako by byl such� v�tvi�ka nebo zvadl� list.</p><p>Co se to stalo? Vinicius si p�et�el p�ekvapen� o�i a pojednou spat�il nad sebou obrovskou postavu Lyga, zvan�ho Ursus, kter�ho poznal v Aulov� dom�.</p><p>Lyg st�l docela klidn� a hled�l sv�ma modr�ma o�ima na Vinicia tak podivn�, �e mlad�mu mu�i z toho stydla v �il�ch krev. Pak vzal Ursus svou kr�lovnu do n�ru�e a klidn�m, tich�m krokem vy�el z triclinia.</p><p>Akt� �la okam�it� za n�m.</p><p>Vinicius sed�l okam�ik jako zkamen�l�, ale pak vysko�il a rozb�hl se k v�chodu:</p><p>�Lygie! Lygie!�</p><p>Av�ak touha, ��as, vztek a v�no mu podrazily nohy. Zapot�cel se jednou, podruh�, zachytil se nah�ch ramen kter�si bakchantky a za�al se pt�t, m�ouraje o�ima:</p><p>�Co se stalo?�</p><p>Bakchantka uchopila ��i v�na a podala mu ji s �sm�vem v zam�en�ch o��ch:</p><p>�Pij!� �ekla.</p><p>Vinicius vypil a svalil se j� k noh�m.</p><p>V�t�ina host� le�ela u� pod stoly; n�kte�� se proch�zeli nejist�m krokem po tricliniu, n�kte�� spali na hodovn�ch leh�tk�ch a chr�pali nebo zvraceli ve sp�nku zbytky v�na. A na opil� konsuly a sen�tory, na opil� ryt��e, b�sn�ky a filozofy, na opil� tane�nice a patricijsk� �eny, na cel� ten sv�t, vl�dnouc� sice je�t� v��m, ale u� bezduch�, ov�n�en� sice a h���c�, ale u� dohas�naj�c�, pr�ely a pr�ely ze zlat� s�t� pod stropem r��e.</p><p>Venku za��nalo sv�tat.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 8</p></title><p>Ursa nikdo nezastavil, nikdo se ani neptal, co to d�l�.</p><p>Ti host�, kte�� nele�eli pod stolem, nehl�dali u� sv� m�sta, a tak slu�ebnictvo, kdy� vid�lo obra nesouc�ho v n�ru�� hodovnici, myslilo, �e to n�jak� otrok vyn�� svou opilou pan�. Akt� �la ostatn� s nimi a jej� p��tomnost vyvracela ve�ker� podez�en�.</p><p>Tak se dostali z triclinia do vedlej�� m�stnosti a odtamtud na galerii, kter� vedla do bytu Akt�.</p><p>Lygie byla tak zesl�bl�, �e visela na Ursov� pa�i jako mrtv�. Ale kdy� ji ovanul chladn�, �ist� jit�n� vzduch, otev�ela o�i. Venku bylo st�le v�ce sv�tla. Po chvilce ch�ze sloupo�ad�m odbo�ili do postrann�ho portika, kter� nevedlo na n�dvo��, n�br� do pal�cov�ch zahrad, kde se u� vrcholky pini� a cyp�i�� rum�nily rann�mi �erv�nky. V t�to ��sti pal�ce bylo pr�zdno a ohlasy hudby a k�ik hodovn�k� k nim dol�haly st�le slab�ji. Lygii se zd�lo, �e ji vyrvali peklu a vynesli na jasn� bo�� sv�t. P�ece jen je je�t� n�co krom� toho odporn�ho triclinia. Je obloha, jsou �erv�nky, sv�tlo, klid. D�v�e se pojednou rozplakalo, p�ivinulo se k obrovu rameni a za�alo pla�tiv� opakovat:</p><p>�Dom�, Urse, dom�, k Aul�m!�</p><p>�P�jdeme!� odpov�d�l Ursus.</p><p>Zat�m se v�ak octli v mal�m atriu, kter� pat�ilo k bytu Akt�. Ursus zde posadil Lygii na mramorovou lavi�ku nedaleko font�ny. Akt� ji za�ala uklid�ovat a p�emlouvat, aby si odpo�inula. Uji��ovala ji, �e j� prozat�m nic nehroz�, proto�e opil� hodovn�ci budou po hostin� sp�t a� do ve�era. Ale Lygie se dlouho nemohla uklidnit. Ruce p�itisknuty ke skr�n�m, opakovala jen vytrvale jako d�t�:</p><p>�Dom�, k Aul�m!�</p><p>Ursus byl ochoten to u�init. P�ed branami stoj� sice praetori�ni, ale on p�esto projde. Voj�ci nezastavuj� ty, kdo� odch�zej�. P�ed obloukem hlavn� br�ny se to jen hem�� lektikami. Lid� za�nou odch�zet v cel�ch houfech. Nikdo je nezadr��. Vyjdou z�rove� s davem a p�jdou p��mo dom�. Ostatn�, co je mu do toho v�eho!</p><p>Jak si kr�lovna p�eje, tak mus� b�t. Proto je Ursus zde.</p><p>A Lygie opakovala znovu a znovu:</p><p>�Ano, Urse, odejdeme.�</p><p>Av�ak Akt� musila m�t rozum za n� za oba. Odejdou! Ano! Nikdo je nezastav�. Ale z caesarova domu se nesm� ut�kat, a kdo to d�l�, ur�� jeho majest�t. Odejdou, ale ve�er p�inese centurio s voj�ky rozsudek smrti Aulovi a Pomponii Graecin� a Lygii odvede zp�t do pal�ce. A pak nebude u� pro ni z�chrany. P�ijmou-li ji Aulovi pod svou st�echu, �ek� je najisto smrt.</p><p>Lygii poklesly ruce. Ned� se nic d�lat. Mus� volit mezi z�hubou Plautiovy rodiny a svou vlastn�. Kdy� �la na hostinu, doufala, �e ji Vinicius a Petronius vypros� na caesarovi a vr�t� Pomponii, te� v�ak v�, �e to pr�v� oni p�emluvili caesara, aby ji vzal Aulovi. Ned� se nic d�lat. Snad jen z�zrak j� m��e vysvobodit z t� propasti. Z�zrak a moc bo��.</p><p>�Akt�,� �ekla plna zoufalstv�, �sly�ela jsi, co pov�dal Vinicius? �e m� caesar daroval jemu a �e dnes ve�er pro mne po�le otroky a odvede si m� do sv�ho domu?�</p><p>�Sly�ela jsem to,� �ekla Akt�.</p><p>A rozhodiv�i rukama, zmlkla. Zoufalstv�, kter� se oz�valo z Lygiin�ch slov, nenach�zelo u n� ohlasu. Ona sama byla p�ece Neronovou milenkou. Jej� srdce, jakkoli dobr�, nedovedlo dost dob�e pochopit n�zkost takov�ho pom�ru. A ke v�emu si jako b�val� otrokyn� p��li� zvykla na z�kony otroctv� a krom� toho milovala p�ece dosud Nerona. Kdyby se k n� cht�l vr�tit, vzt�hla by po n�m ruce jako po �t�st�. A kdy� te� pochopila, �e Lygie se mus� bu� st�t milenkou mlad�ho a hezk�ho Vinicia, anebo vydat Aulovu rodinu a sebe z�hub�, nech�pala prost�, jak m��e Lygie je�t� v�hat.</p><p>�V caesarov� dom�,� ozvala se po chv�li, �bys nebyla bezpe�n�j�� ne� v dom� Viniciov�.�</p><p>A nenapadlo j�, �e a�koliv mluv� pravdu, p�esto jej� slova znamenaj�: �Smi� se s osudem a sta� se Viniciovou soulo�nic�.� Av�ak Lygii, kter� c�tila je�t� st�le na sv�ch rtech jeho polibky, pln� zv��ec� chl�pnosti, p�l�c� jako roz�haven� uhl�, nahrnula se studem do tv��e krev u� jen p�i pouh� vzpom�nce.</p><p>�Nikdy!� vybuchla. �Nez�stanu ani tady, ani u Vinicia! Nikdy!�</p><p>Akt� udivil ten v�buch.</p><p>�Co�pak Vinicia tak nen�vid�?� zeptala se.</p><p>Av�ak Lygie nebyla s to odpov�d�t, proto�e se znovu nemohla ubr�nit pl��i. Akt� ji p�ivinula k hrudi a za�ala ji chl�cholit. Ursus t�ce oddychoval a sv�ral obrovsk� p�sti. Miloval toti� svou kr�lovnu v�rnou ps� l�skou a nemohl sn�st pohled na jej� slzy. V lygijsk�m, polodivok�m srdci se rodilo odhodl�n� vr�tit se do s�lu, u�krtit Vinicia, a bude-li t�eba, i caesara. B�l se v�ak nab�dnout to sv� pan�, proto�e si nebyl jist, zda by takov� �in, kter� mu p�ipadal a� p��li� snadn�, byl hoden �lov�ka, kter� vyzn�v� uk�i�ovan�ho Ber�nka.</p><p>Akt�, kdy� uklidnila Lygii, za�ala se znovu vypt�vat:</p><p>�Co�pak ho tolik nen�vid�?�</p><p>�Ne,� odpov�d�la, �nesm�m ho nen�vid�t, proto�e jsem k�es�anka.�</p><p>�V�m, Lygie. V�m tak� z epi�tol Pavla z Tarsu, �e se nesm�te d�t zneuct�t, ani se b�t v�ce smrti ne� h��chu. Ale pov�z mi, zda tv� u�en� dovoluje smrt zp�sobit?�</p><p>�Ne.�</p><p>�Jak tedy m��e� uvalovat na Aul�v d�m caesarovu pomstu?�</p><p>Nastala chv�le ml�en�. Znovu se p�ed Lygi� rozev�ela bezedn� propast.</p><p>A mlad� propu�t�nkyn� pokra�ovala:</p><p>�Pt�m se, proto�e je mi t� l�to a proto�e je mi l�to i dobr� Pomponie i Aula a jejich d�t�te. �iji u� dlouho v tomto dom� a v�m, co znamen� caesar�v hn�v. Ne!</p><p>Nem��ete odtud ut�ci. Zb�v� ti jedin� cesta: prosit Vinicia, aby t� vr�til Pomponii.�</p><p>Av�ak Lygie klesla na kolena a jala se prosit n�koho jin�ho. Tak� Ursus po chv�li poklekl a oba se za�ali v caesarov� pal�ci za jit�n�ho sv�t�n� modlit.</p><p>Akt� vid�la poprv� v �ivot� takovou modlitbu a nebyla s to odtrhnout o�i od Lygie, kter�, oto�ena k n� profilem, hled�la se zvr�cenou hlavou a zvednut�ma rukama k nebi, jako by odtamtud o�ek�vala z�chranu. Sv�t�n� oz��ilo jej� tmav� vlasy a b�l� peplum, zrcadlilo se v jej�ch z��telnic�ch a Lygie, cel� zalit� sv�tlem, vypadala sama jako sv�tlo. V jej�m pobledl�m obli�eji, v pootev�en�ch rtech, ve vzta�en�ch pa��ch i v jej�ch o��ch se zra�ilo jak�si nadzemsk� nad�en�.</p><p>A Akt� te� pochopila, pro� se Lygie nem��e st�t ni�� soulo�nic�. P�ed b�valou Neronovou milenkou jako by se nadzvedl c�p z�clony, zahaluj�c� sv�t, kter� byl zcela jin� ne� ten, jemu� Akt� uvykla. Ta modlitba v tomto dom� zlo�inu a prostop�nosti ji uv�d�la v ��as. P�ed chv�l� se j� zd�lo, �e pro Lygii nen� z�chrany, ale te� za��nala v��it, �e se m��e st�t n�co neobvykl�ho, �e p�ijde n�jak� z�chrana, a to tak mocn�, �e se j� nebude moci op��t ani s�m caesar. �e z nebe sestoup� d�vce na pomoc n�jak� ok��dlen� vojska anebo �e slunce rozest�e pod n� sv� paprsky a vyzvedne ji k sob�. Sly�ela u� o mnoha z�zrac�ch, kter� se staly mezi k�es�any, a usoudila te�, �e to v�e bude asi pravda, jestli�e se Lygie takto modl�.</p><p>Lygie kone�n� vstala, obli�ej rozjasn�n� nad�j�.</p><p>Ursus se zvedl tak�, sedl si na bobek k lavi�ce a hled�l na svou pan�, o�ek�vaje co �ekne.</p><p>Av�ak jej� o�i se zam�ily a za chv�li se j� po tv���ch kut�lely dv� velk� slzy.</p><p>�B�h �ehnej Pomponii a Aulovi,� �ekla. �Nesm�m je p�iv�st do z�huby a to znamen�, �e je u� nikdy neuvid�m.�</p><p>Pak se oto�ila k Ursovi a za�ala mu vysv�tlovat, �e j� te� z�stal na sv�t� u� jen on, �e j� tedy mus� b�t otcem a ochr�ncem. Nemohou hledat �tulek v Aulov� dom�, proto�e by na n�j uvalili caesar�v hn�v. Av�ak ona nem��e z�stat ani v caesarov�, ani ve Viniciov� dom�. A� ji tedy Ursus vezme, vyvede ji z m�sta a skryje n�kde, kde ji nenajde ani Vinicius, ani jeho slu�ebnictvo. Ona, Lygie, p�jde za n�m v�ude i kdyby to m�lo b�t za mo�e, za hory, k barbar�m, kde je�t� nesly�eli jm�no ��m a kam nesah� caesarova moc.</p><p>Jen a� ji odvede a zachr�n�, proto�e on jedin� j� z�stal.</p><p>Lyg byl ochoten to u�init a na znamen� poslu�nosti se sklonil a objal j� nohy. Av�ak v obli�eji Akt�, kter� o�ek�vala z�zrak, zra�ilo se zklam�n�. Jen tolik zp�sobila ta modlitba? Ut�ci z domu caesarova znamen� dopustit se zlo�inu ur�ky majest�tu, a takov� ur�ka mus� b�t pomst�na. I kdyby se Lygii nakr�sn� po�t�stilo skr�t se, caesar se pomst� na Aulov� rodin�.</p><p>Chce-li ut�ci, a� tedy ute�e z Viniciova domu. Pak snad caesar, kter� se nerad zab�v� z�le�itostmi druh�ch, nebude ani cht�t pom�hat Viniciovi ve st�h�n�. Ale bu� jak bu�, nebude to potom u� zlo�in ur�ky majest�tu.</p><p>Av�ak Lygie to myslila pr�v� tak. V Aulov� dom� nebudou ani v�d�t, kde je. Ba ani Pomponia to nebude v�d�t. Av�ak ute�e nikoli z Viniciova domu, n�br� cestou tam. Sl�bil j�, kdy� byl opil�, �e ve�er pro ni po�le sv� otroky. Mluvil ur�it� pravdu, kterou by neprozradil, b�t st��zliv�. Z�ejm� on s�m anebo oba s Petroniem hovo�ili p�ed hostinou s caesarem a vymohli na n�m slib, �e jim ji p��t� den z ve�era vyd�. A kdyby dneska zapomn�li, pak pro ni po�lou z�tra. Ale Ursus ji zachr�n�. P�ijde, vynese ji z lektiky, tak jako ji vynesl z triclinia, a ute�ou do sv�ta. Ursovi neodol� nikdo. Jej by nep�emohl ani onen stra�n� z�pasn�k, kter� v�era z�pasil v tricliniu. Ale proto�e Vinicius m��e pro ni poslat p��li� mnoho otrok�, p�jde Ursus te� hned k biskupovi Linovi po��dat o radu a o pomoc. Biskup se nad n� slituje, nenech� ji ve Viniciov�ch rukou a p�ik�e k�es�an�m, aby ji �li zachr�nit s Ursem. Vysvobod� ji a unesou a Ursus ji pak u� jist� bude um�t vyv�st z m�sta a skr�t n�kde p�ed ��mskou moc�.</p><p>A jej� obli�ej se za�al povl�kat rum�ncem a usm�vat. Znovu ji naplnila nad�je, jako by se vyhl�dka na z�chranu stala u� skute�nost�. Znenad�n� se vrhla kolem krku Akt�, p�ibl�ila rty k jej� tv��i a za�eptala:</p><p>�Ty n�s neprozrad�, Akt�, vi�, �e neprozrad�?�</p><p>�P�i st�nu m� matky,� odpov�d�la propu�t�nkyn�, �nezrad�m v�s a ty pros sv�ho boha, aby se Ursovi poda�il tv�j �nos.�</p><p>Modr�, d�tinsk� obrovy o�i z��ily �t�st�m. Vymyslit nedovedl nic, t�eba�e si l�mal svou ubohou hlavu, ale takovou v�c, to dovede. Ve dne nebo v noci�� to je mu jedno!� P�jde k biskupovi, proto�e biskup �te z oblohy, co se m� a co se nem� d�lat. Ale k�es�any by dovedl shrom�dit i bez biskupa. Co�pak m� m�lo zn�m�ch, otrok�, gladi�tor� i svobodn�ch lid�, a� u� na Subu�e, a� u� za mosty? Shrom�dil by jich tis�c a mo�n� i dva. A vysvobod� svou pan� a z m�sta ji tak� bude um�t vyv�st, i odej�t s n� dovede. P�jdou t�eba na konec sv�ta, t�eba i tam, odkud poch�zej� a kde nikdo nesly�el o ��mu.</p><p>Tu se zahled�l p�ed sebe, jako by cht�l naj�t zrakem jak�si d�vno minul� a nesm�rn� vzd�len� v�ci, a pak �ekl: �Do les�? Ej, jak� to jsou lesy! Jak� lesy!�</p><p>Av�ak za okam�ik set��sl ze sebe vzpom�nky.</p><p>Dobr� tedy, te� hned p�jde k biskupovi a ve�er bude asi se sto lidmi ��hat na lektiku. A a� si ji doprov�zej� ne jen otroci, ale t�eba praetori�ni! Ka�d� ud�l� nejl�p, jestli�e se bude dr�et mimo dosah jeho p�st�, by� byl t�eba v �elezn� zbroji� V�dy� je snad �elezo tak pevn�? Kdy� po��dn� klepne� do �eleza, pak ani hlava pod n�m nevydr��.</p><p>Av�ak Lygie zvedla plna velik�, z�rove� v�ak d�tinsk� v�nosti ukazov��ek.</p><p>�Urse! ,Nezabije�!�� �ekla.</p><p>Lyg za�al ve velik�ch rozpac�ch cosi bru�et a za�al si svou velikou dlan�, kter� se podobala palici, t��t t�l a temeno hlavy. Mus� ji p�ece un�st� �Sv� sv�tlo��</p><p>Sama p�ece �ekla, �e te� je �ada na n�m� Bude se sna�it, se� bude. Ale co jestli�e se to stane, ani� bude cht�t?� Mus� ji p�ece vysvobodit! Nu, ale kdyby se to p�ece jen stalo, pak se on, Ursus, bude tak k�t, bude tak prosit nevinn�ho Ber�nka o odpu�t�n�, �e se uk�i�ovan� Ber�nek nad n�m uboh�m ur�it� slituje� Necht�l by p�ece urazit Ber�nka�� ale co m� d�lat, kdy� m� tak t�k� ruce�</p><p>A v jeho tv��i se zra�ilo hlubok� dojet�. Cht�je je ukr�t, poklonil se a �ekl:</p><p>�Tak j� tedy jdu ke svat�mu biskupovi.�</p><p>Akt� objala Lygii kolem krku a rozplakala se.</p><p>Znovu si uv�domila, �e je jak�si sv�t, kde je dokonce i v utrpen� v�ce �t�st� ne� ve v�em p�epychu a ve v�ech rozko��ch caesarova domu; je�t� jednou se p�ed jej�m zrakem pootev�ely jak�si dve�e vedouc� ke sv�tlu, av�ak z�rove� ji p�epadl pocit, �e nen� hodna t�mito dve�mi proj�t.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 9</p></title><p>Lygii bylo l�to Pomponie Graeciny, kter� ji milovala cel�m srdcem, a bylo j� l�to cel�ho Aulova domu, av�ak zoufalstv� u� pominulo. C�tila dokonce jak�si uspokojen� p�i my�lence, �e pro svou Pravdu ob�tuje pohodln�, zabezpe�en� �ivot a �e si zvolila �ivot tul�ck� a nejist�. Snad v tom bylo i trochu d�tinsk� zv�davosti, jak� asi bude ten �ivot tam n�kde ve vzd�len�ch zem�ch mezi barbary a divok�mi zv��aty, ale bu� jak bu�, bylo v tom je�t� v�ce hlubok� a d�v��iv� v�ry, �e jedn� tak, �e �in� tak, jak p�ik�zal bo�sk� Mistr, a �e od t�to chv�le bude nad n� jako nad poslu�n�m a v�rn�m d�t�tem bd�t on s�m. A co zl�ho ji tedy m��e potkat? Stihne-li ji n�jak� utrpen�, ona je bude sn�et pro n�ho. P�ijde-li nenad�l� smrt, vezme ji k sob� on a jednou, a� zem�e i Pomponia, budou spolu po celou v��nost. Nejednou, je�t� v Aulov� dom�, tr�pila svou d�tskou hlavi�ku pomy�len�m, �e a�koliv k�es�anka, nem��e u�init nic pro toho uk�i�ovan�ho, o n�m� mluvil s takov�m dojet�m Ursus. Ale te� se p�ibl�ila vytou�en� chv�le. Lygie se c�tila tak�ka ��astna a za�ala o sv�m �t�st� vypr�v�t Akt�; ta ji v�ak nebyla s to pochopit. Opustit v�echno, opustit d�m, blahobyt, m�sto, zahrady, svatyn�, portiky, v�echno, co je kr�sn�, opustit slune�nou zemi a bl�zk� lidi�� pro� vlastn�? Aby utekla p�ed l�skou mlad�ho a hezk�ho ryt��e? Tohle si Akt� nedovedla ve sv� hlav� nijak srovnat. V n�kter�ch okam�ic�ch c�tila, �e je v tom n�co spr�vn�ho, �e snad m��e b�t i n�jak� obrovsk�, tajemn� �t�st�, ale jasn� si to nedovedla vysv�tlit, zvl�t� kdy� Lygii �ekalo je�t� dobrodru�stv�, kter� mohlo skon�it �patn� a v n�m� mohla dokonce p�ij�t o �ivot. Akt� byla od p��rody b�zliv� a myslila plna strachu na to, co v�e m��e onen ve�er p�in�st. Av�ak necht�la se se sv�mi obavami sv��ovat Lygii. Proto�e se mezit�m u� docela rozednilo a slunce nahl�dlo do atria, za�ala ji p�emlouvat, aby si odpo�inula, proto�e odpo�inek po probd�l� noci pot�ebuje. Lygie neodporovala, a tak �ly ob� do cubicula. Cubiculum bylo velik� a za��zeno s p�epychem je�t� z dob d��v�j��ho pom�ru Akt� k caesarovi.</p><p>Zde si lehly jedna vedle druh�, ale Akt�, p�esto�e byla unavena, nemohla usnout. U� dlouho byla smutn� a ne��astn�, ale te� se j� za�al zmoc�ovat jak�si neklid, kter� nikdy p�edt�m nepoznala. Dosud se j� �ivot zd�l jen t�k� a bez vyhl�dek, ale nyn� j� pojednou p�ipadal o�kliv�.</p><p>V hlav� m�la st�le v�t�� zmatek. Dve�e vedouc� na sv�tlo za�aly se op�t hned pootev�rat, hned zase zav�rat. Ale v okam�ic�ch, kdy se otv�raly, osl�ovalo ji ono sv�tlo tak, �e nebyla s to vid�t nic z�eteln�. Sp�e jen vytu�ovala, �e v tom jasu je jak�si �t�st�, �t�st� bez hranic, proti n�mu� je ka�d� jin� �t�st� tak nepatrn�, �e kdyby nap��klad caesar odstranil Poppaeu a zamiloval si znovu ji, Akt�, i to by byla pouh� nicotnost.</p><p>Najednou j� napadlo, �e i caesar, kter�ho miluje a kter�ho pova�uje mimod�k za jak�hosi poloboha, �e i tento caesar je n���m stejn� nicotn�m jako ka�d� otrok a �e tento pal�c se sloupo�ad�mi z numidsk�ho mramoru nen� o nic lep�� ne� hromada kamen�. Nakonec ji v�ak tyto pocity, ve kter�ch se v�bec nevyznala, za�aly unavovat. Cht�la usnout, ale zm�t�na neklidem, nemohla.</p><p>Nakonec, soud�c, �e Lygie, kter� hroz� tolik nebezpe�� a nejistoty, nesp� tak�, oto�ila se k n�, cht�j�c si pohovo�it o ve�ern�m �t�ku.</p><p>Ale Lygie spala klidn�. Z�clonou, je� nebyla dost pe�liv� zata�ena, padalo do tmav�ho cubicula n�kolik jasn�ch paprsk�, v nich� v��il zlat� prach. Ve sv�tle t�ch paprsk� spat�ila Akt� Lygiinu jemn� modelovanou tv��, le��c� na obna�en� pa�i, jej� zav�en� o�i a pootev�en� �sta. D�chala pravideln�, ale tak, jak d�ch� �lov�k ve sp�nku.</p><p>�Sp�. M��e sp�t!� pomyslila si Akt�. �Je to je�t� d�t�.�</p><p>Ale po chv�li j� napadlo, �e toto d�t� p�ece jen rad�ji ut�k�, ne� aby se stalo Viniciovou milenkou, �e si vol� rad�ji b�du ne� hanbu, tul�ck� �ivot ne� n�dhern� d�m nedaleko Carin, ne� bohat� �aty, klenoty, ne� hostiny, t�ny kithar a louten.</p><p>�Pro�?�</p><p>A zad�vala se na Lygii, jako by o�ek�vala, �e v jej� sp�c� tv��i najde odpov��. Hled�la na jej� �ist� �elo, na oblouk jej�ho obo��, pln� pohody, na tmav� �asy, na pootev�en� rty, na panensk� �adra, zvedaj�c� se klidn�m dechem, a znovu ji napadlo:</p><p>�Jak je jin� ne� j�!�</p><p>A p�ipadalo j�, �e Lygie je jak�si z�zrak, jak�si bo�sk� zjeven�, mil��ek boh�, stokr�t kr�sn�j�� ne� v�echny kv�ty v caesarov� zahrad� a ne� v�echny sochy v jeho pal�ci. Av�ak v srdci �ekyn� nebyla z�vist.</p><p>Naopak, p�i pomy�len�, jak� nebezpe�� hroz� t�to d�vce, zmocnil se j� hlubok� soucit. Probudil se v n� jak�si mate�sk� cit; Lygie j� p�ipadala nejen kr�sn� jako kr�sn� sen, ale z�rove� i milovan�, tak�e Akt� se dotkla rty jej�ch tmav�ch vlas� a za�ala je l�bat.</p><p>Ale Lygie spala klidn�, jako by byla doma, pod p��� Pomponie Graeciny. A spala dost dlouho. Poledne u� minulo, kdy� otev�ela kone�n� sv� modr� o�i a za�ala se s nesm�rn�m �divem rozhl�et po cubiculu.</p><p>Z�ejm� ji udivilo, �e nen� v Aulov� dom�.</p><p>�To jsi ty, Akt�?� zeptala se kone�n�, kdy� spat�ila v �eru tv�� �ekyn�.</p><p>�J�, Lygie.�</p><p>�To je u� ve�er?�</p><p>�Ne, d�t�, ale poledne u� minulo.�</p><p>�A Ursus se nevr�til?�</p><p>�Ursus ne��kal, �e se vr�t�, ale �e bude ve�er s k�es�any ��hat na lektiku.�</p><p>�Ach, pravda!�</p><p>Opustily pak cubiculum a �ly do koupelny. Akt� vykoupala Lygii a zavedla ji k sn�dani a pak do pal�cov�ch zahrad, kde se nemusily ob�vat ��dn�ho nebezpe�n�ho setk�n�, nebo� caesar a jeho p�edn�j�� dvo�en�ni je�t� spali. Lygie vid�la poprv� v �ivot� ty n�dhern� zahrady, pln� cyp�i��, pini�, dub�, oliv a myrt, mezi nimi� se b�laly z�stupy soch, kde se klidn� leskla zrcadla rybn��k�, kde kvetly cel� h�jky r���, rosen�ch vodn�m pr�kem z font�n, kde b�e�an nebo vinn� r�va obr�staly vchody do kouzeln�ch jeskyn�, kde na hladin�ch vod pluly st��brn� labut� a kde se mezi sochami a stromy proch�zely ocho�en� gazely z africk�ch pou�t� a pestrobarevn� pt�ci, p�ivezen� sem ze v�ech zn�m�ch kon�in sv�ta.</p><p>Zahrady byly lidupr�zdn�; jen tu a tam pracovali s lopatami v rukou otroci a polohlasem si zp�vali; jin�, kter�m povolili chvilku odpo�inku, sed�li u jez�rka nebo ve st�nu dub�, obsyp�ni mihotav�mi sv�t�lky, kter� vytvo�ily slune�n� paprsky prod�raj�c� se listov�m, a kone�n� dal�� zkr�p�li vodou r��e nebo bled� fialov� kv�ty �afr�nu. Akt� s Lygi� se proch�zely dost dlouho a prohl�ely si v�echny divy zahrad, a t�eba�e Lygii nebylo pr�v� dvakr�t volno u srdce, byla je�t� p��li� d�t�tem, ne� aby se nedala strhnout z�jmem, zv�davost� a �divem. Napadlo j� dokonce, �e kdyby byl caesar dobr�, mohl by v takov�m pal�ci a v takov�ch zahrad�ch ��t velmi ��astn�.</p><p>Kone�n�, u� trochu unaveny, usedly na lavi�ku, t�m�� zcela skrytou v cyp�i�ov�m hou�t�, a za�aly mluvit o tom, co jim nejv�ce le�elo na srdci, toti� o Lygiin� ve�ern�m �t�ku. Akt� p�sobily obavy o �sp�ch �t�ku mnohem v�ce starost� ne� Lygii. V n�kter�ch okam�ic�ch se j� dokonce zd�lo, �e je to ��len� pl�n, kter� se nem��e poda�it. C�tila s Lygi� st�le v�ce soucitu. Uva�ovala tak� o tom, �e by snad bylo stokr�t bezpe�n�j�� pokusit se p�emluvit Vinicia. Po chv�li se j� za�ala vypt�vat, jak dlouho zn� Vinicia a nesoud�-li, �e by se dal uprosit a vr�til ji Pomponii.</p><p>Ale Lygie zavrt�la smutn� svou tmavou hlavi�kou.</p><p>�Ne. V Aulov� dom� byl Vinicius jin�, dobr�, ale od v�erej�� hostiny se ho boj�m a ute�u rad�ji k Lyg�m.�</p><p>Akt� se ptala d�le:</p><p>�Ale v Aulov� dom� se ti zd�l mil�?�</p><p>�Ano,� dopov�d�la Lygie a sklonila hlavu.</p><p>�Ty p�ece nejsi otrokyn�, tak jako jsem byla j�,� �ekla po chvilce p�em��len� Akt�. �Vinicius by se s tebou mohl o�enit. Jsi rukojm� a dcera kr�le Lyg�. Aulova rodina t� m� r�da jako vlastn� a jsem si jista, �e budou ochotni p�ijmout t� za vlastn� dceru. Vinicius by se s tebou mohl o�enit, Lygie.�</p><p>Av�ak Lygie odpov�d�la ti�e a je�t� smutn�ji:</p><p>�Ute�u rad�ji k Lyg�m.�</p><p>�Lygie, chce�, abych hned te� za�la k Viniciovi, probudila ho, jestli�e sp�, a �ekla mu tot�, co te� pov�d�m tob�? Ano, moje mil�, p�jdu k n�mu a pov�m mu:</p><p>,Vinicie, to je kr�lovsk� dcera a milovan� d�t� slavn�ho Aula; jestli�e ji miluje�, vra� ji Aul�m a pak si ji odve� z jejich domu jako man�elku!��</p><p>Ale d�v�e odpov�d�lo hlasem u� tak tich�m, �e ji Akt� sotva sly�ela:</p><p>�P�jdu rad�ji k Lyg�m��</p><p>A dv� slzy se objevily na jej�ch sklopen�ch �as�ch.</p><p>Av�ak dal�� rozhovor p�eru�il sk��pot bl��c�ch se krok�, a ne� se Akt� m�la �as pod�vat, kdo to p�ich�z�, objevila se u lavi�ky Sabina Poppaea s mal�m pr�vodem otroky�. Dv� z nich dr�ely nad jej� hlavou svazky p�tros�ch per na zlat�ch prutech a lehce jimi Poppaeu ov�valy a z�rove� chr�nily p�ed p�l�c�m je�t� podzimn�m sluncem. P�ed Poppaeou �la Ethiopka �ern� jako eben, s �adry vypoukl�mi, jakoby pln�mi ml�ka, a nesla na rukou d�t�, zavinut� do purpurov� tkaniny se zlat�mi t��sn�mi. Akt� a Lygie vstaly a domn�valy se, �e Poppaea projde kolem lavi�ky a nev�imne si jich, ale ona se p�ed nimi zastavila a �ekla:</p><p>�Akt�, ty zvonky, kter� jsi p�i�ila na panenku, byly p�i�ity �patn�; d�t� jeden utrhlo a strkalo si jej do �st.</p><p>Je�t� �t�st�, �e to Lilith v�as zpozorovala.�</p><p>�Odpus�, bo�sk�,� dopov�d�la Akt�, zk��ila ruce na prsou a sklonila hlavu.</p><p>Av�ak Poppaea se zahled�la na Lygii.</p><p>�Co je to za otrokyni?� zeptala se po chv�li.</p><p>�To nen� otrokyn�, bo�sk� Augusto, ale chovanka Pomponie Graeciny a dcera kr�le Lyg�, kter� ji dal ��mu jako rukojm�.�</p><p>�A p�i�la t� nav�t�vit?�</p><p>�Ne, Augusto. Bydl� odned�vna v pal�ci.�</p><p>�Byla v�era na hostin�?�</p><p>�Byla, Augusto.�</p><p>�Kdo k tomu dal rozkaz?�</p><p>�Caesar��</p><p>Poppaea se je�t� pozorn�ji zahled�la na Lygii, kter� st�la p�ed n� se sklopenou hlavou a hned zv�dav� pozvedala sv� z���c� o�i, hned je zase skr�vala pod v��ka. Mezi Augustin�m obo��m se pojednou objevila vr�ska. ��rliv� na svou vlastn� kr�su a na svou moc, �ila v ustavi�n� �zkosti, aby ji snad n�kdy n�jak� ��astn�j�� soupe�ka nep�ivedla do z�huby, tak jako ona zahubila Octavii. Proto ka�d� kr�sn� tv�� v pal�ci vzbuzovala v n� podez�en�. Znaleck�m okem obhl�dla v okam�iku celou Lygiinu postavu, zhodnotila ka�dou podrobnost v jej�m obli�eji�� a ulekla se. To je u�in�n� nymfa, �ekla si. Ji zrodila Venu�e. A najednou j� napadlo to, co j� nenapadlo dosud nikdy, spat�ila-li n�jakou kr�sku: �e ona, Poppaea, je mnohem star��! Zachv�la se v n� jej� je�itnost, zmocnil se j� neklid a hlavou se j� po�aly m�hat r�zn� obavy. Snad ji Nero ani nevid�l, anebo d�vaje se smaragdem nebyl s to ji ocenit Ale co se m��e st�t, jestli�e ji potk� tak kr�snou za dne, za slune�n�ho sv�tla?� A ke v�emu to nen� otrokyn�! Je to kr�lovsk� dcera, sice barbarsk�ho p�vodu, ale p�ece jen kr�lovsk� dcera!� Bohov� nesmrteln�!</p><p>V�dy� ona je stejn� kr�sn� jako j�, ale nav�c je�t� mlad��! A vr�ska mezi obo��m se je�t� prohloubila a o�i pod zlat�mi �asami zasvitly studen�m leskem.</p><p>Av�ak oto�ila se k Lygii a za�ala se j� vypt�vat zd�nliv� klidn�:</p><p>�Mluvila jsi s caesarem?�</p><p>�Ne, Augusto.�</p><p>�Pro� chce� b�t rad�ji tady ne� u Aula?�</p><p>�J� nechci, pan�. Petronius p�emluvil caesara, aby m� vzal Pomponii, ale j� jsem tady proti sv� v�li, � pan�!�</p><p>�A cht�la by ses vr�tit k Pomponii?�</p><p>Tuto posledn� ot�zku vyslovila Poppaea m�k��m a m�rn�j��m hlasem, tak�e v Lygiin� srdci zasvitla neo�ek�van� nad�je.</p><p>�Pan�,� �ekla a vzt�hla k n� ruce, �caesar m� sl�bil d�t za otrokyni Viniciovi, ale ty se za mne p�imluv a vra� m� Pomponii.�</p><p>�Petronius p�emluvil tedy caesara, aby t� odebral Aulovi a dal Viniciovi?�</p><p>�Ano, pan�. Vinicius m� je�t� dnes pro mne poslat, slituj se tedy, dobr�, nade mnou!�</p><p>Po t�chto slovech se sklonila, uchopila lem Poppaeina roucha a s tlukouc�m srdcem o�ek�vala jej� slova.</p><p>Poppaea na ni chv�li hled�la, obli�ej rozjasn�n� zl�m �sm�kem, a pak �ekla:</p><p>�Slibuji ti tedy, �e je�t� dnes se stane� Viniciovou otrokyn�.�</p><p>A ode�la jako kr�sn�, ale zl� vidina. K u��m Lygie a Akt� dolehl u� jen k�ik d�t�te, kter� se kdov�pro� rozplakalo.</p><p>Lygiiny o�i se tak� naplnily slzami, ale po chv�li uchopila Akt� za ruku a �ekla:</p><p>�Vra�me se. Pomoc m� �lov�k o�ek�vat jen odtud, odkud m��e p�ij�t.�</p><p>A vr�tily se do atria, kter� u� neopustily a� do ve�era. Kdy� se setm�lo a kdy� otroci p�inesli �ty�ramenn� kahance ho��c� velk�mi plameny, byly ob� dv� velmi bled�. Hovor mezi nimi co chv�li v�zl. Ob� neust�le naslouchaly, zda se n�kdo nebl��. Lygie po��d opakovala, �e je j� sice t�ko opustit Akt�, ale proto�e Ursus tam n�kde ve tm� u� �ek�, byla by rad�ji, kdyby se to v�echno stalo u� dnes. A jej� dech byl vzru�en�m p�ece jen rychlej�� a hlasit�j��. Akt� hore�n� shled�vala kdejak� �perky, sv�zala je Lygii do c�pu pepla a prosila ji, aby neodm�tla tento dar a tento prost�edek, kter� j� umo�n� �t�k. V n�kter�ch okam�ic�ch se sn�elo mrtv� ticho, pln� sluchov�ch p�elud�. Ob�ma se zd�lo, �e sly�� hned jak�si �epot za z�v�sem, hned zase vzd�len� d�tsk� pl��, hned zase �t�k�n� ps�.</p><p>Pojednou se bez jak�hokoli �elestu pohnul z�v�s do p�eds�n� a v atriu se jako duch objevil vysok�, �ern� �lov�k, s obli�ejem poznamenan�m ne�tovicemi.</p><p>Lygie poznala okam�it� Atacina, Viniciova propu�t�nce, kter� chod�val do Aulova domu.</p><p>Akt� vyk�ikla, ale Atacinus se hluboce poklonil:</p><p>�Marcus Vinicius pos�l� pozdrav bo�sk� Lygii a �ek� ji s hostinou ve sv�m dom�, ov�n�en�m zelen�.�</p><p>Rty d�v�ete zb�lely docela.</p><p>�Jdu,� �ekla.</p><p>A na rozlou�enou objala Akt� kolem krku.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 10</p></title><p>Vinici�v d�m byl skute�n� ov�n�en myrtovou zelen� a b�e�anem, rozv�en�m po zdech a nade dve�mi.</p><p>Sloupy byly ovinuty vinnou r�vou. V atriu, nad jeho� prost�edn�m otvorem byla nata�ena purpurov� vln�n� z�clona, kter� m�la chr�nit p�ed no�n�m chladem, bylo sv�tlo jako ve dne. Ho�ely tu osmiplamenn� a dvan�ctiplamenn� kahance tvaru r�zn�ch n�stroj�, strom�, zv��at, pt�k� nebo soch, dr��c�ch lampy napln�n� vonn�m olejem. V�echny tyto kahance byly z alabastru, z mramoru, z pozlacen� korintsk� m�di a nebyly sice tak n�dhern� jako onen slavn� sv�cen z Apoll�novy svatyn�, kter�ho pou��val Nero, ale p�esto byly kr�sn� a poch�zely z rukou slavn�ch mistr�. N�kter� byly zaclon�ny alexandrijsk�m sklem nebo pr�zra�n�mi, �erven�mi, modr�mi, �lut�mi a fialov�mi tkaninami z krajin kolem �eky Indu, tak�e cel� atrium bylo napln�no r�znobarevn�mi paprsky. V�ude se rozl�vala v�n� nardu, kter� Vinicius uvykl a kterou si zamiloval na V�chod�. Vnit�ek domu, kde pob�haly mu�sk� i �ensk� postavy otrok�, z��il rovn� sv�tlem. V tricliniu st�l st�l, na n�m� bylo prost�eno pro �ty�i osoby, nebo� k hostin� m�l krom� Vinicia a Lygie zasednout je�t� Petronius a Chrysothemis.</p><p>Vinicius poslechl ve v�em Petronia, kter� mu radil, aby ne�el pro Lygii s�m, n�br� aby pro ni poslal s caesarov�m p�semn�m povolen�m Atacina a s�m aby ji p�ijal doma, aby ji p�ijal mile, ba dokonce s ur�it�mi poctami.</p><p>�V�era jsi byl opil�,� �ekl mu. �Vid�l jsem t�. Choval Ses k n� jako kamen�k z Albsk�ch vrch�. Nebu� p��li� dot�rn� a pamatuj si, �e dobr� v�no se mus� p�t pomalu. A v�z tak�, �e je sice sladk� sv�st, ale je�t� slad�� b�t sveden.� Chrysothemis m�la na to sv�j vlastn�, pon�kud jin� n�zor, ale Petronius, naz�vaje ji svou vest�lkou a holoubkem, za�al j� vysv�tlovat, jak� mus� b�t rozd�l mezi zku�en�m cirkov�m vozatajem a chlapcem, kter� sed� poprv� v �ivot� do �ty�sp�e��.</p><p>Pak se oto�il k Viniciovi a pokra�oval:</p><p>�Z�skej jej� d�v�ru, rozvesel ji, bu� k n� velkomysln�. Nerad bych byl sv�dkem smutn� hostiny. Odp�is�hni j� t�eba p�i H�du, �e ji vr�t� Pomponii. A bude u� na tob�, aby se z�tra rozhodla rad�ji z�stat ne� se vr�tit.</p><p>Pak uk�zal na Chrysothemidu a dodal:</p><p>�J� to s tou plachou hrdli�kou tady d�l�m v�cem�n� podobn� u� p�t let a nemohu si st�ovat, �e by ke mn� byla krutᅔ</p><p>Chrysothemis ho za to klepla v�j��em z pav�ch per a �ekla:</p><p>�Jako bych se nebr�nila, satyre!�</p><p>�Z ohledu na m�ho p�edch�dce��</p><p>�Co� jsi nele�el u m�ch nohou?�</p><p>�To jen, abych ti mohl na jejich prsty navl�ci prsteny.�</p><p>Chrysothemis pohl�dla mimod�k na sv� nohy, na jejich� prstech se skute�n� bl�skaly jiskry klenot�, a oba, ona i Petronius, se dali do sm�chu. Av�ak Vinicius neposlouchal jejich h�dku. Srdce mu neklidn� bu�ilo pod bohat� vzorkovan�m rouchem syrsk�ho kn�ze.</p><p>Do tohoto roucha se obl�kl na po�est Lygiina p��chodu.</p><p>�U� by m�li b�t z pal�ce venku,� �ekl jakoby s�m pro sebe.</p><p>�M�li by,� odpov�d�l Petronius. �Nem�l bych ti do t� doby vypr�v�t o v�tb�ch Apollonia z Tyany anebo o Rufinov� p��padu, kter� jsem�� u� ani nev�m pro蠖 nedokon�il?�</p><p>Ale Vinicia zaj�mal Apollonius z Tyany stejn� m�lo jako Rufin�v p��pad. Jeho my�lenky byly u Lygie, a i kdy� c�til, �e bude hez��, jestli�e ji p�ijme doma, ne� kdyby �el v �loze �oldn��e do pal�ce, p�ece jen v n�kter�ch okam�ic�ch litoval, �e tam ne�el, u� jen proto, aby Lygii spat�il d��ve a mohl sed�t potm� vedle n� v lektice se dv�ma sedadly.</p><p>Mezit�m p�inesli otroci trojnoh�, beran�mi hlavami zdoben� m�sy se �hav�m uhl�m, na n� za�ali sypat �petky myrhy a nardu.</p><p>�U� odbo�ili ke Carin�m,� �ekl op�t Vinicius.</p><p>�On to nevydr��, vyb�hne jim naproti a je�t� se s nimi mine,� zvolala Chrysothemis.</p><p>Vinicius se bezmy�lenkovit� usm�l a �ekl:</p><p>�Ale ano, vydr��m.�</p><p>Ale ch��p� se mu za�alo roz�i�ovat a on s�m za�al t�ce oddechovat. Kdy� to Petronius vid�l, pokr�il rameny.</p><p>�Nen� v n�m ani za sestercius filozofa,� �ekl, �a nikdy z toho Martova syna neud�l�m �lov�ka.�</p><p>Vinicius to ani nesly�el.</p><p>�U� jsou na Carin�ch!�</p><p>A lektika skute�n� odbo�ila ke Carin�m. Otroci, zvan� lampadarii, �li vp�edu, jin� otroci, zvan� pedisequi, po obou stran�ch lektiky, kde�to Atacinus t�sn� za lektikou bd�l nad cel�m pr�vodem.</p><p>Postupovali v�ak pomalu, proto�e v docela neosv�tlen�m m�st� oza�ovaly jejich lucerny cestu jen m�lo. Krom� toho byly ulice pobl� pal�ce pr�zdn�, jen tu a tam jimi proch�zel �lov�k se sv�tilnou, ale d�le byly nezvykle ru�n�. T�m�� z ka�d� uli�ky vych�zeli po t�ech, po �ty�ech lid�, v�ichni bez pochodn�, v�ichni v tmav�ch pl�t�ch. N�kte�� se p�ipojovali k pr�vodu a m�sili se s otroky, jin� p�ich�zeli ve v�t��ch skupink�ch proti nim. N�kte�� se pot�celi jako opil�. V n�kter�ch okam�ic�ch bylo tak nesnadn� postupovat d�le, �e lampadarii za�ali volat:</p><p>�M�sto pro u�lechtil�ho tribuna Marka Vinicia!�</p><p>Lygie vid�la ty tmav� hlou�ky rozhrnut�mi z�clonkami a za�ala se t��st vzru�en�m. Byla hned plna nad�je, hned plna �zkosti. �To je on! To je Ursus a k�es�an�! Co nevid�t se to stane,� �eptala si rozechv�l�mi rty. �� Kriste, pomoz! � Kriste, zachra� m�!�</p><p>Av�ak i Atacinus, kter� si zpo��tku nev��mal toho neobvykl�ho ruchu na ulici, nakonec zneklidn�l. Bylo v tom v�em n�co podivn�ho. Lampadarii musili volat st�le �ast�ji: �M�sto pro lektiku u�lechtil�ho tribuna!�</p><p>Nezn�m� lid� se ze stran tla�ili na lektiku tak, �e Atacinus p�ik�zal otrok�m, aby je rozh�n�li klacky.</p><p>Pojednou se strhl v �ele pr�vodu k�ik a v jedin�m okam�iku zhasla v�echna sv�tla. Kolem lektiky vznikla tla�enice, zmatek a strhla se bitka.</p><p>Atacinus pochopil: bylo to prost� p�epaden�.</p><p>A sotva pochopil, strnul �d�sem. V�d�lo se, �e caesar �asto, cht�je se bavit, loup� se skupinou augusti�n� v Subu�e nebo i v jin�ch m�stsk�ch �tvrt�ch. V�d�lo se tak�, �e si n�kdy z t�chto no�n�ch v�prav p�in�� dokonce boule a mod�iny, ale kdo se br�nil, �el na smrt, i kdyby to byl sen�tor. D�m vigil�, jejich� povinnost� bylo bd�t nad bezpe�nost� v m�st�, nebyl p��li� daleko a str� v takov�ch p��padech p�edst�rala, �e je hluch� a slep�.</p><p>Kolem lektiky to zat�m v�elo; lid� za�ali spolu z�pasit, b�t se, por�et se na zem a �lapat po sob�. Atacinovi svitla my�lenka, �e p�edev��m je t�eba zachr�nit Lygii a sebe, kde�to ostatn� nechat jejich osudu. Poda�ilo se mu ji vyt�hnout z lektiky, uchopil ji do n�ru�e a sna�il se zmizet s n� ve tm�.</p><p>Av�ak Lygie se dala do k�iku:</p><p>�Urse! Urse!�</p><p>Byla oble�ena v b�l�m, tedy snadno viditeln�. Atacinus za�al p�es ni druhou volnou rukou rychle p�ehazovat sv�j pl᚝, kdy� vtom sev�ely jeho krk jak�si stra�n� kle�t� a na hlavu mu dopadla jako k�men jak�si obrovsk�, v�e drt�c� hmota.</p><p>Atacinus okam�it� padl k zemi jako v�l ude�en� palic� p�ed Diov�m olt��em.</p><p>Otroci le�eli z v�t�� ��sti na zemi nebo hledali z�chranu v �t�ku, nar�ej�ce v hust� tm� na v�b�ky zd�.</p><p>Na m�st� zmatku z�stala jen pol�man� lektika. Ursus nesl Lygii k Subu�e a jeho druhov� sp�chali za n�m a cestou se postupn� rozch�zeli.</p><p>Av�ak otroci se sch�zeli p�ed Viniciov�m domem a radili se. Neodva�ovali se vej�t dovnit�. Po kr�tk� porad� se vr�tili na m�sto st�etnut�, kde na�li n�kolik mrtv�ch t�l, mimo jin� i Atacina. Atacinus sebou je�t� �kubal, ale po kr�tk� siln�j�� k�e�i se vypjal a znehybn�l.</p><p>Otroci ho zvedli a vr�tili se s n�m. P�ed br�nou se op�t zastavili. Bu� jak bu�, musili p�novi ozn�mit, co se stalo.</p><p>�A� to ozn�m� Gulo,� za�eptalo n�kolik hlas�. �Z tv��e mu te�e krev stejn� jako n�m a p�n ho m� r�d.</p><p>Pro Gula to nen� tak nebezpe�n� jako pro ostatn�.�</p><p>Germ�n Gulo, star� otrok, kter� houp�val kdysi Vinicia na kolenou a kter�ho Vinicius zd�dil po matce, Petroniov� sest�e, �ekl:</p><p>�J� mu to ozn�m�m, ale poj�me v�ichni. A� jeho hn�v nezas�hne jenom mne jedin�ho.�</p><p>Vinicius zat�m znetrp�liv�l u� docela. Petronius a Chrysothemis se mu posm�vali, ale on se proch�zel rychl�mi kroky po atriu a st�le jen opakoval:</p><p>�U� by tu m�li b�t! U� by tu m�li b�t!�</p><p>A cht�l jim vyj�t naproti, ale ti dva ho zdr�ovali.</p><p>Ale pojednou se v p�eds�ni ozvaly kroky a do atria vb�hli houfem otroci. Rozestavili se rychle pod�l st�ny, zvedli ruce a za�ali st�nav� volat:</p><p>�����!� ���!�</p><p>Vinicius k nim p�isko�il:</p><p>�Kde je Lygie?� zvolal stra�n�m, zm�n�n�m hlasem.</p><p>�����!�</p><p>Vtom vystoupil p�ed ostatn� Gulo, tv�� od krve, a volal p�ekotn� a �alostn�:</p><p>�Zde je krev, pane! Br�nili jsme ji! Zde je krev, pane, zde je krev!�</p><p>Ale nedokon�il. Vinicius uchopil bronzov� sv�cen a jedin�m �derem rozt��til otrokovu lebku. Pak se chytil rukama za hlavu, zabo�il prsty do vlas� a chraptiv� opakoval:</p><p>�Me miserum! Me miserum!�</p><p>Obli�ej mu zesinal, o�i zapadly n�kam pod �elo, na �stech se mu objevila p�na.</p><p>�D�tky!� za�val kone�n� nelidsk�m hlasem.</p><p>�Pane! ����!� Smiluj se!� st�nali otroci.</p><p>Petronius se zvedl s v�razem hnusu v obli�eji.</p><p>�Poj�, Chrysothemido!� �ekl. �M�-li chu� vid�t maso, d�m vyrabovat �eznick� kr�m na Carin�ch.�</p><p>A opustil atrium. Po chv�li se po cel�m dom�, ov�n�en�m zelen� b�e�anu a p�ipraven�m k hostin�, rozlehlo st�n�n� a svistot d�tek, kter� trval t�m�� a� do r�na.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 11</p></title><p>Vinicius si tu noc v�bec nelehl. N�jakou dobu po Petroniov� odchodu, kdy� st�n�n� bi�ovan�ch otrok� nebylo s to ukojit ani jeho bolest, ani jeho vztek, sebral skupinu jin�ch slu�ebn�k�, a jda jim v �ele, vydal se u� v noci�� hledat Lygii. Prohledal esquillinskou �tvr�, pak Suburu, Vicus Sceleratus a v�echny p�ilehl� uli�ky. Pak obe�el Kapitol a po Fabriciov� most� se dostal na ostrov, na�e� prob�hl zatiberskou ��st m�sta. Byla to v�ak honi�ka bez c�le, v�dy� Vinicius s�m nedoufal, �e Lygii op�t najde, a jestli�e ji hledal, pak hlavn� proto, aby n�jak vyplnil tu stra�nou noc. Dom� se vr�til a� za �svitu, kdy se u� ve m�st� za�aly objevovat vozy a muly zelin��� a kdy peka�i otev�rali u� sv� kr�my.</p><p>Kdy� se vr�til, dal odklidit Gulovo t�lo, jeho� se dosud nikdo neodv�il dotknout, pak dal ty otroky, kter�m vzali Lygii, poslat na venkovsk� ergastula, a to byl trest t�m�� stra�n�j�� ne� smrt, a kone�n� se vrhl na vypol�t��ovanou lavici v atriu a za�al neuspo��dan� uva�ovat, jak znovu najde a z�sk� Lygii.</p><p>Z��ci se j�, ztratit ji, nespat�it ji u� v�ce, to se mu zd�lo nemo�n� a p�i pouh�m pomy�len� na tuto mo�nost se ho zmoc�ovalo ��lenstv�. Panova�n� povaha mlad�ho voj�ka narazila poprv� v �ivot� na odpor, na jinou nezlomnou v�li, a nebyla prost� s to pochopit, jak je to mo�n�, �e se v�bec n�kdo odv�il vzep��t se jeho v�li. Vinicius by rad�ji vid�l, aby se sv�t i ��m zm�nily v trosky, ne� aby on nedos�hl toho, co chce.</p><p>N�kdo mu od�al ��i rozko�e tak�ka od �st a jemu se zd�lo, �e se t�m stalo n�co nesl�chan�ho, n�co, co vol� o pomstu ke v�em bo��m i lidsk�m z�kon�m.</p><p>Za nic na sv�t� se necht�l a nemohl sm��it s osudem, proto�e je�t� nikdy po ni�em tak netou�il jako po Lygii. M�l dojem, �e bez n� nem��e ��t. Nedovedl si odpov�d�t, co by bez n� d�lal z�tra, jak by bez n� mohl pro��t p��t� dny. V n�kter�ch okam�ic�ch se ho zmoc�oval na Lygii hn�v, bl�zk� ��lenstv�. Cht�l by ji m�t, aby ji mohl b�t, vl��et za vlasy po cubiculu a p�st se pohledem na jej� muka, ale hned se ho zase zmoc�oval nesm�rn� stesk po jej�m hlase, postav�, po jej�ch o��ch a c�til, �e by byl schopen padnout j� k noh�m. Volal ji, hryzal si prsty, chytal se za hlavu. Nutil se v�emi silami p�em��let o tom, jak ji dostat zp�t, v klidu, ale neda�ilo se mu to. Hlavou se mu m�haly tis�cer� prost�edky a zp�soby, ale jeden byl ��len�j�� druh�ho. Kone�n� mu bleskla hlavou my�lenka, �e un�st ji nemohl nikdo jin� ne� Aulus, anebo v nejhor��m, �e Aulus mus� aspo� v�d�t, kde se Lygie skr�v�.</p><p>Vysko�il tedy, cht�je se rozb�hnout do Aulova domu. Jestli�e mu ji nedaj�, jestli�e se nepolekaj� hrozeb, p�jde k caesarovi, na�kne star�ho vojev�dce z neposlu�nosti a z�sk� na n�j rozsudek smrti. Ale p�edt�m z nich vynut� dozn�n�, kde je Lygie. Ale i kdy� mu ji vr�t� dobrovoln�, stejn� se pomst�. Je pravda, p�ijali ho do sv�ho domu a o�et�ovali, ale na tom nez�le��. Touto jedinou k�ivdou ho zbavili povinnosti jak�hokoli vd�ku. A tu se jeho mstiv� a zatvrzel� du�e za�ala kochat p�edstavou zoufalstv� Pomponie Graeciny v okam�iku, kdy centurio p�inese star�mu Aulovi rozsudek smrti.</p><p>A byl si t�m�� jist, �e si jej vynut�. Petronius mu v tom pom��e. Ostatn� ani s�m caesar neodm�t� nic sv�m augusti�nsk�m druh�m, leda�e ho donut� odm�tnout osobn� nep��telstv� nebo n�jak� rozmar.</p><p>A vtom v n�m strnulo srdce stra�livou domn�nkou.</p><p>A co jestli�e Lygii unesl s�m caesar?</p><p>V�ichni v�d�li, �e caesar �asto rozptyloval nudu no�n�mi loupe�n�mi v�pravami. Dokonce i Petronius se z��ast�oval t�ch kratochv�l�. Hlavn�m ��elem t�chto p�epaden� b�valo sice jen chyt�n� �en, kter� pak vyhazovali na vojensk�m pl�ti tak dlouho do v��e, a� omdlely, ale s�m Nero naz�val n�kdy tyto v�pravy �lovem perel�. St�valo se toti�, �e ve �tvrt�ch hust� obydlen�ch nuzn�m obyvatelstvem ulovili skute�nou perlu p�vabu a ml�d�. V takov�ch p��padech se sagatio, jak se naz�valo ono vyhazov�n� na vojensk� houni, m�nilo ve skute�n� �nos a �perlu� pak poslali bu� na Palatin, nebo do n�kter� z nes�etn�ch caesarov�ch venkovsk�ch vil, anebo ji kone�n� Nero odstoupil n�kter�mu ze sv�ch kump�n�. To se mohlo st�t i s Lygi�.</p><p>Caesar ji p�i hostin� pozoroval a Vinicius nepochyboval ani okam�ik, �e se mu musila zd�t nejkr�sn�j�� �enou ze v�ech, kter� dosud vid�l. Jinak to u� asi nebude! Je pravda, Nero ji m�l ve sv�m dom� na Palatinu a mohl ji zadr�et otev�en�, av�ak caesar, jak spr�vn� ��k�val Petronius, nem� odvahu k zlo�in�m, a i kdy� m��e jednat otev�en�, d�v� v�dycky p�ednost skryt�mu postupu. Tentokr�t ho k tomu mohla p�im�t i obava p�ed Poppaeou. Viniciovi te� napadlo, �e Aulovi by se asi neodv�ili un�st n�sil�m d�v�e, kter� mu daroval caesar. Kdo ostatn� by se toho odv�il? Anebo to ud�lal ten obrovsk� Lyg s modr�ma o�ima, kter� se p�ece u� odv�il vej�t do triclinia a odn�st ji v n�ru�� z hostiny? Ale kam by se s n� ukryl, kam by ji mohl odv�st? Ne, otrok by se toho neodv�il. To tedy znamen�, �e to neud�lal nikdo jin� ne� caesar.</p><p>P�i tom pomy�len� se Viniciovi zatm�lo v o��ch a na �ele mu vyvstaly kapky potu. Je-li tomu tak, je Lygie ztracena nav�dy. Z kter�chkoli jin�ch rukou by ji mohl vyrvat, z t�chto v�ak nikoli. Te� mohl volat mnohem opr�vn�n�ji ne� p�edt�m: Vae misero mihi!</p><p>Ve sv� fantazii si p�edstavil Lygii v Neronov� objet� a poprv� v �ivot� poznal, �e jsou my�lenky, kter� �lov�k nem��e prost� sn�st. Teprve te� si uv�domil, jak ji m� r�d. A tak jako tonouc� vid� v jedin�m okam�iku p�ed sebou cel� sv�j �ivot, tak se p�ed n�m objevila Lygie. Vid�l ji a sly�el ka�d� jej� slovo. Vid�l ji u font�ny, vid�l ji v Aulov� dom� a na hostin�. M�l pocit, �e je op�t bl�zko n�ho, c�til v�ni jej�ch vlas�, teplo jej�ho t�la, rozko� polibk�, jimi� na hostin� drtil jej� nevinn� �sta. Zd�la se mu te� stokr�t kr�sn�j��, ��doucn�j��, slad��, m�l stokr�t siln�j�� pocit ne� kdykoli p�edt�m, �e ona je ta jedin�, vyvolen� mezi v�emi smrteln�ky a v�emi bohy. A kdy� si p�edstavil, �e to v�e, co mu tak p�irostlo k srdci, co se stalo jeho krv� a �ivotem, mohl by m�t Nero, uc�til bolest, bolest tak�ka fyzickou, tak stra�nou, �e m�l chu� tlouci hlavou do zd� atria tak dlouho, dokud si ji o n� nerozt��t�. C�til, �e je bl�zek ��lenstv� a �e by dozajista ze��lel, kdyby mu je�t� nezb�vala pomsta.</p><p>A jak se mu p�edt�m zd�lo, �e nebude moci ��t, nedostane-li Lygii zp�t, tak se mu zd�lo nyn�, �e nebude moci zem��t, dokud ji nepomst�. Jedin� tato my�lenka mu jak�tak� p�in�ela �levu. �Budu tv�m Cassiem Chaereou!� mumlal pro sebe, mysle t�m Nerona. Pak nabral do dlan� hl�nu z kv�tinov�ch v�z, stoj�c�ch kolem impluvia, a slo�il stra�livou p��sahu Erebovi, bohyni Hekat� i sv�m dom�c�m l�r�m, �e se pomst�.</p><p>A skute�n�, ulevilo se mu. M�l aspo� pro� ��t a m�l ��m vypl�ovat dny a noci. Pak, opustiv my�lenku vydat se k Aulovi, dal se n�st na Palatin. Cestou mu napadlo, �e nepust�-li jej k caesarovi nebo budou-li se cht�t p�esv�d�it, zda u sebe nem� zbra�, bude to d�kazem, �e Lygii unesl caesar. Zbra� si v�ak nevzal. Ztratil sice docela rozvahu, ale jako lid� ovl�dnut� jedinou my�lenkou, zachoval si ji ve v�em, co se t�kalo pomsty.</p><p>Necht�l, aby mu zbra� zhatila p�ed�asn� jeho z�m�r.</p><p>Krom� toho cht�l p�edev��m spat�it Akt�, domn�val se toti�, �e od n� by se mohl dozv�d�t pravdu. V n�kter�ch okam�ic�ch v n�m zasvitla i nad�je, �e snad spat�� Lygii, a p�i tomto pomy�len� se za�al t��st. Anebo ji caesar unesl, nev�da, koho p�epadl, a dnes mu ji vr�t�? Ale v p��t�m okam�iku zam�tl tuto domn�nku. Kdyby mu ji cht�li poslat, poslali by mu ji v�era. Jen Akt� m��e v�echno vyjasnit, a proto ji mus� spat�it d��ve ne� v�echny ostatn�.</p><p>Utvrdiv se v tomto rozhodnut�, rozk�zal otrok�m, aby zrychlili krok, a cestou p�em��lel bez ladu a skladu hned o Lygii, hned zase o pomst�. Sly�el, �e kn�� egyptsk� bohyn� Pacht dovedou p�ivolat nemoci, na koho se jim zachce, a rozhodl se, �e od nich vyzv�, jak se to d�l�. Na V�chod� mu tak� vypr�v�li, �e �id� maj� jak�si zakl�nadla, pomoc� nich� pokr�vaj� t�la nep��tel v�edy. Doma mezi otroky m�l asi tucet �id�, p�edsevzal si tedy, �e je po n�vratu d� t�rat tak dlouho, dokud mu to tajemstv� neprozrad�. S nejv�t�� rozko�� v�ak myslil na kr�tk� ��msk� me�, kter� p�sob�, �e z t�la vytrysknou proudy krve, takov�, jak� vytryskly z Gaia Caliguly a vytvo�ily nesmyteln� skvrny na sloupu v portiku. Byl schopen vyvra�dit cel� ��m, a kdyby mu n�jac� mstiv� bohov� sl�bili, �e vym�ou v�ichni lid� krom� n�ho a Lygie, byl by souhlasil.</p><p>P�ed obloukem br�ny sebral v�echnu rozvahu, a kdy� spat�il praetori�nskou str�, napadlo mu, �e budou-li mu u vchodu d�lat sebemen�� pot�e, bude to d�kaz, �e Lygie je z c�sa�ovy v�le v pal�ci. Av�ak hlavn� centurio se na n�j p��telsky usm�l, p�ikro�il k n�mu a �ekl:</p><p>�Bu� v�t�n, u�lechtil� tribune. Chce�-li se poklonit caesarovi, p�i�el jsi v nevhodn� okam�ik a nev�m, zda se ti poda�� jej spat�it.�</p><p>�Co se stalo?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Bo�sk� mal� Augusta v�era pojednou onemocn�la. Caesar a Augusta Poppaea jsou u n� s l�ka�i, kter� svolali z cel�ho m�sta.�</p><p>Byla to v�n� ud�lost. Caesar, kdy� se mu narodila tato dceru�ka, doslova ��lel �t�st�m a p�ijal ji extra humanum gaudium. A je�t� p�edt�m sen�t slavnostn� doporu�oval Poppaeino l�no p��i boh�. Byla p�in�ena vota a v Antiu, kde Poppaea porodila, byly uspo��d�ny velkolep� hry a krom� toho postaven chr�m dv�ma Fortun�m. Nero, kter� nedovedl v ni�em zachovat m�ru, miloval i toto d�t� bez m�ry. A tak� Poppaei bylo nade v�e drah�, u� proto, �e upev�ovalo jej� postaven� a zp�sobilo, �e jej� vliv byl nyn� nep�emo�iteln�.</p><p>Na zdrav� a na �ivot� mal� Augusty mohly z�le�et osudy cel�ho imp�ria, ale Vinicius byl tak zaujat s�m sebou, sv�mi vlastn�mi z�jmy, svou vlastn� l�skou, �e t�m�� nev�noval pozornost centurionov� zpr�v� a odpov�d�l:</p><p>�Chci nav�t�vit jen Akt�.�</p><p>A pro�el branou.</p><p>Av�ak Akt� byla tak� zam�stn�na u d�t�te a Vinicius musil na ni dlouho �ekat. P�i�la teprve kolem poledne. Jej� obli�ej byl bled� a unaven�, a kdy� spat�ila Vinicia, pobledla je�t� v�ce.</p><p>�Akt�,� zvolal Vinicius, uchopil ji za ruce a t�hl doprost�ed atria, �kde je Lygie?�</p><p>�Cht�la jsem se na to zeptat tebe,� odpov�d�la, hled�c na� vy��tav�.</p><p>A Vinicius, t�eba�e si p�edsevzal, �e se j� bude vypt�vat klidn�, chytil se znovu za hlavu a za�al opakovat, tv�� sta�enou bolest� a hn�vem:</p><p>�Je pry�! Unesli ji cestou!�</p><p>Za chv�li se v�ak vzpamatoval, p�ibl�il sv�j obli�ej k tv��i Akt� a hovo�il skrz za�at� zuby:</p><p>�Akt� Je-li ti �ivot mil�, nechce�-li se st�t p���inou ne�t�st�, jak� si v�bec nedovede� p�edstavit, �ekni mi pravdu: unesl ji caesar?�</p><p>�Caesar nevy�el v�era v�bec z pal�ce.�</p><p>�P�i st�nu tv� matky, p�i v�ech boz�ch! Nen� Lygie v pal�ci?�</p><p>�P�i st�nu m� matky, Marku, nen� v pal�ci a caesar ji neunesl. V�era onemocn�la mal� Augusta a Nero se nevzd�lil ani na krok od jej� kol�bky.�</p><p>Vinicius si oddychl. To, co se mu zd�lo nejstra�n�j��, p�estalo mu hrozit.</p><p>�Pak ji tedy,� �ekl, posadiv se na lavi�ku a zat�naje p�sti, �unesli Aulovi lid�, a jestli�e je tomu tak, pak b�da jim!�</p><p>�Aulus Plautius tu byl dnes r�no. Nemohl se se mnou setkat, proto�e jsem byla zanepr�zdn�na u d�t�te, ale vypt�val se na Lygii Epafrodita a jin�ch lid� z caesarov�ch slu�ebn�k� a pak �ekl, �e je�t� p�ijde, aby se setkal se mnou.�</p><p>�Cht�l od sebe odvr�tit podez�en�. Kdyby nev�d�l, co se stalo s Lygi�, byl by ji p�i�el hledat do m�ho domu.�</p><p>�Nechal mi tu na tabulce n�kolik slov, z kter�ch pozn�, �e v�, �e caesar odvedl Lygii z jeho domu na tvou a Petroniovu ��dost a �e se domn�val, �e ti ji ode�lou, a byl tedy dnes r�no ve tv�m dom�, kde mu �ekli, co se stalo.�</p><p>Po t�chto slovech �la do cubicula a za chv�li se vr�tila s tabulkou, kterou j� tu nechal Aulus.</p><p>Vinicius tabulku p�e�etl a zmlkl. Zd�lo se, �e Akt� �te v jeho zachmu�en�m obli�eji, co si pr�v� mysl�, proto�e po chv�li �ekla:</p><p>�Ne, Marku. Stalo se to, co cht�la sama Lygie.�</p><p>�Tys v�d�la, �e ona chce ut�ci?� vybuchl Vinicius.</p><p>Akt� pohl�dla na n�ho sv�ma zam�en�ma o�ima t�m�� p��sn�.</p><p>�V�d�la jsem, �e se nechce st�t tvou soulo�nic�.�</p><p>�A ��m jsi byla cel� �ivot ty?�</p><p>�J� jsem byla p�edt�m otrokyn�.�</p><p>Av�ak Vinicius se nep�estal bou�it. Caesar mu daroval Lygii, nemus� se tedy pt�t, ��m byla d��ve. Najde ji, i kdyby pod zem� byla, a ud�l� z n�, co se mu zl�b�.</p><p>Ano! Bude jeho soulo�nic�. D� ji zmrskat, kolikr�t se mu jen bude cht�t. A� se mu zprotiv�, daruje ji posledn�mu ze sv�ch otrok� anebo ji nech� ot��et �ernovy na statc�ch v Africe. Bude ji te� hledat a najde ji jen proto, aby ji mohl potupit, zdeptat, poko�it.</p><p>Rozoh�oval se v�c a v�ce a ztr�cel ve�kerou soudnost do t� m�ry, �e i Akt� poznala, �e slibuje ve sv�ch v�hr��k�ch v�ce, ne� bude s to dodr�et, a �e z n�ho mluv� hn�v a bolest. S bolest� by snad m�la soucit, av�ak to, �e tak zcela ztratil m�ru, vy�erpalo jej� trp�livost, tak�e se ho nakonec zeptala, pro� k n� vlastn� p�i�el.</p><p>Vinicius nebyl s to okam�it� odpov�d�t. P�i�el k n�, proto�e cht�l, proto�e se domn�val, �e mu d� n�jak� zpr�vy, ale kdy� se to tak vezme, p�i�el vlastn� za caesarem a k n� �el jen proto, �e k n�mu nem��e. Lygie se sv�m �t�kem zprotivila caesarov� v�li, Vinicius tedy caesara upros�, aby ji dal hledat po cel�m m�st� a po cel�m st�t�, i kdyby k tomu m�l pou��t v�ech legi� a prohledat jeden po druh�m ka�d� d�m v imp�riu.</p><p>Petronius podep�e jeho prosbu a hled�n� zapo�ne je�t� dnes.</p><p>Na to �ekla Akt�:</p><p>�M�j se na pozoru, abys ji neztratil nav�dy, a to pr�v� tehdy, jakmile ji z caesarova rozkazu najdou.�</p><p>Vinicius svra�til obo��.</p><p>�Co to m� znamenat?� zeptal se.</p><p>�Poslouchej, Marku! V�era jsme byly s Lygi� ve zdej��ch zahrad�ch a potkaly jsme Poppaeu a s n� malou Augustu, kterou nesla �erno�ka Lilith. Ve�er se d�t� roznemohlo a Lilith tvrd�, �e bylo uhranuto a �e je uhranula ta cizinka, kterou potkaly v zahrad�ch. Jestli�e se d�t� uzdrav�, zapomenou na to, ale jestli�e ne, Poppaea prvn� na�kne Lygii z kouzel a pak, kdekoli ji najdou, nebude pro Lygii z�chrany.�</p><p>Nastala chvilka ml�en�. Pak se ozval Vinicius:</p><p>�A mo�n�, �e ji skute�n� uhranula? �e uhranula i mne?�</p><p>�Lilith tvrd�, �e se d�t� rozplakalo ihned potom, co s n�m p�e�la kolem n�s. A je to pravda! Rozplakalo se.</p><p>Asi je vynesli do zahrad u� nemocn�. Marku, hledej Lygii s�m, kde chce�, ale pokud se mal� Augusta neuzdrav�, nemluv o n� s caesarem, proto�e na ni p�ivol� Poppaeinu pomstu. Lygiiny o�i se pro tebe naplakaly u� dost a k� v�ichni bohov� te� ochra�uj� jej� ubohou hlavu!�</p><p>�Ty ji m� r�da, Akt�?� zeptal se Vinicius zachmu�en�.</p><p>V o��ch propu�t�nkyn� se zaleskly slzy.</p><p>�Ano. Zamilovala jsem si ji.�</p><p>�Proto�e se ti neodvd��ila nen�vist�, jak to ud�lala mn�.�</p><p>Akt� na� chv�li hled�la, jako by v�hala nebo jako by se cht�la p�esv�d�it, mluv�-li up��mn�, a potom odpov�d�la:</p><p>��lov��e prchliv� a slep�! Ona t� milovala!�</p><p>Vinicius vysko�il pod vlivem t�chto slov jako posedl�. To nen� pravda! Nen�vid�la ho. Jak to m��e Akt� v�d�t. Snad se j� Lygie nesv��ila, kdy� se p�ece znaly sotva jeden den? Co je to za l�sku, kter� d�v� p�ednost tul�ck�mu �ivotu, potupn� b�d�, nejist�mu z�t�ku a snad i b�dn� smrti p�ed ov�n�en�m domem, kde ji s hostinou �ek� jej� milovan�? L�pe, nebude-li takov� �e�i v�bec sly�et, proto�e by mohl ze��let. On by nedal to d�v�e za v�echny poklady tohoto pal�ce a ona utekla. Co je to za l�sku, kter� se boj� rozko�e a plod� bolest? Kdo to m� pochopit? Kdo tomu m� rozum�t? Neb�t nad�je, �e ji zase najde, pohrou�il by do sv� hrudi me�! L�ska se d�v�, l�ska se nebere. V Aulov� dom� byly okam�iky, kdy s�m v��il v bl�zk� �t�st�, ale te� v�, �e ho za�ala nen�vid�t, �e ho nen�vid� a �e zem�e s nen�vist� v srdci.</p><p>Av�ak nyn� vybuchla pobou�en� zase Akt�, ta obvykle b�zliv� a m�rn� �ena. A co ud�lal on, aby si ji z�skal? M�sto aby se �el poklonit Aulovi a Pomponii a po��dal o Lygii, vzal d�t� rodi��m lst�.</p><p>Cht�l ji u�init ne svou man�elkou, n�br� soulo�nic�, ji, chovanku ctihodn�ho domu, ji, kr�lovskou dceru. A dal ji odv�st do tohoto domu zlo�inu a prostop�nosti, poskvrnil jej� nevinn� o�i pohledem na nestoudnou hostinu, jednal s n� jako s d�vkou. Co�pak zapomn�l, jak� je Aul�v d�m a jak� je Pomponia Graecina, kter� Lygii vychovala? Co�pak nem� dost rozumu, aby p�i�el na to, �e to jsou �eny jin� ne� Nigidia, ne� Calvia Crispinilla, ne� Poppaea a ne� v�echny ostatn�, s nimi� se setk�v� v caesarov� dom�? Co�pak nepochopil okam�it�, kdy� spat�il Lygii, �e je to �ist� d�vka, kter� d� p�ednost smrti p�ed hanbou? Jak m��e v�d�t, kter� bohy Lygie vyzn�v� a zda to nejsou bozi lep��, ne� je nestoudn� Venu�e nebo ne� Iris, kterou uct�vaj� prostop�n� ��manky? Ne! Lygie se j� nesv��ovala, ale �ekla j�, �e z�chranu o�ek�v� od n�ho, od Vinicia; doufala, �e j� Vinicius vypros� na caesarovi n�vrat dom� a �e ji vr�t� Pomponii. A kdy� o tom hovo�ila, �ervenala se jako d�v�e, kter� miluje a d�v��uje. I jej� srdce tlouklo pro n�ho, ale on s�m ji vylekal, odradil, pobou�il. A� si ji tedy te� hled� s pomoc� caesarov�ch voj�k�, ale a� si uv�dom�, �e jestli�e Poppaeino d�t� zem�e, padne podez�en� na Lygii a nic ji nezachr�n� p�ed z�hubou.</p><p>Viniciov�m hn�vem a bolest� se za�alo prod�rat vzru�en�. Zpr�va, �e ho Lygie milovala, ot��sla j�m do hloubi du�e. Vzpomn�l si na ni, jak v zahrad� Aulova domu naslouchala jeho slov�m s rum�ncem na tv��i a s o�ima pln�ma sv�tla. Zd�lo se mu, �e tenkr�t jej skute�n� za��nala milovat, a pojednou se ho zmocnil pocit jak�hosi nesm�rn�ho �t�st�, stokr�t v�t��ho ne� to, po kter�m tou�il. Uv�domil si, �e ji skute�n� mohl m�t, a ke v�emu je�t� jako �enu, kter� by ho milovala.</p><p>Byla by ov�n�ila jeho dve�e a nat�ela je vl��m s�dlem a pak by zasedla jako jeho man�elka na ov��m rounu u jeho krbu. Usly�el by z jej�ch �st posv�tn�: �Kam ty, Gaie, tam i j�, Gaia,� a byla by nav�dy jeho. Pro� vlastn� to tak neud�lal? Byl k tomu p�ece odhodl�n. A te� je Lygie pry� a m��e se st�t, �e ji u� nenajde, a i kdyby ji na�el, m��e ji ztratit, a i kdyby ji neztratil, nebudou ho u� cht�t ani Aulova rodina, ani ona. A hn�v mu op�t za�al je�it vlasy na hlav�, ale tentokr�t to u� nebyl hn�v na Aulovu rodinu nebo na Lygii, n�br� na Petronia. On je v�emu vinen. Neb�t jeho, Lygie by se nemusila potloukat sv�tem, byla by jeho snoubenkou a nad jej� hlavou by neviselo ��dn� nebezpe��. Ale u� se stalo a je p��li� pozd� napravit zlo, kter� se u� napravit ned�.</p><p>�P��li� pozd�!�</p><p>A m�l dojem, �e se pod jeho nohama otev�ela propast. Nev�d�l, co podniknout, co d�lat, kam j�t. Akt� opakovala jako ozv�na slova �P��li� pozd� a Viniciovi to p�ipadalo z jej�ch �st jako rozsudek smrti. Ch�pal jen jednu jedinou v�c, �e toti� mus� naj�t Lygii, proto�e jinak se s n�m stane n�co stra�n�ho.</p><p>Zahalil se bezmy�lenkovit� do t�gy a cht�l odej�t, nerozlou�iv se ani s Akt�, kdy� vtom se rozhrnul z�v�s, d�l�c� p�eds�� od atria, a Vinicius pojednou spat�il p�ed sebou smute�n� postavu Pomponie Graeciny.</p><p>I ona se u� z�ejm� dozv�d�la o Lygiin� zmizen�, a soud�c, �e se k Akt� dostane sp�e ona ne� Aulus, p�ich�zela nyn� pro zpr�vy.</p><p>Av�ak kdy� spat�ila Vinicia, oto�ila k n�mu sv�j drobn� bled� obli�ej a po chv�li �ekla:</p><p>�Marku, B�h ti odpus� �patnost, kter� ses dopustil na n�s a na Lygii.�</p><p>A Vinicius st�l, hlavu sklon�nou, v nitru pocit ne�t�st� a viny, a nech�pal, kter� b�h by mu m�l a mohl odpustit a pro� mluv� Pomponia o odpu�t�n�, kdy� by p�ece m�la mluvit o pomst�.</p><p>Kone�n� ode�el, bezradn�, hlavu plnou t�k�ch my�lenek, obrovsk� starosti a ��asu.</p><p>Na n�dvo�� a pod ochozem st�ly neklidn� davy lidu. Mezi pal�cov�mi otroky bylo vid�t ryt��e a sen�tory, kte�� se p�i�li poptat po zdrav� mal� Augusty, ale tak� proto, aby se uk�zali v pal�ci a podali d�kaz sv� starostlivosti, by� jen p�ed caesarov�mi otroky. Zpr�va o onemocn�n� �bohyn� se rozl�tla z�ejm� rychle, proto�e v br�n� se objevovaly dal�� a dal�� postavy a za obloukem bylo vid�t cel� davy. N�kte�� z p�ich�zej�c�ch, kdy� vid�li, �e Vinicius vych�z� z pal�ce, zastavovali ho a ptali se po novink�ch, ale on neodpov�dal na ot�zky a �el po��d d�l, dokud do n�ho tak�ka nevrazil a dokud ho nezastavil Petronius, kter� tak� p�i�el n�co se dozv�d�t.</p><p>Vinicius by byl p�i pohledu na n�j nepochybn� vzkyp�l a dopustil se v caesarov� pal�ci n�jak�ho protipr�vn�ho �inu, neb�t toho, �e od Akt� ode�el jako zlomen�, tak vy�erp�n a zni�en, �e ho p�echodn� opustila dokonce i jeho vrozen� vzn�tlivost. P�esto v�ak Petronia odsunul a cht�l j�t d�l. Av�ak Petronius jej zadr�el t�m�� n�sil�m.</p><p>�Jak se vede bo�sk�?� zeptal se.</p><p>Av�ak ono n�sil� Vinicia op�t rozdr�dilo a v jedin�m okam�iku rozohnilo.</p><p>�Peklo a� pohlt� ji. i cel� ten d�m!� odpov�d�l se za�at�mi zuby.</p><p>�Ml� ne��astn��e!� �ekl Petronius, a rozhl�dnuv se kolem, dodal:</p><p>�Chce�-li se dov�d�t n�co o Lygii, poj� se mnou.</p><p>Ne! Tady ti nepov�m nic! Poj� se mnou, �eknu ti o sv�ch domn�nk�ch v lektice.</p><p>Objal mlad�ho mu�e pa�� a vyvedl ho co nejrychleji z pal�ce.</p><p>Pr�v� o to mu toti� nejv�ce �lo, kdy� nem�l ��dn� novinky. Ale proto�e to byl pohotov� �lov�k a proto�e m�l s Viniciem p�es sv� v�erej�� pobou�en� dost soucitu a kone�n� proto�e se c�til trochu zodpov�dn� za v�e, co se stalo, ledacos u� podnikl, a kdy� nasedli do lektiky, �ekl:</p><p>�Postavil jsem ke v�em bran�m hl�dky ze sv�ch otrok� a dal jsem jim p�esn� popis d�v�ete i toho obra, kter� ji u caesara odnesl z hostiny, proto�e nem��e b�t pochyb o tom, �e ji unesl on. Posly�! Je mo�n�, �e ji Aulus bude cht�t ukr�t v n�kter�m sv�m venkovsk�m s�dle; pak bychom v�d�li, kter�m sm�rem ji vezou. A jestli�e ji u bran nespat��, bude to d�kaz, �e z�stala ve m�st�, a my je�t� dnes zah�j�me p�tr�n�.�</p><p>�U Aul� nev�d�, kde je Lygie,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Jsi si jist, �e je to pravda?�</p><p>�Vid�l jsem Pomponii. Tak� ji hledaj�.�</p><p>�V�era nemohla z m�sta odej�t, proto�e v noci jsou br�ny zam�eny. P�ed ka�dou branou se proch�zej� dva m� lid�. Jeden m� sledovat Lygii a obra, druh� se okam�it� vr�t� a d� mi o tom v�d�t. Je-li ve m�st�, najdeme ji, proto�e toho Lyga lze snadno poznat, u� po vzr�stu a po ramenou. M��e� b�t ��asten, �e ji neunesl caesar, a j� t� mohu ujistit, �e to skute�n� nebyl on, proto�e na Palatinu neexistuj� pro mne tajemstv�.�</p><p>Av�ak Vinicius op�t vybuchl, a to v�ce bolest� ne� hn�vem, a hlasem, kter� se trhal dojet�m, za�al Petroniovi vypr�v�t, co sly�el od Akt� a jak� nov� nebezpe�� hroz� Lygii. Je to nebezpe�� tak stra�n�, �e a� najdou uprchl�ky, budou je musit co nejpe�liv�ji ukr�vat p�ed Poppaeou. Pak za�al Petroniovi ho�ce vy��tat jeho rady. Neb�t jeho, v�e by dopadlo jinak. Lygie by byla u Aul� a on, Vinicius, by ji mohl denn� v�dat a byl by dnes ��astn�j�� ne� caesar. A ��m d�le vypr�v�l, t�m v�ce se zapaloval, t�m v�ce se podd�val rozru�en�, a� mu kone�n� za�aly z o�� kanout slzy bolesti i vzteku.</p><p>Petronius, kter� se v�bec nenad�l, �e by mlad� mu� mohl do t� m�ry milovat a tou�it, vida ty zoufal� slzy �ekl si v duchu s jist�m �divem:</p><p>�� mocn� pan� Kypru! Ty jedin� vl�dne� boh�m a lidem!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 12</p></title><p>Kdy� v�ak vysedli p�ed Petroniov�m domem, spr�vce atria jim ozn�mil, �e ��dn� z otrok� poslan�ch k bran�m se je�t� nevr�til. Atriensis jim dal zan�st j�dlo a nov� rozkaz, aby pod trestem bi�ov�n� d�vali bedliv� pozor na v�echny, kdo� vych�zej� z m�sta.</p><p>�Vid�, �ekl Petronius, �jsou ur�it� je�t� ve m�st�, to znamen�, �e je najdeme. Ale p�esto po�li hl�dat k bran�m i sv� lidi, zvl�t� ty, kter� jsi poslal pro Lygii, proto�e ti ji snadno poznaj�.�</p><p>�Dal jsem je za trest poslat na venkovsk� ergastula,� �ekl Vinicius, �ale ihned rozkaz odvol�m, a� jdou k bran�m.�</p><p>Na�rtl n�kolik slov na tabulku pota�enou voskem, dal ji Petroniovi, a ten s n� poslal do Viniciova domu.</p><p>Pak p�e�li do vnit�n�ho portika, usedli tam na mramorovou lavici a dali se do hovoru.</p><p>Zlatovlas� Eunik� a Iras jim p�isunuly pod nohy bronzov� stoli�ky, pak postavily k lavici stole�ek a nal�valy jim do ��� v�no z kr�sn�ch d�b�n� s �zk�mi hrdly, p�ivezen�ch z Volaterr a Caere.</p><p>�M� mezi sv�mi lidmi n�koho, kdo by znal toho obrovsk�ho Lyga?� zeptal se Petronius.</p><p>�Znal ho Atacinus a Gulo. Ale Atacinus padl v�era u lektiky a Gula jsem zabil j�.�</p><p>�Je mi ho l�to,� �ekl Petronius. �Nosil na rukou nejen tebe, ale i mne.�</p><p>�Cht�l jsem ho dokonce propustit,� odpov�d�l Vinicius, �ale o to te� nejde. Mluvme o Lygii. ��m je mo�e��</p><p>�Perly se lov� pr�v� v mo�i� Je jist�, �e ji nenajdeme dneska nebo z�tra, ale najdeme ji ur�it�. Ty m� te� obvi�uje�, �e jsem ti poradil tento zp�sob. Ale zp�sob s�m o sob� byl dobr� a stal se �patn� teprve tehdy, jakmile se obr�til ve zl�. Sly�el jsi p�ece od sam�ho Aula, �e zam��l� p�est�hovat se s celou rodinou na Sic�lii. D�v�e by pak bylo daleko od tebe.�</p><p>�Byl bych jel za nimi,� odv�til Vinicius, �a bu� jak bu�, nehrozilo by Lygii nebezpe��. Ale te�, jestli�e zem�e to d�cko, Poppaea sama uv��� a namluv� tak� caesarovi, �e se to stalo z Lygiiny viny.�</p><p>�Ano. To mne tak� znepokojilo. Ale ta mal� loutka se m��e je�t� uzdravit. A kdyby p�ece jen zem�ela, i pak najdeme n�jak� v�chodisko.�</p><p>Tu se Petronius na chv�li zamyslil a potom �ekl:</p><p>�Poppaea vyzn�v� pr� n�bo�enstv� �id� a v��� ve zl� duchy. Caesar je pov�r�iv�� Jestli�e roz����me zpr�vu, �e Lygii unesli zl� duchov�, pov�st se ujme, t�m sp�e, �e Lygii neunesl ani caesar, ani Aulus Plautius, tak�e zmizela skute�n� tajemn�m zp�sobem. Ten Lyg s�m by to nebyl dok�zal. Musil m�t pomoc, ale jak by mohl otrok b�hem jednoho dne sebrat tolik lid�?�</p><p>�Otroci z cel�ho ��ma si navz�jem pom�haj�.�</p><p>�A ��m na to jednou krvav� doplat�. Ano, pom�haj� si, ale ne jedni proti druh�m, a tady p�ece v�d�li, �e odpov�dnost padne na tv� otroky a �e je stihne trest.</p><p>Jakmile napov� sv�m otrok�m ten n�pad se zl�mi duchy, potvrd� ti okam�it�, �e je vid�li na vlastn� o�i, proto�e p�ed tebou je to ihned zprost� viny� Zeptej se n�kter�ho z nich jen tak na zkou�ku, zda nevid�l, jak duchov� odn�ej� Lygii vzduchem. Uvid�, �e se ti okam�it� zap�is�hne p�i Diov� aegid�, �e tomu skute�n� tak bylo.�</p><p>Vinicius, kter� byl tak� pov�r�iv�, pohl�dl na Petronia, jat n�hl�m a obrovsk�m neklidem.</p><p>�Jestli�e Ursus nemohl m�t pomocn�ky a samoten ji un�st tak� nemohl, kdo ji tedy unesl?�</p><p>Av�ak Petronius se dal do sm�chu.</p><p>�Tak vid�!� �ekl. �Oni tomu ur�it� uv���, kdy� u� i ty nap�l v���. Takov� je u� n� sv�t, kter� se posm�v� boh�m. Uv��� a nebudou ji hledat. A my ji zat�m ukryjeme n�kde daleko od m�sta, v n�kter� m� nebo tv� ville.�</p><p>�Ale p�esto�� kdo j� mohl pomoci?�</p><p>�Jej� souv�rci,� odpov�d�l Petronius.</p><p>�Kte��? Jak� bo�stvo Lygie uct�v�? M�l bych to v�d�t p�ece l�pe ne� ty.�</p><p>�T�m�� ka�d� �ena v ��m� uct�v� jin�. Je nesporn�, �e Pomponia ji vychovala v �ct� k tomu bohu, kter�ho vyzn�v� sama, ale kter� to je, to j� nev�m. Jedno je jist�: nikdo ji nevid�l, �e by n�kdy v kter�koli na�� svatyni ob�tovala na�im boh�m. Na�kli ji dokonce, �e je k�es�anka, ale to je nemo�n�. Dom�c� soud ji zprostil toho na��en�. O k�es�anech se pov�d�, �e nejen uct�vaj� osl� hlavu, ale �e jsou to nep��tel� lidstva a p�� ty nejohavn�j�� zlo�iny. Pomponia proto nem��e b�t k�es�anka, proto�e jej� u�lechtilost je zn�ma, a nep��telkyn� lidstva by p�ece se sv�mi otroky nezach�zela tak, jak s nimi zach�z� ona.�</p><p>�Nikde s nimi nejednaj� tak jako v Aulov� dom�,� p�eru�il ho Vinicius.</p><p>�No tak vid�! Pomponia se mi zmi�ovala o n�jak�m bohu, kter� je pr� jeden, v�emohouc� a milosrdn�.</p><p>Kam dala v�echny ostatn� bohy, to je jej� v�c, ale je jist�, �e ten jej� Logos by asi nebyl p��li� v�emohouc�, ba musil by b�t stra�n� ubohou�k� b�h, kdyby m�l jenom dv� ctitelky, toti� Pomponii a Lygii, je�t� snad s t�m jejich Ursem. Mus� jich b�t v�ce, t�ch vyznava��, a ti poskytli Lygii pomoc.�</p><p>�Jejich v�ra p�ikazuje odpou�t�t,� �ekl Vinicius.</p><p>�Setkal jsem se u Akt� s Pomponi� a ta mi �ekla: �B�h ti odpus� �patnost, kter� ses dopustil na Lygii a na n�s.�</p><p>�Ten jejich b�h je z�ejm� n�jak� moc dobr�ck� patron. Hm, a� ti tedy odpust� a na znamen� sv�ho odpu�t�n� a� ti vr�t� to d�v�e.�</p><p>�Hned z�tra bych mu ob�toval hekatombu. Nebudu j�st, nebudu se koupat, nebudu sp�t. Vezmu si tmavou lacernu a budu se toulat po m�st�. Snad ji v p�evle�en� najdu. Jsem nemocen!�</p><p>Petronius na� pohl�dl t�m�� soucitn�. Skute�n�, pod o�ima m�l Vinicius temn� kruhy, z��telnice se leskly hore�kou; porost na jeho tv��i, r�no neholen�, povl�kl jeho siln� vystupuj�c� �elisti tmav�m pruhem, vlasy m�l neuspo��dan� a vypadal skute�n� jako nemocn�. Iras a zlatovlas� Eunik� hled�ly na� tak� se soucitem, ale on jako by je nevid�l, a v�bec i on i Petronius si v��mali p��tomn�ch otroky� stejn� m�lo jako si v��mali ps�, ochom�taj�c�ch se kolem nich.</p><p>�Stravuje t� hore�ka,� �ekl Petronius.</p><p>�Ano.�</p><p>�Poslouchej tedy� Nev�m, co by ti p�edepsal l�ka�, ale v�m, co bych na tv�m m�st� ud�lal j�. Ne� se najde tamta, hledal bych to, co mi spolu s n� uniklo, u jin�. Vid�l jsem ve tv� ville n�dhern� t�la. Neodporuj mi� V�m, co je l�ska, a v�m, �e tou��-li �lov�k po jedn�, druh� ji nem��e nahradit. Ale s kr�snou otrokyn� �lov�k v�dycky najde by� jen chvilkov� rozpt�len�.�</p><p>�Nechci!� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Av�ak Petronius, kter� m�l Vinicia skute�n� r�d a od srdce si p��l zm�rnit jeho utrpen�, za�al uva�ovat, jak by to m�l ud�lat.</p><p>�Tv� otrokyn� nemaj� pro tebe mo�n� kouzlo novosti,� �ekl za chv�li, �ale,� a tu si za�al st��dav� prohl�et Iras a Eunik�, a� kone�n� polo�il ruku kolem bok� zlatovlas� �ekyn�, �pod�vej se na tuhle charitku. P�ed n�kolika dny mi za ni Fonteius Capito mlad�� d�val t�i n�dhern� ho��ky z Klazomen, proto�e kr�sn�j�� t�lo nevytvo�il snad ani Skopas. S�m nech�pu, pro� jsem k n� dosud z�stal lhostejn�, pomy�len� na Chrysothemidu mi v tom p�ece nemohlo zabr�nit! Nu�e, daruji ti ji, vezmi si ji!�</p><p>Ale sotva to usly�ela zlatovlas� Eunik�, zbledla okam�it� jako pl�tno a zahled�la se vyd�en�ma o�ima na Vinicia, jako by bez dechu �ekala, co odpov�.</p><p>Vinicius v�ak pojednou vysko�il, sev�el si dlan�mi skr�n� a za�al prudce p�ech�zet sem a tam jako �lov�k, kter� stravov�n chorobou nechce sly�et o ni�em.</p><p>�Ne!� Ne!� Nic mi do n� nen�! Nic mi nen� do jin�ch� D�kuji ti, ale nechci! Jdu hledat po m�st� tamtu. �ekni, a� mi p�inesou gallskou lacernu s kapuc�. P�jdu za Tiber. Kdybych tak uvid�l aspo� Ursa!�</p><p>A kvapn� ode�el. Petronius, vida, �e Vinicius nen� skute�n� s to vydr�et na jednom m�st�, ani se ho nesna�il zadr�et. Pokl�daje v�ak Viniciovo odm�tnut� za chvilkov� odpor ke ka�d� �en�, kter� nen� Lygi�, a necht�je, aby jeho velikomyslnost vy�la napr�zdno, oto�il se znovu k otrokyni a �ekl:</p><p>�Eunik�, vykoupe� se, nat�e� mastmi, oble�e� se a p�jde� do Viniciova domu.�</p><p>Av�ak Eunik� padla p�ed n�m na kolena a za�ala ho se sepjat�ma rukama prosit, aby ji ned�val z domu.</p><p>Nep�jde k Viniciovi, rad�ji bude tady nosit d��v� do hypokausta, ne� aby tam byla t�eba prvn� mezi slu�ebnictvem. Nechce, nem��e! A pros� ho, aby se nad n� slitoval. A� ji d� denn� bi�ovat, ale z domu a� ji nepos�l�.</p><p>A chv�j�c se strachem i rozru�en�m jako list, vzt�hla k n�mu ruce. Petronius ji poslouchal s �divem.</p><p>Otrokyn�, kter� se odv�� prosit, aby nemusila splnit rozkaz, kter� ��k�: �Nechci, nemohu�, takov� otrokyn� byla v ��m� n���m nesl�chan�m, tak�e Petronius necht�l v prvn�m okam�iku v��it sv�m vlastn�m u��m.</p><p>Kone�n� svra�til obo��. Byl p��li� uhlazen�, ne� aby mohl b�t krut�. Jeho otroci si mohli�� zvl�t� v prostop�nostech�� dovolit mnohem v�ce ne� jin�, ov�em pod podm�nkou, �e budou vzorn� vykon�vat slu�bu a ct�t p�novu v�li jako v�li bo��. Jestli�e se v�ak proh�e�ili proti t�mto dv�ma povinnostem, dovedl Petronius nelitovat trest�, kter� se na otroky podle v�eobecn�ch zvyklost� vztahovaly. A proto�e krom� toho nestrp�l jak�koli odpor a nic, co by ru�ilo jeho klid, zahled�l se na okam�ik na kle��c� d�vku a �ekl:</p><p>�Zavol� mi sem Teiresia a vr�t� se s n�m.�</p><p>Eunik� vstala, t�esouc se, se slzami v o��ch a ode�la. Za chvilku se vr�tila se spr�vcem atria, Kr�anem Teiresiem.</p><p>�Vezme� Eunik�,� �ekl mu Petronius, �a d� j� dvacet p�t ran, ale tak, abys neporu�il k��i.�</p><p>Kdy� to �ekl, ode�el do bibliotheky, sedl si ke stolu z r��ov�ho mramoru a dal se do pr�ce na sv� Hostin� Trimalchionov�.</p><p>Ale Lygiin �t�k a onemocn�n� mal� Augusty mu p��li� rozptylovaly my�lenky, tak�e nevydr�el dlouho pracovat. Zvl�t� ona nemoc byla v�nou ud�lost�. Petroniovi napadlo, �e uv���-li caesar, �e Lygie o�arovala malou Augustu, m��e odpov�dnost padnout i na n�ho, v�dy� d�v�e p�ivedli do pal�ce na jeho prosbu. Po��tal v�ak s t�m, �e se mu poda�� hned p�i prvn�m setk�n� s caesarem p�esv�d�it ho n�jak o nesmyslnosti takov�ch domn�nek, a tro�ku po��tal i s jist�mi sympatiemi, kter� k n�mu c�tila Poppaea. Skr�vala je sice pe�liv�, ne v�ak zase tak pe�liv�, aby je nedovedl vytu�it.</p><p>Po chv�li tedy pokr�il nad sv�mi �vahami rameny a rozhodl se, �e p�jde do triclinia n�co poj�st a pak �e se d� odn�st je�t� jednou do pal�ce, pak na Martovo Pole a pak ke Chrysothemid�.</p><p>Av�ak cestou do triclinia spat�il pojednou u vchodu do chodby ur�en� pro otroky �t�hlou postavu Eunik�, jak tam stoj� je�t� s jin�mi otroky. A proto�e zapomn�l, �e nedal Teiresiovi jin� rozkaz ne� jen ten, aby ji zbi�oval, svra�til obo�� a za�al se po n�m ohl�et.</p><p>Kdy� ho v�ak mezi slu�ebnictvem nespat�il, oslovil Eunik�:</p><p>�Byla jsi bi�ov�na?�</p><p>A ona se mu podruh� vrhla k noh�m, p�itiskla na okam�ik ke rt�m lem jeho t�gy a pak odpov�d�la:</p><p>�� ano, pane! Byla! � ano, pane!��</p><p>V jej�m hlase se oz�vala jakoby radost a vd��nost.</p><p>Bylo vid�t, �e se domn�v�, �e mrsk�n� m�lo nahradit jej� odesl�n� z domu a �e te� u� m��e z�stat. Petronia, kter� pochopil, udivil ten v�niv� odpor otrokyn�, ale byl p��li� dobr�m znalcem lidsk�ch povah, ne� aby neuh�dl, �e p���inou takov�ho odporu m��e b�t jen l�ska.</p><p>�M� v tomto dom� milence?� zeptal se.</p><p>A ona k n�mu pozvedla sv� modr�, zaslzen� o�i a odpov�d�la tak ti�e, �e ji bylo sotva sly�et:</p><p>�Ano, pane!�</p><p>A byla tak kr�sn� s t�ma o�ima, se zlat�mi vlasy odhozen�mi dozadu, s t�m strachem i nad�j� ve tv��i a hled�la na� tak prosebn�, �e Petronius, kter� jako filozof s�m hl�sal moc l�sky a jako est�t si v�il ve�ker� kr�sy, poc�til s n� n�co jako soucit.</p><p>�Kdo z nich je tv�m milencem?� zeptal se a uk�zal hlavou na otroky.</p><p>Av�ak odpov�� neusly�el. Eunik� se jen sklonila tv��� a� k jeho noh�m a z�stala tak bez hnut�.</p><p>Petronius se rozhl�dl po otroc�ch, mezi nimi� byli hezc� a statn� mlad�ci, ale z ��dn�ho obli�eje nemohl nic vy��st, v�echny se v�ak tak n�jak podivn� usm�valy; pohl�dl tedy je�t� na okam�ik na Eunik�, le��c� u jeho nohou, a ode�el beze slova do triclinia.</p><p>Po j�dle se dal odn�st do pal�ce a pak ke Chrysothemid�, kde z�stal pozd� do noci. Kdy� se v�ak vr�til, dal si zavolat Teiresia.</p><p>�Byla Eunik� zbi�ov�na?� zeptal se ho.</p><p>�Ano, pane. Nedovolil jsi v�ak protnout k��i.�</p><p>�Jin� rozkaz jsem o n� u� nedal?�</p><p>�Ne, pane,� odpov�d�l zneklidn�n� atriensis.</p><p>�To je dob�e. Kdo z otrok� je jej�m milencem?�</p><p>�Nikdo, pane.�</p><p>�Co o n� v�?�</p><p>Teiresias za�al vypr�v�t pon�kud nejist�m hlasem:</p><p>�Eunik� v noci nikdy nevych�z� z cubicula, kde sp�v� se starou Akrisionou a s Ifidou; po tv� koupeli, pane, nez�st�v� nikdy v l�zn�ch� Ostatn� otrokyn� se j� sm�j� a ��kaj� j� Diana.�</p><p>�Sta��,� �ekl Petronius. �M�j p��buzn� Vinicius, kter�mu jsem dnes r�no Eunik� daroval, ji nep�ijal, z�stane tedy v dom�. M��e� j�t.�</p><p>�Sm�m je�t� n�co ��ci o Eunik�, pane?�</p><p>�Rozk�zal jsem ti, abys �ekl v�e, co v�.�</p><p>�Cel� familia, pane, si vypr�v� o �t�ku panny, kter� m�la bydlit v dom� urozen�ho Vinicia. Kdy� jsi ode�el, p�i�la Eunik� ke mn� a �ekla mi, �e zn� �lov�ka, kter� ji bude um�t naj�t.�</p><p>��!� �ekl Petronius. �Co je to za �lov�ka?�</p><p>�Nezn�m ho, pane, domn�val jsem se v�ak, �e bych ti to m�l ozn�mit.�</p><p>�Dob�e. A� tedy ten �lov�k �ek� z�tra r�no v m�m dom�, dokud nep�ijde tribun, kter�ho z�tra m�m jm�nem pozve�, aby m� nav�t�vil.�</p><p>Atriensis se poklonil a ode�el.</p><p>A Petronius za�al mimod�k uva�ovat o Eunik�.</p><p>Zpo��tku se mu zd�lo jasn�, �e mlad� otrokyn� chce, aby Vinicius z�skal zp�tky Lygii, jen proto, aby ji nemusila v jeho dom� nahrazovat. Ale pak mu napadlo, �e onen �lov�k, kter�ho Eunik� doporu�uje, m��e b�t jej�m milencem�� a toto pomy�len� mu pojednou bylo nemil�. Mohl se sice snadno dozv�d�t pravdu, sta�ilo toti� zavolat Eunik�, bylo v�ak u� pozd� a Petronius se c�til po dlouh� n�v�t�v� u Chrysothemidy unaven a sp�chal si lehnout. Cestou do cubicula si v�ak kdov�pro� vzpomn�l, �e v koutc�ch Chrysothemidin�ch o�� na�el dnes vr�sky. Napadlo mu tak�, �e jej� kr�sa je vytvo�ena sp�e pov�stmi, koluj�c�mi po cel�m ��m�, ne� opravdov� a �e Fonteius Capito, kter� mu za Eunik� nab�zel t�i hochy z Klazomen, cht�l Eunik� dostat p�ece jen p��li� lacino.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 13</p></title><p>Naz�t�� nebyl Petronius je�t� ani hotov s obl�k�n�m v unctuariu, a u� p�i�el Vinicius, pozvan� Teiresiem.</p><p>V�d�l u�, �e od bran nep�i�ly ��dn� nov� zpr�vy.</p><p>Av�ak m�sto aby ho to pot�ilo, proto�e to byl p�ece d�kaz, �e Lygie je ve m�st�, zdrtilo ho to je�t� v�c, proto�e se za�al domn�vat, �e Ursus ji mohl vyv�st z m�sta ihned po �nosu, tedy je�t� d��ve ne� Petroniovi otroci za�ali u bran hl�dat. Pravda, na podzim, kdy byly krat�� dny, zav�raly se br�ny dost brzy, ale tak� je otv�rali t�m, kdo� odj�d�li z ��ma. A t�ch bylo dost. Za hradby bylo mo�no se dostat i jin�mi zp�soby, kter� znali velmi dob�e nap��klad otroci maj�c� v �myslu ut�ci z m�sta. Vinicius poslal sice sv� lidi i na v�echny silnice vedouc� na venkov i k vigil�m v men��ch m�stech se zpr�vou o dvojici otrok�, kte�� utekli, a s d�kladn�m popisem Ursa a Lygie i se slibem bohat� odm�ny za jejich polapen�. Bylo v�ak pochybn�, mohou-li je dostihnout, a i kdyby je dostihli, zdali se potom m�stn� ��ady budou c�tit opr�vn�ny zadr�et je na soukromou Viniciovu ��dost, nepotvrzenou praetorem.</p><p>Ov�em na takov� potvrzen� nebyl �as. Pokud jde o Vinicia, hledal v�era Lygii cel� den, p�evle�en za otroka, po v�ech koutech m�sta, av�ak nena�el sebemen�� stopu ani nitku, kter� by se mohl chytit. Vid�l sice Aulovy lidi, ale ti jako by tak� n�co hledali, a to ho jen utvrdilo v domn�nce, �e Aulovi lid� ji neunesli a �e ani v Aulov� dom� nev�d�, co se s n� stalo.</p><p>Jakmile mu tedy Teiresias ozn�mil, �e existuje �lov�k, kter� je ochoten ji vyhledat, posp�il sotva dechu popadaje do Petroniova domu, a jen se s Petroniem pozdravil, u� se za�al na onoho �lov�ka vypt�vat.</p><p>�Hned ho uvid�me,� �ekl Petronius. �Je to zn�m� Eunik�, kter� mi co nevid�t p�ijde urovnat z�hyby na t�ze a kter� n�m o n�m pod� bli��� zpr�vy.�</p><p>�To je ta, kterou jsi mi v�era cht�l darovat?�</p><p>�Ano, ta, kterou jsi v�era odm�tl, a j� jsem ti za to ostatn� vd��en, proto�e je to snad nejlep�� vestiplica v na�em m�st�.�</p><p>Vestiplica p�i�la, je�t� ne� domluvil, uchopila t�gu, slo�enou na �idli vykl�dan� slonovinou, rozvinula ji a chystala se ji p�ehodit Petroniovi p�es ramena. M�la jasn�, tich� obli�ej a v o��ch j� sv�tila radost.</p><p>Petronius na ni pohl�dl a p�ipadala mu velmi kr�sn�. Po chv�li, kdy� ho zavinula do t�gy a za�ala ji urovn�vat, sh�baj�c se co chv�li, kdy� pot�ebovala prodlou�it n�kter� z�hyb, v�iml si Petronius, �e jej� ramena maj� n�dhern� bled�r��ov� n�dech a na prsou a na boc�ch hraj� pr�zra�n� z�blesky jako na perleti nebo alabastru.</p><p>�Eunik�,� �ekl, �p�i�el ten �lov�k, o kter�m ses v�era zmi�ovala Teiresiovi?�</p><p>�P�i�el, pane.�</p><p>�Jak se jmenuje?�</p><p>�Chil�n Chilonides, pane.�</p><p>�Kdo je to?�</p><p>�L�ka�, mud�ec a v�tec, kter� dovede ��st v lidsk�ch osudech a p�edpov�dat budoucnost.�</p><p>�P�edpov�d�l budoucnost i tob�?�</p><p>Eunik� zalil rum�nec, j�m� zr��ov�ly dokonce jej� u�i a ��je.</p><p>�Ano, pane.�</p><p>�A co ti v�til?�</p><p>��e mne potk� bolest i �t�st�.�</p><p>�Bolest t� potkala v�era z Teiresiovy ruky, m�lo by tedy p�ij�t i �t�st�.�</p><p>�U� p�i�lo, pane.�</p><p>�Jak�?�</p><p>A Eunik� tichounce za�eptala: �Z�stala jsem.�</p><p>Petronius polo�il ruku na jej� zlatou hlavu.</p><p>�Dob�e jsi mi dnes urovnala z�hyby, m�m z tebe radost, Eunik�.�</p><p>O�i Eunik� se pod t�m dotekem v okam�iku pot�hly mlhou �t�st� a jej� hru� se za�ala rychle zvedat a klesat.</p><p>Av�ak Petronius s Viniciem ode�li do atria, kde na n� �ekal Chil�n Chilonides. Kdy� je spat�il, hluboce se jim poklonil. P�i vzpom�nce na v�erej�� domn�nku, �e by to snad mohl b�t milenec Eunik�, objevil se Petroniovi kolem rt� �sm�v. �lov�k, kter� st�l p�ed n�m, nemohl b�t milencem ��dn� �eny. V t� prapodivn� figurce bylo n�co odporn�ho a sm�n�ho z�rove�. Nebyl star�: v jeho roz�ep��en�m vousu a kudrnat� k�tici prosv�tal �ediv� vlas jen tu a tam. B�icho m�l vpadl�, z�da tak shrben�, �e se na prvn� pohled zd�l hrbat�, a nad on�m hrbem se ty�ila velik�nsk� hlava s opi��, ale z�rove� i li��� tv��� a s pronikav�ma o�ima. Jeho na�loutl� ple� byla poseta v��dky a nos, kter� jimi byl pokryt docela, mohl sv�d�it o p��li�n� z�lib� v l�hvi.</p><p>Zanedban� �at, sest�vaj�c� z tmav� tuniky, utkan� z koz� vlny, a ze stejn�ho d�rav�ho pl�t�, hovo�il o skute�n� anebo p�edst�ran� nouzi. Petronius si p�i pohledu na n�j vzpomn�l na hom�rovsk�ho Thersita, a tak, kdy� odpov�d�l pokynut�m ruky na jeho poklonu, �ekl:</p><p>�Bu� v�t�n, bo�sk� Thersite! Jak se vede tv�m boul�m, kter� ti zp�sobil p�ed Tr�jou Ulixes, a jak se vede jemu sam�mu na Elysijsk�ch pol�ch?�</p><p>�Urozen� pane,� odpov�d�l Chil�n Chilonides, �nejchyt�ej�� z mrtv�ch, Ulixes, pos�l� po mn� nejmoud�ej��mu ze �ij�c�ch, Petroniovi, pozdraven� a prosbu, aby zahalil m� v�edy do nov�ho pl�t�.�</p><p>�P�i Hekat� Triformis!� zvolal Petronius, �ta odpov�� stoj� za pl᚝��</p><p>Av�ak dal�� rozhovor p�eru�il netrp�liv� Vinicius, kter� se zeptal bez okolk�:</p><p>�V� p�esn�, do �eho se pou�t�?�</p><p>�Jestli�e dv� familie ve dvou velkolep�ch domech nemluv� o ni�em jin�m a jestli�e to po nich opakuje polovi�ka ��ma, nen� t�k� to v�d�t,� odpov�d�l Chil�n. �V�era v noci byla unesena d�vka, vychovan� v dom� Aula Plautia, jm�nem Lygie nebo vlastn� Kallina, kterou p�en�eli tv� otroci, � pane, z caesarova pal�ce do tv� insuly, a pokud jde o mne, beru na sebe �kol naj�t ji ve m�st�, anebo jestli�e je opustila�� to je v�ak m�lo pravd�podobn頖 ��ci ti, urozen� tribune, kam utekla a kde se ukryla.�</p><p>�Dob�e!� �ekl Vinicius, jemu� se l�bila d�kladnost odpov�di. �Jak� k tomu m� prost�edky?�</p><p>Chil�n se chytr�cky usm�l:</p><p>�Prost�edky m�, pane, ty, j� m�m jenom rozum.�</p><p>Petronius se usm�l tak�, byl toti� se sv�m hostem naprosto spokojen.</p><p>�Tenhle �lov�k m��e to d�v�e naj�t,� pomyslil si.</p><p>Vinicius v�ak svra�til srostl� obo�� a �ekl:</p><p>�Nuz�ku, jestli�e m� tu podv�d� kv�li odm�n�, d�m t� utlouci klacky.�</p><p>�Jsem filozof, a filozof nem��e tou�it po odm�n�, zvl�t� ne po takov�, jakou velkomysln� nab�z�.�</p><p>�Ach, ty jsi filozof?� zeptal se Petronius. �Eunik� mi pov�dala, �e jsi l�ka� a v�tec. Odkud zn� Eunik�?�</p><p>�P�i�la si ke mn� pro radu, proto�e m� sl�va se dostala k jej�mu sluchu.�</p><p>�Jakou radu cht�la?�</p><p>�Proti l�sce, pane. Cht�la se vyl��it z neop�tovan� l�sky.�</p><p>�A vyl��il jsi ji?�</p><p>�Ud�lal jsem je�t� v�ce, pane, dal jsem j� toti� amulet, kter� zaru�uje, �e l�ska bude op�tov�na.</p><p>V Pafu na Kypru je chr�m, � pane, v n�m� je ulo�en Venu�in p�s. Dal jsem j� z tohoto p�su dv� nitky ulo�en� v mandlov� sko��pce.�</p><p>�A dal sis dob�e zaplatit?�</p><p>�Za op�tovanou l�sku nelze nikdy zaplatit dost dob�e. A j�, proto�e mi na prav� ruce chyb�j� dva prsty, �et��m na otroka-scribu, kter� by sepisoval m� my�lenky a zachoval m� u�en� sv�tu.�</p><p>�Ke kter� �kole pat��, bo�sk� mudr�e?�</p><p>�Jsem kynik, pane, proto�e m�m d�rav� pl᚝; jsem stoik, proto�e nouzi sn��m trp�liv�, a jsem peripatetik, proto�e nemaje lektiku chod�m od vina�e k vina�i p�ky a cestou vyu�uji ty, kdo� sl�b�, �e mi zaplat� d�b�nek.�</p><p>�A nad d�b�nkem se ov�em m�n� v r�tora?�</p><p>�Herakleitos �ekl: ,V�echno te�e.� A m��e�, pane, pop��t, �e v�no je tekutina?�</p><p>�A hl�s� tak�, �e ohe� je b�h; a tento b�h ho�� na tv�m nose.�</p><p>�A bo�sk� Diogenes z Apollonie hl�sal, �e podstatou v�c� je vzduch a ��m je vzduch teplej��, t�m dokonalej�� bytosti vytv���; z nejteplej��ho vzduchu vznikaj� du�e mudrc�. A proto�e na podzim p�ich�zej� chladna, ergo mus� opravdov� mud�ec zah��vat du�i v�nem� Nem��e� toti� pop��t ani to, pane, �e d�b�nek�� by� jen bryndy z okol� Capuy nebo Telesie�� rozproud� teplo do v�ech kost� pom�jej�c�ho lidsk�ho t�la.�</p><p>�Chil�ne Chilonide, kde je tv� vlast?�</p><p>�Na pob�e�� Ponta Euxeina. Poch�z�m z Mesembrie.�</p><p>�Chil�ne, jsi velk� mu�!�</p><p>�A zneuznan�!� dodal melancholicky mud�ec.</p><p>Av�ak Vinicius op�t znetrp�liv�l. Zl�k�n nad�j�, kter� mu vysvitla, byl by cht�l, aby Chil�n vyrazil na v�pravu okam�it�, a cel� ten rozhovor se mu zd�l jen zbyte�nou ztr�tou �asu, pro kterou se na Petronia zlobil.</p><p>�Kdy zah�j� p�tr�n�?� oslovil �eka.</p><p>�U� jsem zah�jil,� odpov�d�l Chil�n. �A zat�mco jsem tady, co odpov�d�m na tv� vl�dn� ot�zky, p�tr�m tak�. D�v��uj mi jen, �lechetn� tribune, a v�z, �e kdyby se ti ztratil �em�nek od obuvi, dovedl bych naj�t i ten �em�nek anebo toho, kdo jej na ulici zvedl.�</p><p>�Pou��vali t� u� k takov�m slu�b�m?� zeptal se Petronius.</p><p>�ek zvedl o�i ke stropu:</p><p>�Dnes si lid� p��li� m�lo v�� u�lechtilosti a moudrosti, aby dokonce i filozof nemusil hledat jin� prost�edky k �ivotu.�</p><p>�A jak� prost�edky m� ty?�</p><p>�V�d�t v�echno a poslou�it zpr�vami t�m, kdo� po nich tou��.�</p><p>�A kdo� za n� plat�?�</p><p>�Ach pane, mus�m si koupit p�sa�e. Jinak zem�e m� moudrost z�rove� se mnou.�</p><p>�Jestli�e sis v�ak dosud neu�et�il ani na nov� pl᚝, nebudou asi tv� z�sluhy tak p��li� znamenit�.�</p><p>�Skromnost mi br�n�, abych je vyzdvihoval. Ale uv�dom si, pane, �e dnes u� nejsou takov� dobrodinci, jak�ch bylo kdysi plno a pro kter� bylo stejn� p��jemn� odm�nit z�sluhu zlatem jako spolknout �st�ici z Puteol. Nejsou mal� m� z�sluhy, n�br� mal� je lidsk� vd��nost. Jestli�e tu a tam ute�e cen�n� otrok, kdo ho najde, ne-li jedin� syn m�ho otce? Jestli�e se na zdech objev� n�pisy na bo�skou Poppaeu, kdo ozna�� pachatele? Kdo vyhrabe u knihkupce b�se� na caesara? Kdo ozn�m�, co se mluv� v domech sen�tor� a ryt���? Kdo nos� dopisy, kter� lid� necht�j� sv��it otrok�m, kdo poslouch� novinky u dve�� lazebn�k�, p�ed k�m nemaj� ��dn� tajemstv� vina�i a peka��t� pomocn�ci, komu d�v��uj� otroci, kdo dovede skrz naskrz prokouknout ka�d� d�m od atria a� do zahrady? Kdo zn� v�echny ulice, uli�ky, skr��e, kdo v�, co si pov�daj� lid� v therm�ch, v cirku, na trz�ch, ve �kol�ch lanist�, v boud�ch obchodn�k� s otroky, ba dokonce i v harenari�ch?�</p><p>�Pro bohy, dost, �lechetn� mudr�e!� zvolal Petronius. �Nebo se utop�me ve tv�ch z�sluh�ch, ve tv� ctnosti, moudrosti a v�mluvnosti. Dost! Cht�li jsme v�d�t, kdo jsi, a v�me to!�</p><p>Av�ak Vinicius byl r�d; pomyslil si toti�, �e tento �lov�k, pu�t�n� jednou po stop�, neustane�� podobn� jako sl�dic� pes -, dokud nenajde skr��.</p><p>�Dobr�,� �ekl, �pot�ebuje� n�jak� pokyny?�</p><p>�Pot�ebuji zbra�.�</p><p>�Jakou?� zeptal se udiven� Vinicius.</p><p>�ek nap��hl ruku a druhou zn�zornil po��t�n� pen�z.</p><p>�Takov� je dnes u� doba, pane,� �ekl s povzdechem.</p><p>�Bude� tedy oslem,� �ekl Petronius, �kter� dob�v� pevnost m�ci zlata.�</p><p>�Jsem jenom uboh� filozof, pane,� dopov�d�l pokorn� Chil�n, �zlato m�te vy.�</p><p>Vinicius mu hodil v��ek a �ek jej zachytil ve vzduchu, i kdy� mu na prav� ruce skute�n� chyb�ly dva prsty.</p><p>Pak zvedl hlavu a �ekl:</p><p>�Pane, v�m u� v�ce, ne� si snad mysl�. Nep�i�el jsem s pr�zdn�ma rukama. V�m, �e d�v�e neunesl Aulus, proto�e jsem mluvil s jejich slu�ebnictvem. V�m, �e nen� ani na Palatinu, kde maj� v�ichni plnou hlavu nemocn� mal� Augusty, a snad spr�vn� tu��m, pro� chcete to d�v�e hledat rad�ji s mou pomoc� ne� s pomoc� vigil� a caesarov�ch voj�k�. V�m, �e �t�k j� umo�nil otrok, kter� poch�z� z t�e zem� jako ona.</p><p>U otrok� nemohl naj�t pomoc, proto�e otroci t�hnou v�ichni za jeden provaz a nepomohli by mu proti tv�m otrok�m. Mohli mu pomoci jen jeho souv�rci��</p><p>�Jen poslouchej, Vinicie!� sko�il mu do �e�i Petronius. �Nepov�dal jsem ti slovo za slovem tot�?�</p><p>�To je pro mne ct�,� �ekl Chil�n. �Ta d�vka, pane,� pokra�oval, oto�iv se znovu k Viniciovi, �uct�v� bezpochyby stejn�ho boha jako ona nejctnostn�j�� ze v�ech ��manek, ta opravdu stolet� matr�na Pomponia. Sly�el jsem i to, �e Pomponia byla souzena dom�c�m soudem za to, �e vyzn�v� jak�si ciz� bo�stva, nemohl jsem se v�ak od jej�ch sluh� dozv�d�t, kter� je to b�h a jak se jmenuj� jeho vyznava�i. Kdybych to v�d�l, �el bych k nim, stal bych se nejzbo�n�j��m z nich a z�skal si jejich d�v�ru. Av�ak ty, pane, jen� jsi, jak v�m, str�vil n�kolik dn� v dom� urozen�ho Aula, ty mi m��e� d�t n�jakou zpr�vu o t� v�ci?�</p><p>�Nemohu,� �ekl Vinicius.</p><p>�Vypt�vali jste se mne dlouho na r�zn� v�ci, urozen� p�nov�, a j� jsem v�m na ot�zky odpov�dal; dovolte, abych je nyn� s�m kladl. Nevid�l jsi, u�lechtil� tribune, n�jak� so�ky, ob�ti, n�jak� znamen�, n�jak� amulety a� u� u Pomponie nebo u tv� bo�sk� Lygie?</p><p>Nevid�l jsi, �e by si kreslily n�jak� znaky, srozumiteln� jen jim?�</p><p>�Znaky? Po�kej! Ano! Jednou jsem vid�l, jak Lygie nakreslila do p�sku rybu.�</p><p>�Rybu? ���! Ud�lala to jednou nebo n�kolikr�t?�</p><p>�Jednou.�</p><p>�A jsi si, pane, jist, �e nakreslila � rybu? ���!�</p><p>�Ano, rybu!� odpov�d�l Vinicius, v n�m� se probudila zv�davost. �Tu�� snad, co to znamen�?�</p><p>�Zda tu��m?� zvolal Chil�n.</p><p>A pokloniv se na znamen�, �e se lou��, dodal:</p><p>�K� v�s Fortuna ob��ast�uje oba stejn�m d�lem v�emi sv�mi dary, urozen� p�nov�!�</p><p>��ekni, a� ti daj� pl᚝!� �ekl mu je�t� na cestu Petronius.</p><p>�Ulixes ti d�kuje Thersitov�m jm�nem,� odpov�d�l �ek, poklonil se je�t� jednou a ode�el.</p><p>�Nu, co ��k� tomu u�lechtil�mu mudrci?� zeptal se Petronius Vinicia.</p><p>���k�m, �e on Lygii najde!� zvolal rozradostn�n� Vinicius. �Ale ��k�m tak�, �e kdyby byl n�jak� st�t lotr�, on by v tom st�t� mohl b�t kr�lem.�</p><p>�O tom nen� pochyb. Mus�m s t�m stoikem nav�zat bli��� zn�most, ale prozat�m d�m po n�m vykou�it atrium kadidlem.�</p><p>Chil�n Chilonides se zat�m zahalil do sv�ho nov�ho pl�t�, pot�k�val v ruce, skryt� pod jeho z�hyby, m�ec, kter� dostal od Vinicia, a kochal se jeho t�hou i zvukem. Pomal�m krokem, ohl�eje se, zda se z Petroniova domu za n�m ned�vaj�, minul Porticus Liviae, a kdy� do�el na roh ulice Clivus Virbius, odbo�il na Suburu.</p><p>�Mus�m zaj�t ke Sporovi,� hovo�il s�m k sob�, �a ul�t trochu v�na Fortun�. Kone�n� jsem na�el to, co u� dlouho hled�m. Je mlad�, vzn�tliv�, �t�dr� jako kypersk� doly a za tu lygijskou t�aso�itku by dal p�lku sv�ho jm�n�. Ano, pr�v� takov�ho �lov�ka hled�m u� d�vno. �lov�k v�ak mus� na n�ho opatrn�, proto�e jeho svra�t�l� obo�� nev�st� nic dobr�ho. Ach! Vl�� �t��ata dnes vl�dnou sv�tem! Toho Petronia bych se b�l u� m�n�. � bohov�! Jak to, �e kupl��stv� vyn�� dnes v�ce ne� ctnost? Ha! �e nakreslila do p�sku rybu? V�m-li, co to znamen�, a� se ud�v�m kouskem koz�ho s�ra! Ale budu to v�d�t! Proto�e v�ak ryby �ij� pod vodou a hled�n� pod vodou je t잚� ne� na suchu, ergo: zaplat� mi za tu rybu zvl᚝. Je�t� jeden takov� m�ec a budu moci �ebr�ckou mo�nu pov�sit na h�eb�k a koupit si otroka� Ale co bys �ekl, Chil�ne, tomu, kdybych ti poradil, aby sis koupil ne otroka, n�br� otrokyni? P�ece t� zn�m! V�m, �e bude� souhlasit! Kdyby byla kr�sn�, jako nap��klad Eunik�, s�m bys p�i n� oml�dl a je�t� bys z n� m�l poctiv� a jist� p��jmy. Prodal jsem t� ubo�a�ce Eunik� dv� nitky z m�ho vlastn�ho pl�t�</p><p>Je hloup�, ale kdyby mi ji Petronius daroval, vzal bych� Tak tak, Chil�ne, synu Chil�n�v� Ztratil jsi otce i matku! Jsi sirotek, kup si tedy pro pot�en� aspo� otrokyni. A proto�e otrokyn� mus� n�kde bydlit, Vinicius j� najme byt, v n�m� najde� �tulek i ty; otrokyn� se mus� obl�kat, Vinicius j� tedy zaplat� �aty, mus� j�st, bude ji tedy �ivit. Och, jak je ten �ivot t�k�!</p><p>Kde jsou ty �asy, kdy �lov�k dostal za obolos tolik bobu se slaninou, kolik se mu ve�lo do obou dlan�, anebo koz� jelito, dlouh� jako ruka dvan�ctilet�ho chlapce!</p><p>Ale tady je u� ten zlod�j Sporus! Ve vin�rn� se �lov�k nejsp�e n�co dozv�.�</p><p>S t�mito slovy ve�el do vin�rny a poru�il si d�b�nek �tmav�ho�. Kdy� vid�l ned�v��iv� pohled kr�m��e, vyhrabal z m�ce zlat� pen�z, polo�il jej na st�l a �ekl:</p><p>�Spore, od sv�t�n� a� do poledne jsem dnes pracoval se Senekou a zde vid�, ��m m� m�j p��tel obda�il na cestu.�</p><p>Kulat� Sporovy o�i zkulat�ly p�i tomto pohledu je�t� v�ce a v�no se octlo okam�it� p�ed Chil�nem. Chil�n v n�m omo�il prst, nakreslil j�m na st�l rybu a �ekl:</p><p>�V�, co to znamen�?�</p><p>�Ryba? No, ryba je ryba!�</p><p>�Jsi hlup�k, i kdy� p�il�v� do v�na tolik vody, �e by tam �lov�k mohl naj�t i rybu. To je symbol, kter� znamen� v jazyku filozof� ,�sm�v Fortuny�. Kdybys to byl uh�dl, usm�la by se Fortuna snad i na tebe. Va� si filozofie, pov�d�m ti, proto�e jinak zm�n�m vin�rnu; v�ak m� k tomu m�j osobn� p��tel Petronius u� d�vno p�emlouv�.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 14</p></title><p>N�kolik p��t�ch dn� se Chil�n nikde neukazoval. Vinicius, kter� od t� doby, co se od Akt� dozv�d�l, �e ho Lygie milovala, tou�il je�t� stokr�t v�ce po tom, aby ji nalezl, zah�jil p�tr�n� na vlastn� p�st, proto�e se necht�l a ani nemohl obr�tit o pomoc k caesarovi, jen� se ut�p�l v �zkosti o zdrav� mal� Augusty.</p><p>Av�ak ob�ti p�in�en� do chr�m�, modlitby a vota ani l�ka�sk� um�n� a nejr�zn�j�� kouzeln� prost�edky, k nim� se v posledn� nad�ji v pal�ci uchylovali, nepomohly. D�t� za t�den zem�elo. Na caesar�v dv�r a na ��m se snesl smutek. Caesar, kter� p�i narozen� d�t�te ��lel radost�, ��lel nyn� zoufalstv�m. Zamkl se ve sv�m pokoji a dva dny nejedl, a t�eba�e se pal�c hem�il davy sen�tor� a augusti�n�, kte�� sem sp�chali, aby dali najevo smutek a ��ast, necht�l nikoho vid�t. Sen�t se se�el k mimo��dn�mu zased�n�, na n�m� bylo zem�el� d�t� prohl�eno za bohyni; usnesl se tak� postavit j� chr�m a ustanovit v n�m zvl�tn�ho kn�ze. A tak� do ostatn�ch chr�m� byly p�in�eny nov� ob�ti k poct� zem�el�, odl�valy se jej� sochy z drahocenn�ch kov�, a poh�eb, to byla jedin� nepopsateln� slavnost, na n� se lid podivoval nepotla�ovan�m v�buch�m caesarova smutku, plakal s n�m, natahoval ruce po d�rc�ch, ale p�edev��m se bavil nev�edn� pod�vanou.</p><p>Petronia znepokojila ta smrt. Cel� ��m u� v�d�l, �e Poppaea ji p�i��t� zl�m kouzl�m. Po n� to opakovali i l�ka�i, kte�� tak mohli ospravedlnit bezv�slednost sv�ho �sil�, i kn��, jejich� ob�ti se uk�zaly bezmocn�, i za��k�va�i, kte�� se chv�li o sv�j �ivot, i lid. Petronius byl te� r�d, �e Lygie utekla; proto�e v�ak nep��l nic zl�ho Aulovi a jeho rodin� a proto�e p��l i sob� a Viniciovi, vydal se okam�it�, jakmile odstranili cyp�i� zara�en� p�ed Palatinem na znamen� smutku, na hostinu uspo��danou pro sen�tory a augusti�ny, aby se tam p�esv�d�il, nakolik p��l Nero sluchu pov�stem o kouzlech, a aby p�ede�el n�sledk�m, kter� by z toho mohly vzej�t.</p><p>Proto�e znal Nerona, b�l se tak�, �e i kdyby neuv��il v kouzla, bude p�edst�rat, �e v���, a to jednak proto, aby oklamal vlastn� bolest, jednak proto, aby se mohl na komkoli pomst�t, a kone�n� i proto, aby p�ede�el domn�nky, �e ho bohov� za��naj� trestat za jeho zlo�iny. Petronius nep�edpokl�dal, �e by caesar byl s to milovat, by� i sv� vlastn� d�t�, opravdov� a hluboce, t�eba�e je miloval n�ru�iv�. Byl si v�ak jist, �e bude svou bolest p�eh�n�t. A nem�lil se. Nero poslouchal �t�n� slova sen�tor� a ryt��� s kamennou tv���, o�i up�eny na jedno m�sto, a bylo vid�t, �e i kdy� snad trp� opravdov�, mysl� sou�asn� na to, jak�m dojmem p�sob� na p��tomn� jeho bolest, a �e si z�rove� hraje na Niob� a p�edv�d� otcovsk� �al, tak jak by jej p�edv�d�l komediant na sc�n�. Dokonce se mu ani neda�ilo vydr�et p�itom v ml��c� a jakoby zkamen�l� bolesti, nebo� co chv�li u�inil pohyb, jako by si sypal na hlavu prach ze zem�, a v n�kter�ch chv�l�ch zase tlumen� st�nal. Kdy� spat�il Petronia, vysko�il a za�al k�i�et tragick�m hlasem, tak aby ho v�ichni sly�eli:</p><p>�Eheu! I ty jsi vinen jej� smrt�! To na tvou radu ve�el do t�chto zd� zl� duch, kter� jedin�m sv�m pohledem vys�l �ivot z jej� hrudi� B�da mi! K� by m� o�i rad�ji nevid�ly sv�tlo H�liovo! B�da mi! Eheu!�</p><p>Volal st�le siln�ji, a� p�e�el do zoufal�ho k�iku.</p><p>Av�ak Petronius se v tomto okam�iku rozhodl vsadit v�e na jednu kartu: vzt�hl ruku, strhl rychle hedv�bn� ��tek, kter� Nero nosil v�dycky kolem krku, a p�ilo�il mu jej na �sta.</p><p>�Pane!� �ekl v�n�. �Spal ve sv� bolesti ��m a sv�t, ale zachovej n�m sv�j hlas!�</p><p>V�ichni p��tomn� u�asli, u�asl na okam�ik i s�m Nero a jedin� Petronius z�stal klidn�. V�d�l a� p��li� dob�e, co d�l�. V�d�l p�ece, �e Terpnos a Diodoros m�li p��mo rozkaz zacp�vat caesarovi �sta, kdyby p��li� zes�lil sv�j hlas a vyd�val jej tak v sebemen�� nebezpe��.</p><p>�Caesare,� pokra�oval stejn� v�n� a smutn�, �utrp�li jsme nesm�rnou ztr�tu, a� n�m tedy z�stane aspo� tento poklad �t�chy.�</p><p>Neron�v obli�ej sebou za�kubal a za chv�li se mu z o�� �inuly slzy; pojednou se op�el rukama o Petroniova ramena, polo�il hlavu na jeho prsa a za�al vprost�ed pl��e opakovat: �Ty jedin� ze v�ech jsi na to pomyslil, ty jedin�, Petronie! Ty jedin�!�</p><p>Tigellinus ze�loutl z�vist�. A Petronius mluvil d�l:</p><p>�Je� do Antia! Tam p�i�la bo�sk� na sv�t, tam se na tebe snesla radost, tam se snese i uklidn�n�. A� mo�sk� vzduch osv�� tv� bo�sk� hrdlo; a� se tv� hru� nad�ch� slan� vlhkosti. My, v�rn�, p�jdeme v�ude s tebou; budeme konej �it tvou bolest p��telstv�m a ty n�s bude� ob��ast�ovat p�sn�.�</p><p>�Ano!� odpov�d�l �alostn�m hlasem Nero. �Nap�i na jej� po�est hymnus a slo��m k n�mu i hudbu.�</p><p>�A pak vyhled� tepl� slunce v Baj�ch.�</p><p>�A pak zapomenut� v �ecku.�</p><p>�Ve vlasti poezie a p�sn�!�</p><p>A kamenn�, pochmurn� n�lada ponen�hlu mizela, tak jako miz� mraky zakr�vaj�c� slunce. M�sto toho se rozproudil hovor, sice je�t� jakoby pln� smutku, av�ak tak� u� pln� pl�n� do budoucna, pl�n� cesty, um�leck�ch vystoupen�, ba i hostin, kter� bylo t�eba uspo��dat p�i ohl�en� n�v�t�v� arm�nsk�ho kr�le Tiridata.</p><p>Tigellinus se sice je�t� sna�il zav�st hovor na kouzla, ale Petronius, jist si u� sv�m v�t�zstv�m, p�ijal tuto v�zvu k boji a �ekl:</p><p>�Tigelline, co mysl�, mohou kouzla u�kodit boh�m?�</p><p>�S�m caesar mluvil o kouzlech,� odv�til dvo�an.</p><p>�To mluvila bolest, a ne caesar. Ale co o tom soud� ty?�</p><p>�Bozi jsou p��li� mocni, ne� aby mohli podl�hat kouzl�m.�</p><p>�A cht�l bys snad up�rat bo�skost caesarovi a jeho rodin�?�</p><p>�Peractum est!� zabru�el Eprius Marcellus, kter� st�l vedle; tuto v�tu k�i��val lid, jestli�e gladi�tor v ar�n� dostal takovou r�nu, �e nebylo t�eba jej u� dob�jet.</p><p>Tigellinus rozdrtil v zubech sv�j hn�v. On a Petronius oded�vna mezi sebou sout�ili o Neronovu p��ze�.</p><p>Tigellinus m�l p�evahu v tom, �e Nero se p�ed n�m ost�chal m�n�, ba vlastn� v�bec ne, av�ak Petronius a� dosud, kdykoli se st�etli, v�t�zil nad Tigellinem rozumem a d�vtipem.</p><p>Tak tomu bylo i te�. Tigellinus zmlkl a jen si v�t�poval do pam�ti ty sen�tory a ryt��e, kte�� Petronia, jen co poode�el do pozad� s�lu, ihned obklopili, usuzuj�ce, �e po tom, co se te� stalo, bude rozhodn� prvn�m caesarov�m obl�bencem.</p><p>Kdy� Petronius opustil pal�c, vydal se k Viniciovi a vypr�v�l mu o p��hod� s caesarem a Tigellinem. Pak �ekl:</p><p>�Odvr�til jsem nebezpe�� nejen od Aula Plautia a od Pomponie a nejen od n�s obou, n�br� dokonce i od Lygie, kterou te� nebudou hledat, u� jen proto, �e jsem p�emluvil tu m�d�nobradou opici, aby jela do Antia a odtamtud do Neapole nebo do Baj�. A on pojede. V ��m� se toti� dosud neodv�il vystoupit ve�ejn� v divadle, ale j� v�m, �e u� dlouho zam��l� vystoupit v Neapoli. Pak sn� je�t� o �ecku, kde by cht�l zp�vat ve v�ech d�le�it�j��ch m�stech, a potom se v�emi v�nci, kter� mu v�nuj� Graeculi, uspo��dat triumf�ln� vjezd do ��ma. Po celou tu dobu budeme moci, ani� n�m v tom bude n�kdo br�nit, hledat Lygii a bezpe�n� ji ukr�t. A co n� u�lechtil� filozof? Je�t� tu nebyl?�</p><p>�Tv�j u�lechtil� filozof je podvodn�k. Ne! Nebyl tu, neuk�zal se a u� nikdy se neuk�e!�</p><p>�A j� m�m lep�� m�n�n�, ne-li o jeho poctivosti, tedy aspo� o jeho rozumu. U� jednou pustil �ilou tv�mu m�ci, p�ijde tedy u� proto, �e mu bude cht�t pustit �ilou podruh�.�</p><p>�A� si jen d� pozor, abych nepustil �ilou j� jemu!�</p><p>�Ned�lej to; m�j s n�m trp�livost tak dlouho, dokud nebude� m�t d�kazy, �e je to podvodn�k. Pen�ze mu u� ned�vej, ale slib mu m�sto toho bohatou odm�nu, p�inese-li ti spolehlivou zpr�vu. Podnikne� tak� n�co na vlastn� p�st?�</p><p>�Dva m� propu�t�nci, Nymfidios a Demas, ji hledaj� v �ele �edes�ti lid�. Otrokovi, kter� ji najde, jsem sl�bil svobodu. Krom� toho jsem vyslal zvl�tn� posly na v�echny silnice vedouc� z ��ma, aby se po kr�m�ch vypt�vali na Lyga a na d�vku. A j� s�m b�h�m ve dne v noci po m�st�, doufaje ve ��astnou n�hodu.�</p><p>�Jakmile se cokoli dozv�, podej mi zpr�vu, proto�e j� budu muset jet do Antia.�</p><p>�Dobr�.�</p><p>�A jestli�e se kter�koli r�no probud� a �ekne� si, �e nestoj� za to, aby ses pro jedin� d�v�e tolik tr�pil a vynakl�dal pro n� tolik �sil�, p�ije� do Antia. Tam bude �en a radov�nek dost.�</p><p>Vinicius za�al rychl�mi kroky p�ech�zet sem a tam. Petronius ho chv�li pozoroval a kone�n� �ekl:</p><p>�Pov�z mi up��mn젖 ne jako prchlivec, kter� si s�m n�co namlouv� a s�m se vydra��uje, ale jako rozumn� �lov�k, kter� odpov�d� p��teli: z�le�� ti na t� Lygii st�le stejn�?�</p><p>Vinicius se na okam�ik zastavil, pohl�dl na Petronia tak, jako by ho p�edt�m nebyl vid�l, a za�al znovu p�ech�zet. Bylo na n�m vid�t, �e v sob� tlum� v�buch.</p><p>V�dom� vlastn� bezmocnosti, smutek, hn�v a nep�ekonateln� stesk mu nakonec vym��kly z o�� dv� slzy, kter� promluvily k Petroniovi siln�ji ne� nejv�mluvn�j�� slova.</p><p>Petronius se na okam�ik zamyslil a pak �ekl:</p><p>�Sv�t nese na ramenou nikoli Atlas, n�br� �ena a n�kdy si s n�m pohr�v� jako s m��em.�</p><p>�Tak je to!� �ekl Vinicius.</p><p>A za�ali se lou�it. Ale vtom jim otrok p�i�el ��ci, �e v p�eds�ni �ek� Chil�n Chilonides a pros�, aby byl vpu�t�n p�ed p�novu tv��.</p><p>Vinicius p�ik�zal, aby ho okam�it� pustili d�l.</p><p>A Petronius �ekl:</p><p>�Ha! Ne��kal jsem ti to?! U Herkula! Zachovej jenom klid; jinak ovl�dne on tebe, a ne ty jeho.�</p><p>�Pozdrav a �ctu urozen�mu vojensk�mu tribunovi i tob�, pane!� �ekl Chil�n, vch�zeje. �K� se va�e �t�st� vyrovn� va�� sl�v� a va�e sl�va nech� obs�hne cel� sv�t od Herkulov�ch sloup� a� k hranic�m Arsakovc�.�</p><p>�Bu� v�t�n, z�konod�rce ctnosti a moudrosti!� odpov�d�l Petronius.</p><p>Av�ak Vinicius se zeptal s p�edst�ran�m klidem:</p><p>�Co p�in��?�</p><p>�Poprv� jsem ti p�inesl, pane, nad�ji, dnes ti p�in��m jistotu, �e d�vka bude nalezena.�</p><p>�To znamen�, �e jsi ji je�t� nena�el?�</p><p>�Nena�el, pane, ale objevil jsem, co znamen� symbol, kter� ti nakreslila. V�m, jac� lid� ji unesli, a v�m, mezi vyznava�i kter�ho boha ji mus�me hledat.�</p><p>Vinicius cht�l vysko�it se �idle, na kter� sed�l, av�ak Petronius mu polo�il ruku na rameno, a oto�iv se k Chil�novi, �ekl:</p><p>�Pokra�uj!�</p><p>�Pane, jsi si naprosto jist, �e ti d�vka nakreslila do p�sku rybu?�</p><p>�Jsem!� vybuchl Vinicius.</p><p>�Je tedy k�es�anka a unesli ji k�es�an�.�</p><p>Nastala chv�le ml�en�.</p><p>�Poslechni, Chil�ne,� �ekl kone�n� Petronius.</p><p>�M�j p��buzn� ti ur�il za nalezen� t� d�vky zna�nou ��stku pen�z, ale tak� o nic men�� po�et ran d�tkami, napadne-li ti vodit ho za nos. V prv�m p��pad� si koup� ne jednoho, ale hned t�i scriby, ve druh�m v�ak ti nebude sta�it na hojivou mast ani filozofie v�ech sedmi mudrc� i tv� vlastn� n�davkem.�</p><p>�To d�v�e je k�es�anka, pane!� zvolal �ek.</p><p>�Uva� to dob�e, Chil�ne! Ty p�ece nejsi hloup� �lov�k. V�me, �e Iunia Silana a Calvia Crispinilla na�kly Pomponii Graecinu, �e vyzn�v� k�es�ansk� pov�ry, ale v�me tak�, �e dom�c� soud ji toho obvin�n� zprostil.</p><p>Cht�l bys je snad nyn� obnovovat? Cht�l bys n�m tu snad namlouvat, �e Pomponia a s n� i Lygie pat�� k nep��tel�m lidstva, k travi��m font�n a studn�, ke ctitel�m osl� hlavy, k lidem, kte�� vra�d� d�ti a p�chaj� nejoplzlej�� prostop�nosti? Uva� to, Chil�ne, aby se these, kterou n�m tu hl�s�, neodrazila jako antithese na tv�ch z�dech!�</p><p>Chil�n rozhodil rukama na znamen�, �e to nen� jeho vina, a pak �ekl:</p><p>�Pane! Vyslov �ecky tuto v�tu: Je�� Kristus, Bo�� Syn, Spasitel.�</p><p>�Dobr�. U� ji ��k�m! A co z toho?�</p><p>�A te� vezmi za��te�n� p�smena ka�d�ho z t�chto slov a slo� je tak, aby tvo�ila jedno slovo.�</p><p>�Ryba!� �ekl s ��asem Petronius.</p><p>�U� tedy v�, pro� se ryba stala znakem k�es�an�,� odpov�d�l py�n� Chil�n.</p><p>Chv�li v�ichni ml�eli. V �ekov�ch v�vodech bylo v�ak n�co tak p�ekvapuj�c�ho, �e oba p��tel� nebyli s to odolat ��asu.</p><p>�Vinicie,� zeptal se Petronius, �nem�l� se? Opravdu ti Lygie nakreslila rybu?�</p><p>�U v�ech boh� podsv�t�! Tady by �lov�k mohl ze��let!� vyk�ikl mlad� mu� podr�d�n�. �Kdyby mi byla nakreslila pt�ka, �ekl bych, �e pt�ka!�</p><p>�Je tedy k�es�anka,� opakoval Chil�n.</p><p>�To tedy znamen�,� �ekl Petronius, ��e Pomponia a Lygie otravuj� studn�, vra�d� d�ti chycen� na ulici a odd�vaj� se prostop�nostem! Hlouposti! Ty, Vinicie, byl jsi v jejich dom� d�le, j� jen kr�tce, ale zn�m Aula a Pomponii, ba dokonce i Lygii dost, abych mohl ��ci: pomluvy a hloupost! Je-li ryba znakem k�es�an� a to se d� t�ko pop��t�� a jsou-li ty dv� k�es�anky, pak tedy u Proserpiny!�� nejsou k�es�an� z�ejm� takov�, za jak� je pova�ujeme.�</p><p>�Mluv� jako Sokrates, pane,� odpov�d�l Chil�n.</p><p>�Kdo kdy vysl�chal n�jak�ho k�es�ana? Kdo poznal jejich u�en�? Kdy� jsem p�ed t�emi lety putoval z Neapole sem, do ��ma (�, pro� jsem tam jen nez�stal!), p�ipojil se ke mn� �lov�k, l�ka� jm�nem Glaukos, o n�m� se pov�dalo, �e je k�es�an, ale j� jsem se p�esto p�esv�d�il, �e je to dobr� a ctnostn� �lov�k.�</p><p>�To ses te� dozv�d�l od n�ho, co znamen� ryba?�</p><p>�Bohu�el ne, pane! Cestou, v jedn� hospod�, probodl toho dobr�ho starce n�kdo no�em a jeho �enu a d�t� odvedli obchodn�ci s otroky. A j�, kdy� jsem je br�nil, ztratil jsem tady ty dva prsty. Ale proto�e u k�es�an� nen�, jak se pov�d�, nouze o z�zraky, douf�m, �e mi zase narostou.�</p><p>�Jak to? Snad nejsi k�es�an?�</p><p>�Od v�erej�ka, pane! Od v�erej�ka! Ud�lala ho ze mne ta ryba. Vid�, jak� je v n� moc! A za n�kolik dn� budu ten nejhorliv�j�� z horliv�ch, aby m� pustili ke v�em sv�m tajemstv�m, a a� m� pust� ke v�em sv�m tajemstv�m, budu v�d�t, kde se skr�v� to d�v�e. Pak se mi snad m� k�es�anstv� vyplat� v�c ne� m� filozofie.</p><p>V�ak jsem tak� Merkurovi sl�bil, �e pom��e-li mi naj�t d�vku, ob�tuji mu dv� stejn� star� a stejn� velik� jalovice, jim� d�m pozlatit rohy.�</p><p>�Tv� den star� k�es�anstv� a tv� star�� u� filozofie ti tedy dovoluj� v��it v Merkura?�</p><p>�V���m v�dycky v to, ve� je zapot�eb� v��it, a to je m� filozofie, kter� by m�la b�t po chuti zvl�t� Merkurovi. Ale v�te, urozen� p�nov�, jak podez�rav� je to nane�t�st� b�h. Nev��� slib�m, ba ani slib�m po�estn�ch filozof�, a jist� by r�d dostal ty jalovice p�edem, jen�e to je obrovsk� v�daj. Nen� ka�d� Senekou a j� na to nem�m. Kdyby v�ak cht�l �lechetn� Vinicius na ��et t� ��stky, kterou mi sl�bil � n�co m�lo��</p><p>�Ani obolos, Chil�ne!� �ekl Petronius. �Ani obolos!</p><p>Viniciova �t�drost p�ed�� tv� nad�je, ale teprve pak, a� bude Lygie nalezena, to znamen�, a� n�m uk�e� jej� �kryt. Merkur ti bude muset s t�mi dv�ma jalovicemi po�kat, a�koliv nediv�m se, �e k tomu nem� moc chuti, a podle toho pozn�v�m, �e nen� hloup�.�</p><p>�Posly�te m�, urozen� p�nov�. Objev, kter� jsem u�inil, je velik�, proto�e i kdy� jsem dosud nena�el d�vku, na�el jsem cestu, na kter� je t�eba ji hledat. Vy jste rozeslali sv� otroky po cel�m m�st� i po venkov�, ale p�inesl v�m n�kter� z nich n�jakou stopu? Ne! J� jedin� jsem ji p�inesl. A je�t� v�c v�m pov�m: Mezi va�imi otroky mohou b�t k�es�an�, o kter�ch nev�te, proto�e tato pov�ra se roz���ila v�ude, a tito otroci, m�sto aby v�m pom�hali, budou v�s zrazovat. Nen� dokonce dob�e ani to, �e m� tady vid�. A proto ty, u�lechtil� Petronie, p�ika� ml�et Eunik� a ty, stejn� u�lechtil� Vinicie, rozhlas, �e ti prod�v�m mast, kter� zaji��uje kon�m, jestli�e je tou mast� nat�e�, v�t�zstv� v cirku�</p><p>J� jedin� budu hledat a j� jedin� najdu uprchl�ky, ale vy mi d�v��ujte a uv�domte si, �e v�e, co dostanu p�edem, bude pro mne jen pob�dkou, proto�e v�dycky budu o�ek�vat v�c a budu m�t tedy t�m v�t�� jistotu, �e m� sl�ben� odm�na nemine. Ba, tak je to! Jako filozof pohrd�m pen�zi, a�koli jimi nepohrd� ani Seneca, ba ani Musonius nebo Cornutus; ti v�ak nikoho nebr�nili a neztratili prsty, mohou tedy ps�t sami a zanechat tak sv� jm�na budoucnosti. Ale krom� otroka, kter�ho si chci koupit, a krom� Merkura, kter�mu jsem sl�bil jalovice (a v�te dob�e, jak dobytek podra�il), i samotn� hled�n� si vy�aduje mnoha v�daj�. Poslouchejte jen trp�liv�. Za t�ch n�kolik dn� se mi na nohou nad�laly od sam�ho chozen� r�ny. Chodil jsem do vin�rny promluvit si s lidmi, k peka��m, �ezn�k�m, k prodava��m oleje i k ryb���m. Prob�hl jsem v�echny ulice a uli�ky; byl jsem ve skr���ch uprchl�ch otrok�; prohr�l jsem t�m�� sto as� v ,mo�e�; byl jsem v pr�deln�ch, su��rn�ch, vyva�ovn�ch, setkal jsem se s poh�n��i mul� i se socha�i; setkal jsem se s lidmi, kte�� l��� nemocn� m�ch��e a tahaj� zuby, mluvil jsem s prodava�i su�en�ch f�k�, byl jsem na h�bitovech�� a v�te, pro� to v�echno?</p><p>Proto, abych v�ude kreslil rybu, d�val se lidem do o�� a poslouchal, co na to znamen� �eknou. Dlouho jsem nepozoroval nic, a� jednou jsem si v�iml star�ho otroka, kter� nab�ral u font�ny vodu a plakal. P�istoupil jsem k n�mu a zeptal se ho po p���in� jeho slz. Usedli jsme na stupn� font�ny a on mi odpov�d�l, �e skl�dal cel� �ivot sestercius k sesterciu, aby mohl vykoupit sv�ho milovan�ho syna, ale jeho p�n, n�jak� Pansa, kdy� spat�il pen�ze, vzal mu je a syna dr�� v otroctv� d�le. ,A tak tedy pl��i,� hovo�il sta�ec, ,proto�e i kdy� ��k�m: D�j se v�le bo��, nemohu se, b�dn� h��n�k, ubr�nit slz�m.� V tu chv�li, jako bych byl jat n�jak�m tu�en�m, omo�il jsem prst ve v�dru a nakreslil jsem mu rybu. A on odpov�d�l: ,I m� nad�je je v Kristovi.�</p><p>A j� jsem se zeptal: ,Poznal jsi m� podle znamen�?� On odpov�d�l: ,Ano a pokoj budi� s tebou.� Za�al jsem z n�ho tahat rozumy a ta poctiv� du�e mi v�ecko vybrebtala. Jeho p�n, onen Pansa, je s�m propu�t�ncem velk�ho Pansy a voz� po Tiberu do ��ma kamen�, kter� vykl�daj� z vor� otroci a n�den�ci a v noci, to aby nep�ek�eli pouli�n�mu ruchu, nos� ty kameny na staveni�t�. Mezi nimi pracuje mnoho k�es�an� a tak� jeho syn, ale proto�e je to pr�ce nad jeho s�ly, cht�l ho otec vykoupit. Ale Pansa si rad�ji nechal i pen�ze i otroka.</p><p>P�i t�chto slovech se op�t rozplakal a j� jsem k jeho slz�m p�idal sv�; nebylo to pro mne t�k�, proto�e m�m dobr� srdce a proto�e jsem od toho neust�l�ho chozen� dostal loup�n� do nohou. P�i t� p��le�itosti jsem si za�al hned st�ovat, �e jsem p�i�el p�ed n�kolika dny z Neapole a �e tu nezn�m nikoho z brat��, �e nev�m, kde se sch�zej�, a nemohu se tedy spolu s nimi modlit. On se podivil, �e mi k�es�an� v Neapoli nedali dopisy pro ��msk� bratry, ale j� mu �ekl, �e mi je cestou ukradli. �ekl mi tedy, abych p�i�el v noci k �ece, �e mne sezn�m� s brat��mi a ti �e m� pak zavedou do modliteben a ke star��m, kte�� spravuj� k�es�anskou obec. Kdy� jsem to usly�el, zaradoval jsem se tak, �e jsem mu dal ��stku, kterou pot�eboval na vykoupen� syna, v nad�ji, �e velkomysln� Vinicius mn� ji dvojn�sob vr�t텔</p><p>�Chil�ne,� sko�il mu do �e�i Petronius, �ve tv�m vypr�v�n� plove le� na hladin� pravdy jako olej na vod�. P�inesl jsi d�le�it� zpr�vy, to nepop�r�m. Tvrd�m dokonce, �e na cest� k nalezen� Lygie byl u�in�n velk� krok kup�edu, ale nep�ikra�luj sv� novinky l��. Jak se jmenuje sta�ec, od n�ho� ses dozv�d�l, �e se k�es�an� pozn�vaj� podle znamen� ryby?�</p><p>�Euricius, pane. Uboh�, ne��astn� sta�ec! P�ipomn�l mi l�ka�e Glauka, kter�ho jsem br�nil p�ed loupe�n�ky, a hlavn� t�m m� dojal.�</p><p>�V���m, �e ses s n�m sezn�mil a �e dovede� t� zn�mosti vyu��t, ale pen�ze jsi mu nedal. Nedal jsi mu ani as, rozum�! Nic jsi mu nedal!�</p><p>�Ale pomohl jsem mu n�st v�dra a o jeho synu jsem hovo�il s velk�m soucitem. Ano, pane! Co�pak se n�co d� ukr�t p�ed Petroniovou bystrost�? Dobr� tedy, nedal jsem mu pen�ze, anebo sp�e dal jsem mu je, ale jenom v duchu, v my�lenk�ch, a to by mu m�lo vlastn� sta�it, kdyby to byl opravdov� filozof� A dal jsem mu je proto, �e jsem takov� �in pova�oval za nezbytn� a u�ite�n�; jen si p�edstav, pane, jak by mi tento �in okam�it� z�skal v�echny k�es�any, jak by mi k nim otev�el dve�e, jakou d�v�ru ke mn� by v nich vzbudil!�</p><p>�To je pravda,� �ekl Petronius, �a m�l jsi to ud�lat.�</p><p>�Pr�v� proto sem p�ich�z�m, abych to mohl ud�lat.�</p><p>Petronius oslovil Vinicia:</p><p>�Dej mu odpo��tat p�t tis�c sesterci� ale v duchu, v my�lenk�ch��</p><p>Ale Vinicius �ekl:</p><p>�D�m ti sluhu, kter� ponese ��danou ��stku. Ty pov� Euriciovi, �e sluha je tv�m otrokem, a pen�ze odpo��t� starci p�ed n�m. Proto�e jsi v�ak p�inesl d�le�itou zpr�vu, dostane� stejnou ��stku je�t� pro sebe.</p><p>P�ij� si pro sluhu a pro pen�ze dnes ve�er.�</p><p>�Prav� caesar!� �ekl Chil�n. �Dovol, pane, abych ti v�noval sv� d�lo, ale dovol tak�, abych si dnes ve�er p�i�el jen pro sv� pen�ze. Euricius mi toti� �ekl, �e v�echny vory jsou u� vylo�eny a dal�� p�ipluj� z Ostie teprve za n�kolik dn�. Pokoj s v�mi! Tak se lou�� k�es�an� Koup�m si otrokyni, toti� cht�l jsem ��ci otroka.</p><p>Ryby se chytaj� na udici a k�es�an� na rybu. Pax vobiscum! Pax!� Pax!� Pax!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 15</p></title><p>Petronius Viniciovi:</p><p>�Po d�v�ryhodn�m otroku pos�l�m ti z Antia tento dopis na kter� mi, douf�m, i kdy� tv� ruka p�ivykla v�ce me�i a kop� ne� peru, po t�m�e poslu bez zbyte�n�ch pr�tah� odpov�. Opustil jsem t� na slibn� stop� a pln�ho nad�je, p�edpokl�d�m tedy, �e bu� jsi ji� svou sladkou touhu ukojil v Lygiin� n�ru��, anebo �e ji ukoj� d��v, ne� do Campanie zavane z vrcholk� Soracte opravdov� zimn� vich�ice, � m�j Vinicie! Budi� ti u�itelkou zlat� bohyn� kypersk� a ty bu� u�itelem t� lygijsk� jit�ence, kter� ut�k� p�ed sluncem l�sky.</p><p>A pamatuj v�dy, �e mramor, by� sebevz�cn�j��, nen� s�m o sob� ni��m a �e skute�nou hodnotu dost�v� teprve tenkr�t, jakmile ho socha�ova ruka prom�n� ve veled�lo. Bu� takov�m socha�em i ty, carissime! Milovat, to je�t� nesta��, �lov�k mus� um�t milovat a mus� um�t l�sce nau�it. V�dy� rozko� poci�uje i plebs, ba dokonce i zv��ata, ale skute�n� �lov�k se od nich li�� pr�v� t�m, �e tu rozko� m�n� v jak�si u�lechtil� um�n�, a kochaje se j�, v� o tom, uv�domuje si v mysli celou jej� bo�skou cenu a uk�j� tak nejen t�lo, n�br� i du�i.</p><p>�asto, kdykoli se tu zamysl�m nad pr�zdnotou, nejistotou a nudnost� na�eho �ivota, napad� mi, �e ty sis mo�n� vybral l�pe a �e nikoli caesar�v dv�r, n�br� v�lka a l�ska jsou jedin� dv� v�ci, pro kter� stoj� za to narodit se a ��t.</p><p>Ve v�lce jsi byl ��asten, bu� ��asten i v l�sce.</p><p>A jsi-li zv�dav, co se d�je u caesarova dvora, nap�i ti o tom �as od �asu. Sed�me tedy v Antiu a pe�ujeme o sv�j nebe��ansk� hlas, st�le v�ak je�t� poci�ujeme nen�vist k ��mu a na zimu m�me v �myslu vydat se do Baj� a vystoupit ve�ejn� v Neapoli, jej� �e�t� obyvatel� n�s dovedou ocenit l�pe ne�li to vl�� pl�m� bydl�c� na b�ez�ch Tiberu. Seb�hnou se tam lid� z Baj�, z Pompej�, z Puteol, z Cum, ze Stabi�, potlesku i v�nc� bude spousta a to bude pob�dkou k zam��len� v�prav� do Achaje.</p><p>A vzpom�nky na malou Augustu? Ano! Je�t� ji oplak�v�me. Hymny, kter� jsme sami slo�ili, zp�v�me tak p�ekr�sn�, �e se Sir�ny z�vist� poschov�valy v nejhlub��ch Amfitritin�ch jeskyn�ch. Zato by n�s v�ak poslouchali delf�ni, kdyby jim v tom nebr�nilo �um�n� mo�e. Na�e bolest se je�t� neuti�ila, ukazujeme ji tedy p�ed lidmi ve v�ech mo�n�ch p�z�ch, kter�m n�s u�� socha�stv�, a d�v�me p�i tom bedliv� pozor, zda n�m to tak slu�� a zda lid� dovedou tu kr�su ch�pat. Ach m�j mil�! Pom�eme jako �a�ci a komedianti.</p><p>Jsou tady v�ichni augusti�ni a v�echny augusti�nky, nepo��taje v to p�t set oslic, v jejich� ml�ku se koupe Poppaea, a deset tis�c slu�ebnictva. N�kdy tu b�v� veselo. Calvia Crispinilla st�rne; vypr�v�la, �e si vyprosila u Poppaey, aby se sm�la koupat hned po n�.</p><p>Nigidii dal Lucanus pol��ek, proto�e ji podez�r� ze styk� s gladi�torem. Sporus prohr�l �enu v kostk�ch, kdy� hr�l se Senecionem. Torquatus Silanus mi nab�dl za Eunik� �ty�i hn�d�ky, kte�� letos ur�it� zv�t�z� v dostiz�ch. Odm�tl jsem! A tak� tob� d�kuji, �e jsi ji nep�ijal. Pokud jde o Torquata Silana, ani si, chud�k, neuv�domuje, �e je u� v�ce st�nem ne� �lov�kem. O jeho smrti je rozhodnuto. A v�, jak� je jeho vina? �e je pravnukem bo�sk�ho Augusta. Nen� pro n�ho z�chrany. Takov� je n� sv�t!</p><p>Jak v�, o�ek�vali jsme tu Tiridata, m�sto toho v�ak napsal Vologeses ur�liv� dopis. Proto�e si podrobil Arm�nii, pros�, abychom mu ji nechali pro Tiridata; a jestli�e nenech�me, stejn� n�m ji nevyd�. Do�ista se vysm�v�! Rozhodli jsme se tedy, �e bude v�lka.</p><p>Corbulo dostane takovou pravomoc, jakou m�l za v�lky s mo�sk�mi lupi�i velk� Pompeius. V jednom okam�iku v�ak Nero zav�hal: boj� se z�ejm� sl�vy, kterou by mohl z�skat Corbulo, kdyby zv�t�zil. Uva�ovali jsme dokonce, nem�me-li velen� nab�dnout na�emu Aulovi.</p><p>Poppaea byla proti tomu, proto�e Pomponiina ctnost je j� z�ejm� sol� v o��ch.</p><p>Vatinius n�m ohl�sil jak�si neoby�ejn� gladi�torsk� z�pasy, kter� chce uspo��dat v Beneventu. Jen se pod�vej, kam a� to v na�ich dob�ch, p�esto�e m�me p��slov� ne sutor supra crepidam, dot�hnou �evci! Vitellius�� �evc�v potomek a Vatinius�� �evc�v rodn� syn! Mo�n� �e s�m je�t� smolil dratev! Histrio Aliturus hr�l v�era n�dhern� Oidipa. Ptal jsem se ho tak�, jako �ida, zda jsou �id� a k�es�an� tot�. Odpov�d�l mi, �e �id� maj� prastar� n�bo�enstv�, kde�to k�es�an� jsou nov� sekta, kter� vznikla ned�vno v Judeji. Uk�i�ovali tam za Tiberia jak�hosi �lov�ka, jeho� vyznava�i se mno�� ode dne ke dni a pova�uj� ho za boha. Vypad� to, �e o ��dn�ch jin�ch boz�ch, a zvl�t� o na�ich, necht�j� nic v�d�t. Nech�pu, pro� by jim to vadilo.</p><p>Tigellinus mi d�v� najevo u� otev�en� nep��telstv�. Je�t� na mne nesta��, m� v�ak proti mn� jednu v�hodu. Hled� si v�ce �ivota a z�rove� je to v�t�� lotr ne� j�, a to ho sbli�uje s Ahenobarbem. Ti dva si d��ve nebo pozd�ji za�nou rozum�t�� a to pak p�ijde �ada na mne. Kdy k tomu dojde, to nev�m, ale proto�e k tomu jednou doj�t mus�, na datu nez�le��. Zat�m je nutno se bavit. �ivot s�m o sob� by nebyl �patn�, neb�t M�d�nobrad�ho. Jeho p�i�in�n�m se �lov�k n�kdy hnus� s�m sob�. A je marn� vykl�dat si boj o jeho p��ze� jako n�jak� z�vod v cirku, jako n�jakou hru nebo z�pasy, v nich� v�t�zstv� p��jemn� lecht� vlastn� je�itnost. J� si to tak �asto vykl�d�m, ale p�esto se mi n�kdy zd�, �e jsem vlastn� takov� Chil�n a �e nejsem o nic lep�� ne� on. A� ho nebude� pot�ebovat, po�li mi ho. Obl�bil jsem si jeho mravok�rn� �e�i. Pozdravuj ode mne svou bo�skou k�es�anku, anebo ji rad�ji m�m jm�nem popros, aby ti nebyla rybou. Napi� mi o sv�m zdrav�, o sv� l�sce, um�j milovat, u� milovat a bu� zdr�v!�</p><p>M. C. Vinicius Petroniovi:</p><p>�Lygii dosud nem�m! Neb�t nad�je, �e ji brzy najdu, nedostal bys odpov��, proto�e p�ej�d�-li se �ivot, ani ps�t se nechce. Cht�l jsem se p�esv�d�it, zda m� Chil�n nepodv�d�, a tu noc, kdy si p�i�el pro pen�ze ur�en� Euriciovi, zahalil jsem se do vojensk�ho pl�t� a vydal se nepozorov�n za n�m a za chlapcem, kter�ho jsem mu dal s sebou. Kdy� do�li na m�sto, pozoroval jsem je zpovzd�l�, ukryt za p��stavn�m sloupem, a p�esv�d�il se, �e Euricius nen� vymy�len� postava. Dole u �eky vykl�dalo n�kolik des�tek lid� ve sv�tle pochodn� kameny z velk� n�kladn� lodi a skl�dalo je na b�eh.</p><p>Vid�l jsem, jak k nim Chil�n p�istoupil a dal se do �e�i s n�jak�m starcem, kter� po chv�li klesl p�ed n�m na kolena. Ostatn� je obklopili a obdivn� vyk�ikovali.</p><p>Otrok odevzdal p�ed m�ma o�ima v��ek Euriciovi, ten jej uchopil a za�al se modlit s rukama vzta�en�ma vzh�ru; vedle n�ho pak poklekl n�kdo druh�, asi jeho syn. Chil�n je�t� n�co pov�dal, co, to jsem nesly�el, a �ehnal t�m dv�ma kle��c�m i ostatn�m, a to t�m zp�sobem, �e kreslil do vzduchu znak podoby k��e, kter� oni z�ejm� uct�vaj�, proto�e v�ichni klekali. M�l jsem chu� j�t mezi n� a sl�bit t�i takov� v��ky tomu, kdo by mi vydal Lygii, ale b�l jsem se pokazit Chil�novi jeho pr�ci a tak jsem po chvilce uva�ov�n� ode�el.</p><p>To se stalo aspo� dvan�ct dn� po tv�m odjezdu.</p><p>Od t� doby byl u mne n�kolikr�t. S�m mi pov�d�l, �e si vydobyl u k�es�an� velk� �cty. ��k�, �e nena�el-li dosud Lygii, pak jen proto, �e je jich v ��m� nes��sln� mno�stv�, tak�e se v�ichni ani neznaj� a nemohou v�d�t, co se mezi nimi d�je. Jsou tak� ostra�it� a v�bec m�lomluvn�; Chil�n v�ak ru��, �e jen co se dostane ke star��m, kter�m ��kaj� presbyte�i, poda�� se mu vyzv�d�t od nich v�echna tajemstv�. N�kolik jich u� poznal a pokou�el se vyzv�dat na nich, ale jen opatrn�, aby sp�chem nevzbudil podez�en� a nezt�il si �kol. A t�eba�e je pro mne t�k� �ekat, t�eba�e nem�m trp�livost, c�t�m, �e m� pravdu, a �ek�m tedy.</p><p>Dozv�d�l jsem se u� tak�, �e k modlitb�m maj� spole�n� m�sta, �asto za m�stsk�mi branami, v pr�zdn�ch domech, ba dokonce v harenari�ch. Tam uct�vaj� Krista, zp�vaj� a hoduj�. Takov�ch m�st je mnoho. Chil�n se domn�v�, �e Lygie chod�v� �mysln� na jin� m�sta ne� Pomponia, a to proto, aby Pomponia, kdyby do�lo k soudu a k vysl�ch�n�, mohla sm�le p��sahat, �e o jej�m �krytu nic nev�. Je mo�n�, �e j� to opatrn� jedn�n� poradili presbyte�i. A� se Chil�n sezn�m� s t�mi m�sty, budu chodit s n�m, a jestli�e mi bohov� dop�ej� spat�it Lygii, p��sah�m ti p�ed Jovi�em, �e tentokr�t mi z rukou nevyklouzne.</p><p>Mysl�m neust�le na ta m�sta modliteb. Chil�n nechce, abych s n�m chodil. Boj� se. Ale j� nemohu sed�t doma. Pozn�m ji okam�it�, i kdyby byla v p�evle�en� nebo pod z�vojem. K�es�an� se tam sch�z�vaj� v noci, ale j� ji pozn�m i v noci. V�ude bych poznal jej� hlas a pohyby. S�m tam p�jdu v p�evle�en� a d�m si pozor na ka�d�ho, kdo bude p�ich�zet a odch�zet. St�le na ni mysl�m, proto ji pozn�m. Chil�n m� p�ij�t z�tra, p�jdeme tedy. Vezmu si s sebou zbra�. N�kolik m�ch otrok�, kter� jsem poslal na venkov, vr�tilo se s nepo��zenou. Te� jsem si v�ak jist, �e Lygie je tady, ve m�st�, mo�n� dokonce nedaleko. S�m jsem nav�t�vil mnoho dom� p�edst�raje, �e je chci najmout. U mne j� bude stokr�t l�pe, proto�e tam �ije cel� mraveni�t� chudiny.</p><p>J� p�ece nebudu pro ni litovat ni�eho. P�e�, �e jsem si vybral dob�e: inu, vybral jsem si starosti a tr�pen�. Nap�ed p�jdeme do t�ch dom�, kter� jsou ve m�st�, pak teprve za br�ny. Nad�je o�ek�v� n�co od ka�d�ho jitra�� jinak by se nedalo ��t. Pov�d�, �e je t�eba um�t milovat; j� jsem tak� dovedl mluvit s Lygi� o l�sce, ale te� jen teskn�m, te� jen o�ek�v�m Chil�na a doma je pro mne k nevydr�en�. Bu� zdr�v!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 16</p></title><p>Av�ak Chil�n se dlouho neukazoval, tak�e Vinicius nakonec nev�d�l, co si o tom myslit. Marn� si znovu a znovu ��kal, �e p�tr�n�, m�-li v�st ke kladn�m a jist�m v�sledk�m, nesm� b�t usp�chan�. Jeho krev i prchliv� povaha se bou�ily proti hlasu rozumu. Nic ned�lat, �ekat, sed�t se zalo�en�ma rukama, to bylo n�co tak odporuj�c�ho jeho povaze, �e se s t�m nedovedl za nic na sv�t� sm��it. Prob�hat v tmav�m otrock�m pl�ti m�stsk�mi uli�kami, to se mu zd�lo jen klam�n�m vlastn� ne�innosti a nemohlo ho to uklidnit, u� proto, �e to bylo zbyte�n�. Uk�zalo se, �e jeho propu�t�nci, zku�en� lid�, kter�m p�ik�zal p�trat na vlastn� p�st, jsou stokr�t neohraban�j�� ne� Chil�n. A zat�m se v n�m krom� l�sky k Lygii rodila je�t� i n�ru�ivost hr��e, kter� chce vyhr�t. Takov� byl Vinicius v�dycky.</p><p>Od nej�tlej��ch let prosazoval, co cht�l, s n�ru�ivost� �lov�ka, kter� nech�pe, �e se n�co m��e nepoda�it a �e je nutno si n�co od��ci. Vojensk� k�ze� spoutala sice na n�jak� �as jeho sv�volnost, ale z�rove� mu v�t�pila p�esv�d�en�, �e ka�d� rozkaz, kter� d�v� lidem stoj�c�m n�e ne� on, mus� b�t vypln�n. A jeho del�� pobyt na V�chod�, mezi poddan�mi lidmi, p�ivykl�mi otrock� poslu�nosti, ho jen utvrdil ve v��e, �e pro jeho �chci� nen� hranic. Nyn� krv�cela tedy t�ce i jeho je�itnost. A p�itom bylo v t�ch nezdarech, v t� nesnadnosti cel� v�ci i v sam�m �t�ku Lygie n�co, co bylo pro n�ho nesrozumiteln�, jak�si z�hada, jej�m� vy�e�en�m si tr�pil hlavu a� do nemo�nosti. C�til, �e Akt� mluvila pravdu a �e nen� Lygii lhostejn�. Ale je-li tomu tak, pro� tedy dala p�ednost potulce a b�d� p�ed jeho l�skou, p�ed jeho n�nostmi a p�ed pobytem v jeho skv�l�m dom�? Na tuto ot�zku nebyl s to naj�t odpov��.</p><p>M�sto toho doch�zel jen k jak�musi nejasn�mu pocitu, �e mezi n�m a Lygi�, mezi jejich n�zory i mezi jeho a Petroniov�m sv�tem a sv�tem Lygiin�m a Pomponiin�m je jak�si rozd�l a jak�si nepochopen�, hlubok� jako propast, kterou nem��e nic vyplnit a zarovnat.</p><p>V takov�ch okam�ic�ch m�l dojem, �e mus� Lygii ztratit, a p�i tom pomy�len� ztr�cel posledn� zbytky rovnov�hy, kterou v n�m cht�l zachovat Petronius. Byly okam�iky, kdy s�m nev�d�l, zda Lygii miluje, anebo ji nen�vid�, kdy ch�pal jen to, �e ji mus� naj�t a �e by si rad�ji p��l, aby ho pohltila zem�, ne� aby ji u� v�ce nespat�il, ne� aby nemohla b�t jeho. V�dal ji n�kdy ve sv� fantazii tak p�esn�, jako by st�la p�ed n�m; v pam�ti se mu vyno�ovalo ka�d� slovo, kter� j� ��kal a kter� od n� usly�el. C�til ji bl�zko sebe; c�til ji na hrudi, v objet��� a v takov�ch okam�ic�ch ho stravovala touha jako plameny. Miloval ji a volal po n�.</p><p>A kdy� si uv�domil, �e ho milovala a �e mohla dobrovoln� vyplnit v�e, co od n� ��dal, zmoc�ovala se ho t�k�, bezedn� l�tost a srdce mu jako obrovsk� vlna zal�val jak�si tkliv� pocit. Ale b�valy okam�iky, v nich� bledl vztekem a kochal se my�lenkami na poko�en� a na muka, kter� Lygii zp�sob�, jakmile ji najde. Cht�l ji nejen m�t, ale cht�l ji m�t jako pon�enou otrokyni, z�rove� v�ak c�til, �e kdyby mohl volit mezi mo�nost� b�t jej�m otrokem, anebo ji u� nikdy v �ivot� nevid�t, stal by se rad�ji jej�m otrokem. Byly dny, kdy myslil na jizvy, kter� by na jej�m r��ov�m t�le zanechaly d�tky�� ale z�rove� by cht�l ty stopy zl�bat.</p><p>Napadalo mu tak�, �e by byl ��asten, kdyby ji mohl zab�t.</p><p>Tou rozpolcenost�, �navou, nejistotou a tr�pen�m ztr�cel zdrav�, ba dokonce i kr�sn� vzhled. A stal se tak� bezohledn�m a krut�m p�nem. Otroci, ba i propu�t�nci se t��sli, kdy� k n�mu p�istupovali. A proto�e je bez jak�koli p���iny postihovaly nemilosrdn� a nespravedliv� tresty, za�ali ho skryt� nen�vid�t. A Vinicius to c�til a c�til i svou osam�lost; mstil se tedy na nich t�m v�ce. Krotil se te� u� jen p�ed Chil�nem, proto�e se b�l, aby nep�estal p�trat. Chil�n to ov�em poznal, za�al si ho osedl�vat a m�l st�le v�t�� po�adavky.</p><p>Zpo��tku, kdykoli p�i�el, v�dy uji��oval Vinicia, �e cel� v�c bude snadn� a brzy skon��. Te� si za�al s�m vyhled�vat obt�e, a i kdy� nep�est�val ru�it za kladn� v�sledek p�tr�n�, p�ece jen se netajil t�m, �e to bude trvat je�t� dlouho.</p><p>P�i�el kone�n� po dlouh�ch dnech �ek�n� a tv��il se tak ponu�e, �e mlad� mu� p�i pohledu na n�j zbledl, a p�isko�iv k n�mu, nena�el t�m�� s�ly se zeptat:</p><p>�Nen� u k�es�an�?�</p><p>�Ale je, pane,� odpov�d�l Chil�n, Jen�e jsem mezi nimi na�el l�ka�e Glauka.�</p><p>�O �em to mluv� a kdo je to, ten Glaukos?�</p><p>�Ty jsi tedy, pane, zapomn�l na toho starce, s kter�m jsem putoval z Neapole do ��ma a p�i jeho� obran� jsem ztratil ty dva prsty, tak�e te� nejsem s to udr�et v ruce pero? Loupe�n�ci, kte�� unesli jeho �enu a d�ti, jej probodli no�em. Zanechal jsem ho v posledn�m ta�en� v hospod� u Minturn a dlouho jsem ho oplak�val. Bohu�el! Zjistil jsem, �e je�t� �ije a �e pat�� do k�es�ansk� obce v ��m�.�</p><p>Vinicius, kter� nebyl s to pochopit, o� jde, porozum�l jenom tolik, �e onen Glaukos n�jak znemo��uje naj�t znovu Lygii, potla�il tedy hn�v, kter� se v n�m vzdouval, a �ekl:</p><p>�Jestli�e jsi ho br�nil, m�l by ti b�t vd��en a pom�hat ti.�</p><p>�Ach urozen� tribune! Ani bohov� neb�vaj� v�dycky vd��ni, nato� lid�. Ano! M�l by mi b�t vd��en. Ale nane�t�st� je to sta�ec slabomysln�, jeho� rozum je zatemn�n st���m i b�dami, a tak nejen�e mi nen� vd��en, ale jak jsem se pr�v� dozv�d�l od jeho souv�rc� dokonce m� obvi�uje, �e jsem se tenkr�t s lupi�i smluvil a �e j� jsem p���inou jeho ne�t�st�. Takovou m�m odm�nu za ty dva prsty!�</p><p>�Jsem si jist, dareb�ku, �e to bylo tak, jak pov�d� on!� �ekl Vinicius.</p><p>�V� tedy v�c ne� on, pane,� odpov�d�l Chil�n.</p><p>�Glaukos se toti� jen domn�v�, �e to tak bylo. Ale ani to by mu nebr�nilo zburcovat k�es�any a krut� se mi pomst�t. Ur�it� by to ud�lal a ostatn� by mu ur�it� pomohli, na�t�st� nezn� m� jm�no a v modlitebn�, kde jsem se s nimi setkal, si mne nev�iml. J� jsem ho v�ak poznal ihned a v prvn�m okam�iku jsem m�l chu� padnout mu kolem krku. Zadr�ela m� jen rozvaha a zvyk uv�it ka�d� krok, kter� hodl�m u�init. Za�al jsem se tedy na n�ho po odchodu z modlitebny vypt�vat a lid�, kte�� ho znaj�, mi pov�d�li, �e je to �lov�k, kter�ho zradil jeho spolucestuj�c� z Neapole� Jinak bych p�ece nev�d�l, �e o tom takhle vypr�v�.�</p><p>�To m� nezaj�m�! Mluv, co jsi vid�l v modlitebn�.�</p><p>�Tebe to nezaj�m�, pane, ale m� to zaj�m� pr�v� tak jako m� vlastn� k��e. A proto�e chci, aby m� m� u�en� p�e�ilo, rad�ji se z�eknu odm�ny, kterou jsi mi sl�bil, ne� abych vyd�val �ivot v�anc pro n�zk� mamon, bez n�ho� jako skute�n� filozof dovedu koneckonc� ��t a hledat bo�skou pravdu.�</p><p>Av�ak Vinicius k n�mu p�istoupil se zlov�stn�m obli�ejem a �ekl p�idu�en�m hlasem:</p><p>�A kdo ti �ekl, �e smrt z Glaukovy ruky t� �ek� d��ve ne� z m�? Jak m��e� v�d�t, ty pse, �e t� za chv�li nezakopou v m� zahrad�?�</p><p>Chil�n, kter� byl zbab�l�, pohl�dl na Vinicia a v jedin�m okam�iku pochopil, �e je�t� jedno neproz�eteln� slovo a ur�it� zahyne.</p><p>�Budu ji hledat, pane, a najdu ji!� vyk�ikl p�ekotn�.</p><p>Nastalo ticho, v n�m� bylo sly�et jen rychl� Viniciovo oddechov�n� a vzd�len� zp�v otrok� pracuj�c�ch v zahrad�.</p><p>Teprve po chv�li, kdy� vid�l, �e se mlad� patricius u� trochu uklidnil, za�al �ek hovo�it:</p><p>�Smrt pro�la kolem mne, ale j� jsem se na ni d�val stejn� klidn� jako Sokrates. Ne, pane! Ne�ekl jsem, �e se vzd�v�m p�tr�n� po d�v�eti. Cht�l jsem ti jenom ��ci, �e p�tr�n� je te� spojeno s velk�m nebezpe��m pro mne. Pochyboval jsi p�ed n�jak�m �asem, �e je na sv�t� jist� Euricius, a t�eba�e ses na vlastn� o�i p�esv�d�il, �e syn m�ho otce ti pov�d�l pravdu, podez�r� m� te� op�t, �e jsem si vymyslil Glauka. Bohu�el!</p><p>Kdyby byl Glaukos pouh�m v�myslem, kdybych se mohl mezi k�es�any pohybovat �pln� bezpe�n�, tak jak jsem se pohyboval p�edt�m, dal bych za to onu ubohou otrokyni, kterou jsem koupil p�ed t�emi dny, aby pe�ovala o m� st��� a mrz�ctv�. Ale Glaukos �ije, pane, a kdyby m� spat�il t�eba jen jednou, ty bys m� u� nikdy v�c nespat�il. A kdo by ti pak na�el tu d�vku?�</p><p>Tu se op�t odml�el a za�al si ut�rat slzy. Pak pokra�oval:</p><p>�Ale jak ji mohu hledat, dokud Glaukos �ije? Ka�dou chv�li mohu na n�j narazit, a jakmile na� naraz�m, zahynu a se mnou se obr�t� vnive� i m� p�tr�n�.�</p><p>�Kam m���? Jak� je tu pomoc? A co chce� podniknout?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Aristoteles n�s u��, pane, �e men�� v�ci mus�me ob�tovat pro velk�, a kr�l Priamos ��k�val �asto, �e st��� je t�k� b��m�. Nu, a to b��m� st��� a b�d t�� Glauka u� dlouho a tak t�ce, �e smrt by pro n�j byla dobrodin�m. Nebo� ��m je podle Seneky smrt, ne-li vysvobozen�m?�</p><p>�D�lej si �a�ky z Petronia, a ne ze mne, a mluv, co chce�!�</p><p>�Je-li ctnost �a�kov�n�, k� mi bozi dop�ej� b�t �a�kem nav�ky. Chci, pane, odstranit Glauka, proto�e dokud �ije on, je i m�j �ivot i p�tr�n� v neust�l�m nebezpe��.�</p><p>�Najmi tedy lidi, kte�� ho utlu�ou klacky, j� je zaplat�m.�</p><p>�Nap�l� t�, pane, a pozd�ji t� budou za to tajemstv� vyd�rat. Lotr� je v ��m� tolik, kolik p�skov�ch zrn v ar�n�, ale nev��il bys, kolik si �eknou, jestli�e si poctiv� �lov�k pot�ebuje najmout jejich lotrovstv�. Ne, urozen� tribune! Co kdyby vrahy p�istihli p�i vra�d� vigilov�? Ur�it� by prozradili, kdo je najal, a ty bys z toho m�l nesn�ze. Mne v�ak neprozrad�, proto�e jim ne�eknu sv� jm�no. Ned�l� dob�e, �e mi ned�v��uje�, proto�e�� nemluv� u� o sv� sv�domitosti�� m�l by sis uv�domit, �e tady jde o dv� v�ci: o mou vlastn� k��i a o odm�nu, kterou jsi mi sl�bil.�</p><p>�Kolik pot�ebuje�?�</p><p>�Pot�ebuji tis�c sesterci�, proto�e, jak jist� uzn�, mus�m naj�t poctiv� ni�emy, takov�, kte�� nezmiz� beze stopy i se z�lohou, jakmile ji dostanou. Za dobrou pr�ci dobr� odm�na! I j� bych si n�co zaslou�il za sv� slzy, kter� proliji z l�tosti nad Glaukovou smrt�. Bohov� v�d�, jak jsem ho miloval! Dostanu-li dnes tis�c sesterci�, bude jeho du�e za dva dny v Hadu a teprve tam, zachov�vaj�-li si du�e pam� a dar my�len�, pozn�, jak jsem ho miloval. Lidi najdu je�t� dnes a ozn�m�m jim, �e od z�t�ka od ve�era jim za ka�d� den Glaukova �ivota strhnu po stu sesterci�ch. P�i�el jsem tak� na jeden n�pad, kter� mysl�m nezklame.�</p><p>Vinicius mu je�t� jednou p�isl�bil ��danou ��stku, ale zak�zal mu hovo�it d�le o Glaukovi. M�sto toho se ho zeptal, jak� dal�� novinky p�in��, kde byl celou tu dobu, co vid�l a co objevil. Av�ak Chil�n mu nemohl ��ci mnoho nov�ho. Byl je�t� ve dvou modlitebn�ch a v��mal si bedliv� v�ech, zvl�t� �en, ale nevid�l ��dnou, kter� by se podobala Lygii. Ale k�es�an� ho u� pova�uj� za sv�ho a od on� doby, kdy donesl pen�ze na vykoupen� Euriciova syna, v�� si ho jako �lov�ka, kter� jde ve stop�ch Kristov�ch. Dozv�d�l se od nich tak�, �e jeden z jejich velik�ch z�konod�rc�, n�jak� Pavel z Tarsu, je pr�v� v�zn�n v ��m�, a to na z�klad� �aloby, kterou proti n�mu vznesli �id�, a on, Chil�n, se rozhodl, �e se s n�m setk�. Ale nejv�ce ho pot�ila zpr�va, �e toti� i nejvy��� kn�z cel� sekty, kter� byl Kristov�m ��kem a jemu� Kristus sv��il spr�vu k�es�an� na cel�m sv�t�, m� co nevid�t p�ijet do ��ma.</p><p>V�ichni k�es�an� ho budou ov�em cht�t spat�it a poslechnout si jeho u�en�. Budou pr� jak�si velik� shrom�d�n�, kter�ch se z��astn� i on, Chil�n, ba je�t� v�ce: proto�e v davu se lze snadno skr�t, zavede na n� i Vinicia. Pak najdou Lygii u� ur�it�. Jestli�e Glauka u� jednou odstran�, nebude to ani spojeno se zvl᚝ velk�m nebezpe��m. Je pravda, i k�es�an� by se mohli pomst�t, ale v�t�inou jsou to m�rumilovn� lid�.</p><p>A tu za�al Chil�n s ur�it�m podivem vypr�v�t, �e nikdy nevid�l, �e by k�es�an� holdovali prostop�nostem, otravovali studny a font�ny, �e by to byli nep��tel� lidstva, �e by uct�vali osla nebo poj�dali maso d�t�.</p><p>Ne! Nic takov�ho nevid�l. Ano, najde mezi nimi i takov�, kte�� za pen�ze odstran� Glauka, ale jejich u�en�, pokud v�, k ��dn�m zlo�in�m nevyb�z�, naopak, p�ikazuje odpou�t�t �patn� �iny.</p><p>A Vinicius si vzpomn�l, co mu u Akt� pov�d�la Pomponia Graecina. A v�bec naslouchal Chil�nov�m slov�m s radost�. A t�eba�e se jeho cit k Lygii m�nil zd�nliv� v nen�vist, ulevovalo se mu, kdy� sly�el, �e u�en�, kter� vyzn�v� Lygie a Pomponia, nen� ani zlo�inn�, ani oplzl�. Z�rove� se v n�m v�ak za�al rodit jak�si nejasn� pocit, �e pr�v� ta nezn�m� a tajupln� �cta ke Kristovi vytvo�ila mezi n�m a Lygi� onen rozd�l. Za�al se tedy toho u�en� z�rove� b�t i nen�vid�t je.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 17</p></title><p>Chil�novi �lo skute�n� o odstran�n� Glauka, kter� byl sice dost letit�, av�ak naprosto ne nedu�iv� a bl�zniv�.</p><p>V tom, co vypr�v�l Chil�n Viniciovi, byl velk� kus pravdy. Znal sv�ho �asu Glauka, zradil ho, zaprodal lupi��m, p�ipravil jej o rodinu a jm�n� a vydal napospas vrah�m. Vzpom�nka na tyto ud�losti ho v�ak net�ila; opustil jej toti� um�raj�c�ho ne v kr�m�, n�br� v pol�ch u Minturn a nep�edv�dal jen jednu v�c, �e se toti� Glaukos vyl��� z ran a p�ijde do ��ma. A proto tak� se doopravdy vyd�sil, kdy� ho uvid�l v modlitebn�, a v prvn�m okam�iku se skute�n� cht�l vzd�t p�tr�n� po Lygii. Av�ak Vinicius na druh� stran� ho pod�sil je�t� v�ce. Pochopil, �e si mus� zvolit mezi strachem z Glauka a p�tr�n�m a mezi pomstou mocn�ho patricia, jemu� by asi ur�it� p�isp�chal na pomoc druh�, je�t� v�t���� Petronius. Proto p�estal Chil�n v�hat.</p><p>Pomyslil si, �e je lep�� m�t nep��tele mal� ne� velk�, a t�eba�e se jeho zbab�l� povaha trochu vzp�rala krvav�m prost�edk�m, p�ece jen do�el k z�v�ru, �e bude nutn� pomoc� ciz�ch rukou Glauka zavra�dit.</p><p>Te� mu �lo u� jen o v�b�r lid�, a pr�v� t�ch se t�kal jeho n�pad, o kter�m se zm�nil Viniciovi. Tr�v�val noci v�t�inou ve vin�rn�ch a p�esp�val tam s lidmi bez st�echy nad hlavou, s lidmi beze cti a v�ry, mohl tedy snadno naj�t takov� lidi, kte�� by byli ochotni vykonat ka�dou pr�ci, ale je�t� sn�ze takov�, kte��, zv�t�iv�e u n�ho pen�ze, za�ali by svou pr�ci od n�ho anebo by vzali z�lohu a pod pohr��kou �e ho vydaj� do rukou vigil�, vynutili by si na n�m celou ��stku. Ostatn� od jist� doby poci�oval Chil�n odpor k l�ze, ke �patn�m a z�rove� stra�n�m zjev�m, kter� pele�ily v podez�el�ch domech na Subu�e nebo na Z�tib��. A proto�e m��il v�echno svou vlastn� m�rou a nepoznal dost d�kladn� k�es�any a jejich u�en�, domn�val se, �e najde mezi nimi povoln� n�stroje. A proto�e se mu k�es�an� zd�li tak� poctiv�j�� ne� ostatn�, rozhodl se, �e se obr�t� na n� a �e jim celou v�c vylo�� tak, aby ji vzali na sebe nejen pro pen�ze, n�br� i z n�bo�ensk� horlivosti.</p><p>Za�el proto ve�er za Euriciem, o n�m� v�d�l, �e je mu odd�n celou du�� a �e ud�l� v�e, jen aby mu pomohl. Proto�e byl v�ak od p��rody opatrn�, ani mu nenapadlo sv��ovat se Euriciovi se sv�mi skute�n�mi �mysly, kter� by ostatn� byly ve z�ejm�m rozporu se starcovou v�rou v Chil�novu ctnost a bohabojnost.</p><p>Cht�l jen z�skat lidi ochotn� ke v�emu a teprve s nimi smluvit celou v�c, a to tak, aby o n� ve sv�m vlastn�m z�jmu zachovali v��n� ml�en�.</p><p>Kdy� sta�ec Euricius vykoupil sv�ho syna, najal si mali�k� kr�mek, jak�mi se to jen hem�ilo p�ed Cirkem Maximem, a prod�val v n�m n�v�t�vn�k�m dostih� boby, nekva�en� chleby a vodu slazenou medem.</p><p>Chil�n ho zastihl doma, jak si upravuje kr�mek. Pozdravil ho jm�nem Kristov�m a pak za�al vypr�v�t, pro� p�ich�z�. Kdy� prok�zal p�ed ned�vnem Euriciovi slu�bu, po��tal, �e se mu Euricius odvd���. Nu�e, nyn� pot�ebuje dva nebo t�i siln� a odv�n� lidi, kte�� by byli s to odvr�tit nebezpe�� hroz�c� nejen jemu, ale v�em k�es�an�m. Je te� sice chud�, proto�e t�m�� v�e, co m�l, dal Euriciovi, av�ak t�m lidem by za jejich slu�by zaplatil, ov�em pod podm�nkou, �e mu budou d�v��ovat a spln� p�esn� v�e, co jim p�ik�e.</p><p>Euricius i jeho syn Quartus mu naslouchali, jako sv�mu dobrodinci, div ne na kolenou. Oba tak� prohl�sili, �e oni sami jsou ochotni vykonat v�e, co bude od nich ��dat, proto�e v���, �e tak svat� mu� nem��e ��dat nic, co by se p���ilo Kristovu u�en�.</p><p>Chil�n je ujistil, �e tomu tak je, a pozvednuv o�i vzh�ru, tv��il se, jako by se modlil, ve skute�nosti v�ak uva�oval, zda by nebylo dob�e p�ijmout jejich nab�dku, kter� by mu mohla u�et�it tis�c sesterci�. Av�ak po chv�li �vah ji odm�tl. Euricius byl u� sta�ec, se�l� snad ani ne tak v�kem jako sp�e starostmi a chorobou, a Quartovi bylo �estn�ct let, kde�to Chil�n pot�eboval obratn� a p�edev��m siln� lidi. A Chil�n pokud �lo o t�ch tis�c sesterci� doufal, �e n�pad, na kter� p�i�el, mu umo�n� a� u� tak nebo onak ��st jich u�et�it.</p><p>Ti dva n�jakou chv�li nal�hali, ale kdy� je odm�tl se v�� rozhodnost�, ustoupili. A tu �ekl Quartus:</p><p>�Zn�m peka�e Dema, u n�ho� pracuj� u �ernov� otroci i n�den�ci. Jeden z t�chto n�den�k� je tak siln�, �e vyd� ne za dva, ale za �ty�i. S�m jsem vid�l, jak zved� kameny, kter�mi nebyli s to pohnout �ty�i lid�.�</p><p>�Jestli�e je to bohabojn� �lov�k a jestli�e je schopen ob�tovat se pro bratry, seznam m� s n�m,� �ekl Chil�n.</p><p>�Je to k�es�an, pane,� odpov�d�l Quartus. �U</p><p>Dema pracuj� v�t�inou k�es�an�. Jsou tam no�n� i denn� d�ln�ci. On pat�� k no�n�m. Kdybychom tam te� za�li, zastihli bychom je pr�v� u ve�e�e, tak�e by ses s n�m mohl dob�e domluvit. Demas bydl� nedaleko Emporia.�</p><p>Chil�n r�d souhlasil. Emporium st�lo na �pat� Aventina, tedy nedaleko Velk�ho cirku. Dalo se tam j�t, ani� se musely obch�zet pahorky, p��mo pod�l �eky, p�es Porticus Aemilia, kudy to bylo zna�n� bl�e.</p><p>�Jsem star�,� �ekl Chil�n, kdy� ve�li do sloupo�ad�, �a ob�as mi vypov�d� pam�. Ano! N� Kristus byl p�ece zrazen jedn�m ze sv�ch u�edn�k�? Ale na jm�no toho zr�dce si te� nemohu vzpomenout��</p><p>�Jid�, pane. Ob�sil se pak,� odpov�d�l Quartus a v duchu se trochu divil, jak n�kdo m��e zapomenout tohle jm�no.</p><p>�Ach ano! Jid�! D�kuji ti,� �ekl Chil�n.</p><p>Chv�li �li ml�ky. Pro�li kolem Emporia, kter� bylo u� zav�eno, obe�li s�pky, v nich� se vyd�valo lidu obil�, a odbo�ili vlevo, k dom�m, kter� se t�hly pod�l Via Ostiensis, a� k vr�ku zvan�mu Testacius a k Foru Pistoriu. Tam se zastavili p�ed d�ev�nou budovou, z n� se oz�val hluk �ernov�. Quartus ve�el dovnit�, kde�to Chil�n, kter� se nerad ukazoval mnoha lidem a kter� �il v neust�l�m strachu, �e ho n�jak� fatum m��e sv�st s l�ka�em Glaukem, z�stal venku.</p><p>�Jsem zv�dav na toho Herkula, kter� tu slou�� jako mlyn��sk�,� hovo�il s�m k sob� a hled�l na jasn� m�s�c. �Je-li to dareb�k a chytr� �lov�k, bude m� n�co st�t, je-li to v�ak ctnostn� k�es�an a hlup�k, ud�l� v�e, co budu cht�t, zdarma.�</p><p>Dal�� �vahy mu p�ekazil n�vrat Quarta, kter� vy�el ze staven� je�t� s jedn�m �lov�kem, oble�en�m jen v tunice zvan� exomis, st�i�en� tak, �e prav� pa�e a prav� strana hrudi z�st�valy hol�. Tento od�v, kter� umo��oval naprostou volnost pohyb�, nosili hlavn� d�ln�ci. Chil�n pohl�dl na p��choz�ho a spokojen� si oddechl. V �ivot� toti� je�t� nevid�l takov� pa�e a takovou hru�.</p><p>�Zde, pane,� �ekl Quartus, �je bratr, s kter�m jsi cht�l mluvit.�</p><p>�Pokoj Krist�v bu� s tebou,� ozval se Chil�n. �Ty, Quarte, pov�z tomuto bratru, zasluhuji-li, aby mi v��il a d�v��oval, a pak se ve jm�nu Bo��m vra�, proto�e nen� zapot�eb�, abys nech�val star�ho otce o samot�.�</p><p>�Je to svat� �lov�k,� �ekl Quartus, �kter� dal cel� sv� jm�n�, aby mohl mne, nezn�m�ho �lov�ka, vykoupit z otroctv�. K� mu za to P�n n�, Spasitel, schyst� odm�nu v nebi.�</p><p>Kdy� to obrovsk� d�ln�k usly�el, sklonil se a pol�bil Chil�novi ruku.</p><p>�Jak se jmenuje�, brat�e?� zeptal se �ek.</p><p>�P�i svat�m k�tu mi, ot�e, dali jm�no Urban.�</p><p>�Tedy Urbane, brat�e m�j, m� �as si se mnou porozpr�v�t?�</p><p>�Za��n�me pracovat a� o p�lnoci, te� n�m teprve chystaj� ve�e�i.�</p><p>��asu je tedy dost�� poj�me k �ece a tam vyslechne� m� slova.�</p><p>Za�li k �ece a usedli na kamenn� vrouben� b�ehu.</p><p>Bylo ticho, poru�ovan� jen vzd�len�m lomozem �ernov� a �plouch�n�m vody, proud�c� dole. Zde se Chil�n zahled�l do d�ln�kova obli�eje, kter� se mu p�es sv�j pon�kud hroziv� a smutn� v�raz, jak� m�valy oby�ejn� tv��e barbar�, zd�l p�ece jen dobr�ck� a otev�en�.</p><p>�Ano!� �ekl si v duchu. �Je to dobr�k a hlup�k, kter� zabije Glauka zadarmo.�</p><p>Pak se zeptal:</p><p>�Urbane, miluje� Krista?�</p><p>�Miluji ho celou du�� a srdcem,� odpov�d�l d�ln�k.</p><p>�A sv� bratry? A sestry? A ty, kdo� t� nau�ili pravd� a v��e v Krista?�</p><p>�I je miluji, ot�e.�</p><p>�Budi� tedy pokoj s tebou!�</p><p>�I s tebou, ot�e!�</p><p>A op�t bylo ticho�� jen v d�lce lomozily �ernovy a dole �plouchala �eka.</p><p>Chil�n se zad�val do jasn�ho m�s��n�ho sv�tla a za�al pomalu, tlumen�m hlasem mluvit o Kristov� smrti. Vypadalo to, jako by nemluvil k Urbanovi, n�br� jako by se s�m rozpom�nal na onu smrt anebo jako by jej� tajemstv� sv��oval sp�c�mu m�stu. Bylo v tom n�co dojemn�ho a z�rove� slavnostn�ho. D�ln�k plakal a v okam�iku, kdy Chil�n za�al b�dovat a ho�ekovat nad t�m, �e ve chv�li Spasitelovy smrti se nena�el nikdo, kdo by ho br�nil, ne-li p�ed uk�i�ov�n�m, tedy aspo� p�ed ur�kami voj�k� a �id�, za�aly se obrovsk� barbarovy p�sti sv�rat bolest� a potla�ovan�m vztekem. Smrt ho jen doj�mala, ale p�i my�lence na tu ch�tru, posm�vaj�c� se Ber�nkovi p�ibit�mu na k��i, bou�ila se v n�m jeho primitivn� du�e a zmoc�ovala se ho divok� touha po pomst�.</p><p>A tu se Chil�n znenad�n� zeptal:</p><p>�Urbane, v�-li pak, kdo to byl Jid�?�</p><p>�V�m, v�m! Ale on se ob�sil!� zvolal d�ln�k.</p><p>A v jeho hlase se oz�vala jakoby l�tost, �e zr�dce si u� s�m vym��il trest a �e tedy nem��e padnout do jeho rukou.</p><p>Chil�n v�ak pokra�oval:</p><p>�Kdyby se v�ak nebyl ob�sil a kdyby ho n�kter� k�es�an potkal na sou�i nebo na mo�i, co mysl�, nebylo by jeho povinnost� pomst�t se na n�m za muka, krev a smrt na�eho Spasitele?�</p><p>�Kdo by se nepomstil, ot�e!�</p><p>�Pokoj s tebou, v�rn� slu�ebn�ku Ber�nka. Ano!</p><p>Sm�me odpou�t�t k�ivdy, kter� se staly n�m, kdo m� v�ak pr�vo odpustit k�ivdy zp�soben� Bohu? Ale tak jako had plod� hada, jako zloba zlobu a jako zrada zradu, tak se i z Jid�ova jedu narodil druh� zr�dce. A tak jako Jid� vydal �id�m a ��msk�m �oldn���m Spasitele, tak tento zr�dce, kter� �ije mezi n�mi, chce vydat vlk�m Spasitelovy ove�ky. A jestli�e nikdo nep�edejde zradu, jestli�e nikdo v�as nerozdrt� hlavu hada, �ek� n�s v�echny z�huba a s n�mi zahyne i uct�v�n� Ber�nka.�</p><p>D�ln�k na� hled�l s nesm�rn�m neklidem, jako by si nedovedl srovnat v hlav� to, co sly�el, kde�to �ek si te� p�ehodil p�es hlavu c�p pl�t� a za�al opakovat hlasem, kter� vych�zel jakoby z podzem�:</p><p>�B�da v�m, slu�ebn�ci skute�n�ho Boha, b�da v�m, k�es�an� a k�es�anky!�</p><p>A op�t nastalo ticho, op�t bylo sly�et jen lomozen� �ernov�, dut� zp�v mlyn��sk�ch d�ln�k� a �um�n� �eky.</p><p>�Ot�e,� zeptal se kone�n� d�ln�k, �jak� je to zr�dce?�</p><p>Chil�n sv�sil hlavu. �Jak� je to zr�dce! Jid��v syn, syn jeho jedu, kter� p�edst�r�, �e je k�es�an, a chod� do modliteben jen proto, aby mohl bratry ob�alov�vat u caesara, �e ho k�es�an� necht�j� uzn�vat za boha, �e otravuj� font�ny, vra�d� d�ti a cht�j� toto m�sto zni�it tak, aby nez�stal k�men na kameni. Za n�kolik dn� dostanou praetori�ni rozkaz, aby uvrhli do v�zen� starce, �eny a d�ti a vedli je na smrt, tak jako byli posl�ni na popravi�t� otroci Pedania Secunda. A to v�e zp�sobil tento druh� Jid�. Jestli�e v�ak nikdo neztrestal prvn�ho Jid�e, jestli�e se na n�m nikdo nepomstil, jestli�e nikdo nebr�nil Krista v hodin� muk, kdo bude cht�t ztrestat tohoto Jid�e, kdo za�l�pne hada d��v, ne� ho vyslechne caesar, kdo ho sprovod� ze sv�ta, kdo zachr�n� bratry a v�ru v Krista p�ed z�hubou?�</p><p>Urban, kter� sed�l a� dosud na kamenn�m vrouben�, znenad�n� povstal a �ekl:</p><p>�J� to ud�l�m, ot�e.�</p><p>Chil�n povstal tak�, chv�li hled�l do d�ln�kova obli�eje osv�tlen�ho sv�tlem m�s�ce, pak vzt�hl pa�i a polo�il ruku na Urbanovu hlavu.</p><p>�Jdi mezi k�es�any,� �ekl slavnostn�, �jdi do modliteben a ptej se brat�� na l�ka�e Glauka. A jakmile ti ho uk��, pak jej ve jm�nu Kristov� zabij!�</p><p>�Na Glauka?� opakoval d�ln�k, jako by si cht�l toto jm�no vr�t do pam�ti.</p><p>�Zn� ho snad?�</p><p>�Ne, nezn�m. K�es�an� jsou v cel�m ��m� tis�ce a v�ichni se navz�jem neznaj�. Ale z�tra v noci se v Ostrianu sejdou brat�i a sestry do jednoho, p�ijel toti� Velk� Apo�tol Krist�v, kter� tam bude u�it. A tam mi brat�i uk�� Glauka.�</p><p>�V Ostrianu?� zeptal se Chil�n. �To je za m�stsk�mi branami, �e ano? Brat�i i v�echny sestry? V noci?</p><p>Za branami v Ostrianu?�</p><p>�Ano, ot�e. Je to n� h�bitov, mezi Via Salaria a Nomentana. Ty nev�, �e tam bude u�it Velk� Apo�tol?�</p><p>�Nebyl jsem dva dny doma, nedostal jsem proto jeho list. A nev�d�l jsem, kde je Ostrianum, proto�e jsem teprve ned�vno p�i�el z Korintu, kde jsem p�edstaven�m k�es�ansk� obce� Ano, tak to ud�l�! Jestli�e t� Kristus nadchnul, p�jde� v noci do Ostriana, m�j synu, tam najde� mezi brat��mi Glauka a zabije� ho na zp�te�n� cest� do m�sta. Budou ti za to odpu�t�ny v�echny h��chy. A nyn� pokoj s tebou��</p><p>�Ot�e��</p><p>�Poslouch�m t�, slu�ebn�ku Ber�nka.�</p><p>D�ln�k�v obli�ej zrozpa�it�l. V�dy� teprve ned�vno zabil �lov�ka, ba mo�n� �e dokonce dva, av�ak Kristovo u�en� nedovoluje zab�jet. Nezabil ty lidi v sebeobran�, proto�e ani to se nesm�. Nezabil je, B�h uchovej, z touhy po zisku� S�m biskup mu dal bratry, aby mu pomohli, av�ak zab�jet nedovolil. On v�ak proti sv� v�li zabil, proto�e B�h ho potrestal p��li� velkou silou� A te� za to t�ce pyk� Druz� si u �ernov� zp�vaj�, kde�to on, ne��astn�k, mysl� na sv�j h��ch, na to, �e urazil Ber�nka� Co se u� namodlil, naplakal! Co se u� naprosil Ber�nka, aby mu odpustil! A st�le je�t� c�t�, �e nepykal dost� A te� op�t sl�bil, �e zabije zr�dce� A dob�e tak! Odpou�t�t se mohou jen k�ivdy zp�soben� lidem, zabije ho tedy a t�eba p�ed zraky v�ech brat�� a sester, kte�� budou z�tra v Ostrianu. Ale a� Glauka nap�ed odsoud� star�� z brat��, biskup nebo Apo�tol. Zab�t, to nen� tak t�k�, a zab�t zr�dce je dokonce p��jemn�, stejn� jako zab�t vlka nebo medv�da, ale co kdyby Glaukos zahynul nevinn�?</p><p>Co�pak si m��e vz�t na sv�dom� novou vra�du, nov� h��ch a novou ur�ku Ber�nka?</p><p>�Na soud nezb�v� �asu, mil� synu,� odpov�d�l Chil�n, �proto�e zr�dce p�jde p��mo z Ostriana za caesarem do Antia anebo se uch�l� do domu jist�ho patricia, v jeho� je slu�b�ch. Ale tady ti d�m znamen�: uk�e�-li je, a� zabije� Glauka, i biskup, i Velk� Apo�tol po�ehnaj� tv�mu �inu.�</p><p>Po t�ch slovech vy�al pen�zek a pak za�al hledat za pasem n��. Kdy� jej na�el, vyryl jeho ost��m do sestercia znamen� k��e a podal minci d�ln�kovi.</p><p>�Zde je rozsudek na Glauka i znamen� pro tebe.</p><p>A� sprovod� ze sv�ta Glauka a uk�e� je biskupovi, odpust� ti i tu starou vra�du, kter� ses dopustil necht�.�</p><p>D�ln�k s�hl mimod�k po pen�zi, ale proto�e m�l je�t� v p��li� �erstv� pam�ti prvn� vra�du, zmocnil se ho pocit podivn� hr�zy.</p><p>�Ot�e,� �ekl t�m�� prosebn�m hlasem, �bere� si ten �in na sv�dom�? A sly�el jsi s�m, jak Glaukos zrazuje bratry?�</p><p>Chil�n pochopil, �e mus� podat n�jak� d�kazy, n�koho jmenovat, jinak �e se do obrova srdce mohou vloudit pochybnosti. A pojednou mu svitlo ��astn�m n�padem.</p><p>�Posly�, Urbane,� �ekl, �bydl�m v Korintu, ale poch�z�m z K�u a tady v ��m� v�t�puji Kristovo u�en� jist� otrokyni z m�ho rodn�ho kraje; ta otrokyn� se jmenuje Eunik�. Slou�� jako vestiplica v dom� caesarova p��tele, n�jak�ho Petronia. A v tomto dom� jsem sly�el, jak se Glaukos nab�zel, �e ud� v�echny k�es�any, a krom� toho sl�bil jin�mu caesarovu obl�benci, Viniciovi, �e mu mezi k�es�any najde d�vku��</p><p>Tady se odml�el a pohl�dl udiven� na d�ln�ka, jeho� o�i se pojednou zableskly jako o�i zv��ete a v jeho� obli�eji se objevil divok� hn�v a v�hru�n� v�raz.</p><p>�Co je ti?� zeptal se t�m�� ustra�en�.</p><p>�Nic, ot�e. Zabiji z�tra Glauka!�</p><p>Av�ak �ek ml�el; po chv�li uchopil d�ln�kovy pa�e, oto�il jej tak, aby mu m�s��n� sv�tlo padalo p��mo do obli�eje, a dlouho si jej pozorn� prohl�el. Bylo vid�t, �e v duchu v�h�, m�-li se ho vypt�vat d�le a dostat z n�ho v�e, anebo m�-li se prozat�m spokojit s t�m, co se dozv�d�l nebo co si domyslil.</p><p>Nakonec v n�m v�ak zv�t�zila vrozen� opatrnost.</p><p>Oddechl si zhluboka jednou a podruh�, pak polo�il op�t ruku na d�ln�kovu hlavu a zeptal se slavnostn�m, d�razn�m hlasem:</p><p>�U k�tu svat�ho ti dali jm�no Urban, ano?�</p><p>�Ano, ot�e.�</p><p>�Tedy pokoj s tebou, Urbane.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 18</p></title><p>Petronius Viniciovi:</p><p>�Je to s tebou �patn�, carissime! Venu�e ti z�ejm� pom�tla smysly, od�ala rozum, pam� i dar myslit na cokoli jin�ho ne� na l�sku. P�e�ti si po �ase svou odpov�� na m�j dopis a pozn�, jak tv�j duch te� zlhostejn�l ke v�emu, co nen� pr�v� Lygie, jak se zab�v� jen a jen j�, jak se k n� neust�le vrac� a krou�� nad n� jako jest��b nad vyhl�dnutou ko�ist�. U Polluxe! Najdi ji u� p�ece! Jinak�� neobr�t�-li se t�m ��rem v popel zm�n� se v egyptskou Sfingu, kter� se zamilovala, jak se vypr�v�, do bledol�c� Isidy, ke v�emu ohluchla, zlhostejn�la a �ek� jenom na noc, aby se mohla kamenn�ma o�ima d�vat na svou milovanou.</p><p>Pob�hej si po ve�erech v p�evle�en� m�stem, cho� si dokonce s t�m sv�m filozofem do k�es�ansk�ch modliteben. V�e, co vzbuzuje nad�ji a ub�j� �as, je hodno chv�ly. Ale ve jm�nu m�ho p��telstv� k tob� ud�lej jednu v�c: onen Ursus, Lygiin otrok, je pr� neoby�ejn� siln� �lov�k; najmi si tedy Krot�na a podnikejte ty v�pravy ve t�ech. Tak to bude bezpe�n�j�� i rozumn�j��. K�es�an�, jestli�e k nim pat�� Pomponia Graecina a Lygie, nejsou ur�it� takov� zlo�inci, za jak� je lid� v�eobecn� pova�uj�, ale p�i Lygiin� �nosu podali d�kaz, �e jde-li o n�jakou ove�ku z jejich st�da, dovedou nechat �erty stranou. V�m, �e jakmile spat�� Lygii, nezdr�� se a bude� ji cht�t un�st ihned. Jen�e jak to provede� s�m s Chilonidem? Ale Krot�n si u� bude v�d�t rady, i kdyby ji br�nilo deset takov�ch chlap�k� jako Ursus. Chil�nem se nedej vyd�rat, ale na Krot�na pen�z nelituj. To je nejlep�� ze v�ech rad, kter� ti mohu poslat.</p><p>Tady se u� p�estalo mluvit o mal� August� i o tom, �e zem�ela p�soben�m kouzel. Poppaea si na ni je�t� tu a tam vzpomene, ale caesar�v duch je zam�stn�n n���m jin�m; ostatn� je-li pravda, �e diva Augusta je op�t v jin�m stavu, pak se vzpom�nka na prvn� d�t� rozplyne beze stopy i v n�. Jsme u� dva t�dny v Neapoli, vlastn� v Baj�ch. Kdybys byl s to o �emkoli uva�ovat, musily by k tv�mu sluchu dolet�t ohlasy na�eho pobytu zde, proto�e cel� ��m nemluv� ur�it� o ni�em jin�m. Odjeli jsme tedy do Baj�, kde n�s nap�ed p�epadly vzpom�nky na matku a v��itky sv�dom�. Ale v�, jak daleko u� do�el Ahenobarbus? U� i matkovra�da je pro n�ho jen n�m�tem k b�sn�m a z�minkou hr�t tragi�a�kovsk� sc�ny. Kdysi m�l opravdu v��itky sv�dom�, ale jen proto, �e je zbab�lec. Te�, jakmile se p�esv�d�il, �e sv�t le�� u jeho nohou jako d��ve a �e se na n�m nepomstil ��dn� b�h, v��itky u� jen p�edst�r�, aby doj�mal lidi sv�m osudem. N�kdy v noci vyskakuje z l��ka a tvrd�, �e ho pron�sleduj� F�rie, bud� n�s, prohl�� si s�m sebe, stav� se do p�zy komedianta hraj�c�ho �lohu Oresta, ov�em do p�zy �patn�ho komedianta, recituje �eck� ver�e a pozoruje, zda ho obdivujeme. A my ho ov�em obdivujeme! A m�sto abychom mu �ekli: ,Jdi sp�t, �a�ku!�, nala�ujeme se tak� do tragick�ho t�nu a br�n�me velik�ho um�lce p�ed F�riemi.</p><p>U Kastora! Musel jsi p�ece sly�et aspo� to, �e v Neapoli u� ve�ejn� vystoupil. Sehnali z Neapole a z okoln�ch m�st v�echny �eck� pobudy a ti naplnili ar�nu tak nep��jemn�mi v�pary �esneku a potu, �e jsem d�koval boh�m, �e nemus�m sed�t s augusti�ny v prvn�ch �ad�ch, ale mohu b�t s Ahenobarbem za sc�nou. A v��il bys, �e se b�l? Skute�n� se b�l! Chytal m� za ruku a kladl si ji na srdce, kter� opravdu bu�ilo rychleji.</p><p>D�chal rychle a v okam�iku, kdy m�l vystoupit na sc�nu, zbledl jako pergamen a na �ele mu vyvstaly kapky potu. A v�d�l p�ece, �e ve v�ech �ad�ch sed� p�ipraveni praetori�ni ozbrojen� klacky, jimi� m�li rozn�covat nad�en�, kdyby bylo zapot�eb�. Ale zapot�eb� nebylo.</p><p>��dn� hejno opic z okol� Kart�ga nedovede v�e�t�t tak, jak v�e�t�la ta ch�tra. Pov�d�m ti: z�pach �esneku vanul a� na sc�nu. A Nero se klan�l, tiskl si ruku na srdce, pos�lal jim polibky a plakal. Pak jako opil� p�ib�hl k n�m, kdo� jsme �ekali za sc�nou, a volal: ,Co jsou v�echny triumfy proti tomuto m�mu triumfu?!�</p><p>A l�za v hledi�ti st�le je�t� vyla a tleskala, proto�e v�d�la, �e si vytlesk�v� milost, dary, hry, losy a novou pod�vanou na caesara-�a�ka. J� se jim ani nediv�m, �e tleskali, proto�e n�co takov�ho je�t� nevid�li. A Nero co chv�li opakoval: ,Pod�vejte se, to jsou �ekov�! Pod�vejte se, to jsou �ekov�!� A m�m dojem, �e od toho okam�iku je�t� v�ce vzrostla jeho nen�vist k ��mu, i kdy� do ��ma byli vysl�ni zvl�tn� poslov� se zpr�vou o triumfu, tak�e tu v t�chto dnech o�ek�v�me projevy d�k� od sen�tu. Hned po prvn�m Neronov� vystoupen� tu do�lo k zvl�tn� ud�losti. Znenad�n� se z��tilo divadlo. Ale u� kdy� lid� byli pry�. Byl jsem na m�st� ne�t�st� a nevid�l jsem, �e by z trosek vyt�hli by� jen jedinou mrtvolu. Mnoho lid�, ba i �ek�, se na to d�v� jako na hn�v boh� za zneuct�n� caesarsk� moci, ale Nero naopak tvrd�, �e je to projev n�klonnosti boh�, kte�� z�ejm� bd� nad jeho zp�vem i nad t�mi, kdo� jej poslouchaj�. Proto se ob�tuje po v�ech chr�mech a po��daj� se velk� d�kovn� slavnosti. Pro Nerona je to dal�� pob�dka k cest� do Achaje. P�ed n�kolika dny mi v�ak �ekl, �e se boj�, co tomu �ekne ��msk� lid a zda se nevzbou��, a to jak z l�sky k n�mu, tak i ze strachu o rozd�v�n� obil� a o hry, o kter� by mohl p�ij�t, kdyby caesar byl del�� dobu mimo m�sto.</p><p>P�esto v�ak jedeme do Beneventa prohl�dnout si �evcovsk� p�epych, j�m� se n�m pochlub� Vatinius, a odtamtud pak pod ochranou bo�sk�ch Helenin�ch bratr� do �ecka. Pokud jde o mne, v�iml jsem si jedn� v�ci, �e toti�, �ije-li �lov�k mezi zt�e�t�nci, st�v� se tak� zt�e�t�ncem, ba co v�ce, nach�z� v zt�e�t�nostech jist� p�vab. �ecko a cestov�n� za zvuku tis�c� louten, triumf�ln� bakchick� pr�vod, v n�m� jsi obklopen nymfami a bakchantkami ov�n�en�mi myrtovou zelen�, vinnou r�vou a zimolezem, vozy ta�en� tyg��mi sp�e�en�mi, kv�tiny, thyrsy, v�nce, vol�n�: evoe!, hudba, poezie a tleskaj�c� Hellada�� to v�e je kr�sn�. Jen�e my se tu zab�v�me je�t� sm�lej��mi z�m�ry. Chceme vytvo�it jak�si poh�dkov� v�chodn� imp�rium, zemi palem, slunce, poezie, skute�nosti prom�n�n� v sen, �ivota prom�n�n�ho v jednu jedinou rozko�.</p><p>Chceme zapomenout na ��m a p�em�stit t�i�t� sv�ta n�kam mezi �ecko, Asii a Egypt, chceme ��t ne �ivotem lid�, n�br� boh�, nechceme v�d�t, co je to v�ednost, chceme se potulovat na zlat�ch galer�ch ve st�nu purpurov�ch plachet po Archipelagu, b�t Apoll�nem, Osiridem i Baalem v jedn� osob�, z��it r��ov� s �erv�nky, zlat� se sluncem, st��brn� s m�s�cem, porou�et, zp�vat, sn�t� A v��il bys, �e i j�, t�eba�e m�m je�t� za n�jak� ten sestercius rozumu a za n�jak� ten as soudnosti, �e i j� se d�v�m strhovat t�mito fantastick�mi v�mysly a �e se jimi d�v�m strhovat proto, �e i kdy� jsou neuskute�niteln�, jsou aspo� velk� a neoby�ejn�?</p><p>Takov� poh�dkov� imp�rium by p�ece jen bylo n�co, co by jednou, po dlouh�ch, dlouh�ch stalet�ch p�ipadalo lidem jako sen. Proto�e dokud Venu�e nevezme na sebe podobu t�eba takov� Lygie nebo aspo� takov� otrokyn�, jako je Eunik�, a dokud se �ivot neozdob� um�n�m, dotud je tento �ivot s�m o sob� pr�zdn� a m�v� �asto podobu opice. Jen�e M�d�nobrad� neuskute�n� sv� n�pady, u� proto ne, �e v onom poh�dkov�m kr�lovstv� poezie a V�chodu by nesm�lo b�t m�sto pro zradu, podlost a smrt, kde�to v Neronovi �ije pod pl�t�kem b�sn�ka prach�patn� komediant, p�ihloupl� forman a plytk� tyran. M�sto toho v�eho odstra�ujeme lidi, jestli�e n�m jakkoli p�ek�ej�. Uboh� Torquatus Silanus je u� st�nem. Pro��zl si ��ly p�ed n�kolika dny.</p><p>Lecanius a Licinius p�ij�maj� plni strachu konsul�t, star� Thrasea neujde smrti, proto�e m� odvahu b�t �estn�m �lov�kem. Tigellinus nen� dosud s to vymoci pro mne rozkaz, abych si otev�el ��ly. Pot�ebuj� m� je�t�. Nejen jako arbitra elegantiae, n�br� i jako �lov�ka, bez jeho� rad a vkusu by se nemusil vyda�it v�let do Achaje. Nejednou si v�ak mysl�m, �e to mus� d��v nebo pozd�ji skon�it, a v�, o� mi pak nejv�ce jde?</p><p>O to, aby M�d�nobrad� nedostal tu moji ��i z murrhy, kterou zn� a obdivuje�. Bude�-li v okam�iku m� smrti u mne, d�m ti ji, bude�-li daleko, tak ji rozbiji. Ale prozat�m m�me p�ed sebou �evcovsk� Beneventum, olympsk� �ecko a Fatum, kter� ur�uje ka�d�mu z n�s nezn�m� a nep�edv�dan� cesty. Bu� zdr�v a najmi si Krot�na, proto�e jinak ti Lygii vezmou podruh�. A� u� nebude� pot�ebovat Chilonida, po�li mi ho, a� budu kdekoli. Mo�n� �e z n�ho ud�l�m druh�ho Vatinia, a mo�n� �e se konsulov� a sen�to�i budou je�t� p�ed nim t��st, tak jako se t�esou p�ed t�m nyn�j��m ryt��em Dratvi�kou. St�lo by za to do�kat se takov� pod�van�. A� z�sk� zp�tky Lygii, podej mi o tom zpr�vu, abych za v�s mohl ob�tovat ve zdej��m okrouhl�m Venu�in� chr�mku p�rek labut� a p�rek holub�. Vid�l jsem onehdy ve snu Lygii na tv�m kl�n�, jak hled� tv� �sta. Vynasna� se, aby to byl v�teck� sen. K� nen� mrak� na tv�m nebi, a budou-li, a� maj� barvu i v�ni r���. Bu� zdr�v!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 19</p></title><p>Vinicius sotva do�etl, kdy� se do knihovny, nik�m neohl�en, ti�e vkradl Chil�n. Slu�ebnictvo m�lo toti� rozkaz pustit ho dovnit� v ka�dou denn� i no�n� dobu.</p><p>�K� je ti bo�sk� matka tv�ho velkolep�ho p�edka Aenea stejn� p��zniv�, pane, jako byl p��zniv� mn� bo�sk� syn Majin,� �ekl.</p><p>�To znamen�?� zeptal se Vinicius a vysko�il od stolu, u kter�ho sed�l.</p><p>A Chil�n zvedl hlavu a zvolal:</p><p>�Heur�ka!�</p><p>Mlad� patricius byl tak rozru�en, �e hodnou chv�li nebyl s to promluvit ani slova.</p><p>�Vid�l jsi ji?� zeptal se kone�n�.</p><p>�Vid�l jsem Ursa, pane, a mluvil jsem s n�m.�</p><p>�A v�, kam se skryli?�</p><p>�Ne, pane. N�kdo by snad ze sam� je�itnosti dal Lygovi najevo, �e uh�dl, kdo je, n�kdo jin� by se sna�il vyp�trat, kde bydl�, a dostal by bu� r�nu p�st�, po kter� by ho p�estaly zaj�mat v�echny pozemsk� z�le�itosti, anebo by vzbudil v obrovi podez�en� a zavinil by, �e by pro to d�v�e vyhledali je�t� dnes v noci nov� �kryt.</p><p>J� jsem to v�ak neud�lal, pane. Mn� sta��, kdy� v�m, �e Ursus pracuje u mlyn��e nedaleko Emporia a �e se ten mlyn�� jmenuje Demas, tak jako tv�j propu�t�nec; a sta�� mi to proto, �e te� ho m��e kter�koli tv�j otrok, jemu� d�v��uje�, r�no sledovat a vysl�dit jejich skr��.</p><p>J� ti, pane, p�in��m jen jistotu, �e jestli�e je v ��m� Ursus, je zde i bo�sk� Lygie. A pak druhou zpr�vu, �e dnes v noci bude Lygie skoro dozajista v Ostrianu��</p><p>�V Ostrianu? Kde je to?� sko�il mu do �e�i Vinicius, z�ejm� ochoten b�et ihned na ono m�sto.</p><p>�Je to star� hypogaion mezi Via Salaria a Via Nomentana. Onen k�es�ansk� pontifex maximus, o kter�m jsem se ti zm�nil, pane, a kter�ho �ekali mnohem pozd�ji, u� p�ijel a dnes v noci bude k�t�t a u�it na onom h�bitov�. K�es�an� se se svou v�rou skr�vaj�, proto�e i kdy� nebyly dosud vyd�ny ��dn� edikty, kter� by ji zakazovaly, lid� je nen�vid�, musej� tedy b�t opatrn�. S�m Ursus mi pov�dal, �e se dnes v Ostrianu shrom�d� v�ichni do jednoho, proto�e ka�d� chce vid�t a sly�et �lov�ka, kter� byl prvn�m Kristov�m u�edn�kem a kter�ho k�es�an� naz�vaj� Apo�tolem. A proto�e u k�es�an� poslouchaj� k�z�n� �eny stejn� jako mu�i, nebude tam z �en snad jen jedin� Pomponia, kter� by asi nemohla od�vodnit p�ed Aulem, vyznava�em star�ch boh�, pro� odch�z� v noci z domu. Av�ak Lygie, � pane, kter� je pod ochranou Ursa a star��ch obce, p�jde nade v�i pochybnost s ostatn�mi �enami.�</p><p>Vinicius, kter� �il a� dosud jako v hore�ce, udr�ov�n p�i �ivot� jen nad�j�, poc�til nyn�, kdy� se zd�lo, �e se tato nad�je vypl�uje, takovou slabost, jak� p�ich�z� na �lov�ka u c�le dlouh� cesty, kter� byla nad jeho s�ly.</p><p>Chil�n si toho v�iml a rozhodl se, �e toho vyu�ije.</p><p>�Br�ny hl�daj� sice tv� lid�, pane, a k�es�an� to mus� v�d�t. Jen�e oni nepot�ebuj� br�ny. Tiber je tak� nepot�ebuje, a t�eba�e je od �eky k on�m silnic�m daleko, vyplat� se j�t del�� cestou, jde-li o to, vid�t ,Velk�ho Apo�tola�. Ostatn� k�es�an� mohou zn�t tis�c zp�sob�, jak se dostat za hradby, a j� v�m, �e je znaj�.</p><p>V Ostrianu najde�, pane, Lygii, a i kdyby tam nebyla ona�� to ov�em pokl�d�m za nemo�n� -, bude tam Ursus, proto�e mi sl�bil, �e zabije Glauka. S�m mi �ekl, �e p�ijde a tam ho zabije, sly��, urozen� tribune?</p><p>Nu�e, bu�to ho bude� sledovat a dozv� se, kde Lygie bydl�, anebo rozk�e� sv�m lidem, aby ho zajali jako vraha, a a� ho bude� m�t v rukou, vynut� si od n�ho p�izn�n�, kam skryl Lygii. J� jsem sv� ud�lal! N�kdo jin� by ti �ekl, � pane, �e vypil s Ursem deset kanthar� nejlep��ho v�na, ne� z n�ho dostal to tajemstv�; jin� by ti zase �ekl, �e s n�m prohr�l tis�c sesterci� ve scriptae duodecim anebo �e od n�ho koupil zpr�vy za dva tis�ce � V�m, �e bys mi to nahradil dvojn�sob, ale j� jsem p�esto jednou v �ivot� � toti� cht�l jsem ��ci: jako po cel� sv�j �ivot budu i te� poctiv�, proto�e douf�m, �e v�echny m� v�lohy i nad�je p�ed�� tv� velikomyslnost, jak se vyj�d�il velkodu�n� Petronius.�</p><p>Av�ak Vinicius, kter� byl jako voj�k zvykl� v�d�t si rady ve v�ech situac�ch a tak� hned jednat, brzy ovl�dl svou chvilkovou slabost a �ekl:</p><p>�Nezklame� se v m� velkomyslnosti, ale nap�ed p�jde� se mnou do Ostriana.�</p><p>�J� do Ostriana?� zeptal se Chil�n, kter� nem�l nejmen�� chuti tam j�t. �J� jsem ti, �lechetn� tribune, sl�bil, �e ti Lygii najdu, ale nesl�bil jsem ti, �e ji unesu� Jen si, pane, p�edstav, co by se se mnou stalo, kdyby ten lygijsk� medv�d rozs�pal Glauka a vz�p�t� zjistil, �e ho rozs�pal ne pr�v� opr�vn�n�? Co� by m� pak nepova�oval (ostatn� nespr�vn�) za p�vodce sp�chan� vra�dy? Pomni, pane, �e o� v�t��m je n�kdo filozofem, o to nesnadn�ji dovede odpov�dat na hloup� ot�zky pros���k�. Co bych mu tedy odpov�d�l, kdyby se mne zeptal, pro� jsem na�kl l�ka�e Glauka? Jestli�e m� v�ak podez�r�, �e t� klamu, pov�m ti toto: zapla� mi teprve pak, a� ti uk�i d�m, v n�m� bydl� Lygie, a dnes mi projev jen drobet �t�drosti, abych nez�stal tak docela bez odm�ny, kdyby ses i ty, � pane (k� t� p�ed t�m chr�n� v�ichni bozi), m�l st�t ob�t� n�jak�ho ne�t�st�. V�m, �e bys to nikdy nep�enesl p�es srdce.�</p><p>Vinicius p�istoupil ke sk��nce zvan� arca, kter� st�la na mramorov�m podstavci, vy�al z n� v��ek a hodil jej Chil�novi.</p><p>�To jsou serupula,� �ekl. �A� bude Lygie v m�m dom�, dostane� stejn� velk� m�ec aure�.�</p><p>�Jovi�i!� zvolal Chil�n.</p><p>Av�ak Vinicius svra�til obo��.</p><p>�J�st dostane� tady a pak si m��e� odpo�inout. Do ve�era se mi odtud nehne�, a a� se setm�, p�jde� se mnou do Ostriana.�</p><p>V �ekov� obli�eji se objevil na okam�ik strach a nerozhodnost, ale pak se uklidnil a �ekl:</p><p>�Kdo by ti mohl odolat, pane! P�ijmi tato slova jako dobrou v�tbu, tak jako p�ijal podobn� slova n� velk� hrdina v Hamm�nov� svatyni. Pokud jde o mne, tato scrupula (a zat��sl m�cem) p�emohla m� skrupule, a to u� nemluv�m o tv� spole�nosti, kter� je pro mne �t�st�m a po�itkem��</p><p>Av�ak Vinicius ho netrp�liv� p�eru�il a za�al se vypt�vat na podrobnosti rozmluvy s Ursem. Jedna v�c z nich vypl�vala docela jasn�: �e bu� odhal� je�t� dnes v noci Lygiin �kryt, anebo �e j� sam� se budou moci zmocnit na zp�te�n� cest� z Ostriana. A p�i tomto pomy�len� se Vinicia zmoc�ovala ��len� radost. Te�, kdy m�l u� t�m�� jistotu, �e z�sk� Lygii zp�t, hn�v i nen�vist k n� zmizely. Pr�v� pro tuto radost j� odpustil v�echna provin�n�. Myslil na ni jen jako na drahou a vytou�enou bytost a m�l takov� dojem, jako by se m�la vr�tit z dlouh� cesty. M�l chu� svolat otroky a rozk�zat jim, aby vyzdobili d�m girlandami. Nehn�val se v tomto okam�iku dokonce ani na Ursa. Byl ochoten odpustit v�e a v�em. Chil�n, k n�mu� c�til dosud p�es jeho slu�by jist� odpor, p�ipadal mu te� poprv� jako z�bavn� a z�rove� nev�edn� �lov�k. Rozjasnil se mu d�m, vyjasnily se mu o�i, vyjasnil se mu obli�ej. Znovu poc�til v sob� ml�d� a radost ze �ivota. D��v�j�� chmurn� utrpen� mu je�t� nep�ineslo dost jasnou p�edstavu, jak m� Lygii r�d. Pochopil to teprve te�, kdy� m�l nad�ji, �e ji z�sk�. Touha po n� se v n�m probouzela, jako se na ja�e probouz� zem� proh��t� sluncem, ale jeho v�e� nebyla te� u� tak slep� a divok�, n�br� sp�e radostn� a citupln�. C�til v sob� bezmeznou energii a byl p�esv�d�en, �e jakmile jen spat�� na vlastn� o�i Lygii, u� ho o ni nep�iprav� ani v�ichni k�es�an� cel�ho sv�ta, ba ani s�m caesar.</p><p>Av�ak Chil�n, jemu� Viniciova radost dodala sm�losti, za�al mu d�vat rady. Podle n�ho nem�li je�t� vyhr�no a budou musit zachov�vat nejv�t�� opatrnost, jinak by p�i�lo cel� d�lo nazmar. Zap��sahal tak� Vinicia, aby se Lygie nezmoc�oval v Ostrianu. M�li by tam j�t s kapucemi na hlav�ch a se zast�en�mi obli�eji a spokojit se pouh�m pozorov�n�m v�ech p��tomn�ch z n�kter�ho tmav�ho kouta. Jakmile spat�� Lygii, bude nejbezpe�n�j�� j�t vpovzd�li za n�, zjistit, do kter�ho domu vch�z�, a druh� den za sv�t�n� obstoupit tento d�m s velkou silou otrok� a zmocnit se Lygie za b�l�ho dne. Proto�e Lygie je rukojm� a pat�� vlastn� caesarovi, m��e to Vinicius ud�lat, ani� se bude musit ob�vat z�kon�. Kdyby Lygii nena�li v Ostrianu, p�jdou za Ursem a v�sledek bude t��. Na h�bitov nemohou j�t s velk�m po�tem lid�, mohli by toti� na sebe snadno upoutat pozornost a pak by k�es�an�m sta�ilo pozh�et v�echna sv�tla, tak jak to ud�lali p�i prvn�m �nosu, a rozprchnout se anebo poschov�vat ve tm�, ve skr���ch, kter� znaj� jen oni. Budou se v�ak muset ozbrojit a je�t� l�pe bude, vezmou-li s sebou dva d�v�ryhodn� a siln� lidi jako ochranu pro ka�d� p��pad.</p><p>Vinicius uzn�val, �e Chil�n m� naprostou pravdu, a proto�e si z�rove� vzpomn�l na Petroniovy rady, p�ik�zal otrok�m, aby mu p�ivedli Krot�na. Chil�n, kter� znal v�echny lidi v ��m�, uklidnil se o�ividn�, kdy� usly�el jm�no zn�m�ho atleta, jeho� nadlidsk� s�le se u� nejednou obdivoval v ar�n�, a prohl�sil, �e tedy do Ostriana p�jde. M�ec pln� velk�ch aure� se mu zd�l s Krot�novou pomoc� mnohem dosa�iteln�j��.</p><p>Usedl tedy v dobr� n�lad� ke stolu, k n�mu� ho po chv�li pozval spr�vce atria, a p�i j�dle vypr�v�l otrok�m, jak p�inesl jejich p�novi z�zra�nou mast, j� sta�� nat��t kopyta sebehor��ch kon�, aby pak nechali p�i z�vodech v�echny ostatn� daleko vzadu. Tu mast ho nau�il p�ipravovat jist� k�es�an, nebo� k�es�an�t� star�� se vyznaj� v kouzlech a ��rech daleko l�pe ne� sami Thesalov�, i kdy� Thes�lie je sv�mi �arod�jnicemi proslul�. K�es�an� chovaj� k n�mu nesm�rnou d�v�ru, a pro�, toho se snadno dovt�p� ka�d�, kdo v�, co znamen� ryba. P�i t�chto slovech pozoroval bedliv� tv��e otrok�, doufaje, �e mezi nimi objev� k�es�ana a ohl�s� to Viniciovi. Kdy� ho v�ak tyto nad�je zklamaly, dal se s nesm�rnou chut� do j�dla a do pit�, ne�et�il p�i tom pochvalami kucha�i a uji��oval ho, �e se ho pokus� od Vinicia odkoupit. Jeho veselou n�ladu kalilo jen pomy�len� na to, �e v noci bude muset j�t do Ostriana.</p><p>Ut�oval se v�ak t�m, �e tam p�jde v p�evle�en�, potm� a s dv�ma lidmi, z nich� jednoho zbo��uje jako sil�ka cel� ��m a druh� je patricius a vysok� vojensk� hodnost��. I kdyby Vinicia objevili, ��kal si v duchu, neodv�� se vzt�hnout na n�ho ruku, a pokud jde o mne, pak budou muset b�t moc velc� chytr�ci, budou-li cht�t spat�it t�eba jen �pi�ku m�ho nosu.</p><p>Potom si za�al vybavovat v mysli rozmluvu s d�ln�kem a to rozpom�n�n� ho naplnilo novou nad�j�. Nebyl ani trochu na pochyb�ch, �e ten d�ln�k byl Ursus.</p><p>V�d�l z vypr�v�n� Viniciova i t�ch, kdo� doprov�zeli Lygii z caesarova pal�ce, o neoby�ejn� s�le toho �lov�ka. A proto�e se u Euricia vypt�val na zvl᚝ siln� lidi, nebylo nic divn�ho, �e mu doporu�ili Ursa. A pak ani d�ln�kovy rozpaky a pobou�en� p�i zm�nce o Viniciovi a o Lygii mu nedovolovaly pochybovat, �e ho tyto osoby zvl᚝ zaj�maj�. D�ln�k se zmi�oval tak� o pok�n� za zabit� �lov�ka�� a Ursus zabil p�ece Atacina. A kone�n� d�ln�kova podoba odpov�dala naprosto tomu, co vypr�v�l Vinicius o Lygovi. Jen snad zm�n�n� jm�no mohlo budit pochybnosti, jen�e Chil�n u� v�d�l, �e k�es�an� p�ij�maj� u k�tu �asto jin� jm�na.</p><p>Jestli�e Ursus zabije Glauka, ��kal si Chil�n, bude dob�e, jestli�e ho nezabije, i to bude dobr� znamen�.</p><p>Bude to d�kaz, jak t�k� je pro k�es�any zab�jet. Vyl��il jsem p�ece Glauka jako Jid�ova rodn�ho syna a jako zr�dce v�ech k�es�an�; byl jsem tak v�mluvn�, �e by se byl ustrnul k�men a sl�bil by spadnout Glaukovi na hlavu, a p�esto jsem jen taktak p�im�l toho lygijsk�ho medv�da, aby mi sl�bil, �e na� polo�� svou tlapu� V�hal, necht�l, vypr�v�l o sv� l�tosti a o sv�m pok�n�. Z�ejm� to u k�es�an� nepova�uj� za spr�vn� Bezpr�v� zp�soben� n�m je t�eba odpou�t�t, za bezpr�v� sp�chan� na jin�ch nen� dovoleno se mst�t, ergo, pov�z, Chil�ne, co ti m��e hrozit? Glaukos se ti nesm� pomst�t� Ursus, jestli�e nezabije Glauka za tak velik� provin�n�, jako je zrada v�ech k�es�an�, zabije t�m m�n� tebe za tak mal� provin�n�, jako je zrada jednoho k�es�ana. Ostatn�, jen co uk�i tomu viln�mu h�ebe�kovi hn�zdo t� hrdli�ky, umyji si z toho v�eho ruce a odst�huji se zp�tky do Neapole. K�es�an� mluv� tak� o jak�msi um�v�n� rukou, je to tedy z�ejm� zp�sob, jak s kone�nou platnost� skoncovat s ��mkoliv, co �lov�k s nimi m�. Jsou n�jak dob��, ti k�es�an�, a tak �patn� se o nich mluv�! � bohov�! Takov� je u� spravedlnost na sv�t�. Ale j� m�m to u�en� r�d u� proto, �e nedovoluje zab�jet. A jestli�e nedovoluje zab�jet, pak asi nedovoluje ani kr�st, ani podv�d�t, ani fale�n� sv�d�it. Nezd� se tedy, �e by to bylo snadn� u�en�. U�� z�ejm� nejen poctiv� um�rat, jak u�� i stoikov�, n�br� i poctiv� ��t. Jestli�e se n�kdy zmohu na majetek a budu m�t takov� d�m, jako je tenhle, a tolik otrok�, stanu se snad k�es�anem na tak dlouho, jak dlouho mi to bude k prosp�chu. Proto�e bohat� si m��e dovolit v�ecko, dokonce i ctnostn� �ivot� Ano! Je to n�bo�enstv� pro bohat� a nerozum�m tedy, jak to, �e je mezi nimi tolik chud�k�. Co z toho maj� a pro� dovoluj� ctnosti, aby jim poutala ruce? Mus�m si to n�kdy promyslit. Prozat�m d�ky tob�, Herme, �es mi pomohl naj�t toho jezevce� Ale jestli�e jsi to ud�lal pro ty dv� jalovice, b�l� jednoro�ky s pozlacen�mi rohy, pak se ti div�m. Sty� se, Argobijce! Tak chytr� b�h, a �e by u� p�edem nevytu�il, �e nic nedostane? Ob�tuji ti za to svou vd��nost, ale jestli�e d�v� p�ed mou vd��nost� p�ednost dv�ma dobyt�at�m, pak s�m jsi t�et� a v nejlep��m p��pad� bys m�l b�t pastuchou, a ne bohem.</p><p>A dej si tak� pozor, abych jako filozof lidem nedok�zal, �e neexistuje�, proto�e pak by ti p�estali ob�tovat v�ichni. S filozofy m� lep�� si to nerozh�zet.</p><p>Rozmlouvaje takto s�m se sebou a s Hermem, nat�hl se na lavici, podlo�il si pod hlavu pl᚝, a jakmile otroci sklidili se stolu, usnul. Probudil se teprve, anebo byl vlastn� probuzen, kdy� p�i�el Krot�n. Odebral se do atria a se zal�ben�m si prohl�el mohutnou lanistovu, exgladi�torovu postavu, kter� svou obrovitost� jako by vypl�ovala cel� atrium. Krot�n se u� dohodl na odm�n� za v�pravu a pravil pr�v� Viniciovi:</p><p>�U Herkula! Dob�e, pane, �e ses p�ihl�sil dnes, proto�e z�tra odj�d�m do Beneventa, kam m� pozval urozen� Vatinius, abych tam p�ed caesarem z�pasil s n�jak�m Syfaxem, pr� nejsiln�j��m negrem, jak�ho kdy zrodila Afrika. Dovede� si, pane, p�edstavit, jak jeho p�te� chrupne v objet� m�ch pa��? Ale krom� toho mu p�st� rozt��t�m jeho �ernou �elist.�</p><p>�U Polluxe!� odpov�d�l Vinicius. �Jsem p�esv�d�en, �e to ud�l�, Krot�ne.�</p><p>�A ud�l� v�born�,� dodal Chil�n. �Ano!� Krom� toho mu rozt��ti �elist! To je dobr� my�lenka a �in, kter� je t� hoden. Cht�l bych se s tebou vsadit, �e mu tu �elist rozt��t�. Ale te� si nat�i �dy olejem, m�j Herkule, a op�sej se, nebo� v�z, �e se m��e� utkat s opravdick�m Kakem. Ten �lov�k, co hl�d� to d�v�e, o kter� jde urozen�mu Viniciovi, m� pr� nev�edn� s�lu.�</p><p>Chil�n to ��kal jen proto, aby podr�dil Krot�novu je�itnost, ale Vinicius �ekl:</p><p>�Ano, mluv� pravdu. Nevid�l jsem to, ale vypr�v�li mi o n�m, �e chyt� za rohy b�ka a t�hne ho, kam chce.�</p><p>�Oj!� zvolal Chil�n, kter� si nedovedl p�edstavit, �e by Ursus byl tak siln�.</p><p>Ale Krot�n se pohrdav� usm�l.</p><p>�Jsem ochoten, urozen� pane,� �ekl, �zmocnit se tady touhle rukou toho, koho p�ik�e�, tou druhou se ubr�nit sedmi takov�m Lyg�m a p�in�st ti d�v�e dom�, i kdyby se v�ichni ��m�t� k�es�an� hnali za mnou jako kalabrij�t� vlci. A jestli�e to nedok�i, m��e� m� d�t zbi�ovat tady na tomhle impluviu!�</p><p>�Nedovol mu to, pane,� vyk�ikl Chil�n. �Po�nou na n�s h�zet kamen�m a co n�m pak bude platna jeho s�la? Co�pak nebude lep�� un�st d�v�e z domu a nevystavovat tak ani ji, ani sebe z�hub�?�</p><p>�Tak je to t�eba ud�lat, Krot�ne,� �ekl Vinicius.</p><p>�Tv� pen�ze, tv� v�le! Jen, pane, nezapome�, �e z�tra jedu do Beneventa.�</p><p>�Jen ve m�st� m�m p�t set otrok�,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Pak jim pokynul, aby ode�li, a s�m se odebral do knihovny. Tam usedl a napsal Petroniovi:</p><p>�Chil�n na�el Lygii. Dnes ve�er jdu s n�m a s Krot�nem do Ostriana a unesu ji bu�to hned, anebo z�tra z domu. K� ti bohov� se�lou v�e, co si jen p�eje�. Bu� zdr�v, carissime, radost mi toti� br�n� ps�t d�le.�</p><p>Odlo�il t�tinu a za�al rychle p�ech�zet sem a tam, proto�e krom� radosti, kter� mu zaplavovala du�i, stravovala ho tak� hore�ka. P�edstavoval si, �e z�tra bude Lygie v tomto dom�. Nev�d�l, jak s n� nalo��, c�til v�ak, �e bude-li ho cht�t milovat, stane se jej�m otrokem. Vzpomn�l si, jak ho Akt� uji��ovala, �e ho Lygie milovala, a to ho hluboce vzru�ovalo. P�jde tedy jen o to, p�emoci panensk� stud a jak�si sliby, kter� z�ejm� p�ikazuje k�es�ansk� u�en�. Je-li tomu tak, pak bude-li Lygie u� jednou v jeho dom� a podlehne-li p�emlouv�n� nebo n�sil�, mus� si potom u� jen ��ci:</p><p>�Stalo se!� a d�le z n� u� bude povoln� a miluj�c� �ena.</p><p>Av�ak proud t�chto ��astn�ch my�lenek mu p�eru�il Chil�n�v p��chod.</p><p>�Pane,� �ekl �ek, �je�t� n�co mi napadlo: co kdy� maj� k�es�an� jak�si zn�mky, jak�si tessery, bez nich� nepust� nikoho do Ostriana? V�m, �e v modlitebn�ch to tak b�v�, a dostal jsem takovou tesseru od Euricia.</p><p>Dovol mi tedy, pane, zaj�t k n�mu, d�kladn� se ho na v�e vyptat a opat�it si ty zn�mky, jestli�e se uk�e, �e jsou nutn�.�</p><p>�Dobr�, u�lechtil� mudr�e,� odpov�d�l vesele Vinicius. �Mluv� jako proz�rav� �lov�k a pat�� ti za to pochvala. P�jde� tedy k Euriciovi nebo kam se ti zl�b�, ale pro jistotu nech tady na tom stole ten m�ec, kter� jsi dostal.�</p><p>Chil�n, kter� se v�dycky nerad lou�il s pen�zi, se zamra�il, ale uposlechl rozkazu. Pak ode�el. Z Carin k Cirku, u n�ho� st�l Eurici�v kr�mek, nebylo p��li� daleko, vr�til se proto je�t� dlouho p�ed ve�erem.</p><p>�Tady jsou zn�mky, pane. Bez nich by n�s nepustili dovnit�. Vyptal jsem se d�kladn� na cestu a z�rove� jsem Euriciovi �ekl, �e pot�ebuji ty zn�mky jen pro sv� p��tele, s�m toti� nep�jdu, proto�e je to pro mne, star�ho �lov�ka, p��li� daleko, a �e se ostatn� setk�m s Velk�m Apo�tolem z�tra, tak�e mi bude moci opakovat nejkr�sn�j�� ��sti sv�ho k�z�n�.�</p><p>�Jak to, �e nep�jde�? Mus� j�t!� �ekl Vinicius.</p><p>�V�m, �e mus�m, ale p�jdu d�kladn� zahalen a v�m rad�m, abyste to ud�lali tak� tak, jinak bychom mohli pt��ky vypla�it.�</p><p>Za malou chv�li se za�ali chystat na cestu, proto�e na sv�t padal u� soumrak. Vzali si galsk� pl�t� s kapucemi a lucerny. Vinicius krom� toho vyzbrojil sebe a sv� druhy kr�tk�mi zak�iven�mi no�i a Chil�n si nasadil paruku, kterou si opat�il cestou od Euricia.</p><p>Pak sp�n� vyrazili, aby do�li ke vzd�len� Noment�nsk� br�n� je�t� d��ve, ne� ji zav�ou.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 20</p></title><p>�li po Vicu Patriciu, pod �pat�m Viminalu k b�val� Vimin�lsk� br�n� a kolem pl�n�, na kter� postavil pozd�ji Diokleci�n n�dhern� l�zn�. Pro�li kolem zbytk� zd� Servia Tullia, a jdouce je�t� pust��mi m�sty, do�li k Noment�nsk� silnici. Zde odbo�ili doleva sm�rem k Via Salaria a octli se mezi pahorky, kde bylo plno p�skoven a tu a tam i h�bitov. Mezit�m se setm�lo u� docela, a proto�e m�s�c je�t� nevy�el, byli by t�ko hledali cestu, neb�t toho, �e jim ji ukazovali sami k�es�an�, jak to p�edv�dal Chil�n. Vpravo, vlevo i vp�edu, v�ude bylo vid�t tmav� postavy, sp�chaj�c� opatrn� do p�s�it�ch �voz�. N�kte�� z t�chto lid� nesli lucerni�ky, zakr�vaj�ce je v�ak co nejpe�liv�ji pl�ti, jin�, kte�� znali dob�e cestu, �li potm�. Zku�en� vojensk� Vinici�v zrak rozezn�val podle pohyb� mlad�� mu�e, starce, belhaj�c� se o hol�ch, i �eny, zahalen� pe�liv� do dlouh�ch stol. Ne�etn� chodci a vesni�an� odj�d�j�c� z m�sta pova�ovali patrn� tyto no�n� poutn�ky za d�ln�ky, sp�chaj�c� do harenari�, anebo za poh�ebn� bratrstva, jejich� �lenov� po��d�vali v noci ob�adn� hostiny.</p><p>��m d�le v�ak mlad� patricius a jeho spole�n�ci �li, t�m v�ce lucerni�ek se m�halo kolem dokola a t�m v�ce tu bylo lid�. N�kte�� z nich zp�vali tlumen�mi hlasy p�sn�, kter� se Viniciovi zd�ly jakoby plny stesku. Tu a tam zachytil jeho sluch nesouvisl� slova nebo i cel� v�ty n�kter� p�sn�, jako t�eba: �Vsta�, ty, jen� sp횔, anebo �Povsta� z mrtv�ch�, jindy zase vyslovovala �sta mu�� a �en Kristovo jm�no. Ale Vinicius si m�lo v��mal t�ch slov, neust�le jej toti� tr�pila my�lenka, �e snad n�kter� z t�ch tmav�ch postav je Lygie. N�kter� postavy, kter� je m�jely bl�zko, zdravily: �Pokoj s v�mi!� nebo �Sl�va Kristovi!� Vinicia se v takov�ch okam�ic�ch zmoc�oval neklid, proto�e m�l dojem, �e sly�� Lygiin hlas. Co chv�li ho oklamala podoba postavy nebo podoba pohyb�, a teprve kdy� se n�kolikr�t p�esv�d�il, �e se m�l�, p�estal v��it sv�m o��m.</p><p>Cesta mu v�ak p�ipadala dlouh�. Znal dob�e tuto krajinu, ale potm� se v n� nevyznal. Co chv�li se objevovaly hned jak�si �zk� pr�chody, hned zase zbytky zd� nebo budovy, na n� se Vinicius nemohl upamatovat, �e by byly v okol� m�sta. Kone�n� se nad nahromad�n�mi mraky objevil okraj m�s�ce a osv�tlil krajinu l�pe ne� blikav� lucerni�ky. Kousek d�l spat�ili kone�n� z�� jakoby ohn� nebo pochodn�. Vinicius se naklonil k Chil�novi a zeptal se, zda je to Ostrianum.</p><p>Chil�n, na n�ho� noc, v�dom�, �e je daleko od m�sta, a ty postavy podobn� stra�idl�m p�sobily z�ejm� siln�m dojmem, odpov�d�l trochu nejist�m hlasem:</p><p>�Nev�m, pane, nikdy jsem v Ostrianu nebyl. Ale mohli by uct�vat Krista n�kde bl�e m�stu.�</p><p>A proto�e poc�til pot�ebu mluvit a dodat si t�m odvahy, pokra�oval po chv�li:</p><p>�Sch�zej� se jako zlo�inci, a�koliv maj� zak�z�no zab�jet�� leda�e by m� ten Lyg ni�emn� podvedl.�</p><p>Av�ak i Vinicia, kter� myslil st�le na Lygii, udivila ta ostra�itost a tajuplnost, s n� se jej� souv�rci sch�zeli na k�z�n� sv�ho nejvy���ho kn�ze, a proto �ekl:</p><p>�I toto n�bo�enstv� m� mezi n�mi sv� vyznava�e, tak jako v�echna ostatn� vyzn�n�. Ale k�es�anstv� je p�ece �idovsk� sekta. Pro� se tedy sch�zej� tady, kdy� na Z�tib�� stoj� �idovsk� chr�my, kde �id� ob�tuj� za b�l�ho dne?�</p><p>�Ne, pane. Pr�v� �id� jsou jejich nejzaryt�j��mi nep��teli. Sly�el jsem, �e u� p�ed vl�dou dne�n�ho caesara do�lo mezi �idy a k�es�any tak�ka k v�lce. Caesara Claudia p�estaly ty bou�e bavit natolik, �e vyhnal v�echny �idy, ale dnes je onen edikt u� zase zru�en.</p><p>Av�ak k�es�an� se skr�vaj� p�ed �idy a p�ed obyvatelstvem, proto�e jak v�, obyvatelstvo je podez�r� ze zlo�in� a nen�vid� je.�</p><p>Chv�li �li zase ml�ky, a� promluvil op�t Chil�n, jeho� strach se zv�t�oval �m�rn� se vzd�lenost� od m�stsk�ch bran:</p><p>�Kdy� jsem se vracel od Euricia, vyp�j�il jsem si od jednoho lazebn�ka paruku a do nosu jsem si str�il dva boby. Takhle by m� nem�li poznat. Ale i kdyby poznali, nezabij� m�. Nejsou to �patn� lid�. Jsou to dokonce velmi dob�� lid� a j� je m�m r�d a v��m si jich.�</p><p>�Nez�sk�vej si je p�ed�asn�mi pochvalami,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Ve�li do �zk�ho �vozu, uzav�en�ho po obou stran�ch dv�ma n�spy, nad nimi� se na jednom m�st� klenul aquaedukt. Mezit�m vyplul m�s�c z mrak� docela.</p><p>Na konci �vozu spat�ili ze�, hust� porostlou b�e�anem, st��b��c�m se v m�s��n�m sv�tle. Bylo to Ostrianum.</p><p>Viniciovi se rozbu�ilo srdce rychleji.</p><p>U br�ny sb�rali dva fossorov� zn�mky. Za chv�li se Vinicius a jeho spole�n�ci octli na dost velik�m prostranstv�, obehnan�m kolem dokola zd�. Tu a tam st�ly osam�l� pomn�ky a uprost�ed bylo vid�t vlastn� hypogaion, toti� kryptu, jej� spodn� ��st byla zapu�t�na pod zem, kde byly tak� hrobky; p�ed vchodem do krypty �um�la font�na. Bylo v�ak jasn�, �e p��li� mnoho lid� by se do hypogaia neve�lo. Vinicius si tedy snadno domyslil, �e ob�ad se bude konat pod �ir�m nebem na n�dvo��, kde se tak� vkr�tku shrom�dil velmi po�etn� dav. Kam oko dohl�dlo, mihotala se lucerni�ka vedle lucerni�ky. Mnoho lid� v�ak sv�tlo nem�lo. A� na n�kolik hlav, kter� se odhalily, z�stali v�ichni zahaleni, a� u� z obavy p�ed zr�dci nebo p�ed chladem, a mlad� patricius si pln �zkosti uv�domil, �e z�stanou-li tak a� do konce, Lygii v t�ch davech a p�i tom chab�m sv�tle nenajde.</p><p>Av�ak tu zap�lili p�ed kryptou n�kolik smoln�ch pochodn�, narovnan�ch do mal� hrani�ky. Rozjasnilo se. Dav za�al po chv�li zp�vat jak�si hymnus. Zpo��tku zp�vali ti�e, ale pak st�le hlasit�ji. Vinicius nesly�el nikdy v �ivot� takovou p�se�. T�� smutek, kter�ho si u� v�iml v p�sn�ch, je� si polohlasem prozp�vovali jednotliv� lid� cestou na h�bitov, ozval se i nyn� z tohoto hymnu, jen�e mnohem v�razn�ji a mocn�ji, a� nakonec zn�l tak doj�mav�, jako by spolu s lidmi za�al tesknit cel� h�bitov, pahorky, �vozy a cel� okol�. Zd�lo se, �e se v n�m oz�v� jak�si vol�n� do noci, jak�si pokorn� prosba o z�chranu bloud�c�ch, o vysvobozen� ze tmy. Hlavy, zvr�cen� nazad, jako by tam n�kde vysoko n�koho vid�ly a ruce jako by ho prosily, aby sestoupil.</p><p>Kdykoli p�se� utichla, zmoc�ovalo se v�ech jak�si o�ek�v�n�, o�ek�v�n� tak vzru�uj�c�, �e Vinicius i jeho spole�n�ci pohl�eli mimod�k ke hv�zd�m, jako by se b�li, �e se stane n�co nadp�irozen�ho a �e skute�n� n�kdo sestoup� dol�. Vinicius vid�l v Mal� Asii, v Egypt� i v sam�m ��m� mnoho nejr�zn�j��ch chr�m�, poznal �adu n�bo�enstv� a sly�el spoustu p�sn�, av�ak teprve tady uvid�l poprv� lidi, kte�� vz�vali boha p�sn� ne proto, �e cht�li u�init zadost n�jak�mu ust�len�mu ritu, n�br� kte�� ho vz�vali od srdce, z opravdov� touhy po n�m, z takov�, jakou mohou poci�ovat jen d�ti po otci nebo po matce. �lov�k by musil b�t slep�, aby nepoznal, �e tito lid� sv�ho boha nejen uct�vaj�, n�br� i z cel� du�e miluj�. A to Vinicius nevid�l v ��dn� zemi, p�i ��dn�ch ob�adech, v ��dn�m chr�mu. Proto�e lid� v ��m� i v �ecku, kte�� je�t� uct�vali bohy, �inili tak jen proto, aby si vyprosili jejich pomoc, anebo ze strachu p�ed nimi; ale nikomu ani nenapadlo, aby je miloval.</p><p>I kdy� se tedy v my�lenk�ch zab�val jen Lygi� a ve�kerou pozornost soust�e�oval na to, aby ji v davech na�el, p�ece jen nemohl nevid�t tyto podivn� a neoby�ejn� v�ci, kter� se tu kolem n�ho d�ly. Mezit�m p�ihodili na ohe� n�kolik pochodn�, tak�e plameny zalily h�bitov rudou z���, v n� zbledlo mihot�n� lucerni�ek. A pr�v� v tom okam�iku vy�el z hypogaia sta�ec v pl�ti s kapuc�, kter� v�ak nezakr�vala hlavu, a vystoupil na k�men le��c� pobl� hranice.</p><p>Dav se p�i pohledu na n�j zavlnil. Vedle Vinicia se ozvalo �ept�n�: �Petrus! Petrus!� N�kte�� klekali, jin� k n�mu vztahovali ruce. Nastalo tak hlubok� ticho, �e bylo sly�et ka�d� uhl��ek odpadaj�c� od pochodn�, vzd�len� drkot�n� kol na Noment�nsk� silnici i �um�n� v�tru v n�kolika pini�ch, rostouc�ch u h�bitova.</p><p>Chil�n se naklonil k Viniciovi a za�eptal:</p><p>�To je on! Prvn� Krist�v u�edn�k, ryb��!�</p><p>Sta�ec zvedl ruku a p�e�ehnal znamen�m k��e shrom�d�n�, a ti padli okam�it� na kolena. Viniciovi spole�n�ci i on s�m n�sledovali p��kladu ostatn�ch, proto�e se necht�li prozradit. Mlad� mu� nebyl prozat�m schopen uspo��dat si sv� dojmy, zd�lo se mu toti�, �e onen �lov�k, kter�ho vid� p�ed sebou, je velmi prost� a z�rove� nev�edn�, ba co v�ce, �e ta nev�ednost pramen� pr�v� z jeho prostoty. Sta�ec nem�l ani mitru na hlav�, ani dubov� v�nec na skr�n�ch, ani palmovou ratolest v ruce, ani zlatou tabulku na prsou, ani hv�zdami poset� nebo b�l� �at, zkr�tka nem�l ani jeden z t�ch odznak� d�stojnosti, kter� nosili v�chodn�, egypt�t� a �e�t� kn�� nebo ��m�t� flaminov�. A op�t zarazil Vinicia t�� rozd�l, kter�ho si v�iml, kdy� naslouchal k�es�ansk�m p�sn�m, proto�e i tento �ryb��� mu p�ipadal ne jako n�jak� velekn�z zb�hl� v ceremoni�ch, n�br� jako prost�, letit� a nesm�rn� ctihodn� �lov�k, p�ich�zej�c� zdaleka vydat sv�dectv� o jak�si pravd�, kterou vid�l, kter� se dot�kal, v ni� uv��il, tak jako se v��� v samoz�ejmost, a kterou si zamiloval pr�v� proto, �e v ni uv��il. A jeho obli�ej vyjad�oval skute�n� tak siln� p�esv�d�en�, jak� m��e d�t jen pravda sama. Dokonce i Vinicius, kter� byl skeptik a necht�l proto podlehnout jeho kouzlu, p�ece jen podlehl jak�si hore�n� zv�davosti, co asi usly�� z �st toho tajemn�ho �Chr�stova� druha a jak� je to u�en�, kter� vyzn�vaj� Lygie a Pomponia Graecina.</p><p>Mezit�m za�al Petr mluvit, a mluvil zpo��tku jako otec, kter� napom�n� d�ti a u�� je, jak maj� ��t. P�ikazoval jim, aby zanechali rozma�ilosti a prostop�nosti a milovali chudobu, �istotu mrav� a pravdu, aby trp�liv� sn�eli k�ivdy a pron�sledov�n�, poslouchali sv� p�edstaven� a ��ady, vyst��hali se zrady, licom�rnosti a pomluv a kone�n� aby byli p��kladem jak sob� navz�jem, tak dokonce i pohan�m. Vinicia, pro kter�ho bylo dobr� jen to, co mu mohlo vr�tit Lygii, a �patn� v�e to, co se stav�lo mezi n� jako p�ek�ka, dotkly se a rozhn�valy n�kter� z t�chto rad, proto�e se mu zd�lo, �e sta�ec, kdy� doporu�uje �istotu a boj s t�lesn�mi ��dostmi, odva�uje se nejen odsuzovat jeho l�sku, n�br� �e od n�ho odrazuje i Lygii a utvrzuje ji v jej�m odporu. Pochopil, �e je-li Lygie mezi shrom�d�n�mi lidmi a poslouch�-li tato slova a ukl�d� si je do srdce, mus� v tomto okam�iku pova�ovat Vinicia za nep��tele tohoto u�en� a za hanebn�ho �lov�ka. P�i tomto pomy�len� se ho zmocnil vztek: Co nov�ho jsem vlastn� usly�el? �ekl si v duchu. Tohle m� b�t to nov�, nezn�m� u�en�? V�ichni to p�ece v�d�, v�ichni to u� sly�eli.</p><p>V�dy� chudobu a omezen� osobn�ch pot�eb hl�saj� i kynikov�, v�dy� ctnostn� �ivot doporu�oval i Sokrates jako starou a dobrou z�sadu; v�dy� prvn� lep�� stoik, dokonce i takov� Seneca, kter� m� p�t set citrov�ch stol�, vychvaluje st��dmost, doporu�uje pravdu, trp�livost v protivenstv�ch, pevnou v�li v ne�t�st�. To v�e je tedy u� vlastn� p�ele�el� obil�, kter� �erou u� jen my�i, ale lid� je necht�j�, proto�e st���m u� zatuchlo. A krom� hn�vu poc�til i jakoby zklam�n�, o�ek�val toti�, �e se tu p�ed n�m odhal� jak�si nezn�m�, kouzeln� tajemstv�, ale p�inejmen��m �e usly�� n�jak�ho podivuhodn� v�mluvn�ho r�tora. Zat�m v�ak sly�el jen velmi prost� slova bez jak�chkoli ozdob. P�ekvapovalo ho jen to ticho a soust�ed�n�, s jak�m dav naslouchal.</p><p>Av�ak sta�ec mluvil d�le k t�m zaposlouchan�m lidem, �e maj� b�t dob��, ti��, spravedliv�, chud� a �ist� ne proto, aby m�li pokoj za�iva, n�br� proto, aby mohli po smrti ��t v��n� v Kristu, v takov� radosti, v takov� sl�v�, v takov�m rozkv�tu a v takov�m vesel�, jak�ho dosud nikdo na zemi nepoznal. A tady, t�eba�e byl p�ed chv�l� nalad�n nep��telsky, nemohl si Vinicius nev�imnout, �e je p�ece jen rozd�l mezi starcov�m u�en�m a mezi t�m, co ��kali stoikov�, kynikov� nebo jin� filozofov�. Ti toti� doporu�ovali dobro a ctnost jako n�co, co je rozumn� a praktick� pouze pro �ivot, kde�to Petr za n� sliboval nesmrtelnost, a to ne n�jakou pochybnou nesmrtelnost pod zem�, plnou nudy, neukojenosti a pr�zdnoty, n�br� nesmrtelnost n�dhernou, rovnaj�c� se t�m�� �ivotu boh�. A mluvil o n� jako o n��em docela jist�m, tak�e ve sv�tle takov� v�ry musila ctnost m�t cenu p��mo nep�edstavitelnou, kde�to �ivotn� pohromy se st�valy n���m nesm�rn� bezv�znamn�m, nebo� trp�t p�echodn� za cenu nevy�erpateln�ho �t�st� je n�co docela jin�ho ne� trp�t jen proto, �e takov� je u� ��d p��rody. A sta�ec mluvil d�le o tom, �e ctnost a pravdu je t�eba milovat pro n� sam�, nebo� nejvy���m odv�k�m dobrem a nejvy��� odv�kou ctnost� je B�h, tak�e kdo miluje dobro a ctnost, ten miluje Boha a t�m se st�v� jeho milovan�m synem. Vinicius tomu dost dob�e nerozum�l, v�d�l v�ak u� z d��v�j�ka, ze slov, kter� �ekla Pomponia Graecina Petroniovi, �e ten B�h je podle n�zoru k�es�an� jeden a v�emohouc�.</p><p>A kdy� tedy te� je�t� usly�el, �e je i nekone�n� dobr� a nekone�n� pravdiv�, napadlo mu mimod�k, �e vedle takov�hoto Demiurga by Jovi�, Saturn, Apoll�n, Juno, Vesta i Venu�e vypadaly jako n�jak� uboh� a povykuj�c� sebranka, v n� si v�ichni d�laj�, co se komu zl�b�.</p><p>Ale nejv�t�� �div se zmocnil mlad�ho �lov�ka, kdy� sta�ec za�al k�zat, �e B�h je tak� nekone�n� l�ska, a kdo tedy miluje lidi, pln� jeho nejv�t�� p�ik�z�n�. Nesta�� v�ak milovat lidi sv�ho n�roda, proto�e B�h-�lov�k prolil svou krev za v�echny a na�el u� i mezi pohany sv� vyvolen�, jako nap��klad Cornelia centuriona, a nesta�� milovat jen ty, kdo� n�m �in� dobro, proto�e Kristus odpustil i �id�m, kte�� ho vydali na smrt, i ��msk�m voj�k�m, kte�� ho p�ibili na k��; je tedy t�eba t�m, kdo� n�m ubli�uj�, nejen odpou�t�t, n�br� je t�eba je i milovat a odpl�cet jim za zl� dobr�m.</p><p>A nesta�� milovat jen dobr�, je t�eba milovat i �patn�, proto�e jen l�skou lze z nich vyhnat zlo. Chil�n si p�i t�chto slovech pomyslil, �e v�echna jeho pr�ce byla marn� a �e Ursus se za nic na sv�t� neodv�� zab�t Glauka ani dnes v noci, ani kdykoli jindy. Pot�il ho v�ak druh� z�v�r, kter� si vyvodil ze starcova u�en�, toti� ten, �e ani Glaukos nezabije jeho, i kdyby ho nakr�sn� objevil a poznal. A Vinicius se u� nedomn�val, �e ve starcov�ch slovech nen� nic nov�ho, naopak, pln �divu si kladl ot�zku: Co je to za Boha? Co je to za u�en�? A co je to za lidi? Nic z toho, co sly�el, si prost� nebyl s to srovnat v hlav�. Byla to pro n�ho dosud nesl�chan� z�plava nov�ch pojm�. C�til, �e kdyby se nap��klad cht�l ��dit t�mto u�en�m, musil by uvrhnout na hranici sv�j zp�sob my�len�, sv� mravy, sv�j charakter, celou dosavadn� povahu, sp�lit to v�ecko na popel a naplnit se jak�msi docela nov�m �ivotem i docela novou du��. U�en�, kter� mu p�ikazovalo milovat Parthy, Sy�any, �eky, Egyp�any, Galy i Britanny, odpou�t�t nep��tel�m, odpl�cet jim dobrem za zlo a milovat je, to u�en� se mu zd�lo ��len�, ale z�rove� m�l dojem, �e v tom ��lenstv� je p�ece jen n�co siln�j��ho ne� ve v�ech dosavadn�ch filozofi�ch. Zd�lo se mu, �e toto u�en� je pro svou ��lenost neuskute�niteln�, pro svou neuskute�nitelnost v�ak zase bo�sk�. Odm�tal je v duchu, ale c�til, �e se z n�ho jako z louky pln� kv�t� ���� jak�si opojn� v�n�, a kdo tu v�ni jednou vdechl, mus��� jako v zemi Lotofag��� zapomenout na v�e ostatn� a tou�it jen a jen po n�. Zd�lo se mu, �e v n� nen� nic skute�n�ho, ale z�rove� �e skute�nost je vedle n� n���m tak malichern�m, �e nestoj� za to, aby se nad n� �lov�k zam��lel. Obklopil ho pocit jak�chsi prostor�, kter� d��v ani netu�il, pocit n��eho obrovsk�ho, pocit, jako by byl zahalen v oblac�ch. H�bitov mu za�al p�ipadat jako n�jak� shroma�di�t� ��lenc�, ale tak� jako m�sto pln� tajemstv� a hr�zy, kde se na jak�msi mystick�m lo�i rod� n�co, co dosud na sv�t� neexistovalo. P�ipomn�l si v�e, co tu od po��tku pov�dal ten sta�ec o �ivot�, pravd�, l�sce a o Bohu, a jeho my�len� bylo osln�no leskem, tak jako b�vaj� osln�ny o�i neust�le se opakuj�c�m bl�sk�n�m. Jak to oby�ejn� d�laj� lid�, jim� se �ivot zm�nil v jedinou v�e�, uva�oval i Vinicius o tom v�em z hlediska sv� l�sky k Lygii a ve sv�tle on�ch blesk� spat�il jasn� jedno: je-li Lygie na h�bitov�, vyzn�v�-li toto u�en�, sly��-li a c�t�-li toto v�e, pak se nikdy, nikdy nestane jeho milenkou.</p><p>Poprv� od onoho dne, kdy ji poznal u Aula, c�til Vinicius, �e i kdyby ji nyn� z�skal, stejn� ji nikdy nez�sk�. Nic takov�ho mu dosud nenapadlo a ani te� mu to nebylo docela jasn�, proto�e to nebylo je�t� z�eteln� pochopen�, ale sp�e jen nejasn� pocit jak�si nenahraditeln� ztr�ty, jak�hosi ne�t�st�. Vzedmul se v n�m neklid, kter� se okam�it� prom�nil v bou�i hn�vu proti k�es�an�m v�bec, zvl�t� v�ak proti starci. Tento ryb��, kter�ho pova�oval v prvn�m okam�iku za pros���ka, vzbuzoval v n�m nyn� t�m�� b�ze� a p�ipadal mu jako jak�si tajemn� fatum, �e��c� ne�prosn� a z�rove� tragicky jeho osud.</p><p>Fossor op�t nen�padn� hodil n�kolik pochodn� do ohn�, v�tr p�estal �um�t v pini�ch, plameny �lehaly sv�mi �t�hl�mi �epelemi p��mo vzh�ru k hv�zd�m, jisk��c�m se na vyjasn�n�m nebi, a sta�ec, zm�niv se o Kristov� smrti, mluvil te� u� jen o n�m. V�ichni zatajovali dech a ticho bylo je�t� v�t�� ne� p�edt�m, takov�, �e bylo t�m�� sly�et tlukot srdc�. Ten �lov�k vid�l!</p><p>A vypr�v�l jako n�kdo, komu se ka�d� okam�ik vryl do pam�ti tak, �e p�imhou��-li o�i, vid� to v�e p�ed sebou. Vypr�v�l tedy o tom, jak se vr�tili od k��e a prosed�li s Janem ve ve�e�adle dva dny a dv� noci beze sp�nku a bez j�dla, zkru�eni, v bolesti, v �zkosti a v pochybnostech, a uva�ovali, hlavu v dlan�ch, o tom, �e on zem�el. Och, jak jim bylo t�ko! Jak jim bylo t�ko! U� se probudil t�et� den, zdi zb�lely sv�t�n�m, a oni oba st�le tak sed�li u st�ny, nev�douce si rady a beze v�� nad�je. Sotva je p�emohl sp�nek (proto�e nespali ani v noci p�ed uk�i�ov�n�m), hned se zase probouzeli a za�ali b�dovat znovu. A tu, kr�tce p�ed v�chodem slunce, p�ib�hla Marie z Magdaly, bez dechu, vlas rozevl�t�, a volala: �Odnesli P�na!� Kdy� to usly�eli, vysko�ili a rozb�hli se k jeho hrobu. Jan, kter� byl mlad��, dob�hl prvn�, vid�l, �e hrob je pr�zdn�, ale neodv�il se vstoupit. Teprve kdy� p�ib�hli ke vchodu v�ichni t�i, on, Petr, ve�el dovnit�, vid�l tam na kameni le�et rub� a rou�ku z hlavy, ale t�lo nena�el.</p><p>Padl na n� strach, proto�e se domn�vali, �e Krista ukradli velekn��, oba se tedy vr�tili dom� je�t� zdrcen�j��. Pak p�i�li ostatn� u�edn�ci a b�dovali, hned v�ichni najednou, aby je sn�ze usly�el P�n Z�stup�, hned ka�d� zvl᚝. Pozbyli ducha, proto�e o�ek�vali, �e Mistr vykoup� Izrael�� te� to byly u� t�i dny, co zem�el, a oni nech�pali, pro� Otec opustil Syna. Rad�ji by nevid�li slunce a zem�eli, tak t�k� to pro n� bylo b��m�.</p><p>Vzpom�nka na ty stra�n� okam�iky vym��kla je�t� nyn� ze starcov�ch o�� dv� slzy; v z��i ohn� bylo dob�e vid�t, jak st�kaj� po jeho �ediv�m vousu. Star�, lys� hlava se mu za�ala t��st a hlas se mu za�krtil v hrudi. Vinicius si v duchu �ekl: �Ten �lov�k mluv� pravdu a pl��e nad n�!� A tak� poslucha��m prost�ch srdc� sev�el smutek hrdla. Sly�eli u� nejednou o Kristov�ch muk�ch a v�d�li, �e smutek vyst��d� radost, ale �e to vypr�v�l Apo�tol, kter� to v�e vid�l, lomili pod dojmem jeho vypr�v�n� rukama, b�dovali a bili se v prsa.</p><p>Pomalu se v�ak uklidnili, proto�e v nich zv�t�zila touha poslouchat d�le. Sta�ec p�iv�el o�i, jako by cht�l ve sv�m nitru l�pe spat�it vzd�len� v�ci, a pokra�oval:</p><p>�Co tak b�dovali, p�ib�hla op�t Marie z Magdaly a volala, �e vid�la P�na. Pro velk� jas kolem n�ho jej nemohla poznat a myslila, �e je to zahradn�k, ale on �ekl: ,Marie!� A ona vyk�ikla: ,Rabboni!� a padla mu k noh�m. On j� pak �ekl, aby �la k u�edn�k�m, a zmizel. Av�ak oni, u�edn�ci, j� nev��ili, a kdy� radost� plakala, jedni ji k�rali, druz� se zase domn�vali, �e se smutkem pom�tla na rozumu, proto�e tak� vypr�v�la, �e vid�la v hrob� and�ly, kde�to oni, kdy� tam b�eli podruh�, na�li hrob pr�zdn�. Pozd�ji k ve�eru p�i�el Kleof�, kter� �el je�t� s jin�mi do Emauz. Vr�tili se v�ak sp�n� a �ekli: ,P�n skute�n� vstal z mrtv�ch.�</p><p>I po�ali se o to mezi sebou p��ti. Dve�e m�li zam�eny, proto�e se b�li �id�. Vtom stanul mezi nimi, a�koli dve�e nezask��paly. A kdy� strnuli ��asem, �ekl jim:</p><p>,Pokoj s v�mi!��</p><p>�A vid�l jsem ho, jak ho vid�li v�ichni, a byl jako sv�tlo a jako �t�st� na�ich srdc�, nebo� jsme uv��ili, �e vstal z mrtv�ch a �e mo�e vyschnou, hory se obr�t� v prach, ale jeho sl�va nepomine.�</p><p>�A po osmi dnech vlo�il Tom� Didymus prsty do jeho ran a dotkl se jeho boku a pak mu padl k noh�m volaje: ,P�n m�j a B�h m�j!� A on mu odpov�d�l: ,�es m� vid�l, uv��il jsi. Blahoslaveni, kdo� nevid�li, a uv��ili.� Tato slova jsme sly�eli a na�e o�i se d�valy na n�ho, nebo� byl s n�mi.�</p><p>Vinicius poslouchal a d�lo se s n�m n�co podivn�ho. Zapomn�l na chv�li, kde je, za��nal ztr�cet pov�dom� skute�nosti, v�echna m���tka a soudnost. Ocitl se mezi dv�ma nemo�nostmi. Nemohl uv��it tomu, co pov�dal sta�ec, ale c�til, �e by musil b�t slep� a z��ci se vlastn�ho rozumu, kdyby p�ipustil, �e ten �lov�k, kter� zde �ekl �vid�l jsem�, lhal. V jeho dojet�, v jeho slz�ch, v cel� jeho postav� i v podrobnostech ud�lost�, o nich� vypr�v�l, bylo n�co, co vylu�ovalo jak�koli podez�en�.</p><p>Viniciovi se chv�lemi zd�lo, �e sn�. Av�ak v�ude kolem vid�l ztichl� dav; �oud z lucerni�ek dol�tal k jeho ch��p�; opod�l ho�ely pochodn� a vedle nich na kameni st�l star� �lov�k, u� tak�ka nad hrobem, s t�esouc� se hlavou, �lov�k, kter� vyd�vaje sv�dectv� opakoval: �Vid�l jsem!�</p><p>A pak jim vypr�v�l v�echno d�le, a� k nanebevstoupen�. Chv�lemi odpo��val, proto�e mluvil velmi podrobn�, ale bylo c�tit, �e ka�d� i sebemen�� podrobnost se mu vryla do pam�ti jako do kamene. T�ch, kdo� ho poslouchali, zmocnilo se opojen�. Sund�vali si z hlav kapuce, aby ho l�pe sly�eli a aby jim neu�lo ani jedno z t�ch slov, kter� m�la pro n� tak nesm�rnou cenu. M�li dojem, �e je n�jak� nadlidsk� moc p�en�� do Galileje, �e chod� s u�edn�ky po tam�j��ch h�j�ch a nad tam�j��mi vodami, �e se tento h�bitov m�n� v jezero Tiberiadsk� a na jeho b�ehu stoj� v jit�n�m oparu Kristus, tak jak tam st�l tenkr�t, kdy� Jan vzhl�dl z lo�ky a �ekl: �P�n p�i�el!��� a Petr se vrhl do vody a plaval k n�mu, aby mohl d��ve padnout k milovan�m noh�m. V obli�ej�ch lid� bylo vid�t bezmezn� nad�en�, zapomn�n� na �ivot, �t�st� a nesm�rnou l�sku. Bylo z�ejm�, �e b�hem dlouh�ho Petrova vypr�v�n� m�li n�kte�� k�es�an� vid�n�, a kdy� pak za�al mluvit o tom, jak se p�i nanebevstoupen� za�ala pod Spasitelovy nohy sb�hat oblaka, zahalovat ho a zakr�vat o��m apo�tol�, zvr�tily se v�echny hlavy mimod�k nazad a nastala chv�le o�ek�v�n�, jako by lid� doufali, �e ho je�t� uvid�, anebo jako by �ekali, �e op�t sestoup� z nebesk�ch prostor, aby se pod�val, jak star� apo�tol pase sv��en� ovce, a aby po�ehnal jeho st�du.</p><p>A pro tyto lidi p�estal v t�ch chv�l�ch existovat ��m, p�estal existovat ��len� caesar, p�estaly existovat chr�my, bohov� a pohan�. Existoval pro n� jen Kristus, kter� vypl�oval zemi, mo�e, nebe i vesm�r.</p><p>Ve vzd�len�ch domech, rozset�ch pod�l Via Nomentana, za�ali kokrhat kohouti, oznamuj�ce p�lnoc.</p><p>Tehdy zatahal Chil�n Vinicia za c�p pl�t� a �eptl:</p><p>�Pane, tam pobl� starce vid�m Urbana a vedle n�ho n�jakou d�vku.�</p><p>Vinicius se probral jakoby ze sna, pohl�dl, kam mu �ek uk�zal, a spat�il Lygii.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 21</p></title><p>P�i pohledu na ni se v mlad�m patriciovi zachv�la ka�d� kapka krve. Zapomn�l na davy lid�, na starce, na sv�j �div nad t�mito nepochopiteln�mi v�cmi, kter� sly�el, a vid�l p�ed sebou jen ji jedinou. Kone�n� ji po v�em tom �sil�, po dlouh�ch dnech neklidu, v�buch� a z�rmutku znovu na�el! Poprv� v �ivot� se p�esv�d�il, �e radost se m��e �lov�ku vrhnout na hru� jako divok� �elma a vyrazit z n� sv�m stiskem dech. On, kter� se dosud domn�val, �e je jakousi p��mou povinnost� Fortuny, aby vypl�ovala v�echna jeho p��n�, nebyl te� tak�ka ani s to v��it sv�m vlastn�m o��m a sv�mu �t�st�. Neb�t t�to ned�v�ry, snad by ho jeho v�bu�n� povaha strhla k n�jak�mu nerozv�n�mu kroku. Ale Vinicius se cht�l nap�ed p�esv�d�it, nen�-li to jen pokra�ov�n� v�ech t�ch z�zrak�, jich� m�l plnou hlavu, zda zkr�tka nesn�. Ale nemohlo b�t pochyb: vid�l Lygii a d�lilo ho od n� sotva p�r krok�. St�la v pln�m sv�tle, mohl se tedy do sytosti kochat jej�m p�vabem. Kapuce se j� sesunula s hlavy a pocuchala j� vlasy; �sta m�la pootev�en�, o�i hled�ly vzh�ru k apo�tolovi, obli�ej byl zaposlouch�n a nad�en. V pl�ti z tmav� vlny, byla oble�ena jako d�vka z lidu, av�ak Vinicius ji je�t� nikdy nevid�l kr�sn�j�� a p�es v�echen zmatek, kter� se odehr�val v jeho nitru, p�ekvapila ho u�lechtilost jej� patricijsk� hlavy, kter� jako by se nehodila k jej�mu t�m�� otrock�mu �atu. L�ska ho o�lehla jako plamen, l�ska obrovsk�, sm�en� s jak�msi podivn�m pocitem stesku, zbo��ov�n�, �cty a touhy. C�til rozko�, kterou mu p�sobil u� s�m pohled na ni, a nap�jel se j� jako osv�uj�c� vodou po dlouh� ��zni. Jak tak st�la vedle obrovsk�ho Lyga, zd�la se mu men�� ne� p�edt�m, t�m�� d�t�; v�iml si tak�, �e pohubla. Jej� ple� byla t�m�� pr�svitn�; p�sobila dojmem kv�tiny i nehmotn� bytosti z�rove�. Ale to v n�m vzbuzovalo jenom o to v�t�� touhu z�skat tuto bytost, tolik se li��c� od �en, kter� vid�l nebo z�skal na V�chod� i v ��m�. C�til, �e by v�echny ty ostatn� �eny, ��m a cel� sv�t vym�nil za ni.</p><p>Byl by se do n� zahled�l a zapomenul na v�e, neb�t Chil�na, kter� ho tahal za c�p pl�t� ve strachu, aby Vinicius neud�lal n�co, co by pro n� bylo nebezpe�n�.</p><p>K�es�an� se mezit�m za�ali modlit a zp�vat. Za chv�li zah�m�lo �Maranatha� a pak za�al Velk� apo�tol k�t�t vodou z font�ny ty, kter� presbyte�i p�iv�d�li k n�mu jako p�ipraven� k p�ijet� k�tu. Viniciovi se zd�lo, �e ta noc nikdy neskon��. Cht�l te� co nejd��ve sledovat Lygii a zmocnit se j� bu� cestou, nebo v jej�m dom�.</p><p>Kone�n� za�ali n�kte�� k�es�an� opou�t�t h�bitov.</p><p>Tehdy Chil�n za�eptal: �Vyjd�me, pane, p�ed br�nu, nesundali jsme toti� kapuce a lid� se na n�s d�vaj�.�</p><p>Bylo tomu skute�n� tak. Kdy� za apo�tolovy �e�i sund�vali v�ichni kapuce, aby l�pe sly�eli, oni nen�sledovali p��kladu ostatn�ch. Chil�nova rada se uk�zala krom� toho i rozumn�. Stoj�ce u br�ny, mohli pozorovat v�echny vych�zej�c� a Ursa nebylo t�k� poznat podle jeho vzr�stu a postavy.</p><p>�P�jdeme za nimi,� �ekl Chil�n, �uvid�me, do kter�ho domu vch�zej�, a z�tra, anebo je�t� l�pe dnes, obkl���, pane, v�echny vchody do domu otroky a zmocn� se j�.�</p><p>�Ne!� �ekl Vinicius.</p><p>�Co chce� tedy ud�lat, pane?�</p><p>�Vejdeme za n� do domu a uneseme ji ihned. P�ece ses k tomu zav�zal, Krot�ne?�</p><p>�Zav�zal,� �ekl lanista, �a stanu se tv�m otrokem, pane, jestli�e nezlom�m tomu buvolovi, kter� ji hl�d�, p�te�.�</p><p>Av�ak Chil�n je po�al zrazovat a zap��sahat pro v�echny bohy, aby to ned�lali. V�dy� Krot�na m�li vz�t s sebou jen pro p��pad obrany, kdyby je poznali, a ne pro �nos d�v�ete. Kdy� se j� budou cht�t zmocnit pouze ve dvou, vyd�vaj� se v nebezpe�� smrti, ba co v�ce, Lygie jim m��e vyklouznout a pak se skryje na n�kter�m jin�m m�st� nebo opust� ��m. A co ud�laj� potom?</p><p>Pro� nejednat najisto, pro� vyd�vat sebe v nebezpe�� a cel� podnik v nejist� osud?</p><p>Vinicius, t�eba�e se musil v�� silou p�em�hat, aby Lygii neuchv�til do n�ru�e u� na h�bitov�, p�ece jen c�til, �e �ek m� pravdu a snad by byl poslechl jeho rad, neb�t Krot�na, jemu� �lo o odm�nu.</p><p>�Pane, pov�z tomu star�mu kozlovi, aby ml�el,� �ekl, �anebo mi dovol, abych dal sv� p�sti dopadnout na jeho hlavu. Jednou se na mne v hospod� v Buxentu, kam si m� pozval na hry Lucius Saturninus, vrhlo sedm opil�ch gladi�tor� a ani jeden neode�el s cel�mi �ebry. Ne��k�m, abychom to d�v�e unesli hned te�, mezi tolika lidmi, mohli by n�m h�zet pod nohy kamen�, ale a� bude jednou doma, zmocn�m se j� a zanesu, kam bude� cht�t.�</p><p>Vinicia pot�ila tato slova.</p><p>�Tak se, u Herkula, stane!� odpov�d�l. �Z�tra bychom ji t�eba nemusili zastihnout doma, a kdybychom je vypla�ili, jist� by ji n�kam odvedli.�</p><p>�Ten Lyg se zd� stra�n� siln�!� zast�nal Chil�n.</p><p>�Ty mu ruce dr�et nebude�,� odpov�d�l Krot�n.</p><p>Musili v�ak �ekat je�t� dlouho, kohouti u� za��nali kokrhat sv�t�n�, kdy� teprve spat�ili vych�zet z br�ny Ursa a s n�m i Lygii. S nimi �lo je�t� n�kolik lid�. Chil�novi se zd�lo, �e mezi nimi pozn�v� Velk�ho apo�tola. Vedle n�ho �el druh� sta�ec, zna�n� men�� postavy, dv� ne ji� mlad� �eny a ho��k, kter� jim sv�til lucernou. Za tou hrstkou �el z�stup asi dvou set lid�. Vinicius, Chil�n i Krot�n se vm�sili mezi n�.</p><p>�Ba, pane,� �ekl Chil�n, �tv� d�v�e je pod mocnou ochranou. To s n� jde on, Velk� Apo�tol, jen se pod�vej, jak lid� vp�edu p�ed n�m klekaj�.�</p><p>Lid� skute�n� klekali, ale Vinicius se na n� ned�val. Nespou�t�je Lygii ani na okam�ik z o��, myslil jen a jen na jej� �nos. Na vojn� si zvykl pou��vat nejr�zn�j��ch lst�, a tak si te� s vojenskou p�esnost� p�ipravoval v duchu cel� pl�n �nosu. C�til, �e krok, kter�ho se odva�uje, je opov�liv�, ale v�d�l dob�e, �e odv�n� n�pady kon�� oby�ejn� zdarem.</p><p>Cesta zp�tky byla v�ak dlouh�, a tak uva�oval chv�lemi tak� o propasti, ji� vykopalo mezi n�m a Lygi� to prapodivn� u�en�, kter� Lygie vyzn�v�. Ch�pal te� u� v�e, co se stalo, a ch�pal, pro� se to stalo. Byl na takov� v�ci dost bystr�. Ano, bylo to v tom, �e on, Vinicius, Lygii neznal. Vid�l v n� kr�snou d�vku, j� se nevyrovn� ��dn�, a jeho smysly se k n� rozho�ely. Ale te� poznal, �e to u�en� z n� d�l� bytost docela jinou, ne� jsou ostatn� �eny, a nad�je, �e tak� ji zv�b� smysly, v�e�, bohatstv� a rozko�, je jen pr�zdnou iluz�. Pochopil kone�n� to, �emu oba s Petroniem p�edt�m nerozum�li, �e toti� to nov� n�bo�enstv� v�t�puje du��m n�co, co je zcela nezn�m� sv�tu, v n�m� �ije on, a �e Lygie, i kdyby ho milovala, nez�ekne se pro n�ho ��dn� ze sv�ch k�es�ansk�ch pravd. A jestli�e pro ni existuje n�jak� rozko�, pak je to rozko� docela jin� ne� ta, za kterou se pacht� on, Petronius, caesar�v dv�r a cel� ��m. Kter�koli jin� �ena, kterou znal, mohla by se st�t jeho milenkou, ale tato k�es�anka mohla b�t jen ob�t�.</p><p>A jak tak o tom uva�oval, zmoc�ovala se ho pal�iv� bolest a hn�v, ale z�rove� c�til, �e je to bezmocn� hn�v. Un�st Lygii, to se mu zd�lo mo�n�, ba byl si t�m t�m�� jist, ale z�rove� si byl jist, �e proti tomuto u�en� nen� ni��m ani on s�m, ani jeho odvaha, ani jeho moc a �e s Lygi� nic nesvede. Tento ��msk� vojensk� tribun, p�esv�d�en�, �e ona s�la me�e a p�sti, kter� ovl�dla sv�t, bude nad sv�tem vl�dnout st�le, poznal te� poprv� v �ivot�, �e krom� n� m��e b�t je�t� n�co jin�ho. Kladl si tedy pln �divu ot�zku: Co je to?</p><p>A nedovedl si jasn� odpov�d�t; hlavou se mu m�haly jen obrazy h�bitova, shrom�d�n�ch dav� a Lygie, zaposlouchan� celou du�� do slov starce vypr�v�j�c�ho o mu�en�, smrti a zmrtv�chvst�n� Boha �lov�ka, kter� vykoupil sv�t a slibuje mu �t�st� na druh� stran� Styxu.</p><p>A jak tak o tom uva�oval, v hlav� mu vznikal zmatek.</p><p>Av�ak z toho zmatku ho vyvedlo Chil�novo na��k�n� nad vlastn�m osudem: souhlasil p�ece s t�m, �e najde Lygii, a tak� ji s nebezpe��m �ivota na�el a uk�zal Viniciovi. Ale co na n�m cht�j� d�l? Co� sl�bil, �e ji unese? A kdo by ostatn� mohl n�co takov�ho ��dat od mrz�ka, jemu� chyb�j� dva prsty, od star�ho �lov�ka, v�nuj�c�ho se p�em��len�, v�d� a ctnosti? Co se stane, jestli�e tak urozen� p�n, jako je Vinicius, utrp� p�i �nosu n�jakou �jmu? Je sice pravda, �e bohov� by m�li bd�t nad vyvolen�mi, ale co�pak to n�kdy nevypad�, jako by bozi hr�li v kostky, m�sto aby se d�vali, co se d�je na sv�t�? Fortuna, jak je zn�mo, m� zav�zan� o�i, nevid� tedy ani ve dne, nato� v noci. Bude sta�it, jestli�e se n�co p�ihod�, jestli�e ten lygijsk� medv�d hod� po u�lechtil�m Viniciovi �ernovem, sudem v�na anebo, co� by bylo hor��, vody�� a kdo pak zaru��, �e na uboh�ho Chil�na nepadne m�sto odm�ny odpov�dnost? On, uboh� mudrc, p�ilnul p�ece k u�lechtil�mu Viniciovi jako Aristoteles k Alexandru Makedonsk�mu, kdyby mu tedy �lechetn� Vinicius dal aspo� ten m�ec, kter� si p�ed Chil�nov�ma o�ima str�il za p�s, kdy� odch�zel z domu, m�l by Chil�n v p��pad�, �e by do�lo k ne�t�st�, aspo� za� zavolat pomoc nebo podplatit samotn� k�es�any. �! Pro� jen nechce nikdo poslechnout starcov�ch rad, kter� mu na�ept�v� rozvaha a zku�enost?</p><p>Kdy� to Vinicius usly�el, s�hl po m�ci za pasem a hodil jej Chil�novi do rozta�en�ch prst�.</p><p>�Tu m� a ml�.�</p><p>�ek uc�til, �e m�ec je neoby�ejn� t�k�, a to mu dodalo odvahy.</p><p>�Ve�ker� m� nad�je je v tom,� �ekl, ��e Herkules nebo Theseus konali je�t� obt�n�j�� �iny, a co jin�ho je m�j nejbli��� osobn� p��tel Krot�n, ne-li Herkules?</p><p>A tebe, urozen� pane, nenazvu polobohem, proto�e ty jsi cel�m bohem a ani nad�le nezapomene� na nuzn�ho, v�rn�ho slu�ebn�ka, jeho� pot�eby je nutno tu a tam zabezpe�it, proto�e on s�m, jakmile se jednou pohrou�� do knih, nestar� se naprosto o nic� Takhle n�kolik s�h� zahr�dky a chaloupka, by� se sebemen��m portikem, kde by byl v l�t� chl�dek, to by jist� bylo hodno takov�ho d�rce. J� se te� budu zpovzd�l� obdivovat va�im hrdinsk�m �in�m a prosit Jovi�e, aby v�m byl n�pomocen, a kdyby n�co, natrop�m tolik hluku, �e se probud� p�l ��ma a p�isp�ch� v�m na pomoc.</p><p>Jak� �patn� a nerovn� cesta! Olej v lucerni�ce mi doho�el� Kdyby m� tak Krot�n, kter� je stejn� �lechetn� jako siln�, cht�l vz�t na ruce a don�st a� k br�n�, vyzkou�el by si p�edev��m, zda snadno unese to d�v�e, za druh� by jednal jako Aeneas a kone�n� by si do t� m�ry naklonil v�echny dobr� bohy, �e bych se u� v�bec neb�l o v�sledek na�eho podniku.�</p><p>�Rad�ji bych nesl zdechlinu ovce, kter� po�la p�ed m�s�cem na pra�ivinu,� odpov�d�l lanista, �ale jestli�e mi d� ten m�ec, kter� ti hodil urozen� tribun, donesu t� a� k br�n�.�</p><p>�Bodej� by sis narazil palec u nohy!� odpov�d�l �ek. �Takhle ses pou�il z u�en� toho ctihodn�ho starce, kter� l��il nouzi a soucit jako dv� nejv�t�� ctnosti? Co� ti jasn� nep�ik�zal, abys m� miloval? U� vid�m, �e z tebe neud�l�m nikdy ani �patn�ho k�es�ana a �e sp�e slunce pronikne zdmi Mamertinsk�ho v�zen� ne� pravda tvou hro�� lebkou.�</p><p>Krot�n, kter� m�l sice s�lu zv��ete, ale postr�dal zato jak�koli lidsk� city, �ekl:</p><p>�Neboj se! K�es�anem se nestanu! Nechci ztratit ten kousek chleba!�</p><p>�Budi�, ale kdybys m�l aspo� za��te�nick� v�domosti z filozofie, v�d�l bys, �e zlato je marnost!�</p><p>�Postav se proti mn� s filozofi� a j� ti d�m jenom jednu r�nu do b�icha a uvid�me, kdo vyhraje.�</p><p>�Tot� by mohl ��ci v�l Aristotelovi,� op��il Chil�n.</p><p>Za��nalo sv�tat. Rozb�esk pot�hl obrysy zd� bledou barvou. Ze tmy za�aly vystupovat stromy u cesty, budovy a n�hrobn� pomn�ky tu a tam rozset�. Cesta nebyla u� tak docela pr�zdn�. Prodava�i zeleniny sp�chali se sv�mi osly a muly oblo�en�mi zeleninou, aby stihli otev�en� bran; tu a tam vrzaly vozy se zv��inou.</p><p>Na cest� a po obou jej�ch stran�ch le�ela lehounk� mlha, kter� v�tila pohodu. Lid� vypadali v t� mlze z trochu v�t�� d�lky jako duchov�. Vinicius vp�jel zrak do �t�hl� Lygiiny postavy, kter� byla v rozjas�uj�c�m se �svitu st�le st��b�it�j��.</p><p>�Pane,� �ekl Chil�n, �ubl�il bych ti, kdybych se domn�val, �e tv� �t�drost kdykoli skon��, ale te�, kdy� jsi mi zaplatil, nem��e� m� podez�rat, �e bych mluvil jen ke sv�mu prosp�chu. Nu�e, rad�m ti je�t� jednou, abys zjistil, v kter�m dom� Lygie bydl�, a vr�til se pak dom� pro otroky a lektika a abys neposlouchal toho slona Krot�na, kter� se nab�z� un�st d�v�e jen proto, aby mohl vyma�kat tvou kapsu jako pytl�k s tvarohem.�</p><p>�M� u mne r�nu p�st� mezi lopatky a to znamen�, �e zahyne�,� ozval se Krot�n.</p><p>�M� u mne di�tu kefallensk�ho v�na, a to znamen�, �e budu ��t,� odpov�d�l �ek.</p><p>Vinicius na to ne�ekl nic, proto�e do�li k br�n�, kde je zarazil podivn� obr�zek. Kdy� branou proch�zel apo�tol, dva voj�ci poklekli; on podr�el na okam�ik ruce na jejich �elezn�ch �pi�at�ch p�ilb�ch a u�inil nad nimi znamen� k��e. Mlad�mu patriciovi dosud nikdy nenapadlo, �e by u� i mezi voj�ky mohli b�t k�es�an�, a pln �divu si pomyslil, �e tak jako v ho��c�m m�st� zachvacuje po��r dal�� a dal�� domy, tak i toto u�en� se z�ejm� zmoc�uje ka�d� den dal��ch a dal��ch du�� a ���� se s nep�edstavitelnou rychlost�. Zarazilo ho to i ve vztahu k Lygii, p�esv�d�il se toti�, �e kdyby byla cht�la ut�ci z m�sta, jist� by se na�li hl�dkuj�c� voj�ci, kte�� by j� sami usnadnili tajn� odchod. V�ak tak� te� d�koval v�em boh�m, �e se nic takov�ho nestalo.</p><p>Kdy� p�e�li nezastav�n� m�sta hned za hradbami, za�aly se skupinky k�es�an� rozptylovat. Musili te� Lygii sledovat z v�t�� vzd�lenosti a opatrn�ji, aby na sebe neupozornili. Chil�n za�al tak� na��kat na r�ny a �kub�n� v nohou a z�st�val st�le v�ce pozadu. Vinicius proti tomu nic nenam�tal, proto�e soudil, �e te� nebude u� zbab�l�ho a nedu�iv�ho �eka pot�ebovat. Byl by mu dokonce dovolil, aby si �el, kam chce, jen�e ctihodn�ho mudrce zdr�ovala na jedn� stran� proz�ravost, na druh� stran� jej v�ak hnala kup�edu zv�davost. �el toti� st�le za nimi, ba chv�lemi je i doch�zel, opakoval sv� d��v�j�� rady a vytasil se i s domn�nkou, �e sta�ec doprov�zej�c� apo�tola, neb�t tak mal� postavy, mohl by b�t Glaukos.</p><p>Ale �li je�t� dlouho, a� na Z�tib��, a slunce bylo u� bl�zko v�chodu, kdy� se teprve skupinka, v n� �la Lygie, rozd�lila. Apo�tol, star� �ena a ho��k se vydali nahoru pod�l �eky, kde�to men�� sta�ec, Ursus a Lygie vklouzli do �zk� uli�ky, tam u�li je�t� asi sto krok� a ve�li do chodby domu, v n�m� byly dva kr�my: jeden s olivami a druh� pat�il pt��n�kovi.</p><p>Chil�n, kter� �el asi pades�t krok� za Viniciem a Krot�nem, zastavil se, jako by vrostl do zem�, p�itiskl se ke zdi a za�al na n� sykat, aby se vr�tili k n�mu.</p><p>Poslechli ho, proto�e bylo nutno se poradit.</p><p>�Jdi,� �ekl mu Vinicius, �a pod�vej se, zda ten d�m nem� na druh� stran� v�chod do jin� ulice.�</p><p>Chil�n, a�koliv si p�edt�m na��kal na r�ny na nohou, sko�il tak hbit�, jako by m�l u kotn�ku Merkurova k�id�lka, a za chvili�ku byl zp�t.</p><p>�Ne,� �ekl, �v�chod je jenom jeden.�</p><p>Pak sepjal ruce:</p><p>�U Jovi�e, Apoll�na, Vesty, Kybely, Isidy a Osirida, u Mithry, Baala a v�ech boh� V�chodu i Z�padu, zap��sah�m t�, pane, zanech toho �myslu� Poslechni m셔</p><p>Av�ak znenad�n� zmlkl, proto�e si v�iml, �e Vinici�v obli�ej zbledl vzru�en�m a jeho o�i sv�t�lkovaly jako z��telnice vlka. Sta�ilo na n�j pohl�dnout, aby �lov�k pochopil, �e ho od jeho p�edsevzet� nic neodrad�.</p><p>Krot�n za�al nab�rat dech do sv� herkulovsk� hrudi a kl�tit svou p�ihlouplou hlavou sem a tam, jak to d�l�vaj� medv�di v kleci. Ale jinak nevyjad�oval jeho obli�ej sebemen�� neklid.</p><p>�J� vejdu prvn�!� �ekl.</p><p>�P�jde� za mnou,� �ekl rozkazova�n�m t�nem Vinicius.</p><p>A za okam�ik zmizeli oba v tmav� chodb�.</p><p>Chil�n usko�il za roh nejbli��� uli�ky a odtamtud vykukoval, �ekaje, co se bude d�t.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 22</p></title><p>Vinicius pochopil teprve v chodb�, jak nesnadn� je to podnik. Byl to velik�, n�kolikapatrov� d�m, jeden z t�ch, jak�ch se stav�ly v ��m� tis�ce pro zisk z n�jemn�ho. A oby�ejn� se takov� domy stav�ly tak narychlo a ledabyle, �e nebylo t�m�� roku, aby se jich n�kolik nez��tilo na hlavy jejich obyvatel. Byly to opravdu �ly, p��li� vysok� a p��li� �zk�, pln� kom�rek a kout�, v nich� se ma�kal nesm�rn� po�et chud�k�.</p><p>V m�st�, kde nem�la �ada ulic jm�no, byly takov� domy bez ��sel. Majitel� sv��ovali vyb�r�n� n�jemn�ho otrok�m, ale ti, proto�e nem�li od m�stsk�ch ��ad� na��zeno hl�sit jm�na n�jemn�k�, sami je �asto neznali. Doptat se v takov�m dom� na n�koho, to b�valo n�kdy nesm�rn� t�k�, u� proto, �e u vchodu nebyl vr�tn�.</p><p>Vinicius s Krot�nem se dostali dlouhou chodbou, podobaj�c� se n�jak�mu tajn�mu pr�chodu, na t�sn� dvorek, obestav�n� ze v�ech �ty� stran, kter� byl jak�msi spole�n�m atriem pro cel� d�m; uprost�ed byla font�na, jej� vody padaly do kamenn� n�dr�ky zapu�t�n� do zem�. Pod�l v�ech st�n vedly nahoru venkovn� schody, z��sti kamenn�, z��sti d�ev�n�, kter� vedly na ochozy, z nich� se vch�zelo do byt�. Dole byly tak� byty, z nich� n�kter� m�ly d�ev�n� dve�e, kde�to n�kter� byly odd�leny od dvorku jen vln�n�mi z�v�sy, v�t�inou rozt�epen�mi, rozedran�mi nebo z�platovan�mi.</p><p>Bylo je�t� brzy a na dvorku nebylo ani �iv� du�e.</p><p>V�ichni v dom� z�ejm� je�t� spali, a� na ty, kdo se vr�tili z Ostriana.</p><p>�Co ud�l�me, pane?� zeptal se Krot�n a zastavil se.</p><p>�Po�kejme tady; t�eba se n�kdo objev�,� odpov�d�l Vinicius. �Nemusej� n�s vid�t na dvorku.�</p><p>Ale sou�asn� mu napadlo, �e Chil�nova rada byla praktick�. Kdyby m�l n�kolik des�tek otrok�, mohl by obsadit br�nu, kter� byla, jak se zd�lo, jedin�m v�chodem, a prohledat v�echny byty, kde�to te� bude nutno, aby na�li hned napoprv� Lygiin byt, jinak by ji toti� mohli k�es�an�, kter�ch je v tomto dom� jist� dost a dost, varovat, �e ji hledaj�. Proto by bylo nebezpe�n� vypt�vat se ciz�ch lid�. Vinicius chv�li uva�oval, nem�-li se vr�tit pro otroky, kdy� vtom vy�el z jednoho vchodu, kryt�ho z�v�sem, �lov�k se s�tem v ruce a p�istoupil k font�n�.</p><p>Mlad� mu� poznal na prvn� pohled Ursa.</p><p>�To je ten Lyg!� za�eptal Vinicius.</p><p>�M�m mu pol�mat kosti hned?�</p><p>�Po�kej.�</p><p>Ursus si jich nev�iml, proto�e st�li v tmav� chodb�, a za�al klidn� pr�t ve vod� zeleninu, kterou m�l v s�tu. Bylo z�ejm�, �e po noci str�ven� na h�bitov� cht�l z n� p�ipravit sn�dani. Kdy� po chv�li skon�il tuto pr�ci, vzal mokr� s�to a zmizel s n�m za z�v�sem. Krot�n a Vinicius vykro�ili za n�m, domn�vaj�ce se, �e se dostanou p��mo do Lygiina bytu.</p><p>Nesm�rn� se tedy podivili, kdy� spat�ili, �e z�v�s neodd�loval od dvorku byt, n�br� druhou tmavou chodbu, na jej�m� konci bylo vid�t zahr�dku s n�kolika cyp�i�i a myrtov�mi ke�i a mal� domek, p�ilepen� k slep� zadn� zdi jin�ho domu.</p><p>Oba ihned pochopili, �e je to pro n� p��zniv� okolnost Na dvorek by se mohli sb�hnout v�ichni n�jemn�ci, kde�to odlehlost domku usnad�ovala cel� podnik.</p><p>Vy��d� rychle obr�nce, �i sp�e Ursa, pak se stejn� rychle dostanou s Lygi� na ulici a tam si u� budou v�d�t rady. Nikdo je pravd�podobn� nezastav�, a kdyby je zastavil, �eknou, �e jde o uprchl� caesarovo rukojm�. V krajn�m p��pad� se d� Vinicius poznat vigil�m a po��d� je o pomoc.</p><p>Ursus vch�zel u� t�m�� do domku, kdy� jeho pozornost vzbudil sk��pot krok�. Zastavil se tedy, a kdy� spat�il oba mu�e, odlo�il s�to na z�dku a pokro�il k nim.</p><p>�Copak tu hled�te?� zeptal se.</p><p>�Tebe!� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Pak se oto�il ke Krot�novi a rychle a ti�e zvolal:</p><p>�Zabij!�</p><p>Krot�n se vrhl vp�ed jako tygr a v jedin�m okam�iku, je�t� d��v ne� se Lyg sta�il vzpamatovat nebo si uv�domit, �e to jsou nep��tel�, sev�el jej sv�mi ocelov�mi pa�emi.</p><p>Vinicius si byl p��li� jist Krot�novou nadlidskou silou, ne� aby �ekal na konec boje. Prob�hl kolem nich a sko�il ke dve��m domku, str�il do nich a octl se v pon�kud tmav�m pokoji, kter� byl v�ak oz��en ohn�m ho��c�m na ohni�ti. Odlesk plamen� padal p��mo do Lygiina obli�eje. Druh� �lov�k sed�c� u ohni�t� byl onen sta�ec, kter� doprov�zel d�vku a Ursa cestou z Ostriana.</p><p>Vinicius vpadl dovnit� tak znenad�n�, �e ne� ho Lygie mohla poznat, uchopil ji v p�l t�la, zvedl do v��e a op�t se vrhl ke dve��m. Sta�ec sice je�t� sta�il zastoupit mu je, ale Vinicius p�ivinul d�v�e jednou rukou k hrudi a druhou jej odstr�il. Kapuce mu spadla s hlavy a Lygii p�i pohledu na tu zn�mou, ale v tomto okam�iku stra�nou tv�� ztuhla v �il�ch krev �d�sem a hlas j� odum�el v hrdle. Cht�la volat o pomoc, a nemohla. Marn� tak� usilovala zachytit se z�rubn� u dve�� a vzep��t se. Prsty se j� sesmekly na kameni a byla by ztratila v�dom�, kdyby ji nebyl ohromil stra�n� obraz, kter� spat�ila, kdy� se s n� Vinicius ��til do zahrady.</p><p>Ursus tu dr�el v objet� jak�hosi �lov�ka, zaklon�n�ho zcela dozadu, s hlavou zvr�cenou nazad a s �sty zbrocen�mi krv�. Kdy� je uvid�l, uhodil je�t� jednou p�st� do t� hlavy a v jedin�m okam�iku sko�il jako rozl�cen� �elma k Viniciovi.</p><p>�To je smrt!� pomyslil si mlad� patricius.</p><p>A pak usly�el jako ve snu Lygiin v�k�ik: �Nezab�jej!� Potom uc�til, �e n�co, jakoby hrom, rozpletlo jeho ruce, jimi� obj�mal Lygii, a nakonec se s n�m zato�ila zem� a sv�tlo dne zhaslo v jeho o��ch.</p><p>Chil�n, ukryt za rohem n�ro�n�ho domu, �ekal, co se stane, nebo� zv�davost v n�m bojovala se strachem.</p><p>Myslil tak� na to, �e poda��-li se jim un�st Lygii, bude dob�e b�t ve Viniciov� bl�zkosti. Z Urbana u� strach nem�l, byl si toti� tak� jist, �e ho Krot�n zabije. Zato v�ak po��tal s t�m, �e kdyby se na dosud pr�zdn�ch ulic�ch za�ali sb�hat lid�, kdyby se k�es�an� nebo kdokoli jin� cht�l postavit Viniciovi na odpor, pak by on k nim promluvil jako p�edstavitel vl�dn� moci, jako vykonavatel caesarovy v�le a v nejhor��m p��pad� by po��dal vigily, aby mlad�mu patriciovi pomohli proti pouli�n� l�ze, a t�m by si zaslou�il dal�� projevy p��zn�.</p><p>V duchu se domn�val st�le, �e Vinici�v �in je nerozumn�, kdy� ale uv�il stra�nou Krot�novu s�lu, p�ipou�t�l, �e by se mohl poda�it. �Kdyby �lo do tuh�ho, ponese d�v�e tribun a Krot�n mu probojuje cestu.� �ek�n� se v�ak vleklo; znepokojoval ho klid v chodb�, kterou zpovzd�li pozoroval.</p><p>�Neobjev�-li jej� �kryt a ztrop� hluk, vypla�� ji.�</p><p>Tato mo�nost mu ostatn� nebyla proti mysli, vypo��tal si toti�, �e pak by ho Vinicius pot�eboval znovu a �e on, Chil�n, by z n�ho znovu dovedl vyma�kat �ctyhodn� mno�stv� sesterci�.</p><p>�A� ud�laj� cokoli,� ��kal si v duchu, �ud�laj� to v m�j prosp�ch, i kdy� o tom nikdo z nich netu��</p><p>Bohov�, bohov�, dovolte mi jen��</p><p>A tu se pojednou odml�el; zd�lo se mu toti�, �e z chodby n�co vykouklo. P�itiskl se tedy ke zdi a zahled�l se tam, zatajuje dech.</p><p>Nem�lil se. Z chodby nap�l vyhl�dla jak�si hlava a za�ala se rozhl�et kolem dokola.</p><p>Za chv�li v�ak zmizela.</p><p>�To byl Vinicius nebo Krot�n,� pomyslil si Chil�n, �ale jestli�e ji unesli, pro� to d�v�e nek�i�� a pro� oni vykukuj� na ulici? Lidi musej� potkat tak jako tak, proto�e ne� dojdou na Cariny, bude u� ve m�st� ru�no��</p><p>Co to? U v�ech boh� nesmrteln�ch!�</p><p>A zbytky vlas� na hlav� se mu pojednou zje�ily.</p><p>Ve dve��ch se objevil Ursus, p�es rameno Krot�novo t�lo, rozhl�dl se je�t� jednou a pak se rozb�hl pr�zdnou ulic� k �ece.</p><p>Chil�n p�ilnul ke zdi jako kus om�tky.</p><p>�Jestli�e m� tu uvid�, je to m�j konec!� pomyslil si.</p><p>Av�ak Ursus prob�hl rychle kolem n�ro�� a zmizel za dal��m domem. A Chil�n ne�ekal a drkotaje zuby dal se do b�hu p���nou uli�kou s k�epkost�, kter� by udivila i u mlad�ka.</p><p>�Jestli�e m� uvid� z d�lky, a� se bude vracet, do�ene m� a zabije!� ��kal si v duchu. �Zachra� m�, Die, zachra� m�, Apoll�ne, zachra� m�, Herme, zachra� m�, Bo�e k�es�an�! Opust�m ��m, vr�t�m se do Mesembrie, jenom m� zachra�te z rukou toho d�mona.�</p><p>A Lyg, kter� zabil Krot�na, zd�l se mu te� skute�n� jakousi nadp�irozenou bytost�. V b�hu uva�oval o tom, �e by to mohl b�t n�jak� b�h, kter� na sebe vzal podobu barbara. V��il v tomto okam�iku ve v�echny bohy sv�ta a ve v�echny b�je, z kter�ch si oby�ejn� tropil posm�ky. Hlavou mu blesklo i to, �e Krot�na mohl zab�t B�h k�es�an�, a vlasy na hlav� mu op�t vstaly hr�zou p�i pomy�len�, �e si n�co za�al s takovou moc�.</p><p>Teprve kdy� prob�hl n�kolika uli�kami a spat�il n�kolik d�ln�k�, kte�� �li z d�lky proti n�mu, uklidnil se tro�ku. Dech v prsou mu u� nesta�il, usedl tedy na pr�h domu a za�al si c�pem pl�t� ut�rat �elo, pokryt� potem.</p><p>�Jsem u� star� a pot�ebuji klid,� �ekl.</p><p>Lid� jdouc� proti n�mu odbo�ili do kter�si postrann� uli�ky a op�t bylo kolem n�ho pr�zdno. M�sto je�t� spalo. Rann� ruch za��nal pr�v� v bohat��ch �tvrt�ch, proto�e tam musili vst�vat brzy otroci z bohat�ch dom�, kde�to ve �tvrt�ch ob�van�ch svobodn�m obyvatelstvem �ij�c�m na st�tn� �traty, a tedy zah�l�iv�m, vst�vali, zvl�t� v zim�, dost pozd�. Chil�n, prosed�v n�jakou chv�li na prahu, poc�til pronikav� chlad, vstal tedy, a kdy� se p�esv�d�il, �e neztratil m�ec, kter� dostal od Vinicia, vykro�il te� u� pomaleji k �ece.</p><p>�Snad n�kde uvid�m Krot�novo t�lo,� ��kal si. �Bohov�! Ten Lyg, je-li to �lov�k, mohl by si do roka vyd�lat mili�ny sesterci�, nebo� jestli�e u�krtil jako �t�n� Krot�na, kdo se mu pak bude moci postavit? Za ka�d� vystoupen� v ar�n� by mu dali tolik zlata, kolik s�m v��. Ten hl�d� to d�v�e l�p ne� Kerberos podsv�t�. Ale k� by ho to podsv�t� pohltilo! Nechci s n�m nic m�t.</p><p>M� p��li� mohutn� kosti. Ale co si te� po��t? V�dy� se stalo n�co stra�n�ho! Jestli�e Ursus pol�mal kosti takov�mu Krot�novi, pak jist� i Viniciova du�e �p� tam nad t�m domem, o�ek�vaj�c poh�eb. U Kastora! V�dy� je to p�ece patricius, caesar�v p��tel, Petroni�v p��buzn�, p�n zn�m� po cel�m ��m� a vojensk� tribun. Jeho smrt jim neprojde tak lehce! A co kdybych nap��klad za�el do t�bora praetori�n� nebo k vigil�m?�</p><p>Tady se odml�el a za�al uva�ovat. Ale po chv�li �ekl:</p><p>�B�da mi! Kdopak ho zavedl do toho domu? J� p�ece! Viniciovi propu�t�nci i otroci v�d�, �e jsem k n�mu chodil, a n�kte�� v�d�, pro�. Co se stane, jestli�e m� na�knou, �e jsem ho �mysln� p�ivedl k domu, kde ho o�ek�vala smrt? I kdyby se pak u soudu uk�zalo, �e jsem tu smrt necht�l, stejn� �eknou, �e jsem ji zavinil� A on je p�ece patricius, to znamen�, �e mi to rozhodn� neprojde beztrestn�. Ale kdybych potichu opustil ��m a odst�hoval se n�kam daleko, uvalil bych na sebe je�t� v�t�� podez�en�.�</p><p>Bylo zle tak i tak. �lo jen o to, aby si vybral men�� zlo. ��m bylo obrovsk� m�sto, ale Chil�n p�esto poc�til, �e mu v n�m m��e b�t t�sno. Kdokoli jin� by toti� mohl j�t p��mo k praefektovi vigil�, vylo�it, co se stalo, a i kdyby na� padlo n�jak� podez�en�, mohl by klidn� �ekat na vy�et�ov�n�. Ale cel� Chil�nova minulost byla takov�, �e jak�koli bli��� sezn�men� a� u� s praefektem m�sta, nebo s praefektem vigil� musilo by ho p�iv�st do zna�n� nep��jemn�ch nesn�z� a z�rove� opodstatnit v�echna mo�n� podez�en�, kter� by ��edn�k�m mohla napadnout.</p><p>Naopak zase ut�ci znamenalo utvrdit Petronia v domn�nce, �e Vinicius byl zrazen a zavra�d�n �kladn�. A Petronius je mocn� �lov�k, kter� m��e rozkazovat vigil�m v cel�m imp�riu a kter� by se nade v�i pochybnost vynasna�il, aby vin�ky na�el, by� na konci sv�ta. A tu napadlo Chil�novi, zda by se nem�l vydat p��mo k n�mu a vyl��it mu, co se stalo. Ano! Tak to bude nejlep��! Petronius je klidn� �lov�k a Chil�n si m��e b�t jist aspo� t�m, �e ho vyslechne a� do konce.</p><p>Petronius, kter� zn� cel� p��pad od po��tku, uv��� tak� v Chil�novu nevinu snadn�ji ne� praefekti.</p><p>Aby se v�ak za n�m mohl vypravit, musil by v�d�t najisto, co se stalo s Viniciem. Ale Chil�n to nev�d�l.</p><p>Vid�l sice Lyga pl��c�ho se k �ece s Krot�nov�m t�lem, ale nic v�ce. Vinicius m��e b�t mrtev, ale m��e b�t tak� jen ran�n anebo zajat. Te� teprve napadlo Chil�novi, �e k�es�an� by se jist� neodv�ili zab�t tak vlivn�ho �lov�ka, augusti�na a vysok�ho vojensk�ho ��edn�ka, proto�e takov� �in by na n� mohl uvalit hromadn� pron�sledov�n�. Je pravd�podobn�, �e ho n�sil�m zdr�uj�, aby dali Lygii �as znovu se ukr�t n�kde jinde.</p><p>Tato my�lenka naplnila Chil�na nad�j�.</p><p>�Jestli�e ho ten lygijsk� drak neroztrhal v prvn�m z�chvatu, �ije, a jestli�e �ije, dosv�d�� s�m, �e jsem ho nezradil, a pak nejen �e mi nic nehroz�, n�br� (� Herme, po��tej znova se dv�ma jalovicemi!) otev�r� se p�ede mnou nov� pole p�sobnosti. Mohu upozornit n�kter�ho propu�t�nce, kde m� hledat sv�ho p�na, a zda propu�t�nec p�jde k praefektovi nebo nep�jde, to bude u� jeho v�c, hlavn� bude, nep�jdu-li k n�mu j�</p><p>Mohu j�t tak� za Petroniem a po��tat s odm�nou�</p><p>Hledal jsem Lygii, te� budu hledat Vinicia a potom zase Lygii� Ale nap�ed mus�m v�d�t, zda �ije anebo zda je mrtev.�</p><p>Tu mu napadlo, �e by mohl v noci zaj�t k peka�i Demovi a zeptat se na to Ursa. Ale hned tu my�lenku zavrhl. Rad�ji si s Ursem nic neza��nat. Mohl se opr�vn�n� domn�vat, �e nezabil-li Ursus Glauka, patrn� ho n�kdo z k�es�ansk�ch star��ch, jemu� se sv��il se sv�m �myslem, varoval, �e je to ne�ist� z�le�itost a �e ho k n� cht�l p�emluvit n�jak� zr�dce. Ostatn� Chil�novi b�hal po cel�m t�le mr�z u� p�i pouh� vzpom�nce na Ursa. Ale rozhodl se, �e ve�er po�le do domu, kde se ne�t�st� stalo, Euricia pro zpr�vy. Te� se v�ak pot�eboval naj�st, vykoupat a odpo�inout si. Probd�l� noc, cesta do Ostriana a �t�k ze Z�tib�� ho skute�n� nesm�rn� unavily.</p><p>Celou tu dobu ho v�ak ut�ovalo jedno: �e toti� m� u sebe dva m�ce. Ten, kter� mu dal Vinicius doma, i ten, kter� mu hodil na zp�te�n� cest� ze h�bitova.</p><p>A proto se, jak s ohledem na tuto ��astnou okolnost, tak tak� s ohledem na v�echny ty dojmy, kter� se p�es n�ho p�evalily, rozhodl, �e se naj� v�ce a napije lep��ho v�na ne� obvykle.</p><p>A kdy� kone�n� nade�la hodina, kdy se otv�rala vin�rna, vykonal, co si p�edsevzal, tak d�kladn�, �e zapomn�l na koupel. P�edev��m se mu cht�lo sp�t a ospalost ho zbavila sil natolik, �e se do sv�ho bytu na Subu�e, kde ho �ekala otrokyn� koupen� za Viniciovy pen�ze, vr�til krokem velmi nejist�m.</p><p>Ve�el do cubicula, tmav�ho jako li��� nora, vrhl se na l��ko a okam�it� usnul.</p><p>Probudil se teprve k ve�eru, vlastn� vzbudila ho otrokyn�, kter� volala, aby vst�val, proto�e ho n�kdo hled� a chce s n�m nutn� mluvit.</p><p>Lehce sp�c� Chil�n se v okam�iku vzpamatoval, hodil na sebe narychlo pl᚝ s kapuc�, �ekl otrokyni, aby ustoupila, a vyhl�dl, nap�ed opatrn�, ven.</p><p>A zhrozil se! Dve�mi cubicula toti� uvid�l obrovskou Ursovu postavu.</p><p>P�i tomto pohledu poc�til, �e m� najednou nohy a hlavu studen� jako led, �e mu p�est�v� tlouci srdce v hrudi a po z�dech mu b�haj� roje mravenc�� Chv�li nebyl schopen slova, ale pak, drkotaje zuby, �ekl, �i sp�e zast�nal:</p><p>�Syro! Nejsem doma� Nezn�m � toho � dobr�ho �lov�ka��</p><p>�Pov�d�la jsem mu, �e jsi doma a �e sp�, pane,� odpov�d�la d�vka, �a on cht�l, abych t� probudila��</p><p>�� bohov�! D�m t셔</p><p>Ale Ursus, ztrativ z�ejm� trp�livost, p�istoupil ke dve��m cubicula, sklonil se a vstr�il hlavu dovnit�.</p><p>�Chil�ne Chilonide!� �ekl.</p><p>�Pax tecum! Pax, pax!� odpov�d�l Chil�n. �Ach, nejlep�� k�es�an! Ano! Jsem Chil�n, ale to je m�lka�</p><p>Nezn�m t�!�</p><p>�Chil�ne Chilonide,� opakoval Ursus. �Tv�j p�n, Vinicius, ti vzkazuje, abys �el se mnou k n�mu.�</p></section></section><section><title><p>D�L DRUH�</p></title><empty-line/><section><title><p>KAPITOLA 1</p></title><p>Vinicia probudila pronikav� bolest. V prvn�m okam�iku nemohl pochopit, kde je a co se s n�m d�je.</p><p>V hlav� mu hu�elo a o�i byly povle�eny jakoby mlhou. Ponen�hlu se mu v�ak vracelo v�dom� a kone�n� spat�il v on� mlze t�i lidi, jak se nad n�m skl�n�j�.</p><p>Dva poznal: jeden byl Ursus, druh� byl onen sta�ec, kter�ho srazil k zemi, kdy� un�el Lygii. T�et�, zcela nezn�m� �lov�k, dr�el jeho levou ruku, ohmat�val ji od lokte a� k rameni a ke kl��n� kosti a p�sobil t�m Viniciovi takovou bolest, �e Vinicius, domn�vaje se, �e je to jak�si druh pomsty na n�m, �ekl se za�at�mi zuby:</p><p>�Zabijte m�.�</p><p>Av�ak oni jako by si nev��mali jeho slov, jako by je nesly�eli anebo jako by je pova�ovali za oby�ejn� zast�n�n� v bolesti. Ursus, se svou ustaranou a z�rove� hrozivou hlavou barbara, dr�el v ruce chumly b�l�ch had��k�, roztrhan�ch na dlouh� p�sy, a sta�ec oslovil �lov�ka, kter� sv�ral Viniciovu pa�i:</p><p>�Glauku, jsi si jist, �e ta r�na na hlav� nen� smrteln�?�</p><p>�Jsem, d�stojn� Crispe,� odpov�d�l Glaukos.</p><p>�Kdy� jsem slou�il jako otrok u lo�stva a pozd�ji, kdy� jsem bydlel v Neapoli, o�et�oval jsem mnoho ran a z v�d�lku, kter� mi vyneslo to povol�n�, jsem nakonec vykoupil sebe i rodinu� R�na na hlav� je lehk�.</p><p>Kdy� tenhle �lov�k (tu uk�zal hlavou na Ursa) vzal tomu mlad�kovi d�vku a mr�til j�m proti zdi, mlad�k si z�ejm� chr�nil hlavu rukou. Tu si sice vykloubil a zlomil, ale t�m si zachr�nil hlavu�� a �ivot.�</p><p>�O�et�oval jsi u� nejednoho z brat��,� odpov�d�l Crispus, �a jsi zn�m jako obratn� l�ka�� Pr�v� proto jsem poslal Ursa pro tebe.�</p><p>�A Ursus se mi cestou p�iznal, �e m� je�t� v�era cht�l zab�t.�</p><p>�Ale d��ve ne� tob� vyznal se ze sv�ho �myslu mn�. A j�, proto�e zn�m tebe i tvou l�sku ke Kristovi, jsem mu vysv�tlil, �e zr�dce nejsi ty, ale onen nezn�m�, kter� ho cht�l k vra�d� p�emluvit.�</p><p>�Byl to zl� duch, ale j� jsem ho pova�oval za and�la,� odpov�d�l s povzdechem Ursus.</p><p>�Bude� mi o tom vypr�v�t n�kdy jindy,� �ekl Glaukos, �te� mus�me myslit na ran�n�ho.�</p><p>Po t�ch slovech za�al Viniciovi spravovat ruku. Vinicius, t�eba�e mu Crispus svla�oval obli�ej vodou, bolest� neust�le omdl�val. Byla to pro n�ho ostatn� ��astn� okolnost, proto�e nec�til, jak mu napravuj� vykloubenou nohu a obvazuj� zlomenou ruku, k n� Glaukos p�ilo�il dv� vydut� desti�ky a ty pak rychle a pevn� ov�zal, aby pa�i zbavil mo�nosti pohybu.</p><p>Av�ak po operaci se Vinicius probudil znova a spat�il nad sebou Lygii.</p><p>St�la bl�zko u jeho l��ka a dr�ela p�ed sebou m�d�n� v�d�rko s vodou, do n� Glaukos nam��el co chv�li hubku a svla�oval Viniciovi hlavu.</p><p>Vinicius se d�val a nev��il sv�m o��m. Zd�lo se mu, �e je to sen anebo �e to hore�ka mu stav� p�ed zraky tu drahou vidinu. Teprve po dlouh� chv�li byl s to za�eptat:</p><p>�Lygie��</p><p>Na zvuk jeho hlasu se v�d�rko v jej�ch rukou zachv�lo, ale Lygie oto�ila k n�mu o�i pln� smutku.</p><p>�Pokoj s tebou!� odpov�d�la potichu.</p><p>A st�la tam, ruce nata�eny p�ed sebe, tv�� plnu l�tosti a bolesti.</p><p>Vinicius na ni hled�l, jako by cht�l z��telnice nasytit jej�m obrazem tak, aby mu z�stal po zav�en� v��ek pod nimi. Hled�l na jej� obli�ej, bled�� a �tlej�� ne� kdysi, na pletence tmav�ch vlas�, na chud� �at d�lnice; hled�l tak nal�hav�, �e jej� sn�hob�l� �elo za�alo pod jeho pohledem r��ov�t. Nap�ed si uv�domil, �e ji miluje st�le, a pak, �e ta jej� bledost a jej� chudoba jsou jeho d�lem, �e to on ji vypudil z domu, kde ji m�li r�di a kde �ila v hojnosti a v pohodl�, �e to on ji uvrhl do t� uboh� sv�tni�ky a od�l do toho nuzn�ho pl�t� z tmav� vlny.</p><p>A proto�e tou�il, aby ji mohl obl�ci do nejdra���ch brok�t� a ov�sit v�emi klenoty sv�ta, zmocnil se ho ��as, �zkost a l�tost�� a tak velk� smutek, �e by j� byl padl k noh�m, kdyby se byl mohl pohnout.</p><p>�Lygie,� �ekl, �tys m� nedovolila zab�t.�</p><p>A ona odpov�d�la mile:</p><p>�K� ti B�h vr�t� zdrav�.�</p><p>Pro Vinicia, kter�ho hn�tly jak �iny, jimi� j� ubl�il p�edt�m, tak i to, jak j� cht�l ubl�it p�ed chv�l�, byla Lygiina slova opravdov�m balz�mem. Zapomn�l v tomto okam�iku, �e z n� m��e mluvit k�es�ansk� u�en�, a c�til jen, �e to mluv� milovan� �ena a �e v jej� odpov�di je kus osobn�ho citu a p��mo nadlidsk� dobrota, kter� j�m ot��s� do hloubi du�e. A jak p�edt�m bolest�, tak te� ztratil v�dom� dojet�m. Zmocnila se ho jak�si obrovsk� a z�rove� sladk� bezmocnost. M�l dojem, jako by se propadal n�kam do propasti, ale p�itom c�til, �e je mu dob�e�� a �e je ��asten. A v t�chto okam�ic�ch slabosti se mu tak� zd�lo, �e nad n�m stoj� bohyn�.</p><p>Zat�m dokon�il Glaukos om�v�n� r�ny na jeho hlav� a p�ilo�il mu na ni hojivou mast. Ursus vzal Lygii m�dnici z rukou a Lygie uchopila ��i s vodou a v�nem, p�ipravenou na stole, a p�ibl�ila ji k �st�m ran�n�ho. Vinicius ji hltav� vypil a velmi se mu ulevilo.</p><p>Te�, kdy� byly r�ny o�et�eny, bolest t�m�� ustala.</p><p>R�ny a pohmo�d�niny se za��naly hojit. Vr�tilo se mu pln� v�dom�.</p><p>�Dej mi je�t� p�t,� �ekl.</p><p>Lygie ode�la s pr�zdnou ��� do druh�ho pokoje a m�sto n� p�istoupil k l��ku Crispus, kter� p�edt�m vym�nil n�kolik kr�tk�ch slov s Glaukem.</p><p>�Vinicie,� �ekl, �B�h nedovolil, aby ses dopustil zl�ho �inu, a nechal t� na�ivu, aby ses ve sv� du�i vzpamatoval. Ten, proti n�mu� je �lov�k jen prach, vydal t� do na�ich rukou bezbrann�ho, av�ak Kristus, v n�ho� v���me, u�il n�s milovat i nep��tele. O�et�ili jsme tedy tv� r�ny, a jak pov�d�la Lygie, budeme se modlit, aby ti B�h vr�til zdrav�. Ale d�le tu o tebe pe�ovat nem��eme. Z�st�vej tedy v pokoji a uva�uj, zda by bylo od tebe spr�vn�, kdybys d�le pron�sledoval n�s, kte�� jsme se ti za zl� odm�nili dobr�m,�� i Lygii, kterou jsi u� zbavil ochr�nc� a st�echy nad hlavou.�</p><p>�Vy m� chcete opustit?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Chceme opustit tento d�m, kde by n�s mohlo stihnout pron�sledov�n� m�stsk�ho praefekta. Tv�j spole�n�k byl zabit a ty, mezi sv�mi mocn� �lov�k, le�� ran�n. Nestalo se to na�� vinou, ale hn�v z�kon� by padl na n�s.�</p><p>�Pron�sledov�n� se nebojte,� �ekl Vinicius. �Budu v�s chr�nit.�</p><p>Crispus mu necht�l odpov�d�t, �e jim nejde o praefekta a o vigily, n�br� �e nemaj� d�v�ru ani k n�mu a cht�j� proto zabezpe�it Lygii p�ed jeho dal��m st�h�n�m.</p><p>�Pane,� �ekl, �tv� prav� ruka je zdr�va�� a tady jsou tabulky a rydlo: napi� sv�mu slu�ebnictvu, aby si pro tebe dnes ve�er p�i�li s lektikou a odnesli t� do tv�ho domu, kde bude� m�t v�t�� pohodl� ne� v na�� chudob�. My tu bydl�me u chud� vdovy, kter� se brzy vr�t� se sv�m synem. Ten chlapec odnese tv�j dopis, ale my v�ichni si mus�me vyhledat jin� �tulek.�</p><p>Vinicius zbledl. Pochopil toti�, �e ho cht�j� odlou�it od Lygie, a �e ztrat�-li ji znovu, m��e se st�t, �e ji u� nikdy v �ivot� nespat�� Ch�pal sice, �e mezi n� a j�m do�lo k velk�m v�cem, tak�e te�, bude-li cht�t, aby byla jeho, mus� hledat n�jak� nov� cesty, o kter�ch nem�l je�t� �as uva�ovat. Ch�pal tak�, �e a� �ekne t�mto lidem cokoli, i kdyby se p�ed nimi zap�is�hl, �e vr�t� Lygii Pomponii Graecin�, maj� pr�vo mu neuv��it a tak� mu neuv���. Mohl to p�ece ud�lat u� d�vno; mohl p�ece, m�sto aby Lygii pron�sledoval, zaj�t k Pomponii a odp�is�hnout j�, �e se vzd�v� st�h�n�, a pak by d�v�e byla vyhledala sama Pomponia a vzala si je zp�t k sob�. Ne! C�til, �e ��dn� takov� sliby je nebudou s to zadr�et a �e nep�ijmou ��dnou slavnostn� p��sahu, t�m m�n�, �e nen� k�es�an a mohl by jim tedy p��sahat leda na nesmrteln� bohy, v n� on s�m p��li� nev��il a kter� oni pova�ovali za zl� duchy.</p><p>P�esto v�ak zoufale tou�il p�emluvit Lygii i jej� ochr�nce, a� u� jakkoli. K tomu v�ak pot�eboval �as.</p><p>�lo mu tak� o to, aby se sm�l na ni aspo� n�kolik dn� d�vat. Tak jako se tonouc�mu zd� z�chranou ka�d� kus prkna nebo vesla, tak i jemu se zd�lo, �e za t�ch n�kolik dn� se mu snad poda�� ��ci n�co takov�ho, co ho s n� sbl��, �e snad na n�co p�ijde, �e se snad n�co p��zniv�ho p�ihod�.</p><p>Soust�edil tedy v�echny my�lenky a �ekl:</p><p>�Poslouchejte, k�es�an�. V�era jsem byl s v�mi v Ostrianu a poslouchal jsem va�e u�en�, ale i kdybych je neznal, va�e �iny by m� p�esv�d�ily, �e jste �estn� a dob�� lid�. Pov�zte t� vdov�, kter� bydl� v tomto dom�, aby v n�m z�stala, a vy z�sta�te tak� a dovolte z�stat i mn�. A� tento �lov�k (tu oto�il zrak po Glaukovi), kter� je l�ka�em anebo se aspo� vyzn� v o�et�ov�n� ran, a� �ekne, zda je mo�n� m� dnes p�en�et. Jsem nemocen a m�m zlomenou ruku, kter� mus� z�stat aspo� n�kolik dn� v klidu. A proto v�m tu prohla�uji, �e se odtud nehnu, leda�e byste m� vynesli n�sil�m.�</p><p>Tady se odml�el, proto�e jeho pohmo�d�n� hru� poc�tila nedostatek dechu. Promluvil v�ak Crispus:</p><p>�Nikdo, pane, nepou�ije proti tob� n�sil�, jen my odtud odejdeme.�</p><p>Mlad� mu�, kter� nebyl zvykl�, aby mu n�kdo odporoval, svra�til obo�� a �ekl:</p><p>�Nech m�, a� si oddechnu.�</p><p>A po chv�li pokra�oval:</p><p>�Na Krot�na, kter�ho Ursus u�krtil, se nebude nikdo pt�t; m�l dnes jet do Beneventa, kam ho pozval Vatinius. V�ichni si tedy budou myslit, �e odjel. Kdy� jsme s Krot�nem ve�li do tohoto domu, nevid�l n�s nikdo, jen jeden �ek, kter� byl s n�mi v Ostrianu. Pov�m v�m, kde bydl�, p�ive�te mi ho a j� mu rozk�i, aby ml�el, proto�e je to �lov�k, kter�ho plat�m. Dom� nap�i dopis, �e jsem odjel tak� do Beneventa. Kdyby ten �ek u� n�co ozn�mil praefektovi, �eknu mu, �e jsem Krot�na zabil s�m a �e to on mi zlomil ruku.</p><p>Ud�l�m to, p�i st�nech sv�ho otce i matky! M��ete tu tedy bezpe�n� z�stat, proto�e nikomu tu nespadne ani vl�sek z hlavy. Jen mi rychle p�ive�te �eka, kter� se jmenuje Chil�n Chilonides!�</p><p>�Glaukos z�stane tedy u tebe, pane,� �ekl Crispus, �a bude o tebe pe�ovat s onou vdovou.�</p><p>Vinicius svra�til obo�� je�t� v�ce.</p><p>�D�vej pozor, star� mu�i, co ti pov�m,� �ekl. �Jsem ti povinov�n vd��nost� a zd� se, �e jsi dobr� a poctiv� �lov�k, ale ne��k� mi to, co le�� na dn� tv�ho nitra. Ty se boj�, abych nezavolal sv� otroky a nerozk�zal jim odv�st Lygii? Je to tak?�</p><p>�Je to tak!� odpov�d�l s jistou p��snost� Crispus.</p><p>�Uva� tedy, �e s Chil�nem budu mluvit p�ed v�mi, �e p�ed v�mi nap�i dom� dopis, �e jsem odjel, a �e jin� posly ne� v�s pozd�ji nenajdu� Rozva� si to a d�le m� nedr�di!�</p><p>P�i t�chto slovech se roz�ilil a obli�ej se mu svra�til hn�vem. Pak rozho��en� pokra�oval:</p><p>�Ty sis snad myslil, �e pop�u, �e tady chci z�stat proto, abych ji vid�l? I kdybych to zap�el, ka�d� hlup�k by to uhodl. Ale n�sil�m se j� u� nikdy zmoc�ovat nebudu� A tob� pov�m tohle: jestli�e ona tady nez�stane, pak touto zdravou rukou strhnu obvazy z pa�e, nebudu j�st ani p�t�� a a� pak m� smrt padne na tebe a na tv� bratry. Pro� jsi m� o�et�oval? Pro� jsi m� nedal zab�t?�</p><p>A zbledl hn�vem a slabost�. Av�ak Lygie, kter� sly�ela z druh� sv�tnice cel� rozhovor a kter� si byla jista, �e Vinicius spln�, co slibuje, polekala se jeho slov.</p><p>Rozhodn� si nep��la jeho smrt. Ran�n a bezbrann�, vzbuzoval v n� jen soucit, ne strach. Od sv�ho �t�ku �ila mezi lidmi pohrou�en�mi v nep�etr�it�m n�bo�ensk�m poblouzn�n�, uva�uj�c�mi jen o ob�tech, o sebeob�tov�n� a o bezmezn�m milosrdenstv�, a sama se opojila tou novou atmosf�rou natolik, �e j� to v�e nahradilo domov, rodinu, ztracen� �t�st� a u�inilo z n� z�rove� jednu z t�ch k�es�ansk�ch panen, kter� pozd�ji zm�nily starou du�i sv�ta. Vinicius m�l p��li� velk� vliv na jej� osud a p��li� se vryl do jej�ch my�lenek, ne� aby na n�j mohla zapomenout. Myslila na n�ho cel� dny a nejednou prosila Boha o takovou chv�li, kdy by mu v souhlase s u�en�m mohla odplatit dobrem za zlo, milosrdenstv�m za pron�sledov�n�, kdy by ho mohla vnit�n� zlomit, z�skat pro Krista a spasit. A te� se j� pr�v� zd�lo, �e takov� chv�le nade�la a �e jej� modlitby byly vysly�eny.</p><p>P�istoupila tedy ke Crispovi s tv���, v n� se zra�ilo jakoby nad�en�, a rozhovo�ila se takov�m zp�sobem, jako by jej�m hlasem mluvil n�kdo jin�:</p><p>�Crispe, a� z�stane mezi n�mi a my z�sta�me s n�m, dokud ho Kristus neuzdrav�.�</p><p>A kdy� star� presbyter, zvykl� hledat ve v�em bo�� vnuknut�, vid�l jej� vytr�en�, pomyslil si ihned, �e to snad jej�mi �sty mluv� vy��� moc. V duchu se ulekl a sklonil �edivou hlavu.</p><p>�Budi� tedy tak, jak prav�,� �ekl.</p><p>Na Vinicia, kter� ji celou dobu nespou�t�l z o��, zap�sobilo Crispovo rychl� uposlechnut� siln�m dojmem. Zd�lo se mu, �e Lygie je pro k�es�any jakousi Sibyllou nebo kn�kou, j� si v�ichni v�� a poslouchaj�. A mimod�k podlehl i on t� �ct�. K l�sce, kterou c�til, p�ipojila se te� jak�si obava, vedle n� se l�ska m�nila v n�co t�m�� opov�liv�ho. A p�i tom p�i v�em se nedovedl sm��it s my�lenkou, �e se jejich vz�jemn� pom�r zm�nil, �e te� nen� z�visl� ona na jeho, ale on na jej� v�li, �e on tu te� le�� nemocen, zlomen, �e p�estal b�t �to��c�, dobyvatelskou silou a �e je v jej�m opatrov�n� jako bezbrann� d�cko. Takov� vztah ke komukoli jin�mu by byl pro jeho hrdou a sv�volnou povahu znamenal poko�en��� te� v�ak nejen�e poko�en� nec�til, n�br� j� byl je�t� vd��en jako sv� vl�dkyni. Byly to city pro n�ho nesl�chan�, city, kter� by si je�t� v�era nedovedl v�bec srovnat v hlav� a kter� ho p�ekvapovaly dokonce je�t� te�, kdy byl s to jasn� si je uv�domit. Av�ak Vinicius se te� neptal, pro� tomu tak je, a� by to bylo docela p�irozen�; c�til se jen ��asten, �e z�stane.</p><p>A cht�l j� d�kovat�� pln vd��nosti a je�t� jak�hosi citu, kter� mu byl tak nezn�m�, �e ho nedovedl ani pojmenovat; byla to toti� pokora. Av�ak p�edchoz� rozho��en� ho tak vy�erpalo, �e nebyl s to promluvit, a d�koval j� jen o�ima, v nich� ho�ela radost, �e z�st�v� u n� a �e se na ni bude moci d�vat z�tra, poz�t�� a snad dlouho. Tuto radost mu kalila jen obava, aby op�t neztratil, co z�skal, obava tak velk�, �e kdy� mu Lygie podala po chvilce op�t vodu a kdy� se ho p�i tom zmocnila chu� stisknout j� ruku, b�l se to ud�lat. B�l se! On, t�� Vinicius, kter� na hostin� u caesara l�bal n�siln� jej� rty a po jej�m �t�ku si sliboval, �e ji povle�e do cubicula za vlasy anebo �e ji d� zmrskat.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 2</p></title><p>Za�al se v�ak tak� ob�vat, aby mu nepokazila radost n�jak� nevhodn� pomoc zven��. Chil�n mohl o jeho zmizen� podat zpr�vu praefektovi m�sta nebo propu�t�nc�m v jeho dom젖 a pak by se dalo o�ek�vat, �e sem vtrhnou vigilov�. Hlavou se mu sice mihla my�lenka, �e by v takov�m p��pad� mohl d�t zajmout Lygii a zav��t ji ve sv�m dom�, ale c�til, �e to nesm� ud�lat a �e by to ani ud�lat nedovedl. Byl sv�voln�, opov�liv�, dost zka�en�, a bylo-li zapot�eb�, i ne�prosn�, ale p�esto to nebyl ani Tigellinus, ani Nero. Vojensk� �ivot v n�m zanechal jak�si smysl pro spravedlnost a d�v�ru a aspo� tolik sv�dom�, aby pochopil, �e takov� �in by byl n�zk� a podl�. Snad by byl s to dopustit se ho v n�valu zlosti a p�i pln�ch sil�ch, ale te� byl i dojat, i nemocen, tak�e mu �lo jen o to, aby se nikdo nepostavil mezi n�j a Lygii.</p><p>V�iml si tak� s podivem, �e od okam�iku, kdy se Lygie postavila na jeho stranu, ne��d� od n�ho ani ona, ani Crispus ��dn� z�ruky, jako by si byli jisti, �e bude-li zapot�eb�, ochr�n� je n�jak� nadp�irozen� moc.</p><p>Vinicius, jen� si od t� chv�le, co sly�el v Ostrianu u�it a vypr�v�t apo�tola, za�al pl�st, ba ztr�cel schopnost rozli�ovat v�ci mo�n� a nemo�n�, nebyl tak� dalek domn�nky, �e by se n�co takov�ho mohlo st�t. Proto�e se v�ak p�ece jen d�val na v�ci st��zliv�ji, s�m jim p�ipomn�l, co pov�dal o �ekovi, a op�t je po��dal, aby mu p�ivedli Chil�na.</p><p>Crispus s t�m souhlasil a rozhodli se, �e po�lou Ursa. Vinicius, kter� v posledn�ch dnech p�ed v�pravou do Ostriana pos�lal sv� otroky pro Chil�na dost �asto, i kdy� n�kdy bezv�sledn�, popsal Lygovi p�esn�, kde Chil�n bydl�, napsal n�kolik slov na tabulku a �ekl Crispovi:</p><p>�D�m mu s sebou tabulku, Chil�n je toti� podez�rav� a chytr� �lov�k; �asto, kdy� jsem ho volal, vzkazoval m�m lidem, �e nen� doma, a d�lal to v�dycky tehdy, kdy� nem�l pro mne dobr� zpr�vy a ob�val se proto m�ho hn�vu.�</p><p>�Jen kdy� ho najdu! Pak ho p�ivedu, a� chce nebo nechce,� odpov�d�l Ursus.</p><p>Potom si obl�kl pl᚝ a rychle ode�el.</p><p>Naj�t n�koho v ��m� nebylo lehk�, ani se sebed�kladn�j��m popisem cesty, ale Ursovi tu pom�hal instinkt �lov�ka vyrostl�ho v les�ch a z�rove� to, �e znal dob�e m�sto, tak�e se za n�jakou chv�li octl v Chil�nov� byt�.</p><p>Nepoznal ho v�ak. P�edt�m ho vid�l jen jednou v �ivot� a ke v�emu je�t� v noci. Ostatn� tamten vzne�en� a sebejist� sta�ec, kter� ho p�emlouval, aby zabil Glauka, podobal se tak m�lo tomuto �ekovi, skr�en�mu strachem, �e se nikdo nemohl domn�vat, �e oba jsou jedna a t� osoba. V�ak tak� Chil�na, kdy� zjistil, �e se Ursus na n�ho d�v� jako na zcela nezn�m�ho �lov�ka, opustilo prvn� zd�en�. Pohled na tabulku s Viniciov�m p�smem ho uklidnil je�t� v�ce. Aspo� mu nehroz� podez�en�, �e ho zavedl �mysln� do pasti. Napadlo mu p�i tom, �e k�es�an� nezabili Vinicia patrn� proto, �e se neodv�ili vzt�hnout ruku na tak v�znamnou osobnost.</p><p>�To tedy znamen�, �e Vinicius ochr�n� i mne, bude-li t�eba,� �ekl si v duchu. �P�ece pro mne nepos�l� proto, aby m� dal zab�t.�</p><p>Kdy� si tedy op�t dodal trochu ducha, zeptal se:</p><p>�Dobr� mu�i, a neposlal pro mne m�j p��tel, �lechetn� Vinicius, lektiku? M�m otekl� nohy a nemohu tak daleko j�t.�</p><p>�Ne,� odpov�d�l Ursus, �p�jdeme p�ky.�</p><p>�A co kdy� odm�tnu?�</p><p>�Ned�lej to, proto�e j�t mus�.�</p><p>�V�ak tak� p�jdu, ale dobrovoln�. Jinak by m� nikdo nep�inutil, proto�e jsem svobodn� �lov�k a p��tel m�stsk�ho praefekta. A jako mud�ec zn�m tak� r�zn� prost�edky proti n�sil��� a um�m prom��ovat lidi ve stromy a zv��ata. Ale p�jdu� P�jdu! Vezmu si jen teplej�� pl᚝ a kapuci, aby m� nepoznali otroci z on� �tvrti, proto�e by n�s neust�le zastavovali, aby mi mohli pol�bit ruce.�</p><p>Po t�chto slovech si obl�kl jin� pl᚝ a p�es hlavu si st�hl velikou galskou kapuci, aby si snad Ursus nevzpomn�l na jeho obli�ej, a� vyjdou na v�t�� sv�tlo.</p><p>�Kam m� vede�?� zeptal se cestou Ursa.</p><p>�Na Z�tib��.�</p><p>�Nejsem v ��m� dlouho a nikdy jsem tam nebyl, ale i tam �ij� patrn� lid�, kte�� miluj� ctnost.�</p><p>Ale Ursus byl naivn� �lov�k, a proto�e sly�el Vinicia vypr�v�t, �e �ek byl s n�m na ostri�nsk�m h�bitov� a �e pak vid�l, jak Vinicius s Krot�nem vch�zej� do domu, v n�m� bydl� Lygie, zastavil se a �ekl:</p><p>�Nel�i, star� �lov��e, proto�e jsi dneska byl s Viniciem v Ostrianu a p�ed na�� br�nou.�</p><p>�Ach!� �ekl Chil�n. �V� d�m stoj� tedy na Z�tib��?</p><p>Nejsem v ��m� dlouho, nev�m dob�e, jak se jmenuj� r�zn� �tvrti. Spr�vn�, p��teli! Byl jsem p�ed va�� br�nou a zap��sahal jsem p�ed n� Vinicia, aby tam nevstupovali. Byl jsem i v Ostrianu�� a v�-li pak pro�? Sna��m se u� n�jakou dobu o Viniciovo obr�cen� a cht�l jsem, aby si poslechl nejstar��ho apo�tola. K� osv�t� sv�tlo jeho i tvou du�i! Jsi p�ece k�es�an a chce� p�ece, aby pravda zv�t�zila nad l��?�</p><p>�Ano,� odpov�d�l pokorn� Ursus.</p><p>Chil�novi se vr�tila rozvaha u� docela.</p><p>�Vinicius je vlivn� p�n,� �ekl, �a je to caesar�v p��tel. Je�t� �asto poslouch�, co mu na�ept�v� zl� duch, ale kdyby mu jen vl�sek spadl z hlavy, caesar by se pomstil na v�ech k�es�anech.�</p><p>�Nad n�mi bd� v�t�� moc.�</p><p>�Spr�vn�! Spr�vn�! Ale co hodl�te ud�lat s Viniciem?� zeptal se op�t s neklidem Chil�n.</p><p>�Nev�m. Kristus p�ikazuje milosrdenstv�.�</p><p>�V�born� jsi to �ekl! Na to v�dycky pamatuj, jinak se bude� sma�it v pekle jako jelito na p�nvi.�</p><p>Ursus si povzdychl. A Chil�n si pomyslil, �e by s t�m �lov�kem, kter� je stra�n� jen v okam�iku prvn�ho roz�ilen�, ud�lal v�dycky, co by cht�l.</p><p>A proto�e by se r�d dozv�d�l, jak se v�e odehr�lo p�i Lygiin� �nosu, ptal se d�le hlasem p��sn�ho soudce:</p><p>�Co jste ud�lali s Krot�nem? Mluv a nevym��lej si.�</p><p>Ursus si povzdychl podruh�:</p><p>�Vinicius ti to pov�.�</p><p>�To znamen�, �e jsi ho probodl no�em nebo zabil palic�?�</p><p>�Byl jsem bezbrann�.�</p><p>�ek se v�ak nebyl s to ubr�nit �divu nad nadlidskou silou barbara.</p><p>�Aby t� Pluto! Toti�, cht�l jsem ��ci: k� ti Kristus odpust�!�</p><p>Chv�li �li ml�ky. Pak promluvil Chil�n:</p><p>�J� t� neprozrad�m, ale dej si pozor na vigily.�</p><p>�J� se boj�m Krista, ne vigil�.�</p><p>�I to je spr�vn�. Nen� t잚�ho h��chu ne� vra�da.</p><p>Budu se za tebe modlit, ale nev�m, zda dokonce m� modlitba n�co zm��e�� leda �e bys sl�bil, �e se u� nikdy v �ivot� nikoho ani prstem netkne�.�</p><p>�Stejn� jsem nezab�jel �mysln�,� odpov�d�l Ursus.</p><p>Av�ak Chil�n, kter� se cht�l pro v�echny p��pady zabezpe�it, nep�estal Ursovi znovu a znovu zo�klivovat vra�du a vyb�zet ho, aby vykonal slib. Vypt�val se tak� na Vinicia, ale Lyg odpov�dal na jeho ot�zky neochotn� a po��d jen opakoval, �e z Viniciov�ch �st u� usly��, co usly�et m�. Takto hovo��ce, zdolali kone�n� zna�nou vzd�lenost, kter� d�lila �ek�v byt od Z�tib��, a ocitli se p�ed domem. Chil�novo srdce se op�t neklidn� rozbu�ilo. Ve strachu se mu zd�lo, �e se Ursus za��n� na n�ho d�vat krvela�n�m pohledem. Pro mne je to mal� �t�cha, ��kal si v duchu, jestli�e m� zabije necht�. Rozhodn� bych rad�ji, aby ho trefil �lak a s n�m v�echny Lygy. U�i� to, Die, jestli�e na to sta��.</p><p>Za t�chto �vah se halil st�le v�ce do sv� galsk� houn�, omlouvaje se, �e se boj� chladu. Kone�n�, kdy� pro�li chodbou a prvn�m dvorkem a octli se v chodb� vedouc� na zahr�dku p�ed domkem, zastavil se pojednou a �ekl:</p><p>�Dop�ej mi, abych popadl dechu, jinak nebudu s to mluvit s Viniciem a d�t mu sp�sn� rady.�</p><p>Po t�ch slovech se zastavil�� proto�e i kdy� si neust�le ��kal, �e mu nehroz� ��dn� nebezpe��, p�ece jen se mu trochu t��sly nohy, kdy� si pomyslil, �e se octne mezi t�mi tajemn�mi lidmi, kter� vid�l v Ostrianu.</p><p>A tu zaslechl z domku jak�si zp�v.</p><p>�Co je to?� zeptal se.</p><p>�Tvrd�, �e jsi k�es�an, a nev�, �e m�me ve zvyku velebit po ka�d�m j�dle na�eho Spasitele zp�vem?� odpov�d�l Ursus. �Miriam se synem se u� asi vr�tila a snad je s nimi i apo�tol; nav�t�vuje toti� vdovu a Crispa ka�d� den.�</p><p>�Zave� m� p��mo k Viniciovi.�</p><p>�Vinicius je v t�m� pokoji jako v�ichni ostatn�, proto�e je to jedin� v�t�� m�stnost. Ostatn� jsou sam� tmav� cubicula, kam chod�me jen sp�t. Poj�me u�, uvnit� si odpo�ine�.�</p><p>Vstoupili dovnit�. V m�stnosti bylo �ero, ve�er byl toti� po�mourn�, zimn�, a plameny n�kolika kah�nk� nerozptylovaly tmu docela. Vinicius v zahalen�m �lov�ku Chil�na sp�e vytu�il ne� poznal a Chil�n, kdy� spat�il v rohu sv�tnice l��ko a na n�m Vinicia, vykro�il p��mo k n�mu, ani� v�noval pohled ostatn�m jako by byl p�esv�d�en, �e bude v jeho bl�zkosti v nejv�t��m bezpe��.</p><p>�Pane! Pro� jsi neposlechl m�ch rad!� zvolal sp�naje ruce.</p><p>�Ml�,� �ekl Vinicius, �a poslouchej!�</p><p>Tu se pronikav� zahled�l Chil�novi do o�� a za�al hovo�it pomalu a d�razn�, jako by cht�l, aby ka�d� jeho slovo bral Chil�n jako rozkaz a aby se mu nav�dy vrylo do pam�ti:</p><p>�Krot�n se na mne vrhl a cht�l m� zab�t a oloupit, rozum�! Proto jsem ho zabil. A tito lid� tady mi o�et�ili r�ny, kter� jsem utr�il v boji s n�m.�</p><p>Chil�n okam�it� pochopil, �e mluv�-li Vinicius takto, tedy v tom asi bude n�jak� �mluva s k�es�any a pak ov�em chce, aby mu Chil�n v��il. Vy�etl to tak� z jeho tv��e, a proto ani� dal najevo pochybnosti nebo �div, pozvedl okam�it� zrak ke stropu a zvolal:</p><p>�Byl to ale lotr lotrovsk�, pane! V�ak jsem t� varoval, abys mu ned�v��oval. Ve�ker� m� u�en� se odr�elo od jeho hlavy jako hr�ch od st�ny. V cel�m H�du se pro n�ho nenajdou dost krut� muka. Proto�e kdo nem��e b�t poctiv�m �lov�kem, ten mus� b�t vlastn� dareb�kem; a pro koho je t잚� st�t se poctivcem, ne-li pro dareb�ka? Ale p�epadnout sv�ho dobrodince a p�na tak velkomysln�ho� � bohov�!��</p><p>Tu si v�ak uv�domil, �e se cestou p�edstavoval Ursovi jako k�es�an�� a zmlkl.</p><p>Vinicius �ekl:</p><p>�Neb�t siky, kterou jsem m�l s sebou, byl by m� zabil.�</p><p>�Blaho�e��m tomu okam�iku, v n�m� jsem ti poradil, aby sis vzal aspo� n��.�</p><p>Av�ak Vinicius vrhl na �eka zkoumav� pohled a zeptal se:</p><p>�Co jsi d�lal dneska?�</p><p>�Jak to, co? Co�pak jsem ti, pane, ne�ekl, �e jsem se modlil za tv� zdrav�?�</p><p>�A nic v�c?�</p><p>�A pr�v� jsem se chystal, �e t� p�jdu nav�t�vit, kdy� vtom p�i�el tenhle dobr� �lov�k a �ekl mi, �e m� vol�.�</p><p>�Tady m� tabulku. P�jde� s n� do m�ho domu, vyhled� m�ho propu�t�nce a odevzd� mu ji. Stoj� tu, �e jsem odjel do Beneventa. Pov� Demovi, �e jsem tak u�inil dnes r�no, proto�e m� pozval piln�m dopisem Petronius.�</p><p>A opakoval je�t� jednou s d�razem:</p><p>�Odjel jsem do Beneventa�� rozum�?�</p><p>�Odjel jsi, pane! R�no jsem se s tebou lou�il u Porta Capena�� od t� chv�le, cos odjel, p�epadl m� takov� stesk, �e neuklidn�-li jej tv� velkomyslnost, ukv�l�m se k smrti jako ne��astn� Z�thova man�elka steskem po Itylovi.�</p><p>Vinicius, t�eba�e nemocen a zvykl� �ekov� my�lenkov� pru�nosti, p�ece jen se nemohl zdr�et �sm�vu.</p><p>A k tomu byl r�d, �e ho Chil�n tak rychle pochopil; proto �ekl:</p><p>�P�ip�i tedy, aby ti osu�ili slzy. Podej mi kah�nek.�</p><p>Chil�n, te� u� docela klidn�, vstal, u�inil n�kolik krok� ke krbu a sundal jeden z kah�nk�, ho��c�ch na z�dce.</p><p>Av�ak kdy� se mu p�i tomto �konu sesunula s hlavy kapuce a sv�tlo mu padlo p��mo do obli�eje, Glaukos vysko�il z lavice, p�ibl�il se k n�mu a stanul mu tv��� v tv��.</p><p>�Nepozn�v� m�, K�fe?� zeptal se.</p><p>A v jeho hlase bylo n�co tak stra�n�ho, �e v�echny kolem zamrazilo.</p><p>Chil�n zvedl kah�nek, ale v t�m� okam�iku ho upustil na zem, zlomil se v pase a dal se do je�en�:</p><p>�To nejsem j�! To nejsem j�! Slitov�n�!�</p><p>Glaukos se oto�il k ve�e�ej�c�m a �ekl:</p><p>�To je �lov�k, kter� m� zradil a zahubil mne i mou rodinu!�</p><p>Jeho p��b�h znali jak v�ichni k�es�an�, tak i Vinicius; jenom netu�il, �e toto je onen Glaukos, proto�e jak p�i o�et�ov�n� bolest� po��d omdl�val, nezaslechl jeho jm�no. Av�ak pro Ursa byl ten kr�tk� okam�ik a Glaukova slova jakoby bleskem v temnot�ch. Poznal Chil�na. Jedin�m skokem se octl u n�ho, uchopil ho za ruce, zkroutil mu je dozadu a zvolal:</p><p>�To on m� p�emlouval, abych zavra�dil Glauka.�</p><p>�Slitov�n�!� st�nal Chil�n. �D�m v�m� Pane!� zvolal a ohl�dl se na Vinicia. �Zachra� m�! K tob� m�m d�v�ru, zasta� se mne� Tv�j dopis � doru��m.</p><p>Pane! Pane!�</p><p>Av�ak Vinicius, kter� se na to, co se d�lo, d�val ze v�ech nejlhostejn�ji, jednak proto, �e znal v�echny �ekovy kousky, jednak proto, �e jeho srdce nev�d�lo, co je to slitov�n�, �ekl:</p><p>�Zakopejte ho v zahrad�. Dopis donese n�kdo jin�.�</p><p>Chil�novi se zd�lo, �e tato slova jsou jeho kone�n�m ortelem. Jeho kosti za�aly praskat ve stra�n�ch Ursov�ch dlan�ch, o�i se zal�valy slzami bolesti.</p><p>�Pro va�eho Boha! Slitov�n�!� volal, �Jsem k�es�an!� Pax vobiscum! Jsem k�es�an, a jestli�e mi nev���te, pok�t�te m� je�t� jednou, je�t� dvakr�t, je�t� desetkr�t! Glauku, to je omyl! Nechte m� mluvit! Ud�lejte ze mne otroka� Nezab�jejte m�! Slitov�n�!�</p><p>A jeho hlas, p�i�krcen� bolest�, sl�bl v�c a v�ce, kdy� vtom se za stolem zvedl apo�tol Petr. Chv�li pokyvoval svou b�lou hlavou nahoru a dol�, o�i zav�eny, ale pak je otev�el a �ekl za naprost�ho ticha:</p><p>�I �ekl n�m Spasitel: ,Zh�e�il-li bratr tv�j proti tob�, pok�rej ho; a jestli�e by litoval, odpus� mu.</p><p>A jestli�e by sedmkr�t za den zh�e�il proti tob� a sedmkr�t se k tob� vr�til, �ka: Je mi to l�to!�� odpus� mu!��</p><p>A nastalo je�t� v�t�� ticho.</p><p>Glaukos st�l dlouhou dobu s tv��� v dlan�ch, a� kone�n� vzhl�dl a �ekl:</p><p>�K�fe, k� ti B�h odpust� tv� provin�n� na mn�, tak jak ti je ve jm�nu Krista odpou�t�m j�.�</p><p>A Ursus, pustiv �ekovy ruce, ihned dodal:</p><p>�K� je Spasitel ke mn� stejn� milostiv�, jako j� ti nyn� odpou�t�m.�</p><p>Chil�n padl na zem, a op�raje se o ni rukama, kroutil hlavou jako zv��e chycen� do osidel a rozhl�el se kolem dokola, o�ek�vaje, odkud p�ijde smrt. Nev��il je�t� sv�m o��m a u��m a neodva�oval se v��it v odpu�t�n�.</p><p>Av�ak pomalu se vzpamatov�val, jen zsinal� rty se mu je�t� chv�ly �d�sem.</p><p>Apo�tol �ekl:</p><p>�Jdi v pokoji!�</p><p>Chil�n vstal, ale nebyl je�t� s to vypravit ze sebe ani slovo. Mimod�k se p�ibl�il k Viniciovu l��ku, jako by u n�ho hledal je�t� ochranu, proto�e nem�l dosud �as si uv�domit, �e Vinicius, t�eba�e u��val jeho slu�eb a byl do jist� m�ry jeho spoluvin�kem, se ho z�ekl, zat�mco pr�v� ti lid�, proti kter�m slou�il, mu odpustili.</p><p>K t�m �vah�m m�l doj�t a� pozd�ji. Nyn� byl v jeho o��ch jen �div a ned�v�ra. I kdy� u� pochopil, �e mu odpustili, p�ece jen cht�l co nejrychleji zmizet ze spole�nosti t�ch nepochopiteln�ch lid�, jejich� dobrota ho d�sila stejn�, jako by ho d�sila krutost. M�l dojem, �e kdyby z�stal d�le, stalo by se op�t n�co nenad�l�ho.</p><p>A tak se postavil p�ed Vinicia a �ekl trhan�m hlasem:</p><p>�Dej mi, pane, ten dopis. Dej mi ten dopis!�</p><p>Popadl tabulku, kterou mu Vinicius podal, vysekl jednu poklonu k�es�an�m, druhou nemocn�mu a skr�en vyb�hl t�sn� pod�l st�ny ze dve��.</p><p>V zahr�dce, kdy� ho obklopila tma, zje�il mu strach op�t vlasy na hlav�. Byl si toti� jist, �e Ursus vyb�hne za n�m a zabije ho uprost�ed noci. Byl by ut�kal, co m�l sil, ale nohy mu vypov�d�ly poslu�nost.</p><p>A po chv�li nad nimi ztratil vl�du docela, proto�e Ursus se skute�n� objevil vedle n�ho.</p><p>Chil�n padl tv��� k zemi a za�al je�et:</p><p>�Urbane! Ve jm�nu Krista��</p><p>Ale Urban �ekl:</p><p>�Neboj se. Apo�tol mi �ekl, abych t� vyvedl za br�nu, v t� tm� bys mohl zabloudit Ale jestli�e m� m�lo sil, dovedu t� a� dom�.�</p><p>Chil�n zvedl obli�ej.</p><p>�Co to pov�d�? Co�e? Ty m� nezabije�?�</p><p>�Ne! Nezabiju t�. A jestli�e jsem t� sev�el p��li� siln� a pochroumal ti kosti, tedy mi promi�.�</p><p>�Pomoz mi vst�t,� �ekl �ek. �Nezabije� m�? Co?</p><p>Vyve� m� na ulici. D�l u� p�jdu s�m.�</p><p>Ursus ho zvedl ze zem� jako p�rko a postavil na nohy. Pak ho vedl tmav�m pr�chodem na druh� dvorek, odkud se vch�zelo do chodby a na ulici. Na chodb� si Chil�n op�t v duchu opakoval: �U� je po mn�!� a teprve na ulici se vzpamatoval a �ekl: �D�l p�jdu s�m.�</p><p>�Pokoj s tebou!�</p><p>�I s tebou, i s tebou! Nech m� trochu vydechnout.�</p><p>A kdy� Ursus ode�el, oddechl si z pln�ch plic. Rukama si ohmat�val boky a z�da, jako by se cht�l p�esv�d�it, �e �ije, a pak sp�n� vykro�il.</p><p>Av�ak sotva u�el n�kolik des�tek krok�, zastavil se a �ekl:</p><p>�Ale pro� m� vlastn� nezabili?�</p><p>A t�eba�e rozmlouval o k�es�ansk�m u�en� u� s Euriciem, p�es to, �e u �eky hovo�il s Urbanem, a p�es to v�ecko, co sly�el v Ostrianu, nedovedl na tuto ot�zku naj�t odpov��.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 3</p></title><p>Vinicius si tak� nedovedl vysv�tlit to, co se stalo, a na dn� sv�ho nitra byl udiven nem�n� ne� Chil�n. �e s n�m tito lid� takto jednali, �e m�sto aby se mu pomstili za p�epaden�, o�et�ili starostliv� jeho r�ny, to p�ipisoval ��ste�n� jejich u�en�, v�ce u� Lygii a trochu i v�znamnosti sv� osoby. Av�ak jak jednali s Chil�nem, to p�esahovalo ve�ker� jeho p�edstavy o lidsk� schopnosti odpou�t�t. I jemu p�ich�zela mimod�k na mysl ot�zka, pro� k�es�an� �eka nezabili. Mohli to p�ece ud�lat zcela beztrestn�. Ursus by ho byl zakopal v zahrad� anebo by ho byl v noci hodil do Tiberu, kter� v t�chto dob�ch, kdy s�m caesar po��dal loupe�n� v�pravy, vyplavoval r�no lidsk� t�la tak �asto, �e nikdo u� ani nep�tral, odkud se berou. A k tomu ke v�emu, aspo� podle Viniciova m�n�n�, k�es�an� Chil�na nejen mohli, n�br� dokonce m�li zab�t. Je pravda, sv�tu, do n�ho� pat�il mlad� patricius, nebyl soucit zcela ciz�.</p><p>Ath��an� postavili p�ece bohu soucitu olt�� a dlouho se br�nili, aby v Ath�n�ch byly zavedeny z�pasy gladi�tor�. St�valo se, �e i v ��m� dost�vali pora�en� milost, jako nap��klad Calicratus, kr�l Britan�, kter� byl zajat za c�sa�e Claudia a nyn�, Claudiem bohat� zaopat�en, bydlil voln� ve m�st�. Av�ak pomsta za osobn� k�ivdy se zd�la Viniciovi, tak jako v�em, spr�vn� a spravedliv�. Upustit od n� zcela odporovalo jeho duchu. I on sice sly�el v Ostrianu, �e je t�eba milovat dokonce i nep��tele, pova�oval to v�ak za jakousi teorii, kter� nem� v�znam pro �ivot. I te� mu je�t� napadalo, �e Chil�na nezabili snad proto, �e jsou n�jak� sv�tky nebo ur�it� �tvrt m�s�ce, za n� maj� k�es�an� zak�z�no zab�jet. Sl�chal, �e jsou takov� obdob�, v nich� n�kter� n�rody nesm�j� vypov�dat ani v�lky.</p><p>Ale je-li tomu tak, pro� nevydali �eka do rukou spravedlnosti, pro� �ekl apo�tol, �e kdyby n�kdo sedmkr�t zh�e�il, je t�eba mu sedmkr�t odpustit, a pro� �ekl Glaukos Chil�novi: �K� ti B�h odpust�, jako ti odpou�t�m j�? Chil�n mu p�ece ubl�il nejstra�n�j��m zp�sobem, jak jen m��e ubl�it �lov�k �lov�ku. A p�i pouh�m pomy�len� na to, jak by nalo�il s t�m, kdo by nap��klad zabil Lygii, vzkyp�la ve Viniciovi krev jako oukrop: nebylo muk, jimi� by ji nepomstil! A tamten �lov�k odpustil! A Ursus odpustil tak�, Ursus, kter� mohl v ��m� zab�t vlastn� ka�d�ho, koho by cht�l, a to �pln� beztrestn�, proto�e nakonec mu sta�ilo zab�t u� jen kr�le Nemorensk�ho h�je a nastoupit na jeho m�sto � Co�pak by se �lov�ku, jemu� se neubr�nil Krot�n, ubr�nil gladi�tor s touto hodnost�, j� bylo mo�no dos�ci jen vra�dou p�ede�l�ho �kr�le�? Na v�echny tyto ot�zky byla jen jedna odpov��: oni nezab�jej� z jak�si dobroty, kter� je tak velik�, �e na sv�t� dosud takov� nebylo, a z bezmezn� l�sky k lidem, kter� p�ikazuje zapom�nat na sebe a sv� bolesti, na sv� �t�st� i ne�t�st��� a ��t pro jin�. Jak� odm�ny se m�lo t�mto lidem za to dostat, sly�el Vinicius v Ostrianu, ale nedovedl to pochopit. C�til v�ak, �e pozemsk� �ivot spojen� s povinnost� od��kat se ve prosp�ch ostatn�ch v�eho, co se naz�v� po�itkem a rozko��, musil by b�t chud�. A proto byl v tom, co si v t�to chv�li o k�es�anech myslil, vedle nesm�rn�ho �divu tak� soucit a jakoby st�n pohrd�n�.</p><p>Zd�lo se mu, �e jsou to ovce, kter� mus� d��v nebo pozd�ji se�rat vlci, a na ty, kdo� se nech�vaj� po��rat, nebyla jeho ��msk� povaha s to myslit s uzn�n�m. Av�ak bu� jak bu�, zarazila ho jedna v�c: po Chil�nov� odchodu se v�echny obli�eje rozjasnily jakousi hlubokou radost�. Apo�tol p�istoupil ke Glaukovi, polo�il mu ruku na hlavu a �ekl:</p><p>�Kristus v tob� zv�t�zil!�</p><p>A Glaukos zvedl vzh�ru zrak, v n�m� bylo tolik d�v�ry a radosti, jako by se na n�ho sneslo n�jak� velik�, nenad�l� �t�st�. Vinicius, kter� by byl pochopil jen radost z vykonan� pomsty, hled�l na n�ho o�ima roz���en�ma hore�kou tak trochu jako na pomaten�ho. Vid�l v�ak�� a ne bez pobou�en� v nitru�� jak nyn� Lygie p�itiskla sv� rty hodn� kr�lovny k ruce tohoto �lov�ka, kter� vypadal na prvn� pohled jako otrok; a tu m�l pocit, �e po��dek tohoto sv�ta se obrac� u� docela naruby. Pak se vr�til Ursus a vypr�v�l, jak vyprovodil Chil�na na ulici a jak ho prosil, aby mu odpustil bolest, kterou snad zp�sobil jeho kostem.</p><p>Apo�tol po�ehnal za to i jemu a Crispus prohl�sil, �e je to den velik�ho v�t�zstv�. Kdy� Vinicius usly�el o tom v�t�zstv�, ztratil u� docela nit my�lenek.</p><p>Ale kdy� mu Lygie po chv�li podala op�t chladiv� n�poj, zadr�el na okam�ik jej� ruku a zeptal se:</p><p>�Tedy i ty mi odpou�t�?�</p><p>�My jsme k�es�an�. My nesm�me ��t s hn�vem v srdci.�</p><p>�Lygie,� �ekl tehdy, �a� je tv�j b�h kdokoli, ob�tuji k jeho poct� sto vol� u� jen proto, �e je to tv�j b�h.�</p><p>Ale Lygie odpov�d�la:</p><p>�Poctu mu vzd� v srdci, jestli�e ho bude� milovat.�</p><p>�Jen proto, �e je to tv�j b�h�,� opakoval slab��m hlasem Vinicius.</p><p>A p�iv�el o�i, proto�e se ho op�t zmocnila slabost.</p><p>Lygie ode�la, po chv�li se v�ak vr�tila, p�istoupila blizou�ko k posteli a naklonila se k n�mu, aby se p�esv�d�ila, zda sp�. Vinicius uc�til jej� bl�zkost, otev�el o�i a usm�l se, ale Lygie mu na o�i p�ilo�ila zlehka ruku, jako by ho p�emlouvala k sp�nku. V tom okam�iku se ho zmocnil nesm�rn� sladk� pocit, ale z�rove� poc�til, �e se mu p�it�ilo. A opravdu. Byla u� hlubok� noc a s n� p�i�la i v�t�� hore�ka. Ta zp�sobila, �e Vinicius nemohl usnout a sledoval o�ima Lygii, kam se jen hnula. Chv�lemi v�ak p�esto upadal do jak�hosi polosp�nku, v n�m� vid�l a sly�el v�e, co se d�lo Kolem n�ho, ale v n�m� se skute�nost m�sila s hore�nat�mi vidinami. A tak se mu zd�lo, �e na jak�msi star�m, opu�t�n�m h�bitov� stoj� v�ovit� chr�m, v n�m� je Lygie kn�kou. Nespou�t�l z n� sice o�i, ale vid�l ji na vrcholku v�e, s loutnou v ruce, celou v jasu, podobnou kn�k�m, kter� zp�v�valy za noc� hymny na po�est m�s�ce, jak je v�dal na V�chod�. A on, Vinicius, stoupal s nesm�rn�m �sil�m po to�it�ch schodech, cht�je se Lygie zmocnit, a za n�m se �oural Chil�n, drkotal hr�zou zuby a neust�le opakoval: �Ned�lej to, pane, nebo� to je kn�ka, kterou pomst� On�� Vinicius nev�d�l, kdo to m� b�t, ten On, ch�pal v�ak, �e se jde dopustit svatokr�de�e, a c�til tak� nesm�rnou hr�zu. Ale jakmile dosp�l k balustr�d�, kter� vroubila vrchol v�e, st�l pojednou vedle Lygie apo�tol se st��brnou bradou a pov�dal: �Nevztahuj na ni ruku, proto�e ona pat�� mn�!� A po t�ch slovech vykro�il s Lygi� po paprsc�ch m�s��n�ho sv�tla, jako by to byla cesta do nebe, kde�to Vinicius k nim vzt�hl ruce a za�al je prosit, aby ho vzali s sebou.</p><p>Tady se probudil, vzpamatoval se a zahled�l se p�ed sebe. Ohe� na vysok�m ohni�ti z��il u� slab�ji, ale vrhal je�t� dost jasn� sv�tlo. V�ichni k�es�an� sed�li u ohn� a h��li se, proto�e noc byla chladn� a sv�tnice dost studen�. Vinicius vid�l jejich dech, jak jim stoupal od �st v podob� p�ry. Uprost�ed sed�l apo�tol, u jeho nohou na n�zk� stoli�ce Lygie, pak Glaukos, Crispus a Miriam a na kraj�ch z jedn� strany Ursus a z druh� Nazarius, Miriamin syn, mlad� hoch s hezk�m obli�ejem a dlouh�mi �ern�mi vlasy, kter� mu padaly a� na ramena.</p><p>Lygie poslouchala, vzhl�ej�c k apo�tolovi, k n�mu� byly ostatn� oto�eny v�echny hlavy, a apo�tol polohlasem n�co vypr�v�l. Vinicius se na n�ho d�val s jistou d�vkou pov�r�iv� b�zn�, jen o m�lo men��, ne� byl strach, kter� poci�oval v hore�nat�m snu. Hlavou se mu mihla my�lenka, �e v hore�ce vyc�til pravdu a �e mu ten star�, d�stojn� kmet, p�ich�zej�c� od vzd�len�ch b�eh�, skute�n� bere Lygii a odv�d� ji n�kam na nezn�m� cesty. Byl si tak� jist, �e sta�ec mluv� o n�m a �e se rad�, jak ho s Lygi� rozlou�it. Vinicius pova�oval toti� za zhola nemo�n�, �e by n�kdo mohl mluvit o n��em jin�m. A tak soust�edil v�echny smysly a za�al naslouchat Petrov�m slov�m.</p><p>Ale stra�liv� se zm�lil. Apo�tol mluvil toti� op�t o Kristovi.</p><p>�Oni �ij� jenom t�mto jm�nem!� pomyslil si Vinicius. A sta�ec zat�m vypr�v�l o tom, jak byl Kristus jat.</p><p>P�i�la tlupa voj�k� a kn잚t� bi�ici, aby ho zajali. Kdy� se jich Spasitel zeptal, koho hledaj�, odpov�d�li: �Je��e Nazaretsk�ho!� Av�ak kdy� jim �ekl: �J� jsem, koho hled�te!� padli na zem a neodva�ovali se vzt�hnout na n�ho ruku, a teprve kdy� se jich ot�zal podruh�, zajali ho.</p><p>Tady se apo�tol odml�el, nat�hl ruku k ohni a �ekl:</p><p>�Noc byla chladn� jako dneska, ale krev ve mn� vzkyp�la; tasil jsem tedy me�, cht�je ho br�nit a u�al jsem velekn�zovu bi�ici ucho. A byl bych ho br�nil v�ce ne� sv�j vlastn� �ivot kdyby mi nebyl �ekl: ,Schovej me� sv�j do pochvy. Co� nem�m p�ti kalich, kter� mi dal Otec?� Pak ho zajali a spoutali��</p><p>Po t�chto slovech si polo�il �elo do dlan� a zmlkl, cht�je p�ed dal��m vypr�v�n�m p�ekonat v sob� s�lu vzpom�nek. Av�ak Ursus to nemohl vydr�et, vysko�il, prohr�bl �eleznou ty�� ohe� na ohni�ti, a� se zlat�m de�t�m rozpr�ely jiskry a plamen zapl�polal �iv�ji, pak usedl a zvolal:</p><p>�A a� by to dopadlo, jak cht�lo�� j� bych�!�</p><p>Ale n�hle se odml�el, proto�e Lygie si polo�ila ukazov��ek na �sta. Jen je�t� hlasit� oddechoval a bylo vid�t, �e je v hloubi du�e pobou�en. T�eba�e je v�dycky ochoten l�bat apo�tolovi nohy, tento jedin� jeho �in nem��e ve sv� du�i uznat, proto�e kdyby tak n�kdo p�ed n�m, p�ed Ursem, vzt�hl ruku na Spasitele, kdyby byl s n�m t� noci Ursus, ej, cucky by l�taly z voj�k�, z kn�sk�ch dr�b� a slu�ebn�k�� A kdy� tak na to myslil, do o�� mu a� slzy vyhrkly, jednak l�tost�, jednak z hlubok�ch vnit�n�ch rozpak�, proto�e na jedn� stran� si p�edstavoval, �e by Spasitele nebr�nil s�m, ale svolal by na pomoc Lygy, chlap�ky, jak� hned tak n�kde nenajde�, ale na druh� stran� si zase uv�domoval, �e kdyby to ud�lal, dopustil by se neposlu�nosti v��i Spasiteli a zabr�nil t�m vlastn� spasen� sv�ta.</p><p>Proto se tedy nemohl ubr�nit slz�m.</p><p>Petr po chv�li sundal ruce z obli�eje a za�al vypravovat d�l, ale Vinicia se op�t zmocnil hore�nat� polosp�nek. To, co sly�el te�, splynulo mu s t�m, co vypr�v�l apo�tol minul� noci v Ostrianu o tom, jak se Kristus objevil na b�ehu Tiberiadsk�ho jezera. Vid�l p�ed sebou do�iroka se rozl�vaj�c� hladinu, na n� ryb��skou lo� a v lodi Petra a Lygii. On, Vinicius, plaval ze v�ech sil za nimi, ale bolest ve zlomen� pa�i mu br�nila dostihnout je. Bou�e mu za�ala metat do o�� vlny a on se za�al topit. Volal prosebn�m hlasem o pomoc. Tu poklekla Lygie p�ed apo�tolem, apo�tol oto�il lo�ku a podal Viniciovi veslo; Vinicius se ho chytil, dostal se s jeho pomoc� do lo�ky a klesl tam na dno.</p><p>Ale pak se mu zd�lo, �e vstal a spat�il velk� mno�stv� lid�, jak plavou za lo�kou. P�ny vln se p�el�valy p�es jejich hlavy; n�kter�m bylo v rozbou�en� vod� vid�t u� jen ruce, ale Petr zachra�oval jednoho po druh�m a bral je na lo�ku, kter� se jakoby z�zrakem st�le zv�t�ovala. Brzy byly na n� �pln� z�stupy, tak velik� jako ty, kter� se shrom�dily v Ostrianu, a pak je�t� v�t��. Vinicius se divil, jak se mohly do lo�ky vej�t, a za�al se b�t, �e klesnou ke dnu. Ale Lygie ho za�ala chl�cholit a ukazovala mu jak�si sv�tlo na vzd�len�m b�ehu, k n�mu� se plavili. A tu se Viniciovy sny sm�sily op�t s t�m, co sly�el z apo�tolov�ch �st v Ostrianu, jak se toti� jednou nad jezerem zjevil Kristus. A nyn� spat�il v onom pob�e�n�m sv�tle jakousi postavu, k n� Petr kormidloval. A ��m v�ce se k n� bl�ili, t�m v�ce se uti�oval v�tr, hladina se uklid�ovala a bylo st�le jasn�ji. Davy za�aly zp�vat kr�sn� hymnus, vzduch se naplnil v�n� nardu; voda hr�la duhov�mi barvami, jako by ze dna prosv�taly lilie a r��e, a� kone�n� lo�ka m�rn� narazila p��d� na p�sek. Tehdy ho Lygie uchopila za ruku a �ekla: �Poj�, dovedu t� tam!� A vedla ho ke sv�tlu.</p><p>Vinicius se znovu probudil, ale jeho sny se rozptylovaly jen pozvolna, tak�e si hned neuv�domil skute�nost. N�jakou chv�li se mu je�t� zd�lo, �e je u jezera a �e ho obklopuj� davy lid�, v nich��� s�m nev�da pro蠖 za�al hledat Petronia, a divil se, �e ho tam nem��e naj�t. Z��e, vych�zej�c� z ohni�t�, u n�ho� nebyl u� nikdo, jej v�ak p�ivedla k sob� docela. Olivov� pol�nka leniv� �e�av�la pod r��ov�m popelem, zato v�ak piniov� t��sky, p�ihozen� do ohn� z�ejm� ned�vno, pl�polaly jasn�m plamenem, v jeho� sv�tle spat�il Vinicius Lygii, jak sed� nedaleko jeho l��ka.</p><p>Pohled na ni ho hluboce dojal. Uv�domil si, �e minulou noc str�vila v Ostrianu a cel� den pak b�hala kolem n�ho�� a te�, kdy� se v�ichni odebrali k odpo�inku, zase ona jedin� bd� u jeho lo�e. Bylo v�ak snadno uhodnout, �e je p�ece jen unavena, proto�e sed�la bez hnut�, o�i zav�eny. Vinicius nev�d�l, zda sp�, anebo je pohrou�ena v my�lenk�ch. Hled�l na jej� profil, na sklopen� �asy, na ruce sepjat� na kolenou a v jeho pohansk� hlav� se za�ala s n�mahou klubat my�lenka, �e krom� nah�, sebejist� a na sv� tvary hrd� �eck� a ��msk� kr�sy je na sv�t� je�t� jak�si jin�, nov�, nesm�rn� �ist� kr�sa, v n� je obsa�ena du�e.</p><p>Nezmohl se na to, aby tu kr�su nazval k�es�anskou, ale kdy� myslil na Lygii, nebyl u� s to odmyslit si ji od u�en�, kter� vyzn�vala. Ch�pal dokonce, �e jestli�e Lygie, ta, j� ubl�il, jedin� bd� u n�ho, zat�mco v�ichni ostatn� se odebrali k odpo�inku, d�l� to proto, �e j� to tak p�ikazuje u�en�. Av�ak toto pomy�len�, kter� v n�m vzbuzovalo obdiv k onomu u�en�, bylo pro n�ho z�rove� i nep��jemn�. Byl by rad�ji, kdyby to byla Lygie d�lala z l�sky k n�mu, k jeho obli�eji, k o��m, k jeho t�lu podobn�mu so�e, zkr�tka ze v�ech t�ch d�vod�, pro kter� nejednou obj�maly jeho krk sn�hob�l� �eck� a ��msk� pa�e.</p><p>Pojednou si v�ak uv�domil, �e kdyby Lygie byla takov� jako ostatn� �eny, n�co by mu na n� chyb�lo.</p><p>P�ekvapilo ho to a s�m nev�d�l, co se to s n�m d�je, nebo� zpozoroval, �e i v n�m se za��naj� rodit jak�si nov� city a nov� z�liby, ciz� onomu sv�tu, v n�m� dosud �il.</p><p>Mezit�m otev�ela Lygie o�i, a kdy� vid�la, �e se Vinicius na ni d�v�, p�istoupila k n�mu a �ekla:</p><p>�Jsem u tebe.�</p><p>A on odpov�d�l:</p><p>�Vid�l jsem ve snu tvou du�i.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 4</p></title><p>Naz�t�� se probudil zesl�bl�, ale s hlavou chladnou a bez hore�ky. Zd�lo se mu, �e ho probudil �eptan� rozhovor, ale kdy� otev�el o�i, Lygie u n�ho nebyla.</p><p>Jen Ursus, naklon�n nad ohni�t�m, prohrab�val �ed� popel a hledal v n�m �hav� uhl�ky. Kdy� je na�el, za�al je rozdmych�vat, a to tak, jako by to ned�lal �sty, n�br� kov��sk�mi m�chy. Vinicius, jen� si vzpomn�l, �e tento �lov�k rozdrtil v�era Krot�na, pozoroval se zal�ben�m hodn�m milovn�ka ar�ny jeho obrovit� z�da, kter� se podobala z�d�m Kyklopa, a mohutn� sloupovit� stehna.</p><p>�Merkurovi d�ky, �e mi nezakroutil krkem,� pomyslil si v duchu. �U Polluxe! Jestli jsou mu ostatn� Lygov� podobni, mohou s nimi dunajsk� legie m�t jednou t�kou pr�ci!�</p><p>A u� nahlas �ekl:</p><p>�Hej, otroku!�</p><p>Ursus oto�il hlavu od ohni�t�, usm�l se t�m�� p��telsky a �ekl:</p><p>�B�h ti dej, pane, dobr� den a zdrav�, ale j� jsem �lov�k svobodn�, ne otrok.�</p><p>Viniciovi, kter� se cht�l Ursa vyptat na rodnou zemi Lygie, byla tato slova dost po chuti, proto�e rozhovor se svobodn�m �lov�kem, i kdy� prost�m, znamenal pro jeho ��mskou a patricijskou d�stojnost men�� �jmu ne� rozhovor s otrokem, v n�m� ani z�kon, ani zvyky nevid�ly lidskou bytost.</p><p>�Ty tedy nepat�� Aulovi?� zeptal se.</p><p>�Ne, pane. Slou��m Kallin�, tak jak jsem slou�il jej� matce, ale z dobr� v�le.�</p><p>A op�t schoval hlavu pod kom�n ohni�t� a foukal na uhl�ky, na n� p�edt�m nah�zel t��sky. Pak ji op�t vystr�il a �ekl:</p><p>�U n�s nejsou otroci.�</p><p>Ale Vinicius se zeptal:</p><p>�Kde je Lygie?�</p><p>�P�ed chvilkou ode�la a j� ti m�m uva�it sn�dani, pane. Bd�la u tebe celou noc.�</p><p>�Pro� jsi ji nevyst��dal?�</p><p>�Proto�e necht�la a mou povinnost� je poslouchat.�</p><p>Te� se jeho o�i zachmu�ily a po chv�li dodal:</p><p>�Kdybych ji neposlouchal, u� bys, pane, ne�il.�</p><p>�A lituje�, �e jsi m� nezabil?�</p><p>�Ne, pane. Kristus nep�ikazoval zab�jet.�</p><p>�A co Atacinus? A Krot�n?�</p><p>�Nemohl jsem jinak,� zabru�el Ursus.</p><p>A zad�val se jakoby l�tostiv� na sv� ruce, kter� z�staly z�ejm� pohansk�, t�eba�e du�e p�ijala k�est.</p><p>Pak postavil na ohni�t� hrnec, d�epl si ke krbu a up�el do plamen� zamy�len� zraky.</p><p>�Je to tv� vina, pane,� �ekl kone�n�. �Pro� jsi na ni, kr�lovskou dceru, vzt�hl ruku?�</p><p>Ve Viniciovi vzkyp�la v prvn�m okam�iku p�cha�� jak to, �e takov� pros���ek a barbar k tomu se odva�uje mluvit s n�m tak d�v�rn� a je�t� ho k�rat.</p><p>K t�m neobvykl�m a nepochopiteln�m v�cem, kter� ho potkaly od on� ned�vn� noci, p�ibyla je�t� jedna.</p><p>Ale proto�e byl zesl�bl� a nem�l po ruce sv� otroky, ovl�dl se, u� tak� proto, �e v n�m zv�t�zila touha dozv�d�t se n�jak� podrobnosti z Lygiina �ivota.</p><p>Uklidnil se tedy a za�al se vypt�vat na v�lku Lyg� proti Vanniovi a Sueb�m. Ursus vypr�v�l ochotn�, ale nebyl s to dodat mnoho nov�ho k tomu, co kdysi Viniciovi vypr�v�l Aulus Plautius. Ursus se bitvy nez��astnil, proto�e prov�zel rukojm� do t�bora Atelia Histera.</p><p>V�d�l jen, �e Lygov� na hlavu porazili Sueby a Jazygy, ale �e jejich vojev�dce padl, zasa�en st�elou Jazyg�.</p><p>Hned potom dostali zpr�vu, �e Semnonov� zap�lili lesy na jejich hranic�ch, a tak se okam�it� vr�tili pomst�t k�ivdu. Rukojm� z�stala u Atelia, kter� zpo��tku na��dil, aby jim vzd�vali kr�lovsk� pocty. Potom zem�ela Lygiina matka. ��msk� vojev�dce nev�d�l, co s d�t�tem. Ursus se s n�m cht�l vr�tit do rodn�ho kraje, ale to by byla nebezpe�n� cesta, proto�e v�ude bylo plno divok� zv��e a divok�ch kmen�. Jakmile tedy p�i�la zpr�va, �e u Pomponia je jak�si poselstv� Lyg�, kter� mu slibuje pomoc proti Markoman�m, poslal je Hister k Pomponiovi. Tam se v�ak dozv�d�li, �e ��dn� poselstv� u n�ho nebylo�� a tak z�stali v t�bo�e, odkud je Pomponius p�ivezl do ��ma, kde po triumfu p�edal kr�lovsk� d�t� Pomponii Graecin�.</p><p>Vinicius, t�eba�e z toho vypr�v�n� neznal jen n�kter� podrobnosti, poslouchal ochotn�, proto�e jeho nesm�rnou rodovou p�chu p��jemn� lechtalo to, �e o�it� sv�dek potvrzuje Lygiin kr�lovsk� p�vod. Jako kr�lovsk� dcera by Lygie mohla zauj�mat u caesarova dvora postaven� rovnaj�c� se dcer�m z nejp�edn�j��ch rod�, a to t�m sp�e, �e n�rod, jemu� vl�dl jej� otec, dosud nikdy nebojoval proti ��mu, a i kdy� to byl n�rod barbarsk�, mohl b�t nebezpe�n�, proto�e podle slov sam�ho Atelia Histera m�l �nespo�etnou s�lu� bojovn�k�.</p><p>Ursus ostatn� v pln� m��e dotvrdil tato slova, nebo� kdy� se ho Vinicius zeptal na Lygy, odpov�d�l:</p><p>�My �ijeme v les�ch, ale zem� m�me tolik, �e nikdo nev�, kde je konec pralesa, a lidu v tom pralese �ije mnoho. Jsou tam i d�ev�n� hrady, v nich� je velik� bohatstv�, proto�e to, co Semnonov�, Markomani, Vandalov� a Kv�dov� naloup� po sv�t�, my jim sebereme.</p><p>Oni se v�ak k n�m neodv��, jenom vane-li v�tr od nich, p�l� n�m lesy. Ale my se neboj�me ani jich, ani ��msk�ho caesara.�</p><p>�Bohov� dali ��man�m nadvl�du nad sv�tem,� �ekl p��sn� Vinicius.</p><p>�Bohov� jsou zl� duchov�,� odpov�d�l prost� Ursus, �a kde nejsou ��man�, tam nen� ani nadvl�da.�</p><p>Po t�chto slovech prohr�bl ohe� a pokra�oval jakoby pro sebe:</p><p>�Kdy� vzal caesar Kallinu ke dvoru, a j� jsem si myslil, �e ji tam m��e potkat n�co zl�ho, cht�l jsem j�t a� tam, do les�, a p�iv�st Lygy na pomoc kr�lovn�.</p><p>A Lygov� by se byli hnuli k Dunaji, proto�e je to dobr� lid, i kdy� pohansk�. A j� bych jim p�inesl ,dobrou novinu�. Ale j� stejn� n�kdy, a� se Kallina vr�t� k Pomponii, p�ijdu k n�, poklon�m se j� a po��d�m, aby mi dovolila j�t k nim, proto�e Kristus se narodil daleko a oni o n�m ani nesly�eli� On v�d�l asi l�pe ne� j�, kde se m� narodit, ale kdyby tak byl p�i�el na sv�t u n�s, v pralese, ur�it� bychom ho nebyli umu�ili, ale hled�li bychom si D��tka a dbali bychom, aby m�lo po��d dost zv��iny, hub, bob��ch ko�e�in a jantar�.</p><p>A co bychom uloupili Sueb�m nebo Markoman�m, v�ecko bychom mu dali, aby si �ilo v hojnosti a v pohodl�.�</p><p>Co to pov�dal, p�istavil k ohni n�dobu s pol�vkou, ur�enou pro Vinicia, a pak zmlkl. Jeho my�lenky bloudily patrn� n�jakou chv�li po lygijsk�ch prales�ch. Teprve kdy� tekutina za�ala sy�et, vylil ji na plochou misku, vychladil ji pat�i�n� a �ekl:</p><p>�Glaukos rad�, pane, abys h�bal co nejm�n� dokonce i tou rukou, kter� ti z�stala zdr�va, a tak mi Kallina p�ik�zala, abych t� krmil.�</p><p>Lygie p�ik�zala! Na to nebylo odpov�di. Viniciovi ani nenapadlo protivit se jej� v�li, jako by to byla caesarova dcera nebo bohyn�, a proto ne�ekl ani slovo.</p><p>Ursus usedl tedy k jeho l��ku, nab�ral mal�m ��lkem pol�vku z m�sy a pod�val mu ji k �st�m. D�lal to tak starostliv�, s tak dobr�ck�m �sm�vem ve sv�ch modr�ch o��ch, �e Vinicius nev��il sv�m zrak�m: tohle �e je ten stra�n� Titan, kter� v�era rozdrtil Krot�na a pak se vrhl jako bou�e na n�j sam�ho a byl by ho rozdupal, neb�t Lygiina soucitu? Mlad� patricius se poprv� v �ivot� zamyslil nad t�m, co asi se m��e odehr�vat v hrudi pros���ka, sluhy a barbara.</p><p>Ale uk�zalo se, �e Ursus je ch�va stejn� neohraban� jako starostliv�. Kofl�k mizel docela v jeho herkulovsk�ch prstech, tak�e nez�stalo ani kousek m�sta pro Viniciovy rty. Po n�kolika nepoda�en�ch pokusech se obr zatv��il velice starostliv� a �ekl:</p><p>�Ech, snaz�� je vyv�st zubra z hou�t텔</p><p>Vinicius se bavil Lygov�mi rozpaky, ale nem�n� ho zaujala i jeho pozn�mka. V�dal v circ�ch stra�n� �ury�, p�iv�en� z prales� na severu, kde je i ti nej�ikovn�j�� bestiarii chytali plni strachu; jen sloni je p�ed�ili silou a velikost�.</p><p>�A u� jsi zkou�el uchopit takovou bestii za rohy?� zeptal se udiven�.</p><p>�Dokud nade mnou nep�e�lo dvacet zim, b�l jsem se,� odpov�d�l Ursus, �ale potom�� st�valo se to.�</p><p>A za�al znovu krmit Vinicia. Je�t� neohraban�ji ne� p�edt�m.</p><p>�Mus�m zavolat Miriam nebo Nazaria,� �ekl.</p><p>Ale tu vykoukla ze z�v�su bled� Lygiina hlavi�ka.</p><p>�Hned ti pomohu,� prohl�sila.</p><p>A za chv�li vy�la z cubicula, kde se z�ejm� chystala k sp�nku, proto�e m�la na sob� jen p�il�havou tuniku, zvanou u star�ch ��man� capitium, zahaluj�c� neprody�n� hru�; vlasy m�la rozpu�t�n�. Vinicius, jemu� p�i pohledu na ni zabu�ilo siln�ji srdce, za�al j� vy��tat, �e dosud nepomyslila na sp�nek, ale ona vesele odpov�d�la:</p><p>�Pr�v� jsem to cht�la ud�lat, ale d��ve je�t� vyst��d�m Ursa.�</p><p>Pak vzala kofl�k, usedla na okraj l��ka a za�ala krmit Vinicia, kter� se c�til z�rove� poko�en i ��asten.</p><p>Kdy� se k n�mu skl�n�la, s�lalo na n�j teplo jej�ho t�la a jej� rozpu�t�n� vlasy mu spl�valy na hru�, tak�e bledl vzru�en�m. Ale ve zmatku zvedaj�c� se v�n� c�til z�rove�, �e ta hlava je mu nade v�e drah� a milovan� a �e cel� sv�t nen� proti n� ni��m. P�edt�m po n� tou�il, te� ji za��nal cel�m srdcem milovat. P�edt�m byl ve sv�ch citech stejn� jako v cel�m �ivot�, tak jako ostatn� v�ichni tehdej�� lid�, slep�m, bezohledn�m egoistou, jemu� �lo jen a jen o sebe. Ale te� mu za�alo z�le�et i na n�. V�ak tak� za chv�li odm�tl dal�� potravu, a t�eba�e mu pohled na ni a jej� p��tomnost p�sobily nezm�rnou rozko�, p�ece jen �ekl:</p><p>�Dost. Jdi sp�t, m� bo�sk�.�</p><p>�Ne��kej mi tak,� odpov�d�la, �pro mne se nehod�, abych to poslouchala.�</p><p>P�ece se v�ak na n�j usm�la a pak mu �ekla, �e ji ospalost p�e�la, �e ji to nenam�h� a �e si nep�jde odpo�inout, dokud nep�ijde Glaukos. Vinicius naslouchal jej�m slov�m jako hudb� a srdce mu z�rove� p�ekypovalo v�t��m a v�t��m dojet�m, v�t��m a v�t��m nad�en�m, v�t�� a v�t�� vd��nost� a v my�lenk�ch se lopotil, jak j� tu vd��nost d�t najevo.</p><p>�Lygie,� �ekl po chvilce ml�en�, �j� jsem t� p�edt�m neznal. Ale te� v�m, �e jsem k tob� cht�l doj�t nespr�vnou cestou. ��k�m ti tedy: vra� se k Pomponii Graecin� a bu� jista, �e od t�to chv�le na tebe nikdo nevzt�hne ruku.�</p><p>Ale jej� obli�ej pojednou posmutn�l.</p><p>�Byla bych ��astna, kdybych ji mohla spat�it t�eba jen zpovzd�li, ale vr�tit se k n� nemohu.�</p><p>�Pro�?� zeptal se udiven� Vinicius.</p><p>�My k�es�an� v�me prost�ednictv�m Akt�, co se d�je na Palatinu. Co� jsi nesly�el, �e si caesar kr�tce po m�m �t�ku, je�t� p�ed odjezdem do Neapole, pozval Aula a Pomponii, a domn�vaje se, �e mi pom�hali, hrozil jim sv�m hn�vem? Aulus mu mohl na�t�st� odpov�d�t: ,V�, pane, �e jsem nikdy nevypustil ze sv�ch �st le�; nu�e, p��sah�m ti, �e jsme j� k �t�ku nepomohli a �e stejn� jako ty nev�me, co se s n� stalo.� A caesar uv��il a pozd�ji zapomn�l. J� jsem v�ak na radu star��ch nikdy nepsala matce, kde jsem, aby mohla v�dycky sm�le odp�is�hnout, �e o mn� nic nev�. Ty to mo�n�, Vinicie, nepochop�, ale my lh�t nesm�me, ani kdyby �lo o �ivot. Takov� je na�e u�en�, jemu� se chceme p�ibl�it srdcem. A tak jsem Pomponii nevid�la od t� doby, co jsem opustila jej� d�m, a k n� dol�taj� jen tu a tam vzd�len� ohlasy, �e �iji a jsem v bezpe��.�</p><p>Tu se j� zmocnil stesk a o�i se j� zarosily slzami.</p><p>Ale brzy se uklidnila a pov�d�la:</p><p>�V�m, �e i Pomponii se po mn� st�sk�, ale my m�me sv� radosti, kter� nemaj� ostatn� lid�.�</p><p>�Ano,� nam�tal Vinicius, �va�e radost je Kristus, jen�e j� to nedovedu pochopit.�</p><p>�Pod�vej se na n�s: pro n�s neexistuje odlou�enost, ani bolest, ani utrpen��� a jestli�e na n�s p�ijdou, prom��uj� se v radost. Ba i sama smrt, kter� znamen� pro v�s konec �ivota, je pro n�s teprve jeho za��tkem a zm�nou hor��ho �t�st� v lep��, neklidn�j��ho v klidn�j�� a ve v��n�. Jen uva�, jak� to mus� b�t u�en�, jestli�e n�m p�ikazuje milosrdenstv� dokonce i k nep��tel�m, jestli�e zakazuje lh�t, o�i��uje na�e du�e od zlosti a po smrti slibuje nevy�erpateln� �t�st�.�</p><p>�Sly�el jsem o tom v Ostrianu a vid�l jsem, jak jste jednali se mnou a s Chil�nem, ale kdykoli o tom uva�uji, st�le je�t� m�m dojem, �e je to sen a �e bych nem�l v��it ani sv�m o��m, ani sv�m u��m. Ale odpov�z mi na jinou ot�zku: jsi ��astn�?�</p><p>�Ano!� odpov�d�la Lygie. �Jestli�e vyzn�v�m Krista, nemohu b�t ne��astna.�</p><p>Vinicius na ni pohl�dl, jako by se to, co �ekla, docela vymykalo mo�nostem lidsk�ho ch�p�n�.</p><p>�A necht�la by ses vr�tit k Pomponii?�</p><p>�Cht�la bych, z cel�ho srdce, a tak� se vr�t�m, bude-li to bo�� v�le.�</p><p>�Pov�d�m ti tedy: vra� se, a j� ti odp�is�hnu na sv� l�ry, �e na tebe nevzt�hnu ruku.�</p><p>Lygie se na okam�ik zamyslela a pak odpov�d�la:</p><p>�Ne. Nemohu sv� bl�zk� vydat v nebezpe��. Caesar nem� r�d rod Plauti�. Kdybych se vr�tila�� v� p�ece, jak otroci roznesou ka�dou zpr�vu po ��m젖 zpr�va o m�m n�vratu by se roz���ila po m�st� a tak� Nero by se o n�m bezpochyby dozv�d�l prost�ednictv�m sv�ch otrok�. Skon�ilo by to tak, �e by potrestal Auly a p�inejmen��m by m� jim znovu vzal.�</p><p>�Ano,� �ekl Vinicius a svra�til obo��, �to by se mohlo st�t. Ud�lal by to u� jen proto, aby uk�zal, �e v�e mus� b�t podle jeho v�le. Je pravda, �e na tebe jen zapomn�l, anebo �e na tebe necht�l myslit, domn�vaje se, �e nebyl ura�en on, n�br� j�. Ale mo�n� � kdyby t� vzal Aulovi � dal by t� mn� a j� bych t� pak vr�til Pomponii.�</p><p>Ale Lygie se smutn� ot�zala:</p><p>�Vinicie, a to bys m� cht�l znovu vid�t na Palatinu?�</p><p>Vinicius za�al zuby a �ekl:</p><p>�Ne. M� pravdu. Mluv�m jako hlup�k! Ne!�</p><p>A pojednou spat�il p�ed sebou jakoby bezednou propast. Je patriciem, je vojensk�m tribunem, je mocn�m �lov�kem, ale nad v�emi silami tohoto sv�ta, do n�ho� pat��, vl�dne p�ece ��lenec, jeho� v�li a zlomyslnost nelze nikdy p�edv�dat. Nepo��tat s n�m, neb�t se ho�� to mohou snad jen takov� lid� jako k�es�an�, pro kter� cel� tento sv�t, jeho rozluky, utrpen�, ba ani sama smrt nejsou ni��m. V�ichni ostatn� se p�ed n�m musej� t��st. Hr�znost doby, v n� �ij�, objevila se nyn� p�ed Viniciem v cel� sv� nestv�rn� ���i. Nem��e te� vr�tit Lygii Aul�m z obavy, aby si ten netvor na ni nevzpomn�l a neobr�til proti n� sv�j hn�v; a kdyby si ji te� vzal za �enu, mohl by z t�ho� d�vodu vydat v nebezpe�� ji, sebe i Aulovu rodinu. Chvilka �patn� n�lady by sta�ila, aby zahubila v�echny. Vinicius poc�til poprv� v �ivot�, �e bu� se mus� zm�nit a p�erodit sv�t, anebo se �ivot stane zcela nemo�n�. Pochopil tak� to, co bylo pro n�ho je�t� p�ed chv�l� skryto v temnot�ch, �e toti� v takov�ch dob�ch mohou b�t ��astni pr�v� jen k�es�an�.</p><p>Ale p�edev��m se ho zmocnila l�tost, proto�e pochopil tak�, �e to on s�m tak zamotal �ivot sob� i Lygii a �e z t� motanice nen� tak�ka v�chodisko. A pod vlivem t�to l�tosti se rozhovo�il:</p><p>�A v� ty, �e jsi ��astn�j�� ne� j�? V chudob� a v t�to jedin� sv�tnici, mezi prost�mi lidmi, m�la jsi sv� u�en� a sv�ho Krista, ale j� m�m jen tebe, a kdy� jsem t� nem�l, byl jsem jako ubo��k, kter� nem� ani st�echu nad hlavou, ani sk�vu chleba. Ty jsi mi dra��� ne� cel� sv�t. Hledal jsem t�, proto�e jsem nemohl ��t bez tebe. Odm�tl jsem j�st i sp�t Nem�t nad�ji, �e t� najdu, byl bych nalehl na me�. Ale boj�m se smrti, proto�e bych t� pak nemohl vid�t. ��k�m ti �plnou pravdu, �e nedovedu ��t bez tebe a �e jsem dosud �il jen nad�j�, �e t� najdu a uvid�m. Vzpom�n� si na na�e rozhovory u Aul�? Jednou jsi mi do p�sku nakreslila rybu a j� jsem nerozum�l, co to znamen�. Pamatuje� se, jak jsme si hr�li s m��em? Miloval jsem t� u� tenkr�t v�ce ne� �ivot a tak� ty jsi u� za��nala tu�it, �e t� m�m r�d� Pak p�i�el Aulus, stra�il n�s Libitinou a p�eru�il na�i rozmluvu. Pomponia �ekla Petroniovi p�i lou�en�, �e B�h je jeden, v�emohouc� a milosrdn�, ale n�m nep�i�lo ani na mysl, �e va��m bohem je Kristus. A� mi d� tebe a budu ho milovat, i kdy� se mi zd�, �e je to B�h otrok�, barbar� a ubo��k�. Ty tu sed� u mne a mysl� jen na n�ho. Mysli tak� na mne, jinak ho za�nu nen�vid�t. Pro mne jsi jedin�m bo�stv�m ty.</p><p>Blahoslaven bu� tv�j otec i tv� matka, blahoslavena budi� zem�, kter� t� zrodila. Cht�l bych obejmout tv� nohy a modlit se k tob�, uct�vat t�, p�in�et ti ob�ti, tob� se klan�t�� ty t�ikr�t bo�sk�! Ty nev�, nem��e� v�d�t, jak t� miluji��</p><p>Co to pov�dal, p�ej�d�l si dlan� po �ele a p�iv�ral o�i. Jeho povaha nev�d�la nikdy, co je to ovl�d�n�, ani v hn�vu, ani v l�sce. Mluvil unesen, jako �lov�k, kter� ztratil vl�du nad sebou a nedb� ��dn� m�ry ani ve slovech, ani v d�stojnosti. Ale mluvil z hloubi srdce a up��mn�. Bylo vid�t, �e bolest, nad�en�, touha i zbo��ov�n�, kter� se nast��daly v jeho hrudi, vybuchly kone�n� nezadr�iteln�m p��valem slov. Lygii p�ipadala jeho slova jako rouh�n�, ale p�esto j� za�alo srdce bu�it, jako by cht�lo rozervat tuniku, pevn� obep�naj�c� jej� �adra. Nedovedla se ubr�nit soucitu s n�m a s jeho utrpen�m. Dojala ji poctivost, s n� k n� hovo�il. C�tila, �e je bezmezn� milov�na a zbo��ov�na, c�tila, �e tento tvrdohlav� a nebezpe�n� �lov�k j� te� pat�� du�� i t�lem jako otrok, a to pov�dom� jeho pokory a vlastn� moci ji naplnilo �t�st�m. V jedin�m okam�iku v n� o�ily vzpom�nky. Op�t to pro ni byl ten n�dhern�, jako pohansk� b�h kr�sn� Vinicius, kter� k n� v Aulov� dom� mluvil o l�sce a probouzel jej� srdce, tehdy je�t� t�m�� d�tsk�, jakoby ze sp�nku; t�� Vinicius, jeho� polibky c�tila dosud na rtech a z jeho� objet� ji na Palatinu vyrval Ursus, jako by ji vyrval plamen�m. Jen�e te�, s nad�en�m a z�rove� s bolest� ve sv� orl� tv��i, s pobledl�m �elem a s prosebn�m v�razem v o��ch, ran�n�, zlomen� l�skou, miluj�c�, pln� zbo��ov�n� a pokory, zd�l se j� takov�, jak�m ho cht�la m�t tenkr�t a jak�ho by si ho byla zamilovala z cel�ho srdce; zd�l se j� dra��� ne� kdykoli p�edt�m.</p><p>A pojednou pochopila, �e m��e p�ij�t okam�ik, v n�m� ji jeho l�ska ovl�dne a uchv�t� jako vich�ice, a sotva si to uv�domila, zmocnil se j� t�� dojem, jak� se p�ed chv�l� zmocnil Vinicia: �e toti� stoj� na okraji propasti. Proto tedy opustila Aul�v d�m? Proto tedy se zachra�ovala �t�kem? Proto se skr�vala takovou dobu v chud�ch �tvrt�ch m�sta? Kdo vlastn� je tento Vinicius? Augusti�n, voj�k, Neron�v dvo�an! V�dy� se pod�l� na caesarov� prostop�n�m �ivot�, na jeho ��lenstv�ch, jak o tom sv�d�� hostina, na ni� Lygie nem��e zapomenout. V�dy� chod� spolu s ostatn�mi do chr�m� a ob�tuje nestoudn�m boh�m, v n� snad ani nev���, ale p�esto jim vzd�v� ofici�ln� pocty. V�dy� ji pron�sledoval proto, aby z n� mohl u�init svou otrokyni a milenku a strhnout ji do onoho stra�n�ho sv�ta p�epychu, prostop�nost�, zlo�in� a nestoudnost�, volaj�c�ch po hn�vu a pomst� bo��. Te� se j� sice zd�l jin�, ale je to p�ece chvilka, kdy j� �ekl, �e bude-li myslit v�ce na Krista ne� na n�ho, �e za�ne Krista nen�vid�t.</p><p>Lygii se zd�lo, �e u� jen my�lenka na jakoukoli jinou l�sku ne� na l�sku ke Kristovi je h��chem proti n�mu a proti u�en�, a sotva tedy zjistila, �e v hloubi jej�ho srdce by se mohly probudit jin� city a jin� touhy, zmocnila se j� �zkost z vlastn� budoucnosti a strach z vlastn�ho srdce.</p><p>V t�chto vnit�n�ch rozporech ji zastihl Glaukos, kter� p�i�el o�et�it nemocn�ho a p�esv�d�it se o jeho zdravotn�m stavu. Ve Viniciov� obli�eji se v jedin�m okam�iku objevil hn�v a netrp�livost. Zlobil se, �e mu Glaukos p�eru�il rozhovor s Lygi�, a kdy� mu l�ka� za�al kl�st ot�zky, odpov�dal t�m�� pohrdav�. Brzy se sice ovl�dl, ale jestli�e si Lygie d�lala sebemen�� iluze, �e to, co sly�el v Ostrianu, zap�sobilo na jeho nelaskavou povahu, musely se tyto iluze nyn� rozplynout.</p><p>Zm�nil se jen v��i n�, ale vedle tohoto jedin�ho citu mu z�stalo v hrudi jeho star� drsn� a sobeck� srdce, to prav� ��msk�, z�rove� v�ak vl�� srdce, neschopn� poc�tit nejen sladkost k�es�ansk�ho u�en�, n�br� dokonce ani vd��nost.</p><p>Ode�la kone�n�, plna vnit�n�ch starost� a neklidu.</p><p>Kdysi zasv�tila v modlitb� Kristovi srdce pln� pohody a opravdu �ist� jako slza. Te� byla ta pohoda zkalena.</p><p>Do l�na kv�tu se dostal jedovat� �erv a za�al v n�m hlodat. Ani sp�nek j� nep�inesl uklidn�n�, p�es to, �e m�la za sebou dv� probd�l� noci. Zd�lo se j�, �e je v Ostrianu a �e Nero v �ele pr�vodu augusti�n�, bakchantek, korybant� a gladi�tor� rozdup�v� vozem, ov�n�en�m r��emi, z�stupy k�es�an�, ale �e Vinicius ji bere do n�ru��, vytahuje na �ty�sp�e��, tiskne k hrudi a �ept�: �Poj� s n�mi!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 5</p></title><p>Od onoho dne neb�vala Lygie u� tak �asto ve spole�n� jizb� a nep�istupovala u� tak �asto k Viniciovu l��ku.</p><p>Ale klid se j� nevracel. Vid�la, �e ji Vinicius sleduje prosebn�ma o�ima, �e �ek� na ka�d� jej� slovo jako na slitov�n�, �e trp�, ale nem� odvahu st�ovat si, jen aby ji na sebe nerozhn�val, vid�la, �e je pro n�ho zdrav�m a radost�, a v takov�ch okam�ic�ch j� srdce p�et�kalo soucitem. Brzy si tak� v�imla, �e ��m v�ce se mu vyh�b�, t�m v�ce je j� ho l�to a t�m citupln�j�� vztahy k n�mu se v n� rod�. Opustila ji vyrovnanost. Hned si ��kala, �e by pr�v� m�la b�t neust�le u n�ho, jednak proto, �e bo�sk� u�en� p�ikazuje opl�cet zl� dobr�m, jednak proto, �e by mu to u�en� v rozhovorech s n�m mohla p�ibl�it. Ale hned zase j� sv�dom� na�ept�valo, �e klame sama sebe a �e ji k n�mu net�hne nic jin�ho ne� l�ska a jeho p�vab. A tak �ila v neust�l�ch rozporech, kter� se zv�t�ovaly den ode dne. N�kdy m�la dojem, �e ji obklopuje jak�si s� a ona, cht�j�c ji protrhnout, zamot�v� se do n� v�c a v�ce. Musila si tak� p�iznat, �e pohled na n�ho je pro ni den co den nezbytn�j��, jeho hlas milej�� a �e mus� v�� silou bojovat proti touze vysed�vat u jeho l��ka. Kdy� se k n�mu bl�ila a on se rozz��il, radost zal�vala i jej� srdce. Jednoho dne spat�ila na jeho �as�ch stopy slz a poprv� v �ivot� j� napadlo, �e by je mohla osu�it polibky. Pod�ena touto my�lenkou, plna pohrd�n� k sob� sam�, proplakala celou p��t� noc.</p><p>A Vinicius byl trp�liv�, jako by si byl trp�livost ulo�il p��sahou. Kdy� mu n�kdy zablesklo v o��ch netrp�livost�, sv�vol� nebo hn�vem, hned potla�oval ty z�blesky a pak na ni hled�l pln neklidu, jako by ji cht�l prosit o odpu�t�n�. A to doj�malo Lygii je�t� v�ce. Nikdy je�t� nem�la pocit, �e je tolik milov�na, a kdy� na to myslila, c�tila se vinna a ��astna z�rove�. Vinicius se skute�n� m�nil. V jeho rozmluv�ch s Glaukem bylo m�n� p�chy. �asto mu napadalo, �e i ten uboh� l�ka�, otrok, i ta cizozemka Miriam, kter� ho zahrnuje p���, i Crispus, jeho� v�dal neust�le pohrou�en�ho v modlitb�ch, jsou p�ece jen lid�. Divil se takov�m my�lenk�m�� p�esto na� v�ak p�ich�zely. Ursa si b�hem doby obl�bil a rozmlouval s n�m te� cel� dny, proto�e s n�m mohl mluvit o Lygii. Obr byl ve sv�m vypr�v�n� nevy�erpateln�, a prokazuje nemocn�mu drobn� slu�bi�ky, i on mu d�val najevo jistou n�klonnost. Lygie byla pro Vinicia st�le bytost� jakoby jin�ho druhu, stoj�c� stokr�t v��e ne� ti, kdo� ji obklopovali; p�esto v�ak za�al pozorovat prost� a chud� lidi, co� ne�inil nikdy v �ivot�, a za�al v nich objevovat r�zn� vlastnosti hodn� pozornosti, vlastnosti, o jejich� existenci nem�l nikdy p�edt�m ani potuchy.</p><p>Jen Nazaria nesn�el, m�l toti� dojem, �e se ten mlad� hoch odva�uje milovat Lygii. Dlouho v sob� tlumil chu� projevit mu sv�j odpor, ale jednou, kdy� Nazarius p�inesl d�v�eti dv� k�epelky, kter� koupil na trhu za vlastn�, vyd�lan� pen�ze, ozval se ve Viniciovi potomek Quirit�, pro n�ho� znamenal p�ivandrovalec z ciz�ho n�roda m�n� ne� nejubo�ej�� �erv. Kdy� sly�el, jak mu Lygie d�kuje, stra�n� zbledl, a kdy� Nazarius vy�el ven pt�k�m pro vodu, �ekl:</p><p>�Lygie, jak m��e� trp�t, aby ti on p�in�el dary?</p><p>Co� nev�, �e lidi z jeho n�roda naz�vaj� �ekov� �idovsk�mi psy?�</p><p>�Nev�m, jak je naz�vaj� �ekov�,� odpov�d�la, �ale v�m, �e Nazarius je k�es�an a m�j bratr.�</p><p>Po t�chto slovech pohl�dla na n�ho plna �divu a l�tosti, proto�e u� u n�ho odvykla takov�m v�buch�m. A Vinicius za�al zuby, aby j� nemusil ��ci, �e takov�ho bratra by dal ubi�ovat k smrti anebo by ho poslal na venkov, kde by jako compeditus ryl p�du na jeho sicilsk�ch vinic�ch� Ovl�dl se v�ak, potla�il v sob� hn�v a teprve po chv�li �ekl:</p><p>�Odpus� mi, Lygie. Ty jsi pro mne kr�lovsk� dcera a adoptovan� d�t� Plauti���</p><p>A p�emohl se tak dalece, �e kdy� se Nazarius objevil op�t ve sv�tnici, sl�bil mu, �e mu po n�vratu do sv� po villy daruje p�rek p�v� nebo plame��k�, jich� m�l pln� zahrady.</p><p>Lygie ch�pala, kolik ho mus� st�t takov� v�t�zstv� nad sebou sam�m. Ale ��m �ast�ji jich dosahoval, t�m v�ce ji k n�mu t�hlo srdce. V Nazariov� p��pad� byla v�ak jeho z�sluha men��, ne� se domn�vala. Vinicius mohl b�t na n�j chv�li pobou�en, ale nemohl na n�j ��rlit. Miriamin syn nebyl v jeho o��ch opravdu o mnoho v�ce ne� pes a krom� toho to bylo je�t� d�t�, kter� i kdy� milovalo Lygii, milovalo ji podv�dom� a z�rove� jako slu�ebn�k svou pan�. Mnohem v�t�� boje musel mlad� tribun sv�d�t se sebou, aby se, t�eba ml�ky, podrobil �ct�, j� tito lid� zahrnovali Kristovo jm�no a jeho u�en�. Tady se d�ly s Viniciem podivn� v�ci. Bu� jak bu�, bylo to u�en�, kter� vyzn�vala Lygie, byl tedy u� jen proto ochoten je uznat. A potom, ��m v�ce se uzdravoval, ��m d�kladn�ji si vybavoval ve vzpom�nk�ch tu �adu ud�lost�, kter� se p�ihodily od on� noci v Ostrianu, i tu �adu nov�ch p�edstav, kter� od t� doby poznal jeho rozum, t�m v�ce ho udivovala nadlidsk� s�la tohoto u�en�, je� tak od z�kladu m�n� lidsk� du�e. Ch�pal, �e je v n�m n�co nadp�irozen�ho, n�co, co dosud na sv�t� nebylo, a c�til, �e kdyby to u�en� ovl�dlo cel� sv�t, kdyby v�t�pilo sv�tu svou l�sku a sv� milosrdenstv�, pak by snad nastala n�jak� epocha p�ipom�naj�c� ony doby, kdy nad sv�tem nevl�dl je�t� Jovi�, n�br� Saturn. Neodva�oval se pochybovat ani o Kristov� nadp�irozen�m p�vodu, ani o jeho zmrtv�chvst�n�, ani o jin�ch z�zrac�ch. O�it� sv�dkov�, kte�� o tom vypr�v�li, byli p��li� v�rohodn� a p��li� si o�klivili le�, ne� aby mohl p�ipustit, �e vypr�v�j� o v�cech, kter� se nestaly. Ostatn� ��msk� skepticismus si dovoloval nev��it v bohy, ale v��il v z�zraky. Vinicius st�l p�ed jakousi prapodivnou h�dankou, kterou nebyl s to rozmotat. Na druh� stran� se mu v�ak zase zd�lo, �e cel� toto u�en� tak p��li� odporuje v�it�mu po��dku ve sv�t�, �e je neuskute�niteln� a tak ��len� jako ��dn� jin�. Podle Viniciova m�n�n� mohli b�t lid� v ��m� a na cel�m sv�t� �patn�, ale ��d byl dobr�. Kdyby nap��klad caesar byl dobr� �lov�k, kdyby se sen�t neskl�dal z ni�emn�ch prostop�n�k�, n�br� z takov�ch lid� jako Thrasea, co v�c by si bylo p��t? V�dy� p�ece pax romana a ��msk� nadvl�da jsou dobr� v�ci a rozd�ly mezi lidmi jsou spr�vn� a spravedliv�. A toto u�en� tedy, jak tomu rozum�l Vinicius, musilo by rozmetat v�echen po��dek, v�echnu nadvl�du a zru�it v�echny rozd�ly. A co by se pak stalo nap��klad s ��msk�m panov�n�m a s ��msk�m imp�riem? Co�pak mohou ��man� p�estat vl�dnout nebo uznat cel� to st�do podroben�ch n�rod� za sob� rovn�? Tohle u� patriciova hlava nedovedla pochopit A k tomu v�emu odporovalo toto u�en�, pokud �lo o n�ho sam�ho, v�em jeho p�edstav�m, zvyk�m, jeho povaze i n�zor�m na �ivot. Nedovedl si v�bec p�edstavit, jak by mohl ��t, kdyby je nap��klad p�ijal. Ob�val se ho a obdivoval se mu, ale aby je p�ijal, tomu se prost� br�nila p��mo jeho p�irozenost. Nakonec pochopil, �e jen to u�en�, a nic jin�ho, jej rozlou�ilo s Lygi�, a kdy� o tom uva�oval, nen�vid�l je z cel� du�e.</p><p>Z�rove� si uv�domoval, �e pr�v� toto u�en� obda�ilo Lygii onou v�jime�nou, nev�slovnou kr�sou, kter� vyvolala v jeho srdci krom� l�sky i �ctu, krom� touhy i zbo��ov�n� a u�inila z Lygie bytost drahou mu nade v�e na sv�t�. A v takov�ch okam�ic�ch se mu zase cht�lo Krista milovat. A ch�pal jasn�, �e bu� si jej mus� zamilovat, anebo ho mus� nen�vid�t, �e v�ak nem��e z�stat lhostejn�. A tak j�m zm�taly jakoby dva protich�dn� proudy, kol�sal v my�lenk�ch, kol�sal v citech, nedovedl si vybrat, skl�n�l v�ak hlavu a ml�ky vzd�val �ctu tomuto pro n�j nepochopiteln�mu bohu, jen proto, �e to byl B�h Lygiin.</p><p>Lygie vid�la, co se v n�m odehr�v�, jak se v nitru l�me, jak jeho p�irozenost odm�t� jejich u�en�, a jestli�e ji to na jedn� stran� k smrti zarmucovalo, na druh� stran� zas p�itahovaly neodolateln� jej� srdce k Viniciovi l�tost, soucit a vd��nost za onu ml�elivou �ctu, ji� projevoval Kristovi. Vzpomn�la si na Pomponii Graecinu a na Aula. Pro Pomponii bylo zdrojem neust�l�ho smutku a nikdy neschnouc�ch slz pomy�len�, �e se v z�hrob� nesetk� s Aulem. Lygie za��nala te� l�pe ch�pat tu ho�kost a tu bolest. I ona p�ece na�la drahou bytost, s n� j� hrozilo v��n� rozlou�en�. N�kdy se sice je�t� ut�ovala my�lenkou, �e jeho du�e se p�ece jen otev�e Kristov�m pravd�m, ale tyto iluze nemohly obst�t. Znala ho a rozum�la mu u� p��li� dob�e. Vinicius�� a k�es�anem! Tyto dva pojmy si nedovedla p�edstavit vedle sebe ani sv�m dosud nezku�en�m rozumem. Jestli�e se nestal k�es�anem rozv�n� a rozumn� Aulus ani pod vlivem moudr� a dokonal� Pomponie, jak se j�m m��e st�t Vinicius? Na to nebyla odpov� anebo vlastn� byla jen jedna: �e toti� pro n�j nen� nad�je ani z�chrany.</p><p>Av�ak Lygie zpozorovala, �e tento rozsudek zatracen�, kter� nad n�m vis�, m�sto aby ji od n�ho odrazoval, �in� j� ho u� pro s�m soucit je�t� dra���m. N�kdy se j� zmoc�ovala chu� pohovo�it s n�m otev�en� o jeho temn� budoucnosti, ale kdy� si jednou sedla k n�mu a pov�d�la mu, �e mimo k�es�ansk� u�en� nen� �ivota, Vinicius, kter� u� zes�lil, pozvedl se na sv� zdrav� pa�i, polo�il j� znenad�n� hlavu na kolena a �ekl: �Ty jsi �ivot!� V tom okam�iku se j� za�al v prsou dech, opustila ji rozvaha a od hlavy a� k pat�m j� prob�hlo jak�si rozko�iv� zachv�n�. Uchopila do dlan� jeho skr�n� a sna�ila se ho zvednout, ale sama se p�i tom k n�mu sklonila tak, �e se dotkla rty jeho vlas�. A chv�li tak opojen� z�pasili se sebou i s l�skou, kter� je navz�jem p�itahovala.</p><p>Lygie kone�n� vstala a utekla, v �il�ch plameny a v hlav� z�vra�. To v�ak byla kapka, j� kone�n� p�etekla beztoho u� pln� ��e. Vinicius netu�il, jak draze bude musit zaplatit tu chvilku �t�st�, av�ak Lygie pochopila, �e te� pot�ebuje pomoc ona sama. Noc po onom ve�eru str�vila beze sp�nku, v slz�ch a na modlitb�ch, s pocitem, �e nen� hodna se modlit a �e nem��e b�t vysly�ena. Naz�t�� vy�la z cubicula velmi �asn�, zavolala Crispa do zahradn�ho domku, obrostl�ho b�e�anem a zvadl�mi svla�ci, a tam p�ed n�m otev�ela cel� sv� srdce, pros�c ho z�rove�, aby j� dovolil opustit Miriamin d�m, nebo� si u� ned�v��uje a nen� s to p�emoci v srdci l�sku k Viniciovi.</p><p>Crispus, star�, p��sn� �lov�k, �ij�c� v neust�l�m vytr�en�, souhlasil s jej�m �myslem opustit Miriamin d�m, av�ak nena�el slova odpu�t�n� pro l�sku, kter� byla podle jeho p�edstav h��n�. Srdce se mu rozbou�ilo p�i pouh�m pomy�len�, �e ta Lygie, o ni� pe�oval od chv�le, kdy utekla, ji� si zamiloval, ji� utvrdil ve v��e a na ni� hled�l dosud jako na b�lou lilii, vykvetlou z p�dy k�es�ansk�ho u�en� a neposkvrn�nou ��dn�m pozemsk�m dechem, �e pr�v� tato Lygie mohla v du�i naj�t m�sto pro jinou l�sku ne� pro nadzemskou. V��il dosud, �e nikde na cel�m sv�t� nebije pro Krista �ist�� srdce. Cht�l je Kristovi ob�tovat jako perlu, jako klenot a drah� d�lo sv�ch vlastn�ch rukou�� proto jej te� toto zklam�n� naplnilo ��asem a ho�kost�.</p><p>�Jdi a pros Boha, aby ti odpustil h��chy,� �ekl j� ponu�e.</p><p>�Ut�kej, ne� t� zl� duch, kter� t� posedl, p�ivede do �pln� z�huby a ne� se zcela z�ekne� Spasitele.</p><p>B�h zem�el pro tebe na k��i, aby vlastn� svou krv� vykoupil tvou du�i, ale tys dala p�ednost l�sce k tomu, jen� t� cht�l u�init svou soulo�nic�. B�h t� z�zrakem zachr�nil z jeho rukou, ty v�ak jsi otev�ela srdce ne�ist�m cht���m a zamilovala sis syna temnoty. Nebo� kdo je to?�� P��tel a slu�ebn�k antikrist�v, ��astn�k prostop�nost� a zlo�in�. Kam jinam t� zavede, ne-li do t� propasti, do t� Sodomy, v n� s�m �ije a kterou B�h zni�� plamenem sv�ho hn�vu? A j� ti prav�m: bodej� bys byla zem�ela, bodej� by se zdi tohoto domu z��tily na tvou hlavu d��ve, ne� se onen had vplazil do tv� hrudi a zne�istil ji jedem sv� nepravosti.�</p><p>A rozoh�oval se v�c a v�ce, proto�e Lygiin h��ch jej napl�oval nejen hn�vem, n�br� i o�klivost� a pohrd�n�m nad lidskou p�irozenost� v�bec a zvl�t� nad p�irozenost� �en, kterou dokonce ani k�es�ansk� u�en� neuchr�nilo p�ed Evinou slabost�. Nic pro n�ho neznamenala skute�nost, �e d�v�e z�stalo je�t� �ist�, �e chce p�ed tou l�skou ut�kat, �e se z n� vyzn�v� s l�tost� a pokorou. Crispus ji cht�l zm�nit v and�la a povzn�st k nebesk�m v��in�m, kde byla jen l�ska ke Kristovi, a ona se mu zamilovala do augusti�na! U� jen pomy�len� na to napl�ovalo jeho srdce hr�zou, kterou je�t� zv�t�oval pocit roz�arov�n� a zklam�n�. Ne, nem��e j� to odpustit! Slova odporu mu spalovala rty jako �hav� uhl�ky; bojoval je�t� s�m se sebou, necht�je je vyslovit, av�ak pot��sal sv�ma huben�ma rukama nad pod�enou d�vkou. Lygie se c�tila vinna, ale p�ece jen ne tolik vinna. Domn�vala se dokonce, �e jej� odchod z Miriamina domu bude znamenat jej� v�t�zstv� nad poku�en�m a �e zm�rn� vinu. Crispus ji v�ak srazil do prachu; uk�zal j� celou slabost a ni�emnost jej� du�e, slabost a ni�emnost, z jak� se dosud ani nepodez�rala. Lygie se dokonce domn�vala, �e star� presbyter, kter� j� byl od jej�ho �t�ku z Palatinu skoro otcem, projev� trochu soucitu, �e ji pot��, dod� odvahy, posiln�.</p><p>�Ob�tuji Bohu sv� zklam�n� a svou bolest,� h��mal, �ale ty jsi zklamala Spasitele, proto�e jsi vstoupila na mo��l, jeho� v�pary ti otr�vily du�i. Mohla jsi ji ob�tovat Kristovi jako drahocennou n�dobu a ��ci mu:</p><p>,Napl� ji, Pane, l�skou!�, jen�e ty jsi ji rad�ji ob�tovala slu�ebn�kovi zl�ho ducha. B�h nech� ti odpust� a nech� se nad tebou smiluje, proto�e j�, dokud nevypud� hada � j�, kter� jsem t� pova�oval za vyvolenou��</p><p>A n�hle ustal, nebo� si uv�domil, �e nejsou sami.</p><p>Skrz zvadl� svla�ce a b�e�an, zelenaj�c� se stejn� v l�t� jako v zim�, spat�ili dva mu�e, z nich� jeden byl apo�tol Petr. Druh�ho nemohl hned poznat, proto�e pl᚝ z hrub�, kosmat� tkaniny, zvan� cilicium, zahaloval ��st mu�ova obli�eje. Crispovi se chv�li zd�lo, �e je to Chil�n.</p><p>Oba p��choz�, usly�ev�e Crisp�v rozhorlen� hlas, vstoupili do bes�dky a usedli na kamennou lavi�ku.</p><p>Petr�v spole�n�k odhalil p�itom hubenou tv�� s pololysou lebkou, lemovanou po stran�ch kudrnat�mi vlasy, se zarudl�mi v��ky a zak�iven�m nosem, tv�� o�klivou, z�rove� v�ak plnou vytr�en�. Crispus v n� rozeznal tahy Pavla z Tarsu.</p><p>Av�ak Lygie padla na kolena, objala jakoby v zoufalstv� Petrovy nohy, p�itiskla svou utr�penou hlavi�ku k z�hyb�m jeho pl�t� a z�stala tak bez pohnut�.</p><p>Petr �ekl:</p><p>�Pokoj va�im du��m.�</p><p>A vida d�t� u sv�ch nohou, zeptal se, co se stalo.</p><p>Crispus za�al vypr�v�t v�e, z �eho se mu vyznala Lygie, o jej� h��n� l�sce, o jej�m �myslu ut�ci z Miriamina domu i o sv� l�tosti nad t�m, �e se du�e, kterou cht�l zasl�bit Kristovi �istou jako slza, poskvrnila pozemsk�m citem k ��astn�kovi v�ech t�ch zlo�in�, v nich� se brod� pohansk� sv�t a kter� volaj� o bo�� pomstu.</p><p>Za jeho �e�i obj�mala Lygie apo�tolovy nohy st�le pevn�ji, jako by u nich cht�la hledat �to�i�t� a vy�ebrat si od nich aspo� tro�ku slitov�n�.</p><p>Apo�tol vyslechl Crispa do konce, sklonil se a polo�il vetchou b�lou ruku na Lygiinu hlavu. Pak pozvedl zrak k star�mu kn�zi a �ekl:</p><p>�Crispe, co� jsi nesly�el, �e n� milovan� Mistr byl v K�ni na hostin� a po�ehnal l�sce mezi �enou a mu�em?�</p><p>Crispovi klesly ruce a pohl�dl u�asle na apo�tola, nemoha ze sebe vypravit ani slova.</p><p>A Petr se po chvilce ml�en� zeptal znovu:</p><p>�Crispe, domn�v� se snad, �e by se Kristus, kter� dovolil Marii z Magdaly le�et u sv�ch nohou a kter� odpustil ve�ejn� h��nici, odvr�til od tohoto d�t�te, �ist�ho jako poln� lilie?�</p><p>Lygie za�tkala a p�ivinula se je�t� t�sn�ji k Petrov�m noh�m, nebo� pochopila, �e u nich nehledala �to�i�t� marn�. Apo�tol zvedl jej� obli�ej, zalit� slzami, a promluvil k n�:</p><p>�Dokud se o�i toho, jeho� miluje�, neotevrou sv�tlu pravdy, do t� doby se mu vyh�bej, aby t� nep�ivedl do h��chu; ale modli se za n�ho a v�z, svou l�skou neh�e��. A �e se chce� br�nit poku�en�, to ti bude p�i�teno jako z�sluha. Nermu� se a nepla�, nebo� j� ti pov�d�m, �e milost Spasitelova t� neopustila a �e tv� modlitby budou vysly�eny a po dnech smutn�ch nastanou dny radosti.�</p><p>Po t�chto slovech j� polo�il na vlasy ob� ruce, pozvedl zraky k nebi a po�ehnal j�. Tv�� mu z��ila nadpozemskou dobrotou.</p><p>Av�ak zkrou�en� Crispus se za�al pokorn� ospravedl�ovat:</p><p>�Zh�e�il jsem proti milosrdenstv�,� �ekl, �ale domn�val jsem se, �e vpustila-li do srdce pozemskou l�sku, zap�ela Krista��</p><p>A Petr odpov�d�l:</p><p>�J� jsem ho zap�el t�ikr�t, a p�ece mi odpustil a p�ik�zal mi, abych p�sl jeho ovce.�</p><p>��u� proto,� kon�il Crispus, ��e Vinicius je augusti�n��</p><p>�Kristus obm�k�oval je�t� tvrd�� srdce,� odv�til Petr.</p><p>Na to Pavel z Tarsu, kter� dosud ml�el, p�ilo�il prsty na svou hru�, ukazuje tak na sebe, a �ekl:</p><p>�J� s�m jsem pron�sledoval a vodil na smrt Kristovy slu�ebn�ky. J� jsem p�i �t�p�nov� kamenov�n� hl�dal od�vy t�ch, kdo� jej kamenovali; j� jsem cht�l vym�tit pravdu ze v�� zem� ob�van� lidmi, a p�ece pr�v� mne p�edur�il P�n, abych ji po v�� zemi hl�sal.</p><p>A tak jsem o n� mluvil v Judei, v �ecku, na ostrovech i v tomto bezbo�n�m m�st�, kdy� jsem tu byl poprv� jako v�ze�. Ale te�, kdy� m� sem pozval Petr, m�j nad��zen�, vstoup�m do toho domu, abych sklonil tu py�nou hlavu Kristovi k noh�m a zasil zrno do kamenit� p�dy, ji� P�n svla��, aby vydala bohatou �e�.�</p><p>A vstal. Crispovi v tomto okam�iku p�ipadal ten mal�, p�ihrben� �lov��ek t�m, ��m ve skute�nosti byl, toti� obrem, kter� pohne z�klady sv�ta a zmocn� se n�rod� i zem�.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 6</p></title><p>Petronius Viniciovi:</p><p>�Slituj se, carissime, a nenapodobuj ve sv�ch dopisech ani Lakedaimo�any, ani Julia Caesara. Kdybys aspo� mohl napsat tak jako on: veni, vidi, vici!�� dovedl bych lakoni�nost je�t� pochopit. Jen�e tv�j dopis znamen� koneckonc�: veni, vidi, fugi; proto�e v�ak takov� konec cel� z�le�itosti naprosto odporuje tv� povaze, proto�e jsi byl ran�n a proto�e se nakonec d�ly s tebou r�zn� neoby�ejn� v�ci, pot�ebuje tv�j dopis vysv�tlen�. Nev��il jsem sv�m o��m, kdy� jsem se do�etl, �e onen Lyg u�krtil Krot�na tak hrav�, jako kaledonsk� pes �krt� v hibernsk�ch �dol�ch vlka. Ten �lov�k stoj� za tolik zlata, kolik s�m v��, a z�le�elo by jen na n�m, aby se stal caesarov�m obl�bencem. Jakmile se vr�t�m do m�sta, mus�m se s n�m bl�e sezn�mit a d�m si ho odl�t do bronzu. M�d�nobrad� pukne zlost�, a� mu pov�m, �e je to podle skute�nosti. Skute�n� atletick� t�la jsou st�le vz�cn�j��, i v It�lii, i v �ecku; o V�chod� �koda mluvit a Germ�ni, i kdy� jsou hezky rostl�, maj� svaly pokryty tukem a jsou sp�e mohutn� ne� siln�. Vyzv�� od Lyga, je-li v�jimkou, anebo je-li v jeho zemi v�ce takov�ch lid�. Budeme-li ty nebo j� musit n�kdy z ��edn� povinnosti uspo��dat hry, bude dob�e v�d�t, kde hledat nejlep�� t�la.</p><p>Ale chv�la v�em v�chodn�m i z�padn�m boh�m, �e jsi z takov�ch rukou vy�el s du�� v t�le. Bezpochyby jsi z�stal na�ivu proto, �e jsi patricius a konsul�v syn, ale v�ecko to, co t� potkalo, mne nanejv�� udivuje: i ten h�bitov, na n�m� ses octl mezi k�es�any, i oni sami, i jejich jedn�n� s tebou, i pozd�ji Lygiin �t�k a kone�n� ten zvl�tn� smutek a neklid, kter� �i�� z tv�ho kr�tk�ho dopisu. Vysv�tli mi to, proto�e mnoha v�cem nerozum�m, a chce�-li v�d�t pravdu, pov�m ti otev�en�, �e nech�pu: ani k�es�any, ani tebe, ani Lygii.</p><p>A nediv se, �e se j�, jeho� krom� m� vlastn� osoby zaj�m� m�lo v�c� na sv�t�, vypt�v�m na to v�echno tak p�ekotn�. M�l jsem sv�j pod�l na tom v�em, co se p�ihodilo, je to tedy do jist� m�ry i m� z�le�itost. Pi� rychle, nemohu toti� p�esn� ��ci, kdy se uvid�me.</p><p>V hlav� M�d�nobrad�ho se m�n� pl�ny jako jarn� v�try. Te�, co je v Beneventu, m� chu� jet p��mo do �ecka a nevracet se do ��ma. Tigellinus mu v�ak rad�, aby se vr�til, t�eba jen na n�jak� �as, proto�e lid, jemu� se u� p��li� st�sk� po jeho osob� (rozum�j: po hr�ch a po chlebu), mohl by se vzbou�it. Nev�m tedy, jak to dopadne. Jestli�e zv�t�z� Achajsko, zatou��me mo�n� po Egyptu. Nal�hal bych na tebe velmi, abys sem p�ijel, proto�e si mysl�m, �e v takov�m du�evn�m stavu by cesta a na�e z�bavy byly pro tebe l�kem, jen�e bys n�s tu u� nemusil stihnout. Ale uva�, zda by sis pak nem�l rad�ji odpo�inout na sv�ch statc�ch na Sic�lii, ne� sed�t v ��m�. Napi� mi ob��rn� o sob젖 a bu� zdr�v!</p><p>Nep�ipojuji tentokr�t ��dn� p��n� krom� toho, abys byl zdr�v, proto�e, u Polluxe, nev�m, co bych ti m�l p��t.�</p><p>Kdy� Vinicius obdr�el tento dopis, nem�l zpo��tku v�bec chu� odpov�dat. M�l dojem, �e to nestoj� za to, �e to nikomu k ni�emu nebude, nic nevysv�tl� a nic neroz�e��. Zmocnila se ho znechucenost a pocit marnosti �ivota. A k tomu v�emu se mu zd�lo, �e ho Petronius v�bec nepochop� a �e se stalo n�co, co je oba od sebe rozd�lilo. Nevyznal se ani s�m v sob�. Kdy� se vr�til ze Z�tib�� do sv� rozko�n� insuly na Carin�ch, byl je�t� zesl�bl� a vy�erp�n a v prvn�ch dnech nach�zel v odpo�inku, v pohodl� a v hojnosti, kter� ho obklopovaly, jist� uspokojen�. Av�ak tato spokojenost trvala jen kr�tce. Brzy poc�til, �e �ije v pr�zdnot�, �e v�echno to, co bylo dosud jeho �ivotn�m z�jmem, te� pro n�ho v�bec neexistuje, anebo se scvrklo do sotva post�ehnuteln�ch rozm�r�. M�l pocit, jako by mu n�kdo p�e�al v du�i struny, kter� ho a� dosud spojovaly s �ivotem, a nenahradil je nov�mi. P�i pomy�len�, �e by mohl jet do Beneventa a pak do Achaje a pono�it se do �ivota pln�ho rozko�e a zt�e�t�n�ch v�st�ednost�, zmocnil se ho pocit pr�zdnoty a marnosti. �Na�? Co z toho budu m�t?� To byly prvn� ot�zky, kter� se mu mihly hlavou.</p><p>A tak� mu poprv� v �ivot� napadlo, �e kdyby se tam rozjel, hovory s Petroniem, jeho d�vtipnost, jiskrnost, jeho uhlazen� formulace my�lenek a hled�n� p�il�hav�ch slov pro ka�dou my�lenku mohly by jej te� unavovat.</p><p>Na druh� stran� v�ak jej za�ala unavovat i osamocenost. V�ichni jeho zn�m� byli s caesarem v Beneventu, musil tedy sed�t doma s�m, hlavu plnu my�lenek a srdce plno cit�, v nich� se nevyznal. P�ich�zely v�ak okam�iky, kdy se domn�val, �e kdyby si mohl s n�k�m popov�dat o tom v�em, co se v n�m d�je, snad by pak byl schopen to v�e s�m n�jak vz�t do ruky, uspo��dat si to a l�pe se v tom vyznat. Ovlivn�n touto nad�j� rozhodl se po n�kolika prov�han�ch dnech Petroniovi p�ece jen odpov�d�t, a t�eba�e si nebyl jist, ode�le-li mu v�bec tuto odpov��, p�ece jen ji na�rtl t�mito slovy:</p><p>�Chce�, abych psal ob��rn�ji, dobr� tedy; dovedu-li to jasn�ji, nev�m, proto�e j� s�m nejsem s to rozmotat �adu uzl�. Psal jsem ti o sv�m pobytu u k�es�an� i o jejich jedn�n� s nep��teli, za n� m�li pr�vo pokl�dat i mne a Chil�na, pak o dobrot�, s jakou m� o�et�ovali, i o Lygiin� zmizen�. Ne, mil�: neu�et�ili m� proto, �e jsem konsul�v syn. Takov� ohledy pro n� neexistuj�, odpustili p�ece i Chil�novi, a�koliv jsem je s�m vyb�zel, aby ho zakopali v zahrad�. Jsou to lid�, jak� sv�t dosud nevid�l, a u�en�, jak� sv�t dosud nesly�el. Nic v�ce ti nedovedu ��ci�� a kdokoli by je cht�l m��it na��m m���tkem, zm�l� se. Zato v�ak ti pov�m, �e kdybych le�el se zlomenou rukou ve sv�m vlastn�m dom� a kdyby o mne pe�ovali m� lid�, nebo dokonce m� p��buzn�, m�l bych sice dozajista v�t�� pohodl�, ale nepoc�til bych ani polovinu t� starostlivosti, kterou jsem poznal u nich. A v�z i to, �e i Lygie je stejn� jako ostatn�. Kdyby byla mou sestrou nebo man�elkou, nemohla by m� o�et�ovat citupln�ji. Nejednou mi napl�ovala srdce radost, domn�val jsem se toti�, �e jen l�ska je s to prodchnout �lov�ka takovou n�nost�. Nejednou jsem ji vy�etl z jej� tv��e a z jej�ch o��, a v��� mi, �e v takov�ch okam�ic�ch jsem se mezi t�mi prost�mi lidmi, v chud� sv�tnici, kter� jim byla z�rove� kuchyn� i tricliniem, c�til ��astn�j�� ne� kdykoli p�edt�m? Ne!</p><p>Nebyl jsem j� lhostejn� a je�t� dnes se mi zd�, �e by bylo nehor�zn� myslit si n�co jin�ho. A p�ece t� Lygie uprchla tajn� p�ede mnou z Miriamina bytu. Vysed�v�m tu te� cel� dny, hlavu v dlan�ch, a uva�uji, pro� to ud�lala. Psal jsem ti, jak jsem se j� s�m nab�dl, �e ji vr�t�m Aul�m? Odm�tla sice, pr� je to u� nemo�n�, jednak proto, �e Aulov� odjeli na Sic�lii, jednak pro pov�sti, kter� ���� otroci od domu k domu, tak�e se dostanou a� na Palatin. Caesar by ji mohl Aul�m op�t vz�t. To je pravda! Lygie v�ak v�d�la, �e u� na ni d�le nal�hat nebudu, �e se vzd�v�m cesty n�sil�, ale proto�e ji nemohu ani p�estat milovat, ani bez n� ��t, �e ji uvedu do sv�ho domu ov�n�en�mi dve�mi a posad�m ji ke krbu na posv�cenou k��i� A p�esto utekla! Pro�? Nic j� u� p�ece nehrozilo. Jestli�e m� nemiluje, mohla m� odm�tnout. Den p�edt�m jsem poznal podivn�ho �lov�ka, n�jak�ho Pavla z Tarsu, kter� se mnou mluvil o Kristovi a o jeho u�en� a mluvil tak p�esv�d�iv�, �e jsem m�l dojem, �e ka�d� jeho slovo, ani� by tomu cht�l, drt� v prach ve�ker� z�klady, na nich� stoj� n� sv�t. T�� �lov�k m� nav�t�vil po jej�m �t�ku a �ekl mi:</p><p>,A� B�h otev�e tv� o�i sv�tlu a sejme z nich b�lmo, jak je s�al z m�ch o��, pak pozn�, �e jednala spr�vn�, a pak ji snad op�t najde�.� A j� si tu l�mu hlavu nad t�mito slovy, jako bych je byl usly�el z Pythiin�ch �st v Delf�ch. Chv�lemi se mi zd�, �e u� trochu rozum�m.</p><p>K�es�an�, proto�e miluj� lidi, jsou nep��teli na�eho �ivota, na�ich boh� a � na�ich zlo�in�. Lygie tedy utekla ode mne jako od �lov�ka, kter� do tohoto sv�ta pat�� a s n�m� by musila ��t �ivot, kter� k�es�an� pova�uj� za h��n�. �ekne� snad, �e mohla-li m� odm�tnout, nemusila prchat. Ale co�, jestli�e m� miluje? Je-li tomu tak, pak cht�la ut�ci p�ed l�skou. P�i pouh�m pomy�len� na to m�m sto chut� poslat otroky do v�ech ��msk�ch uli�ek a rozk�zat jim, aby vyvol�vali po domech: ,Vra� se, Lygie!� Ale p�est�v�m rozum�t, pro� to ud�lala. J� bych j� p�ece nebr�nil, aby si v��ila ve sv�ho Krista, a s�m bych mu v atriu postavil olt��. O jednoho nov�ho boha v�ce, co by mi to ud�lalo? A pro� bych v n�ho nemohl uv��it nakonec i j�, kter� ve star� bohy nijak zvl᚝ nev���m? V�m naprosto jist�, �e k�es�an� nikdy nel�ou; a oni ��kaj�, �e Kristus vstal z mrtv�ch. �lov�k by tohle nemohl p�ece ud�lat. Onen Pavel z Tarsu, kter� je ��msk�m ob�anem, ale kter�, jako �id, zn� star� hebrejsk� knihy, mi pov�dal, �e Krist�v p��chod p�edpov�dali proroci u� cel�ch tis�c let. To v�e jsou neoby�ejn� v�ci, ale co�pak n�s neoby�ejnost neobklopuje ze v�ech stran? Nep�estalo se p�ece je�t� mluvit o Apolloniovi z Tyany. To, co tvrdil Pavel, �e toti� nen� cel� ��e boh�, n�br� �e je jen jeden, to se mi zd� rozumn�. Pr� i Seneca je toho m�n�n� a p�ed n�m u� bylo mnoho jin�ch. Kristus byl, dal se uk�i�ovat, aby spasil sv�t, a vstal z mrtv�ch. To v�e je naprosto jist�, nevid�m tedy d�vodu, pro� bych m�l zatvrzele setrv�vat v opa�n�ch n�zorech anebo pro� bych mu nem�l postavit olt��, kdy� bych byl ochoten postavit jej dejme tomu Serapidovi. Ba nep�i�lo by mi ani zat�ko z��ci se ostatn�ch boh�, v�dy� p�ece ��dn� rozumn�j�� mozek v n� stejn� nev���. Jen�e se zd�, �e to v�e k�es�an�m je�t� po��d nesta��. Nesta�� ct�t Krista, je je�t� nutno ��t podle jeho u�en�. A tady teprve stoj� jakoby na b�ehu mo�e, kter� ti p�ikazuj� p�ej�t p�ky. Kdybych jim to byl sl�bil, vyc�tili by sami, �e jsou to pr�zdn� slova v m�ch �stech. Pavel mi to �ekl otev�en�. Ty v�, jak miluji Lygii, a v�, �e nen� nic, co bych pro ni neud�lal. Ale p�esto bych ani na jej� prosbu nebyl s to zvednout na sv�ch z�dech Soracte nebo Vesuv, ani nabrat do dlan� Trasumensk� jezero, ani p�ebarvit sv� �ern� o�i na modr�, jak� maj� Lygov�. Kdyby to ��dala, cht�l bych, jen�e to nen� v m� moci. Nejsem filozof, ale nejsem ani tak hloup�, jak jsem se ti snad nejednou zd�l. Nu�e, �eknu ti tohle: nev�m, jak to k�es�an� d�laj�, �e �ij�, ale v�m zato, �e tam, kde za��n� jejich u�en�, tam kon�� ��msk� nadvl�da, tam kon�� ��m, tam kon�� �ivot, rozd�l mezi pora�en�m a v�t�zem, mezi bohat�m a chud�m, mezi p�nem a otrokem, tam kon�� hodnosti, tam kon�� caesar, z�kony a cel� ��d sv�ta, a m�sto toho v�eho p�ich�z� Kristus a jak�si milosrdenstv�, kter� dosud neexistovalo, a jak�si dobrota, odporuj�c� lidsk�mu i na�emu ��msk�mu instinktu. Je pravda, Lygie m� zaj�m� v�ce ne� cel� slavn� ��m a jeho sv�tovl�da, a� se pro mne za mne propadne sv�t, jen kdy� ji budu m�t ve sv�m dom�. Ale to s t�m nem� nic spole�n�ho. Pro n�, pro k�es�any, nesta�� souhlasit slovy, je tak� t�eba c�tit, �e je to tak spr�vn�, a nem�t v du�i nic jin�ho. Jen�e j�, bohov� mi to dosv�d�� nemohu! Ch�pe�, co to znamen�? V m� povaze je n�co, co se tomu u�en� vzp�r�, a i kdyby je m� �sta oslavovala, i kdybych se p�izp�soboval jeho p�edpis�m, rozum i srdce by mi ��kaly, �e to d�l�m z l�sky, pro Lygii, a �e neb�t j�, nic na sv�t� by mi nebylo protivn�j��. A je to zvl�tn�, �e takov� Pavel z Tarsu to ch�pe a �e p�es v�echnu svou prostotu a sv�j n�zk� p�vod to ch�pe i onen star� theurgos Petr, nejvy��� mezi nimi, kter� byl Kristov�m u�edn�kem. A v� ty, co d�laj�? Modl� se za mne a vypro�uj� mi n�co, �emu ��kaj� milost; jen�e na mne sestupuje jen neklid a v�t�� a v�t�� stesk po Lygii.</p><p>Psal jsem ti p�ece, �e ode�la tajn�, ale p�i odchodu mi nechala k��, kter� sama upletla z v�tvi�ek zimostr�zu. Kdy� jsem se probudil, na�el jsem ho u l��ka.</p><p>M�m ho te� v larariu a s�m nev�m, pro� k n�mu v�dycky p�istupuji, jako by v n�m bylo n�co bo�sk�ho, toti� s �ctou a s b�zn�. M�m jej r�d, proto�e ho v�zaly jej� ruce, ale nen�vid�m ho, proto�e n�s rozd�luje. N�kdy se mi zd�, �e jsou v tom v�em n�jak� kouzla a �e theurgos Petr, i kdy� o sob� ��k�, �e je prost�m ryb��em, je v�t�� ne� Apollonios a ne� v�ichni ostatn�, kte�� byli p�ed n�m, a �e to on o�aroval v�ecky, Lygii, Pomponii a mne sam�ho.</p><p>P�e�, �e z m�ho p�edchoz�ho dopisu vane neklid a smutek. Smutek je nasnad�, v�dy� jsem ji znovu ztratil, a neklid je v n�m proto, �e se ve mn� p�ece jen n�co zm�nilo. ��k�m ti up��mn�, �e nen� nic, co by odporovalo m� povaze v�ce ne� toto u�en�, ale p�esto se od doby, kdy jsem se s n�m setkal, nepozn�v�m. Kouzla nebo l�ska?� Kirk� sv�m dotekem m�nila lidsk� t�la, a mn� zm�nili du�i. Tohle mohla ud�lat snad jedin� Lygie, anebo sp�e Lygie pomoc� toho podivn�ho u�en�, kter� vyzn�v�. Kdy� jsem se od nich vr�til dom�, nikdo m� neo�ek�val. Myslili si, �e jsem v Beneventu a �e se tak brzy nevr�t�m, na�el jsem tedy doma nepo��dek, opil� otroky a zastihl jsem je p�i hostin�, kterou si uspo��dali v m�m tricliniu. Sp�e by se byli nad�li smrti ne� mne a m�n� by se j� byli vyd�sili. V�, jak pevnou rukou vedu sv�j d�m, a tak v�echno, co �ilo, padlo na kolena a n�kte�� strachem dokonce poomdl�vali. A v�, co jsem ud�lal j�? V prvn�m okam�iku jsem cht�l volat po r�kosk�ch a po roz�haven�m �elezu, ale hned potom se mne zmocnil jak�si stud�� v�� nebo nev���� i soucit s t�mi ubo��ky; jsou mezi nimi i sta�� otroci, kter� za Augustov�ch �as� p�ivezl od R�na je�t� m�j d�d M. Vinicius. Zav�el jsem se s�m v knihovn� a tam mi napadly je�t� podivn�j�� my�lenky, �e se toti� po v�em tom, co jsem sly�el a vid�l u k�es�an�, nehod�, abych nakl�dal s otroky tak, jak jsem s nimi nakl�dal dosud, a �e jsou to tak� lid�.</p><p>Otroci chodili n�kolik dn� ve smrteln� �zkosti, domn�vaj�ce se, �e ot�l�m proto, abych mohl vymyslit o to krut�j�� trest, ale j� jsem je netrestal a nepotrestal, proto�e jsem nebyl s to! T�et�ho dne jsem je zavolal a �ekl jsem jim: ,Odpou�t�m v�m, a vy se sna�te pilnou prac� od�init sv� viny!� Padli po t�ch slovech na kolena, slzy jim tekly, vztahovali ke mn� s j�sotem ruce a naz�vali m� p�nem a otcem, a j᠖ ��k�m ti to s pocitem studu�� j� jsem byl tak� dojat. Zd�lo se mi v t�ch okam�ic�ch, �e vid�m sladkou Lygiinu tv�� a jej� o�i zalit� slzami a d�kuj�c� mi za tento m�j �in. Pro pudor!</p><p>C�til jsem, �e i mn� zvlhly o�i� V�, k �emu se ti p�izn�m? �e jsem bez n� bezmocn�, �e je mi t�ko samotn�mu, �e jsem prost� ne��astn� a �e m�j smutek je v�t��, ne� se snad domn�vᚅ Ale pokud jde o m� otroky, zarazila m� jedna v�c. Odpu�t�n�, kter�ho se jim dostalo, nejen �e je neu�inilo drzej��mi, nejen �e neuvolnilo k�ze�, n�br� pr�v� naopak, strach je nikdy nepob�zel k tak pe�liv� slu�b�, k jak� je pob�z� vd��nost. Nejen �e slou��; n�br� zd� se, �e p��mo sout�� v odhadov�n� m�ch my�lenek. A j� ti o tom p�i proto, �e kdy� jsem den p�edt�m, ne� jsem opustil k�es�any, pov�d�l Pavlovi, �e sv�t by se pod ��inkem jeho u�en� rozpadl jako sud bez obru��, Pavel mi odpov�d�l: ,Siln�j�� obru�� ne� hr�za je l�ska.� A te� vid�m, �e v n�kter�ch p��padech m��e ten n�zor b�t spr�vn�. Ov��il jsem si jej tak� u klient�, kte�� se dozv�d�li o m�m n�vratu a sb�hli se p�iv�tat m�. V�, �e jsem k nim nebyl nikdy p��li� lakom�, ale je�t� m�j otec jedn�val s nimi ze z�sady pov��en� a mne nau�il podobn�mu jedn�n�. Nu�e nyn�, kdy� jsem spat�il ty o�um�l� pl�t� a vyhladov�l� obli�eje, op�t se mne zmocnil jakoby pocit l�tosti. Rozk�zal jsem, aby jim dali naj�st, a pak jsem s nimi hovo�il; n�kolik jsem jich oslovil jm�nem, n�kolika jsem se zeptal na jejich �eny a d�ti a op�t jsem vid�l slzy v o��ch a znovu jsem m�l dojem, �e to vid� Lygie, �e m� radost a �e to schvaluje� Nev�m, za��naj�-li se mi m�st smysly anebo mate-li mi je l�ska, v�m v�ak, �e m�m neust�le pocit, �e ona se na mne zpovzd�li d�v�, a boj�m se ud�lat n�co, co by ji mohlo zarmoutit a urazit. Ano, Caie! P�ece jen mi zm�nili du�i a n�kdy je mi takto dob�e, n�kdy v�ak se tou my�lenkou zase tr�p�m, nebo� se ob�v�m, �e mi vzali mou b�valou mu�nost, b�valou energii a �e se snad u� ani nehod�m nejen pro ��ad, soud a hostiny, ale ani pro v�lku. Jsou v tom ur�it� kouzla! A zm�nili m� do t� m�ry, �e ti pov�m i to, co mi napadalo, je�t� kdy� jsem le�el nemocen: �e kdyby se Lygie podobala Nigidii, Poppaei, Crispinille a jin�m na�im rozvedenk�m, kdyby byla stejn� �patn�, stejn� nemilosrdn� a stejn� lehk� jako ony, �e bych ji nemiloval tak, jak ji miluji. Ale jestli�e ji miluji pro to, co n�s rozd�luje, pak snad vytu��, jak� chaos vznik� v m� du�i, v jak�ch temnot�ch �iji, jak p�ed sebou nevid�m jist� cesty a jak stra�n� nev�m, co po��t. M��eme-li p�irovnat �ivot k prameni, pak v m�m prameni te�e m�sto vody neklid. �iji nad�j�, �e ji snad spat��m, a n�kdy se mi zd�, �e se to mus� st�t� Ale co se mnou bude za rok, za dva, to nev�m a nemohu to tu�it. Z ��ma neodjedu. Nesnesl bych spole�nost augusti�n�, a pak�� jedinou �t�chou v m�m smutku a neklidu je mi pomy�len�, �e jsem bl�zko Lygie, �e se snad prost�ednictv�m l�ka�e Glauka, kter� sl�bil, �e m� nav�t�v�, nebo prost�ednictv�m Pavla z Tarsu tu a tam o n� n�co dozv�m. Ne! Neopustil bych ��m, ani kdybyste mi slibovali m�stodr�itelstv� v Egypt�. V�z tak�, �e jsem u socha�e objednal n�hrobn� k�men pro Gula, kter�ho jsem v hn�vu zabil.</p><p>P��li� pozd� jsem si uv�domil, �e on m� p�ece nosil na rukou a prvn� m� u�il, jak m�m vkl�dat do luku ��py.</p><p>Nev�m, pro� se te� ve mn� probudila vzpom�nka na n�ho, vzpom�nka, kter� se podob� l�tosti a v��itce�</p><p>Jestli�e t� p�ekvap� to, co p�i, pak ti odpov�m, �e mne to nep�ekvapuje o nic m�n�, ale p�i ti naprostou pravdu. Bu� zdr�v!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 7</p></title><p>Na tento dopis nedostal u� Vinicius odpov��. Petronius toti� neodpisoval, nebo� patrn� o�ek�val, �e caesar d� co nevid�t rozkaz k n�vratu do ��ma. Zpr�va o tom se n�jak roznesla po m�st� a vzbudila velikou radost v srdc�ch l�zy, kter� se st�skalo po hr�ch a po rozd�v�n� obil� a oleje, jejich� velk� z�soby byly nahromad�ny v Ostii. Kone�n� Helios, Neron�v propu�t�nec, ozn�mil jeho n�vrat v sen�tu. Av�ak Nero, nalodiv se s cel�m dvorem na Misensk�m mysu, vracel se pomalu a zastavoval se v pob�e�n�ch m�stech, bu� aby si odpo�inul, anebo aby vystupoval v divadlech. V Minturn�ch, kde op�t ve�ejn� zp�val, zdr�el se dokonce p�es deset dn�, ba uva�oval i o tom, nem�-li se vr�tit do Neapole a vy�kat tam jara, kter� ostatn� d�valo tu�it, �e p�ijde d��ve ne� obvykle a �e bude tepl�. Celou tu dobu �il Vinicius uzav�en ve sv�m dom� s my�lenkami na Lygii a na v�echny ty nov� v�ci, kter� mu napl�ovaly nitro a vn�ely do n�ho dosud nezn�m� p�edstavy a city. Jen tu a tam se v�dal s l�ka�em Glaukem, jeho� ka�d� n�v�t�va ho napl�ovala vnit�n� radost�, proto�e s n�m mohl mluvit o Lygii. Glaukos sice nev�d�l, kde na�la �tulek, uji��oval ho v�ak, �e c�rkevn� star�� ji zahrnuli starostlivou p���. A jednou, dojat Viniciov�m smutkem, �ekl mu, �e apo�tol Petr pok�ral Crispa za to, �e vy��tal Lygii jej� pozemskou l�sku.</p><p>Kdy� to mlad� patricius usly�el, zbledl vzru�en�m.</p><p>I jemu se nejednou zd�lo, �e nen� Lygii lhostejn�, ale stejn� �asto upadal do pochybnost� a nejistoty. Te� tedy poprv� usly�el potvrzen� sv�ch tu�eb a nad�j� z ciz�ch �st, a k tomu je�t� z �st k�es�ana. V prvn�m n�valu vd��nosti se cht�l rozb�hnout k Petrovi, ale kdy� se dozv�d�l, �e nen� v m�st� a �e u�� v okol�, zap��sahal Glauka, aby ho k n�mu zavedl, a sl�bil, �e za to bohat� obdaruje chud� z k�es�ansk� obce. Domn�val se tak�, �e jestli�e ho Lygie miluje, pak u� jen tato skute�nost odstra�uje v�echny p�ek�ky, zvl�t� kdy� byl ochoten kdykoliv vzd�t �ctu Kristovi. Av�ak Glaukos, t�eba�e ho vytrvale p�emlouval ke k�tu, neodv�il se mu zaru�it, �e t�m okam�it� z�sk� Lygii, a �ekl mu, �e k�est si mus� �lov�k p��t pro k�est s�m a z l�sky ke Kristovi, a nikoli z n�jak� jin� p���iny. �Je nutno m�t i du�i k�es�anskou,� �ekl mu�� a Vinicius, i kdy� ho ka�d� p�ek�ka pobu�ovala, za��nal u� ch�pat, �e Glaukos mluv� jako k�es�an to, co mluvit mus�. S�m si u� dob�e uv�domoval, �e jednou z nejv�t��ch zm�n v jeho povaze je to, �e kdysi m��il lidi a v�ci jen sv�m vlastn�m egoismem, kde�to nyn� �e se pomalu u�� my�lence, �e jin� o�i mohou vid�t jinak, �e jin� srdce m��e jinak c�tit a �e spr�vn� nemus� b�t v�dycky to, co se shoduje s osobn�m prosp�chem.</p><p>M�l tak� �asto chu� setkat se s Pavlem z Tarsu, jeho� slova v n�m vzbudila zv�davost a neklid. Sestavoval si v duchu d�kazy, jimi� bude bojovat proti jeho u�en�, odporoval mu v my�lenk�ch, ale p�esto ho cht�l vid�t a sly�et. Jen�e �id Pavel odjel do Aricie. A kdy� ho i Glaukos za�al nav�t�vovat �id�eji, octl se Vinicius v naprost� osamocenosti. Tehdy za�al op�t prob�hat z�kout�mi na okraji Subury i �zk�mi uli�kami na Z�tib�� v nad�ji, �e aspo� z d�lky spat�� Lygii. Ale kdy� ho zklamala i tato nad�je, za�ala se mu v srdci rozm�hat nuda a netrp�livost. Nakonec p�i�la doba, �e se v n�m je�t� jednou ozvala jeho star� povaha, a to s takovou silou, s jakou se vlna za p��livu vrac� k b�ehu, kter� opustila. Zd�lo se mu, �e byl hlup�k, �e si zbyte�n� zat�oval hlavu v�cmi, kter� ho uvrhly do smutku, a �e mus� br�t ze �ivota, co se jen d�. Rozhodl se, �e zapomene na Lygii nebo �e bude aspo� hledat rozko� a po�itky mimo ni. C�til v�ak, �e je to posledn� pokus, a tak se vrhl do v�ru �ivota se v�� jemu vlastn� slepou energi� a n�ru�ivost�. A zd�lo se, �e �ivot s�m mu k tomu dod�v� odvahy. M�sto, p�es zimu odum�el� a vylidn�n�, za�alo op�t o��vat nad�j� na brzk� caesar�v p��jezd. Chystalo mu slavnostn� uv�t�n�. A k tomu nast�valo jaro: sn�h zmizel pod dechem africk�ch v�tr�, vanouc�ch z vrcholk� Albsk�ch hor. Tr�vn�ky v zahrad�ch se pokryly fialkami. Na forech a na Martov� poli se to zahem�ilo lidmi, kter� h��lo slunce den ze dne teplej��. Na Via Appia, kter� byla obvykl�m m�stem pro proj��ky za m�sto, zavl�dl ruch bohat� zdoben�ch povoz�. Podnikaly se u� v�lety do Albsk�ch hor. Mlad� �eny se pod z�minkou, �e jdou ob�tovat Junon� v Lanuviu nebo Dian� v Aricii, vytr�cely z domu a za m�stem hledaly dojmy, spole�nost, sch�zky a rozko�. Tady Vinicius spat�il jednoho dne mezi n�dhern�mi dvoukol�mi ko��ry velkolepou carruku Petroniovy Chrysothemidy; vp�edu b�eli dva obrov�t� molo�t� psi a v�z byl obklopen z�stupem ml�de�e i star�ch sen�tor�, kter� zdr�ely ��edn� povinnosti ve m�st�. Chrysothemis, ��d�c� sama �ty�sp�e�� mal�ch korsick�ch kon�k�, rozd�vala kolem �sm�vy a lehk� �lehy zlat�m bi�em, kdy� v�ak spat�ila Vinicia, zastavila kon� a pozvala ho do carruky a pak do sv�ho domu na hostinu, kter� trvala celou noc. Vinicius se na hostin� opil tak, �e si ani nepamatoval, kdy ho odvezli dom�. Pamatoval se v�ak, �e kdy� se ho Chrysothemis zeptala na Lygii, urazil se, a jsa u� opil�, vylil j� na hlavu ��i falernsk�ho. Kdy� o tom, u� st��zliv�, uva�oval, je�t� st�le c�til hn�v. Ale o den pozd�ji ho Chrysothemis, kter� patrn� zapomn�la na ur�ku, nav�t�vila v jeho dom� a znovu ho vzala na Appijskou silnici. Pak byla u n�ho na ve�e�i, p�i n� se mu p�iznala, �e se j� u� d�vno znudil nejen Petronius, n�br� i jeho loutnista a �e jej� srdce je tedy voln�. Asi t�den se objevovali spolu, ale nezd�lo se, �e by tento pom�r m�l b�t st�l�.</p><p>A�koliv od p��hody s falernsk�m v�nem nepadlo nikdy Lygiino jm�no, Vinicius se p�ece jen nemohl zbavit my�lenek na ni. M�l neust�le pocit, �e jej� o�i ho pozoruj�, a tento pocit ho zneklid�oval jako jak�si b�ze�.</p><p>Zlobil se s�m na sebe, ale za nic na sv�t� se nemohl zbavit ani dojmu, �e Lygii zarmucuje, ani l�tosti, kterou toto v�dom� vzbuzovalo. Po prvn�m ��rliv�m v�stupu, kter� mu Chrysothemis sehr�la kv�li dv�ma syrsk�m d�v�at�m, je� si koupil, krobi�nsky ji od sebe vyhnal. Nep�estal se sice ihned brodit v rozko��ch a prostop�nostech, naopak, d�lal to jakoby Lygii na zlost, ale nakonec si uv�domil, �e my�lenky na ni ho neopou�t�j� ani na chv�li, �e jen a jen ona je p���inou jeho jak �patn�ch, tak i dobr�ch �in� a �e ho skute�n� nezaj�m� na sv�t� nic krom� n�. Tu se ho zmocnila znechucenost a �nava. Rozko�e se mu zprotivily a z�staly jen v��itky. Zd�lo se mu, �e je b�d�k, a tento pocit ho naplnil nesm�rn�m �divem, nebo� d��ve pova�oval za dobr� v�e, co se mu hodilo. Kone�n� ztratil svou nenucenost, sebejistotu a upadl do naprost� nete�nosti, z n� ho nedovedla vyburcovat ani zpr�va o caesarov� n�vratu. Nic ho te� u� nezaj�malo, ba ani k Petroniovi se nevydal tak dlouho, dokud mu Petronius s�m neposlal pozv�n� a svou lektiku.</p><p>Kdy� ho spat�il, i kdy� byl Petroniem uv�t�n s radost�, odpov�dal na jeho ot�zky neochotn�. A teprve po chv�li v n�m vybuchly dlouho potla�ovan� city a my�lenky a vytryskly mu z �st mohutn�m proudem slov.</p><p>Je�t� jednou vypr�v�l podrobn� o tom, jak hledal Lygii, o sv�m pobytu mezi k�es�any, o v�em, co tam vid�l a sly�el, o v�em, co se mu rojilo v hlav� a v srdci, a nakonec za�al na��kat, �e upadl do zmatku, v n�m� ztratil klid, schopnost rozli�ovat v�ci a hodnotit je. Te� ho nic nel�k�, nic mu nechutn�, nev�, �eho se m� dr�et a co d�lat. Je schopen Krista uct�vat i pron�sledovat ho, ch�pe velikost jeho u�en�, ale z�rove� k n�mu poci�uje nep�ekonateln� odpor. Pochopil, �e i kdyby Lygii dostal, nebude �pln�m jeho majetkem, proto�e se o ni bude musit d�lit s Kristem. A tak tedy �ije, jako by ne�il: bez nad�je, bez vyhl�dek, bez v�ry ve �t�st� a kolem dokola jsou temnoty, z nich�, t�paje, hled� v�chod, nem��e jej v�ak naj�t.</p><p>Zat�mco vypr�v�l, pozoroval Petronius jeho zm�n�n� obli�ej, jeho ruce, kter� natahoval p�i �e�i podivn� p�ed sebe, jako by skute�n� hledal cestu ve tm�, a uva�oval. Pojednou vstal, p�istoupil k Viniciovi a rozhrnul prsty jeho vlasy nad uchem.</p><p>�V�,� zeptal se, ��e m� na skr�ni n�kolik �ediv�ch vlas�?�</p><p>�To je mo�n�,� odpov�d�l Vinicius. �Nep�ekvap� m�, jestli�e mi brzy zb�laj� v�echny.�</p><p>Oba zmlkli. Petronius byl rozumn� �lov�k a nejednou se zam��lel nad lidskou du�� a nad �ivotem.</p><p>Av�ak celkem vzato, �ivot v tomto sv�t�, v n�m� oba �ili, mohl b�t sice navenek ��astn� nebo ne��astn�, ale vnit�n� b�val klidn�. Tak jako mohl blesk nebo zem�t�esen� rozbo�it chr�m, tak mohlo ne�t�st� rozb�t �ivot, s�m v sob� v�ak sest�val tento �ivot z p��m�ch a harmonick�ch lini�, bez jak�chkoli zmatk�. Tentokr�t bylo v�ak ve Viniciov�ch slovech n�co jin�ho a Petronius se octl poprv� v �ivot� tv��� v tv�� �ad� my�lenkov�ch uzl�, kter� zde dosud nikdo nerozmot�val. Byl natolik rozumn�, �e c�til jejich z�va�nost, ale p�es v�echnu svou bystrost nedovedl odpov�d�t na polo�en� ot�zky�� a kone�n�, po dlouh�m ml�en�, �ekl:</p><p>�To jsou snad kouzla.�</p><p>�Tak� jsem si to myslil,� odpov�d�l Vinicius. �Nejednou jsem m�l dojem, �e jsme oba dva o�arov�ni.�</p><p>�A co kdybys,� �ekl Petronius, �za�el nap��klad k Serapidov�m kn��m? Nen� pochyb, �e je mezi nimi�� jako ostatn� mezi v�emi kn��mi�� mnoho podvodn�k�, jsou tam v�ak i takov�, kte�� vnikli do prapodivn�ch tajemstv�.�</p><p>Pov�dal to v�ak, ani� tomu v��il, nejist�m hlasem, nebo� s�m c�til, jak zbyte�n�, ba sm�n� m��e tato rada vypadat v jeho �stech.</p><p>Vinicius si za�al t��t �elo a �ekl:</p><p>�Kouzla! Vid�l jsem kouzeln�ky, kte�� vyu��vali podzemn�, nezn�m� s�ly, aby se obohatili, vid�l jsem i takov�, kte�� je vyu��vali ke �kod� sv�ch nep��tel.</p><p>Ale k�es�an� �ij� p�ece v chudob�, nep��tel�m odpou�t�j�, hl�saj� pokoru, ctnost a milosrdenstv��� co by tedy m�li z kouzel a pro� by jich m�li pou��vat?��</p><p>Petronia za�alo zlobit, �e jeho rozum nen� s to naj�t na nic z toho odpov�� ale proto�e se k tomu necht�l p�iznat, odpov�d�l, jen aby n�jakou odpov�� dal:</p><p>�Je to nov� sekta��</p><p>A po chv�li �ekl:</p><p>�U bo�sk� obyvatelky pafsk�ch h�j�! Jak to v�e kaz� �ivot! Ty se obdivuje� dobrot� a ctnosti t�chto lid�, j� ti v�ak pov�d�m, �e jsou �patn�, proto�e jsou to nep��tel� �ivota, tak jako nemoci a jako sama smrt. Stejn� jich u� m�me dost! Nepot�ebujeme je�t� k�es�any.</p><p>Jen si to spo�ti: nemoci, caesar, Tigellinus, caesarovy b�sn�, �evci, kte�� vl�dnou potomk�m star�ch Quirit�, propu�t�nci, kte�� zasedaj� v sen�t�! U Kastora! Dost toho! Je to zhoubn� a odporn� sekta! Zkou�el jsi u� ot��st se z toho smutku a u��t trochu �ivota?�</p><p>�Zkou�el,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>A Petronius se rozesm�l a �ekl:</p><p>�Ach ty zr�dce! Otroci ���� zpr�vy rychle: svedl jsi mi Chrysothemidu!�</p><p>Vinicius m�vl znechucen� rukou.</p><p>�Bu� jak bu�, j� ti d�kuji,� pokra�oval Petronius.</p><p>�Po�lu j� p�r st�ev��k� vy��van�ch perlami; v m�m milostn�m jazyce to znamen�: ,Odejdi.� A jsem ti povinov�n dvoj� vd��nost�: jednak za to, �e jsi nep�ijal Eunik�, jednak za to, �e jsi m� zbavil Chrysothemidy. Poslouchej: vid� p�ed sebou �lov�ka, kter� r�no vst�val, koupal se, chodil na hostiny, m�l Chrysothemidu, ps�val satiry, ba n�kdy dokonce propl�tal pr�zu ver�i, ale kter� se nudil jako caesar a nedovedl se �asto ubr�nit ponur�m my�lenk�m. A v�, pro� tomu tak bylo? Proto, �e jsem hledal daleko to, co bylo bl�zko� Kr�sn� �ena m� v�dycky cenu tolika zlata, kolik sama v��, ale �ena, kter� k tomu je�t� miluje, ta je prost� k nezaplacen�. Tu nekoup� ani za v�echny Verrovy poklady.</p><p>Te� si ��k�m toto: napl�uji �ivot �t�st�m jako ��i nejlep��m v�nem, kter� vydala zem�, a piji, dokud mi neumdl� ruka a nezblednou rty. Co bude d�le, toho nedb�m. A to je m� nejnov�j�� filozofie.�</p><p>�Vyzn�val jsi ji v�dycky. Nen� v n� nic nov�ho!�</p><p>�Je v n� obsah, kter� d��v nem�la.�</p><p>Po t�chto slovech zavolal Eunik�. Ve�la, od�na v b�l� roucho, zlatovlas�, u� ne b�val� otrokyn�, ale jakoby bohyn� l�sky a �t�st�.</p><p>On j� rozp��hl vst��c pa�e a �ekl:</p><p>�Poj�!�</p><p>P�ib�hla k n�mu, sedla si mu na kolena, ovinula mu pa�e kolem krku a hlavu mu polo�ila na hru�. Vinicius vid�l, jak se jej� tv��e za�aly pomalu pokr�vat n�dechem purpuru, jak se o�i postupn� zatahovaly mlhou. Oba tvo�ili spolu n�dhern� souso�� l�sky a �t�st�.</p><p>Petronius s�hl do m�lk� v�zy, stoj�c� vedle na stole, vy�al z n� plnou hrst fialek a za�al jimi obsyp�vat hlavu, prsa i stolu Eunik�. Pak st�hl tuniku s jej�ch ramen a �ekl:</p><p>���asten, kdo jako j� na�el l�sku, skrytou v takov�mto t�le� N�kdy se mi zd�, �e jsme dvojice boh�� Jen se pod�vej: vytvo�il snad n�kdy Praxiteles, Myr�n, Skopas nebo Lysippos kr�sn�j�� tvary? Najde� snad na Paru nebo v Pentelikonu takov� mramor, tak tepl�, r��ov� a miluj�c�? Jsou lid�, kte�� ol�b�vaj� okraje v�z, ale j� hled�m rad�ji rozko� tam, kde ji skute�n� mohu naj�t.�</p><p>Po t�chto slovech za�al sv�mi rty bloudit po jej�ch ramenou a ��ji. Eunik� se rozechv�la blahem, jej� o�i se hned p�iv�raly, hned zase otv�raly s v�razem nev�slovn� rozko�e. Petronius zvedl po chv�li svou aristokratickou hlavu, oto�il se k Viniciovi a �ekl:</p><p>�A te� uva�, co jsou proti tomu tv� ponu�� k�es�an�. A jestli�e nevid� ten rozd�l, jdi si k nim� Ale tento pohled t� vyl���.�</p><p>Viniciovi se roz���ilo ch��p�, j�m� proch�zela v�n� fialek, napl�uj�c� celou m�stnost, a zbledl. Napadlo mu toti�, �e kdyby mohl takto bloudit �sty po Lygiin�ch ramenou, byla by to jak�si svatokr�de�n� rozko�, tak nesm�rn�, �e by mu pak bylo jedno, i kdyby se t�eba sv�t propadl. Proto�e si v�ak u� zvykl uv�domovat si rychle, co se v n�m odehr�v�, zpozoroval, �e i nyn� mysl� na Lygii, a jen na ni.</p><p>A Petronius �ekl:</p><p>�Eunik�, p�ika�, bo�sk�, aby n�m dali v�nce na hlavu a p�inesli sn�dani.�</p><p>Kdy� ode�la, oslovil Vinicia:</p><p>�Cht�l jsem ji osvobodit, a v�, co mi odpov�d�la?</p><p>,Rad�ji budu tvou otrokyn� ne� caesarovou �enou.�</p><p>A necht�la na to p�istoupit. A tak jsem ji osvobodil bez jej�ho v�dom�. Praetor mi to ud�lal kv�li a nevy�adoval jej� p��tomnost. Ale ona o tom nev�, stejn� jako nev�, �e kdybych zem�el, bude j� pat�it tento d�m a v�echny m� klenoty, krom� gem.�</p><p>Po t�chto slovech vstal, pro�el se po pokoji a �ekl:</p><p>�L�ska m�n� n�koho v�ce, n�koho m�n�, ale zm�nila i mne. Kdysi jsem m�l r�d v�ni verbeny, ale proto�e Eunik� m� rad�ji fialky, i j� jsem si je zamiloval nade v�e a od chv�le, co p�i�lo jaro, d�ch�m jen fialkami.�</p><p>Tady se zastavil p�ed Viniciem a zeptal se:</p><p>�A ty? Dr�� se st�le nardu?�</p><p>�Dej mi pokoj!� odpov�d�l mlad�k.</p><p>�Cht�l jsem, aby sis bl�e prohl�dl Eunik�, a vypravuji ti o n� proto, �e snad i ty hled� daleko to, co je bl�zko. Mo�n� �e i pro tebe bije n�kde v tv�ch otrock�ch cubiculech v�rn� a up��mn� srdce. P�ilo� na sv� r�ny takov� balz�m. ��k�, �e t� Lygie miluje? Je to mo�n�! Ale jak� je to l�ska, kdy� se od��k�? Co� to neznamen�, �e je tu n�co siln�j��ho ne� ona? Ne, m�j mil�: Lygie, to nen� Eunik�.�</p><p>Na to Vinicius odpov�d�l:</p><p>�V�ecko je jenom jedin� tr�pen�. Vid�l jsem t�, jak l�b� Eunik� ramena, a pomyslil jsem si, �e kdyby mi tak Lygie odhalila sv�, pak a� se pod n�mi t�eba zem� otev�e! Ale u� p�i sam�m pomy�len� na to se mne zmocnila jak�si b�ze�, jako kdybych se odv�il vzt�hnout ruku na vest�lku nebo m�l v �myslu zneuct�t n�jak�ho boha� Lygie nen� Eunik�, jen�e j� ch�pu ten rozd�l jinak ne� ty. Tob� zm�nila l�ska �ich, m� tedy rad�ji fialky ne� verbenu, mn� v�ak zm�nila du�i, a tak tedy p�es svou ubohost a touhu d�v�m p�ednost tomu, aby Lygie byla takov�, jak� je, ne� aby se podobala ostatn�m.�</p><p>Petronius pokr�il rameny.</p><p>�Pak ov�em�� dob�e ti tak. Ale j� to nech�pu.�</p><p>A Vinicius hore�n� odpov�d�l:</p><p>�Ano! Ano! My si u� nem��eme rozum�t!�</p><p>Nastala op�t chv�le ml�en�. Pak promluvil Petronius:</p><p>�A� H�des pohlt� tv� k�es�any! Naplnili t� neklidem a zni�ili v tob� smysl �ivota. H�des a� je pohlt�!</p><p>M�l� se, jestli�e se domn�v�, �e je to dobro�inn� u�en�, proto�e dobro�inn� je to, co d�v� lidem �t�st��� to jest kr�sa, l�ska a moc, kde�to oni to v�e zvou marnost�. M�l� se, nejsou spravedliv�, proto�e budeme-li opl�cet zlo dobrem, ��m pak budeme opl�cet dobro?</p><p>A ostatn�, je-li za to i za ono stejn� odm�na, pro� by pak m�li b�t lid� dob��?�</p><p>�Ne! Odm�na nen� stejn�, ale podle jejich u�en� za��n� a� v p��t�m �ivot�, kter� nen� do�asn�.�</p><p>�S t�m nechci nic m�t, proto�e to teprve uvid�me, d�-li se n�co vid�t � bez o��. Pro mne jsou to zkr�tka slabo�i. Ursus u�krtil Krot�na, proto�e m� �dy z bronzu, ale jsou to hlup�ci�� a budoucnost nem��e pat�it hlup�k�m.�</p><p>��ivot pro n� za��n� teprve smrt�.�</p><p>�To je tot�, jako by n�kdo �ekl: den za��n� noc�.</p><p>M� v �myslu un�st Lygii?�</p><p>�Ne. Nemohu j� opl�cet dobr� zl�m a p��sahal jsem, �e to neud�l�m.�</p><p>�Hodl� p�ijmout Kristovo u�en�?�</p><p>�Chci, ale m� povaha je nesn��.�</p><p>�A dovede� na Lygii zapomenout?�</p><p>�Ne.�</p><p>�Tak cestuj.�</p><p>V tom okam�iku ozn�mili otroci, �e sn�dan� je p�ipravena, ale Petronius, kter� myslil, �e p�ipadl na dobrou my�lenku, cestou do triclinia pokra�oval:</p><p>�Sjezdil jsi kus sv�ta, ale jen jako voj�k, kter� sp�ch� na ur�en� m�sto a cestou se nezdr�uje. Poje� s n�mi do Achaje. Caesar dosud nezavrhl �mysl vydat se tam. Po cest� se bude v�ude zastavovat, zp�vat, shroma��ovat v�nce, vykr�dat chr�my a nakonec se vr�t� jako triumf�tor do It�lie. Bude to n�co jako ta�en� Bakcha a Apoll�na v jedn� osob�. Augusti�ni, augusti�nky, tis�ce louten�� u Kastora! St�lo by za to vid�t to, proto�e sv�t nevid�l dosud nic podobn�ho.�</p><p>Tu si lehl na lavici p�ed stolem, vedle Eunik�, a zat�mco mu otrok v�n�il hlavu sasankov�m v�ncem, pokra�oval:</p><p>�Co jsi vlastn� vid�l v Corbulonov�ch slu�b�ch?</p><p>Nic! Prohl�el sis snad d�kladn� �eck� chr�my, tak jako j�, kdy� jsem d�le ne� dva roky putoval z rukou jednoho pr�vodce do rukou druh�ho? Byl jsi snad na Rhodu, pod�vat se na m�sto, kde st�val kolos? Vid�l jsi v Panop� ve Fokid� hl�nu, z kter� lepil Prom�theus lidi, anebo ve Spart� vejce, kter� snesla L�da, nebo v Ath�n�ch slavn� sarmatsk� panc��, vyroben� z ko�sk�ch kopyt, anebo Agamemn�n�v kor�b na Euboji, anebo ��i, jej� formou byl lev� Helenin prs? Vid�l jsi Alexandrii, Memfis, pyramidy, Isidin vlas, kter� si vytrhla ve smutku po Osiridovi? Sly�el jsi Memn�novo st�n�n�? Sv�t je velk� a nen� v�emu konec na Z�tib��!</p><p>J� budu prov�zet caesara, ale pak, a� se bude vracet, opust�m ho a pojedu na Kypr, proto�e tahle m� zlatovlas� bohy�ka si p�eje, abychom spolu ob�tovali Kyprid� v Pafu holoubata, a ty bys m�l v�d�t, �e v�e, co si p�eje ona, se stane.�</p><p>�Jsem tv� otrokyn�,� �ekla Eunik�.</p><p>Petronius j� polo�il hlavu do kl�na a �ekl s �sm�vem:</p><p>�Jsem tedy otrokem otrokyn�. Obdivuji se ti, bo�sk�, od hlavy a� k pat�m.�</p><p>Pak �ekl Viniciovi:</p><p>�Je� s n�mi na Kypr. Ale nezapome�, �e p�edt�m se mus� setkat s caesarem. Nen� dob�e, �e jsi u n�ho dosud nebyl; Tigellinus je schopen vyu��t toho k tv�mu neprosp�chu. Osobn� t� sice nechov� v nen�visti, ale nem��e t� m�t r�d u� proto, �e jsi m�j synovec� �ekneme, �e jsi byl nemocen. Mus�me uv�it, co mu m� odpov�d�t, jestli�e se t� zept� na Lygii. Nejlep�� bude, jestli�e m�vne� rukou a �ekne� mu, �e byla, dokud se ti nezprotivila. Caesar to pochop�. Pov�z mu tak�, �e t� nemoc zdr�ela doma a �e hore�ku zv�t�il je�t� z�rmutek nad t�m, �e jsi nemohl b�t v Neapoli a sly�et jeho zp�v, a �e t� uzdravila pouze nad�je, �e ho usly��. Neboj se p�eh�n�t. Tigellinus vyhla�uje, �e vymysl� pro caesara n�co nejen velik�ho, n�br� i velkolep� drah�ho. Boj�m se jenom, aby mi nepodrazil nohy. Boj�m se tak� tv� povahy��</p><p>�A v�,� �ekl Vinicius, ��e jsou lid�, kte�� se caesara neboj� a �ij� si tak klidn�, jako by ani nebyl na sv�t�?�</p><p>�V�m, koho bude� jmenovat: k�es�any.�</p><p>�Ano. Oni jedin�! A co je vlastn� n� �ivot? Neust�l� strach.�</p><p>�Dej mi pokoj se sv�mi k�es�any. Neboj� se caesara, proto�e caesar o nich mo�n� ani nesly�el; rozhodn� v�ak o nich nic nev� a zaj�maj� ho asi tolik jako zvadl� list�. Ale j� ti pov�d�m, �e jsou to zbab�lci, �e to c�t� i ty s�m a �e ot��s�-li se tv� povaha p�i pomy�len� na jejich u�en�, pak pr�v� proto, �e c�t� jejich slabo�stv�.</p><p>Ty jsi �lov�k z jin�ho t�sta, a proto dej s nimi pokoj sob� i mn�. My dovedeme ��t i um��t, ale co dovedou oni, to se nev�.�</p><p>Vinicia zarazila tato slova, a kdy� se vr�til dom� za�al uva�ovat o tom, �e ta jejich dobrota a milosrdenstv� je mo�n� opravdu d�kazem jejich slabo�sk� du�e.</p><p>Zd�lo se mu, �e lid� tvrd� a pevn� by nedovedli takto odpou�t�t. Napadlo mu, �e to m��e b�t skute�n� d�vod, pro� jeho ��msk� du�e poci�uje k jejich u�en� odpor. �My dovedeme ��t i um��t,� �ekl Petronius.</p><p>A oni? Oni dovedou jen odpou�t�t, ale nech�pou ani skute�nou l�sku, ani skute�nou nen�vist.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 8</p></title><p>Kdy� se caesar vr�til do ��ma, zlobil se s�m na sebe, �e se vr�til, a u� po n�kolika dnech vzplanul znovu touhou odjet do Achaje. Vydal dokonce edikt, v n�m� oznamoval, �e jeho nep��tomnost nepotrv� dlouho a ve�ejn� z�le�itosti neutrp� tedy ��dnou �kodu. Pak se vypravil, prov�zen augusti�ny, mezi nimi� byl i Vinicius, na Kapitol, kde ob�toval boh�m na ��astnou cestu. Ale na druh� den, kdy� zase nav�t�vil Vestin p��bytek, do�lo k p��hod�, kter� zm�nila v�echny z�m�ry. Nero nev��il v bohy, ale b�l se jich, a zvl�t� tajupln� Vesta v n�m vzbuzovala takovou b�ze�, �e sotva spat�il bohyni a posv�tn� ohe�, vstaly mu pojednou hr�zou vlasy na hlav�, �elisti se mu sev�ely, v�emi jeho �dy prob�hlo zachv�n� a on se sk�cel do n�ru�e Vinicia, kter� st�l n�hodou hned za n�m. Vynesli ho ihned ze svatyn� a p�enesli na Palatin. Tam p�i�el sice brzy k sob�, ale neopustil l��ko po cel� den. A k nesm�rn�mu �divu v�ech prohl�sil, �e odjezd odkl�d� neodvolateln� na pozd�j�� dobu, proto�e bohyn� ho tajemn� varovala p�ed sp�chem. O hodinu pozd�ji rozhla�ovali u� ve�ejn� lidu po cel�m ��m�, �e caesar, vida smutn� obli�eje ob�an� a ��d� se svou l�skou k nim, l�skou otce k d�tem, z�stane s nimi a bude s nimi sd�let radosti i starosti. Lid, rozradov�n rozhodnut�m a z�rove� jist, �e budou hry a rozd�v�n� obil�, shrom�dil se v davech p�ed Palatinskou branou a provol�val sl�vu bo�sk�mu caesarovi. A caesar p�eru�il hru v kostky, kter� hr�l s augusti�ny, a �ekl:</p><p>�Ano! Bylo nutno to odlo�it; Egypt a vl�da nad V�chodem m� podle v�tby nem��e minout, neute�e mi tedy ani Achaia. D�m prokopat Korintskou ��ji a v Egypt� postav�m takov� pomn�ky, �e ve srovn�n� s nimi se budou pyramidy zd�t d�tsk�mi hra�kami.</p><p>D�m postavit sfingu sedmkr�t v�t��, ne� je ta, kter� hled� do pou�t� nedaleko Memfidy; a rozk�i, aby j� dali mou tv��. Budouc� v�ky budou hovo�it jen o tomto pomn�ku a o mn�.�</p><p>�U� sis postavil pomn�k sv�mi b�sn�mi,� �ekl Petronius, �pomn�k ne sedmin�sobn�, ale t�ikr�t sedmin�sobn� v�t��, ne� je Cheopsova pyramida.�</p><p>�A zp�vem?� zeptal se Nero.</p><p>�Bohu�el! Kdyby ti tak n�kdo dovedl postavit takovou sochu, jako je Memn�nova, sochu, kter� by poka�d� za v�chodu slunce zp�vala tv�m hlasem! Pak by se mo�e kolem Egypta cel� v�ky hem�ila lo�mi, na kter�ch by davy lid� ze t�� sv�tad�l� naslouchaly tv� p�sni.�</p><p>�Bohu�el, kdo by to dovedl?� �ekl Nero.</p><p>�Ale m��e� se d�t vytesat z �edi�e, jak ��d� �ty�sp�e��.�</p><p>�To je pravda! To ud�l�m!�</p><p>�Bude to d�rek lidstvu.�</p><p>�A v Egypt� se o�en�m s Lunou, kter� je te� vdova, a pak budu opravdu bohem.�</p><p>�A n�m d� za �eny hv�zdy a my utvo��me nov� souhv�zd�, kter� se bude jmenovat Neronovo souhv�zd�. Ale Vitellia o�e� s Nilem, aby plodil hrochy. Tigellinovi dej darem pou��, bude kr�lem �akal���</p><p>�A co v�nuje� mn�?� zeptal se Vatinius.</p><p>�K� ti po�ehn� Apis! Uspo��dal jsi n�m v Beneventu tak skv�l� hry, �e ti nemohu p��t nic zl�ho: u�ij p�r bot pro Sfingu, v no�n� rose j� toti� mrznou nohy, a potom bude� ��t boty pro kolosy, z nich� jsou postaveny �pal�ry p�ed chr�my. Tam najde ka�d� vhodn� zam�stn�n�. Domitius Afer nap��klad bude str�cem pokladu, proto�e je zn�m svou poctivost�. M�m r�d, caesare, kdy� sn� o Egypt�, a zarmucuje m�, �es odlo�il odjezd.�</p><p>A Nero �ekl:</p><p>�Va�e smrteln� o�i nic nevid�ly, proto�e bozi jsou neviditeln� pro ka�d�ho, komu se necht�j� zjevit. Ale kdy� jsem byl ve Vestin� chr�mu, ona sama stanula p�i mn� a po�eptala mi p��mo do ucha: ,Odlo� odjezd.�</p><p>Stalo se to tak neo�ek�van�, �e jsem se pod�sil, a�koliv bych vlastn� m�l b�t boh�m vd��en za tak zjevnou p��i o mne.�</p><p>�V�ichni jsme se pod�sili,� �ekl Tigellinus, �a vest�lka Rubria omdlela.�</p><p>�Rubria!� �ekl Nero. �M� tak sn�hob�l� krk!�</p><p>�Ale �erven� se, kdy� t� vid�, bo�sk� caesare��</p><p>�Ano! I j� jsem si toho v�iml. Je to podivn�! Vest�lka! V ka�d� vest�lce je n�co bo�sk�ho, a Rubria je velmi kr�sn�.�</p><p>Tu se na chv�li zamyslil a pak se zeptal:</p><p>�Pov�zte mi, pro� se lid� boj� Vesty v�ce ne� ostatn�ch boh�? ��m to je? Jen se pod�vejte, mne sam�ho se zmocnil strach, t�eba�e jsem nejvy���m kn�zem. Vzpom�n�m si jen, �e jsem padl naznak a byl bych klesl k zemi, kdyby m� n�kdo nezachytil. Kdo to byl?�</p><p>�J�,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Ach, ty, ,drsn� Ar�si�? Pro� jsi nebyl v Beneventu?</p><p>Sly�el jsem, �e jsi byl nemocen, a skute�n�, zm�nil ses v obli�eji. A je�t� n�co! Sly�el jsem, �e t� Krot�n cht�l zavra�dit? Je to pravda?�</p><p>�Je�� a zlomil mi ruku. Ale ubr�nil jsem se.�</p><p>�Tou zlomenou rukou?�</p><p>�Pomohl mi jeden barbar, kter� byl siln�j�� ne� Krot�n.�</p><p>Nero na� udiven� pohl�dl.</p><p>�Siln�j�� ne� Krot�n? Ne�ertuje�? Krot�n byl nejsiln�j�� ze v�ech lid�, a te� je nejsiln�j�� Syfaxos z Ethiopie.�</p><p>�Pov�d�m ti, caesare, co jsem vid�l na vlastn� o�i.�</p><p>�A kde je ta perla? Nestal se Nemorensk�m kr�lem?�</p><p>�Nev�m, caesare. Ztratil jsem ho z o��.�</p><p>�A nev� ani, z kter�ho je n�roda?�</p><p>�M�l jsem zlomenou ruku, nemohl jsem se ho tedy na nic vypt�vat.�</p><p>�Vyhledej mi ho.�</p><p>Na to �ekl Tigellinus:</p><p>�J� si to vezmu na starost.�</p><p>Ale Nero mluvil d�le k Viniciovi:</p><p>�D�kuji ti, �es m� zachytil. Kdybych spadl, mohl jsem si rozt��tit hlavu. Kdysi jsi byl dobr� spole�n�k, ale od dob v�lky a tv�ch slu�eb pod Corbulonem jsi n�jak zdivo�el a v�d�m t� jen z��dkakdy.�</p><p>Pak se na chv�li odml�el a �ekl:</p><p>�Jak se m� to d�v�e � p��li� �zk� v boc�ch � do kter� ses zamiloval a kterou jsem pro tebe vzal Aul�m?�</p><p>Vinicius upadl do rozpak�, ale Petronius mu p�isp�chal okam�it� na pomoc:</p><p>�Vsad�m se, pane,� �ekl, ��e na ni zapomn�l. Vid� jeho rozpaky? Zeptej se ho, kolik jich bylo od t� doby, a neru��m ti, zda dovede odpov�d�t aspo� na to. Viniciov� jsou dob�� voj�ci, ale je�t� lep�� kohouti. Pot�ebuj� hejno. Potrestej ho, pane, a nepozvi ho na hostinu, kterou n�m na tvou po�est slibuje uspo��dat Tigellinus na Agrippov� rybn�ce.�</p><p>�Ne, to neud�l�m. D�v��uji Tigellinovi v tom, �e pr�v� tam nebude ono hejno chyb�t.�</p><p>�Co� by mohly neb�t charitky tam, kde bude amor?� odpov�d�l Tigellinus.</p><p>Av�ak Nero �ekl:</p><p>�Tr�p� m� nuda! Z�stal jsem z v�le bohyn� v ��m�, ale nesn��m ��m. Odjedu do Antia. Dus�m se v t�ch �zk�ch ulic�ch, mezi t�mi domy na spadnut�, v t�ch �pinav�ch z�kout�ch. Zasmr�dl� vzduch vane a� sem, do m�ho domu a do m�ch zahrad. Ach, kdyby tak zem�t�esen� zni�ilo ��m, kdyby jej n�jak� rozhn�van� b�h srovnal se zem�, pak bych v�m teprve uk�zal, jak se m� stav�t m�sto, kter� je metropol� sv�ta a m�m s�dlem!�</p><p>�Caesare,� odpov�d�l Tigellinus, ��k�: ,Kdyby n�jak� rozhn�van� b�h zni�il m�sto,��� ano?�</p><p>�Ano! A co m� b�t?�</p><p>�A co�pak ty nejsi b�h?�</p><p>Nero m�vl unud�n� rukou a pak �ekl:</p><p>�Uvid�me, co n�m zchyst� na Agrippov�ch rybn�c�ch. Pak odjedu do Antia. Vy v�ichni jste mal�, nech�pete tedy, �e j� pot�ebuji velik� v�ci.�</p><p>Po t�chto slovech p�iv�el o�i, d�vaje tak na srozum�nou, �e si pot�ebuje odpo�inout. Augusti�ni se za�ali rozch�zet. Petronius vy�el s Viniciem a �ekl mu:</p><p>�Jsi tedy pozv�n k ��asti na z�bav�. M�d�nobrad� se z�ekl cestov�n�, ale zato bude vyv�d�t v�ce ne� kdykoli jindy a roztahovat se v m�st� jako ve vlastn�m dom�. Sna� se i ty naj�t v t�ch zt�e�t�nostech rozpt�len� a zapomn�n�. K �asu! Podrobili jsme si p�ece sv�t, m�me tedy pr�vo se bavit. Ty, Marku, jsi velmi hezk� chlapec, a tomu p�ipisuji z��sti svou n�klonnost k tob�. U Diany efesk�! Kdybys tak mohl vid�t sv� srostl� obo�� a sv�j obli�ej, v n�m� �lov�k pozn� starou krev Quirit�! Tamti chlap�ci vypadaj� vedle tebe jako propu�t�nci. Ano! Neb�t toho podiv�nsk�ho u�en�, byla by dnes Lygie v tv�m dom�. Zkus mi te� je�t� dokazovat, �e to nejsou nep��tel� �ivota a lid� Zach�zeli s tebou dob�e, m��e� jim tedy b�t vd��en, ale na tv�m m�st� bych pojal nen�vist k tomu u�en� a hledal bych rozko� tam, kde ji lze naj�t. Jsi hezk� hoch, opakuji ti, a ��m se hem�� rozvedenkami.�</p><p>�Div�m se jenom, �e t� to v�ecko je�t� neunavuje,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�A kdo ti to �ekl? Unavuje m� to u� dlouho, ale j� nem�m tv� ml�d�. A pak m�m jin� z�liby, kter� ty nem�. M�m r�d knihy, kter� ty nem� r�d, m�m r�d poezii, kter� t� nud�, m�m r�d vz�cn� n�doby, gemy a spoustu v�c�, na kter� ty se ani nepod�v�, m�m bolesti v k��i, kter� ty nem�v�, a kone�n� jsem na�el Eunik�, kde�to ty jsi nic takov�ho nena�el� Mn� je dob�e doma, mezi um�leck�mi veled�ly, ale z tebe est�ta nikdy neud�l�m. J� v�m, �e v �ivot� nenajdu u� nic v�ce ne� to, co jsem u� na�el, ale ty s�m nev�, �e st�le je�t� douf� a hled�. Kdyby na tebe p�i�la smrt, zem�el bys p�es v�echnu svou odvahu a v�echen sv�j smutek pln �divu nad t�m, �e u� mus� opustit sv�t, kde�to j� bych to p�ijal jako nutnost, p�esv�d�en, �e nen� na sv�t� takov�ch jahod, kter� bych byl neochutnal. Neposp�ch�m, ale nebudu ani ot�let; budu se jen sna�it, aby mi bylo a� do posledn�ho okam�iku veselo.</p><p>Jsou na sv�t� i vesel� skeptikov�. Stoikov� jsou pro m� hlup�ci, ale stoicismus aspo� otu�uje, kde�to tv� k�es�an� zav�d�j� na sv�t� smutek, kter� je v �ivot� t�m, ��m je v p��rod� d隝� V�, co jsem se dozv�d�l? �e o slavnostech, kter� uspo��d� Tigellinus, budou na b�ez�ch Agrippova jezera lupanary, v nich� budou shrom�d�ny �eny z nejp�edn�j��ch ��msk�ch dom�.</p><p>Co� by se tam nena�la aspo� jedna natolik kr�sn�, aby t� mohla pot�it? Budou tam i panny, kter� vystoup� poprv� na ve�ejnost � jako Nymfy. Takov� je na�e ��msk� imp�rium! Je u� teplo. Ji�n� v�tr oh�eje vodu a nezdrsn� nah� t�la. A ty, Narcisi, v�z, �e se nenajde ani jedna, kter� by ti odporovala. Ani jedna�� i kdyby to m�la b�t vest�lka.�</p><p>Vinicius si za�al bu�it p�st� do hlavy jako �lov�k zaujat� v��n� jedinou my�lenkou.</p><p>��lov�k mus� m�t zatrolen� �t�st�, aby trefil pr�v� na takovou jedinou��</p><p>�A kdo to zp�sobil? K�es�an�! Ale lid�, jejich� znakem je k��, nemohou b�t jin�. Poslouchej m�: �ecko bylo kr�sn� a vytvo�ilo moudrost sv�ta, my jsme vytvo�ili s�lu�� ale co, mysl�, m��e vytvo�it tohle u�en�?</p><p>V�-li to, vysv�tli mi to, proto�e, u Polluxe, nedovedu si to p�edstavit!�</p><p>Vinicius pokr�il rameny.</p><p>��lov�k by si mohl myslit, �e se boj�, abych se nestal k�es�anem.�</p><p>�Boj�m se, aby sis nepokazil �ivot. Nedovede�-li b�t �eckem, bu� ��mem: vl�dni a u��vej! Na�e zt�e�t�nosti maj� ur�it� smysl proto, proto�e v nich je pr�v� tato my�lenka. M�d�nobrad�m pohrd�m, proto�e je to �eck� �a�ek. Kdyby se pova�oval za ��mana, uznal bych, �e jedn� spr�vn�, kdy� si dovoluje tyhle zt�e�t�nosti. Slib mi, �e vr�t�-li se te� dom� a najde� tam n�jak�ho k�es�ana, vypl�zne� na n�j jazyk. Bude-li to l�ka� Glaukos, ani ho to neudiv�. Na shledanou na Agrippov� jeze�e.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 9</p></title><p>Praetori�ni obstupovali h�je rostouc� na b�ez�ch Agrippova rybn�ku, aby p��li� velk� davy nep�ek�ely caesarovi a jeho host�m, proto�e se beztak pov�dalo, �e v�e, co v ��m� vynik� bohatstv�m, rozumem nebo kr�sou, p�i�lo na onu hostinu, kter� nebylo rovno v cel�ch d�jin�ch m�sta. Tigellinus cht�l caesarovi vynahradit odlo�enou cestu do Achaje a z�rove� p�edstihnout v�echny, kdo� kdykoli p�edt�m hostili Nerona, a dok�zat mu, �e tak jako on nedovede jej pobavit nikdo.</p><p>A proto, je�t� kdy� byl s caesarem v Neapoli a pak v Beneventu, �inil p��pravy a pos�lal rozkazy, aby p�iv�eli z nejodlehlej��ch kout� sv�ta zv��ata, pt�ky, vz�cn� ryby a rostliny, a neopom�jel ani n�doby a tkaniny, kter� m�ly hostin� dodat slavnostn� r�z. Na ukojen� ��len�ch n�pad� plynuly p��jmy z cel�ch provinci�, ale na to se mocn� obl�benec nemusil ohl�et. Jeho vliv rostl den ode dne. Tigellinus nebyl snad je�t� Neronovi milej�� ne� jin�, ale st�val se pro n�j st�le nezbytn�j��.</p><p>Petronius ho nedosti�n� p�edstihoval uhlazenost�, rozumem a d�vtipem a p�i rozhovorech dovedl caesara l�pe bavit, jen�e ke sv� sm�le vynikal t�m i nad caesara, a tak v n�m vzbuzoval z�vist. Nedovedl tak� b�t n�strojem poslu�n�m ve v�em caesara a Nero se b�l jeho m�n�n�, �lo-li o v�ci vkusu; v Tigellinov� spole�nosti se v�ak neost�chal nikdy. U� p��zvisko �arbiter elegantiarum�, kter� dali Petroniovi, dr�dilo Neronovu je�itnost Nebo� kdo jin� by je m�l vlastn� nosit, ne-li on s�m? Tigellinus m�l v�ak p�ece jen tolik rozumu, �e si uv�domoval sv� nedostatky, a kdy� vid�l, �e se nem��e m��it ani s Petroniem, ani s Lucanem, ani s ostatn�mi, kte�� vynikali a� u� p�vodem, nebo talentem, nebo v�d�n�m, rozhodl se, �e je zast�n� p�izp�sobivost� sv�ch slu�eb, p�edev��m v�ak takov�m p�epychem, kter� udiv� i Neronovu fantazii.</p><p>Dal tedy hostinu vystrojit na obrovsk�m voru, srouben�m z pozlacen�ch tr�m�. Okraje voru byly ozdobeny n�dhern�mi lasturami, vyloven�mi v Rud�m mo�i a v Indick�m oce�n� a hraj�c�mi barvami perel a duhy. Po stran�ch byly um�st�ny skupinky palem, lotosov� h�jky a z�hony rozkvetl�ch r���, v nich� byly skryty font�ny chrl�c� vo�avky, sochy boh� a zlat� nebo st��brn� klece pln� r�znobarevn�ho ptactva.</p><p>Uprost�ed st�l obrovsk� stan, �i sp�e, aby odtud byl rozhled, jen st�echa stanu ze syrsk�ho purpuru, nata�en�ho na st��brn�ch sloupc�ch, a pod touto st�echou z��ily jako slunce stoly p�ichystan� pro hodovn�ky, obt�en� alexandrijsk�m sklem, k�i���lem a nesm�rn� cenn�mi p��bory a n�dobami, naloupen�mi v It�lii, v �ecku i v Mal� Asii. Vor, kter� pro mno�stv� rostlin, je� na n�m byly nahromad�ny, p�sobil dojmem ostrova a zahrady, byl spojen ���rami ze zlata a purpuru s lod�mi maj�c�mi podobu ryb, labut�, rack� a plame��k�, v nich� sed�li u barevn�ch vesel naz� vesla�i a vesla�ky p�ekr�sn�ch postav a tv���, s vlasy u�esan�mi po v�chodn�m zp�sobu anebo sepjat�mi zlat�mi s�kami. Jakmile Nero, kter� p�i�el s Poppaeou a s augusti�ny, p�irazil k hlavn�mu voru a zasedl pod purpurov�m stanem, lod� se pohnuly, vesla za�ala zab�rat, zlat� ���ry se napjaly a vor i s hostinou a s hosty se za�al pohybovat a opisovat po rybn�ce kruhy. Obklopily jej tak� jin� lod� a jin�, men�� vory, pln� loutnistek a harfenistek, jejich� r��ov� t�la na blankytn�m pozad� oblohy a vody a v z�blesc�ch zlat�ch n�stroj� jako by do sebe vsakovala onen blankyt a ony odlesky a m�nila se a rozkv�tala jako kv�tiny.</p><p>Z h�j� na b�ez�ch, z roztodivn�ch staveb, postaven�ch jen k tomuto ��elu a ukryt�ch v hou�tin�ch, ozvaly se tak� zvuky hudby a zp�vu. Rozezn�lo se cel� okol�, rozezn�ly se h�je, ozv�na rozn�ela zvuky roh� a trub. S�m caesar, maje po jedn� stran� Poppaeu a po druh� Pythagora, se tomu obdivoval. A kdy� se na lo�k�ch objevily mlad� otrokyn� p�evle�en� za Sir�ny, pokryt� zelenou s�kou, je� m�la zn�zor�ovat �upiny, ne�et�il chv�lou na Tigellina. Ze zvyku v�ak pokukoval po Petroniovi, cht�je poznat �arbitrovo� m�n�n�, ale Petronius se tv��il dlouho lhostejn�, a teprve kdy� se ho Nero p��mo ot�zal, odpov�d�l:</p><p>�J� se domn�v�m, pane, �e deset tis�c nah�ch panen p�sob� men��m dojmem ne� jedna.�</p><p>Ale caesarovi se p�esto l�bila �plovouc� hostina�, proto�e to bylo n�co nov�ho. Na st�l p�ich�zela ostatn�, jako obvykle, tak vybran� j�dla, �e p�i pohledu na n� by se zato�ila hlava sam�mu Apiciovi, a v�na bylo tolik druh�, �e Otho, kter� jich pod�val osmdes�t, skryl by se studem pod vodu, kdyby vid�l ten p�epych.</p><p>Ke stolu zasedli krom� �en sam� augusti�ni; v�echny zasti�oval svou kr�sou Vinicius. Kdysi jeho postava i obli�ej p��li� prozrazovaly voj�ka z povol�n�, ale vnit�n� sou�en� a t�lesn� bolest, kterou pro�il, zjemnily te� jeho tahy tak, jako by po nich p�ejela citliv� ruka mistra socha�e. Jeho ple� ztratila b�valou sn�dost, av�ak z�staly j� zlatav� z�blesky numidsk�ho mramoru. O�i m�l v�t��, smutn�j��. Jen jeho hru� si zachovala sv� star� rozm�ry, jako stvo�en� pro panc��.</p><p>Av�ak nad touto hrud� legion��e se skv�la hlava �eck�ho boha anebo p�inejmen��m p�st�n�ho patricia, stejn� jemn� modelovan� jako n�dhern�. Kdy� mu Petronius ��kal, �e ani jedna augusti�nka mu nedok�e a ani nebude cht�t odporovat, mluvil jako zku�en� �lov�k. Te� na� hled�ly v�echny, nevyj�maje ani Poppaeu, ani vest�lku Rubrii, kterou si caesar p��l m�t na hostin�.</p><p>V�na, chlazen� v horsk�m sn�hu, rozeh��la brzy srdce i hlavy hodovn�k�. Z pob�e�n�ho hou�t� vyplouvaly nov� a nov� lo�ky tvar� kobylek a v�ek. Modr� tabule rybn�ka vypadala, jako by ji n�kdo zasypal l�stky kv�t� anebo jako by ji obsypali mot�li. Nad lo�kami se tu a tam vzn�eli holubi a r�zn� jin� pt�ci z Indie a Afriky, uv�zan� na st��brn�ch a modr�ch nit�ch a stuh�ch. Slunce u� pro�lo v�t�� ��st sv� dr�hy na obloze, ale den byl tepl�, ba hork�, nebo� hostina se konala po��tkem kv�tna. Rybn�k se kol�bal pod �dery vesel, kter� zab�rala vodu do takt� hudby, ale ve vzduchu se nepohnul ani v�nek a h�je st�ly nehybn�, jakoby zaposlouch�ny a zahled�ny v to, co se odehr�valo na vodn� hladin�. Vor krou�il d�le po jez�rku, nesa st�le opilej�� a hlu�n�j�� hodovn�ky. Hostina nebyla je�t� ani v polovin�, a u� nikdo nedbal po�ad�, v jak�m v�ichni sed�li u stolu. S�m caesar dal k tomu p��klad; vstal toti�, p�ik�zal Viniciovi, kter� le�el vedle vest�lky Rubrie, aby mu uvolnil m�sto, lehl si na jeho triclinium a za�al Rubrii �eptat n�co do ucha. Vinicius se tak octl vedle Poppaey. Ta k n�mu po chv�li vzt�hla ruku a po��dala ho, aby ji zapjal uvoln�n� n�ramek.</p><p>Kdy� to ud�lal chv�j�c�ma se trochu rukama, vrhla na n�j zpod sv�ch dlouh�ch �as jakoby stydliv� pohled a zavrt�la svou zlatou hlavou, jako by s n�m v n��em nesouhlasila. Mezit�m se slunce zv�t�ilo, zrudlo a klesalo pomalu za vrcholky h�je; host� byli u� v�t�inou docela opil�. Vor krou�il te� bl�zko b�eh�, na nich� bylo mezi stromy a z�hony kv�tin vid�t skupiny lid� p�evle�en�ch za fauny nebo za satyry, hraj�c� na fl�tny, na �almaje nebo na bub�nky, a hlou�ky d�v�at, p�edstavuj�c�ch nymfy, dry�dy a hamadry�dy. Za opil�ho provol�v�n� sl�vy bohyni Lun� se kone�n� na hlu��c� stan snesla tma. H�je se rozz��ily tis�ci lampami. Z lupanar�, stoj�c�ch na b�ez�ch, vytryskly proudy sv�tel: na teras�ch se objevily nov� skupiny, rovn� nah�, v nich� byly �eny a dcery nejlep��ch ��msk�ch rodin. Tyto �eny za�aly slovy a nestoudn�mi posunky v�bit k sob� hodovn�ky. Vor p�irazil kone�n� k b�ehu, caesar a augusti�ni vb�hli do h�j�, roztrousili se po lupanarech, po stanech ukryt�ch v k�ov� a po um�l�ch jeskyn�ch, obklopen�ch prameny a font�nami. V�ech se zmocnilo ��lenstv�; nikdo nev�d�l, kam se pod�l caesar, kdo je sen�torem, kdo ryt��em, kdo tane�n�kem nebo hudebn�kem. Saty�i a fauni za�ali s k�ikem pron�sledovat nymfy. Lid� tloukli thyrsy po lamp�ch, zh�ej�ce je. N�kter� ��sti h�j� se pono�ily do tmy. Ale v�ude bylo sly�et hlasit� v�skot, sm�ch, �epot nebo ud�chan� s�p�n� lidsk�ch hrud�. ��m skute�n� nevid�l dosud nic takov�ho.</p><p>Vinicius nebyl tak opil�, jako na on� hostin� v caesarov� pal�ci, kde byla Lygie, ale i jeho oslnil a om�mil pohled na v�e, co se tu d�lo, a nakonec propadl hore�ce rozko�e. V��til se do lesa a b�el j�m s ostatn�mi, rozhl�eje se, kter� dry�da se mu bude zd�t nejhez��. Co chv�li prob�haly kolem n�ho se zp�vem a v�skotem nov� a nov� hlou�ky d�v�at, pron�sledovan�ch fauny, satyry, sen�tory, ryt��i a zvuky hudby. Kdy� kone�n� spat�il pr�vod d�vek, kter� vedlo d�v�e p�evle�en� za Dianu, p�isko�il, cht�je si bl�e prohl�dnout bohyni, av�ak pojednou mu ztuhlo srdce v hrudi. Zd�lo se mu toti�, �e v bohyni s m�s�cem na hlav� pozn�v� Lygii.</p><p>D�v�ata ho obklopila v��iv�m tane�n�m rejem, ale za chv�li, cht�j�ce ho patrn� p�inutit, aby je pron�sledoval, prchla jako st�do srn. Av�ak Vinicius z�stal st�t s tlukouc�m srdcem, bez dechu, proto�e i kdy� poznal, �e Diana nen� Lygie, ba �e zbl�zka j� nen� ani podobn�, p��li� siln� dojem jej zbavil sil. Pojednou se ho zmocnil stesk po Lygii, stesk tak nesm�rn�, �e takov� dosud v �ivot� nepoznal, a l�ska k n� mu naplnila hru� novou obrovskou vlnou. Nikdy se mu nezd�la dra���, �ist�� a milovan�j�� ne� tady, v tom lese ��len� bezuzdnosti a divok� prostop�nosti. P�ed chv�l� cht�l s�m p�t z t�to ��e a z��astnit se t�chto orgi� rozpoutan�ch smysl� a nestoudnost�, te� se ho v�ak zmocnil odpor a o�klivost. Poc�til, �e se dus� hnusem, �e jeho pl�ce tou�� po vzduchu a o�i po hv�zd�ch nezaclon�n�ch hou�tinami tohoto stra�n�ho lesa, a rozhodl se, �e ute�e. Ale sotva vykro�il, stanula p�ed n�m jak�si postava, hlavu zahalenu z�vojem, polo�ila mu ruce na ramena a �eptala, zal�vaj�c mu obli�ej hork�m dechem:</p><p>�Miluji t�! Poj�! Nikdo n�s neuvid�. Posp� si!�</p><p>Vinicius jako by procitl ze sp�nku.</p><p>�Kdo jsi?�</p><p>Ale ona se o n�j op�ela prsy a nal�hala:</p><p>�Posp� si! Pod�vej se, jak je tu pr�zdno, a j� t� miluji! Poj�!�</p><p>�Kdo jsi?� opakoval Vinicius.</p><p>�H�dej!�</p><p>Po t�chto slovech p�itiskla p�es z�voj sv� rty k jeho rt�m, p�itahuj�c k sob� jeho hlavu. Kone�n�, kdy� j� u� do�el dech, odtrhla se od n�ho.</p><p>�Pro l�sku � noc v�n�!� �ekla lapaj�c rychle po vzduchu. �Dnes m��eme! Jsem tv�!�</p><p>Av�ak Vinicia zchladil onen polibek a naplnil ho nov�m hnusem. Jeho du�e i srdce byly jinde a na cel�m sv�t� neexistovalo pro n�ho nic krom� Lygie.</p><p>Odstr�il tedy zahalenou postavu a �ekl:</p><p>�A� jsi kdokoli, miluji jinou a nechci t�.�</p><p>Av�ak ona k n�mu p�ibl�ila hlavu:</p><p>�Odhr� z�voj��</p><p>Av�ak v t�m� okam�iku za�ust�lo list� bl�zk�ch myrtov�ch ke��; postava zmizela jako p�elud a jen z d�lky se ozval jej� sm�ch, podivn� a zlov�stn�.</p><p>P�ed Viniciem se objevil Petronius.</p><p>�Sly�el jsem a vid�l jsem,� �ekl.</p><p>A Vinicius �ekl:</p><p>�Poj�me odtud!�</p><p>�li tedy. Pro�li kolem lupanar� z���c�ch sv�tly, pro�li h�jem, �et�zem praetori�n� na kon�ch a vyhledali sv� lektiky.</p><p>�Zajdu k tob�,� �ekl Petronius.</p><p>Usedli spolu do jedn� lektiky. Av�ak cestou oba ml�eli. Teprve kdy� byli v atriu Viniciova domu, �ekl Petronius:</p><p>�V�, kdo to byl?�</p><p>�Rubria?� zeptal se Vinicius, pobou�en u� pouh�m pomy�len�m na to, proto�e Rubria byla vest�lka.</p><p>�Ne.�</p><p>�Kdo tedy?�</p><p>Petronius ztlumil hlas:</p><p>�Vestin ohe� byl zneuct�n, proto�e Rubria byla s caesarem. Ale s tebou mluvila��</p><p>A dokon�il je�t� ti�eji:</p><p>�Diva Augusta.�</p><p>Nastala chv�le ml�en�.</p><p>�Caesar,� �ekl Petronius, �nedovedl p�ed n� skr�t svou touhu po Rubrii, snad se mu tedy cht�la pomst�t.</p><p>A j� jsem v�s vyru�il proto, �e kdybys Augustu poznal a odm�tl ji, nebylo by pro tebe z�chrany: pro tebe, pro Lygii a mo�n� ani pro mne.�</p><p>Av�ak Vinicius vybuchl:</p><p>�M�m dost ��ma, caesara, hostin, Augusty, Tigellina i v�s v�ech! Dus�m se! Nemohu tak ��t! Ch�pe� m�?!�</p><p>�Ztr�c� hlavu, soudnost, rozvahu! Vinicie!�</p><p>�Na cel�m sv�t� miluji jenom ji!�</p><p>�Nu a?�</p><p>�Nechci tedy jinou l�sku, nechci v� �ivot, va�e hostiny, va�i nestoudnost a va�e zlo�iny!�</p><p>�Co se to s tebou d�je? Jsi snad k�es�an?�</p><p>A mlad� mu� si sev�el hlavu rukama a opakoval jakoby v zoufalstv�:</p><p>�Je�t� ne! Je�t� ne!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 10</p></title><p>Petronius ode�el dom�, kr�e rameny a velmi nespokojen. Te� poznal i on, �e si s Viniciem p�estali rozum�t a �e se jejich du�e roze�ly. Kdysi m�l Petronius na mlad�ho voj�ka nesm�rn� vliv. Byl mu ve v�em vzorem a �asto sta�ilo n�kolik ironick�ch slov, aby Vinicia od n��eho odradil anebo k n��emu pob�dl. Te� z toho v�eho nez�stalo nic, tak naprosto nic, �e se Petronius u� ani nepokou�el u��t star�ch prost�edk�, proto�e c�til, �e jeho vtip a ironie sklouznou bez ��inku po nov�ch vrstv�ch, do nich� obalily Viniciovu du�i l�ska a setk�n� s nepochopiteln�m sv�tem k�es�an�. Zku�en� skeptik pochopil, �e ztratil kl�� od t�to du�e. Vzbuzovalo to v n�m nespokojenost, ba dokonce obavy, kter� je�t� pos�lily ud�losti t�to noci. Nen�-li to u Augusty p�echodn� vzplanut�, n�br� trvalej�� touha, uva�oval Petronius, pak jsou dv� mo�nosti: bu� j� Vinicius neodol�, a pak ho m��e zahubit prvn� n�hodn� ud�lost, anebo�� a to je mu dnes podobn頖 Poppaeu odm�tne, a pak bude ztracen najisto; a s n�m mo�n� i j�, u� jen proto, �e jsem jeho p��buzn� a �e Augusta, kter� zahrne svou nelibost� celou rodinu, p�enese v�hu sv�ho vlivu na Tigellina� I to, i ono bylo zl�. Petronius byl srdnat� �lov�k a smrti se neb�l, ale proto�e od n� nic neo�ek�val, necht�l ji zbyte�n� p�ivol�vat. Po dlouh�ch �vah�ch se kone�n� rozhodl, �e nejlep�� a nejbezpe�n�j�� bude, vyprav�-li Vinicia z ��ma na cesty.</p><p>Ach, kdyby mu tak mohl d�t na cestu n�davkem Lygii, byl by to s radost� ud�lal. Ale i tak doufal, �e mu ned� mnoho pr�ce Vinicia p�emluvit. Kdyby se mu to poda�ilo, roz���il by na Palatinu zpr�vu, �e Vinicius je nemocen, a odvr�til by tak nebezpe�� jak od n�ho, tak od sebe. Augusta kone�n� nev�, zda ji Vinicius poznal; m��e se domn�vat, �e ne, tak�e jej� je�itnost dosud p��li� neutrp�la. V budoucnu by to v�ak mohlo dopadnout jinak a tomu bude t�eba p�edej�t. Petronius cht�l p�edev��m z�skat �as, bylo mu toti� jasn�, �e vyd�-li se caesar do Achaje, Tigellinus, kter� se v�bec nevyzn� v um�n�, ustoup� do pozad� a ztrat� sv�j vliv. V �ecku si byl Petronius jist sv�m v�t�zstv�m nad v�emi soupe�i.</p><p>Zat�m se tedy rozhodl bd�t nad Viniciem a p�emlouvat ho k cest�. V�ce ne� deset dn� uva�oval dokonce o tom, �e kdyby vymohl na caesarovi edikt, kter�m by se v�ichni k�es�an� vypov�d�li z ��ma, opustila by ��m s ostatn�mi vyznava�i Krista tak� Lygie a za n� by �el i Vinicius. Pak by ho nemusil ani p�emlouvat.</p><p>A uskute�nit tento z�m�r bylo docela mo�n�. V�dy� tomu nen� tak d�vno, co �id� vyvolali nepokoje z nen�visti ke k�es�an�m. Jen�e caesar Claudius nedovedl rozli�it jedny od druh�ch a vyhnal �idy. Pro� by tedy Nero nemohl vyhnat k�es�any? V ��m� by bylo aspo� v�ce m�sta. Petronius v�dal po on� �plovouc� hostin�</p><p>Nerona ka�d� den, bu� na Palatinu, nebo v jin�ch domech. Vnuknout mu takovou my�lenku bylo snadn�, proto�e caesar neodm�tal nikdy n�pady, kter� n�komu p�in�ely z�hubu nebo �kodu. Po zral�ch �vah�ch si Petronius sestavil cel� pl�n. Uspo��d� u sebe hostinu a na n� p�emluv� caesara, aby takov� edikt vydal. Choval dokonce opr�vn�nou nad�ji, �e caesar pov��� proveden�m ediktu pr�v� jej. Kdyby se tak stalo, vypravil by Lygii se v�emi poctami, kter� pat�� Viniciov� milence, nap��klad do Baj� a tam by se mohli milovat a hr�t si na k�es�anstv�, co by du�e r��ila.</p><p>Vinicia nav�t�voval �asto, jednak proto, �e se p�es v�echen sv�j ��msk� egoismus nedovedl zbavit n�klonnosti k n�mu, jednak proto, �e ho p�emlouval k cest�. Vinicius p�edst�ral, �e je nemocen, a neobjevoval se na Palatinu, kde se rodily denn� jin� pl�ny. Jednoho dne usly�el kone�n� Petronius z vlastn�ch caesarov�ch �st, �e za t�i dny odj�d� s kone�nou platnost� do Antia. Hned na druh� den to �el ozn�mit Viniciovi.</p><p>Av�ak Vinicius mu uk�zal seznam lid� pozvan�ch do Antia. P�inesl mu jej r�no caesar�v propu�t�nec.</p><p>�Je v n�m m� jm�no,� �ekl, �a je v n�m i tv�. A� se vr�t�, najde� doma stejn� seznam.�</p><p>�Kdybych nebyl mezi pozvan�mi,� odpov�d�l Petronius, �znamenalo by to, �e mus�m zem��t, j� v�ak neo�ek�v�m, �e by k tomu do�lo p�ed v�pravou do Achaje. Nero m� tam bude p��li� pot�ebovat.�</p><p>Pak si prohl�dl seznam a �ekl:</p><p>�Sotva jsme p�ijeli do ��ma, u� zase mus�me opustit domov a vl�ci se do Antia. Ale tak to mus� b�t!</p><p>Proto�e to nen� jen pozv�n�, n�br� z�rove� rozkaz.�</p><p>�A kdyby n�kdo neposlechl?�</p><p>�Dostal by jinou pozv�nku: aby se vydal na zna�n� del�� cestu, na takovou, z kter� se u� nevrac�. Jak� �koda, �e jsi neposlechl m� rady a neodjel, dokud byl je�t� �as. Te� mus� do Antia.�</p><p>�Te� mus�m do Antia� Tak se pod�vej, v jak�ch �ijeme dob�ch a jak�mi jsme otroky!�</p><p>�To sis uv�domil teprve dneska?�</p><p>�Ne. Ale pod�vej se: tys mi dokazoval, �e k�es�ansk� u�en� je nep��telem �ivota, proto�e jej spout�v�.</p><p>Ale co� mohou b�t tvrd�� pouta ne� ta, kter� nos�me te�? �ekl jsi: ,�ecko vytvo�ilo moudrost a kr�su, ��m moc.� Kdepak je ta na�e moc?�</p><p>�Zavolej si Chil�na. Nem�m dnes ani trochu n�lady k filozofov�n�. U Herkula! Tuhle dobu jsem p�ece nevytvo�il j�, a j� za ni neodpov�d�m. Ale mluvme o Antiu. M�l by sis uv�domit, �e t� tam �ek� velik� nebezpe�� a �e by pro tebe bylo mo�n� lep�� zm��it sv� s�ly s t�m Ursem, kter� u�krtil Krot�na, ne� jet do Antia. Jen�e ty nem��e� nejet.�</p><p>Vinicius m�vl nedbale rukou a �ekl:</p><p>�Nebezpe��! V�ichni se brod�me tmou smrti a co chv�li se kter�si hlava do t� tmy pono��.�</p><p>�M�m ti vypo��st v�echny, kdo� m�li rozum a do�ili se proto vzdor �as�m Tiberiov�m, Caligulov�m, Claudiov�m a Neronov�m osmdes�ti nebo devades�ti let? Vezmi si t�eba jen takov�ho Domitia Afera. Ten zest�rl v klidu, a�koliv to byl cel� �ivot zlod�j a lotr.�</p><p>�Mo�n� �e proto, mo�n� �e pr�v� proto!� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Pak si za�al prohl�et seznam a �ekl:</p><p>�Tigellinus, Vatinius, Sextus, Africanus, Aquilinus Regulus, Suilius Nerulinus, Eprius Marcellus a tak d�le! P�kn� sb�rka lump� a lotr�!� A tohleto pr� vl�dne sv�tem!� Neslu�elo by jim l�pe, kdyby obj�d�li m�ste�ka a ukazovali n�jak�ho egyptsk�ho nebo syrsk�ho boha, ch�est�ce p�i tom sistry a vyd�l�vaj�ce si na �ivobyt� v�t�n�m nebo tancem?�</p><p>�Anebo by mohli ukazovat u�en� opice, po��taj�c� psy nebo osla hraj�c�ho na fl�tnu,� dodal Petronius.</p><p>�To v�ecko je pravda, ale mluvme o n��em d�le�it�j��m. Pozorn� m� poslouchej: vypr�v�l jsem na Palatinu, �e jsi nemocen a nem��e� vych�zet�� ale tv� jm�no je p�esto v seznamu. To znamen�, �e n�kdo neuv��il m�m �e�em a ud�lal to �mysln�. Neronovi na tom nez�le��, proto�e ty jsi pro n�ho voj�k, s n�m� se d� mluvit nanejv�� o z�vodech v cirku a kter� nem� o poezii a hudb� ani pon�t�. Nu�e, veps�n� tv�ho jm�na do seznamu za��dila Poppaea a to znamen�, �e jej� touha po tob� nebyla jen p�echodn� vzplanut� a �e t� chce dob�t.�</p><p>�Je odv�n�, ta Augusta!�</p><p>�Odv�n� je ur�it�, proto�e to pro ni m��e znamenat neodvratnou z�hubu. K� by j� Venu�e vnukla co nejd��ve n�jakou jinou l�sku! Ale dokud chce tebe, mus� b�t nanejv�� opatrn�. M�d�nobrad�mu za��n� u� pomalu v�edn�t, Nero d�v� u� te� p�ednost Rubrii nebo Pythagorovi, ale u� jen pro svou je�itnost by se v�m pomstil nejstra�n�j��m zp�sobem.�</p><p>�V h�ji jsem nev�d�l, �e to se mnou mluvila ona, ale poslouchal jsi p�ece a v�, co jsem j� odpov�d�l: �e miluji jinou a ji �e nechci.�</p><p>�Ale j� t� zap��sah�m p�i v�ech boz�ch podsv�t�, neztr�cej aspo� ty zbytky rozumu, kter� ti k�es�an� je�t� nechali. Jak m��e� v�hat, kdy� m� na vybranou mezi z�hubou pravd�podobnou a jistou? Co�pak jsem ti u� ne�ekl, �e kdybys ranil Augustinu je�itnost, nebylo by pro tebe z�chrany? U H�da! Jestli�e t� omrzel �ivot, otev�i si ��ly anebo nalehni na me� rad�ji hned, proto�e uraz�-li Poppaeu, m��e t� potkat smrt, kter� nebude tak lehk�. Kdysi se s tebou hovo�ilo p��jemn�ji! O� ti vlastn� jde? Ubude t� snad? Anebo ti to zabr�n�, abys miloval svou Lygii? A nezapome� p�itom, �e Poppaea ji vid�la na Palatinu a �e se snadno dovt�p�, kv�li komu odm�t� tak vysokou milost. A pak si ji najde, kdyby ji ze zem� m�la vyhrabat. Zahub� nejen sebe, n�br� i Lygii, rozum�?�</p><p>Vinicius poslouchal, jako by myslil na n�co jin�ho, a kone�n� prohl�sil:</p><p>�Mus�m ji vid�t.�</p><p>�Koho? Lygii?�</p><p>�Lygii.�</p><p>�V�, kde je?�</p><p>�Ne.�</p><p>�Za�ne� ji tedy znovu hledat po star�ch h�bitovech a na Z�tib��?�</p><p>�Nev�m, ale mus�m ji vid�t.�</p><p>�Dobr�. I kdy� je to k�es�anka, snad se uk�e, �e je rozumn�j�� ne� ty, a uk�e se to ur�it�, jestli�e si nep�eje, abys zahynul.�</p><p>Vinicius pokr�il rameny.</p><p>�Zachr�nila m� z Ursov�ch rukou.�</p><p>�Pak si tedy posp�, proto�e M�d�nobrad� nebude odjezd odkl�dat. Rozsudky smrti m��e vyd�vat i z Antia.�</p><p>Ale Vinicius neposlouchal. Zaujala ho jen jedin� my�lenka: setkat se s Lygi�. Za�al tedy uva�ovat, jak.</p><p>Zat�m se p�ihodila v�c, kter� mohla odstranit v�echny t�kosti. Na druh� den toti� p�i�el neo�ek�van� Chil�n.</p><p>P�i�el nuzn� a rozedran�, se stopami hladu v obli�eji a v roztrhan�ch hadrech, ale slu�ebnictvo, kter� m�lo z d��v�j�ka rozkaz, aby ho vpou�t�lo v ka�dou denn� i no�n� dobu, neodva�ovalo se ho zadr�et, tak�e vstoupil p��mo do atria, a stanuv p�ed Viniciem, �ekl:</p><p>�K� ti bohov� daj� nesmrtelnost a rozd�l� se s tebou o vl�du nad sv�tem.�</p><p>Vinicius m�l v prvn�m okam�iku sto chut� d�t ho vyhodit za dve�e. Ale napadlo mu, �e by �ek mohl t�eba v�d�t n�co o Lygii, a zv�davost zv�t�zila nad odporem.</p><p>�To jsi ty?� zeptal se. �Co je s tebou?�</p><p>��patn� se mi vede, synu Jovi��v,� odpov�d�l Chil�n. �Skute�n� ctnost je zbo��, kter� dnes nikdo ne��d�, a opravdov� mud�ec mus� b�t r�d, m�-li za� koupit si jednou za p�t dn� u �ezn�ka beran� hlavu, kterou pak v podkrov� ohlod�v� a zap�j� slzami. Ach pane!</p><p>V�e, co jsi mi dal, utratil jsem za knihy u Atracta a pak m� okradli, zni�ili; otrokyn�, kter� m�la sepisovat m� u�en�, utekla a odnesla zbytek toho, ��m m� tv� velkomyslnost obda�ila. Jsem ubo��k, ale pomyslil jsem si: za k�m m�m j�t, ne-li za tebou, Serapide, jeho� miluji, zbo��uji a za n�ho� bych dal �ivot!�</p><p>�Pro� jsi p�i�el a co mi nese�?�</p><p>�Pro pomoc, Baale, a p�in��m ti svou b�du, sv� slzy, svou l�sku a kone�n� zpr�vy, kter� jsem, ponouk�n l�skou, pro tebe z�skal. Vzpom�n� si, pane, jak jsem ti p�ed �asem vypr�v�l, �e jsem dal otrokyni bo�sk�ho Petronia nitku z p�su pafsk� Venu�e? P�tral jsem te�, zda j� to pomohlo, a ty, synu Slunce, jen� v�, co se v onom dom� d�je, v� tak�, ��m je tam Eunik�.</p><p>M�m je�t� jednu takovou nitku. Schoval jsem ji pro tebe, pane.�</p><p>Tady se odml�el, proto�e zpozoroval hn�v, hromad�c� se ve Viniciov� obo��, a cht�je p�edej�t v�buchu, �ekl p�ekotn�:</p><p>�V�m, kde bydl� bo�sk� Lygie, uk�i ti, pane, d�m i uli�ku.�</p><p>Vinicius potla�il rozru�en�, kter� se ho zmocnilo po t�to zpr�v�, a �ekl:</p><p>�Kde je?�</p><p>�U Lina, star�ho k�es�ansk�ho kn�ze. Je tam s Ursem, a ten chod� jako kdysi k mlyn��i, kter� se jmenuje stejn� jako tv�j dispensator, pane�� Demas� Ano, Demas! Ursus pracuje v noci, tak�e obkl���me-li d�m v noci, nebude doma� Linus je star� � a v dom� bydl� krom� n�ho u� jen dv� star�� �eny.�</p><p>�Odkud to v�echno v�?�</p><p>�Pamatuje� si, pane, �e m� k�es�an� m�li ve sv�ch rukou a u�et�ili mne? Nu�e, Glaukos se skute�n� m�l�, kdy� se domn�v�, �e j� jsem p���inou jeho ne�t�st�, jen�e tomu uv��il a v��� dosud. A p�ece m� u�et�ili!</p><p>Nediv se tedy, pane, �e m� srdce naplnila vd��nost.</p><p>Jsem �lov�k ze star�ch, lep��ch dob. A tak jsem si pomyslil: neopust�m p�ece sv� p��tele a dobrodince!</p><p>V�dy� by to byla zatvrzelost nepoptat se na n�, nevyzv�d�t, co se s nimi d�je, jak jim slou�� zdrav� a kde bydl�! U pessinuntsk� Kybel�! J� toho p�ece nejsem schopen. Zpo��tku m� odrazovala obava, aby snad nepochopili m� �mysly �patn�. Av�ak l�ska, kterou jsem k nim choval, byla v�t�� ne� obavy, ale nejv�ce odvahy mi dodalo to, jak snadno k�es�an� odpou�t�j� v�ecka provin�n�. P�edev��m jsem v�ak myslil na tebe, pane.</p><p>Na�e posledn� v�prava skon�ila por�kou, ale co� se m��e syn Fortuny sm��it s takov�m pomy�len�m? P�ipravil jsem ti tedy v�t�zstv�. D�m stoj� o samot�. M��e� ho d�t obstoupit otroky tak, �e ani my� neproklouzne. � pane, pane! Jen na tob� z�le��, a je�t� dnes v noci se octne ta spanilomysln� kr�lovna ve tv�m dom�. Ale jestli�e k tomu dojde, nezapome�, �e se o to zaslou�il velice nuzn� a vyhladov�l� syn m�ho otce.�</p><p>Viniciovi se nahrnula do hlavy krev. Poku�en� ot��slo je�t� jednou celou jeho bytost�. Ano! Tohle je p��le�itost! A tentokr�t jist�. Bude-li m�t Lygii jednou u sebe, kdo bude tak mocn�, aby mu ji vzal? Ud�l�-li jednou z Lygie svou milenku, co jin�ho j� zbude, ne� aby j� z�stala nav�dy? A a� zhynou v�echna u�en�! Co mu potom budou v�ichni k�es�an� i s t�m jejich milosrdenstv�m a ponurou v�rou? Co� nen� na�ase set��st to v�e ze sebe? Co� nen� na�ase za��t ��t, jak �ij� v�ichni? Co potom ud�l� Lygie, jak si srovn� sv�j osud s u�en�m, kter� vyzn�v�, to je tak� vedlej��. To jsou bezv�znamn� v�ci! Hlavn� je, �e bude jeho, a to je�t� dnes. A je ostatn� ot�zka, obstoj�-li v jej�m nitru ono u�en� p�ed t�mto pro ni nov�m sv�tem, p�ed rozko�emi a vzru�en�mi, jim� se bude musit poddat. A to se m��e st�t je�t� dnes. Sta�� zadr�et Chil�na a za soumraku vydat rozkazy. A pak nekone�n� radost! Co byl m�j �ivot? uva�oval Vinicius. Utrpen�, neukojen� touha a neust�l� ot�zky, na kter� nebylo odpov�d�. Ale tak v�ecko rozetne a skon��. Vzpomn�l si sice, �e j� sl�bil, �e na ni nevzt�hne ruku. Jen�e na� p��sahal? Na bohy ne, proto�e v ty u� nev���, na Krista tak� ne, proto�e v n�j je�t� nev���. Ostatn�, bude-li si myslit, �e j� bylo ubl�eno, vezme si ji za �enu a tak j� to ubl�en� vynahrad�. Ano! Je to jeho povinnost, v�dy� j� p�ece vd��� za sv�j �ivot. A tu si vzpomn�l na onen den, kdy p�epadl s Krot�nem jej� �kryt; vzpomn�l si na Ursovu p�st nad sebou a na v�e, co se odehr�lo potom. Op�t ji uvid�l, jak se skl�n� nad jeho l��kem, v �atech otrokyn�, kr�sn� jako bohyn�, dobr� a zbo��ovan�. Jeho zrak zabloudil mimod�k na lararium a na k��ek, kter� mu zanechala, kdy� odch�zela. M� j� za to v�e odplatit nov�m p�epaden�m? M� ji vl�ci do cubicula jako otrokyni? A co� by toho byl schopen, kdy� po n� nejen tou��, ale miluje ji, a miluje ji pr�v� proto, �e je takov�, jak� je? A pojednou poc�til, �e mu nesta�� m�t ji ve sv�m dom�, �e mu nesta�� obejmout ji n�sil�m a �e jeho l�ska chce u� n�co v�ce, toti� jej� souhlas, jej� l�sku a jej� du�i. Po�ehnan� bude tato st�echa, vejde-li ona pod ni dobrovoln�, po�ehnan� bude ona chv�le, po�ehnan� bude ten den, po�ehnan� bude cel� �ivot. Pak bude jejich spole�n� �t�st� jako nevy�erpateln� mo�e a jako slunce. Ale zmocnit se j� n�sil�m, to by znamenalo zab�t nav�ky toto �t�st� a z�rove� zni�it, znect�t a zohavit to, co je v �ivot� nejdra��� a nejmilovan�j��.</p><p>P�i pomy�len� na to se ho zmocnila hr�za. Pohl�dl na Chil�na, kter� pozoruje ho, vsunul ruku pod pl᚝ a neklidn� se drbal. Vinicia se zmocnil nev�slovn� hnus a chu� za�l�pnout sv�ho b�val�ho pomocn�ka, tak jak se za�lap�v� o�kliv� �erv nebo jedovat� had.</p><p>Po chv�li u� v�d�l, co m� ud�lat. Proto�e v�ak neznal v ni�em m�ru a ��dil se popudem sv� drsn� ��msk� povahy, oto�il se k Chil�novi a �ekl:</p><p>�Neud�l�m, co mi rad�, abys v�ak p�esto neode�el bez odm�ny, kterou si zaslou��, d�m ti v dom�c�m ergastulu vyplatit t�i sta ran r�koskou.�</p><p>Chil�n zbledl. V hezk�m Viniciov� obli�eji bylo tolik chladn� um�n�nosti, �e se nemohl ani chv�li kochat nad�j�, �e sl�ben� odm�na je snad jen krut�m �ertem.</p><p>Padl tedy okam�it� na kolena, shrbil se a za�al je�et p�er�van�m hlasem:</p><p>�Jak to, persk� kr�li? Za�? Pyramido milosrdenstv�! Kolose slitov�n�! Za�? Jsem star�, hladov�, nuzn�� Slou�il jsem ti� Tak mi opl�c�?�</p><p>�Tak jako ty k�es�an�m,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>A zavolal dispensatora.</p><p>Av�ak Chil�n p�isko�il k jeho noh�m, objal je k�e�ovit� a volal d�le, tv�� pokrytu smrtelnou bledost�:</p><p>�Pane, pane! Jsem star�! Pades�t, ne t�i sta� Pades�t sta��! Sto, ne t�i sta! Slituj se! Slituj se!�</p><p>Vinicius ho odstr�il nohou a dal rozkaz. V okam�iku vb�hli za dispensatorem dva siln� Kv�dov�, uchopili Chil�na za zbytky vlas�, omotali mu hlavu vlastn�m pl�t�m a vlekli ho do ergastula.</p><p>�Ve jm�nu Krista!� zvolal �ek ve dve��ch na chodbu.</p><p>Vinicius z�stal s�m. Rozkaz, kter� dal, jej rozdr�dil a o�ivil. Zat�m se sna�il soust�edit rozprchl� my�lenky a uspo��dat si je. C�til velkou �levu a v�t�zstv�, kter�ho dos�hl nad sebou, napl�ovalo jej radost�.</p><p>Zd�lo se mu, �e u�inil velik� krok bl�e k Lygii a �e ho za to mus� potkat n�jak� odm�na. V prvn�m okam�iku mu ani nenapadlo, jak t�k� nespravedlnosti se dopustil na Chil�novi, kdy� ho dal mrskat za tot�, za� ho p�edt�m odm��oval. Byl je�t� p��li� ��manem, ne� aby ho bolela ciz� bolest a ne� aby zam�stn�val sv� my�lenky jak�msi nuzn�m �ekem. A i kdyby o tom uva�oval, domn�val by se, �e jednal spr�vn�, kdy� dal ni�emn�ka potrestat. Jen�e Vinicius myslil na Lygii a ��kal j�: �Neoplat�m ti zl�m za dobr�, a a� se jednou dozv�, jak jsem nalo�il s t�m, kdo m� cht�l p�emluvit, abych na tebe vzt�hl ruku, bude� mi za to vd��na.� Tu se v�ak zamyslil, zda by Lygie schv�lila jeho jedn�n� s Chil�nem. V�dy� p�ece u�en�, kter� Lygie vyzn�v�, p�ikazuje odpou�t�t; v�dy� p�ece k�es�an� tomu b�d�kovi odpustili, t�eba�e m�li v�ce d�vod� k pomst�.</p><p>A teprve te� se mu v nitru ozval v�k�ik: �Ve jm�nu Krista!� Vzpomn�l si, �e podobn�m v�k�ikem se Chil�n vykoupil z Lygov�ch rukou; rozhodl se tedy, �e mu odpust� zbytek trestu.</p><p>U� cht�l proto zavolat dispensatora, kdy� vtom stanul dispensator p�ed n�m a �ekl:</p><p>�Pane, ten sta�ec omdlel a mo�n� �e dokonce zem�el. M�m ho d�t mrskat d�l?�</p><p>�Vzk��sit ho a dov�st ke mn�.�</p><p>Spr�vce atria zmizel za z�clonou, av�ak k��en� nebylo asi tak snadn�, proto�e Vinicius �ekal je�t� dlouho a za��nal u� b�t netrp�liv�, kdy� kone�n� otroci p�ivedli Chil�na a na dan� znamen� okam�it� ode�li.</p><p>Chil�n byl bled� jako pl�tno a po nohou mu st�kaly na mozaiku stru�ky krve. Padl na kolena a za�al volat se vzta�en�ma rukama:</p><p>�D�kuji ti, pane! Jsi milosrdn� a velk�.�</p><p>�Pse,� �ekl Vinicius, �v�z, �e jsem ti odpustil pro t�ho� Krista, jemu� i j� vd���m za �ivot.�</p><p>�Pane, budu slou�it jemu i tob�.�</p><p>�Ml� a poslouchej. Vsta�! P�jde� se mnou a uk�e� mi d�m, v n�m� bydl� Lygie.�</p><p>Chil�n vysko�il, ale sotva se postavil na nohy, zbledl je�t� smrteln�ji a �ekl skom�raj�c�m hlasem:</p><p>�Pane, m�m opravdu hlad� P�jdu, pane, p�jdu!</p><p>Ale nem�m sil� Rozka�, aby mi dali aspo� zbytky z m�sy tv�ho psa, a p�jdu!�</p><p>Vinicius rozk�zal, aby mu dali naj�st, vyplatili zla��k a dali pl᚝. Av�ak Chil�n, jeho� oslabily r�ny i hlad, nebyl s to j�t ani po posiln�n�, t�eba�e se mu vlasy na hlav� je�ily strachem, aby snad Vinicius nepova�oval jeho zesl�blost za odpor a nedal ho znovu zmrskat.</p><p>�Jen a� m� je�t� rozeh�eje v�no,� opakoval, drkotaje neust�le zuby, �pak budu moci ihned j�t, t�eba do Velk�ho �ecka.�</p><p>Za n�jakou chv�li nabral kone�n� trochu sil a oba vyrazili. Byla to dlouh� cesta. Linus toti� bydlil jako v�t�ina k�es�an� na Z�tib��, nedaleko Miriamina domu. Kone�n� uk�zal Chil�n Viniciovi mal� domek, stoj�c� o samot� a obklopen� zd� porostlou zcela b�e�anem.</p><p>�Tady je to, pane,� �ekl.</p><p>�Dobr�,� odpov�d�l Vinicius, �te� odejdi, ale nap�ed poslouchej, co ti pov�m: zapome�, �e jsi mi slou�il; zapome�, kde bydl� Miriam, Petr a Glaukos; zapome� tak� na tento d�m a na v�echny k�es�any. Ka�d� m�s�c p�ijde� do m�ho domu, kde ti propu�t�nec Demas bude vypl�cet po dvou zla��c�ch. Kdybys v�ak d�le �pehoval k�es�any, d�m t� zmrskat anebo t� odevzd�m do rukou m�stsk�ho praefekta.�</p><p>Chil�n se uklonil a �ekl: �Zapomenu.�</p><p>Av�ak kdy� Vinicius zmizel za z�krutem uli�ky, vzt�hl za n�m ruce, a hroze mu p�stmi, vyk�ikl:</p><p>�P�i �t� a u v�ech F�ri�! Nezapomenu!�</p><p>Pak znovu omdlel.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 11</p></title><p>Vinicius �el p��mo do domu, kde bydlila Miriam. P�ed vchodem potkal Nazaria, kter� upadl do rozpak�, kdy� ho spat�il. Ale Vinicius ho p��telsky pozdravil a �ekl mu, aby ho zavedl do mat�ina bytu.</p><p>V byt� zastal krom� Miriam Petra, Glauka, Crispa a dokonce i Pavla z Tarsu, kter� se pr�v� vr�til z Fregell. Kdy� spat�ili mlad�ho tribuna, na v�ech obli�ej�ch bylo vid�t �div, ale Vinicius �ekl:</p><p>�Zdrav�m v�s ve jm�nu Krista, kter�ho ct�te.�</p><p>�Budi� jeho jm�no slaveno nav�ky.�</p><p>�Vid�l jsem va�i ctnost a zakusil jsem va�i dobrotu, p�ich�z�m tedy jako p��tel.�</p><p>�I my t� zdrav�me jako p��tele,� odpov�d�l Petr.</p><p>�Posa� se, pane, a pojez s n�mi jako n� host.�</p><p>�Sednu si a poj�m s v�mi, ale d��ve m� vyslechn�te: ty, Pet�e, i ty, Pavle z Tarsu, abyste poznali mou up��mnost. V�m, kde je Lygie; vrac�m se od Linova domu, kter� stoj� nedaleko tohoto p��bytku. M�m na ni pr�vo, kter� mi dal caesar, m�m v m�st�, ve sv�ch domech, t�m�� p�t set otrok�; mohl bych obkl��it jej� �kryt a polapit ji, a p�esto jsem to neu�inil a neu�in�m.�</p><p>�Po�ehn�n� P�n� bude proto s tebou a o�i�t�no bude srdce tv�,� �ekl Petr.</p><p>�D�kuji ti, ale poslouchejte mne d�l: neu�inil jsem to, a�koliv �iji v muk�ch a ve stesku. Kdysi, ne� jsem se setkal s v�mi, byl bych ji bezpochyby unesl a zmocnil se j� n�sil�m, ale va�e ctnost a va�e u�en�, i kdy� je nevyzn�v�m, v m� du�i n�co zm�nily, tak�e se u� neodva�uji n�sil�. S�m nev�m, pro� tomu tak je, ale je to tak! Proto p�ich�z�m k v�m, proto�e vy zastupujete Lygiina otce a matku, a prav�m v�m: dejte mi ji za �enu a j� v�m odp�is�hnu, �e j� nejen nebudu br�nit, aby vyzn�vala Krista, ale s�m se za�nu vzd�l�vat v jeho u�en�.�</p><p>Mluvil se vzty�enou hlavou, rozhodn�m hlasem, ale p�esto byl rozru�en a nohy pod pruhovan�m pl�t�m se mu chv�ly. Kdy� po jeho slovech ml�eli, mluvil d�le, jako by cht�l p�edej�t nep��zniv� odpov�di:</p><p>�V�m, jak� jsou v cest� p�ek�ky, ale miluji ji jako sv� vlastn� o�i, a t�eba�e nejsem je�t� k�es�anem, nejsem ani va��m, ani Kristov�m nep��telem. Chci p�ed v�mi mluvit pravdu, abyste mi mohli d�v��ovat.</p><p>V tomto okam�iku mi jde o �ivot, a p�ece v�m pov�d�m pravdu. N�kdo jin� by v�m mo�n� �ekl: ,Pok�t�te m�!�</p><p>Ale j� prav�m: ,Pou�te m�!� V���m, �e Kristus vstal z mrtv�ch, proto�e to ��kaj� lid�, kte�� �ij� pravdou, kte�� ho vid�li po smrti. V���m, proto�e jsem s�m vid�l, �e va�e u�en� plod� ctnost, spravedlnost a milosrdenstv�, a nikoli zlo�iny, z nich� v�s oso�uj�. P��li� jsem to u�en� dosud nepoznal. Tolik, co od v�s, z va�ich �in�, tolik co od Lygie, tolik co z rozhovor� s v�mi. A p�esto, opakuji v�m, i ve mn� se jeho vlivem n�co zm�nilo. Kdysi jsem sv� slu�ebnictvo dr�el �eleznou p�st�, te nejsem s to. Neznal jsem soucit�� te� jej zn�m. Liboval jsem si v rozko��ch, te� jsem utekl od Agrippova rybn�ku, proto�e jsem hnusem nemohl popadnout dechu.</p><p>Kdysi jsem v��il v n�sil�, dneska jsem se ho z�ekl. V��te, �e nepozn�v�m s�m sebe, ale zhnusily se mi hostiny, zhnusilo se mi v�no, zp�v, loutny i v�nce, zhnusil se mi caesar�v dv�r a nah� t�la i v�echny zlo�iny. A kdy� si pomysl�m, �e Lygie je jako sn�h na hor�ch, miluji ji je�t� v�ce; a kdy� si uv�dom�m, �e je takov� z�sluhou va�eho u�en�, miluji i toto u�en� a p�eji si je poznat!</p><p>Ale proto�e nech�pu, proto�e nev�m, zda podle n�ho dok�u ��t a zda je snese m� povaha, �iji v nejistot� a tr�p�m se, jako bych �il v tmav� kobce.�</p><p>Tu se mu obo�� na �ele svra�tilo do bolestn� vr�sky a na tv��e mu vystoupil rum�nec. Pokra�oval st�le p�ekotn�ji a st�le vzru�en�ji:</p><p>�Pod�vejte se! Tr�p�m se l�skou a tmou. ��kali mi, �e ve va�em u�en� neobstoj� ani �ivot, ani lidsk� radost, ani �t�st�, ani z�kony, ani po��dek, ani vl�da, ani ��msk� imp�rium. Je to pravda? ��kali mi, �e jste ��lenci; pov�zte, co p�in��te? Je h��chem milovat? Je h��chem c�tit radost? Je h��chem cht�t �t�st�? Jste nep��tel� �ivota? Mus� b�t k�es�an chud�? M�l bych se z��ci Lygie? Jak� je va�e pravda? Va�e �iny a va�e slova jsou jako pr�zra�n� voda, ale jak� je dno t�to vody?</p><p>Vid�te, �e jsem up��mn�. Rozptylte tmu! Proto�e mi �ekli je�t� toto: ,�ecko vytvo�ilo moudrost a kr�su, ��m moc, ale co p�in�ej� oni?� Pov�zte tedy, co p�in��te? Je-li za va�imi dve�mi sv�tlo, otev�ete mi!�</p><p>�P�in��me l�sku,� �ekl Petr.</p><p>A Pavel z Tarsu dodal:</p><p>�Kdybych mluvil jazyky lidsk�mi i and�lsk�mi, l�sky v�ak kdybych nem�l, byl bych jako zvu��c� m�</p><p>Av�ak srdce star�ho apo�tola bylo dojato tou sou��c� se du��, kter� se sna�ila proniknout ke vzduchu a slunci jako pt�k zav�en� v kleci, vzt�hl tedy k Viniciovi ruce a �ekl:</p><p>�Kdo klepe, bude mu otev�eno a milost P�n� je s tebou, proto �ehn�m tob�, tv� du�i i tv� l�sce, ve jm�nu Spasitele sv�ta.�</p><p>Vinicius, kter� u� stejn� mluvil pln vzru�en�, sotva usly�el po�ehn�n�, p�isko�il k Petrovi�� a tu se stalo n�co neoby�ejn�ho: tento potomek Quirit�, kter� do ned�vna nevid�l v druh�m �lov�ka, uchopil ruce star�ho Galilejce a tiskl je pln vd��nosti ke rt�m.</p><p>A Petr se zaradoval, pon�vad� pochopil, �e zrno op�t padlo na novou p�du a �e jeho ryb��sk� s� zachytila op�t jednu novou du�i.</p><p>P��tomn�, kter� nem�n� pot�il tento projev �cty k bo��mu apo�tolu, zvolali jedn�m hlasem:</p><p>�Sl�va P�nu na nebes�ch!�</p><p>Vinicius povstal s rozjasn�nou tv��� a �ekl:</p><p>�Vid�m, �e �t�st� m��e mezi v�mi p�eb�vat, proto�e se c�t�m ��asten, a douf�m, �e m� stejn� p�esv�d��te i o ostatn�ch v�cech. Ale pov�m v�m je�t� to, �e se to nestane v ��m�; caesar jede toti� do Antia a j� mus�m s n�m, proto�e jsem dostal rozkaz. V�te, �e neuposlechnout znamen� zem��t. Ale jestli�e jsem na�el ve va�ich o��ch milost, je�te se mnou a u�te mne va�� pravd�.</p><p>Budete tam bezpe�n�j�� ne� j� s�m; v tom velik�m n�valu lid� budete moci vykl�dat va�i pravdu p��mo u caesarova dvora. ��k� se, �e Akt� je k�es�anka, a tak� mezi praetori�ny jsou k�es�an�, proto�e jsem s�m vid�l, jak p�ed tebou, Pet�e, klekali voj�ci u Noment�nsk� br�ny. V Antiu m�m villu, kde se budeme, Neronovi tak�ka pod nosem, sch�zet a poslouchat va�e u�en�. Glaukos mi pov�dal, �e jste ochotni putovat pro jednu du�i t�eba kraj sv�ta, u�i�te tedy pro mne, co jste u�inili pro ty, kv�li nim� jste p�i�li sem a� z Judeje, u�i�te to a neopou�t�jte mou du�i!�</p><p>Kdy� to k�es�an� usly�eli, za�ali se radit, mysl�ce plni radosti na v�t�zstv� sv�ho u�en� i na to, jak� v�znam bude m�t pro pohansk� sv�t obr�cen� augusti�na a potomka jednoho z nejstar��ch ��msk�ch rod�. Byli skute�n� ochotni j�t pro jednu lidskou du�i kraj sv�ta a od Mistrovy smrti p�ece nic jin�ho ned�lali, a tak jim ani nenapadlo odpov�d�t z�porn�. Av�ak Petr byl te� past��em cel� ��e, tak�e nemohl jet, zato Pavel z Tarsu, kter� byl ned�vno v Aricii a ve Fregell�ch a chystal se znovu na dlouhou cestu na V�chod, kde m�l nav�t�vit tam�j�� obce a o�ivit je nov�m duchem horlivosti, souhlasil s t�m, �e bude doprov�zet mlad�ho tribuna do Antia, proto�e tam mohl snadno naj�t lo� pluj�c� do �eck�ch mo��.</p><p>Vinicius, a�koliv mu bylo l�to, �e ho nebude prov�zet Petr, jemu� byl tolik zav�z�n, p�ece jen vd��n� pod�koval a pak se obr�til na star�ho apo�tola s posledn� prosbou:</p><p>�Proto�e v�m, kde Lygie bydl�,� �ekl, �mohl bych k n� zaj�t s�m a zeptat se, jak se slu�� a pat��, zda mne bude cht�t za man�ela, stane-li se m� du�e k�es�anskou, ale d�v�m p�ednost tomu, abych poprosil tebe, apo�tole: dovol mi ji spat�it anebo mne s�m k n� zave�.</p><p>Nev�m, jak dlouho se budu musit zdr�et v Antiu, a nezapome�te, �e v caesarov� bl�zkosti si nen� nikdo jist z�t�ej��m dnem. I Petronius mi u� �ekl, �e tam nebudu docela v bezpe��. Dovol, abych ji p�edt�m je�t� spat�il, abych se nasytil pohledem na ni a abych se j� zeptal, zda mi zapomene v�echno �patn� a zda se o dobr� se mnou rozd�l�.�</p><p>Apo�tol Petr se dobr�cky usm�l a �ekl:</p><p>�Kdopak by ti, m�j synu, mohl odep��t takov� opr�vn�n� pot�en�.�</p><p>Vinicius se op�t sklonil k jeho ruk�m, proto�e u� v�bec nedovedl utlumit vd��nost, j� mu p�ekypovalo srdce. Apo�tol vzal jeho hlavu do dlan� a �ekl:</p><p>�Ty se v�ak caesara neboj, nebo� j� prav�m, �e ti z hlavy ani vlas nespadne.�</p><p>Pak poslal Miriam pro Lygii, p�ik�zav j�, aby j� ne��kala, s k�m se u nich setk�; cht�l tak i d�v�eti zp�sobit o to v�t�� radost.</p><p>Nebylo to daleko, a tak za malou chv�li spat�ili ti, kdo� byli shrom�d�ni v m�stnosti, Miriam, jak vede za ruku Lygii.</p><p>Vinicius se cht�l rozb�hnout naproti, ale kdy� spat�il milovanou postavu, �t�st� ho p�ipravilo o s�ly a tak z�stal st�t s bu��c�m srdcem, bez dechu, sotva stoje na nohou, rozru�en stokr�t v�ce ne� tenkr�t, kdy� poprv� v �ivot� usly�el, jak mu kolem hlavy drn�� parthsk� ��py.</p><p>Lygie, kter� nic netu�ila, vb�hla dovnit�, a kdy� ho uvid�la, zastavila se tak� jako do zem� vryta. Obli�ej j� zrudl a vz�p�t� stra�n� zbledl. Pak se pod�vala p�ekvapen�ma a z�rove� polekan�ma o�ima po p��tomn�ch.</p><p>Ale v�ude kolem sebe vid�la jasn� pohledy pln� dobroty. Tu k n� p�istoupil apo�tol Petr a �ekl:</p><p>�Lygie, miluje� ho st�le?�</p><p>Nastala chv�le ticha. Rty se j� za�aly t��st jako d�t�ti, kter� nab�r� k pl��i a c�t� se vinno, vid� v�ak, �e se k vin� mus� p�iznat.</p><p>�Odpov�z,� �ekl apo�tol.</p><p>Tu za�eptala pokorn� a s b�zn� v hlase, klesaj�c Petrovi k noh�m:</p><p>�Ano��</p><p>Av�ak Vinicius si ve stejn�m okam�iku klekl vedle n�, Petr jim polo�il ruce na hlavy a �ekl:</p><p>�Milujte se tedy v P�nu a ke sl�v� jeho, nebo� nen� h��chu v l�sce va��.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 12</p></title><p>Proch�zeli se po zahr�dce a Vinicius j� vypr�v�l kr�tk�mi, z hloubi srdce tryskaj�c�mi slovy o tom, z �eho se p�ed chv�l� vyznal apo�tol�m: o neklidu sv�ho nitra, o zm�n�ch, kter� se v n�m odehr�ly, a kone�n� i o tom nesm�rn�m stesku, kter� zahalil tmou jeho �ivot ode dne, kdy opustil Miriamin p��bytek. P�iznal se Lygii, �e na ni cht�l zapomenout, ale �e nemohl. Myslil na ni cel� dny i noci. P�ipom�nal mu ji onen k��ek, upleten� ze zimostr�zov�ch v�t�vek, kter� mu nechala a kter� postavil do lararia a uct�val mimod�k jako n�co bo�sk�ho. A st�skalo se mu v�c a v�ce, proto�e l�ska byla siln�j�� ne� on a u� u Aul� se docela zmocnila jeho du�e� Druh�m lidem p�edou nit �ivota Parky, jemu v�ak ji p�edla l�ska, stesk a smutek. Jeho jedn�n� bylo �patn�, ale vypl�valo z l�sky, Miloval ji u Aul� i na Palatinu i tehdy, kdy� ji vid�l v Ostrianu, jak naslouch� Petrov�m slov�m, i tehdy, kdy� ji �el s Krot�nem un�st, i tehdy, kdy� bd�la u jeho l��ka, i tehdy, kdy� ho opustila. A te� p�i�el Chil�n, kter� objevil jej� p��bytek, a radil mu, aby ji unesl, ale on potrestal Chil�na a rozhodl se j�t k apo�tol�m prosit o pravdu i o ni�</p><p>A budi� po�ehn�na ona chv�le, kdy mu napadla tato my�lenka, proto�e te� je s n� a ona p�ece nebude p�ed n�m ut�kat, tak jako utekla posledn� z Miriamina domu.</p><p>�Neutekla jsem p�ed tebou,� �ekla Lygie.</p><p>�Pro� jsi to tedy ud�lala?�</p><p>Lygie k n�mu zvedla o�i, kter� m�ly barvu kosatc�, pak sklonila stydliv� hlavu a �ekla:</p><p>�V� p�ece��</p><p>Vinicius p�em�rou �t�st� na chv�li zmlkl, ale pak za�al znovu mluvit o tom, jak se mu pomalu otv�raly o�i a jak vid�l, �e Lygie je naprosto jin� ne� ostatn� ��manky a �e se podob� snad jen Pomponii. Nedovedl j� to ostatn� dost dob�e vysv�tlit, proto�e si s�m nedovedl od�vodnit to, co jen c�til, �e toti� v Lygii p�ich�z� na sv�t jak�si �pln� nov� kr�sa, kter� dosud na sv�t� neexistovala a kter� je nejen t�lo, n�br� i du�e. Zato j� v�ak �ekl n�co, co ji naplnilo radost�, �e ji toti� m�l r�d i za to, �e p�ed n�m utekla, a �e si ji bude u dom�c�ho krbu pova�ovat jako sv�tici.</p><p>Pak uchopil jej� ruku a nebyl v�ce mocen slova, jen na ni nad�en� hled�l jako na navr�cen� �t�st� �ivota a opakoval jej� jm�no, jako by se cht�l ujistit, �e ji skute�n� na�el a �e je s n�:</p><p>�Lygie! Lygie!�</p><p>Kone�n� se j� za�al vypt�vat, co se d�lo v jej�m nitru, a ona se mu p�iznala, �e ho milovala u� v Aulov� dom� a �e kdyby ji byl odvedl z Palatinu k Aul�m, byla by se jim vyznala ze sv� l�sky a sna�ila se je uprosit, aby se na n�ho nehn�vali.</p><p>�P��sah�m ti,� �ekl Vinicius, ��e mi ani ve snu nenapadlo br�t t� Aul�m n�sil�m. V�ak ti Petronius jednou pov�, �e jsem mu u� tenkr�t ��kal, �e t� miluji a �e se s tebou chci o�enit. �ekl jsem mu: ,Nech� poma�e m� dve�e vl��m s�dlem a nech� usedne u m�ho krbu!�</p><p>Ale on se mi vysm�l a vnukl caesarovi my�lenku, aby si t� jako rukojm� vy��dal a odevzdal pak mn�. Kolikr�t jsem ho ve sv�m �alu prokl�nal, ale snad tomu tak cht�l ��astn� osud, proto�e jinak bych nebyl poznal k�es�any a nebyl pochopil tebe��</p><p>�V�� mi, Marku,� odpov�d�la Lygie, �to t� Kristus proz�eteln� vedl k sob�.�</p><p>Vinicius zvedl hlavu, do jist� m�ry udiven.</p><p>�Ba pravda!� odpov�d�l �iv�. �V�ecko se vyv�jelo tak podivn� Hledal jsem tebe, a setkal jsem se s k�es�any� V Ostrianu jsem s �divem naslouchal apo�tolovi, proto�e jsem takov� v�ci je�t� nikdy nesly�el. To ty ses za mne modlila.�</p><p>�Modlila!� odpov�d�la Lygie.</p><p>Pro�li kolem bes�dky porostl� hust� b�e�anem a p�ibl�ili se k m�stu, kde se Ursus, zardousiv Krot�na, vrhl na Vinicia.</p><p>�Tady,� �ekl mlad� mu�, �bych byl zahynul, neb�t tebe.�</p><p>�Nevzpom�nej na to!� odpov�d�la Lygie. �A Ursovi to zapome�.�</p><p>�Co� bych se mu mohl mst�t za to, �e t� br�nil?</p><p>Kdyby to byl otrok, hned bych mu daroval svobodu.�</p><p>�Kdyby to byl otrok, Aulov� by ho byli d�vno propustili.�</p><p>�Pamatuje� se,� zeptal se Vinicius, ��e jsem t� cht�l vr�tit Aul�m? Ale tys odm�tla, �e by se o tom mohl dozv�d�t caesar a mst�t se jim. Vid횠� te� je bude� moci v�dat, jak �asto bude� cht�t.�</p><p>���k�m ,te�, ale mysl�m t�m, �e je bude� moci bez nebezpe�� v�dat, a� bude� m�. Ano! Proto�e kdyby se pak caesar o tom dozv�d�l a zeptal se, co jsem u�inil s rukojm�m, kter� mi sv��il, �ekl bych: ,Vzal jsem si ji za �enu a k Aul�m chod�, proto�e j� tomu chci.� Caesar se v Antiu dlouho nezdr��, proto�e chce do Achaje, a i kdyby se zdr�el, nemus�m u n�ho b�t ka�d� den. A� m� Pavel z Tarsu nau�� va�� pravd�, hned p�ijmu k�est, vr�t�m se sem, z�sk�m si znovu n�klonnost Aul�, kte�� se v t�chto dnech vr�t� do m�sta, a pak u� nebude p�ek�ek: vezmu si t� a posad�m ke sv�mu krbu. � carissima! Carissima!�</p><p>Po t�chto slovech vzt�hl ruce vzh�ru, jako by bral nebesa za sv�dka sv� l�sky. Lygie k n�mu pozvedla sv� z���c� o�i a �ekla:</p><p>�A pak pov�m j�: ,Kam ty, Caie, tam i j�, Caia.��</p><p>�Ne, Lygie!� zvolal Vinicius. �P��sah�m ti, �e nikdy nebyla ��dn� �ena v mu�ov� dom� v takov� �ct�, v jak� bude� ty v m�m dom�.�</p><p>�li chv�li ml�ky, nemohouce sm�stnat v hrudi �t�st�, zamilov�ni do sebe, podobni dvojici boh� a tak kr�sn�, jako by je spolu s kv�ty zrodilo jaro.</p><p>Zastavili se kone�n� pod cyp�i�em, kter� rostl bl�zko vchodu do p��bytku. Lygie se op�ela o jeho kmen a Vinicius za�al znovu prosit chv�j�c�m se hlasem:</p><p>��ekni Ursovi, a� zajde do Aulova domu, vezme tv� v�ci a d�tsk� hra�ky a p�est�huje je ke mn�.�</p><p>Ale Lygie zaplanula jako r��e nebo jako �erv�nky a odpov�d�la:</p><p>�Oby�ej k�e jinak��</p><p>�J� v�m. Ty v�ci p�in�� obvykle pronuba a� za �enou, ale ud�lej to pro mne. Vezmu si je do sv� villy v Antiu a budou mi t� p�ipom�nat.�</p><p>Tu sepjal ruce a opakoval jako d�t�, kter� pros�:</p><p>�Pomponia se vr�t� v t�chto dnech, ud�lej to tedy, diva, ud�lej, carissima mea!�</p><p>�A� rozhodne Pomponia, jak bude cht�t,� odpov�d�la Lygie, rum�n�c se p�i pomy�len� na pronubu je�t� v�ce.</p><p>A op�t umlkli, nebo� l�ska je p�ipravovala o dech.</p><p>Lygie st�la op�ena z�dy o cyp�i�, s obli�ejem sv�t�c�m ve st�nu b�lost� jako kv�t, se sklopen�ma o�ima a s hrud� prudce se zvedaj�c�, a Vinicius se m�nil v obli�eji a bledl. V poledn�m tichu sly�eli tep vlastn�ch srdc� a v oboustrann�m opojen� se pro n� cyp�i�, myrtov� ke�e a b�e�an na bes�dce m�nily v zahradu l�sky.</p><p>Av�ak ve dve��ch se objevila Miriam a pozvala je k poledn�mu j�dlu. Usedli s apo�toly, kte�� na n� pohl�eli s radost� jako na mlad� pokolen�, kter� bude po jejich smrti udr�ovat a d�le rozs�vat setbu nov�ho u�en�. Petr l�mal a �ehnal chl�b; na v�ech tv���ch le�el klid a zd�lo se, �e jak�si obrovsk� �t�st� napl�uje cel� p��bytek.</p><p>�Tak co,� �ekl kone�n� Pavel, oto�iv se k Viniciovi, �jsme opravdu nep��tel� �ivota a radosti?�</p><p>A Vinicius odpov�d�l:</p><p>�V�m, jak� je pravda, proto�e jsem nikdy nebyl tak ��asten jako mezi v�mi.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 13</p></title><p>K ve�eru t�ho� dne, kdy� �el Vinicius p�es Forum dom�, spat�il u �st� Viku Tusku pozlacenou Petroniovu lektiku, kterou neslo osm Bithy�an�. Zastavil je pokynut�m ruky a p�istoupil k z�clonk�m.</p><p>�P��jemn� a bla�en� sny!� zvolal se sm�chem, kdy� spat�il Petronia, jak sp�.</p><p>�Ach, to jsi ty!� �ekl probudiv�� se Petronius. �Ano, zd��ml jsem si, proto�e jsem noc str�vil na Palatinu.</p><p>Te� jsem se vypravil koupit si do Antia n�co ke �ten� Co nov�ho?�</p><p>�Chod� po knihkupectv�ch?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Ano. Nechci si p�eh�zet knihovnu, a tak si po�izuji na cestu zvl�tn� z�soby. Vy�ly pr� nov� Musoniovy a Senekovy v�ci. Hled�m tak� Persia a jedno vyd�n� Vergiliov�ch eklog, kter� nem�m. Och, jak jsem unaven a jak m� bol� ruce od sam�ho sund�v�n� svitk� z h�lek� Proto�e kdy� je �lov�k u� jednou v knihkupectv�, nut� ho zv�davost prohl�dnout si hned to, hned ono. Byl jsem u Aviruna, u Atracta na Argiletu, a p�edt�m je�t� u Sosi� na Vicu Sandalariu. U Kastora!</p><p>Stra�n� se mi chce sp�t!�</p><p>�Byl jsi na Palatinu, pt�m se tedy j� tebe, co je nov�ho. Anebo v� co? Po�li lektiku a pouzdra s knihami dom� a poj� ke mn�. Popov�d�me si o Antiu a pak je�t� o n��em.�</p><p>�Dobr�,� odv�til Petronius, vystupuje z lektiky.</p><p>�V� p�ece, �e poz�t�� vyraz�me do Antia?�</p><p>�Jak bych to mohl v�d�t?�</p><p>�Na jak�m sv�t� to ty vlastn� �ije�? J� ti tedy oznamuji tu novinu prvn�? Tak, tak! Bu� p�ipraven na poz�t�� r�no. Hr�ch na oleji nepomohl, ��tek na tlust�m krku nepomohl a M�d�nobrad� ochrapt�l. Proto nem��e b�t ani �e�i o odkladu. Prokl�n� ��m i jeho podneb� v��m mo�n�m na sv�t�, nejrad�ji by jej srovnal se zem� nebo zni�il ohn�m a chce co nejrychleji mo�e. Pov�d�, �e ho ty z�pachy, kter� p�in�� v�tr z �zk�ch uli�ek, p�ivedou do hrobu. Dnes p�in�eli ve v�ech chr�mech velik� ob�ti, aby se mu vr�til hlas a b�da ��mu, a zvl�t� sen�tu, jestli�e se mu brzy nevr�t�.�</p><p>�Pak by bylo zbyte�n� jet do Achaje.�</p><p>�Co�pak m� n� bo�sk� caesar jen tento jedin� talent?� odpov�d�l se sm�chem Petronius. �Vystoupil by na olympijsk�ch hr�ch jako poeta se sv�m Po��rem Tr�je, jako vozataj, jako hudebn�k, jako atlet, ba dokonce i jako tane�n�k a rozhodn� by z�skal v�echny koruny ur�en� v�t�z�m. A v�, pro� ta opice ochrapt�la? V�era se mu toti� zacht�lo vyrovnat se v tanci na�emu Paridovi a tan�il n�m p��b�h o L�d�; p�i tom se zapotil a nachladil. Byl cel� mokr� a kluzk� jako �ho� vyta�en� pr�v� z vody. M�nil masky jednu po druh�, to�il se jako v�eteno, m�chal rukama jako opil� n�mo�n�k a �lov�ku se a� hnusilo d�vat se na to velik� b�icho a na ty tenk� nohy. Paris ho tomu sice dva t�dny u�il, ale p�edstav si Ahenobarba jako L�du nebo jako bohyni-labu�. To ti byla labu�! �koda mluvit! Ale on chce s tou pantomimou vystoupit ve�ejn�, nejd��ve v Antiu a pak v ��m�.�</p><p>�Lid� se u� pohor�ovali nad t�m, �e ve�ejn� zp�val, ale te� si pomysli, �e ��msk� caesar vystoup� jako mim! Ne! To snad ��m u� nevydr��!�</p><p>�Mil� Vinicie! ��m vydr�� v�echno, ba sen�t je�t� odhlasuje d�k�vzd�n� ,otci vlasti�.�</p><p>A po chv�li dodal:</p><p>�A l�za je ke v�emu je�t� hrd� na to, �e jej� caesar je �a�ek.�</p><p>�Nu pov�z s�m, bylo mo�no klesnout n�?�</p><p>Petronius pokr�il rameny.</p><p>�Ty si �ije� doma se sv�mi my�lenkami bu� na Lygii, nebo na k�es�any, tak nebude� ani v�d�t, co se stalo p�ed n�kolika dny. P�edstav si, Nero uzav�el ve�ejn� man�elstv� s Pythagorem. Byl nev�stou. Zd�lo by se, �e m�ra v�st�elk� je tu u� dovr�ena, vi�? A co tomu �ekne�: p�i�li flaminov�, kter� pozval, a slavnostn� ho oddali. Byl jsem p�i tom! J� snesu hodn�, ale p�esto se p�izn�m, �e jsem si myslil, �e bohov�, jsou-li n�jac�, mus� d�t varovn� znamen� Jen�e caesar nev��� v bohy a m� pravdu.�</p><p>�Je to tedy nejvy��� kn�z, b�h i ateista v jedn� osob�,� �ekl Vinicius.</p><p>Petronius se rozesm�l:</p><p>�M� pravdu! To mi je�t� nenapadlo, ale je to spojen�, jak� sv�t dosud nevid�l.�</p><p>Pak se zastavil a �ekl:</p><p>�A je nutno je�t� dodat, �e ten nejvy��� kn�z, kter� nev��� v bohy, a ten b�h, kter� se jim posm�v�, se jich jako ateista�� boj�.�</p><p>�D�kazem je p��hoda ve Vestin� svatyni.�</p><p>�Jak� je to sv�t!�</p><p>�Jak� sv�t, takov� caesar� Ale dlouho to nepotrv�.�</p><p>Za takov�ho hovoru ve�li do Viniciova domu. Vinicius vesele zavolal, aby jim p�ichystali ve�e�i, a pak se oto�il k Petroniovi a �ekl:</p><p>�Ne, mil� Petronie, sv�t se mus� obrodit.�</p><p>�My ho neobrod�me,� odpov�d�l Petronius, �u� proto ne, �e v Neronov� dob� je �lov�k jako mot�l: �ije ve slunci p��zn�, ale v prvn�m chladn�m z�vanu hyne� I kdyby necht�l. U Majina syna! Nejednou si kladu ot�zku, jak�m z�zrakem se takov� Lucius Saturninus mohl do��t t�iadevades�ti let, p�e��t Tiberia, Caligulu, Claudia� Ale to je vedlej��. Dovol� mi poslat tvou lektiku pro Eunik�? N�jak m� p�e�lo span� a cht�l bych se poveselit. Zavolej k ve�e�i loutnistu a potom si popov�d�me o Antiu. Budeme to muset uv�it, a zvl�t� ty.�</p><p>Vinicius rozk�zal, aby poslali pro Eunik�, ale prohl�sil, �e pobytem v Antiu si nem�n� l�mat hlavu. A� si ji l�mou ti, kdo� nedovedou ��t jinak ne� v paprsc�ch caesarovy p��zn�. Sv�t nekon�� na Palatinu, zvl�t� ne pro ty, kdo� maj� v srdci a v du�i n�co jin�ho.</p><p>A ��kal to tak opovr�liv�, tak �iv� a tak vesele, �e to Petronia zarazilo. Chv�li ho pozoroval a pak �ekl:</p><p>�Co se to s tebou d�je? Jsi dneska takov�, jak� jsi b�val, kdy� jsi na krku nosil je�t� zlatou bulu.�</p><p>�Jsem ��asten,� odpov�d�l Vinicius. �Pozval jsem t� k sob� �mysln�, abych ti to mohl ��ci.�</p><p>�Co se ti p�ihodilo?�</p><p>�N�co takov�ho, co bych nedal ani za ��msk� imp�rium.�</p><p>Po t�ch slovech si sedl, polo�il ruku na op�radlo sed�tka, hlavu op�el o ruku a rozhovo�il se, obli�ej pln� �sm�v� a o�i st�le jasn�j��:</p><p>�Pamatuje�, jak jsme byli spolu u Aula Plautia a jak jsi tam poprv� spat�il to bo�sk� d�v�e, kter� jsi s�m nazval rann�m �erv�nkem a jarem? Vzpom�n� si na tu Psych�, na tu nedosti�nou, nejkr�sn�j�� ze v�ech panen i z va�ich bohy�?�</p><p>Petronius na� hled�l tak u�asle, jako by se cht�l p�esv�d�it, zda to m� v hlav� v�ecko v po��dku.</p><p>�Pro� mluv� tak podivn�?� �ekl kone�n�. �Ov�em�e se pamatuji na Lygii.�</p><p>A Vinicius �ekl:</p><p>�Jsem s n� zasnouben.�</p><p>�Co�e?�</p><p>Av�ak Vinicius vysko�il a zavolal dispensatora.</p><p>�A� sem p�ijdou v�ichni otroci, do jednoho!</p><p>A rychle!�</p><p>�Ty ses s n� zasnoubil?� opakoval Petronius.</p><p>Av�ak je�t� ne� vy�el z ��asu, zahem�ilo se obrovsk� atrium Viniciova domu lidmi. P�ib�hali ud�chan� starci, mu�i v nejlep��ch letech, �eny, jino�i i d�vky.</p><p>Atrium se ka�d�m okam�ikem napl�ovalo v�c a v�ce.</p><p>Na chodb�ch, zvan�ch fauces, bylo sly�et hlasy svol�vaj�c� se v nejr�zn�j��ch jazyc�ch. Kone�n� st�li v�ichni jako ze� kolem st�n a mezi sloupov�m. Vinicius se postavil k impluviu, oto�il se k propu�t�nci Demovi a �ekl:</p><p>�Ti, kdo� si v m�m dom� odslou�ili dvacet let, p�jdou z�tra k praetorovi, kde dostanou svobodu; ti, kdo� tak dlouho neslou��, dostanou po t�ech zla��c�ch a t�den dvojitou porci j�dla. Na vesnick� ergastula poslat s rozkazem, aby byly prominuty tresty, lidem s�aty s nohou okovy a v�ichni aby byli dostate�n� �iveni.</p><p>V�zte, �e pro mne nastal radostn� den, chci tedy, aby byla radost v cel�m dom�.�</p><p>Otroci st�li chv�li ml�ky, jako by nev��ili vlastn�mu sluchu, ale pak se zvedly v�echny ruce a v�echna �sta zvolala:</p><p>����! Pane! ���!�</p><p>Vinicius je odeslal pokynem ruky pry�, a tak, a�koliv cht�li d�kovat a padnout mu k noh�m, rychle ode�li, napl�uj�ce d�m od sklep� a� po st�echu �t�st�m.</p><p>�Z�tra,� �ekl Vinicius, �je d�m je�t� shrom�dit v zahrad� a rozk�i jim, aby p�ed sebou kreslili znamen�, jak� budou cht�t. T�m, kdo� nakresl� rybu, d� svobodu Lygie.�</p><p>Av�ak Petronius, kter� se nikdy ni�emu nedivil dlouho, u� se vzpamatoval a zeptal se:</p><p>�Rybu? Aha! Vzpom�n�m si, co pov�dal Chil�n: To je symbol k�es�an�.�</p><p>Pak vzt�hl k Viniciovi ruce a �ekl:</p><p>��t�st� je v�dycky tam, kde je �lov�k vid�. K� v�m Flora sype kv�tiny pod nohy dlouh� l�ta. P�eji ti v�e, co si p�eje� s�m.�</p><p>�Za to ti tedy pod�kuji, proto�e jsem si myslil, �e m� bude� zrazovat, jen�e to by bylo, jak vid�, mrh�n� �asem.�</p><p>�J� a zrazovat t�? Ani mi nenapadlo. Naopak, tvrd�m, �e jedn� spr�vn�.�</p><p>�Ha, m�nlivec!� odpov�d�l vesele Vinicius. �U� jsi zapomn�l, co jsi mi ��kal, kdy� jsme odch�zeli z Graecinina domu?�</p><p>Av�ak Petronius odpov�d�l naprosto klidn�:</p><p>�Nezapomn�l. Ale zm�nil jsem m�n�n�.�</p><p>A po chv�li dodal:</p><p>�Mil� Vinicie! V ��m� se m�n� v�ecko. Mu� m�n� �eny, �eny m�n� mu�e, pro� bych tedy j� nem�l m�nit sv� m�n�n�? Nechyb�lo mnoho a Nero by se byl o�enil s Akt�, j� vyrobili zvl᚝ kv�li tomu kr�lovsk� rodokmen. A co by se bylo stalo? On by m�l dobrou �enu a my dobrou Augustu. U Protea a jeho mo�sk�ch pustin! Budu m�nit m�n�n� v�dycky, kdykoli to uzn�m za vhodn� nebo prosp�n�. A pokud jde o Lygii, je jej� kr�lovsk� p�vod jist�j�� ne� pergam�t� p�edkov� Akt�.</p><p>Ale ty se m�j v Antiu na pozoru p�ed Poppaeou. Je mstiv�.�</p><p>�Ani mi nenapadne! V Antiu mi ani vl�sek z hlavy nespadne.�</p><p>�Jestli�e si mysl�, �e m� udiv� je�t� jednou, m�l� se�� ale kde jsi vzal tu jistotu?�</p><p>��ekl mi to apo�tol Petr.�</p><p>��! �ekl ti to apo�tol Petr! Proti tomu jsou slab� v�echny argumenty, ale p�esto mi dovol, abych podnikl n�kter� bezpe�nostn� opat�en�, u� proto, aby se snad z Petra nevyklubal fale�n� prorok, proto�e kdyby se n�hodou apo�tol Petr spletl, mohl by ztratit tvou d�v�ru, kter� se apo�tolovi Petrovi bude pravd�podobn� hodit i nad�le.�</p><p>�D�lej si, co chce�, ale j� mu v���m. A jestli�e si mysl�, �e mi ho zprotiv� t�m, �e bude� u�t�pa�n� opakovat po��d dokola jeho jm�no, pak se m�l�.�</p><p>�Tak tedy je�t� jednu ot�zku: jsi u� k�es�anem?�</p><p>�Je�t� ne, ale Pavel z Tarsu jede se mnou a bude mi vysv�tlovat Kristovo u�en�. Pak p�ijmu k�est, proto�e to, co jsi pov�dal, �e k�es�an� jsou nep��tel� �ivota a radosti, nen� pravda!�</p><p>�T�m l�p pro tebe i pro Lygii,� �ekl Petronius.</p><p>Pak pokr�il rameny a �ekl jakoby s�m k sob�:</p><p>�Stejn� je podivuhodn�, jak ti lid� dovedou z�sk�vat vyznava�e a jak se ta sekta ����.�</p><p>A Vinicius odpov�d�l s takov�m z�palem, jako by u� s�m byl pok�t�n:</p><p>�Ano! Tis�ce, ba desetitis�ce jsou jich v ��m�, v italsk�ch m�stech, v �ecku i v Asii. K�es�an� jsou v legi�ch i mezi praetori�ny, jsou dokonce i v caesarov� pal�ci. To u�en� vyzn�vaj� otroci i ��m�t� ob�an�, chud� i bohat�, plebs i patriciov�. V� v�bec, �e n�kte�� Corneliov� jsou k�es�an�, �e k�es�anka je Pomponia Graecina, �e k�es�anka byla pr� Octavia a �e k�es�anka je Akt�? Ano, to u�en� ovl�d� sv�t a jen ono jej m��e obrodit. Nekr� rameny, proto�e kdo� v�, zda je za m�s�c nebo za rok nep�ijme� s�m.�</p><p>�J�?� �ekl Petronius. �Ne! U L�t�ina syna, ne! J� je nep�ijmu, i kdyby v n�m byla pravda a moudrost lidsk� i bo�sk� To by si vy�adovalo n�mahy, a j� se nerad nam�h�m� To by si vy�adovalo od��k�n�, a j� si v �ivot� nerad cokoli od��k�m� S tvou povahou, podobnou ohni a vod�, mohlo se n�co takov�ho st�t v�dycky, ale j�? J� m�m sv� gemy, sv� kameje, sv� v�zy a svou Eunik�. Na Olymp nev���m, ale vytv���m si ho na zemi a budu ��asten, dokud mne neprobodnou ��py bo�sk�ho lu�i�tn�ka anebo dokud mi caesar ned� pokyn, abych si otev�el ��ly. M�m p��li� r�d v�ni fialek a pohodln� triclinium. M�m dokonce r�d i na�e bohy � jako �e�nick� figury, a Achaji, do n� se chyst�m s na��m b�ichat�m, tenkonoh�m, nedosti�n�m, bo�sk�m caesarem, Augustem, Periodonikem � Herkulem, Neronem!�</p><p>Po t�chto slovech se rozveselil u� p�i pouh�m pomy�len�, �e by mohl p�ijmout u�en� galilejsk�ch ryb���, a za�al polohlasem zp�vat:</p><p>Myrtovou zelen� ozdob�m jasn� sv�j me�, jako Harmodios s Aristogeit�nem�</p><p>Av�ak ustal, nebo� vyvolava� ozn�mil, �e p�i�la Eunik�.</p><p>Ihned po jej�m p��chodu podali i ve�e�i, p�i n�, po n�kolika p�sn�ch, kter� zazp�val loutnista, vypr�v�l Vinicius Petroniovi o tom, jak ho nav�t�vil Chil�n a jak mu ta n�v�t�va vnukla my�lenku j�t p��mo k apo�tol�m a �e mu to napadlo pr�v� v dob�, kdy Chil�na mrskali.</p><p>Petronius, jeho� se op�t za��nala zmoc�ovat ospalost, polo�il si ruku na �elo a �ekl:</p><p>�N�pad to byl dobr�, m�l-li dobr� n�sledky. A pokud jde o Chil�na, j� bych mu dal vyplatit p�t h�iven zlata, ale jestli�e jsi ho dal zmrskat, bylo to mo�n� dokonce lep��, proto�e kdo� v�, zda se mu po n�jak�m �ase nebudou je�t� klan�t sen�to�i, tak jak se dnes klan�j� na�emu ryt��i Dratvi�kovi�� Vatiniovi. Dobrou noc!�</p><p>A sundav�e si v�nce, za�ali se s Eunik� chystat k odchodu. Kdy� ode�li, �el Vinicius do knihovny a napsal Lygii toto:</p><p>�Chci, aby ti tento dopis, a� otev�e� sv� kr�sn� o�i, bo�sk�, pov�d�l: Dobr� jitro! Proto ti dnes p�i, i kdy� t� z�tra spat��m. Caesar odj�d� poz�t�� do Antia a j�, eheu!�� mus�m s n�m. U� jsem ti p�ece �ekl, �e neposlechnout by znamenalo vydat v nebezpe�� �ivot, a j� bych te� nem�l odvahu zem��t. Jestli�e v�ak ty nechce�, sta�� napsat slov��ko a z�stanu. Bude pak Petroniovou v�c�, aby ode mne odvr�til nebezpe��. Dnes, v den radosti, jsem odm�nil v�echny otroky a ty, kte�� si v m�m dom� odslou�ili dvacet let, zavedu z�tra k praetorovi a d�m jim svobodu. Ty, m� mil�, bys m� za to m�la pochv�lit, proto�e m�m dojem, �e je to v souladu s t�m sladk�m u�en�m, kter� vyzn�v�, a pak tak� proto, �e jsem to ud�lal pro tebe. Z�tra jim pov�m, �e p���inou jejich svobody jsi ty, aby ti tedy byli vd��ni a chv�lili tv� jm�no. Zato j� s�m se vrh�m do otroctv� �t�st� a do otroctv� tv�ho a k� bych nikdy nepoznal svobodu. A� je prokleto Antium a Ahenobarbovo cestov�n�. Jsem t�ikr�t, ba �ty�ikr�t ��asten, �e nejsem tak chytr� jako Petronius, proto�e pak bych snad musel jet do Achaje. Chv�le rozlou�en� mi v�ak oslad� vzpom�nka na tebe. Kdykoli se budu moci uvolnit, sednu na kon� a tryskem pojedu do ��ma, abych pot�il sv� o�i pohledem na tebe a sv� u�i tv�m sladk�m hlasem.</p><p>A kdykoli to bude mo�n�, po�lu otroka s dopisem, aby se t� poptal, jak se ti da��. Zdrav�m t�, bo�sk�, a obj�m�m tv� nohy. Nehn�vej se, �e ti ��k�m bo�sk�. Jestli�e mi to zak�e�, poslechnu, ale dnes to je�t� nedovedu jinak. Zdrav�m t� z tv�ho budouc�ho p��bytku�� cel�m srdcem.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 14</p></title><p>V ��m� se v�d�lo, �e caesar chce cestou nav�t�vit Ostii, �i sp�e nejv�t�� kor�b na sv�t�, kter� p�ivezl pr�v� obil� z Alexandrie; z Ostie m�l pak caesar putovat do Antia po Via Litoralis. Rozkazy byly vyd�ny ji� p�ed n�kolika dny, a tak se u� od r�na shroma��ovaly u Porta Ostiensis davy m�stn� chudiny a p��slu�n�k� v�ech n�rod� sv�ta, aby se nasytily pohledem na caesar�v pr�vod, na kter� se ��msk� plebs nemohl nikdy dost vynad�vat. Do Antia byla snadn� cesta a nebylo to daleko, a v sam�m Antiu, v m�st� n�dhern� za��zen�ch pal�c� a vill, bylo mo�no naj�t v�e, �eho si vy�adovalo pohodl� i nejn�ro�n�j�� tehdej�� p�epych. Av�ak caesar m�val ve zvyku br�t s sebou na cesty v�echny v�ci, kter� m�l r�d, po��naje hudebn�mi n�stroji a dom�c�m n��in�m a kon�e sochami a mozaikami, kter� rozestavovali kolem dokonce i tehdy, cht�l-li se zastavit jen na kr�tkou chv�li, a� u� k odpo�inku, nebo k posiln�n�. Proto jej na ka�d� v�prav� prov�zely cel� z�stupy slu�ebnictva, nepo��taje v to odd�ly praetori�n� a augusti�ny, z nich� ka�d� m�val sv�j vlastn� pr�vod otrok�.</p><p>Toho dne brzy r�no pro�li branou pastevci z Kampanie, obut� do koz�ch k��� a s tv��emi o�ehnut�mi sluncem, �enouce u� nap�ed p�t set oslic, aby se Poppaea hned z�tra po p��jezdu do Antia mohla jako obvykle vykoupat v jejich ml�ku. Ch�tra pozorovala se spokojen�m sm�chem dlouh� u�i st�da, kom�haj�c� se v oblac�ch prachu, a s radost� naslouchala svistotu bi�� a divok�m v�k�ik�m pastevc�. Jakmile p�e�ly oslice, vrhly se na silnici roje slu�ebnictva, pe�liv� ji o�istily a za�aly ji posyp�vat kv�tinami a piniov�m jehli��m.</p><p>V davech si �eptali s jak�msi pocitem hrdosti, �e t�m kv�t�m, kter� sebrali ze soukrom�ch zahrad v okol�, anebo dokonce koupili za drah� pen�ze od prodava�ek u Porta Mugionis, m� b�t poseta cel� cesta a� do Antia. ��m pozdn�j�� bylo r�no, t�m v�ce se ka�d�m okam�ikem zv�t�ovala tla�enice. N�kte�� si p�iv�d�li cel� rodiny, a aby nem�li p��li� dlouhou chv�li, rozkl�dali si na kamenech, ur�en�ch na stavbu nov�ho Cere�ina chr�mu, z�soby j�dla a jedli prandium pod �ir�m nebem. Tu a tam se utvo�ily hlou�ky, v nich� hr�li prim zcestoval� sv�tob�n�ci. U p��le�itosti caesarova odjezdu se mluvilo o jeho budouc�ch cest�ch a o cestov�n� v�bec. N�mo�n�ci a veter�ni tu vypr�v�li podivuhodn� v�ci o zem�ch, o nich� se doslechli na sv�ch dalek�ch cest�ch a na jejich� p�d� nestanula dosud ��msk� noha. Obyvatel� m�sta, kte�� nebyli nikdy v �ivot� d�le ne� na Via Appia, poslouchali plni ��asu o divech Indie a Ar�bie, o souostrov�ch obklopuj�c�ch Brit�nii, kde na jednom ostr�vku v�znil Briareos sp�c�ho Saturna a kde s�dl� duchov�, o hyperborejsk�ch zem�ch, o ztuhl�ch mo��ch, o tom, jak vody Oce�nu sy�� a hu�� v okam�iku, kdy se zapadaj�c� slunce no�� do hlubin.</p><p>Takov� pov�da�ky doch�zely u lid� snadno v�ry, v�dy� jim v��ili i takov� lid� jako Plinius a Tacius. Mluvilo se tak� o onom kor�bu, kter� si m�l caesar prohl�dnout.</p><p>Veze pr� p�enice na dva roky, nepo��taje v to �ty�i sta cestuj�c�ch, stejn� po�etnou pos�dku a spoustu divok�ch zv��at, kter�ch m� b�t pou�ito p�i letn�ch hr�ch.</p><p>Z�sk�valo to caesarovi, kter� lid nejen �ivil, n�br� jej i bavil, v�eobecnou obl�benost. V�ak se tak� v�ichni chystali k nad�en�mu v�t�n�.</p><p>Mezit�m se objevil odd�l numidsk�ch jezdc�, kte�� pat�ili k praetori�nsk�m vojsk�m. M�li na sob� �lut� od�vy, �erven� �erpy a velik� n�u�nice, vrhaj�c� na jejich �ern� obli�eje zlat� z�blesky. Ost�� jejich bambusov�ch kop� se ve slunci bl�skala jako plam�nky. Kdy� p�ejeli, zapo�al pr�vod, kter� se podobal sp�e proces�.</p><p>Davy se tla�ily, aby vid�ly tu sl�vu zbl�zka, av�ak p�i�ly odd�ly p��ch praetori�n�, rozestoupily se po obou stran�ch br�ny a zahradily p��stup na silnici. Vp�edu jely vozy, vezouc� �erven� a fialov� stany z purpuru i stany z byssu b�l�ho jako sn�h a protkan�ho zlat�mi nitkami, v�chodn� koberce, citrusov� stoly, ��sti mozaik, kuchy�sk� n��in�, klece s pt�ky z V�chodu, z Jihu i ze Z�padu, jejich� moze�ky a jaz��ky byly ur�eny pro caesarovu tabuli, amfory s v�nem a ko�e s ovocem.</p><p>Av�ak p�edm�ty, kter� se nem�ly na vozech rozb�t nebo zproh�bat, nesli p�� otroci. �ly tudy cel� stovky lid�, nesouc�ch n�doby a so�ky z korintsk� m�di; jedni otroci nesli etrusk� v�zy, jin� zase v�lu�n� �eck�, jin� zas byli ur�eni n�st n�doby ze zlata, ze st��bra nebo z alexandrijsk�ho skla. Jednotliv� skupiny otrok� odd�lovaly od sebe mal� odd�ly p��ch nebo j�zdn�ch praetori�n� a ka�d� hlou�ek nosi�� hl�dali dozorci s bi�i, zakon�en�mi m�sto uzl�ky kousky olova nebo �eleza. Pr�vod lid�, nesouc�ch pozorn� a opatrn� nejr�zn�j�� p�edm�ty, vypadal jako jak�si slavnostn� n�bo�ensk� proces� a ta podobnost se je�t� zv��ila, kdy� se objevily hudebn� n�stroje caesara a jeho dvora. �ly harfy, �eck� loutny, loutny hebrejsk� a egyptsk�, lyry, formingy, kithary, p횝aly, dlouh� zproh�ban� buciny a kymbala. Kdy� se tak �lov�k d�val na to mo�e n�stroj�, t�pyt�c�ch se ve slunci zlatem, bronzem, drahokamy a perlet�, mohl by se domn�vat, �e se to vydal na cestu sv�tem Apoll�n nebo Bakchus. Pak se objevily n�dhern� carruky, pln� artist�, tane�n�k� a tane�nic v malebn�ch seskupen�ch a s thyrsy v rukou. Za nimi jeli otroci ur�en� nikoli k pr�ci, ale k ne�estem: pacholata a mal� d�v��tka, posb�ran� z cel�ho �ecka a z cel� Mal� Asie. Vlasy m�li bu� dlouh�, nebo nakade�en� a spjat� zlat�mi s�kami, a podobali se amork�m se sli�n�mi tv��emi, kter� v�ak byly pokryty tlustou vrstvou l��idla z obavy, aby kampanijsk� v�tr neo�lehal jejich jemnou ple�.</p><p>A op�t nastupoval praetori�nsk� odd�l obrovsk�ch, vousat�ch, sv�tlovlas�ch nebo rudovlas�ch a modrook�ch Sugambr�. P�ed nimi nesli korouhevn�ci, zvan� imaginarii, ��msk� orly, tabule s n�pisy a caesarovy bysty. Zpod ko�en�ch od�v� a vojensk�ch panc��� vy�n�valy osmahl� pa�e, siln� jako v�le�n� stroje a schopn� ovl�dat t�k� zbran�, jimi� byly tyto str�e vyzbrojeny. Zem� jako by se ot��sala pod jejich pravideln�m, t�k�m krokem a oni, jako by si byli v�domi sv� s�ly, kter� mohli pou��t i proti caesar�m sam�m, hled�li na pouli�n� ch�tru svrchu, zapom�naj�ce z�ejm�, �e mnoz� z nich p�i�li do tohoto m�sta v okovech.</p><p>Zde jich v�ak byla jen nepatrn� hrstka, hlavn� praetori�nsk� s�ly z�staly toti� ve sv�ch t�borech v ��m�, maj�ce bd�t nad m�stem a dr�et je na uzd�. Kdy� praetori�ni p�e�li, pokra�oval pr�vod Neronov�mi ta�n�mi tygry a lvy, kter� vedli proto, aby je mohli zap��hnout do voz� v pr�vodu, jestli�e se Neronovi uzd� zahr�t si na Dionysa. Vedli je Indov� a Arabov�, maj�ce je uv�z�ny na ocelov�ch �et�zech, kter� v�ak byly tak ovinuty kv�tinami, �e vypadaly jakoby cel� z kv�t�. Zv��ata, zkrocena zku�en�mi bestiarii, hled�la na davy sv�ma zelen�ma, jakoby ospal�ma o�ima a tu a tam pozvedla sv� obrovsk� hlavy a chraptiv� nas�la do sebe nozdrami lidsk� v�pary, olizuj�ce si drsn�mi jazyky tlamy.</p><p>Pak jely caesarsk� vozy a postupovaly lektiky, v�t�� i men��, zlat� nebo purpurov�, vykl�dan� slonovinou nebo perlami anebo hraj�c� t�pytem drahokam�; za nimi �el op�t mal� odd�l praetori�n� v ��msk� zbroji. Tento odd�l se skl�dal ze sam�ch italsk�ch dobrovoln�k�. A op�t z�stupy elitn�ch otrok� a pacholat a kone�n� jel s�m caesar, jeho� bl�zkost zv�stovalo u� z d�lky provol�v�n� dav�.</p><p>V tla�enici byl i apo�tol Petr, kter� cht�l aspo� jednou v �ivot� uvid�t caesara. Byla s n�m i Lygie, kter� m�la obli�ej pod hust�m z�vojem, a Ursus, jeho� s�la byla pro d�vku nejspolehliv�j�� ochranou p�ed nev�zan�mi a rozja�en�mi davy. Lyg uchopil jeden z balvan� ur�en�ch na stavbu chr�mu a p�inesl jej apo�tolovi, kter� si na n�j stoupl, tak�e vid�l l�pe ne� ostatn�. Nama�kan� lid� kolem za�ali nap�ed reptat, proto�e Ursus je rozr�el, tak jako kor�b rozr�� hladinu, ale kdy� s�m jedin� zvedl k�men, kter�m by nepohnuli ani �ty�i siln� chlap�ci z lidu, zm�nilo se rept�n� v obdiv a kolem dokola se ozvaly v�k�iky: �Macte!�</p><p>Zat�m se v�ak u� p�ibl�il caesar. Sed�l ve voze, kter� m�l tvar stanu; v�z byl ta�en �esti b�l�mi idumsk�mi h�ebci se zlat�mi podkovami. Postrann� st�ny stanu byly �mysln� otev�eny, aby davy mohly caesara vid�t.</p><p>Na v�z by se ve�lo n�kolik lid�, ale Nero cht�l, aby se pozornost soust�e�ovala jen a jen na n�j, a proto jel p�es m�sto s�m, maje u nohou jen dva trpasl�ky. Na sob� m�l b�lou tuniku a ametystovou t�gu, kter� vrhala na jeho tv�� sinav� st�n. Na hlav� m�l vav��nov� v�nec. Od sv�ho odjezdu do Neapole zna�n� ztloustl.</p><p>Obli�ej se mu rozt�kal; pod spodn� �elist� mu visel dvojit� podbradek, tak�e �sta, le��c� v�dycky p��li� bl�zko nosu, zd�la se te� jakoby pro��znuta hned pod ch��p�m. Siln� krk si chr�nil v�dy hedv�bn�m ��tkem, kter� si co chv�li upravoval b�lou tlustou rukou, porostlou na z�p�st� ry�av�mi chlupy, tvo��c�mi jakoby krvav� skvrny. Nero v�ak nedovoloval, aby mu je epil�to�i vytrh�vali, proto�e mu n�kdo �ekl, �e to zp�sobuje chv�n� prst� a p�ek�� p�i h�e na loutnu. Jako v�dy obr�ela se v jeho obli�eji bezedn� pr�zdnota, spojen� s �navou a unud�nost�. Vcelku to byl obli�ej stra�n� a sm�n� z�rove�. Za j�zdy ot��el hlavu na ob� strany, mhou�il co chv�li o�i a bedliv� naslouchal, jak ho v�taj�.</p><p>V�tal ho bou�liv� potlesk a v�k�iky: �Bu� zdr�v, bo�sk�! Caesare, imper�tore, bu� zdr�v, v�t�zn�! Bu� zdr�v, nedosti�n�! Synu Apoll�n�v, Apoll�ne!� Kdy� sly�el tato slova, usm�val se, ale v n�kter�ch okam�ic�ch mu p�es obli�ej p�el�tl jakoby mrak, nebo� ��msk� lid byl posm�va�n�, a spol�haje na svou po�etnost, dovoloval si u�t�pa�n� posm�ky dokonce i na velik� triumf�tory, kter� v podstat� miloval a kter�ch si v�il.</p><p>Bylo p�ece zn�mo, �e kdysi, p�i vjezdu Julia Caesara do ��ma, k�i�el lid: �Ob�an�, poschov�vejte �eny, proto�e proj�d� ple�at� lotr!� Av�ak zvrhl� Neronova je�itnost nesnesla sebemen�� pohan�n� ani vtip na sebe�� a v davech se do pochvaln�ho vol�n� m�sily i v�k�iky: �M�d�nobrad�! M�d�nobrad�! Kam veze� svou ohnivou bradu? Boj� se, aby od n� nechytil ��m?� A ti, kdo� tak volali, netu�ili, �e v jejich �ertu je skryto stra�n� proroctv�. Caesara ostatn� takov� hlasy ani p��li� nehn�valy, u� proto ne, �e bradku nenosil, nebo� ji u� kdysi ob�toval ve zlat�m pouzdru Jovi�ovi Kapitolsk�mu. Av�ak jin�, ukryti za hromadami balvan� a za z�klady chr�mu, k�i�eli: �Matricida! Nero! Orestes! Alkme�n!� a jin� zase: �Kde je Octavia!�, �Vra� purpur!� A na Poppaeu, kter� jela hned za n�m, volali:</p><p>�Flava coma!�, co� znamenalo nev�stku. Hudebn� Neron�v sluch zachytil i tyto v�k�iky a v takov�ch okam�ic�ch p�ikl�dal k oku sv�j brou�en� smaragd, jako by se cht�l pod�vat a zapamatovat si ty, kdo� tak volali.</p><p>A tak se stalo, �e se jeho pohled zastavil u apo�tola stoj�c�ho na kameni. Chv�li se tito dva lid� d�vali jeden na druh�ho, av�ak nikomu ze skv�l�ho pr�vodu ani z t�ch nespo�etn�ch dav� nenapadlo, �e v t�to minut� se na sebe d�vaj� dva vl�dcov� sv�ta, z nich� jeden brzy pomine jako krvav� sen, av�ak druh�, onen sta�ec v prostink� lacern�, zmocn� se na dlouh� v�ky sv�ta i m�sta.</p><p>Zat�m caesar p�ejel a hned za n�m neslo osm Afr� p�epychovou lektiku, v n� sed�la nen�vid�n� Poppaea. Oble�ena jako Nero, v rouchu ametystov� barvy, s tlustou vrstvou l��idel na obli�eji, nehybn�, zamy�len� a lhostejn�, vypadala jako n�jak� bo�stvo, kr�sn� a zl� z�rove�, kter� tu nesli jako v proces�. V pat�ch za n� t�hl op�t cel� dv�r mu�sk�ho i �ensk�ho slu�ebnictva a jely �ady voz� s p�edm�ty, kter� pot�ebovala pro sv� pohodl�, a se �atstvem. Slunce u� d�vno za�alo zase klesat, kdy� teprve za�ali proj�d�t augusti�ni. Byl to skv�l�, barvami mihotaj�c� pr�vod, m�n�c� se ve slunci jako had, pr�vod nekone�n�. L�n� Petronius, kter�ho davy p��telsky v�taly, dal se i se svou otrokyn�, je� se podobala bohyni, n�st v lektice. Tigellinus jel v carruce ta�en� mal�mi kon��ky, ozdoben�mi b�l�mi a nachov�mi pery. Lid� vid�li, jak na voze vst�v� a s nata�en�m krkem vyhl��, kdy mu caesar d� znamen�, aby si p�isedl k n�mu. Z ostatn�ch v�taly davy potleskem Liciniana Pisona, sm�chem Vitellia, hv�zd�n�m Vatinia.</p><p>Ke konsul�m Liciniovi a Lecaniovi se chovaly lhostejn�, av�ak Tullius Senecio, kter� byl kdov�pro� obl�ben, a tak� Vestinus sklidili potlesk lidu. Dv�r byl nespo�etn�. Vypadalo to, jako by v�e, co je v ��m� jen trochu bohat��, n�dhern�j�� a velkolep�j��, emigrovalo do Antia. Nero necestoval nikdy jinak ne� na tis�ci vozech a z�stup, kter� ho prov�zel, p�evy�oval po�tem t�m�� v�dy po�et voj�k� v legii. A tak si lid ukazoval Domitia Afra i vetchou�k�ho Lucia Saturnina, Vespasiana, kter� se je�t� nevypravil na ta�en� do Judeje, odkud se vr�til a� pro caesarskou korunu, i mlad�ho Nervu, i Lucana, i Annia Gallona, i Quinctiana a spoustu �en, zn�m�ch bohatstv�m, kr�sou, p�epychem a ne�estn�m �ivotem. O�i dav� klouzaly ze zn�m�ch tv��� na postroje, vozy, kon�, na roztodivn� od�vy slu�ebnictva, poch�zej�c�ho ze v�ech n�rod� sv�ta. V t� z�plav� p�epychu a velkoleposti bylo t�ko se rozhodnout, na� se honem d�vat, a nejen zraky, n�br� i rozum byl osln�n v�emi t�mi zlat�mi z�blesky, purpurem a nachem, t�pytem drahokam�, kor�l�, perleti a slonoviny. Zd�lo se, �e i slune�n� paprsky zanikaj� v tom n�dhern�m p��valu. A a� mezi lidem bylo dost ubo��k� s vpadl�mi b�ichy a s hladem v o��ch, tato pod�van� je zapalovala nejen touhou moci toho v�eho u��vat, nejen z�vist�, ale napl�ovala je i uspokojen�m a hrdost� a d�vala jim pocit ��msk� moci a neot�esitelnosti, jej� byli sou��st� a p�ed n� kle�el sv�t. V cel�m sv�t� nebyl nikdo, kdo by se odva�oval soudit, �e tato moc nep�etrv� v�echny v�ky, nep�e�ije v�echny n�rody a �e by se cokoli na tomto sv�t� mohlo postavit proti n�.</p><p>Kdy� Vinicius, jedouc� na konci pr�vodu, spat�il apo�tola a Lygii, kter� se tady nenad�l, vysko�il z vozu, pozdravil je s rozz��enou tv��� a �ekl rychle, jako �lov�k, kter� nem��e ztr�cet �as:</p><p>�Tys p�i�la? Ani nev�m, jak ti pod�kovat, Lygie!</p><p>B�h mi nemohl seslat lep�� znamen�. Te� se s tebou lou��m, ale ne nadlouho. Cestou rozestav�m parthsk� kon� a ka�d� voln� den, dokud si nevypros�m n�vrat do ��ma, budu u tebe. Bu� zdr�va!�</p><p>�Bu� zdr�v, Marku!� odpov�d�la Lygie a pak ti�eji dodala:</p><p>�K� t� doprov�z� Kristus a otev�e ti Pavlov�mi slovy du�i.�</p><p>Vinicia zah��lo u srdce, �e j� z�le�� na tom, aby se stal brzy k�es�anem, a proto odpov�d�l:</p><p>�Ocelle mi! Stane se, jak prav�. Pavel cht�l jet rad�ji s m�mi lidmi, ale je se mnou a bude mi u�itelem i spole�n�kem� Poodhr� z�voj, m� pot�en�, abych t� je�t� uvid�l, ne� pojedu. Pro� ses tak zahalila?�</p><p>Lygie nadzvedla rukou z�voj, uk�zala mu sv�j jasn� obli�ej a n�dhern�, rozesm�t� o�i a zeptala se:</p><p>�Je to n�co �patn�ho?�</p><p>A jej� �sm�v m�l v sob� kus d�v��ho �ibalstv�, av�ak Vinicius, nad�en� se na ni zahled�v, odpov�d�l:</p><p>�Je to �patn� pro m� o�i, kter� se a� do smrti cht�j� d�vat jen na tebe.�</p><p>Pak se oto�il k Ursovi a �ekl:</p><p>�Urse, hl�dej ji jako oko v hlav�, proto�e to nen� jen tv�, n�br� i m᠖ domina!�</p><p>Po t�chto slovech uchopil Lygiinu ruku a p�itiskl ji ke rt�m. To ov�em nesm�rn� udivilo ch�tru kolem, kter� nedovedla pochopit, �e urozen� augusti�n projevuje tak velkou �ctu d�vce v prost�ch, ba t�m�� otrock�ch �atech.</p><p>�Bu� zdr�va!�</p><p>Pak se rychle vzd�lil, proto�e cel� caesar�v pr�vod byl u� o zna�n� kus vp�edu. Apo�tol Petr ho p�e�ehnal nen�padn� znamen�m k��e a dobr�k Ursus ho za�al okam�it� vychvalovat, pot�en, �e ho jeho mlad� pan� dychtiv� poslouch� a hled� na� plna vd��nosti.</p><p>Pr�vod se vzdaloval a zahaloval se oblaky zlatav�ho prachu, av�ak oni za n�m hled�li je�t� dlouho, dokud k nim nep�istoupil mlyn�� Demas, u n�ho� pracoval v noci Ursus.</p><p>Demas pol�bil apo�tolovi ruku a za�al ho prosit, aby se u n�ho zastavili a n�co pojedli, proto�e jeho d�m je bl�zko Emporia a oni musej� p�ece m�t u� hlad a jsou unaveni, kdy� str�vili v�t�inu dne u br�ny.</p><p>�li tedy s n�m, odpo�inuli si a posilnili se v jeho p��bytku a teprve k ve�eru se vraceli na Z�tib��. Cht�li se dostat na druh� b�eh po Aemiliov� most�, a tak �li po Clivu Publiku, kter� vedl st�edem Aventinsk�ho pahorku, mezi Dianin�m a Merkurov�m chr�mem.</p><p>Apo�tol Petr hled�l z v��iny na budovy kolem i na ty, kter� mizely kdesi v d�lce, a pohrou�iv se do ml�en�, uva�oval nad obrovitost� a nad moc� tohoto m�sta, do n�ho� p�i�el vykl�dat slovo bo��. Dosud se Petr setk�val s ��mskou vl�dou a legiemi v r�zn�ch zem�ch, po nich� cestoval, to v�ak byly jen jednotliv� �dy moci, jej� zt�lesn�n� v caesarov� bytosti spat�il dnes poprv�. To nesm�rn� m�sto, drav� a hrabiv�, z�rove� v�ak bezuzdn� a prohnil� do morku kost� a p�itom chladn� ve sv� nadlidsk� moci, caesar bratrovrah, matkovrah a vrah sv� �eny, caesar, za n�m� se t�hne pr�vod krvav�ch p��zrak�, pr�vod ne men�� ne� caesar�v dv�r; caesar, zh�ralec a �a�ek, a z�rove� p�n t�iceti legi� a t�m i cel�ho sv�ta; dvo�an�, od�n� do zlata a �arlatu, nejist� si sv�m z�t�kem, z�rove� v�ak mocn�j�� ne� kr�lov頖 to v�e dohromady p�ipadalo Petrovi jako jak�si pekeln� kr�lovstv� zla a nepravosti. A ve sv�m prost�m srdci se podivil, jak m��e B�h d�vat takovou nepochopitelnou moc nade v��m satanovi, jak mu m��e d�vat v plen zemi, aby ji rozr�val, p�evracel, rozdup�val, vyma�k�val z n� slzy a krev, ni�il ji jako vich�ice, bou�il nad n� jako bou�e, p�lil ji jako ohe�. P�i t�chto my�lenk�ch se jeho apo�tolsk�ho srdce zmocnila �zkost, i za�al v duchu hovo�it s Mistrem: �Pane, co si po�nu s t�mto m�stem, do n�ho� jsi m� poslal? Jemu pat�� mo�e i pevniny, jemu pat�� zv�� na zemi i vodn� tvorstvo, jemu pat�� ostatn� kr�lovstv� a m�sta a t�icet legi�, kter� je hl�daj�, kde�to j� jsem, Pane, ryb�� od jezera! Co si po�nu? A jak zv�t�z�m nad jeho zlobou?�</p><p>P�i t�chto slovech pozvedl svou �edivou, t�esouc� se hlavu k obloze, modle se a volaje pln smutku a �zkosti z hloubi srdce ke sv�mu bo�sk�mu Mistrovi.</p><p>Av�ak vtom ho z modlitby vyru�il Lygiin hlas.</p><p>�M�sto je cel� jako v ohni,� �ekla.</p><p>A opravdu. Slunce dnes zapadalo n�jak podivn�.</p><p>Jeho obrovsk� kotou� se u� z polovice skryl za Ianiculsk� pahorek a cel� nebesk� b�� byla zalita rudou z���.</p><p>Z m�sta, na n�m� st�li, m�li rozhled daleko �iroko. Pon�kud vpravo vid�li prot�hl� zdi Cirku Maxima, nad n�m poscho�ovit� stoupaj�c� palatinsk� pal�ce a p��mo p�ed sebou, za Forem Boariem a Velabrem, vrcholek Kapitolu s Jovi�ov�m chr�mem. Av�ak zdi, sloupov� a �t�ty chr�m� byly jako pono�eny do on� zlat� a purpurov� z��e. �eka, jej� ��sti bylo v d�lce vid�t, tekla jakoby krv� a ��m n�e za pahorek se skr�valo slunce, t�m rud�j�� byla tato z��e, t�m v�c se podobala z��i po��ru, t�m v�ce s�lila a ���ila se, a� kone�n� zalila v�ech sedm pahork�, z nich� jako by st�kala na cel� okol�.</p><p>�M�sto je cel� jako v ohni,� opakovala Lygie.</p><p>Petr si zaclonil o�i a �ekl:</p><p>�Hn�v bo�� je nad n�m.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 15</p></title><p>Vinicius Lygii:</p><p>�Otrok Fleg�n, po kter�m ti pos�l�m tento dopis, je k�es�an, bude tedy jedn�m z t�ch, kdo� obdr�� svobodu z tv�ch rukou, m� nejdra���. Je to star� slu�ebn�k na�� rodiny, mohu tedy ps�t se v�� d�v�rou v n�ho a bez obav, �e by se dopis dostal do jin�ch rukou ne� do tv�ch. P�i z Laurenta, kde jsme se zastavili, proto�e bylo vedro. Otho tu m�l n�dhernou villu, kterou daroval kdysi Poppaei, av�ak Poppaea, i kdy� se s n�m rozvedla, uznala za vhodn� ponechat si tento p�kn� d�rek� Kdy� tak uva�uji o �en�ch, kter� m� te� obklopuj�, a o tob�, mysl�m si, �e z Deukalionov�ch kamen� vznikly asi r�zn� druhy lid�, naprosto se od sebe li��c�, a �e ty pat�� k tomu druhu, kter� se zrodil z k�i���lu. Obdivuji t� a miluji t� cel�m srdcem tak, �e bych cht�l mluvit jen o tob�, a mus�m se p�em�hat, abych ti psal o cest�, o tom, co je se mnou, a o novink�ch u dvora. Caesar byl tedy Poppaein�m hostem a Poppaea uchystala tajn� skv�l� uv�t�n�. Nepozvala sice mnoho augusti�n�, av�ak j� a Petronius jsme pozv�n� dostali. Po prandiu jsme pluli na zlat�ch lo�k�ch po mo�i, kter� bylo tak tich�, jako by spalo, a tak modr� jako tv� o�i, bo�sk�. Veslovali jsme sami, August� toti� patrn� lichotilo, �e ji vezou konsulov� nebo jejich synov�. Caesar st�l v purpurov� t�ze u kormidla a zp�val hymnus na mo�e, kter� napsal minulou noc a k n�mu� slo�il s Diodorem hudbu. Z ostatn�ch lod�k ho doprov�zeli otroci z Indie, kte�� um�j� hr�t na mo�sk� konchy, a kolem dokola se vyno�ovala spousta delf�n�, jako by je hudba skute�n� vyv�bila z Amfitridin�ch hlubin. A v�, co jsem d�lal j�? Myslil jsem na tebe a tou�il po tob� a cht�l jsem vz�t to mo�e, to kr�sn� po�as� a tu hudbu a d�t to v�echno tob�. Chce�, abychom se jednou usadili na mo�sk�m pob�e��, daleko od ��ma, m� Augusto? M�m na Sic�lii pozemky, je tam les mandlon�, kvetouc�ch na ja�e r��ov�m kv�tem a rostouc�ch tak bl�zko u mo�e, �e se kone�ky v�tv� tak�ka dot�kaj� hladiny. Tam t� budu milovat a velebit u�en�, jemu� m� Pavel nau��, proto�e dnes u� v�m, �e se toto u�en� nestav� proti l�sce a �t�st�. Bude� cht�t?</p><p>Ale ne� usly��m z tv�ch milovan�ch �st odpov��, p�i ti d�le, co se p�ihodilo na lo�ce. Kdy� byl b�eh u� daleko za n�mi, spat�ili jsme v d�lce p�ed sebou plachtu a brzy vznikla h�dka, je-li to oby�ejn� ryb��sk� lo�, nebo velk� kor�b z Ostie. J� jsem ho poznal prvn� a tu mi Augusta �ekla, �e p�ed m�ma o�ima nez�stane z�ejm� nic skryto, a pak si znenad�n� spustila p�es obli�ej z�voj a zeptala se, zda bych ji poznal i takto.</p><p>Petronius rychle odpov�d�l, �e za mrakem nerozezn� �lov�k ani slunce, av�ak Poppaea �ekla, naoko se sm�chem, �e tak bystr� zrak by mohla zaslepit snad jen l�ska k jedn� �en�. Pak za�ala jmenovat r�zn� augusti�nky a vypt�vat se a h�dat, do kter� jsem zamilov�n.</p><p>Odpov�dal jsem klidn�, av�ak nakonec vyslovila i tv� jm�no. Kdy� mluvila o tob�, odhalila si op�t obli�ej a d�vala se na mne zl�m a z�rove� zkoumav�m pohledem. C�t�m opravdovou vd��nost k Petroniovi, kter� v tom okam�iku naklonil lo�ku, tak�e se pozornost v�ech ode mne odvr�tila; kdybych byl toti� o tob� usly�el nep��telsk� nebo posm�n� slova, nedovedl bych utajit hn�v a musil bych bojovat s touhou rozb�t t� zvr�cen� a zl� �en� hlavu veslem� Pamatuje� p�ece, co jsem ti v p�edve�er sv�ho odjezdu vypr�v�l v Linov� dom� o p��hod� na Agrippov� jeze�e? Petronius se o mne boj� a je�t� dnes m� zap��sahal, abych nedr�dil Augustinu je�itnost. Ale Petronius m� u� nech�pe a nev�, �e krom� tebe nen� pro mne ani rozko�e, ani kr�sy, ani l�sky a �e k Poppaei c�t�m jen odpor a pohrd�n�. Ty jsi u� hodn� zm�nila mou du�i, dokonce tolik, �e bych se u� nedovedl vr�tit k b�val�mu �ivotu. Ale neboj se, �e by m� tu mohlo potkat n�co zl�ho. Poppaea m� nemiluje, proto�e ona nen� s to kohokoli milovat a jej� choutky plynou jen z jej�ho hn�vu na caesara, kter� je�t� podl�h� jej�mu vlivu, ba snad ji dokonce je�t� miluje, av�ak neohl�� se u� na ni a neskr�v� p�ed n� svou nestoudnost a sv� zvrhl� kousky. Pov�m ti ostatn� je�t� jednu v�c, kter� by t� m�la uklidnit: Petr mi p�ed odjezdem �ekl, abych se neb�l caesara, proto�e mi s hlavy nespadne ani vl�sek. A j� mu v���m.</p><p>N�jak� vnit�n� hlas mi ��k�, �e ka�d� jeho slovo se mus� vyplnit, a proto�e Petr po�ehnal na�� l�sce, nepoda�� se ani caesarovi, ani v�em sil�m H�du, ba dokonce ani Osudu, aby mi t� vzali, m� Lygie! Kdy� o tom uva�uji, jsem ��asten, jako bych byl Nebe, kter� jedin� je ��astn� a klidn�. Av�ak tebe, k�es�anku, snad ur��, co tu ��k�m o Osudu a Nebi? Jestli�e ano, pak mi odpus�, proto�e h�e��m necht�. K�est m� je�t� neo�istil, ale m� srdce je jako pr�zdn� ��e, kterou m� Pavel z Tarsu naplnit va��m sladk�m u�en�m, pro mne o to slad��m, �e je to i tv� u�en�. Ty, bo�sk�, p�i�ti mi k dobru aspo� to, �e jsem z t� ��e vylil tekutinu, kter� ji napl�ovala p�edt�m, a �e s n� neuh�b�m, n�br� s n� vztahuji ruku jako ��zniv� �lov�k, kter� se octl u �ist�ho pramene. K� najdu v tv�ch o��ch milost. V Antiu budu ve dne v noci naslouchat Pavlovi, kter� si z�skal mezi m�mi lidmi hned prvn� den cesty takov� vliv, �e jsou neust�le kolem n�ho, proto�e v n�m vid� nejen thaumaturga, n�br� tak�ka nadp�irozenou bytost. V�era jsem vid�l v jeho obli�eji radost, a kdy� jsem se ho zeptal, co d�l�, odpov�d�l mi: ,Zas�v�m.� Petronius v�, �e Pavel je mezi m�mi lidmi, a r�d by se s n�m setkal a stejn� tak Seneca, kter� o n�m sly�el od Gallona. Ale hv�zdy u� blednou, m� Lygie, a jit�n� Lucifer sv�t� st�le siln�ji. Za chv�li zbarv� rann� �erv�nky mo�e do r��ova�� a tady v�e v�kol sp�, jen j� mysl�m na tebe a miluji t�. Zdrav�m t� z�rove� s rann�m sv�t�n�m, sponsa mea!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 16</p></title><p>Vinicius Lygii:</p><p>�Byla jsi n�kdy, m� mil�, s Aulovou rodinou v Antiu? Jestli�e ne, budu ��asten, a� ti je jednou uk�i. U� od Laurenta se t�hnou po pob�e�� villy, jedna vedle druh�, a Antium samo, to je nekone�n� �ada pal�c� a portik�, jejich� sloupy se zhl�ej� za kr�sn�ho po�as� v hladin�. I j� tu m�m, hned u vody, s�dlo s olivov�m h�jem a s lesem cyp�i�� za villou, a kdy� si pomysl�m, �e toto s�dlo bude jednou tv�, mramor mi p�ipad� b�lej��, zahrady stinn�j�� a nebe mod�ej��. Lygie, jak dob�e je ��t a milovat! Star� Menikles, kter� villu spravuje, vys�zel na louk�ch pod myrtami cel� ostrovy kosatc� a p�i pohledu na n� jsem si vzpomn�l na Aul�v d�m, na va�e impluvium a na va�i zahradu, kde jsem s tebou sed�val. I tob� budou ty kosatce p�ipom�nat d�m tv�ho d�tstv�, a proto jsem si jist, �e si zamiluje� Antium a tuto villu. Hned po p��jezdu jsme s Pavlem dlouho rozmlouvali u prandia. Mluvili jsme i o tob�, ale pak za�al Pavel vykl�dat u�en� a j� jsem dlouho poslouchal. A �eknu ti jen tolik, �e i kdybych dovedl ps�t tak dob�e jak Petronius, je�t� bych nebyl s to vyl��it ti v�e, co se odehr�valo v m�ch my�lenk�ch a v m�m nitru.</p><p>Netu�il jsem, �e na sv�t� m��e b�t je�t� takov� �t�st�, takov� kr�sa a takov� klid, o nich� lid� dosud nev�d�.</p><p>Av�ak to v�e si schov�v�m pro rozmluvu s tebou, a� v prvn� voln� chv�li p�ijedu do ��ma. �ekni mi, jak je to mo�n�, �e zem� nese sou�asn� tak r�zn� lidi, jako je apo�tol Petr nebo Pavel z Tarsu�� a caesar? Pt�m se proto, �e jsem ve�er po Pavlov� v�kladu str�vil u Nerona, a v�, co jsem tam sly�el? Nu�e, nap�ed �etl caesar svou po�mu o zni�en� Tr�je a pak za�al na��kat, �e nikdy nevid�l ho��c� m�sto. Z�vid�l Priamovi a naz�val ho ��astn�m �lov�kem jen proto, �e vid�l po��r a z�hubu rodn�ho m�sta. Na to �ekl Tigellinus: ,Vyslov jedin� slovo, bo�sk�, a vezmu pochode�, a ne� uplyne noc, spat�� ho��c� Antium.� Av�ak caesar mu pov�d�l, �e je hlup�k. ,Kam bych se jezdil nad�chat mo�sk�ho vzduchu,� �ekl, ,a chr�nit tento hlas, j�m� m� obda�ili bozi a o kter� mus�m pe�ovat pro blaho lidu? Co�pak mi ne�kod� pr�v� ��m, co�pak mi nezp�sobuj� chrapot dusn� v�pary ze Subury a z Esquilinu a co�pak by ho��c� ��m nebyl stokr�t n�dhern�j�� a tragi�t�j�� pod�van� ne� Antium?� Tu za�ali v�ichni hovo�it o tom, jak tragick� by byl obraz takov�ho m�sta, kter� si podrobilo sv�t, zm�n�n�ho v hromadu �ed�ho popela.</p><p>Caesar prohl�sil, �e pak by jeho po�ma p�ed�ila Hom�rovy p�sn�, a potom za�al mluvit o tom, jak by znovu vystav�l m�sto a jak by se budouc� v�ky musily obdivovat jeho d�lu, p�ed n�m� by zbledla v�echna ostatn� lidsk� d�la. A tu po�ali opil� hodovn�ci volat:</p><p>,Ud�lej to! Ud�lej!� a Nero �ekl: ,To bych musel m�t v�rn�j�� a oddan�j�� p��tele.� P�izn�m se, �e kdy� jsem to usly�el, zmocnil se mne ihned nepokoj, proto�e v ��m� jsi ty, carissima. S�m se te� sm�ji t�m obav�m a mysl�m si, �e caesar a augusti�ni, t�eba�e jsou dost zt�e�t�n�, p�ece jen by se neodv�ili takov�ho ��lenstv�, ale j� bych byl p�ece jen rad�ji�� jen se pod�vej, jak se �lov�k boj� o svou l�sku -, p�ece jen bych byl rad�ji, kdyby Lin�v d�m nest�l v �zk� uli�ce na Z�tib��, ve �tvrti ob�van� cizinci, k nim� by v takov�m p��pad� m�li m�n� ohled�. Podle m�ho m�n�n� by dokonce ani palatinsk� pal�ce nebyly je�t� dost d�stojn�m p��bytkem pro tebe, a tak bych cht�l, abys nepostr�dala ni�eho z t�ch kr�sn�ch a pohodln�ch v�c�, jim� jsi byla od d�tstv� zvykl�. P�est�huj se do Aulova domu, m� Lygie. Hodn� jsem tady o tom uva�oval. Kdyby byl caesar v ��m�, zpr�va o tv�m n�vratu by se skute�n� mohla dostat prost�ednictv�m otrok� na Palatin, mohla by na tebe upozornit a vydat t� krut�mu pron�sledov�n� za to, �e ses odv�ila jednat proti caesarov� v�li. Ale caesar z�stane tady v Antiu dlouho, a ne� se vr�t�, otroci p�estanou o tom d�vno mluvit. Linus a Ursus mohou bydlit s tebou. �iji ostatn� nad�j�, �e d��ve ne� Palatin spat�� caesara, ty, m� bo�sk�, bude� u� bydlit ve vlastn�m dom� na Carin�ch. Po�ehnan� budou den, hodina i okam�ik, kdy p�ekro�� m�j pr�h.</p><p>A jestli�e Kristus, jeho� se u��m vyzn�vat, zp�sob�, aby se to stalo, budi� sl�va i jeho jm�nu. Budu mu slou�it a d�m za n�ho �ivot i krev. ��k�m to �patn�: budeme mu slou�it oba, dokud se nep�etrhne nit na�eho �ivota. Miluji t� a zdrav�m t� z cel�ho srdce.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 17</p></title><p>Ursus bral v cistern� vodu, a zat�mco vytahoval dvojitou amforu zav�enou na provaze, zp�val si polohlasem podivnou lygijskou p�se� a z�rove� pokukoval rozveselen�ma o�ima po Lygii a Viniciovi, kte�� se mezi cyp�i�i v Linov� zahrad� b�lali jako dv� sochy. Ani v�nek nepohnul jejich od�vem. Na sv�t se sn�el zlat� a fialov� soumrak a ti dva, dr��ce se za ruce, hovo�ili spolu v tichu podve�era.</p><p>�Nem��e se ti, Marku, st�t nic zl�ho za to, �e jsi opustil Antium bez v�dom� caesara?� zeptala se Lygie.</p><p>�Ne, m� mil�,� odpov�d�l Vinicius. �Caesar ohl�sil, �e se na dva dny zav�e s Terpnem a bude skl�dat nov� p�sn�. D�l�v� to �asto a v takov�ch chv�l�ch o ni�em jin�m nev� a na nic jin�ho nemysl�. Ostatn�, co je mi do caesara, kdy� jsem u tebe a d�v�m se na tebe. St�skalo se mi u� p��li� a n�kolik posledn�ch noc� jsem nespal. Nejednou, kdy� jsem si unaven zd��ml, probouzel jsem se n�hle s pocitem, �e ti hroz� nebezpe��; n�kdy se mi zd�lo, �e mi ukradli rozestavn� kon�, kte�� m� m�li don�st z Antia do ��ma a s nimi� jsem urazil tu cestu tak rychle jako dosud ��dn� caesar�v posel.</p><p>A d�le jsem u� bez tebe nemohl vydr�et P��li� t� miluji, m� drah�, nejdra���!�</p><p>�V�d�la jsem, �e p�ijede�. Na mou prosbu b�el Ursus dvakr�t na Cariny a ptal se po tob� ve tv�m dom�. Linus se mi sm�l a Ursus tak�.�</p><p>Bylo skute�n� vid�t, �e ho o�ek�vala, proto�e m�sto obvykl�ho tmav�ho �atu m�la na sob� m�kkou b�lou stolu, z jej�ch� p�vabn�ch z�hyb� vyr�staly jej� pa�e a hlava jako rozkvetl� prvosenky ze sn�hu. Vlasy j� zdobilo n�kolik r��ov�ch sasanek.</p><p>Vinicius p�itiskl rty na jej� ruku, potom si sedli na kamennou lavi�ku obklopenou ps�m v�nem, op�eli se o sebe rameny a ml�eli, hled�ce na �erv�nky, jejich� posledn� z�blesky se zrcadlily v jejich o��ch.</p><p>Zmoc�ovalo se jich pomalu kouzlo tich�ho ve�era.</p><p>�Jak� je tu ticho a jak je sv�t kr�sn�,� �ekl tlumen�m hlasem Vinicius. �Bude kr�sn� noc. C�t�m se tak ��asten, jak jsem nebyl je�t� nikdy v �ivot�. Pov�z mi, Lygie, ��m to je? Nikdy jsem netu�il, �e by mohla b�t takov� l�ska. Myslil jsem, �e je to jen ohe� v krvi a touha, ale te� teprve vid�m, �e �lov�k m��e milovat ka�dou kapkou krve a ka�d�m dechem a z�rove� c�tit klid, tak sladk� a nesm�rn�, jako by ducha u� uspaly Sp�nek a Smrt. To je pro mne n�co nov�ho. Hled�m na klid t�chto strom� a m�m dojem, �e je i ve mn�. Te� teprve ch�pu, �e m��e b�t �t�st�, o jak�m lid� dosud nev�d�li. Te� teprve ch�pu, pro� jste ty a Pomponia Graecina tak klidn� Ano! Ten klid d�v� Kristus��</p><p>Tu polo�ila Lygie svou kr�snou tv��i�ku na jeho rameno a �ekla:</p><p>�Marku, m�j mil��</p><p>A v�ce nebyla s to ��ci. Radost, vd��nost a pocit, �e teprve te� sm� milovat, p�ipravily ji o hlas a m�sto toho j� naplnily o�i slzami dojet�. Vinicius objal jej� drobn� t�lo, p�ivinul ji na chv�li k sob� a pak �ekl:</p><p>�Lygie! Po�ehnan� chv�le, kdy jsem poprv� usly�el Jeho jm�no.�</p><p>A ona odpov�d�la potichu:</p><p>�M�m t� r�da, Marku.�</p><p>Potom op�t oba zmlkli, proto�e nemohli z rozbou�en�ch hrud� dostat ani slovo. Na cyp�i��ch zhas�naly posledn� fialov� odlesky a zahradu za��nal post��b�ovat srpek m�s�ce.</p><p>Po chv�li za�al Vinicius mluvit:</p><p>�J� v�m� Sotva jsem sem vkro�il, sotva jsem pol�bil tv� milovan� ruce, vy�etl jsem z tv�ch o�� ot�zku, zda jsem pochopil to bo�sk� u�en�, kter� vyzn�v�, a zda jsem pok�t�n. Ne! Pok�t�n je�t� nejsem, ale v�, m� kv�tinko, pro�? Pavel mi toti� �ekl: ,J� jsem t� p�esv�d�il, �e B�h p�i�el na sv�t a dal se uk�i�ovat, aby spasil sv�t, ale v prameni milosti nech� t� omyje Petr, kter� nad tebou prvn� vzt�hl ruce a prvn� ti po�ehnal.�</p><p>A j� jsem si tak� p��l, abys ty, m� nejmilej��, byla p��tomna m�mu k�tu a matkou aby mi byla Pomponia.</p><p>Proto tedy nejsem dosud pok�t�n, t�eba�e v���m ve Spasitele a v jeho sladk� u�en�. Pavel m� p�esv�d�il, obr�til�� a co�pak to mohlo dopadnout jinak? Jak bych mohl neuv��it, �e Kristus p�i�el na sv�t, ��k�-li to Petr, kter� byl jeho u�edn�kem, i Pavel, kter�mu se zjevil? Jak bych mohl nev��it, �e to byl B�h, jestli�e vstal z mrtv�ch? Vid�li ho p�ece ve m�st� i u jezera a na ho�e, a vid�li ho lid�, jejich� �sta nepoznala, co je to le�. V��il jsem v to u� od t� doby, co jsem sly�el Petra v Ostrianu, u� tenkr�t jsem si toti� �ekl: na cel�m sv�t� by mohl lh�t kdokoli sp�e ne� ten, kter� prohla�uje: ,Vid�l jsem to!� Ale b�l jsem se va�eho u�en�. Myslil jsem si, �e mi to u�en� bere tebe. Domn�val jsem se, �e v n�m nen� ani moudrost, ani kr�sa, ani �t�st�. Ale dnes, kdy� jsem je u� poznal, jak�pak bych to byl �lov�k, kdybych si nep��l, aby na sv�t� vl�dla pravda, a ne le�, l�ska, a ne nen�vist, dobro, a ne zlo�in, v�rnost, a ne nev�ra, soucit, a ne pomsta? Kdo by po tom nevolal a nep��l si to? A to p�ece u�� va�e u�en�.</p><p>Jin� u�en� cht�j� tak� spravedlnost, ale jedin� toto �in� spravedliv�m lidsk� srdce. A krom� toho je d�l� �ist�m, tak jako tv� a Pomponiino, a d�l� je v�rn�m, tak jako tv� a Pomponiino. Byl bych slep�, kdybych to nevid�l. A jestli�e k tomu ke v�emu sl�bil Kristus B�h v��n� �ivot a tak nesm�rn� �t�st�, jak� m��e d�t jen bo�� v�emohoucnost, co pak m��e �lov�k cht�t je�t� v�ce? Kdybych se zeptal Seneky, pro� doporu�uje ctnost, kdy� p�ece ne�est p�in�� v�ce �t�st�, nedovedl by mi opravdu odpov�d�t nic rozumn�ho. Ale j� te� v�m, pro� m�m b�t ctnostn�. Proto, �e dobro a l�ska poch�z� od Krista, a proto, abych, a� mi smrt zav�e o�i, op�t nalezl �ivot, op�t nalezl �t�st�, op�t nalezl sebe i tebe, m� nejmilej�� Jak by mohl �lov�k nemilovat a nep�ijmout u�en�, kter� z�rove� mluv� pravdu a odstra�uje smrt? Kdo by nedal p�ednost dobru p�ed zlem? J� jsem si myslil, �e se to u�en� stav� proti �t�st�, ale Pavel m� p�esv�d�il, �e to u�en� nejen nic nebere, n�br� je�t� p�id�v�. To v�e nejsem tak�ka ani schopen pochopit rozumem, ale c�t�m, �e to tak je, proto�e jsem nebyl nikdy tak ��asten, a ani jsem nemohl b�t, i kdybych se t� byl zmocnil n�sil�m a m�l t� ve sv�m dom�.</p><p>P�ed chv�l� jsi mi �ekla: ,M�m t� r�da,� a tato slova bych z tebe nebyl dostal ani za v�echnu ��mskou moc.</p><p>Lygie! Rozum mi ��k�, �e to u�en� je bo�sk� a nejlep��, a tak� srdce to c�t��� a kdo odol� dv�ma takov�m sil�m?�</p><p>Lygie ho poslouchala, up�raj�c na� sv� o�i, kter� se v m�s��n�m sv�tle podobaly mystick�m kv�t�m a jako kv�ty byly tak� zroseny.</p><p>�Ano, Marku! To je pravda!� �ekla a p�ivinula hlavu je�t� mocn�ji k jeho rameni.</p><p>A v tomto okam�iku se oba c�tili nesm�rn� ��astni, nebo� pochopili, �e krom� l�sky je spojuje je�t� jak�si jin� s�la, sladk� a nep�emo�iteln� z�rove�, s�la, pod jej�m� vlivem se l�ska m�n� v n�co nezni�iteln�ho, co nepodl�h� zm�n�m, zklam�n�m, zrad�, ba ani smrti.</p><p>Jejich srdce naplnila naprost� jistota, �e a� se stane cokoli, oni se nep�estanou milovat a navz�jem si pat�it A to v�dom� p�sobilo, �e do jejich du�� proudil nev�slovn� klid. Vinicius p�i tom c�til, �e je to l�ska nejen �ist� a hlubok�, n�br� i docela nov�, takov�, jakou sv�t dosud nepoznal a ani nemohl d�t. Vytv��elo ji v jeho srdci v�e: i Lygie, i Kristovo u�en�, i sv�tlo m�s�ce, sp�c� ti�e na cyp�i��ch, i kr�sn� noc, tak�e se mu zd�lo, �e cel� vesm�r je j� pln�.</p><p>Po chv�li se zase rozhovo�il p�itlumen�m a rozechv�l�m hlasem:</p><p>�Ty bude� du�� m� du�e a bude� pro mne t�m nejdra���m na sv�t�. Srdce n�m budou tlouci v souladu, stejn� bude na�e modlitba a stejn� bude na�e vd��nost Kristovi. M� mil�! ��t spolu, uct�vat spolu sladk�ho Boha a v�d�t, �e a� p�ijde smrt, na�e o�i se znovu otev�ou jak po bla�en�m sp�nku a spat�� nov� sv�tlo�� co lep��ho si lze p��t! Div�m se jen, �e jsem to nepochopil d��ve. A v�, co se mi te� zd�? �e tomu u�en� neodol� nikdo. Za dv� st� nebo t�i sta let je p�ijme cel� sv�t; lid� zapomenou na Jovi�e a nebudou u� jin� bozi ne� Kristus a jin� chr�my ne� k�es�ansk�. Nebo� kdo by pro sebe necht�l �t�st�? Ach, sly�el jsem p�ece rozhovor Pavla s Petroniem a v�, co nakonec �ekl Petronius? ,To nen� nic pro mne.� Ale na v�c se nezmohl.�</p><p>�A co ��kal Pavel?� optala se Lygie.</p><p>�Bylo to u mne, k ve�eru. Petronius za�al hovo�it nenucen� a �ertovat, jak to oby�ejn� d�l�v�, a tu mu Pavel �ekl: ,Jak m��e�, moudr� Petronie, pop�rat, �e Kristus �il a vstal z mrtv�ch, kdy� jsi p�ece tenkr�t nebyl je�t� na sv�t�, kde�to Petr a Jan ho vid�li a tak� j� jsem ho vid�l cestou do Dama�ku? Nap�ed tedy nech� tv� moudrost dok�e, �e jsme lh��i, a pak teprve m��e pop��t na�e sv�dectv�.� Av�ak Petronius odpov�d�l, �e je nem�n� pop�rat, proto�e v�, �e se d�je mnoho nepochopiteln�ch v�c�, kter� dosv�d�uj� v�rohodn� lid�. Jen�e, �ekl, je n�co jin�ho objevit n�jak�ho nov�ho ciz�ho boha a n�co jin�ho p�ijmout jeho u�en�. ,Nechci,� �ekl, ,v�d�t nic, co by mi mohlo pokazit �ivot a zni�it jeho kr�su. Nez�le�� na tom, jsou-li na�i bohov� skute�n�, ale jsou kr�sn�, je n�m s nimi veselo a m��eme ��t bezstarostn�.� A Pavel odpov�d�l takto:</p><p>,Odm�t� u�en� l�sky, spravedlnosti a milosrdenstv� ze strachu p�ed �ivotn�mi starostmi, ale uva�, Petronie, zda je v� �ivot skute�n� prost starost�. Ani ty, pane, ani nikdo z nejbohat��ch a nejmocn�j��ch ��man� nev�, kdy� ve�er us�n�, zda se neprobud� s rozsudkem smrti. Ale pov�z: kdyby toto u�en�, kter� p�ikazuje l�sku a spravedlnost, vyzn�val caesar, nebylo by pak tv� �t�st� jist�j��? Boj� se o sv� radosti, ale nebyl by pak �ivot radostn�j��? A co se t��e ozdoby �ivota a kr�sy jestli�e jste nastav�li tolik kr�sn�ch chr�m� a soch zl�m, mstiv�m, cizolo�n�m a fale�n�m boh�m, co v�e byste mohli vykonat pro jedin�ho Boha l�sky a pravdy? Pochvaluje� si sv�j osud, proto�e jsi bohat� a �ije� v rozko�i, ale stejn� tak jsi mohl b�t chud� a opu�t�n�, t�eba�e poch�z� z vynikaj�c�ho rodu, a pak by ti bylo na sv�t� ur�it� l�p, kdyby lid� vyzn�vali Krista. Ve va�em m�st� vyhazuj� �asto i bohat� rodi�e d�ti z domu, proto�e se necht�j� nam�hat s jejich v�chovou. Takov�m d�tem se pak ��k� alumni. I ty, pane, jsi mohl b�t takov�m alumnem. Ale kdyby tv� rodi�e �ili podle na�eho u�en�, nemohlo by se ti to st�t. A� bys pak dosp�l, pojal bys za man�elku milovanou d�vku a byl bys r�d, �e ti z�stane v�rna a� do smrti. A zat�m, pohle�, co se u v�s d�je, kolik je tu v�ude hanebnost�, nestoudnosti, jak� kup�en� s man�elskou v�rnost�! V�dy� v�s sam� u� udivuje, vyskytne-li se �ena, kterou naz�v�te univira. Ale j� ti pov�d�m, �e ty �eny, kter� budou ve sv�m srdci nosit Krista, neporu�� v�rnost mu��m stejn� tak, jako ji k�es�an�t� mu�i zachovaj� �en�m. Ale vy si nejste jisti ani sv�mi panovn�ky, ani sv�mi otci, ani �enami, ani d�tmi, ani slu�ebnictvem. P�ed v�mi se t�ese cel� sv�t, ale vy se t�esete p�ed vlastn�mi otroky, proto�e v�te, �e kteroukoli chv�li mohou proti va�emu �tlaku za��t stra�n� boj, jak jej u� nejednou za�ali. Jsi bohat�, ale nev�, zda ti z�tra nerozk��, abys sv� bohatstv� opustil; jsi mlad�, ale m��e se st�t, �e bude� muset zem��t. Miluje�, ale ��h� na tebe zrada; m� zal�ben� ve vill�ch a v soch�ch, ale z�tra t� mohou vyhnat na pustou Pandatarii; m� tis�ce slu�ebn�k�, ale z�tra ti mohou tito slu�ebn�ci vypustit krev z �il. A je-li to v�echno takov�, jak m��ete b�t klidni, ��astni a jak m��ete ��t v radosti? Ale j� zde hl�s�m l�sku a hl�s�m u�en�, kter� p�ikazuje vl�dc�m, aby milovali sv� poddan�, p�n�m, aby milovali otroky, otrok�m, aby slou�ili z l�sky, a v�em, aby byli spravedliv� a milosrdn�, hl�s�m u�en�, kter� nakonec slibuje �t�st�, nevy�erpateln� jako nekone�n� mo�e. Jak tedy m��e�, Petronie, tvrdit, �e toto u�en� kaz� �ivot, kdy� pr�v� ono jedin� jej �in� lep��m a kdy� i ty s�m bys byl stokr�t ��astn�j�� a jist�j��, kdyby ovl�dlo sv�t tak, jak jej ovl�dla va�e ��msk� moc?�</p><p>Toto �ekl Pavel, Lygie, a po jeho slovech �ekl Petronius: ,To nen� nic pro mne,� a p�edst�raje, �e je ospal�, ode�el. Ale na odchodu je�t� �ekl: ,Je mi milej�� m� Eunik� ne� tv� u�en�, Judej�e, ale necht�l bych se s tebou utkat na �e�ni�ti!� Ale j� jsem jeho slov�m naslouchal cel�m srdcem, a kdy� mluvil o na�ich �en�ch, cel�m srdcem jsem velebil u�en�, z n�ho� jsi vyrostla, jako vyr�st� na ja�e lilie z �rodn� p�dy. A tehdy jsem uva�oval takto: Poppaea opustila kv�li Neronovi dva mu�e, Calvia Crispinilla, Nigidia a t�m�� v�echny, kter� zn�m, krom� jedin�, Pomponie, kup�ily s v�rnost� a s p��sahami a jen jedin�, jen ta moje neopust�, nezklame a neuhas� ohe� v krbu, i kdyby m� zklamalo a opustilo v�e, v co jsem d�v��oval. A tak jsem ti v duchu ��kal: ��m se ti odvd���m, ne-li l�skou a �ctou?</p><p>A co ty? C�tila jsi, �e jsem tam v Antiu k tob� mluvil a st�le, bez ust�n� s tebou hovo�il, jako kdybys byla u mne? Stokr�t v�ce t� te� miluji za to, �e jsi p�ede mnou utekla z caesarova pal�ce. Ani j� jej u� nechci vid�t. Nechci jeho rozko�e, jeho hudbu, chci jen tebe jedinou. �ekni slov��ko�� a opust�me ��m a usad�me se n�kde daleko.�</p><p>Lygie, ani� zvedla hlavu z jeho ramene, pozvedla jakoby v zamy�len� zrak na post��b�en� vrcholky cyp�i�� a odpov�d�la:</p><p>�Dob�e, Marku. Psal jsi mi o Sic�lii, kde se na st��� cht�j� usadit i Aulov酔</p><p>A Vinicius j� rozradovan� sko�il do �e�i:</p><p>�Ano, m� drah�! N� statek je nedaleko. Je to n�dhern� pob�e��, kde je po�as� je�t� lahodn�j�� a noci je�t� kr�sn�j�� ne� v ��m�: provon�n� a jasn� �ivot tam a �t�st��� to je t�m�� jedno a tot�.�</p><p>Pak za�al sn�t o budoucnosti.</p><p>�Tam m��e� zapomenout na v�echny starosti. Budeme se proch�zet h�ji, mezi olivami, a odpo��vat ve st�nu. Lygie! Jak� to bude �ivot, milovat se, laskat se, d�vat se spolu na mo�e, d�vat se spolu na nebe, spolu uct�vat dobr�ho Boha, v klidu kolem sebe rozs�vat dobro a spravedlnost.�</p><p>Oba umlkli a zahled�li se do budoucna. Vinicius vinul Lygii st�le ��e k sob� a v m�s��n�m sv�tle se na jeho ruce bl�skal zlat� ryt��sk� prsten. Ve �tvrti ob�van� nuzn�m d�ln�m lidem v�ecko u� spalo a ��dn� zvuk neru�il ticho.</p><p>�Dovol� mi v�dat Pomponii?� zeptala se Lygie.</p><p>�Ano, m� mil�. Budeme je zv�t do na�eho domu nebo sami jezdit k nim. Chce�, abychom s sebou vzali apo�tola Petra? Je u� udol�n st���m a prac�. A tak� Pavel n�s bude nav�t�vovat, obr�t� Aula Plautia, a tak jako voj�ci zakl�daj� ve vzd�len�ch zem�ch kolonie, tak my tam zalo��me kolonii k�es�an�.�</p><p>Lygie zvedla ruku, uchopila Viniciovu dla� a cht�la ji p�itisknout k �st�m, av�ak Vinicius �ekl �eptem, jako by se b�l, �e zapla�� �t�st�:</p><p>�Ne, Lygie, ne! To j� tebe ct�m a zbo��uji, ty mi dej ruce.�</p><p>�M�m t� r�da.�</p><p>Ale on u� p�itiskl ke rt�m jej� ruce b�l� jako jasm�n a chv�li sly�eli jen tep vlastn�ch srdc�. Ve vzduchu nebyl ani v�nek a cyp�i�e st�ly tak nehnut�, jako by tak� zatajily dech v prsou�</p><p>Pojednou pro�alo ticho nenad�l� zah�m�n�, hlubok�, jako by vych�zelo z podzem�. Lygiin�m t�lem prob�hlo zachv�n� a Vinicius vstal a �ekl:</p><p>�To �vou lvi ve viv�ri�ch��</p><p>A oba za�ali naslouchat. Prvn�mu zah�m�n� odpov�d�lo druh�, t�et�, des�t頖 ze v�ech stran a �tvrt�.</p><p>V m�st� b�valo n�kdy i n�kolik tis�c lv�, ust�jen�ch p�i r�zn�ch ar�n�ch, a ti p�istupovali nejednou v noci k m���m, op�rali o n� sv� obrovsk� hlavy a vyl�vali sv�j stesk po svobod� a po pou�ti. Tak za�ali tesknit i te�, a p�ed�vaj�ce si v no�n�m tichu jeden druh�mu slovo, naplnili �evem cel� m�sto. Bylo v tom n�co nev�slovn� hroziv�ho a ponur�ho, tak�e Lygie, v n� tyto hlasy zapudily jasn� a klidn� obrazy budoucnosti, poslouchala se srdcem sev�en�m jakousi podivnou �zkost� a smutkem.</p><p>Vinicius ji objal a �ekl:</p><p>�Neboj se, mil�. Bl�� se hry, a tak jsou v�echna viv�ria p�epln�na.�</p><p>Pak ve�li oba do Linova domku, prov�zeni st�le mohutn�j��m h�m�n�m lv�ch hlas�.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 18</p></title><p>V Antiu zat�m dob�val Petronius ka�d� den nov�ho v�t�zstv� nad augusti�ny, sout��c�mi s n�m o caesarovu p��ze�. Tigellin�v vliv upadl docela. V ��m�, kde bylo t�eba odstra�ovat lidi, kte�� se zd�li nebezpe�n�, loupit jejich majetek, vy�izovat politick� z�le�itosti, po��dat hry, zar�ej�c� sv�m p�epychem a nevkusem, a kone�n� uk�jet zvrhl� caesarovy choutky, tam byl prohnan� a ke v�emu ochotn� Tigellinus nezbytn�.</p><p>Ale v Antiu, mezi pal�ci zhl�ej�c�mi se v lazurov�m mo�i, �il caesar hell�nsk�m �ivotem. Od r�na do ve�era tu �etli b�sn�, diskutovali o jejich stavb� a dokonalosti, upadali do nad�en� nad ��astn�mi obraty, p�stovali hudbu a divadlo, prost� zab�vali se v�lu�n� t�m, co objevil a ��m zkr�lil �ivot �eck� g�nius. A v takov�ch podm�nk�ch musil z�skat p�evahu Petronius, kter� byl nesrovnateln� vzd�lan�j�� ne� Tigellinus a ostatn� augusti�ni a p�itom vtipn�, v�mluvn� a pln� jemnocitu a vkusu. Caesar vyhled�val jeho spole�nost, ptal se na jeho m�n�n�, vy�adoval si jeho rad, kdy� s�m tvo�il, a projevoval mu v�t�� p��ze� ne� kdykoliv p�edt�m.</p><p>V�em kolem n�ho se zd�lo, �e jeho vliv dos�hl kone�n� definitivn�ho v�t�zstv�, �e p��telstv� mezi n�m a caesarem se dostalo u� do st�l�ho stadia a �e p�etrv� l�ta.</p><p>Dokonce i ti, kdo� p�edt�m d�vali uhlazen�mu epikurejci najevo sv� nep��telstv�, za�ali se te� k n�mu m�t a sout�it o jeho p��ze�. Nejeden z nich se v duchu up��mn� radoval, �e p�evahu z�skal �lov�k, kter� skute�n� v�, co si m� o kom myslit, a kter� p�ij�m� se skeptick�m �sm�kem pochlebenstv� v�erej��ch nep��tel, kter� v�ak�� a� u� z lenosti nebo pro sv�j vyt��ben� vkus�� nen� mstiv� a neu��v� sv� moci k ciz� �kod� nebo z�hub�. Byly chv�le, �e mohl zni�it dokonce i Tigellina, ale on se mu rad�ji vysm�val a odhaloval p�ede v�emi jeho nedostatek vzd�l�n� a jeho neotesanost. Sen�t v ��m� si oddechl, proto�e u� p�ldruh�ho m�s�ce nebyl vyd�n ��dn� rozsudek smrti. V Antiu i ve m�st� se prosl�chaly �pln� divy o tom, jak� rafinovanosti dos�hly ne�estn� kousky caesara a jeho obl�bence, ale v�ichni c�tili rad�ji nad sebou caesara rafinovan�ho ne� caesara zezv��e�t�l�ho v Tigellinov�ch rukou. S�m Tigellinus ztr�cel hlavu a uva�oval, nem�-li se vzd�t, proto�e caesar mnohokr�t prohl�sil, �e v cel�m ��m� a u cel�ho dvora jsou jen dv� du�e, kter� jsou s to si porozum�t, a jen dva opravdov� hell�ni: Nero a Petronius.</p><p>ڞasn� Petroniova obratnost utvrdila v�echny v p�esv�d�en�, �e jeho vliv p�etrv� v�echny ostatn�.</p><p>Nedovedli si u� p�edstavit, jak by se caesar mohl bez n�ho obej�t, s k�m by mohl rozmlouvat o poezii, o hudb�, o dostiz�ch a do ��ch o�� by se d�val, cht�je si ov��it, zda to, co tvo��, je opravdu dokonal�. P�itom Petronius, lhostejn� jako v�dy, jako by sv�mu postaven� nep�ikl�dal ��dn� v�znam. Byl jako v�dycky pomal�, l�n�, vtipn� a skeptick�. �asto p�sobil na lidi dojmem �lov�ka, kter� si trop� bl�zny z nich, ze sebe, z caesara a z cel�ho sv�ta. N�kdy se odva�oval otev�en� kritizovat caesara, a kdy� si ostatn� u�u� myslili, �e zach�z� p��li� daleko nebo �e si prost� chyst� z�hubu, dovedl Petronius znenad�n� zam��it nep��znivou kritiku tak, �e v�sledek byl k jeho prosp�chu a �e to u p��tomn�ch vzbuzovalo obdiv a p�esv�d�en�, �e nen� situace, z n� by nevy�el s triumfem. Jednou, asi t�den po Viniciov� n�vratu z ��ma, p�ed��tal caesar v �zk� spole�nosti kapitolu ze sv� Troiky, a kdy� skon�il a dozn�ly v�k�iky nad�en�, �ekl Petronius, odpov�daje na t�zav� caesar�v pohled:</p><p>�Prach�patn� ver�e, pat�ily by do ohn�.�</p><p>P��tomn�m se �d�sem zastavila srdce, Nero toti� od d�tstv� nesly�el nikdy z ni��ch �st takov� rozsudek.</p><p>Jen Tigellin�v obli�ej zaz��il radost�. Zato Vinicius zbledl, proto�e si myslil, �e se Petronius, kter� se nikdy neop�jel, tentokr�t opil.</p><p>A Nero se za�al vypt�vat medov�m hlasem, v n�m� se v�ak oz�vala hluboce zran�n� je�itnost:</p><p>�Co na nich vid� �patn�ho?�</p><p>Av�ak Petronius na� za�to�il:</p><p>�Nev�� jim,� �ekl a uk�zal rukou na ostatn�, �v ni�em se nevyznaj�. Pt� se, co je �patn�ho na tv�ch ver��ch? Jestli�e chce� sly�et pravdu, pov�m ti ji: jsou dobr� na Vergilia, jsou dobr� na Ovidia, jsou dobr� dokonce i na Hom�ra, av�ak ne na tebe. Ty nesm� ps�t takov� ver�e. Ten po��r, kter� l���, dost neho��, tv�j ohe� dost nep�l�. Neposlouchej Lucanovo lichocen�.</p><p>Jemu bych za tyt� ver�e p�iznal genialitu, ne v�ak tob�. A v� pro�? Proto�e ty jsi v�t�� ne� oni. Komu dali bohov� tolik jako tob�, od toho m��eme ��dat v�ce. Ale ty jsi pohodln�. Po prandiu rad�ji sp�v�, ne� abys usedl k pr�ci. Ty m��e� vytvo�it d�lo, jak� sv�t dosud nesly�el, a proto ti ��k�m do o��: napi� lep�� ver�e!�</p><p>��kal to nedbale, jako by vtipkoval a z�rove� k�ral, av�ak caesarovy o�i se pot�hly mlhou rozko�e.</p><p>�Bohov� mi dali trochu talentu,� �ekl, �ale dali mi krom� toho i v�ce: skute�n�ho znalce a p��tele, kter� jedin� dovede ��ci pravdu do o��.�</p><p>Po t�chto slovech nat�hl svou tlustou ruku, porostlou rezav�mi chloupky, ke zlat�mu candelabru, uloupen�mu v Delf�ch, a cht�l ver�e sp�lit.</p><p>Av�ak Petronius mu je vytrhl, je�t� ne� se plamen dotkl papyru.</p><p>�Ne ne!� �ekl. �I tak �patn� ver�e pat�� lidstvu.</p><p>P�enech mi je.�</p><p>�Dovol mi tedy, abych ti je poslal v pouzdru zdoben�m podle m�ho n�vrhu,� odpov�d�l Nero, obj�maje ho.</p><p>A po chv�li se rozhovo�il:</p><p>�Ano. M� pravdu. M�j po��r Tr�je dost nez���, m�j ohe� dost nep�l�. Myslil jsem si v�ak, �e vyrovn�m-li se Hom�rovi, bude to sta�it. V�dycky mi vadila jist� nesm�lost a p��li� skromn� m�n�n� o sob� sam�m. Tys mi otev�el o�i. Ale v�, pro� to dopadlo tak, jak ��k�? Kdy� chce socha� vytvo�it postavu boha, hled� si vzor, jen�e j� jsem vzor nem�l. Nevid�l jsem nikdy ho��c� m�sto, a proto je v m�m l��en� m�lo pravdivosti.�</p><p>�A te� ti �eknu, �e �lov�k mus� b�t velik�m um�lcem, aby to pochopil.�</p><p>Nero se zamyslil a po chv�li �ekl:</p><p>�Odpov�z mi, Petronie, na jednu ot�zku: lituje�, �e Tr�ja sho�ela?�</p><p>�Zda lituji? U chrom�ho Venu�ina man�ela! Ani trochu! A �eknu ti pro�: Tr�ja by nesho�ela, kdyby Prom�theus nebyl dal lidem ohe� a kdyby �ekov� nebyli vypov�d�li Priamovi v�lku. A kdyby nebyl na sv�t� ohe�, Aischylos by nebyl napsal sv�ho Prom�thea, stejn� tak jako by bez v�lky nebyl Hom�r napsal Iliadu. A mn� je milej��, �e existuje Prom�theus a Iliada, ne� aby se zachovalo m�ste�ko, pravd�podobn� chatrn� a �pinav�, v n�m� by te� sed�l p�inejmen��m n�jak� protivn� procurator a nudil t� rozm�kami s m�stn�m areopagem.�</p><p>�Tomu ��k�m rozumn� �e�,� odpov�d�l caesar.</p><p>�Poezii a um�n� m��eme ob�tovat v�echno. ��astn� Achajci, kte�� dali Hom�rovi n�m�t k Iliad�, a ��astn� Priamos, kter� vid�l z�hubu sv� vlasti. Ale j�? J� jsem nevid�l ho��c� m�sto.�</p><p>Nastala chv�le ml�en�, kterou kone�n� p�eru�il Tigellinus.</p><p>�V�ak jsem ti u� ��kal, caesare,� �ekl, �rozka� a vyp�l�m Antium. Anebo v� co? Jestli�e je ti l�to t�ch vill a pal�c�, d�m zap�lit kor�by v Ostii nebo ti na �pat� Albsk�ch vrch� postav�m d�ev�n� m�sto, do n�ho� s�m vrhne� plamen. Chce�?�</p><p>Av�ak Nero na� vrhl pohled pln� pohrd�n�.</p><p>�J� �e se m�m d�vat na ho��c� d�ev�n� boudy? Rozum ti �pln� zjalov�l, Tigelline! A ke v�emu je�t� vid�m, �e si p��li� necen� m�ho talentu a m� Troiky, jestli�e se domn�v�, �e n�jak� jin� ob� by pro ni byla p��li� velik�.�</p><p>Tigellinus upadl do rozpak�, av�ak Nero, jako by cht�l zm�nit p�edm�t hovoru, �ekl po chv�li:</p><p>�Bl�� se l�to� �, jak te� mus� ��m p�chnout! Ale na letn� hry se tam budu muset stejn� vr�tit.�</p><p>Vtom �ekl Tigellinus:</p><p>�A� propust� augusti�ny, caesare, dovol, abych sm�l z�stat chv�li s tebou��</p><p>O hodinu pozd�ji �ekl Vinicius, vraceje se s Petroniem z caesarovy villy:</p><p>�Za�il jsem chvilku �zkosti o tebe. Myslil jsem, �e jsi opil� a �e ses neodvratn� zni�il. Nezapome�, �e si zahr�v� se smrt�.�</p><p>�To je m� ar�na,� odpov�d�l ledabyle Petronius, �a bav� m� pocit, �e jsem v n� nejlep�� ze v�ech gladi�tor�. Jen se pod�vej, jak to skon�ilo. M�j vliv vzrostl je�t� t�ho� ve�era. Po�le mi sv� b�sn� v pouzdru, kter� (chce� se vsadit?) bude ohromn� bohat� a stra�n� nevkusn�. D�m je sv�mu l�ka�i, aby do n�ho ukl�dal proj�madla. Ud�lal jsem to tak� je�t� proto, �e Tigellinus, kdy� vid�l, jak se takov� v�ci da��, bude m� cht�t pravd�podobn� napodobit, a dovedu si p�edstavit, co se stane, a� ten jeho rozoumek spust�. Bude to, jako by cht�l pyrenejsk� medv�d chodit po provaze. Budu se sm�t jak Demokritos. Kdyby mi na tom tolik z�le�elo, poda�ilo by se mi mo�n� zni�it Tigellina a st�t se m�sto n�ho praefektem praetori�n�. Pak bych m�l v hrsti i Ahenobarba. Ale nechce se mi. Je mi koneckonc� milej�� takov� �ivot, jak� �iji, ba dokonce i caesarovy b�sn�.�</p><p>�Jak� obratnost, kdy� dovede� dokonce i pohanu zm�nit v lichotku! Ale jsou ty ver�e skute�n� tak �patn�? J� se v tom nevyzn�m.�</p><p>�Nejsou hor�� ne� jin�. Lucanus m� v�ce talentu v jedin�m prstu, ale i v M�d�nobrad�m n�co je. P�edev��m nesm�rn� z�liba v poezii a v hudb�. Za dva dny m�me k n�mu p�ij�t a poslechnout si hudbu k hymnu na Afroditu, kter� dokon�� dnes nebo z�tra. Budeme v �zk�m kruhu. Jenom j�, ty, Tullius Senecio a mlad� Nerva. A co se t�ch b�sn� t��e, to, co jsem ti ��kal, �e jich pou��v�m po hostin�, stejn� jako Vitellius pou��v� pera z plame��ka, nen� pravda!� Jsou n�kdy p�esv�d�iv�. Hekubina slova jsou dojemn� St�uje si na porodn� bolesti a Neronovi se poda�ilo naj�t ��astn� v�razy, snad proto, �e s�m rod� ka�d� ver� v bolestech� N�kdy je mi ho l�to. U Polluxe! Co je to za prapodivnou m�chanici! Caligula m�l o kole�ko m��, ale p�ece jen to nebyla takov� p��era.�</p><p>�Kdo� v�, kam a� m��e zaj�t Ahenobarbovo ��lenstv�,� �ekl Vinicius.</p><p>�To nem��e nikdo v�d�t. M��e doj�t je�t� k takov�m v�cem, �e lidem budou p�i pomy�len� na n� po cel� stalet� vst�vat vlasy na hlav�. Ale pr�v� to je zaj�mav�, nev�edn�, a t�eba�e se nejednou nud�m jako Jovi� Hamm�nsk� na pou�ti, p�ece jen si mysl�m, �e za jin�ho caesara bych se nudil stokr�t v�ce. Ten tv�j Judejec Pavel byl v�mluvn�, to mu p�izn�v�m, a budou-li tohle u�en� vykl�dat lid� jemu podobn�, budou se musit na�i bohov� m�t docela v�n� na pozoru, aby se jednou nedostali na p�du mezi haramp�d�. Je pravda, �e kdyby nap��klad caesar byl k�es�an, v�ichni bychom se c�tili bezpe�n�j��. Ale kdy� tv�j prorok z Tarsu pou��v� sv�ch d�kaz� proti mn�, zapom�n�, �e pro mne je ta nejistota pr�v� p�vabem �ivota. Kdo nehraje v kostky, neprohraje sv� jm�n�, a p�esto lid� v kostky hraj�. Je v tom jak�si po�itek a jak�si zapomn�n�.</p><p>Znal jsem ryt��sk� a sen�torsk� syny, kte�� se dobrovoln� stali gladi�tory. Pov�d�, �e j� si zahr�v�m se �ivotem, a je to pravda, ale d�l�m to proto, �e m� to bav�, kde�to va�e k�es�ansk� ctnosti by m� unudily za jeden jedin� den jako Senekovy rozpravy. Proto tedy nena�la Pavlova v�mluvnost ohlas. M�l by pochopit, �e lid� jako j� nep�ijmou toto u�en� nikdy. Ty jsi n�co jin�ho. P�i sv� povaze jsi mohl slovo k�es�an bu� nen�vid�t jako mor, anebo se k�es�anem st�t. J� uzn�v�m, �e maj� pravdu�� ale z�v�m p�i tom. ��l�me, ��t�me se do propasti, z budoucnosti se proti n�m bl�� n�co nezn�m�ho, pod n�mi se n�co hrout�, kolem n�s n�co um�r᠖ souhlas�m! Ale zem��t dovedeme, a proto si nechceme zt�ovat �ivot a slou�it smrti je�t� d��v, ne� si n�s vezme. �ivot je pro �ivot, ne pro ni.�</p><p>�A mn� je t� l�to, Petronie.�</p><p>�Nelituj m� v�ce, ne� j� lituju sebe. Kdysi ti mezi n�mi nebylo �patn�, a kdy� jsi bojoval v Arm�nii, st�skalo se ti po ��mu.�</p><p>�I te� se mi st�sk� po ��mu.�</p><p>�Ano! Proto�e ses zamiloval do k�es�ansk� vest�lky, kter� z�stala na Z�tib��. J� se tomu ani nediv�m, ani ti to nehan�m. V�ce se div�m tomu, �e p�es to jej� u�en�, o kter�m tvrd�, �e je to mo�e �t�st�, a p�es tu l�sku, kter� m� b�t brzy korunov�na �sp�chem, nemiz� z tv� tv��e smutek. Pomponia Graecina je smutn� v��n�, ty ses p�estal usm�vat od t� doby, co jsi k�es�anem. Tak se m� nesna� p�esv�d�ovat, �e je to u�en� vesel�! Z ��ma ses vr�til je�t� smutn�j��. Jestli�e tohleto m� b�t ta va�e k�es�ansk� l�ska, u sv�tl�ch Bakchov�ch kade��, nep�jdu ve va�ich stop�ch.�</p><p>�To je n�co jin�ho,� odpov�d�l Vinicius. �J� ti p��sah�m ne na Bakchovy kade�e, ale na du�i sv�ho otce, �e nikdy d��ve jsem nepoc�til ani vzd�lenou p��chu� takov�ho �t�st�, jak� d�ch�m dnes. Ale stra�n� se mi st�sk�, ba co je na tom nejpodivn�j��, kdy� jsem od Lygie daleko, m�m dojem, �e nad n� vis� n�jak� nebezpe��. Nev�m jak� a nev�m, odkud by mohlo p�ij�t, ale tu��m je, tak jako se tu�� bou�e.�</p><p>�Slibuji ti, �e za dva dny ti vymohu povolen� opustit Antium na tak dlouho, na jak dlouho bude� cht�t.</p><p>Poppaea je n�jak klidn�j�� a pokud v�m, nehroz� od n� nic ani tob�, ani Lygii.�</p><p>�Pr�v� dneska se m� ptala, co jsem d�lal v ��m�, a�koliv m�j odjezd byl tajemstv�m.�</p><p>�Je mo�n�, �e t� dala sledovat. Ale te� mus� se mnou po��tat i ona.�</p><p>Vinicius se zastavil a �ekl:</p><p>�Pavel pov�dal, �e B�h n�kdy varuje, ale nedovoluje v��it ve v�tby, a tak se br�n�m tomu tu�en�, ale nemohu se ubr�nit. Abych shodil ze srdce k�men, pov�m ti, co se stalo. Sed�li jsme s Lygi� vedle sebe za noci stejn� kr�sn�, jako je dne�n�, a d�lali si pl�ny pro dal�� �ivot. Nedovedu ti ani vypov�d�t, jak jsme byli ��astni a plni klidu. Ale vtom za�ali �v�t lvi. Je to v�c v ��m� obvykl�, ale j� p�esto nem�m od t� doby pokoje. Zd� se mi, �e v tom byla jak�si hrozba, jakoby p�edzv�st ne�t�st� V�, �e m�m pro strach ud�l�no, ale tehdy v tom bylo n�co takov�ho, �e �zkost naplnila v�echnu tmu noci. P�i�lo to tak podivn� a nenad�le, �e mi te� neust�le zn�j� v u��ch ty hlasy a v srdci m�m ustavi�n� neklid, jako by Lygie pot�ebovala mou ochranu p�ed n���m stra�n�m � nap��klad p�ed t�mi lvy sam�mi. A tr�p�m se. Z�skej pro mne povolen� k odjezdu, proto�e jinak odjedu bez povolen�. Nevydr��m tu sed�t, znovu ti to ��k�m, nevydr��m!�</p><p>Petronius se rozesm�l.</p><p>�Tak daleko to je�t� nedosp�lo,� �ekl, �aby lv�m v ar�n�ch byli p�edhazov�ni synov� konsul� nebo jejich man�elky. M��e v�s potkat jak�koli jin� smrt, ale ne takov�. Ostatn� kdo� v�, zda to byli lvi, proto�e germ�n�t� tu�i ne�vou o nic m�n� ne� oni. Co se mne t��e, jsou mi v�tby a osudy pro sm�ch. V�era byla tepl� noc a j� jsem vid�l hv�zdy padaj�c� jako d隝. Nejednomu je p�i takov�m pohledu v�elijak, ale j� jsem si pomyslil: je-li mezi nimi i m�, pak aspo� nebudu m�t nouzi o spole�nost!�</p><p>Pak se na chv�li odml�el a po krat��m p�em��len� �ekl:</p><p>�Ostatn�, pod�vej se, jestli�e ten v� Kristus vstal z mrtv�ch, pak m��e odvr�tit smrt i od v�s dvou.�</p><p>�M��e,� odpov�d�l Vinicius a zahled�l se na oblohu, obsypanou hv�zdami.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 19</p></title><p>Nero hr�l a zp�val hymnus oslavuj�c� �Pan� Kypru�; s�m slo�il ver�e i hudbu. Byl toho dne p�i hlase a c�til, �e jeho hudba p��tomn� opravdu uchvacuje, a tento pocit dodal zvuk�m, kter� ze sebe vyd�val, takovou s�lu a tak rozvlnil jeho nitro, �e vypadal jako u vytr�en�. Nakonec s�m zbledl up��mn�m dojet�m. A jist� poprv� v �ivot� necht�l poslouchat pochvaly poslucha��.</p><p>Chv�li sed�l, rukama op�en o loutnu a hlavu sklon�nou, pak znenad�n� vstal a �ekl:</p><p>�Jsem unaven a pot�ebuji se nad�chat vzduchu.</p><p>Nala�te zat�m loutny.�</p><p>Po t�chto slovech si ovinul krk hedv�bn�m ��tkem.</p><p>�Vy poj�te se mnou,� �ekl Petroniovi a Viniciovi, kte�� sed�li v rohu s�lu. �Ty, Vinicie, mi podej ruku, proto�e nem�m dost sil, a Petronius mi bude vypr�v�t o hudb�.�</p><p>Pak vy�li v�ichni na pal�covou terasu, vykl�danou alabastrem a posypanou �afr�nem.</p><p>�Tady se d�ch� voln�ji,� �ekl Nero. �M�m du�i plnou dojet� a smutku, a�koli vid�m, �e s t�m, co jsem v�m na zkou�ku zazp�val, budu moci vystoupit ve�ejn� a �e to bude triumf, jak� si neodnesl je�t� nikdy ��dn� ��man.�</p><p>�M��e� vystoupit tady, v ��m� i v Achaji. Obdivoval jsem se ti cel�m srdcem i rozumem, bo�sk�!� odpov�d�l Petronius.</p><p>�V�m. Jsi p��li� pohodln�, ne� aby ses nutil do pochval. A jsi up��mn� jako Tullius Senecio, ale l�pe se v tom vyzn� ne� on. Pov�z mi, co soud� o hudb� ty?�</p><p>�Kdy� poslouch�m poezii, kdy� se d�v�m na �ty�sp�e��, kter� ��d� v cirku, na kr�snou sochu, na kr�sn� chr�m nebo obraz, c�t�m, �e to, co vid�m, obs�hnu v sob� cel� a �e v m�m nad�en� je v�e, co tyto v�ci mohou d�t. Ale kdy� poslouch�m hudbu, zvl�t� tvou, otev�raj� se p�ede mnou st�le nov� a nov� kr�sy a po�itky. B��m za nimi, chyt�m je, ale je�t� ne� je vst�eb�m do sebe, u� p�it�kaj� nov�, docela tak jako mo�sk� vlny p�ich�zej� z nekone�na. �eknu ti tedy, �e hudba je jako mo�e. Stoj�me na jednom b�ehu a vid�me daleko, ale druh� b�eh spat�it nem��eme.�</p><p>�Ach, jak� ty jsi hlubok� znalec!� �ekl Nero.</p><p>A proch�zeli se chv�li ml�ky. Jen �afr�n jim �elestil pod nohama.</p><p>�Vyslovil jsi mou my�lenku,� �ekl kone�n� Nero, �a proto opakuji st�le, �e v cel�m ��m� m� dovede� pochopit jedin� ty. Ano. Tot� si mysl�m o hudb� j�.</p><p>Kdy� hraji a zp�v�m, vid�m v�ci, o kter�ch jsem nev�d�l, �e v m�m st�t� nebo na sv�t� existuj�. Jsem a pat�� mi sv�t, mohu v�e. A p�ece mi hudba odhaluje nov� kr�lovstv�, nov� horstva a nov� mo�e i nov� po�itky, kter� jsem dosud neznal. Oby�ejn� je nedovedu nazvat jm�nem ani pochopit rozumem�� jen je c�t�m.</p><p>C�t�m bohy, vid�m Olymp. Ov�v� m� jak�si mimopozemsk� v�nek; vid�m jako v mlze jak�si nesm�rn� prostory, klidn� a z��iv� jako v�chod Slunce� Kolem mne hraje cel� vesm�r, a �eknu ti � (tady se Neron�v hlas zachv�l skute�n�m �divem), �e si j�, caesar a b�h, p�ipad�m v takov�ch chv�l�ch mal� jako pr�ek. V��il bys tomu?�</p><p>�Ano. Jen velc� um�lci si mohou ve srovn�n� s um�n�m p�ipadat mal텔</p><p>�Dneska je noc up��mnosti, otv�r�m ti tedy nitro jako p��teli a �eknu ti je�t� v�ce� Mysl� si snad, �e jsem slep� anebo �e nem�m rozum? Mysl� si, �e nev�m, �e v ��m� p�� na zdi nad�vky na mne, �e m� naz�vaj� matkovrahem a vrahem sv� �eny � �e m� pova�uj� za netvora a ukrutn�ka, a to proto, �e Tigellinus z�skal ode mne n�kolik rozsudk� smrti pro m� nep��tele? Ano, m�j mil�, pova�uj� m� za netvora a j� to v�m� Sv�mi �e�mi ze mne ud�lali takov�ho ukrutn�ka, �e si s�m kladu n�kdy ot�zku, nejsem-li ukrutn�k� Ale oni nech�pou, �e �iny �lov�ka mohou b�t n�kdy krut�, ale �lov�k s�m nemus� je�t� b�t krut�.</p><p>Ach, nikdo neuv���, a snad ani ty, mil� Petronie, neuv���, �e ve chv�l�ch, kdy hudba ukol�b�v� mou du�i, c�t�m se tak dobr� jako d�t� v kol�bce. P��sah�m ti na ty hv�zdy, kter� z��� nad n�mi, �e mluv�m naprostou pravdu: lid� nev�d�, kolik dobr�ho je v tomto srdci, jak� poklady j� s�m v n�m vid�m, kdy� si k nim otev�e dve�e hudba.�</p><p>Petronius, kter� nepochyboval ani trochu, �e Nero mluv� v t�chto okam�ic�ch up��mn� a �e hudba m��e skute�n� odhalovat r�zn� u�lechtilej�� sklony v jeho du�i, sklony zavalen� horami egoismu, prostop�nosti a zlo�inu, �ekl:</p><p>�Tebe je nutno zn�t tak d�v�rn�, jak t� zn�m j�.</p><p>��m t� nedovedl nikdy ocenit.�</p><p>Caesar se op�el v�t�� t�hou o Viniciovu pa�i, jako by se proh�bal pod b�emenem nespravedlnosti, a odpov�d�l:</p><p>�Tigellinus mi ��kal, �e si v sen�t� �eptaj� od ucha k uchu, �e Diodoros a Terpnos hraj� na loutny l�pe ne� j�. Nep�ej� mi u� ani to! Ale ty, jen� mluv� v�dycky pravdu, pov�z mi te� otev�en�: hraj� ti dva l�pe ne� j� nebo stejn� tak dob�e jako j�?�</p><p>�V�bec ne. Ty m� lahodn�j�� �hoz a z�rove� v�ce s�ly. V tob� je vid�t um�lce, v nich�� zru�n� �emesln�ky. Naopak! Teprve kdy� �lov�k usly�� jejich hudbu, teprve pak pochop�, co jsi ty.�</p><p>�Je-li tomu tak, a� si tedy �ij�. Nebudou nikdy tu�it, jakou slu�bu jsi jim pr�v� prok�zal. Ostatn�, kdybych je odsoudil k smrti, musel bych na jejich m�sto vz�t n�koho jin�ho.�</p><p>�A lid� by ke v�emu je�t� vykl�dali, �e z l�sky k hudb� hudbu ve st�t� potla�uje�. Nezab�jej nikdy um�n� pro um�n�, bo�sk�.�</p><p>�Jak ty se li�� od Tigellina!� odpov�d�l Nero.</p><p>�Jen�e pod�vej se, j� jsem um�lec ve v�em, a proto�e hudba otv�r� p�ede mnou prostory, o jejich� existenci jsem nem�l tu�en�, zem�, kter�m nevl�dnu, po�itky a �t�st�, kter� jsem nepoznal, nemohu ��t oby�ejn�m �ivotem. Hudba mi ��k�, �e nev�ednost existuje, a proto ji hled�m v�� silou sv� moci, kterou bohov� dali do m�ch rukou. N�kdy se mi zd�, �e chci-li se dostat do t�ch olympsk�ch krajin, mus�m u�init n�co takov�ho, co neu�inil dosud ��dn� �lov�k, �e mus�m vyniknout nad lidsk� pokolen�, a� u� v dobr�m, nebo ve zl�m.</p><p>V�m tak�, �e m� lid� podez�raj�, �e ��l�m. Ale j� ne��l�m, j� hled�m! A ��l�m-li p�ece, tedy z nudy a z netrp�livosti, �e to nemohu naj�t. J� hled�m! Rozum�! A proto chci b�t v�t�� ne� �lov�k, proto�e jen tak mohu b�t nejv�t�� jako um�lec.�</p><p>Tu ztlumil hlas, tak aby ho Vinicius nemohl sly�et, p�ibl�il �sta k Petroniovu uchu a �eptal:</p><p>�V�, �e pr�v� proto jsem odsoudil k smrti matku a �enu? P�ed branami nezn�m�ho sv�ta jsem cht�l p�in�st nejv�t�� ob�, kterou m��e p�in�st �lov�k.</p><p>Myslil jsem si, �e se pak n�co mus� st�t, �e se otev�ou n�jak� dve�e, za nimi� spat��m n�co nezn�m�ho. A�si to bude n�dhern�j�� nebo hr�zostra�n�j��, ne� je s to pochopit �lov�k, jen kdy� to bude nev�edn� a velik�</p><p>Ale tato ob� byla mal�. Aby se otev�ely empyrejsk� dve�e, je z�ejm� nutn� v�t�� ob읠� stani� se tedy v�le osudu.�</p><p>�Co hodl� ud�lat?�</p><p>�Uvid�, uvid� d��v, ne� tu��. Zat�m si pamatuj, �e jsou dva Neronov�: jeden takov�, jak ho znaj� lid�, a druh� um�lec, kter�ho zn� jen ty a kter�, zab�j�-li jako smrt anebo d�l� zt�e�t�nosti jako Bakchus, d�l� to pr�v� proto, �e ho tla�� k zemi m�lkost a nicotnost oby�ejn�ho �ivota a cht�l by ji vyhladit, i kdyby m�l u��t ohn� nebo �eleza� �, jak m�lk� bude sv�t, a� j� tu nebudu!</p><p>Nikdo je�t� netu��, ani ty, m�j mil�, jak� jsem j� um�lec. Ale proto pr�v� trp�m a ��k�m ti up��mn�, �e m� du�e b�v� n�kdy tak smutn� jako ty cyp�i�e, kter� se �ernaj� tam p�ed n�mi. T�ko je �lov�ku, m�-li sou�asn� n�st b��m� nejvy��� moci a nejv�t��ho talentu��</p><p>�Cel�m srdcem c�t�m s tebou, caesare, a se mnou i zem� a mo�e, nemluv� o Viniciovi, kter� t� zbo��uje.�</p><p>�I jeho jsem m�l v�dycky r�d,� �ekl Nero, �i kdy� slou�� Martovi, a ne M�z�m.�</p><p>�Vinicius slou�� p�edev��m Afrodit�,� odpov�d�l Petronius.</p><p>A najednou se rozhodl vy��dit synovcovu z�le�itost jedn�m z�tahem a odstranit z�rove� v�echna nebezpe��, kter� by mu mohla hrozit.</p><p>�Je zamilov�n jako Troilos do Kressidy,� �ekl.</p><p>�Dovol mu, pane, odjet do ��ma, jinak mi tu uschne.</p><p>V�, �e se ta lygijsk� d�vka, kterou jsi mu daroval, to rukojm�, op�t na�la a �e ji Vinicius, kdy� odj�d�l do Antia, nechal pod ochranou jist�ho Lina? Nezmi�oval jsem se ti o tom, proto�e jsi skl�dal sv�j hymnus, a to je d�le�it�j�� ne� v�ecko ostatn�. Vinicius z n� cht�l ud�lat svou milenku, ale kdy� se uk�zalo, �e je ctnostn� jako Lucretia, zamiloval se do jej� ctnosti a te� se s n� chce o�enit. Je to kr�lovsk� dcera, tak�e to jeho d�stojnost nijak nesn��, ale on je jako opravdov� voj�k: vzdych�, usych�, st�n�, ale �ek� na dovolen� sv�ho imper�tora.�</p><p>�Imper�tor nevyb�r� sv�m voj�k�m �eny. Na� tedy pot�ebuje m� svolen�?�</p><p>���kal jsem ti, pane, �e t� zbo��uje.�</p><p>�T�m sp� si m��e b�t jist m�m souhlasem. Je to hezk� d�v�e, ale p��li� �zk� v boc�ch. Augusta Poppaea si mi na ni st�ovala, �e uhranula v palatinsk�ch zahrad�ch na�e d�t셔</p><p>�Jen�e j� jsem �ekl Tigellinovi, �e na bohy nep�sob� zl� kouzla. Vzpom�n� si, bo�sk�, jak upadl do rozpak� a jak jsi ty s�m zvolal: ,Habet!��</p><p>�Vzpom�n�m.�</p><p>A oto�il se k Viniciovi:</p><p>�Miluje� ji tak, jak ��k� Petronius?�</p><p>�Miluji, pane!� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Rozkazuji ti tedy, abys jel hned z�tra do ��ma, o�enil se s n� a ne�el mi bez snubn�ho prstenu na o�i.�</p><p>�D�kuji ti, pane, cel�m srdcem i du��.�</p><p>��, jak je p��jemn� �init lidi ��astn�mi,� �ekl caesar. �Cel� �ivot bych necht�l d�lat nic jin�ho.�</p><p>�Proka� n�m je�t� jedno dobrodin�,� �ekl Petronius, �a oznam toto sv� rozhodnut� August�. Vinicius by se nikdy neodv�il pojmout za man�elku bytost, k n� Augusta c�t� nep��telstv�, ale ty, pane, rozpt�l� jedin�m slov��kem jej� v�hrady, a� j� ozn�m�, �e jsi to s�m rozk�zal.�</p><p>�Dobr�,� �ekl caesar. �Tob� a Viniciovi bych nedovedl odep��t nic.�</p><p>A zam��il sv� kroky k ville. Petronius a Vinicius �li s n�m, srdce napln�na radost� nad v�t�zstv�m. Vinicius se musil p�em�hat, aby se nevrhl Petroniovi kolem krku, proto�e te� se zd�lo, �e v�echny p�ek�ky a v�echna nebezpe�� jsou odstran�na.</p><p>V atriu villy bavili mlad� Nerva a Tullius Senecio hovorem Poppaeu a Terpnos a Diodoros ladili loutny.</p><p>Kdy� ve�el Nero dovnit�, sedl si na �idli vykl�danou �elvovinou, a po�eptav n�co do ucha �eck�mu ho��kovi, kter�ho m�l k ruce, �ekal.</p><p>Ho��k se za okam�ik vr�til se zlatou sk��nkou, Nero z n� vy�al n�hrdeln�k z velk�ch op�l� a �ekl:</p><p>�Klenoty hodn� dne�n�ho ve�era.�</p><p>�Hraj� v nich �erv�nky,� odpov�d�la Poppaea, p�esv�d�ena, �e n�hrdeln�k je ur�en j�.</p><p>Caesar chv�li hned zvedal, hned zase spou�t�l n�e ty r��ov� kameny, a� kone�n� �ekl:</p><p>�Vinicie, tento n�hrdeln�k d� jako dar ode mne mlad� lygijsk� kr�lovn�, s n� se ti rozkazuji o�enit.�</p><p>Poppaein zrak, pln� hn�vu a n�hl�ho �divu, sklouzl z caesara na Vinicia a nakonec spo�inul na Petroniovi.</p><p>Av�ak ten, naklon�n pohodln� p�es postrann� op�radlo k�esla, hladil krk harfy, jako by si cht�l p�esn� zapamatovat jeho tvary.</p><p>Zat�m Vinicius, pod�kovav za dar, p�istoupil k Petroniovi a �ekl:</p><p>�Jak se ti odvd���m za to, co jsi dnes pro mne u�inil?�</p><p>�Ob�tuj Euterp� p�rek labut�,� odpov�d�l Petronius, �vychvaluj caesarovy p�sn� a posm�vej se v�tb�m. Douf�m, �e od nyn�j�ka nebude �van� lv� ru�it sp�nek tv�j, ani tv� lygijsk� lilie.�</p><p>�Ne,� �ekl Vinicius, �te� jsem �pln� klidn�.�</p><p>�K� je v�m Fortuna p��zniva. Ale te� pozor, caesar s�hl op�t po forminze. Zataj dech, poslouchej a ro� slzy.�</p><p>Caesar skute�n� uchopil formingu a zvedl zrak vzh�ru. V s�le utichl hovor a lid� sed�li nehybn�, jako by zkamen�li. Jen Terpnos a Diodoros, kte�� m�li caesara doprov�zet, hled�li, ot��ej�ce hlavy, hned na sebe, hned na jeho �sta a o�ek�vali prvn� t�ny p�sn�.</p><p>Vtom se v�ak v p�eds�ni strhl ruch a hluk a po chv�li se za z�v�sem objevil nap�ed caesar�v propu�t�nec Fa�n a hned za n�m konsul Lecanius.</p><p>Nero svra�til obo��.</p><p>�Promi�, bo�sk� imper�tore,� �ekl ud�chan�m hlasem Fa�n, �v ��m� vypukl po��r! V�t�� ��st m�sta je v plamenech!� Kdy� usly�eli tuto zv�st, v�ichni vysko�ili ze sv�ch m�st. Nero odlo�il formingu a �ekl:</p><p>�Bohov�! Spat��m ho��c� m�sto a dop�i Troiku.�</p><p>Pak oslovil konsula:</p><p>�Jestli�e okam�it� vyjedu, uvid�m je�t� po��r?�</p><p>�Pane,� odpov�d�l konsul, bled� jako st�na, �nad m�stem je jedno mo�e plamen�. Kou� dus� obyvatele a lid� omdl�vaj� nebo se v ��lenstv� vrhaj� do ohn�</p><p>��m hyne, pane!�</p><p>Nastala chv�le ticha, kterou p�eru�il Vinici�v v�k�ik:</p><p>�Vae misero mihi!�</p><p>A mlad� mu� odhodil t�gu a jen v tunice vyb�hl z pal�ce.</p><p>Nero v�ak vzt�hl ruce k obloze a zvolal:</p><p>�B�da ti, posv�tn� m�sto Priamovo!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 20</p></title><p>Vinicius m�l sotva �as rozk�zat n�kolika otrok�m, aby jeli za n�m, a u� vysko�il na kon� a p�dil hlubokou noc� pr�zdn�mi ulicemi Antia sm�rem na Laurentum.</p><p>Stra�liv� zv�st ho uvrhla t�m�� do stavu ��lenstv� a zdivo�elosti, tak�e v n�kter�ch okam�ic�ch ani nev�d�l, co se s n�m d�je, a m�l jen pocit, �e na t�m� koni sed� za jeho z�dy ne�t�st�, a k�i��c mu do u��: ���m ho��!� �leh� jej i kon� a �ene je do onoho ohn�. Sklonil prostovlasou hlavu a� na krk kon� a p�dil vp�ed jen tak v tunice, naslepo, nedbaje p�ek�ek, o kter� se mohl rozt��tit. V tom tichu, v t� klidn� a hv�zdnat� noci vypadali jezdec a k��, zalit� m�s��n�m svitem, jako dva p��zraky ze sna. Idumsk� h�ebec sklopil u�i nazad, nat�hl krk a let�l jako st�ela kolem nehybn�ch cyp�i�� a b�l�ch vill, kter� v nich byly ukryty. Dusot kopyt na kamenn�ch desk�ch probouzel tu a tam psy, kte�� doprov�zeli podivn� zjev �t�kotem a po chv�li, znepokojeni jeho n�hl�m objeven�m, d�vali se do vyt�, zvedaj�ce �um�ky k m�s�ci. Otroci, kte�� jeli za Viniciem, m�li kon� mnohem hor��, a proto z�stali brzy vzadu. Vinicius prolet�l jako bou�e sp�c�m Laurentem a odbo�il k Ardeji, kde m�l�� stejn� jako v Aricii, v Bovillech a v Ustrinu�� od t� doby, co p�ijel do Antia, p�ipraven� kon�, aby mohl v co nejkrat��m �ase urazit vzd�lenost d�l�c� jej od ��ma. Maje to na pam�ti, vybi�ov�val z kon� posledn� s�ly. Za Ardeou se mu zd�lo, �e se obloha na severov�chod� potahuje r��ovou z���. Mohlo to b�t i sv�t�n�, proto�e bylo u� pozd� a den v �ervenci za��n� brzy. Av�ak Vinicius se nezdr�el v�k�iku zoufalstv� a vzteku, proto�e se mu zd�lo, �e je to z�� po��ru. Vzpomn�l si na Lecaniova slova: �Cel� m�sto je jedin� mo�e plamen�!� a m�l chv�li pocit, �e mu opravdu hroz� ��lenstv�, proto�e docela ztratil nad�ji, �e by mohl zachr�nit Lygii, ba t�eba jen dojet do ��ma d��ve, ne� se cel� m�sto zm�n� v jedinou hromadu popela. Jeho my�lenky byly te� je�t� rychlej�� ne� b�h kon� a hnaly se p�ed n�m jako hejno �ern�ch pt�k��� zoufal� a nestv�rn�. Nev�d�l sice, kter� ��st m�sta za�ala ho�et, soudil v�ak, �e Z�tib��, pln� nama�kan�ch dom�, skladi�� d�eva a d�ev�n�ch bud, v nich� se prod�vali otroci, mohlo se prvn� st�t pastvou plamen�. V ��m� doch�zelo dost �asto k po��r�m, p�i nich� stejn� �asto doch�zelo k p�epaden�m a k loupe��m, a to zvl�t� ve �tvrt�ch obydlen�ch chud�m a nap�l barbarsk�m lidem. Co se tedy mohlo d�t na Z�tib��, kter� bylo p�ece pele�� ch�try, poch�zej�c� ze v�ech kout� sv�ta? Tu se mihl Viniciovou hlavou Ursus se svou nadlidskou silou, jen�e i kdyby to byl t�eba tit�n, a ne �lov�k, co zm��e proti ni�iv� s�le ohn�? A dal�� m�ra, kter� tla�ila ��m u� dlouh� l�ta, to byl strach p�ed vzpourou otrok�. Pov�dalo se, �e statis�ce t�chto lid� sn� o Spartakov�ch �asech a �ekaj� jen na p��hodn� okam�ik, aby se mohli chopit zbran� proti sv�m utla�ovatel�m a proti m�stu. A te� nastal takov� okam�ik! Je mo�n�, �e tam, ve m�st�, zu�� krom� po��ru i masakr a boj. Je mo�n�, �e se na m�sto vrhli i praetori�ni a vra�d� na caesar�v rozkaz. A Viniciovi vstaly n�hle hr�zou vlasy na hlav�. Vzpomn�l si na v�echny rozhovory o po��rech m�st, kter� se v posledn� dob� s podivnou hou�evnatost� vedly u caesarova dvora, vzpomn�l si na caesarovy st�nosti, �e mus� l��it ho��c� m�sto, ani� kdy vid�l skute�n� po��r, na jeho pohrdavou odpov�� Tigellinovi, kter� sliboval zap�lit Antium anebo um�l� d�ev�n� m�sto, a kone�n� na caesarovo na��k�n� na ��m a na zap�chaj�c� uli�ky na Subu�e.</p><p>Ano! To caesar dal zap�lit m�sto! On jedin� se toho mohl odv�it a jedin� Tigellinus se mohl uvolit takov� rozkaz vykonat. Ale ho��-li ��m na caesar�v rozkaz, kdo pak m��e zaru�it, �e i obyvatelstvo nebude na jeho rozkaz vyvra�d�no? Ten netvor je schopen i takov�ho �inu. Tedy po��r, vzpoura otrok� a masakr! Jak� to stra�n� chaos, jak� rozpout�n� ni�iv�ch �ivl� a lidsk� zv��eckosti! A v tom v�em je Lygie! Viniciovo st�n�n� se m�silo s chrapotem a st�n�n�m kon�, kter� b�el po silnici, je� k Aricii neust�le stoupala, u� z posledn�ch sil. Kdo vyrve Lygii z ho��c�ho m�sta a kdo ji m��e zachr�nit? Te� si Vinicius docela lehl na kon� a zabo�il prsty do h��vy, schopen zakousnout se v bolesti do ko�sk�ho krku. Ale v tom okam�iku n�jak� jezdec, �enouc� se tak� jako vich�ice, jen�e na opa�nou stranu, do Antia, k�ikl, kdy� ho m�jel: �Roma hyne!� a p�dil d�l. K Viniciov�m u��m dol�tlo jen je�t� slovo �bohov�; zbytek p�ehlu�il dusot kopyt. Av�ak toto slovo zp�sobilo, �e se vzpamatoval. Bohov�! Vinicius vzty�il pojednou hlavu, vzt�hl ruce k obloze pokryt� hv�zdami a za�al se modlit: �Ne v�s vz�v�m, jich� chr�my planou, ale Tebe! Ty s�m jsi trp�l, Ty jedin� jsi milosrdn�! Ty jedin� jsi ch�pal lidskou bolest! Tys p�i�el na sv�t, abys nau�il lidi soucitu, uka� jej tedy te�!</p><p>Jsi-li takov�, jak to o tob� ��kaj� Petr a Pavel, zachra� mi Lygii. Vezmi ji do n�ru�e a vynes z plamen�. Ty to m��e�! Vra� mi ji a j� ti d�m svou krev. A nechce�-li to u�init pro mne, u�i� to pro ni. Ona t� miluje a d�v��uje ti. Slibuje� �ivot a �t�st� po smrti, ale �t�st� po smrti ji nemine, ona v�ak nechce je�t� um�rat. Nech ji ��t. Vezmi ji na ruce a vynes ji z ��ma. Ty to m��e�� Leda �e bys necht�l��</p><p>A tu p�estal, proto�e c�til, �e dal�� modlitba by se mohla zm�nit v hrozbu. B�l se urazit Boha ve chv�li, kdy nejv�ce pot�eboval jeho slitov�n� a dobrodin�. Ulekl se p�i pouh�m pomy�len� na to, a aby si v my�lenk�ch nep�ipustil ani st�n hrozby, za�al znovu �lehat kon�, a to t�m sp�e, �e ve svitu m�s�ce se p�ed n�m b�laly zdi Aricie, le��c� na p�li cesty do ��ma. Za n�jakou chv�li prol�tl tryskem kolem Merkurova chr�mu, kter� st�l v h�ji p�ed m�stem. U� tu z�ejm� v�d�li o ne�t�st�, proto�e p�ed chr�mem bylo neobvykle ru�no. V letu spat�il Vinicius na schodech a mezi sloupy roje lid�, sv�t�c�ch si pochodn�mi, lid�, kte�� se tla�ili pod ochranu tohoto boha. Av�ak cesta nebyla u� ani tak pr�zdn�, ani tak voln� jako za Ardeou. Davy sp�chaly sice do h�je postrann�mi p�inami, ale i na hlavn� silnici post�valy skupinky, kter� rychle uskakovaly p�ed p�d�c�m jezdcem. Z m�sta se oz�val �umot hlas�.</p><p>Vinicius se tam v��til jako vich�ice, poraziv a po�lapav cestou n�kolik lid�. Ze v�ech stran ho obklopily v�k�iky: ���m ho��! M�sto je v plamenech! Bohov�, zachra�te ��m!�</p><p>K�� klop�tl, ale str�en pevnou rukou, sedl si na zadn� nohy p�ed kr�mou, kde m�l Vinicius dal��ho kon� na v�m�nu. Otroci, jako by o�ek�vali p�n�v p��chod, st�li p�ed kr�mou a na jeho rozkaz b�eli o p�ekot pro nov�ho kon�. Vinicius v�ak spat�il odd�l des�ti j�zdn�ch praetori�n�, kte�� jeli z�ejm� z m�sta do Antia se zpr�vami. P�isko�il k nim a za�al se vypt�vat:</p><p>�Kter� ��st m�sta ho��?�</p><p>�Kdo jsi?� zeptal se des�tn�k.</p><p>�Vinicius, vojensk� tribun a augusti�n! Odpov�z, je-li ti �ivot mil�!�</p><p>�Po��r vypukl, pane, v kr�mc�ch u Velik�ho cirku.</p><p>Kdy� n�s vyslali, byl st�ed m�sta v plamenech.�</p><p>�A Z�tib��?�</p><p>�Plameny tam dosud nedo�ly, ale zachvacuj� s nezadr�itelnou silou nov� a nov� �tvrti. Lid� hynou ��rem a v kou�i a jak�koli z�chrana je nemo�n�.�</p><p>V tom okam�iku podali Viniciovi nov�ho kon�.</p><p>Mlad� tribun na� vysko�il a hnal se d�le.</p><p>Jel te� na Albanum, nech�vaje stranou Albalongu a jej� n�dhern� jezero. Silnice z Aricie stoupala do vr�ku, kter� zcela zacl�n�l obzor i Albanum, le��c� na jeho druh� stran�. Vinicius v�ak v�d�l, �e a� vyjede na vrcholek, spat�� nejen Bovilly a Ustrinum, kde na n�ho �ekaj� nov� kon�, n�br� i ��m. Za Albanem se toti� prost�rala po obou stran�ch Appiovy cesty rovn�, n�inat� Kampanie, po n� se k m�stu t�hly jen ark�dy akvaduktu, tak�e u� nic nebr�nilo rozhledu.</p><p>�S vrcholku spat��m plameny,� ��kal si.</p><p>A znovu za�al pob�zet kon�.</p><p>Av�ak je�t� ne� dosp�l na vrchol kopce, uc�til v obli�eji z�van v�tru a s n�m dol�tl k jeho ch��p� z�pach kou�e.</p><p>A vtom za�al zl�tnout i vrcholek pahorku.</p><p>�Z��e!� pomyslil si Vinicius.</p><p>Noc v�ak bledla u� dlouho, rozb�esk p�ech�zel ve sv�t�n� a na v�ech bl�zk�ch kopc�ch sv�tily u� tak� zlat� a r��ov� z�blesky, kter� mohly poch�zet stejn� od po��ru jako od �erv�nk�. Vinicius dosp�l na vrcholek a zde ho ohromila stra�n� pod�van�.</p><p>Cel� n�ina byla pokryta d�my, tvo��c�mi jakoby jedin�, t�sn� nad zem� se v�lej�c� mrak, v n�m� zmizela m�sta, akvadukty, villy, stromy; a na konci t� �ed�, stra�n� plochy ho�elo na pahorc�ch m�sto.</p><p>Po��r v�ak nem�l podobu ohniv�ho sloupu, jak tomu b�v�, ho��-li jednotliv�, by� sebev�t�� budova.</p><p>Byl to sp�e dlouh� p�s, podobaj�c� se �erv�nk�m.</p><p>Nad t�m p�sem se vzn�el jakoby n�sep kou�e, m�sty �pln� �ern�, m�sty hraj�c� do r��ova a do krvava, soust�ed�n�, nafoukl�, hust�, p�evaluj�c� se jako had, kdy� se st��� a op�t natahuje. Tento stra�n� val jako by chv�lemi zavaloval i ohniv� p�s, tak�e se zu�oval do pouh� stu�ky, ale chv�lemi jej zase ohe� oza�oval zezdola a m�nil jeho spodn� chuchvalce v ohniv� vlny.</p><p>Kou� i plameny se t�hly od jednoho konce obzoru k druh�mu, ohrani�uj�ce jej jako p�s lesa. Sabinsk� vrchy nebylo v�bec vid�t.</p><p>Viniciovi se na prv� pohled zd�lo, �e to neho�� jen m�sto, ale cel� sv�t a �e se z toho oce�nu ohn� a d�mu nem��e zachr�nit ��dn� bytost.</p><p>Od po��ru v�l st�le siln�j�� v�tr a p�in�el z�pach sp�leniny a �oud, kter� zahaloval zrak�m i docela bl�zk� p�edm�ty. Byl u� jasn� den a slunce oz��ilo vrcholky nad Albsk�m jezerem. Av�ak jasn� zlat� rann� paprsky se zd�ly skrz �oud rezav� a nedomrl�. Vinicius, sj�d�je k Albanu, dost�val se do st�le hust��ho a neproniknuteln�j��ho kou�e. M�ste�ko samo bylo v n�m docela pono�eno. Zneklidn�n� lid� se vyhrnuli do ulic a bylo hr�za pomyslit, co se asi d�je v ��m�, kdy� u� tady se t�ce d�chalo.</p><p>Vinicia se zmocnilo op�t zoufalstv� a hr�zou mu za�aly vst�vat vlasy na hlav�. Pokou�el se v�ak ut�ovat, jak mohl. �Nen� mo�n�,� uva�oval, �aby cel� m�sto vzplanulo najednou. V�tr vane od severu a �ene d�m jen sem na tu stranu. Na druh� stran� takov� d�m nebude. Z�tib��, odd�leno od ostatn�ho m�sta �ekou, se snad zachr�nilo docela, ale i kdyby ne, Ursus bude m�t dost �asu, aby se i s Lygi� dostal Janiculskou branou Ven a unikl tak nebezpe��. A nen� tak� mo�n�, aby zahynulo v�echno obyvatelstvo a aby m�sto, kter� vl�dne sv�tu, bylo i se sv�mi obyvateli smaz�no z povrchu zemsk�ho. V�dy� dokonce i v dob�van�ch m�stech, kde zu�� ohe� i masakr, z�st�v� v�dycky jist� po�et lid� na�ivu. Pro� by tedy musila zahynout pr�v� Lygie?</p><p>V�dy� nad n� bd� B�h, kter� s�m zv�t�zil nad smrt�!�</p><p>Uva�uje takto, za�al se znovu modlit a podle oby�eje, jemu� byl zvykl�, sliboval Kristovi velik� ob�ti a dary.</p><p>Kdy� projel Albanem, jeho� obyvatelstvo sed�lo t�m�� v�echno na st�ech�ch a na stromech a d�valo se na ��m, uklidnil se trochu a z�skal op�t rozvahu. Napadlo mu tak�, �e o Lygii pe�uje nejen Ursus, n�br� i Linus a apo�tol Petr. U� pouh� pomy�len� na to mu vlilo do srdce novou nad�ji. Petr byl pro n�ho v�dycky z�hadnou, ba t�m�� nadlidskou bytost�. Od okam�iku, kdy ho sly�el v Ostrianu, utkv�l v n�m podivn� dojem, o n�m� psal na po��tku sv�ho pobytu v Antiu Lygii: �e toti� ka�d� slovo tohoto starce je pravda nebo se pravdou mus� st�t. Bli��� zn�most, kterou uzav�el s apo�tolem za sv� nemoci, tento dojem je�t� pos�lila a zm�nila jej v nezlomnou v�ru. Jestli�e tedy Petr po�ehnal jeho l�sce a sl�bil mu Lygii, pak nem��e Lygie zahynout v plamenech. M�sto m��e sho�et, ale ani jisk�i�ka z po��ru nepadne na jej� �at. Po bezesn� noci, ��len� j�zd� a vnit�n�m ot�esu za�alo se te� Vinicia zmoc�ovat podivn� vytr�en�, v n�m� se mu zd�lo mo�n� v�echno: Petr ud�l� nad plameny k��, jedin�m slovem je otev�e a oni projdou v bezpe�� ohnivou alej�. A Petr p�ece zn� v�ci budouc�, p�edv�dal tedy bezpochyby i tuto katastrofu, jak by tedy mohl nevarovat a nevyv�st z m�sta k�es�any a s nimi i Lygii, kterou miluje jako vlastn� dceru? A Viniciovo srdce se za�alo napl�ovat st�le v�t�� nad�j�. Napadlo mu, �e ut�kaj�-li z m�sta, mohl by je naj�t v Bovillech nebo je potkat cestou.</p><p>Mo�n� �e se mezi t�mito domy, rozset�mi te� st�le hust�ji po cel� Kampanii, objev� u� v p��t�m okam�iku milovan� obli�ej.</p><p>Zd�lo se mu to t�m pravd�podobn�j��, �e potk�val na silnici st�le v�ce lid�, kte�� opustili m�sto a jeli do Albsk�ch hor, aby se zachr�nili p�ed po��rem a dostali se za hranice d�mu. Nebyl je�t� ani v Ustrinu a musel zpomalit, proto�e na silnici byl velk� n�val. Krom� p��ch lid�, nesouc�ch sv� v�ci na z�dech, potk�val obt�en� kon�, muly, vozy nalo�en� majetkem a kone�n� i lektiky, v nich� otroci nesli bohat�� ob�any. Ustrinum bylo u� tak nabito uprchl�ky z ��ma, �e bylo nesnadn� protla�it se davem. Na n�m�st�, pod sloupov�m chr�m� a na ulic�ch se to uprchl�ky jen hem�ilo. Tu a tam za�ali u� lid� rozb�jet stany, pod nimi� m�ly naj�t �tulek cel� rodiny. Jin� t�bo�ili pod �ir�m nebem, k�i��ce, vz�vaj�ce bohy nebo prokl�naj�ce sv�j osud. V tom v�eobecn�m zd�en� bylo t�ko se na n�co doptat. Lid�, kter� Vinicius oslovoval, neodpov�dali bu� v�bec, anebo k n�mu pozvedli o�i d�sem nap�l ��len� a odpov�dali, �e hyne m�sto i sv�t. Od ��ma proudily nov� a nov� davy mu��, �en a d�t�, zvy�uj�ce je�t� zmatek a n��ek.</p><p>N�kte�� se v tla�enici navz�jem ztratili a te� se zoufale hledali. Jin� se bili o m�sta k t�bo�en�. Houfy polodivok�ch pastevc� z Kampanie p�it�hly do m�ste�ka, hledaj�ce tu �erstv� zpr�vy anebo p��le�itost ke kr�de��m, kter� jim usnad�oval zmatek. Skupiny otrok� v�ech n�rodnost� a gladi�tor� za�aly tu a tam plenit domy a villy v m�st� a b�t se s voj�ky, kte�� br�nili obyvatele.</p><p>Teprve sen�tor Iunius, kter�ho Vinicius spat�il v hlou�ku batavsk�ch otrok� p�ed kr�mou, podal mu p�esn�j�� zpr�vu o po��ru. Ohe� vypukl opravdu u Velk�ho cirku, v m�stech mezi Palatinem a Caeliem, av�ak roz���il se s nepochopitelnou rychlost�, tak�e zachv�til cel� st�ed m�sta. Od Brennov�ch dob nepotkala m�sto takov� katastrofa. Cirk sho�el cel�, stejn� jako kr�mky a domy kolem, vypr�v�l Iunius, Aventinum a Caelius jsou v ohni. Plameny obe�ly Palatin a dostaly se na Cariny�</p><p>Iunius, jen� m�l na Carin�ch n�dhernou insulu plnou um�leck�ch d�l, kter� nesm�rn� miloval, nabral p�i t�chto slovech hrst �pinav�ho prachu, posypal si j�m hlavu a chv�li zoufale b�doval.</p><p>Ale Vinicius ho uchopil za ramena a zat��sl j�m.</p><p>�I m�j d�m je na Carin�ch,� �ekl, �ale kdy� hyne v�ecko, a� zhyne i on.�</p><p>Potom si vzpomn�l, �e Lygie mohla uposlechnout jeho rady a p�est�hovat se k Aul�m.</p><p>�A Vicus Patricius?� zeptal se.</p><p>�V plamenech!� odpov�d�l i Iunius.</p><p>�A Z�tib��?�</p><p>Iunius na� udiven� pohl�dl.</p><p>�Copak Z�tib��!� �ekl a dlan�mi si sev�el zbolav�l� skr�n�.</p><p>�Mn� z�le�� na Z�tib�� v�ce ne� na cel�m ��m�,� vyk�ikl prudce Vinicius.</p><p>�Pak se tam tedy dostane� leda po Via Portuensis, proto�e pod Aventinem t� udus� ��r� Z�tib��?� Nev�m. Ohe� tam snad je�t� nemohl proniknout, ale zda tam v tomto okam�iku u� nepronikl, to v�d� jen bozi��</p><p>Tu Iunius na okam�ik zav�hal a pak �ekl ztlumen�m hlasem:</p><p>�V�m, �e m� neprozrad�, pov�m ti tedy, �e to nen� oby�ejn� po��r. Cirk zak�zali hasit� S�m jsem to sly�el� Kdy� za�aly ho�et domy kolem, volaly tis�ce hlas�: ,Smrt t�m, kdo� has�!� N�jac� lid� prob�haj� m�stem a h�zej� do dom� ho��c� pochodn� Naopak lid se zase bou�� a vol�, �e m�sto ho�� na rozkaz. Nic v�c ti ne�eknu. B�da m�stu, b�da n�m v�em i mn�! To, co se tam d�je, lidsk� jazyk nevypov�. Lid� hynou v ohni nebo se navz�jem vra�d� v tla�enici� To je konec ��ma!�</p><p>A znovu za�al opakovat: �B�da m�stu i n�m!�, av�ak Vinicius vysko�il na kon� a vyrazil vp�ed po Appiov� silnici.</p><p>Jen�e te� se sp�e jen prod�ral �ekou lid� a povoz� val�c�ch se z m�sta.</p><p>M�sto, zachv�cen� stra�liv�m po��rem, le�elo nyn� p�ed Viniciem jako na dlani� Od mo�e plamen� a kou�e s�lal hrozn� ��r a lidsk� v�k�iky nebyly s to p�ehlu�it praskot a hukot ohn�.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 21</p></title><p>��m v�ce se Vinicius bl�il k m�stsk�m hradb�m, t�m mu bylo jasn�j��, �e nebylo tak nesnadn� dostat se k ��mu, jak bude nesnadn� proniknout do st�edu m�sta. Bylo t�k� se protla�it po Appiov� silnici, proto�e byla pln� lid�. Domy, pole, h�bitovy, zahrady a chr�my, le��c� po obou jej�ch stran�ch, se p�em�nily v t�bo�i�t�.</p><p>V Martov� chr�mu, stoj�c�m hned u Porta Appia, vyrazil dav dve�e, hledaje uvnit� �tulek na noc. Na h�bitovech obsazovali lid� v�t�� hrobky a sv�d�li o n� bitky, p�i nich� tekla i krev. Ustrinum se sv�m zmatkem zd�lo se te� jen lehk�m n�znakem toho, co se d�lo p�ed branami sam�ho m�sta. Zmizely ve�ker� ohledy na z�vaznost z�kon�, na ��edn� postaven�, na rodinn� svazky, na rozd�ly stavu. Bylo vid�t otroky, jak bij� klacky m욝any. Gladi�to�i, opil� v�nem uloupen�m v Emporiu, shlukli se do velk�ch houf� a prob�hali s divok�m k�ikem t�bo�i�ti u silnice, rozh�n�j�ce lidi, v�e ni��ce a loup�ce. Spousta barbar�, vystaven�ch ve m�stech na prodej, pout�kala z prodejn�ch bud. Po��r a z�huba m�sta znamenaly pro n� konec otroctv� a hodinu pomsty z�rove�. A tak, zat�mco dom�c� obyvatelstvo, kter� ztr�celo v ohni v�echen majetek, zoufale vztahovalo ruce k boh�m a modlilo se o z�chranu, barba�i rozh�n�li s radostn�m vyt�m z�stupy, stahovali lidem od�v z t�la a zmoc�ovali se mlad��ch �en. S nimi se spojovali otroci, kte�� slou�ili v ��m� u� dlouho, chu�asi nemaj�c� na t�le nic ne� vln�nou z�st�ru kolem bok�, stra�n� individua z r�zn�ch brloh�, individua, kter� jsi ve dne na ulic�ch nikdy nevid�l a jejich� existenci v ��m� jsi mohl sotva tu�it. Tento dav Asiat�, Afri�an�, �ek�, Thr�k�, Germ�n� a Britan�, v��skaj�c� v�emi jazyky sv�ta, divok� a rozv�n�n�, ��lel, proto�e se domn�val, �e nade�la chv�le, kdy si m��e vynahradit l�ta utrpen� a b�dy. Nad tou rozvln�nou lidskou tla�enic� se v z�blesc�ch slunce a po��ru mihotaly p�ilby praetori�n�, pod jejich� ochranu se ut�kalo klidn�j�� obyvatelstvo a kte�� musili na mnoha m�stech za�to�it na rozb�sn�nou ch�tru. Vinicius vid�l za sv�ho �ivota dost dob�van�ch m�st, ale jeho o�i se nikdy ned�valy na pod�vanou, v n� by se zoufalstv�, slzy, bolest, n��ek, divok� radost, ��lenstv�, vztek a rozb�sn�nost spojily dohromady v tak nesm�rn� chaos.</p><p>A nad tou vln�c� se, polo��lenou lidskou ma�kanic� hu�el po��r, ho�elo na pahorc�ch nejv�t�� m�sto sv�ta, s�lalo do toho zmatku sv�m ohniv�m dechem a zahalovalo jej d�mem, nad n�m� nebylo u� vid�t modrou oblohu. S nejv�t��m �sil�m, vyd�vaje se co chv�li v nebezpe�� �ivota, dorazil kone�n� mlad� tribun k Appiov� br�n�, ale tu poznal, �e �tvrt� Porta Capena se do m�sta nedostane, a to nejen pro tla��c� se z�stupy lid�, n�br� i pro stra�n� ��r, od n�ho� se hned za branou chv�l v�echen vzduch. Most u Porta Trigemina, proti chr�mu Bony Dey tehdy je�t� nest�l, a tak, cht�l-li se dostat za Tiber, musel se protla�it a� ke Kolov�mu mostu; to znamenalo projet kolem Aventina ��st� m�sta zalitou jedin�m mo�em plamen�. Bylo to naprosto nemo�n�. Vinicius pochopil, �e se mus� vr�tit sm�rem k Ustrinu, tam odbo�it z Appiovy silnice, p�ejet �eku pod m�stem a dostat se na Via Portuensis, kter� vedla p��mo na Z�tib��. Ani to v�ak nebylo snadn�, proto�e na Appiov� silnici byl st�le v�t�� zmatek. Musel by si tudy klestit cestu leda me�em a Vinicius nebyl ozbrojen, proto�e opustil Antium tak, jak ho zpr�va o po��ru zastihla v caesarov� ville. Av�ak u Merkurova pramene uvid�l zn�m�ho praetori�nsk�ho centuriona, kter� br�nil v �ele n�kolika des�tek lid� p��stup do obvodu chr�mu. Vinicius mu rozk�zal, aby jel za n�m, a centurio, kdy� poznal tribuna, neodv�il se rozkazu odporovat.</p><p>Vinicius se ujal s�m veden� odd�lu, a zapomenuv pro tento okam�ik na Pavlovy v�klady o l�sce k bli�n�mu, zatla�oval a rozt�nal p�ed sebou dav, a to se sp�chem, kter� se stal osudn� mnoh�m, kdo� nesta�ili v�as uhnout. Pron�sledovaly je kletby a spr�ky kamen�, av�ak Vinicius si toho nev��mal, cht�je se co nejrychleji dostat na voln�j�� m�sta. P�esto v�ak postupovali kup�edu jen s nejv�t��m �sil�m. Lid�, kte�� se u� ut�bo�ili, necht�li voj�k�m uh�bat z cesty a prokl�nali nahlas caesara i praetori�ny. Na n�kter�ch m�stech se dav stav�l hroziv� na odpor. K Viniciovu sluchu dol�haly hlasy obvi�uj�c� Nerona, �e zap�lil m�sto. Lid� otev�en� hrozili smrt� jemu i Poppaei. V�k�iky: �Sannio!�, �Histrio!� (�a�ek, komediant) a �Matkovrah!� rozl�haly se kolem na ka�d�m kroku. N�kte�� volali, aby Nerona odvlekli k Tiberu, jin� zase, �e ��m byl u� dost trp�liv�. Bylo jasn�, �e tyto v�hr��ky se mohou prom�nit v otev�enou vzpouru, kter� m��e vypuknout ka�d�m okam�ikem, najde-li se v�dce. Zat�m se vztek a zoufalstv� dav� vyb�jely na praetori�nech, kte�� se nemohli dostat z tla�enice tak� proto, �e cestu zatarasovaly hromady v�c� vynesen�ch narychlo z ohn�: truhly a sudy s potravinami, r�zn� cenn�j�� kusy za��zen�, n�dob�, d�tsk� kol�bky, lo�n� p�ikr�vky, vozy a ru�n� nos�tka. Tu a tam do�lo k st�etnut�m, ale praetori�ni si dovedli rychle poradit s bezbrann�m lidem.</p><p>Kdy� Vinicius s n�mahou p�ejel nap��� Latinskou, Numiciovu, Ardejskou, Lavinijskou a Ostijskou silnici, vyh�baje se p�i tom vill�m, zahrad�m, h�bitov�m a chr�m�m, dostal se kone�n� do m�ste�ka zvan�ho Vicus Alexandrii, za n�m� se p�epravil p�es Tiber. Zde u� bylo voln�ji a m�n� kou�e. Od uprchl�k�, kter�ch v�ak bylo dost i tady, se dozv�d�l, �e na Z�tib�� zachv�til po��r jen n�kter� uli�ky, ale �e se p�ed silou plamen� nezachr�n� ur�it� nic, proto�e tam jsou lid�, kte�� ohe� �mysln� zakl�daj� a zakazuj� hasit, k�i��ce, �e to d�laj� na rozkaz. Mlad� tribun nebyl te� u� v�bec na pochyb�ch, �e to skute�n� caesar dal zap�lit ��m, a pomsta, o kterou volaly davy, zd�la se mu spr�vn� a spravedliv�. Nebo� co hor��ho mohl ud�lat t�eba Mithridates nebo kter�koli nejzaryt�j�� nep��tel ��ma? M�ra byla dovr�ena, ��lenstv� bylo u� p��li� zvrhl� a lidsk� �ivot v n�m se stal nemo�n�. Vinicius v��il, �e Neronova hodina odbila, �e tyto trosky, v n� se rozpad� m�sto, musej� zavalit zvrhl�ho �a�ka i se v�emi jeho zlo�iny. Kdyby se na�el �lov�k dost sm�l�, aby se postavil do �ela zoufal�mu obyvatelstvu, mohlo by k tomu doj�t v n�kolika hodin�ch. Tu se za�aly Viniciovou hlavou m�hat odv�n� a pomstychtiv� my�lenky: a co kdyby to ud�lal on? Rodinu Vinici�, z n� vze�la a� do ned�vn�ch �as� cel� �ada konzul�, znal cel� ��m. Davy pot�ebuj� jen jm�no. V�dy� u� jednou, kdy� bylo odsouzeno k smrti �ty�i sta otrok� praefekta Pedania Secunda, nedo�lo jen tak tak ke vzpou�e a k ob�ansk� v�lce, co by se tedy stalo dnes, tv��� v tv�� t� stra�n� katastrof�, daleko nejv�t�� ze v�ech, kter� postihly ��m za t�ch osm stolet� jeho existence.</p><p>Kdo svol� Quirity do zbran� (uva�oval Vinicius), ten ur�it� svrhne Nerona a s�m se od�je do purpuru. Pro� by to tedy nem�l u�init on? Je state�n�j��, energi�t�j�� a mlad�� ne� ostatn� augusti�ni� Nero sice vel� t�iceti legi�m, stoj�c�m na hranic�ch imp�ria, ale co�pak se p�i zv�sti o sp�len� ��ma a jeho chr�m� nevzbou�� i tyto legie a jejich velitel�? A tak by se on, Vinicius, mohl st�t caesarem. Mezi augusti�ny se p�ece �ept�, �e jak�si pror��ek p�edpov�d�l purpur Othonovi. Je snad Vinicius hor�� ne� on? A snad by mu v tom pomohl svou bo�skou moc� i Kristus? Nen� to nakonec jeho vnuknut�? �K� by tomu tak bylo!� zvolal v duchu Vinicius. Pak by se pomstil Neronovi za to, �e uvrhl Lygii do nebezpe��, i za sv�j neklid, zavedl by vl�du spravedlnosti a pravdy, ���il by Kristovo u�en� od Eufratu a� k ml�n�m b�eh�m Brit�nie a z�rove� by od�l do purpuru Lygii a u�inil ji pan� sv�ta.</p><p>Av�ak tyto my�lenky, vy�lehnuv�� mu z hlavy jako snop jisker z ho��c�ho domu, brzy jako jiskry zhasly. Nap�ed mus� zachr�nit Lygii. Hled�l nyn� na katastrofu zbl�zka, znovu se ho tedy zmocnil strach, a kdy� vid�l to mo�e plamen� a d�mu, kdy� st�l te� tv��� v tv�� stra�n� skute�nosti, ona d�v�ra, s n� v��il, �e apo�tol Petr zachr�n� Lygii, zmizela z jeho srdce docela. Podruh� se ho zmocnilo zoufalstv�, a tak, kdy� se dostal na Via Portuensis, kter� vedla p��mo na Z�tib��, nevzpamatoval se a� v br�n�, kde mu opakovali to, co ��kali p�edt�m uprchl�ci, �e toti� v�t�ina t�to �tvrti nen� dosud zachv�cena po��rem, i kdy� se po��r roz���il na n�kolika m�stech u� i za �eku.</p><p>Av�ak i Z�tib�� bylo pln� kou�e a prchaj�c�ch dav�, jimi� se prod�rat bylo je�t� nesnadn�j�� ne� p�edt�m, proto�e lid� zde m�li v�ce �asu, a tak zachra�ovali v�ce v�c�. Sama hlavn� P��stavn� silnice byla jimi na mnoha m�stech docela zatarasena a u Augustovy naumachie se jich kupily cel� hromady. U��� uli�ky, v nich� se nahromadilo v�ce kou�e, byly doslova nep��stupn�. Obyvatelstvo z nich ut�kalo v tis�c�ch. Vinicius vid�l cestou srdcervouc� sc�ny. Dv� lidsk� �eky, val�c� se proti sob�, setkaly se nejednou v �zk�m pr�chodu, p�etla�ovaly se navz�jem a bojovaly proti sob� na �ivot a na smrt. Lid� se bili a �lapali jedni po druh�ch. Rodiny se ve zmatku navz�jem ztr�cely, matky volaly zoufale sv� d�ti. Viniciovi vst�valy vlasy na hlav� p�i pomy�len�, co se asi d�je v m�stech bl�e po��ru.</p><p>V tom k�iku a zmatku se mohl t�ko na n�co vypt�vat nebo rozum�t jednotliv�m v�k�ik�m. Co chv�li se z druh�ho b�ehu �eky p�ivalily nov� chuchvalce d�mu, �ern�ho a tak t�k�ho, �e se v�lely t�sn� p�i zemi a zahalovaly domy, lidi a v�echny p�edm�ty, tak jak je zahaluje noc. Av�ak v�tr, zp�soben� po��rem, je op�t rozv�val a Vinicius mohl postupovat op�t d�le sm�rem k uli�ce, kde st�l Lin�v d�m. Vedro �ervencov�ho dne, zn�soben� ��rem s�laj�c�m od ho��c�ch �tvrt�, bylo u� nesnesiteln�. Kou� �t�pal do o��, pl�ce m�ly nedostatek vzduchu. Dokonce i ti, kdo� z�stali dosud v domech, proto�e doufali, �e se plameny neroz���� za �eku, za�ali nyn� sv� domy opou�t�t, tak�e se tla�enice zv�t�ovala hodinu od hodiny. Praetori�ni prov�zej�c� Vinicia z�stali vzadu. V tom n�valu poranil n�kdo kladivem jeho kon�, tak�e za�al pohazovat krv�cej�c� hlavou, vzp�nat se a odm�tat jezdci poslu�nost. Lid� poznali Vinicia po bohat� tunice augusti�na a okam�it� se kolem ozvaly v�k�iky: �Smrt Neronovi a jeho �h���m!� Nastal okam�ik hroziv�ho nebezpe��. Na Vinicia se nap��hly stovky rukou, av�ak vypla�en� k�� s n�m usko�il, rozdup�vaje lidi, a z�rove� se p�ivalila nov� vlna �ern�ho kou�e a zahalila ulici do tmy. Vinicius vid�l, �e neprojede, sesko�il tedy na zem a b�el p�ky, prod�raje se pod�l zdi a tu a tam vy�k�vaje, a� ho mine prchaj�c� dav. V duchu si ��kal, �e je to zbyte�n� �sil�. Lygie m��e b�t u� mimo m�sto, m��e se pr�v� te� zachra�ovat �t�kem. A snaz�� by bylo naj�t �pendl�k na b�ehu mo�e ne� ji v t� ma�kanici a v tom chaosu. Vinicius v�ak cht�l dorazit k Linovu domu t�eba za cenu �ivota.</p><p>Chv�lemi se zastavoval a prot�ral si o�i. Utrhl lem tuniky, p�itiskl si jej k nosu a k �st�m a tak b�el d�le.</p><p>��m v�ce se bl�il k �ece, t�m stra�n�j�� byl ��r kolem n�ho. Vinicius v�d�l, �e po��r vypukl v okol� Velk�ho cirku, a proto zpo��tku soudil, �e ��r s�l� od jeho doho��vaj�c�ch zbytk�, od Fora Boarium a od Velabra, kter� le�ely nedaleko a po��r je tedy musel zachv�tit tak�. Av�ak horko bylo u� nesnesiteln�. Jak�si uprchl�k, posledn�, kter�ho tu Vinicius spat�il, sta�ec o berl�ch, vyk�ikl: �Nep�ibli�uj se k Cestiovu mostu!</p><p>Cel� ostrov je v plamenech!� Nemohl se u� d�le odd�vat iluz�m. Na z�krutu k Vicu Iudaeorum, na kter�m st�l Lin�v d�m, spat�il mlad� tribun v mraku kou�e plameny: ho�el nejen ostrov, n�br� i Z�tib��, p�inejmen��m druh� konec uli�ky, v n� bydlila Lygie.</p><p>Vinicius si v�ak pamatoval, �e kolem Linova domu je zahrada, za n� je sm�rem k Tiberu nep��li� rozs�hl�, ale nezastav�n� pole. Tato my�lenka mu dodala nad�je. Ohe� se mohl na tomto pr�zdn�m m�st� zastavit.</p><p>V t� nad�ji b�el d�le, t�eba�e ka�d� z�van v�tru p�in�el u� nejen kou�, ale i tis�ce jisker, kter� mohly rozn�tit po��r na druh�m konci uli�ky a od��znout mu zp�te�n� cestu.</p><p>Kone�n� v�ak p�ece jen spat�il p�ed sebou cyp�i�e v Linov� zahrad�. Domy stoj�c� za nezastav�nou pl�n� ho�ely u� jako hranice d�eva, ale mal� Linova insula st�la je�t� nedot�ena. Vinicius pohl�dl vd��n� k obloze a rozb�hl se k domku, a�koliv ho za�al p�lit u� i vzduch. Dve�e byly zav�eny, ale Vinicius do nich str�il a v��til se dovnit�.</p><p>V zahrad� nebylo �iv� du�e a zd�lo se, �e i d�m je �pln� pr�zdn�.</p><p>�Snad poomdl�vali v tom kou�i a ��ru,� napadlo Viniciovi.</p><p>A dal se do vol�n�:</p><p>�Lygie! Lygie!�</p><p>Odpov�d�lo mu ml�en�. V tichu bylo sly�et jen hukot vzd�len�ho po��ru.</p><p>�Lygie!�</p><p>A pojednou dolehl k jeho sluchu onen ponur� zvuk, kter� sly�el v t�to zahr�dce u� jednou. Na nedalek�m ostrov� vzplanulo z�ejm� viv�rium, stoj�c� nedaleko Aesculapiova chr�mu. To za�ala �v�t strachem nejr�zn�j�� zv��ata a s nimi i lvi. Viniciov�m t�lem prob�hlo od hlavy a� k pat� mraziv� zachv�n�. U� podruh�, v�dy ve chv�li, kdy cel� jeho bytost je soust�ed�na v my�lenk�ch na Lygii, oz�vaj� se ty stra�n� hlasy jako p�edzv�st ne�t�st�, jako zlov�stn� v�tba nezn�m� budoucnosti.</p><p>Byl to v�ak jen kr�tk�, chvilkov� dojem, proto�e hukot po��ru, je�t� stra�n�j�� ne� �ev zv��at, p�ikazoval pom��let na n�co jin�ho. Lygie sice na vol�n� neodpov�d�la, ale mohla le�et v ohro�en�m dom� v mdlob�ch anebo otr�vena d�mem. Vinicius vb�hl dovnit�. Mal� atrium bylo pr�zdn� a ztemn�l� d�mem.</p><p>Hledaje po hmatu dve�e vedouc� do cubicul�, v�iml si mihotav�ho plam�nku lampi�ky, a kdy� p�istoupil bl�e, spat�il lararium a v n�m m�sto l�r� k��. Pod t�m k��em ho�el kah�nek. Hlavou mlad�ho �ekatele k�tu se mihla jako blesk my�lenka, �e tento k�� mu pos�l� to sv�t�lko, s n�m� bude moci naj�t Lygii. Uchopil tedy kah�nek a za�al hledat cubicula. Kdy� na�el prvn�, odhrnul z�v�s, posv�til si kah�nkem dovnit� a rozhl�el se.</p><p>Av�ak ani tady nikdo nebyl. Vinicius si v�ak byl jist, �e na�el Lygiino cubiculum, proto�e na h�eb�c�ch zara�en�ch do st�ny visel jej� od�v a na l��ku le�elo capitium, t�sn� �at, kter� nosily �eny na t�le. Vinicius jej popadl, p�itiskl ke rt�m, a p�ehodiv si jej p�es rameno, dal se do dal��ho hled�n�. Domek byl mal�, a tak prohledal v kr�tk�m �ase v�echny m�stnosti, ba i sklep. Av�ak nikde nena�el �iv� du�e. Bylo nad slunce jasn�j��, �e Lygie, Linus a Ursus hledali tak jako ostatn� obyvatelstvo z�chranu p�ed po��rem v �t�ku.</p><p>�Mus�m je hledat mezi lidmi za branami m�sta,� pomyslil si Vinicius.</p><p>Nedivil se ani p��li�, �e je nepotkal na Via Portuensis, mohli toti� opustit Z�tib�� opa�nou stranou, sm�rem k Vatik�nsk�mu pahorku. Bu� jak bu�, aspo� p�ed ohn�m se zachr�nili. Viniciovi spadl k�men ze srdce. Vid�l sice, s jak�m stra�n�m nebezpe��m je spojen �t�k, ale pomy�len� na nesm�rnou Ursovu s�lu mu dod�valo nad�je. �Te� mus�m odtud prchat,� uva�oval v duchu, �a dostat se p�es Domitiiny zahrady do zahrad Agrippinin�ch. Tam je najdu. Kou� tam nebude tak stra�n�, proto�e v�tr vane od Sabinsk�ch vrch�.�</p><p>Byl v�ak u� nejvy��� �as, aby pom��lel na vlastn� z�chranu, nebo� proud plamen� se od ostrova neust�le bl�il a chuchvalce d�mu u� t�m�� docela zahalily uli�ku. Kah�nek, j�m� si v dom� sv�til, zhasl v pr�vanu.</p><p>Vinicius vyb�hl na ulici a b�el, co m�l sil, k Via Portuensis, t�m� sm�rem, odkud p�i�el, ale zd�lo se, �e ho po��r sv�m ohniv�m dechem pron�sleduje. Hned jej zahaloval nov�mi a nov�mi chuchvalci kou�e, hned ho zasyp�val jiskrami, kter� mu padaly do vlas�, na krk, na od�v. Tunika na n�m za�ala na n�kolika m�stech doutnat, ale on toho nedbal a b�el d�le v obav�, �e by ho mohl zadusit d�m. V �stech c�til p��chu� sp�leniny a saz�, v krku a na plic�ch ho p�lilo, jako by mu tam ho�elo. Krev se mu hrnula do hlavy, tak�e v n�kter�ch okam�ic�ch vid�l v�echno �erven�, ba i d�m mu p�ipadal rud�. A tu si v duchu ��kal: �Ten ohe� je �iv�! L�pe bude, kdy� se vrhnu na zem a zahynu.� B�h ho unavoval v�c a v�ce. Hlava, krk a z�da m�l zality potem a tento pot ho p�lil jako v�el� voda. Neb�t Lygiina jm�na, kter� si v duchu opakoval, neb�t jej�ho capitia, do n�ho� si zabalil �sta, byl by klesl. O chv�li pozd�ji v�ak nerozezn�val u� ani uli�ku, j� b�el. Poznen�hlu ho opou�t�lo v�dom�, uv�domoval si jen, �e mus� b�et, proto�e na voln�m prostranstv� ho o�ek�v� Lygie, kterou mu sl�bil apo�tol Petr. A pojednou se ho zmocnila jak�si podivn�, u� polou hore�nat� jistota, podobaj�c� se vidin�m p�ed smrt�, �e ji mus� uvid�t, o�enit se s n� a pak �e okam�it� zem�e.</p><p>B�el u� jako opil�, pot�ceje se z jedn� strany ulice na druhou. Av�ak vtom do�lo v p��ern�m po��ru, kter� zachv�til obrovsk� m�sto, k jak�si zm�n�. V�e, co dosud je�t� jen doutnalo, zm�nilo se z�ejm� v jedin� mo�e plamen�, proto�e v�tr p�estal p�in�et d�m a ten, kter� se nahromadil v uli�k�ch, rozehnal ��len� n�por rozp�len�ho vzduchu. A ten z�van hnal te� mili�ny jisker, tak�e Vinicius b�el jako v ohniv�m mraku.</p><p>Zato v�ak vid�l l�pe na cestu a pr�v� v okam�iku, kdy myslil, �e u�u� klesne k zemi, spat�il konec uli�ky.</p><p>Tento pohled mu dodal nov� s�ly. Kdy� odbo�il za roh, octl se v ulici vedouc� k Via Portuensis a ke Codetansk�mu poli. Jiskry jej p�estaly pron�sledovat. Pochopil, �e poda��-li se mu dob�hnout na P��stavn� silnici, bude zachr�n�n, i kdyby na n� nakr�sn� padl do mdlob.</p><p>Na konci ulice uvid�l op�t n�co jako mrak, kter� zahaloval jej� �st�. �Jestli�e je to kou�,� pomyslil si, �pak u� neprojdu.� B�el z posledn�ch sil. Cestou shodil ze sebe tuniku, kter� u� doutnala od jisker a za��nala ho p�lit jako Nessova ko�ile, a b�el nah�, jen s Lygiin�m capitiem na hlav� a p�ed �sty. Kdy� dob�hl bl�e, poznal, �e to, co pova�oval za kou�, byl zv��en� prach, z n�ho� se je�t� ke v�emu oz�valy lidsk� hlasy a v�k�iky.</p><p>�L�za plen� domy,� �ekl si.</p><p>B�el v�ak sm�rem, odkud se hlasy oz�valy. Bu� jak bu�, jsou tam lid�, kte�� mu mohou poskytnout pomoc. S touto nad�j� za�al v�� silou k�i�et o pomoc, je�t� ne� k nim dob�hl. Ale to bylo jeho posledn� vyp�t�: v�echno mu p�ed o�ima je�t� v�ce zrudlo, v plic�ch poc�til pojednou nedostatek vzduchu, v kostech nedostatek sil�� a klesl k zemi.</p><p>Lid� ho v�ak usly�eli, nebo sp�e uvid�li, a dva z nich mu b�eli na pomoc s n�dobami pln�mi vody.</p><p>Vinicius, kter� padl vy�erp�n�m, ale neztratil v�dom�, uchopil n�dobu do obou rukou a vypr�zdnil ji do poloviny.</p><p>�D�ky,� �ekl. �Postavte m� na nohy, d�l u� p�jdu s�m.�</p><p>Druh� d�ln�k mu polil hlavu vodou a oba spole�n� jej nejen postavili na nohy, n�br� zvedli dokonce ze zem� a nesli ke skupin� ostatn�ch, kte�� ho obklopili a prohl�eli, zda si p��li� neubl�il. Ta starostlivost Vinicia udivila.</p><p>�Lid�,� zeptal se, �co jste za�?�</p><p>�Bour�me domy, aby se po��r nedostal k P��stavn� silnici,� odpov�d�l jeden z d�ln�k�.</p><p>�P�i�li jste mi na pomoc, kdy� jsem u� klesl k zemi. D�ky v�m.�</p><p>�My nesm�me od��ci pomoc,� ozvalo se n�kolik hlas�.</p><p>Vinicius, kter� p�edt�m vid�l od sam�ho r�na jen rozb�sn�n� davy, rva�ky a plen�n�, zad�val se te� pozorn�ji na tv��e, je� jej obklopovaly, a �ekl:</p><p>�K� v�m to odplat� � Kristus.�</p><p>�Pochv�leno budi� jeho jm�no!� zvolal cel� sbor hlas�.</p><p>�Linus?� zeptal se Vinicius.</p><p>Av�ak nebyl s to pt�t se d�l a nesly�el odpov��, proto�e dojet�m a vys�len�m ztratil v�dom�. Probudil se teprve na Codetansk�m poli, v zahrad�, obklopen n�kolika �enami a mu�i, a prvn� slova, na kter� se op�t zmohl, byla:</p><p>�Kde je Linus?�</p><p>Chv�li nikdo neodpov�dal, a� pak �ekl znenad�n� n�jak� hlas, kter� p�ipadal Viniciovi zn�m�:</p><p>�Za Noment�nskou branou; ode�el do Ostriana � p�ed dv�ma dny� Pokoj s tebou, persk� kr�li!�</p><p>Vinicius se nadzvedl a pak si sedl, proto�e nad sebou spat�il mimo v�echno o�ek�v�n� Chil�na.</p><p>A �ek mluvil:</p><p>�Tv�j d�m, pane, pravd�podobn� sho�el, proto�e Cariny jsou v plamenech, ale ty bude� v�dycky bohat� jako Midas. �, jak� ne�t�st�! K�es�an�, synu Serapid�v, p�edpov�dali u� d�vno, �e toto m�sto zni�� ohe�</p><p>A Linus je i s Jovi�ovou dcerou v Ostrianu� �, jak� ne�t�st� postihlo toto m�sto!��</p><p>Viniciovi se op�t ud�lalo mdlo.</p><p>�Vid�l jsi je?� zeptal se.</p><p>�Vid�l, pane! D�kuji Kristovi a v�em boh�m, �e jsem ti mohl oplatit tv� dobrodin� dobrou zpr�vou. Ale j� ti, Osiride, je�t� oplat�m, to p��sah�m p�i tomto ho��c�m ��m�!�</p><p>Venku se stm�valo, ale v zahrad� bylo jasno jako ve dne, proto�e po��r se je�t� rozmohl. Zd�lo se, �e neho�� u� jen jednotliv� �tvrti, ale cel� m�sto v ��� i nad�l. Obloha byla rud�, kam o�i dohl�dly, a na sv�t padala rud� noc.</p></section></section><section><title><p>D�L T�ET�</p></title><empty-line/><section><title><p>KAPITOLA 1</p></title><p>Z��e ho��c�ho m�sta zalila oblohu �iroko daleko, kam a� lidsk� oko dohl�dlo. Nad pahorky se vykut�lel velik� m�s�c v �pl�ku, okam�it� zrudl odleskem po��ru do odst�nu roz�haven� m�di a zd�lo se, �e u�asle shl�� na hynouc� sv�tovl�dn� m�sto. Ve zr��ov�l�ch propastech oblohy sv�tily hv�zdy rovn� r��ov�, av�ak na rozd�l od oby�ejn�ch noc� byla zem� jasn�j�� ne� nebesa. ��m osv�tloval jako obrovsk� hranice celou Kampanii. V krvav�m sv�tle bylo vid�t vzd�len� vrchy, m�sta, villy, chr�my, pomn�ky a akvadukty, sb�haj�c� ze v�ech okoln�ch hor k m�stu, a na akvaduktech roje lid�, kte�� tam hledali bezpe��, anebo lep�� pohled na po��r.</p><p>Stra�n� �ivel zachvacoval zat�m nov� a nov� �tvrti. Bylo nad v�echnu pochybnost, �e ��si zlo�inn� ruce m�sto podpaluj�, proto�e nov� a nov� po��ry propukaly v m�stech, kter� byla daleko od hlavn�ho ohniska.</p><p>Z pahork�, na nich� byl ��m vystav�n, st�kaly plameny jako mo�sk� vlny do �dol�, hust� zastav�n�ch p�tipatrov�mi i �estipatrov�mi domy, pln�ch bud, kr�mk�, d�ev�n�ch p�enosn�ch amfite�tr�, je� sem byly postaveny n�hodn� pro r�zn� pod�van�, i skladi�� d�eva, oleje, obil�, o�ech�, piniov�ch �i�ek, jejich� semeny se �ivil chud� lid, a skladi�� od�v�, kter� byly �as od �asu rozd�v�ny chudin� hn�zd�c� v t�sn�ch brloz�ch. Tam nach�zel po��r dost ho�lav� potravy, tak�e se m�nil t�m�� v �adu v�buch� a zachvacoval s nev�danou rychlost� cel� ulice. Lid�, t�bo��c� za m�stem nebo stoj�c� na vodovodech, h�dali podle barvy plamen�, co ho��. ��len� n�por vzduchu zvedal co chv�li z ohniv� t�n� tis�ce a mili�ny roz�haven�ch o�echov�ch a mandlov�ch sko��pek, kter� vzl�taly prudce do vzduchu jako nespo�etn� hejna sv�t�c�ch mot�l� a v pov�t�� s t�eskotem praskaly, anebo hn�ny v�trem dopadaly na nov� �tvrti, na vodovody a na pole kolem m�sta. Zd�lo se, �e je nesmysl pom��let na z�chranu.</p><p>Zmatek vzr�stal v�c a v�ce, proto�e zat�mco na jedn� stran� prchalo m�stsk� obyvatelstvo v�emi branami za zdi m�sta, na druh� stran� zase p�il�kal po��r tis�ce lid� z okol�, a to jak obyvatele men��ch m�st, tak roln�ky a polodivok� pastevce z Kampanie, kter� sem zv�bila tak� touha po plen�n�.</p><p>Vol�n� ���m hyne!� se nep�est�valo oz�vat z �st dav�. A z�huba m�sta se v on�ch dob�ch zd�la z�rove� koncem moci a zp�etrh�n�m v�ech svazk�, kter� a� dosud poutaly obyvatelstvo v jeden celek. V�ak tak� chudina, jej� v�t�in�, skl�daj�c� se z otrok� a p�ivandrovalc�, nez�le�elo v�bec na ��msk� sv�tovl�d�, za��nala se tu a tam chovat hroziv�. ���ily se n�siln� �iny a loupe�e. Vznikal dojem, �e u� jen pod�van� na hynouc� m�sto upout�v� lidskou pozornost a oddaluje je�t� propuknut� masakru, k n�mu� dojde okam�it�, jakmile se m�sto zm�n� ve sp�leni�t�. Statis�ce otrok�, zapom�naj�c�ch, �e ��m m� krom� chr�m� a hradeb tak� je�t� n�kolik des�tek legi� ve v�ech koutech sv�ta, jako by jen �ekalo na heslo a na v�dce. Za�alo se oz�vat Spartakovo jm�no�� jen�e Spartakus u� d�vno nebyl, zato v�ak obyvatelstvo se za�alo shroma��ovat a ozbrojovat, ��m kdo mohl. Po v�ech bran�ch kolovaly nejneuv��iteln�j�� zv�sti. Jedni tvrdili, �e to Vulcanus na Jovi��v rozkaz ni�� m�sto ohn�m, tryskaj�c�m z podzem�; jin� zase, �e je to Vestina pomsta za vest�lku Rubrii. Lid�, kte�� o tom byli p�esv�d�eni, necht�li nic zachra�ovat, n�br� obl�hali jen chr�my a prosili bohy o slitov�n�. Av�ak nej�ast�ji se pov�dalo, �e caesar dal zap�lit ��m, aby se zbavil z�pachu vanouc�ho od Subury a aby mohl postavit nov� m�sto, jm�nem Neronia. P�i takov�m pomy�len� se lid� zmoc�oval vztek, a kdyby se byl�� jak o tom uva�oval Vinicius na�el v�dce, kter� by cht�l vyu��t toho v�buchu nen�visti, Neronova hodina by byla odbila o l�ta d��v.</p><p>Pov�dalo se tak�, �e caesar ze��lel, �e dal praetori�n�m a gladi�tor�m rozkaz vrhnout se na lid a rozpoutat hromadn� masakr. N�kte�� p��sahali na bohy, �e na rozkaz M�d�nobrad�ho byla z viv�ri� vypu�t�na v�echna zv��. Vid�li na ulici lvy s ho��c�mi h��vami, rozb�sn�n� slony a tury, rozdup�vaj�c� des�tky lid�.</p><p>Bylo v tom dokonce i kus pravdy, proto�e sloni, kdy� vid�li bl��c� se po��r, rozbili na n�kolika m�stech viv�ria, dostali se na svobodu a prchali v divok�m zmatku p�ed ohn�m, ni��ce jako bou�e v�e, co jim st�lo v cest�. Mluvilo se o des�tk�ch tis�c� lid�, kte�� zahynuli v ohni. A skute�n� jich zahynula spousta. Byli lid�, kte�� ztratili ve�ker� jm�n� nebo nejdra��� bytosti a vrhali se v zoufalstv� do plamen� dobrovoln�. Jin� se udusili d�mem. Ve st�edu m�sta, mezi Kapitolem, Quirinalem, Viminalem a Esquilinem a pak mezi Palatinem a Caeliem, kde byly nejhust�ji zastav�n� ulice, propukal po��r na tolika m�stech najednou, �e cel� houfy lid�, prchaj�c�ch jedn�m sm�rem, nar�ely neo�ek�van� na novou ze� plamen�, postupuj�c�ch z opa�n� strany, a hynuly stra�nou smrt� v ohniv� z�plav�.</p><p>V t� hr�ze, zmatku a nep���etnosti lid� ostatn� ani nev�d�li, kam ut�kat. Cesty byly zavaleny r�zn�mi v�cmi a na mnoha u���ch m�stech docela zataraseny.</p><p>Ti, kdo� utekli na f�ra a n�m�st� v m�stech, kde st�l pozd�ji Flavi�v amfite�tr, u chr�mu Zem�, u Liviina portiku a v��e u chr�mu Junony Luciny a kone�n� mezi Clivem Vibrem a starou Esquilinskou branou, obklopeni kolem dokola mo�em plamen�, zahynuli ��rem. V m�stech, kam po��r nepronikl, na�ly se pozd�ji stovky t�l u�kva�en�ch na uhel, a�koliv tu a tam vytrh�vali ti ne��astn�ci kamenn� desky z dla�by a zahrab�vali se do p�l t�la do zem�, aby se tak chr�nili p�ed ��rem. Tak�ka ani jedna rodina z t�ch, kter� bydlily ve st�edu m�sta, nezachr�nila se cel�. A tak bylo u m�stsk�ch zd� a u v�ech bran i na v�ech silnic�ch sly�et zoufal� vyt� �en, vyvol�vaj�c�ch jm�na sv�ch drah�ch, kte�� zahynuli v tla�enici nebo v plamenech.</p><p>A tak zat�mco jedni �ebrali u boh� o slitov�n�, druz� se jim rouhali za tu stra�nou pohromu. Bylo vid�t starce, kte�� vztahovali ruce sm�rem k chr�mu Jova Liberatora a volali: �Jsi zachr�nce, zachra� tedy sv�j olt�� a m�sto!� Zoufalstv� se v�ak obracelo hlavn� proti star�m ��msk�m boh�m, kte�� m�li podle p�edstav obyvatelstva bd�t nad m�stem starostliv�ji ne� ostatn� bozi. Vy�lo v�ak najevo, �e jsou bezmocn�, a tak jim lid� sp�lali. Zato v�ak se stalo, �e kdy� se na Via Asinaria objevil z�stup egyptsk�ch kn��, st�huj�c�ch Isidinu sochu, kterou zachr�nili ze svatyn� nedaleko Porta Caelimontana, vrhl se dav do pr�vodu, zap��hl se do vozu, p�it�hl jej a� k Appijsk� br�n�, a zmocniv se sochy, postavil ji do Martova chr�mu a zbil p�i tom Martovy kn�ze, kte�� se odv�ili kl�st odpor. Jinde vz�vali zase Serapida, Baala nebo Jehovu, jeho� vyznava�i se vyrojili z uli�ek na Subu�e a Z�tib�� a napl�ovali k�ikem a vol�n�m pl�n� za hradbami m�sta.</p><p>V jejich v�k�ic�ch se v�ak oz�valy jakoby t�ny triumfu, a proto, zat�mco se n�kte�� ��man� p�ipojovali k jejich sboru a oslavovali �P�na sv�ta�, druz� byli t�mto radostn�m zmatkem hlas� pobou�eni a sna�ili se jej uti�it n�sil�m. Tu a tam bylo sly�et, jak mu�i v nejlep��ch letech, starci, �eny i d�ti zp�vaj� podivn� a slavnostn� zn�j�c� p�sn�, jejich� smyslu nikdo nerozum�l, ale v nich� se co chv�li opakovala slova: �P�ich�z� soudce v den hn�vu a pohrom.� Tak vypadal ten rozvln�n� a neutuchaj�c� lidsk� p��val, kter� jako rozbou�en� mo�e obl�val ho��c� m�sto.</p><p>Av�ak nepom�halo ani zoufalstv�, ani rouh�n�, ani p�sn�. Zd�lo se, �e pohroma je nep�emo�iteln�, naprost� a ne�prosn� jako Osud. Nedaleko Pompeiova amfite�tru se vz�ala skladi�t� konop� a lan, jich� bylo zapot�eb� cel� spousty v circ�ch, ar�n�ch i k nejr�zn�j��m stroj�m pou��van�m p�i hr�ch a z�rove� s nimi vzplanuly budovy pln� sud� se smolou, j� se lana mazala. Cel� ��st m�sta, za n� le�elo Martovo pole, z��ila n�kolik hodin tak jasn� �lut�m plamenem, �e se div�k�m, �d�sem zpola nep���etn�m, dlouho zd�lo, �e s velikou pohromou byl rovn� p�evr�cen po��dek dne a noci a �e to, co vid�, je slune�n� z��e. Av�ak pak zast�nila v�echny ostatn� barvy plamen� jednolit� krvav� z�plava. Z ohniv�ho mo�e tryskaly k rud�mu nebi jakoby obrovsk� font�ny a ohniv� sloupy, t�ep�c� se ve v��ce v plamenn� v�chty a chocholy, jich� se zmoc�oval v�tr, m�nil je ve zlat� nit� a v chom��e jisker a un�el je daleko, daleko nad Kampanii, a� k Albsk�m vrch�m. Noc byla st�le jasn�j��; zd�lo se, �e i vzduch je nas�kl� nejen z���, n�br� i plameny. Tiber tekl �iv�m ohn�m. Ne��astn� m�sto se zm�nilo v jedin� peklo. Po��r zachvacoval v�t�� a v�t�� prostory, bral �tokem pahorky, rozl�val se po rovin�ch, zaplavoval doliny, ��lel, hu�el a h�m�l.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 2</p></title><p>Tkadlec Macrinus, do jeho� domu p�inesli Vinicia, jej umyl, dal mu od�v a posiln�n�, na�e� mlad� tribun, jsa u� �pln� p�i sil�ch, prohl�sil, �e je�t� t�to noci zah�j� dal�� p�tr�n� po Linovi. Macrinus, kter� byl k�es�anem, potvrdil Chil�nova slova, �e Linus ode�el je�t� se star�m kn�zem Klementem do Ostriana, kde m�l Petr k�t�t cel� houfy vyznava�� nov�ho u�en�. K�es�an� ze Z�tib�� v�d�li, �e Linus sv��il p�ed dv�ma dny p��i o d�m n�jak�mu Gaiovi. Pro Vinicia to bylo d�kazem, �e ani Lygie, ani Ursus nez�stali doma a �e se asi tak� vypravili do Ostriana.</p><p>Toto v�dom� mu p�ineslo velkou �levu. Linus byl star� �lov�k, pro n�ho� bylo t�k� chodit ka�d� den ze Z�tib�� a� za vzd�lenou Noment�nskou br�nu a odtamtud se op�t vracet na Z�tib��, usadil se tedy pravd�podobn� na t�ch n�kolik dn� u n�kter�ho souv�rce za m�stsk�mi hradbami a s n�m asi i Lygie a Ursus. Tak unikli po��ru, kter� se v�bec neroz���il na druhou stranu Esquilinu. Vinicius vid�l v tom v�em Kristovo ��zen�; poc�til nad sebou jeho p��i a se srdcem pln�m l�sky, vroucn�j�� ne� kdykoliv p�edt�m, mu v duchu p��sahal, �e se mu za ty z�ejm� projevy p��zn� odvd��� cel�m sv�m �ivotem.</p><p>T�m v�ce v�ak sp�chal do Ostriana. Vyhled� Lygii, vyhled� Lina a Petra a odvede je n�kam daleko, na kter�koli ze sv�ch statk�, t�eba i na Sic�lii. ��m ho�� a za n�kolik dn� zbude po n�m jen hromada oho�el�ch zbytk�, pro� by tu tedy m�li z�st�vat s tou pohromou a s rozb�sn�n�m lidem? Tam je obklop� z�stupy poslu�n�ch otrok�, kolem nich bude klid venkova a budou ��t pokojn� pod Kristovou ochranou a s Petrov�m po�ehn�n�m. Jen aby je te� na�el.</p><p>Nebylo to tak snadn�. Vinicius m�l na pam�ti, jak t�ko se dostal od Via Appia na Z�tib�� a jak musil kli�kovat, aby se dostal k P��stavn� silnici. Rozhodl se tedy, �e obejde m�sto z opa�n� strany. Po Triumf�ln� silnici se mohl dostat pod�l �eky a� k Aeliovu mostu a odtamtud, vyh�baje se Pinciu, pod�l Martova pole, kolem Pompeiov�ch, Lucullov�ch a Sallustiov�ch zahrad na Via Nomentana. Byla to nejkrat�� cesta, av�ak ani Macrinus, ani Chil�n mu neradili, aby se j� d�val.</p><p>Po��r sice dosud nezachv�til tuto ��st m�sta, av�ak v�echna n�m�st� a v�echny ulice mohly b�t �pln� zataraseny lidmi a jejich v�cmi. Chil�n radil, aby se vydal p�es Ager Vaticanus a� k Porta Flaminia, tam aby p�e�el �eku a postupoval d�le vn� m�stsk�ch hradeb, za Aciliov�mi zahradami, k Porta Salaria. Vinicius po chvilce v�h�n� na tuto radu p�istoupil.</p><p>Macrinus musil z�stat hl�dat d�m, av�ak postaral se o dva muly, kte�� se mohli hodit i k dal�� cest� s Lygi�. Cht�l d�t i otroka, ale Vinicius odm�tl, doufaje, �e tak jako p�edt�m pod��d� se i nyn� jeho rozkaz�m prvn� praetori�nsk� odd�l, kter� potk�.</p><p>A po chv�li vyrazili oba s Chil�nem p�es Pagus Ianiculensis k Triumf�ln� silnici. Na voln�ch prostranstv�ch byla t�bo�i�t� i tady, ale prod�rali se jimi s men�� n�mahou, nebo� v�t�� ��st obyvatelstva utekla P��stavn� branou k mo�i. Za Septimianovou branou jeli d�le, po jedn� stran� �eku, po druh� n�dhern� Domitiiny zahrady, jejich� mohutn� cyp�i�e zrudly od z��e po��ru jako od ve�ern�ch �erv�nk�. Cesta byla te� voln�j��, jen tu a tam se musili pot�kat s proudem venkovan�, kte�� sp�chali k m�stu. Vinicius popoh�n�l mula, jak mohl, kde�to Chil�n, kter� jel t�sn� za n�m, vedl celou cestu jakousi samomluvu.</p><p>�Vida, po��r z�stal za n�mi a te� n�s h�eje do zad.</p><p>Je�t� nikdy nebylo na t�hle cest� v noci tak jasno. �</p><p>Die! Jestli�e nese�le� na ten po��r pr�tr�, bude to znamenat, �e m� ��m v nel�sce. Lidsk� s�la ty plameny neuhas�. Takov� m�sto, jemu� slou�ilo �ecko a cel� sv�t! A te� si bude moci prvn� lep�� �ek upra�it sv� boby v jeho popelu! Kdo by se toho byl nad�l! A nebude u� ��m ani ��m�t� p�ni� A komukoli se zachce chodit po sp�leni�ti, a� vystydne, a hv�zdat si, ten bude hv�zdat, ani� mu bude hrozit nebezpe��. � bohov�!</p><p>Hv�zdat si nad takov�m sv�tovl�dn�m m�stem! Kdo z �ek� anebo i z barbar� se toho mohl nad�t? Ale hv�zdat si bude moci, proto�e hromada popela, a� z�stane po pasteveck�m oh�nku, nebo po vyho�el�m m�st�, je jenom hromada popela, kterou roznese d��ve nebo pozd�ji v�tr.�</p><p>Co to pov�dal, ot��el se chv�lemi k po��ru a hled�l na oh�ovou z�plavu s obli�ejem z�rove� hn�viv�m i rozradostn�n�m. A pak pokra�oval:</p><p>�Hyne! Hyne! A nebude u� v�ce na sv�t�. Kam te� bude sv�t pos�lat sv� zbo��, sv�j olej a sv� pen�ze? Kdo z n�ho bude �d�mat zlato a slzy? Mramor neho��, ale drob� se v ohni. Z Kapitolu budou trosky i z Palatinu budou trosky. � Die! ��m byl jako past�� a ostatn� n�rody jako ovce. Kdy� m�l past�� hlad, pod�ezal n�kterou ovci, sn�dl maso a tob�, ot�e boh�, ob�toval k��i. Kdo, � Hromovl�dn�, bude te� pod�ez�vat, do ��ch rukou vlo�� pasteveck� bi�? Proto�e ��m ho��, ot�e, tak dokonale, jako bys jej ty s�m zap�lil bleskem.�</p><p>�Posp� si!� nal�hal Vinicius. �Co tam d�l�?�</p><p>�Pl��i nad ��mem, pane,� odpov�d�l Chil�n. �Takov� Jovi�ovo m�sto!�</p><p>N�jakou dobu jeli ml�ky, naslouchaj�ce hukotu po��ru a �um�n� pta��ch k��del. Holubi, jich� hn�zdila spousta po vill�ch a v m�ste�k�ch v Kampanii, a s nimi nejr�zn�j�� pt�ci od mo�e a z okoln�ch hor pova�ovali patrn� z��i po��ru za slune�n� sv�tlo a let�li v cel�ch hejnech naslepo p��mo do ohn�.</p><p>Vinicius prvn� p�eru�il ml�en�:</p><p>�Kde jsi byl, kdy� po��r vypukl?�</p><p>��el jsem, pane, ke sv�mu p��teli Euriciovi, kter� m�val kr�mek u Velk�ho cirku, a uva�oval jsem pr�v� o Kristov� u�en�, kdy� tu za�ali lid� volat: ,Ho��!� Sb�hali se k cirku, cht�j�ce jej hasit a tak� ze zv�davosti, ale kdy� plameny zachv�tily cel� cirk a za�aly se krom� toho sou�asn� objevovat i na Jin�ch m�stech, musili myslit na vlastn� z�chranu.�</p><p>�Vid�l jsi lidi, kte�� h�zeli do dom� pochodn�?�</p><p>�Co j� jsem v�ecko nevid�l, vnuku Aene�v! Vid�l jsem lidi, kte�� si v tla�enici klestili cestu me�i; vid�l jsem poty�ky a lidsk� vnit�nosti rozdupan� na dla�b�.</p><p>Ach parte, kdybys to byl vid�l, mohl by sis myslit, �e to barba�i dobyli m�sta a rozpoutali masakr. Lid� dokola volali, �e nade�el konec sv�ta. N�kte�� ztratili docela hlavu, nechali �t�k �t�kem a �ekali tup�, a� je zachv�t� plameny. Jin� ze��leli, jin� zase vyli zoufalstv�m, ale vid�l Jsem i takov�, kte�� vyli radost�, proto�e na sv�t�, � pane, je mnoho �patn�ch lid�, kte�� nedovedou ocenit dobrodin� va�eho m�rn�ho panov�n� ani ony spr�vn� z�kony, podle nich� berete v�em to, co maj�, a p�ivlast�ujete to sob�. Lid� se nedovedou sm��it s v�l� boh�!�</p><p>Vinicius byl p��li� zabr�n do vlastn�ch my�lenek, ne� aby si v�iml ironie, kter� se oz�vala v Chil�nov�ch slovech. Mr�z hr�zy mu prob�hal po t�le p�i pouh�m pomy�len�, �e se Lygie mohla octnout v tom zmatku, na t�ch stra�n�ch ulic�ch, kde se rozdup�valy lidsk� vnit�nosti. A tak, a� se Chil�na vyptal u� nejm�� desetkr�t na v�e, co mohl v�d�t, zeptal se ho je�t� jednou:</p><p>�A vid�l jsi je v Ostrianu na vlastn� o�i?�</p><p>�Vid�l, synu Venu�in. Vid�l jsem d�vku, toho dobr�ho Lyga, svat�ho Lina i apo�tola Petra.�</p><p>�P�ed po��rem?�</p><p>�P�ed po��rem, Mithro!�</p><p>Av�ak ve Viniciov� nitru se zrodily pochybnosti, zda Chil�n nel�e, zastavil tedy mula, pohl�dl v�hru�n� na star�ho �eka a zeptal se:</p><p>�A cos tam d�lal ty?�</p><p>Chil�n upadl do rozpak�. Je pravda, tak jako mnoha lidem i jemu se zd�valo, �e se z�nikem ��ma p�ich�z� i konec ��msk�ho panov�n�, jen�e prozat�m byl s�m s Viniciem. A z�rove� si vzpomn�l, �e mu Vinicius pod stra�nou hrozbou zak�zal sl�dit za k�es�any, a zvl�t� za Linem a Lygi�.</p><p>�Pane,� �ekl, �pro� nev���, �e je m�m r�d? Ano!</p><p>Byl jsem v Ostrianu, proto�e jsem nap�l k�es�anem.</p><p>Pyrrh�n m� nau�il v�it si v�ce ctnosti ne� filozofie, a tak lnu st�le v�ce k ctnostn�m lidem. A k tomu ke v�emu jsem, pane, chud�, a zat�mco jsi ty, Jovi�i, byl v Antiu, um�ral jsem �asto nad knihami hladem, a tak jsem sed�val u zdi Ostriana, proto�e k�es�an�, i kdy� sami chud�, rozdaj� v�ce almu�en ne� v�ichni ostatn� ��m�t� obyvatel� dohromady.�</p><p>Tento d�vod se zd�l Viniciovi posta�uj�c�, zeptal se tedy u� m�n� hroziv�:</p><p>�A nev�, kde Linus po tu dobu bydl�?�</p><p>�Krut� jsi m� potrestal za zv�davost, pane,� odpov�d�l �ek.</p><p>Vinicius umlkl a jeli d�l.</p><p>�Pane,� �ekl po chv�li Chil�n, �neb�t mne, nena�el bys tu d�vku, ale jestli�e ji najdeme, nezapomene� na chud�ho mudrce?�</p><p>�Dostane� nedaleko Amerioly d�m s vinic�,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�D�ky tob�, Herkule! S vinic�? D�ky tob�! Ach! S vinic�!�</p><p>Jeli te� kolem Vatik�nsk�ch pahork�, kter� zrudly po��rem, za Naumachi� v�ak odbo�ili doprava, cht�j�ce se za Vatik�nsk�m polem dostat k �ece, p�ekro�it ji a dojet pak k Porta Flaminia. Vtom v�ak Chil�n zastavil mula a �ekl:</p><p>�Pane! P�i�el jsem na dobr� n�pad.�</p><p>�Mluv,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Mezi Janikulsk�m pahorkem a Vatik�nem, za Agrippinin�mi zahradami, jsou podzemn� �toly, v nich� t�ili k�men a p�sek pro stavbu Neronova cirku. A te� poslouchej, pane! Posledn� dobou za�ali �id�, jich� je na Z�tib��, jak v�, spousta, krut� pron�sledovat k�es�any. Pamatuje� se p�ece, �e u� za bo�sk�ho Claudia tam byly takov� nepokoje, �e caesar byl donucen vyhnat je z ��ma. Dnes, kdy� se vr�tili a kdy� se Augustinou z�sluhou c�t� v bezpe��, zach�zej� s k�es�any je�t� nestoudn�ji. J� to v�m! J� to vid�l. Proti k�es�an�m nebyl vyd�n ��dn� edikt, ale �id� je p�ed praefektem m�sta obvi�uj�, �e vra�d� d�ti, uct�vaj� osla a hl�saj� u�en�, kter� neuznal sen�t; a sami je bij� a p�epadaj� jejich chr�my s takovou zu�ivost�, �e se k�es�an� mus� p�ed nimi skr�vat.�</p><p>�Co t�m chce� ��ci?� zeptal se Vinicius.</p><p>�To, pane, �e synag�gy si stoj� na Z�tib�� ve�ejn�, ale k�es�an�, cht�j�-li se vyhnout pron�sledov�n�, musej� se modlit potajmu a sch�zej� se tedy v opu�t�n�ch k�ln�ch za m�stem nebo v harenari�ch. Ti, kdo� bydl� na Z�tib��, zvolili si pr�v� lomy, kter� vznikly p�i stavb� cirku a r�zn�ch dom� u Tiberu. Te�, kdy� hyne m�sto, Kristovi vyznava�i se bezpochyby modl�. V podzem� jich najdeme nespo�etn� mno�stv�, a proto ti rad�m, pane, abychom se tam cestou pod�vali.�</p><p>�Ale v�dy� jsi ��kal, �e Linus �el do Ostriana!� zvolal netrp�liv� Vinicius.</p><p>�Ale ty jsi mi sl�bil d�m s vinic� u Amerioly,� odpov�d�l Chil�n, �chci tedy d�vku hledat v�ude, kde je nad�je, �e ji najdu. Kdy� vypukl po��r, mohli se vr�tit na Z�tib�� Mohli obej�t m�sto, tak jak je te� obch�z�me my. Linus m� d�m, mo�n� �e cht�l b�t bl�e domova, aby vid�l, zda po��r nezachv�t� i tuto �tvr�.</p><p>A jestli�e se vr�tili, pak ti, pane, p��sah�m na Persefonu, �e je najdeme v podzemn�ch jeskyn�ch na modlitb�ch, v nejhor��m v�ak se o nich n�co dozv�me.�</p><p>�M� pravdu, ve� m� tedy!� �ekl tribun.</p><p>Chil�n odbo�il bez rozm��len� doleva, k pahorku.</p><p>�bo�� kopce jim na chv�li zaclonilo po��r, tak�e se octli ve st�nu, a�koliv okoln� vyv��eniny byly ve sv�tle.</p><p>Projeli kolem cirku, odbo�ili je�t� jednou vlevo a vjeli do jak�hosi �vozu, kde byla naprost� tma. Ale v t�ch temnot�ch spat�il Vinicius roje mihotaj�c�ch se lucerni�ek.</p><p>�To jsou oni!� �ekl Chil�n. �Bude jich tu dnes v�ce ne� kdykoli jindy, proto�e modlitebny bu� sho�ely, anebo jsou plny kou�e, tak jako cel� Z�tib��.�</p><p>�Ano! Sly��m zp�v,� �ekl Vinicius.</p><p>Z tmav�ho otvoru v kopci se oz�valy zp�vaj�c� hlasy a lucerni�ky mizely v d��e jedna za druhou. Av�ak z postrann�ch �voz� vystupovaly nov� a nov� postavy, tak�e Vinicius a Chil�n se po chv�li octli v cel�m houfu lid�.</p><p>Chil�n slezl z mula, pokynul v�rostkovi, kter� �el kolem, a �ekl mu:</p><p>�Jsem Krist�v kn�z a biskup. Podr� n�m muly a j� ti za to d�m po�ehn�n� a odpust�m ti h��chy.�</p><p>Potom, ne�ekaje na odpov��, str�il mu ot�e do rukou a p�ipojil se s Viniciem k postupuj�c�mu houfu.</p><p>Za chv�li ve�li do podzem� a �li v mdl�m sv�tle lucerni�ek tmavou chodbou, a� se dostali do prostorn� jeskyn�, kde se p�edt�m l�mal z�ejm� k�men, jak prozrazovaly stopy na st�n�ch jeskyn�.</p><p>Bylo tam v�ce sv�tla ne� v chodb�, proto�e krom� kah�nk� a lucerni�ek tu ho�ely i pochodn�. V jejich sv�tle spat�il Vinicius z�stup lid�, kle��c�ch s rukama vzta�en�ma vzh�ru. Lygii, apo�tola Petra ani Lina nikde nevid�l, zato v�ak byly v�ude kolem n�ho slavnostn� a vzru�en� tv��e. V n�kter�ch se zra�ilo o�ek�v�n�, �zkost, nad�je. Sv�tlo se odr�elo od b�lma o��, zvr�cen�ch v sloup, po �elech, b�l�ch jako k��da, st�kal pot; n�kte�� zp�vali p�sn�, jin� mumlali hore�n� Je��ovo jm�no, jin� se zase bili v prsa. Na v�ech bylo vid�t, �e o�ek�vaj� co nevid�t n�co nadp�irozen�ho.</p><p>Vtom p�se� ustala a nad shrom�d�n�m, ve v�klenku po obrovsk�m balvanu, se objevil Crispus, kter�ho Vinicius znal. Jeho obli�ej byl nap�l nep���etn�, bled�, fanatick� a p��sn�. O�i v�ech se obr�tily k n�mu jakoby v o�ek�v�n� slov �t�chy a nad�je, av�ak Crispus po�ehnal shrom�d�n� znamen�m k��e a za�al mluvit p�ekotn�m hlasem, podobn�m t�m�� k�iku:</p><p>�Litujte h��ch� sv�ch, nebo� p�i�el �as. Na m�sto zlo�inu a zh�ralosti, na nov� Babyl�n, seslal P�n ni�iv� plameny. Odbila hodina soudu, hn�vu a pohromy�</p><p>P�n p�edpov�d�l sv�j p��chod a vy ho zakr�tko spat��te! Av�ak nep�ijde ji� jako Ber�nek, kter� ob�toval krev za h��chy va�e, n�br� jako stra�n� soudce, jen�to ve sv� spravedlnosti svrhne h��n� a nev�rn� do propasti� B�da sv�tu a b�da h��n�k�m, nebo� nebude pro n� milosrdenstv� Vid�m t�, Kriste! Hv�zdy d�t� jako d隝 na zemi, slunce se zatm�v�, zem� se otev�r� v propast a mrtv� vst�vaj��� a ty p�ich�z� za hlaholu trub a z�stup� and�lsk�ch, v hromobit� a dun�n�. Vid�m a sly��m t�, Kriste!�</p><p>Tady ustal a zvedl hlavu, jako by se zahled�l na n�co vzd�len�ho a stra�n�ho. A vtom se v podzem� ozvalo tlumen� h�m�n�, jednou, dvakr�t, desetkr�t. To se v ho��c�m m�st� za�aly s rachotem ��tit cel� ulice proho�el�ch dom�. Ale v�t�ina k�es�an� pova�ovala tyto zvuky za p�esv�d�iv� znamen�, �e stra�n� hodina se skute�n� bl��, proto�e v�ra v brzk� druh� p��chod Krist�v a v konec sv�ta byla mezi nimi tak jako tak u� dost roz���ena a te� ji je�t� pos�lil po��r m�sta. A proto se cel�ho shrom�d�n� zmocnila b�ze� bo��. Mnoho hlas� za�alo volat: �Soudn� den! U� p�ich�z�!� N�kte�� si zakr�vali rukama obli�eje, p�esv�d�eni, �e se ka�d�m okam�ikem zachv�je zem� v z�kladech a z jej�ho nitra vystoup� pekeln� p��ery a vrhnou se na h��n�ky. Jin� zase volali: �Kriste, smiluj se! Vykupiteli, bu� n�m milostiv!� Jin� se zase hlasit� vyzn�vali z h��ch� a je�t� jin� se nakonec za�ali vz�jemn� obj�mat, aby v t�to hr�zn� chv�li m�li pobl�zku n�jak� milovan� srdce.</p><p>Av�ak byli tam i takov�, v jejich� tv���ch, jakoby nanebevzat�ch a proz��en�ch nadpozemsk�mi �sm�vy, nebyla hr�za. Na n�kolika m�stech se ozvaly podivn�, nadnesen� hlasy: to lid� v n�bo�ensk�m vytr�en� za�ali vyk�ikovat nesrozumiteln� slova v nesrozumiteln�ch jazyc�ch. Z tmav�ho kouta jeskyn� n�kdo zvolal: �Vzbu�te se, kdo� sp�te!� A v�echno p�ehlu�ovalo Crispovo vol�n�: �Bd�te! Bd�te!�</p><p>Byly v�ak okam�iky, kdy bylo naprost� ticho, jako by v�ichni se zatajen�m dechem �ekali, co se stane.</p><p>A tehdy bylo sly�et vzd�len� h�m�n� ��t�c�ch se �tvrt�, na�e� se op�t oz�valo b�dov�n�, modlitby, hlasy a v�k�iky: �Vykupiteli, smiluj se!� Tu a tam promluvil Crispus. Volal: �Z�ekn�te se pozemsk�ch statk�, nebo� za chv�li v�m zmiz� zem� pod nohama! Z�ekn�te se pozemsk�ch l�sek, nebo� P�n zatrat� ty, kdo� v�ce ne�li jeho milovali �eny a d�ti! B�da tomu, kdo si stvo�en� zamiloval v�ce ne�li Stvo�itele! B�da bohat�m! B�da marnotratn�m! B�da zh�ral�m! B�da mu�i, �en� i d�t�ti!�</p><p>Pojednou ot��slo kamenolomem zah�m�n� siln�j�� ne� v�echna d��v�j��. V�ichni padli k zemi s rukama rozta�en�ma na zp�sob k��e, cht�j�ce se t�mto znamen�m br�nit p�ed zl�mi duchy. Nastalo ticho, v n�m� bylo sly�et rychl� oddychov�n�, d�supln� �epot: �Je��i, Je��i, Je��i!� a tu a tam d�tsk� pl��. Ale vtom zazn�l nad t�m le��c�m lidsk�m z�stupem jak�si klidn� hlas:</p><p>�Pokoj s v�mi!�</p><p>Byl to hlas apo�tola Petra, kter� p�i�el pr�v� p�ed chv�l� do jeskyn�. Po jeho slovech zmizela b�ze� okam�it�, tak jako miz� strach st�da, v n�m� se objev� past��. Lid� povst�vali ze zem�, ti, kdo� byli bl�e, skl�n�li se k jeho noh�m, jako by u n�ho hledali ochranu, a Petr vzt�hl nad n� ruce a �ekl:</p><p>�Pro� se strachujete v srdc�ch? Kdo z v�s m��e v�d�t, co ho potk�, ne� se p�ibl�� hodina soudu? P�n ztrestal ohn�m Babyl�n, ale nad v�mi, kter� omyl k�est a jejich� h��chy vykoupila Ber�nkova krev, bude milosrdenstv� jeho a vy zem�ete se jm�nem jeho na rtech sv�ch. Pokoj s v�mi!�</p><p>Po p��sn�ch a nemilosrdn�ch Crispov�ch slovech snesla se slova Petrova na shrom�d�n� jako balz�m.</p><p>M�sto strachu z Boha zmocnila se du�� l�ska k Bohu.</p><p>Tito lid� op�t na�li takov�ho Krista, jak�ho si zamilovali v apo�tolov� vypr�v�n�, ne tedy nemilosrdn�ho soudce, n�br� m�rn�ho a trp�liv�ho Ber�nka, jeho� milosrdenstv� stokr�t p�evy�uje lidskou �patnost. Cel�ho shrom�d�n� se zmocnil pocit �levy a srdce naplnila nad�je a vd��nost k apo�tolovi. Z r�zn�ch stran za�aly volat hlasy: �My jsme tv� ove�ky, pas n�s!� A ti, co byli bl�e, ��kali: �Neopou�t�j n�s v den ne�t�st�!�</p><p>A klekali k jeho noh�m. Kdy� to vid�l Vinicius, p�istoupil k n�mu, uchopil lem jeho pl�t� a �ekl se sklon�nou hlavou:</p><p>�Pane, zachra� m�! Hledal jsem ji v d�mech po��ru i v davech lid�, ale nikde jsem ji nemohl naj�t. V���m v�ak, �e ty mi ji m��e� vr�tit.�</p><p>Petr mu polo�il ruce na hlavu.</p><p>�D�v��uj,� �ekl, �a poj� se mnou.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 3</p></title><p>M�sto st�le ho�elo. Circus Maximus se sesul v trosky a pak se ve �tvrt�ch, kter� vzplanuly prvn�, sesouvaly cel� uli�ky a ulice. Po ka�d�m takov�m p�du vy�lehly na okam�ik ohniv� sloupy a� k obloze. V�tr zm�nil sm�r a v�l te� s nesm�rnou silou od mo�e, zan�eje cel� vlny ohn�, ho��c�ch kus� d�eva a uhl�k� na Caelius, na Esquilinus a na Viminalis. Nicm�n� za�alo se u� uva�ovat o z�chran�. Na rozkaz Tigellina, kter� p�isp�chal t�et�ho dne z Antia, za�aly se bourat domy na Esquilinu, aby ohe�, a� naraz� na pr�zdn� m�sta, zhasl s�m od sebe. Byly to v�ak bez��eln� pr�ce, zam��len� jen na z�chranu zbytk� m�sta, proto�e na z�chranu toho, co u� ho�elo, nedalo se v�bec pom��let. A k tomu bylo nutno p�edej�t i dal��m n�sledk�m pohromy. Spolu s ��mem se ni�ila nesm�rn� bohatstv�, obracelo se v prach a popel v�echno jm�n� jeho obyvatel, tak�e vn� hradeb ko�ovaly te� statis�ce sam�ch �ebr�k�. U� na druh� den za�al na ty lidsk� spousty dol�hat hlad, proto�e nesm�rn� z�soby potravin nashrom�d�n�ch v m�st� ho�ely s n�m a ve v�eobecn�m zmatku a za stavu, kdy se ��ady rozprchly, nepomyslil je�t� nikdo na to, aby se daly p�iv�zt nov�. Teprve po Tigellinov� p��chodu �ly do Ostie p��slu�n� rozkazy, ale lid se zat�m za��nal tv��it hroziv�ji a hroziv�ji.</p><p>D�m u Aqua Appia, v n�m� se Tigellinus do�asn� us�dlil, obstoupily z�stupy �en, kter� k�i�ely od r�na do pozdn� noci: �Chl�b a st�echu!� Praetori�ni, p�ivol�ni z velik�ho t�bora mezi Via Salaria a Nomentana, sna�ili se marn� zav�st jak�s tak�s po��dek. M�sty se jim lid� stav�li otev�en� na odpor se zbran� v ruce, jinde zase ukazovaly bezbrann� z�stupy na ho��c� m�sto a volaly: �Nu�e, vra�d�te n�s tv��� v tv�� tomuto ohni!� Lid� zlo�e�ili caesarovi, augusti�n�m, praetori�nsk�m voj�k�m a pobou�en� vzr�stalo hodinu od hodiny tak, �e Tigellinus, kdy� se v noci d�val na tis�ce t�borov�ch ohn��k� ho��c�ch kolem m�sta, ��kal si v duchu, �e jsou to ohn� nep��telsk�ch t�bor�. Na jeho rozkaz p�ivezli krom� mouky co nejv�t�� mno�stv� hotov�ch chleb�, kter� sehnali nejen v Ostii, n�br� ve v�ech okoln�ch m�stech a vesnic�ch. Av�ak kdy� do�ly prvn� z�silky do Emporia, lid vyrazil hlavn� br�nu sm�rem od Aventina a za stra�n�ho zmatku rozebral v�echny z�soby v jedin�m okam�iku. Za svitu m�s�ce se lid� bili o bochn��ky a spoustu jich vdupali do zem�.</p><p>Mouka z roztrhan�ch pytl� pokryla jakoby sn�hem cel� prostranstv� od �pejchar� a� k Drusovu a Germanikovu oblouku a rozruch trval tak dlouho, dokud voj�ci neobsadili v�echny budovy a neza�ali rozh�n�t davy ��py a metan�mi kameny.</p><p>Nikdy od n�jezd� Gal� pod Brennov�m veden�m nepotkala ��m takov� pohroma. V�ak lid� tak� s ho�kost� srovn�vali oba tyto po��ry. Jen�e tenkr�t se zachr�nil aspo� Kapitol, kde�to te� byl i Kapitol obklopen stra�liv�m ohniv�m v�ncem. Mramor neho�el sice plamenem, ale za noc�, kdy� v�tr na okam�ik rozv�l plameny, bylo vid�t �ady sloup� horn�ho Jovi�ova chr�mu, rozp�len�ch a sv�t�c�ch rud� jako roz�haven� uhl�ky. A kone�n� za Brennov�ch �as� m�l ��m uk�zn�n�, jednolit� obyvatelstvo, lnouc� k m�stu a k jeho olt���m, kde�to te� t�bo�ily kolem zd� ho��c� metropole r�znojazy�n� davy, slo�en� ponejv�ce z otrok� a propu�t�nc�, rozv�n�n�, rozha�te�en� a schopn� obr�tit se ve sv� b�d� proti vl�d� a proti m�stu.</p><p>Av�ak obrovitost po��ru napl�ovala srdce zd�en�m a do jist� m�ry ch�tru ochromovala. Po pohrom� po��ru mohla p�ij�t pohroma hladu a nemoc�, proto�e k dovr�en� v�eho zl�ho nastala stra�n� �ervencov� vedra. Vzduch, rozp�len� ohn�m a sluncem, nebylo mo�no d�chat. Noc nejen nep�in�ela �levu, ale st�vala se naopak peklem. Ve dne se o��m naskytala hrozn� a zlov�stn� pod�van�. Uprost�ed na pahorc�ch obrovsk� m�sto, prom�n�n� v hu��c� vulk�n, a kolem dokola, a� k Albsk�m vrch�m, jedno jedin� nep�ehledn� t�bo�i�t� bud, stan�, srub�, voz�, traka��, nos�tek, kr�mk� a ohn��k�, zahalen� kou�em a prachem, oz��en� rezav�mi slune�n�mi paprsky, prod�raj�c�mi se �oudem, pln� hovoru, k�iku, hrozeb, nen�visti a strachu�� nestv�rn� rejdi�t� mu��, �en a d�t�. Vedle Quirit� �ekov�, pa�esat� sv�tlooc� lid� ze Severu, Afrov� a Asiat�; vedle ��msk�ch ob�an� otroci, propu�t�nci, gladi�to�i, kupci, �emesln�ci, roln�ci i voj�ci; opravdov� lidsk� mo�e, om�vaj�c� ostrov plamen�.</p><p>A r�zn� zpr�vy zm�taly t�m mo�em jako v�tr skute�nou hladinou. Zpr�vy dobr� i �patn�. O nesm�rn�ch z�sob�ch obil� a �atstva, kter� pr� p�i�ly do Emporia a m�ly se zdarma rozd�vat. O tom, �e na caesar�v rozkaz budou provincie v Asii a v Africe oloupeny o v�echna sv� bohatstv� a takto nashrom�d�n� poklad bude rozd�len mezi ��msk� obyvatelstvo, aby si ka�d� mohl postavit vlastn� d�m. Av�ak ���ily se i takov� noviny, jako �e voda ve vodovodech je otr�ven� a �e Nero chce zni�it m�sto a vyhubit jeho obyvatele, aby se pak mohl p�est�hovat do �ecka nebo do Egypta a vl�dnout sv�tu odtamtud. Ka�d� zpr�va se ���ila rychlost� blesku a ka�d� nach�zela u lidu v�ru, vyvol�vaj�c v�buchy nad�je anebo hn�vu, strachu nebo vzteku. Nakonec zachv�tila ty tis�ce t�bo��c�ch lid� jak�si hore�ka. V�ra k�es�an�, �e konec sv�ta zp�soben� ohn�m se bl��, ���ila se i mezi vyznava�i boh�. Lid� upadali do otup�losti nebo se jich zmoc�ovalo ��lenstv�. V mrac�ch osv�tlen�ch z��� po��r� vid�li bohy, jak se d�vaj� na zhoubu zem�, a vztahovali k nim ruce, pros�ce je o slitov�n�, anebo je prokl�nali.</p><p>Zat�m voj�ci, jim� pom�hal jist� po�et obyvatelstva, bo�ili neust�le domy na Esquilinu, na Caeliu a tak� na Z�tib��, kter� tak bylo ze zna�n� ��sti zachr�n�no. Av�ak ve st�edu m�sta ho�ely nep�ebern� poklady, shrom�d�n� za stalet� v�t�zn�ch v�lek, nep�edstaviteln� cenn� um�leck� d�la, n�dhern� chr�my a nejdra��� pam�tky na ��mskou minulost a na ��mskou sl�vu. Lid� odhadovali, �e z cel�ho m�sta z�stane jen n�kolik okrajov�ch �tvrt� a �e statis�ce lid� z�stanou bez st�echy nad hlavou. Jin� v�ak zase roz�i�ovali pov�st, �e voj�ci bo�� domy ne proto, aby zastavili plameny, n�br� proto, aby z m�sta nez�stalo opravdu nic.</p><p>Tigellinus prosil pon�en� v ka�d�m dopise, aby caesar p�ijel a uklidnil svou p��tomnost� lid, jeho� se zmocnilo zoufalstv�. Av�ak Nero vyrazil teprve tehdy, kdy� plameny zachv�tily �domus transitoria�, a sp�chal, aby neprop�sl chv�li, kdy po��r dos�hne vrcholu sv� s�ly.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 4</p></title><p>Po��r se mezit�m roz���il a� k Via Nomentana a odtud, proto�e se zm�nil v�tr, se oto�il k Via Lata a k Tiberu, obe�el Kapitol, rozlil se po Foru Boariu, a ni�e v�e, co v prvn�m n�poru minul, bl�il se znovu k Palatinu. Tigellinus shrom�dil v�echny praetori�nsk� s�ly a pos�lal k bl��c�mu se caesarovi posla za poslem se zpr�vami, �e nep�ijde o nic z velkolep� pod�van�, proto�e po��r se je�t� rozrostl. Av�ak Nero cht�l na m�sto dorazit v noci, aby se mohl t�m v�ce kochat pohledem na hynouc� m�sto. Proto se zastavil pobl�e Aqua Albana, pozval si do stanu trag�da Alitura a hledal s jeho pomoc� vhodnou p�zu, v�raz obli�eje a pohled a u�il se p��slu�n�m pohyb�m, h�daje se s n�m zaryt� o to, zda p�i slovech �� svat� m�sto, je� se zd�lo trvalej�� ne� Ida� m� pozvednout vzh�ru ob� ruce, anebo si rad�ji vz�t do jedn� ruky formingu, nechat ji pak klesnout pod�l t�la a zvednout jen druhou. A tato ot�zka byla v tomto okam�iku pro caesara d�le�it�j�� ne� v�echny ostatn�. Kdy� kone�n� za soumraku vyrazil, zeptal se je�t� Petronia na radu, zda by nem�l do b�sn�, kterou na katastrofu napsal, d�t n�kolik velkolep�ch rouhav�ch slov proti boh�m a zda by se takov� slova, kdy� se to vezme z um�leck�ho hlediska, nevydrala nakonec sama od sebe z �st �lov�ka octnuv��ho se v podobn� situaci a ztr�cej�c�ho vlast.</p><p>K p�lnoci se kone�n� p�ibl�il k m�stsk�m zdem, prov�zen sv�m mohutn�m dvorem, skl�daj�c�m se z cel�ch z�stup� dvo�en�n�, sen�tor�, ryt���, propu�t�nc�, otrok�, �en a d�t�. �estn�ct tis�c praetori�n�, rozestaven�ch v bojov�m �iku pod�l cesty bd�lo nad po��dkem a bezpe��m p�i jeho vjezdu a udr�ovalo pobou�en� lid v pat�i�n� vzd�lenosti. Lid sice prokl�nal, k�i�el a hv�zdal na pr�vod, ale neodva�oval se na n�j za�to�it. Av�ak na mnoha m�stech se p�es to v�ecko ozval i potlesk l�zy, kter� p�edt�m nic nem�la, a proto po��rem tak� nic neztr�cela, ba naopak doufala, �e pod�len� obil�m, olejem, �atstvem a pen�zi bude nyn� �t�d�ej�� ne� p�edt�m. Ostatn� jak pok�ikov�n� a hv�zd�n�, tak potlesk p�ehlu�ily zvuky trub a roh�, na n� rozk�zal troubit Tigellinus. Kdy� Nero pro�el Ostijskou branou, zastavil se na chv�li a �ekl: �Bezdom� vl�dce bezdom�ho lidu, kam slo��m na noc ne��astnou svou hlavu!� Pak p�ekro�il Clivus Delphini a vystoupil po zvl᚝ p�ichystan�ch schodech na Appijsk� vodovod, sledov�n augusti�ny a sborem zp�v�k�, nesouc�ch loutny, kithary a jin� hudebn� n�stroje.</p><p>V�ichni zatajili dech v prsou a �ekali, nevyslov�-li n�jak� velik� slova, kter� by si m�li ostatn� v z�jmu sv� vlastn� bezpe�nosti zapamatovat. Av�ak Nero st�l slavnostn�, n�m�, od�n purpurov�m pl�t�m, na hlav� v�nec ze zlat�ho vav��nu, a z�ral na rozpoutanou s�lu plamen�. Kdy� mu Terpnos podal zlatou loutnu, pozvedl zrak k obloze zalit� z���, jako by �ekal na inspiraci.</p><p>Lid si ho z d�lky ukazoval prstem, jak byl zalit krvavou z���. O kus d�l sy�eli ohniv� hadi a ho�ely stalet�, nej sv�t�j�� pam�tky: ho�el Herkul�v chr�m, kter� postavil Euandros, chr�m Jova Statora, chr�m bohyn� Luny, vystav�n� je�t� Serviem Tulliem, d�m Numy Pompilia, Vestin p��bytek s pen�ty ��msk�ho n�roda; v h��v�ch plamen� se chv�lemi objevil Kapitol.</p><p>Ho�ela minulost a duch ��ma. Av�ak on, caesar, st�l s loutnou v ruce, s tv��� herce trag�di� a nemyslil na hynouc� vlast, n�br� na p�zu a na patetick� slova, jimi� by mohl co nejl�pe vyl��it velikost pohromy, vzbudit co nejv�t�� obdiv a z�skat co nejnad�en�j�� potlesk.</p><p>Nen�vid�l toto m�sto, nen�vid�l jeho obyvatelstvo, miloval jen sv� p�sn� a b�sn�, radoval se tedy v srdci, �e kone�n� vid� trag�dii podobnou t�, o kter� p�e. Ver�otepec v n�m se c�til ��asten, recit�tor inspirov�n, hleda� dojm� se op�jel stra�nou pod�vanou a s pot�en�m myslil na to, �e dokonce z�nik Tr�je nebyl ni��m ve srovn�n� se z�nikem tohoto obrovsk�ho m�sta. Co v�c si mohl je�t� p��t? ��m, sv�tovl�dn� ��m ho�� a on stoj� na oblouc�ch vodovodu se zlatou loutnou v ruce, osv�tlen�, purpurov�, obdivovan�, velkolep� a poetick�. A tam n�kde pod n�m, ve tm�, rept� a bou�� se lid! Ale a� si rept�. Stalet� uplynou, tis�ce let p�ejdou, ale lidstvo bude vzpom�nat a oslavovat b�sn�ka, kter� za takov�to noci zp�val o p�du a po��ru Tr�je. Co je proti n�mu Hom�r? Co je proti n�mu s�m Apoll�n se svou dlabanou formingou?</p><p>Tu pozvedl ruce, ude�il do strun a ozval se Priamov�mi slovy:</p><p>�� hn�zdo otc� m�ch, � kol�bko m� drah�!�</p><p>Na voln�m prostranstv�, v hluku po��ru a ve vzd�len�m �umu tis�cihlav�ch dav� zd�l se jeho hlas podivn� uboh�, t�aslav� a slab� a hlas doprov�zej�c�ho jej sboru zn�l jako bzu�en� mouchy. Av�ak sen�to�i, ��edn�ci a augusti�ni, shrom�d�ni na vodovodu, sklonili hlavy a poslouchali v ml�eliv�m nad�en�. Caesar zp�val dlouho a upadal do st�le truchliv�j�� n�lady.</p><p>Kdykoli se odml�el, aby se mohl nadechnout, sbor zp�v�k� opakoval posledn� ver�e, na�e� Nero op�t shodil s ramene pohybem, kter�mu ho nau�il Aliturus, trag�dskou sirmu, uhodil do strun a zp�val d�le. Kdy� kone�n� dozp�val p�se�, kterou u� p�edt�m slo�il, za�al improvizovat, hledaje v pod�van�, kter� se p�ed n�m odehr�vala, velik�sk� p�irovn�n�. Jeho obli�ej se za�al m�nit. Nedojala ho zhouba rodn�ho m�sta, ale opojil a vzru�il ho patos vlastn�ch slov, a to do t� m�ry, �e pojednou upustil s �inkotem loutnu k noh�m, zahalil se do sirmy a ustrnul jako zkamen�l�, podoben jedn� z Niobin�ch soch, kter� zdobily n�dvo�� na Palatinu.</p><p>Po chvilce ticha se ozvala bou�e potlesku. Av�ak z d�lky j� odpov�d�lo vyt� dav�. Te� u� nikdo nepochyboval, �e m�sto dal zap�lit caesar, aby si zchystal pod�vanou a mohl p�i n� zp�vat p�sn�. Kdy� Nero usly�el ten k�ik statis�c� hlas�, oto�il se se smutn�m rezignovan�m �sm�vem �lov�ka, jemu� ubli�uj�, k augusti�n�m a �ekl:</p><p>�Zde vid�te, jak si Quiritov� dovedou v�it mne a poezie.�</p><p>�Holota!� odpov�d�l Vatinius. �Rozka�, pane, praetori�n�m, aby na n� za�to�ili.�</p><p>Nero se ot�zal Tigellina:</p><p>�Mohu se spolehnout na v�rnost voj�k�?�</p><p>�Ano, bo�sk�,� odpov�d�l praefekt Av�ak Petronius pokr�il rameny.</p><p>�Na jejich v�rnost ano, ale ne na jejich po�et,� �ekl. �Z�sta� zat�m, kde jsi, proto�e tady je nejbezpe�n�ji, ale lid bude nutno uklidnit.�</p><p>T�ho� m�n�n� byl i Seneca i konsul Licinius. Pobou�en� dole zat�m rostlo. Lid se vyzbrojoval kamen�m, ty�emi, prkny z voz� a traka�� a r�zn�mi �elezn�mi p�edm�ty. Za chv�li p�i�lo n�kolik velitel� kohort a ozn�milo, �e davy se tla�� na praetori�ny a ti �e udr�uj� bojovou linii jen s nejv�t��m �sil�m, a proto�e nemaj� rozkaz, aby za�to�ili, nev�d�, co si po��t.</p><p>�Bohov�!� �ekl Nero. �Jak� noc! Z jedn� strany po��r, z druh� rozb�sn�n� mo�e lidu.�</p><p>A za�al d�le hledat v�razy, kter� by co nejvelkolep�ji vystihly nebezpe�� t�chto okam�ik�, ale kdy� vid�l kolem sebe bled� obli�eje a neklidn� pohledy, dostal tak� strach.</p><p>�Dejte mi tmav� pl᚝ s kapuc�,� zvolal. �Co� se opravdu strhne boj?�</p><p>�Pane,� odpov�d�l nejist�m hlasem Tigellinus, �ud�lal jsem v�e, co jsem mohl, ale nebezpe�� je velk� Promluv, pane, k lidu a slib mu n�co.�</p><p>�Caesar a mluvit k l�ze? A� to ud�l� n�kdo jin� m�m jm�nem. Kdo je ochoten?�</p><p>�J�!� odpov�d�l klidn� Petronius.</p><p>�Jdi, p��teli! Tys mi nejv�rn�j��, kdykoli v�rnost pot�ebuji� Jdi a ne�et�i sliby.�</p><p>Petronius se oto�il k caesarovu pr�vodu s lhostejnou a posm�n� sta�enou tv���.</p><p>�P��tomn� sen�to�i,� �ekl, �a pak je�t� Piso, Nerva a Senecio pojedou se mnou.�</p><p>Pak sestoupil pomalu z vodovodu. Ti, kter� vyzval, �li za n�m ne sice bez v�h�n�, ale p�ece jen s jakousi d�v�rou, kterou do nich vl�val jeho klid. Kdy� Petronius sestoupil k �pat� ark�d, dal si p�iv�st b�l�ho kon�, vsedl na n�j a rozjel se v �ele sv�ch pr�vodc� hlubok�mi �adami praetori�n� k �ern�m, vyj�c�m dav�m. Byl beze zbran�, v ruce m�l jen tenkou h�l�i�ku ze slonoviny, o ni� se obvykle op�ral.</p><p>Kdy� dojel, pob�dl kon� do z�stup�. Ve sv�tle po��ru bylo kolem dokola vid�t zvednut� ruce, ozbrojen� nejr�zn�j��mi zbran�mi, bl�skaj�c� se o�i, zpocen� obli�eje a p�nou pokryt�, �vouc� �sta. Rozb�sn�n� p��val obklopil v okam�iku Petroni�v pr�vod a d�le vzadu bylo vid�t skute�n�, zm�taj�c� se, vrouc�, hrozn� mo�e hlav.</p><p>K�ik je�t� zes�lil a zm�nil se v nelidsk� �ev. Ty�e, vidle, ba dokonce i me�e se vzn�ely nad Petroniovou hlavou, chtiv� ruce se natahovaly po ot��ch jeho kon� a po n�m, av�ak on zaj�d�l st�le hloub�ji, chladn�, lhostejn�, pohrdav�. Tu a tam �ukl h�l�i�kou po hlav�ch ty nejdrzej��, docela tak, jako by si klestil cestu v oby�ejn� tla�enici, a ta jeho jistota, ten klid p�ece jen udivovaly rozb�sn�n� davy. Kone�n� ho poznali a �etn� hlasy za�aly volat:</p><p>�Petronius! Arbiter elegantiarum! Petronius!�</p><p>�Petronius!� ozvalo se ze v�ech stran.</p><p>A jak se toto jm�no ���ilo, obli�eje kolem dokola za�aly ztr�cet svou hrozivost a �ev vzteklost, proto�e tento uhlazen� patricius, t�eba�e se o p��ze� lidu nikdy neuch�zel, byl p�esto u lidu obl�ben. Pokl�dali ho za lidsk�ho a �t�dr�ho �lov�ka a jeho popularita vzrostla zvl�t� od p��padu Pedania Secunda, kdy se Petronius p�imlouval za zm�rn�n� rozsudku, podle n�ho� byli odsouzeni k smrti v�ichni praefektovi otroci.</p><p>Zvl�t� davy otrok� ho od t� doby milovaly onou bezmeznou l�skou, jakou lid� utla�ovan� miluj� oby�ejn� ty, kdo� jim d�vaj� najevo aspo� tro�ku soucitu.</p><p>K tomu se te� p�idala je�t� i zv�davost, co �ekne caesar�v pov��enec, proto�e nikdo nepochyboval, �e ho caesar vyslal schv�ln�.</p><p>Petronius svl�kl svou b�lou, �arlatem lemovanou t�gu, zvedl ji nad hlavu a za�al j� m�vat na znamen�, �e chce promluvit.</p><p>�Ml�te! Ml�te!� oz�valo se ze v�ech stran.</p><p>Za chv�li nastalo skute�n� ticho. Petronius se vzp��mil v sedle a promluvil zvu�n�m, klidn�m hlasem:</p><p>�Ob�an�! Ti, kdo� m� usly��, nech� opakuj� m� slova t�m, kdo� stoj� d�l, av�ak v�ichni nech� se chovaj� jako lid�, a ne jako zv��ata v ar�n�ch.�</p><p>�Poslouch�me! Poslouch�me!�</p><p>�Tedy sly�te. M�sto bude znovu postaveno. Lucullovy, Maecenatovy, Caesarovy a Agrippininy zahrady v�m budou zp��stupn�ny! Od z�t�ka se za�ne rozd�vat obil�, v�no a olej, tak aby si ka�d� mohl nacpat b�icho a� po krk! Pak v�m caesar uchyst� hry, jak� sv�t dosud nevid�l a p�i nich� v�s �ekaj� hostiny a dary. Budete bohat�� po po��ru, ne� jste byli p�ed po��rem!�</p><p>Odpov�d�lo mu mru�en�, kter� se ���ilo ze st�edu na v�echny strany, tak jak se ���� kola na vod�, do kter� hodil n�kdo k�men: to ti, kdo� byli bl�e, sd�lovali jeho slova dozadu. Pak se ozvaly tu a tam hn�viv� anebo souhlasn� v�k�iky, kter� se nakonec zm�nily v jedin�, mohutn� vol�n� v�ech:</p><p>�Panem et circenses!�</p><p>Petronius se zahalil do t�gy a chv�li poslouchal, nehybn�, podobn� ve sv�m b�l�m od�vu mramorov� so�e. Vol�n� s�lilo, p�ehlu�ovalo hukot po��ru, oz�valo se ze v�ech stran a st�le z v�t��ch hloubek, ale mluv�� m�l patrn� je�t� n�co na srdci, proto�e �ekal.</p><p>A kone�n�, zjednav si op�t zvednutou pa�� klid, zvolal:</p><p>�Slibuji v�m panem et circenses, ale te� provolejte sl�vu caesarovi, kter� v�s krm� a od�v�, a pak sp�t, holoto, proto�e za chv�li se za�ne rozedn�vat!�</p><p>Po t�chto slovech oto�il kon�, a zlehka �ukaje h�l�i�kou po hlav�ch a tv���ch t�ch, kdo� mu st�li v cest�, odjel zvolna do �ad praetori�n�.</p><p>Zanedlouho byl pod vodovodem. Naho�e zastal t�m�� paniku. Nerozum�li tam v�k�ik�m �Panem et circenses� a domn�vali se, �e je to nov� v�buch vzteku. U� ani nedoufali, �e by se Petronius mohl zachr�nit, a proto, kdy� ho Nero uvid�l, p�ib�hl a� ke schod�m a za�al se ho vypt�vat, tv�� pobledlou vzru�en�m:</p><p>�Co je? Co se tam d�je? U� se strhla bitva?�</p><p>Petronius nabral do plic vzduch, zhluboka si oddechl a odpov�d�l:</p><p>�U Polluxe! Pot� se a p�chnou! Podejte mi n�kdo epilimmu, nebo omdl�m.�</p><p>Pak se oto�il k caesarovi.</p><p>�Sl�bil jsem jim,� �ekl, �obil�, olej, zp��stupn�n� zahrad a hry. Znovu t� zbo��uj� a vy�v�vaj� ti sv�mi rozpraskan�mi rty sl�vu. Bohov�, jak nep��jemn� p�chne ten plebs!�</p><p>�M� praetori�ni byli p�ipraveni,� zvolal Tigellinus, �a kdybys je nebyl uklidnil, utichli by ti k�iklouni nav�ky. �koda, caesare, �es mi nedovolil u��t n�sil�.�</p><p>Petronius na� pohl�dl, pokr�il rameny a �ekl:</p><p>�To nen� je�t� ztraceno. Mo�n� �e ho bude� musit pou��t z�tra.�</p><p>�Ne ne!� �ekl caesar. �D�m jim otev��t zahrady a rozd�vat obil�. D�kuji ti, Petronie! Uspo��d�m hry a tu p�se�, kterou jsem v�m dneska zp�val, zazp�v�m ve�ejn�.�</p><p>Po t�chto slovech polo�il ruku Petroniovi na rameno, chv�li ml�el a pak, vzpamatovav se pon�kud, zeptal se:</p><p>�Pov�z mi up��mn�: jak� jsem se ti zd�l, kdy� jsem zp�val?�</p><p>�Byl jsi hoden pod�van�, tak jako pod�van� byla hodna tebe,� odpov�d�l Petronius.</p><p>Pak se oto�il k po��ru.</p><p>�Ale d�vejme se je�t�,� �ekl, �a rozlu�me se se star�m ��mem.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 5</p></title><p>Apo�tolova slova naplnila nitra k�es�an� d�v�rou. Konec sv�ta se jim sice zd�l st�le bl�zko, za�ali v�ak v��it, �e k stra�n�mu soudu nedojde ihned a �e p�edt�m snad je�t� spat�� konec Neronovy vl�dy, kterou pova�ovali za Antikristovo panov�n�, a �e se do�kaj� bo��ho trestu za jeho zlo�iny, volaj�c� o pomstu. Povzbuzeni tedy v srdc�ch, za�ali se po skon�en� modliteb rozch�zet z podzem� a vracet se do sv�ch prozat�mn�ch �tulk�, ba dokonce i na Z�tib��, proto�e p�i�ly zpr�vy, �e po��r, zalo�en� na n�kolika m�stech, obr�til se se zm�nou v�tru zp�tky k �ece, a str�viv tu a tam, co mohl str�vit, p�estal se ���it.</p><p>Apo�tol, prov�zen Viniciem a Chil�nem, kter� �el za nimi, opustil tak� podzem�. Mlad� tribun se ho neodva�oval vyru�ovat v modlitb�, �el tedy n�jakou chv�li ml�ky a jen o�ima prosil o slitov�n� a chv�l se neklidem. Av�ak je�t� mnoho lid� p�ich�zelo pol�bit apo�tolovi ruku a lem jeho roucha, matky k n�mu vztahovaly ruce s d�tmi, jin� poklekali v dlouh� temn� chodb�, zvedali nad hlavy kahance a prosili o po�ehn�n� a jin� zase jej prov�zeli a zp�vali, tak�e Vinicius nena�el vhodn� okam�ik, aby se mohl zeptat, a Petr mu nemohl odpov�d�t. Stejn� to bylo i v �vozu. Teprve kdy� vy�li na voln�j�� prostranstv�, odkud bylo u� vid�t ho��c� m�sto, apo�tol je t�ikr�t p�e�ehnal k��em, oto�il se k Viniciovi a �ekl:</p><p>�Neboj se. Bl�zko odtud je fossorova chaloupka, kde najdeme Lygii s Linem a s jej�m v�rn�m sluhou.</p><p>Kristus, kter� ti ji ur�il, zachr�nil ji pro tebe.�</p><p>Av�ak Vinicius se zapot�cel a op�el se rukou o balvan. Cesta z Antia, ud�losti p�ed m�stsk�mi hradbami, hled�n� Lygie v hork�m d�mu, probd�l� noci a stra�n� starost o Lygii vy�erpaly jeho s�ly a o ty, kter� mu je�t� zbyly, jej p�ipravila zpr�va, �e bytost jemu na sv�t� nejdra��� je nabl�zku a �e ji za chv�li uvid�. Zmocnila se ho n�hl� slabost, tak velk�, �e klesl k apo�tolov�m noh�m, a objav je, z�stal tak le�et, neschopen jedin�ho slova.</p><p>Apo�tol, br�n� se jeho d�k�m a projev�m �cty, �ekl:</p><p>�Ne mn�, ne mn�, ale Kristovi!�</p><p>�Obdivuhodn� b�h!� ozval se za nimi Chil�n�v hlas. �Jen�e nev�m, co m�m d�lat s muly, kte�� tu opod�l �ekaj�.�</p><p>�Vsta� a poj� se mnou,� �ekl Petr a uchopil mlad�ho mu�e za ruku.</p><p>Vinicius povstal. V z��i po��ru bylo vid�t, jak mu po tv��i zbledl� dojet�m st�kaj� slzy. Rty se mu chv�ly, jako by se modlil.</p><p>�Poj�me,� �ekl.</p><p>Av�ak Chil�n opakoval ot�zku:</p><p>�Pane, co m�m d�lat s muly, kte�� �ekaj�? Necht�l by ten ctihodn� prorok rad�ji jet ne� j�t p�ky?�</p><p>Vinicius s�m nev�d�l, co odpov�d�t, ale usly�ev od Petra, �e kop��ova chatr� stoj� kousek odtud, �ekl:</p><p>�Odve� muly k Macrinovi.�</p><p>�Promi�, pane, �e ti p�ipom�n�m d�m v Ameriole.</p><p>P�i takov�m stra�n�m po��ru m��e �lov�k na takovou mali�kost snadno zapomenout.�</p><p>�Dostane� ho.�</p><p>�� vnuku Numy Pompilia, byl jsem si t�m v�dycky jist, ale te�, kdy� tento slib usly�el i tento velkomysln� apo�tol, nep�ipom�n�m ti u� ani, �e jsi mi sl�bil i vinici;</p><p>Pax vobiscum! Zase t� vyhled�m. Pax vobiscum!�</p><p>A oni odpov�d�li:</p><p>�I s tebou.�</p><p>Pak odbo�ili doprava k pahork�m. Cestou �ekl Vinicius:</p><p>�Pane! Omyj m� vodou k�tu, abych se mohl zv�t opravdov�m vyznava�em Krista, proto�e ho miluji celou svou du��. Omyj m� rychle, proto�e v srdci jsem u� p�ipraven. A co mi srdce �ekne, to u�in�m, ty mi v�ak pov�z, co v�ce bych mohl je�t� u�init.�</p><p>�Miluj lidi jako sv� bratry,� odpov�d�l apo�tol, �nebo� jen l�skou mu m��e� slou�it�</p><p>�Ano! U� to ch�pu a c�t�m. Jako d�t� jsem v��il v ��msk� bohy, ale nemiloval jsem je. Ale tohoto jedin�ho miluji tak, �e bych pro� s radost� ob�toval �ivot.�</p><p>A zahled�v se k nebi, za�al u vytr�en� opakovat:</p><p>�Proto�e on je! Proto�e on je dobr� a milosrdn�!</p><p>A proto, i kdyby hynulo nejen toto m�sto, n�br� t�eba cel� sv�t, k n�mu jedin�mu se budu zn�t a jej jedin�ho vyzn�vat!�</p><p>�A on po�ehn� tob� i tv�mu domu,� dokon�il apo�tol.</p><p>Mezit�m odbo�ili do jin�ho �vozu, na jeho� konci bylo vid�t mdl� sv�t�lko. Petr na n� uk�zal a �ekl:</p><p>�To je p��bytek kop��e, kter� n�m poskytl �tulek, kdy� jsme se vr�tili s nemocn�m Linem z Ostriana a nemohli jsme se dostat na Z�tib��.�</p><p>Po chv�li k n�mu do�li. Byla to sp�e jeskyn�, vyhlouben� v horsk� �t�rbin� a uzav�en� zven�� st�nou, slepenou z hl�ny a r�kosu. Dve�e byly zav�eny, ale otvorem, kter� nahrazoval okno, bylo vid�t vnit�ek osv�tlen� ohni�t�m.</p><p>P��choz�m vy�la vst��c jak�si obrovsk� tmav� postava a zeptala se:</p><p>�Kdo jste?�</p><p>�Slu�ebn�ci Kristovi,� odv�til Petr. �Pokoj s tebou, Urse.�</p><p>Ursus se sklonil k apo�tolov�m noh�m a pak, poznav Vinicia, uchopil jeho ruku v z�p�st� a pozvedl ji k �st�m.</p><p>�I ty, pane?� �ekl. �Po�ehn�no budi� Ber�nkovo jm�no za tu radost kterou zp�sob� Kallin�.�</p><p>Po t�chto slovech otev�el dve�e a ve�li dovnit�.</p><p>Nemocn� Linus le�el na otepi sl�my, tv�� vyhublou a �elo �lut� jako slonovina. U ohni�t� sed�la Lygie a dr�ela v ruce svazek mal�ch rybi�ek, navle�en�ch na ����e a ur�en�ch z�ejm� k ve�e�i.</p><p>Zaujata sund�v�n�m ryb ze ���ry a p�esv�d�ena, �e to p�ich�z� Ursus, nepozvedla v�bec zrak. Av�ak Vinicius k n� p�istoupil, zavolal ji jm�nem a vzt�hl k n� ruce. Okam�it� vysko�ila: obli�ejem se j� mihl z�blesk p�ekvapen� a radosti a Lygie se beze slova, jako d�t�, kter� po dlouh�ch dnech �zkosti a ne�t�st� na�lo op�t otce nebo matku, vrhla do jeho rozev�en� n�ru�e.</p><p>Vinicius ji objal a hodnou chv�li ji tiskl k hrudi tak� tak nad�en�, jako by se byla z�zra�n� zachr�nila.</p><p>Pak uvolnil objet�, uchopil do dlan� jej� skr�n� a l�bal ji na �elo, na o�i a znovu ji obj�mal, vyslovoval jej� jm�no, pak se skl�n�l k jej�m noh�m a ruk�m, v�tal ji, projevoval j� l�sku a �ctu. Jeho radost nem�la prost� mez�, stejn� jako jeho l�ska a �t�st�.</p><p>Kone�n� j� za�al vypr�v�t, jak p�isp�chal z Antia, jak ji hledal p�ed m�stsk�mi hradbami v kou�i, v Linov� dom�, co se nastaral, co �zkosti vyst�l a kolik vytrp�l, ne� mu apo�tol uk�zal jej� �tulek.</p><p>�Ale te�,� �ekl, �kdy� jsem t� zase na�el, nenech�m t� tu v bl�zkosti toho po��ru a rozb�sn�n�ch dav�. Lid� se tu p�ed hradbami vra�d�, otroci se bou�� a plen�. Jen B�h v�, jak� pohromy mohou je�t� ��m postihnout. Ale j� zachr�n�m tebe a v�s v�echny. M� nejmilej��!� Chcete jet se mnou do Antia? Tam nasedneme na lo� a poplujeme na Sic�lii. M� statky jsou va�imi statky, m� domy jsou va�imi domy. Posly�! Na Sic�lii najdeme Aulovy, vr�t�m t� Pomponii a vezmu si t� pak z jej�ch rukou. � carissima, ty se mne p�ece u� neboj�? K�est m� je�t� neo�istil, ale zeptej se tady Petra, zda jsem mu p�ed chv�l�, kdy� jsme �li k tob�, ne��kal, �e se chci st�t skute�n�m vyznava�em Krista, a zda jsem ho neprosil, aby m� pok�til t�eba ve fossorov� chaloupce. D�v��uj mi a d�v��ujte mi v�ichni.�</p><p>Lygie naslouchala jeho slov�m s rozz��en�m obli�ejem. Skute�n�, v�ichni zde �ili v neust�l� nejistot� a strachu, p�edt�m proto, �e je pron�sledovali �id�, a te� zase pro po��r a pro zmatek, kter� pohroma zp�sobila. Odjezd na klidnou Sic�lii by znamenal konec v�eho neklidu a z�rove� by byl po��tkem nov�ho obdob� �t�st� v jejich �ivot�. Kdyby byl Vinicius cht�l vz�t s sebou jen Lygii, ur�it� by odm�tla tu l�kavou nab�dku, proto�e by necht�la opustit apo�tola Petra a Lina, ale Vinicius jim p�ece pov�d�l: �Je�te se mnou!</p><p>M� statky jsou va�imi statky, m� domy jsou va�imi domy!�</p><p>Sklonila se tedy k jeho ruce, pol�bila ji na znamen� poslu�nosti a �ekla:</p><p>�Tv�j krb je m�m krbem.�</p><p>Tu se v�ak zastyd�la, �e vyslovila slova, kter� podle ��msk�ho zvyku vyslovuj� jen nev�sty p�i svatebn�ch ob�adech, tv�� se j� pokryla rum�ncem a ona tu te� st�la v z��i ohn� se sklopenou hlavou, plna nejistoty, zda j� nebudou m�t tato slova za zl�.</p><p>Av�ak ve Viniciov�ch o��ch se zra�ilo bezmezn� zbo��ov�n�. Te� se oto�il k Petrovi a znovu se rozhovo�il:</p><p>���m ho�� na caesar�v rozkaz. U� v Antiu si st�oval, �e nevid�l nikdy velik� po��r. Ale jestli�e se nezalekl takov�ho zlo�inu, pak pomyslete, co v�ecko se m��e je�t� st�t. Kdo� v�, zda nesvol� vojska a ned� povra�dit obyvatelstvo. Kdo� v�, k jak�m dojde proskribc�m, kdo� v�, zda po po��ru nedojde k ob�ansk� v�lce, k vra�d�n� a hladu. Zachra�te se tedy a zachra�me Lygii. Tam p�e�k�te bou�i v klidu, a a� p�ejde, op�t se vr�t�te a budete rozs�vat sv� zrno.�</p><p>Venku, sm�rem od Ager Vaticanus, ozvaly se jakoby na dotvrzen� Viniciov�ch obav jak�si vzd�len� v�k�iky, pln� vzteku a hr�zy. Vtom ve�el tak� kop��, majitel chatr�e, zav�el za sebou sp�n� dve�e a vyk�ikl:</p><p>�U Neronova cirku se lid� zab�jej�. Otroci a gladi�to�i se vrhli na obyvatelstvo.�</p><p>�Sly��te?� �ekl Vinicius.</p><p>�M�ra se dovr�uje,� �ekl apo�tol, �a ne�t�st� bude jako nep�ehledn� mo�e.�</p><p>Pak se oto�il k Viniciovi, uk�zal na Lygii a �ekl:</p><p>�Vezmi tuto d�venku, kterou ti ur�il B�h, a zachra� ji. A nemocn� Linus a Ursus nech� jedou s v�mi.�</p><p>Av�ak Vinicius, kter� si apo�tola zamiloval z cel� sv� nezkrotn� du�e, zvolal:</p><p>�P��sah�m ti, u�iteli, �e t� tu nenech�m v�anc z�hub�.�</p><p>�A P�n ti po�ehn� za tvou ochotu,� odpov�d�l apo�tol, �ale co� jsi nesly�el, �e Kristus u jezera �ekl t�ikr�t: ,Pas ovce m�!��</p><p>Vinicius zmlkl.</p><p>�Jestli�e tedy ty, a�koliv t� nikdo nepov��il p��� o mne, ��k�, �e m� tady nenech� v�anc z�hub�, jak potom m��e� ��dat, abych j� v ne�t�st� opustil sv� st�do? Kdy� na jeze�e zu�ila bou�e a my jsme se velice b�li, on n�s neopustil. Jak bych tedy j�, slu�ebn�k, mohl nej�t ve �l�p�j�ch sv�ho p�na?�</p><p>Vtom zvedl svou pohublou tv�� Linus a zeptal se:</p><p>�A jak bych mohl j� nejednat podle tv�ho p��kladu, z�stupce P�n�?�</p><p>Vinicius si za�al dlan� t��t �elo, jako by bojoval s�m se sebou nebo se sv�mi my�lenkami, pak uchopil Lygii za ruku a �ekl hlasem, v n�m� zazn�vala rozhodnost ��msk�ho voj�ka:</p><p>�Vyslechn�te m�, Pet�e, Line i ty, Lygie! Mluvil jsem, jak mi velel m�j lidsk� rozum, ale vy m�te jin� rozum, kter� se neohl�� na osobn� bezpe�nost, n�br� jen na Spasitelova p�ik�z�n�. Ano! J� jsem to nepochopil a chybil jsem, proto�e z m�ch o�� nese�lo je�t� b�lmo a star� povaha se ve mn� je�t� st�le oz�v�. Ale proto�e miluji Krista a chci b�t jeho slu�ebn�kem, proto, i kdy� mi tu jde o v�ce ne� o vlastn� hlavu, klek�m zde p�ed v�mi a p��sah�m, �e i j� spln�m p�ik�z�n� l�sky a neopust�m sv� bratry v ne�t�st�.�</p><p>P�i t�chto slovech poklekl a pojednou upadl do vytr�en�: o�i i ruce zvedl vzh�ru a za�al volat:</p><p>�Ch�pu t� u�, Kriste? Jsem t� u� hoden?�</p><p>Ruce se mu t��sly, v o��ch se zaleskly slzy, t�lem mu prob�haly z�chv�vy v�ry a l�sky. Tu uchopil apo�tol Petr hlin�nou amforu s vodou, p�istoupil k Viniciovi a promluvil slavnostn�m hlasem:</p><p>�J� t� k�t�m ve jm�nu Otce i Syna i Ducha, amen!�</p><p>A tu se n�bo�ensk� vytr�en� zmocnilo v�ech p��tomn�ch. M�li dojem, �e se m�stnost naplnila jak�msi nadpozemsk�m sv�tlem, �e sly�� jakousi nadpozemskou hudbu, �e se nad jejich hlavami rozestupuje skaln� strop jeskyn�, �e z nebe sl�taj� roje and�l� a tam, vysoko naho�e, je vid�t k�� a �ehnaj�c� proboden� ruce.</p><p>Venku se oz�valy v�k�iky pot�kaj�c�ch se lid� a hukot plamen� ho��c�ho m�sta.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 6</p></title><p>Lid� se rozlo�ili t�borem v n�dhern�ch Caesarov�ch, Domitiin�ch a Agrippinin�ch zahrad�ch, na Martov� poli i v zahrad�ch Pompeiov�ch, Sallustiov�ch a Maecenatov�ch. Obsadili portiky, budovy ur�en� k m��ov�m hr�m, roztomil� letohr�dky i k�lny vystav�n� pro zv��ata. P�vi, plame��ci, labut� i p�trosi, gazely a antilopy z Afriky, jeleni a srny, p�edt�m ozdoby zahrad, kon�ili nyn� pod no�i chudiny. Potraviny se vozily z Ostie v takov�m mno�stv�, �e po vorech a nejr�zn�j��ch lod�ch bylo mo�no p�ej�t z jednoho b�ehu Tiberu na druh� jako po most�. Obil� se rozd�lovalo za nesl�chan� n�zkou cenu t�� sesterci� a chud��m lidem dokonce zdarma. Byly p�ivezeny nesm�rn� z�soby v�na, oleje a ka�tan�; z hor p�ih�n�li ka�dodenn� cel� st�da hov�z�ho dobytka a ovc�. Chudina, �ivo��c� v dob�ch p�ed po��rem v uli�k�ch Subury a su�ovan� za norm�ln�ch dob hladem, �ila si nyn� l�pe ne� kdykoli p�edt�m. Nebezpe�� hladu bylo s kone�nou platnost� za�ehn�no, zato v�ak bylo t�ko zabr�nit kr�de��m, drancov�n� a n�silnostem. Ko�ovnick� �ivot zaji��oval beztrestnost zlod�j��k�m, a to t�m sp�e, �e ze sebe d�lali caesarovy ctitele a ne�et�ili potleskem, kdekoli se objevil. A proto�e �innost ��ad� byla n�sledkem ud�lost� ochromena a proto�e z�rove� bylo v ��m� m�lo ozbrojen�ch sil, kter� by mohly zabr�nit sv�voln�m kousk�m, d�ly se v tomto m�st�, obydlen�m spodinou cel�ho tehdej��ho sv�ta, v�ci vymykaj�c� se lidsk�m p�edstav�m. Nebylo noci, aby nedo�lo k bitk�m, k vra�d�m, k �nos�m �en a d�t�. U Porta Mugionis, kde m�la stanovi�t� st�da p�ihnan� z Kampanie, doch�zelo k boj�m, v nich� hynuly stovky lid�. Ka�d� r�no byly b�ehy Tiberu obsyp�ny t�ly utopenc�, kter� nikdo nepoh�b�val, tak�e ve vedru, zv�t�ovan�m je�t� po��rem, podl�hala rychl�mu rozkladu a napl�ovala pov�t�� zap�chaj�c�mi v�pary. Po t�bo�i�t�ch se za�aly ���it choroby a ustra�en�j�� lid� p�edpov�dali velikou epidemii.</p><p>A m�sto st�le ho�elo. Teprve �est� den, kdy� po��r narazil na pr�zdn� m�sta na Esquilinu, kde p�edt�m �mysln� zbourali obrovsk� mno�stv� dom�, za�al sl�bnout. Av�ak hromady zuhelnat�l�ch zbytk� z��ily je�t� tak siln�, �e lid necht�l v��it, �e by to m�l b�t u� konec pohromy. Sedm� noci vypukl po��r s novou silou v Tigellinov�ch domech, ale proto�e m�l u� m�lo potravy, netrval dlouho. Jen tu a tam se je�t� sesouvaly proho�el� domy, vymr��uj�ce vzh�ru hady plamen� a snopy jisker. Av�ak sp�leni�t�, uvnit� je�t� pomalu doutnaj�c�, za�ala u� na povrchu �ernat. Obloha p�estala po z�padu slunce z��it krvav�m odleskem a jen v noci vyskakovaly tu a tam z �ern� spou�t� modr� jazyky plamen�, prod�raj�c�ch se z hromad zuhelnat�l�ch zbytk�.</p><p>Ze �trn�cti ��msk�ch �tvrt� z�staly sotva �ty�i, po��taje v to i Z�tib��. V�echny ostatn� pohltily plameny.</p><p>Kdy� kone�n� hromady zuhelnat�l�ch zbytk� zpopelav�ly, bylo od Tiberu a� po Esquilinus vid�t obrovsk� �ediv�, smutn�, mrtv� prostranstv�, z n�ho� tr�ely jako n�hrobn� sloupy na h�bitov� �ady kom�n�. Mezi t�mito sloupy proch�zely ve dne ponur� z�stupy lid�, hledaj�c� bu� drahocenn� v�ci, anebo kosti sv�ch nejdra���ch. A v noci vyli na hromad�ch popela a na sp�leni�t�ch n�kdej��ch dom� psi.</p><p>V�echna pomoc a �t�drost, kterou caesar projevil lidu, nezabr�nila v�ak kletb�m a pobou�en�. Spokojen byl jenom z�stup zlod�j�, kaps��� a bezdom�ch ubo��k�, kte�� mohli j�st, p�t a plenit, co hrdlo r��ilo. Ale lid�, kte�� ztratili sv� nejdra��� a sv�j majetek, nedali se koupit ani otev�en�m zahrad, ani rozd�v�n�m obil�, ani slibov�n�m her a dar�. Ne�t�st� bylo p��li� velik� a p��li� neb�val�. Jin� zase, v nich� doutnala je�t� jak�si jisk�i�ka l�sky k m�stu�� vlasti, uv�d�la v zoufalstv� zv�st, �e star� n�zev �Roma� m� zmizet z povrchu zemsk�ho a �e caesar m� v �myslu vystav�t na trosk�ch nov� m�sto a nazvat je Neropolis. Vlna odporu se vzdouvala a rostla den ode dne a Nero, citliv� na obl�benost u dav� jako ��dn� z d��v�j��ch caesar�, uva�oval p�es v�echny Tigellinovy l�i a p�es v�echno lichocen� augusti�n� pln b�zn� o tom, �e v zavil�m boji na �ivot a na smrt, kter� vede s patricii a se sen�tem, mohl by z�stat bez podpory. Augusti�ni nebyli znepokojeni o nic m�n�, proto�e ka�d� jitro jim mohlo p�in�st z�hubu. Tigellinus uva�oval o p�ivol�n� n�kolika legi� z Mal� Asie; Vatinius, kter� se sm�val i tehdy, kdy� ho fackovali, ztr�cel humor; Vitellius ztr�cel chu� k j�dlu.</p><p>Jin� augusti�ni se zase mezi sebou radili, jak odvr�tit nebezpe��, proto�e v�em bylo jasn�, �e kdyby n�jak� v�buch smetl caesara, nevyv�zl by �ivotem snad krom� Petronia�� ani jeden augusti�n. V�dy� p�ece jejich vlivu p�ipisuj� Neronovy zt�e�t�nosti, jejich na�ept�v�n� v�echny zlo�iny, kter�ch se dopustil.</p><p>Nen�vist k nim byla t�m�� siln�j�� ne� k n�mu.</p><p>Za�ali si tedy l�mat hlavy, jak by se vykroutili z odpov�dnosti za vyp�len� m�sta. Jestli�e se v�ak cht�li vykroutit oni, musili zbavit podez�en� i caesara, jinak by toti� nikdo neuv��il, �e nebyli p�vodci pohromy. Tigellinus se o tom radil s Domitiem Afrem, ba dokonce i se Senekou, a�koliv ho nen�vid�l. I Poppaea pochopila, �e Neron�v konec by znamenal rozsudek i pro ni, dotazovala se tedy na radu sv�ch d�v�rn�k� a hebrejsk�ch kn��. V�d�lo se toti� pov�echn�, �e u� n�kolik let vyzn�v� v�ru v Jehovu. Nero hledal cesty na vlastn� p�st, cesty �asto stra�n�, �ast�ji v�ak bl�hov�, a upadal st��dav� hned do strachu, hned zase si po��nal jako d�t�, ale p�edev��m b�doval.</p><p>Jednou se v Tiberiov� dom�, kter� se zachr�nil p�ed po��rem, konala dlouh� a bezv�sledn� porada.</p><p>Petronius zast�val n�zor, �e by m�l caesar nechat nesn�ze nesn�zemi a odjet do �ecka a pak do Egypta a Mal� Asie. Pom��l� p�ece na tu cestu u� dlouho, pro� ji tedy odkl�dat, zvl�t� je-li v ��m� i smutno i nebezpe�no.</p><p>Caesar p�ijal tu radu s nad�en�m, ale Seneca chv�li uva�oval a pak �ekl:</p><p>�Odjet bude snadn�, ale vr�tit se by u� bylo t잚�.�</p><p>�U H�rakla!� odpov�d�l Petronius. �Vr�tit se m��e� v �ele asijsk�ch legi�.�</p><p>�To ud�l�m!� zvolal Nero.</p><p>Ale Tigellinus za�al odporovat. S�m nedovedl vymyslit nic, a kdyby mu napadla Petroniova my�lenka, prohl�sil by ji docela ur�it� za sp�snou, �lo mu v�ak o to, aby se Petronius nejevil u� podruh� jako jedin� �lov�k, kter� dovede v t�k�ch chv�l�ch v�echno a v�echny zachr�nit.</p><p>�Vyslechni m�, bo�sk�!� �ekl. �Je to zhoubn� rada!</p><p>Je�t� ne� dojede� do Ostie, vypukne ob�ansk� v�lka; kdo� v�, zda se pak neprohl�s� caesarem n�kdo z Augustov�ch levobo�k�, kte�� je�t� �ij�. A co si pak po�neme, jestli�e se legie postav� na jeho stranu?�</p><p>�Ud�l�me to tak,� odpov�d�l Nero, ��e se p�edt�m postar�me, aby ��dn� Augustovi potomci nebyli. Nen� jich u� mnoho, bude tedy snadn� se jich zbavit.�</p><p>�Ud�lat to m��eme, ale co�pak jde jenom o n�? M� lid� sly�eli je�t� v�era, jak se mezi lidmi pov�d�, �e caesarem by m�l b�t takov� mu� jako Thrasea.�</p><p>Nero se kousl do rt�. Za okam�ik v�ak zvedl op�t o�i a �ekl:</p><p>�Nenasytn� a nevd��n�! Maj� dost obil� a uhl�, na kter�m si mohou p�ci placky, co tedy je�t� cht�j�?�</p><p>Na to odpov�d�l Tigellinus:</p><p>�Pomstu.�</p><p>Nastalo ml�en�. Caesar pojednou vstal, zvedl ruku vzh�ru a za�al recitovat:</p><p>Srdce o pomstu volaj� a pomsta si ob�ti ��d�.</p><p>Pak, zapomenuv na v�echno, zvolal s rozjasn�n�m obli�ejem:</p><p>�A� mi podaj� tabulku a stilus, abych mohl zapsat ten ver�. Lucanus nikdy takov� neslo�il. V�imli jste si, �e jsem jej na�el v jedin�m okam�iku?�</p><p>�� nedosti�n�!� ozvalo se n�kolik hlas�.</p><p>Nero napsal ver� a �ekl:</p><p>�Ano. Pomsta si ��d� ob�ti.�</p><p>Pak p�el�tl pohledem po v�ech kolem:</p><p>�A co kdybychom roz���ili zpr�vu, �e to Vatinius dal zap�lit m�sto, a kdybychom hn�vu lidu ob�tovali jej?�</p><p>�� bo�sk�! Kdopak j� jsem?� zvolal Vatinius.</p><p>�Pravda! Pot�ebujeme n�koho v�t��ho, ne� jsi ty� Vitellia?�</p><p>Vitellius zbledl, ale p�esto se rozesm�l:</p><p>�M�j tuk,� odpov�d�l, �by leda mohl znovu rozdmychat po��r.�</p><p>Ale Neronovi tanulo na mysli n�co jin�ho. Hledal toti� ob�, kter� by byla s to opravdu ukojit hn�v lidu.</p><p>A na�el ji.</p><p>�Tigelline,� �ekl po chv�li, �ty jsi sp�lil ��m!�</p><p>Shrom�d�n�m augusti�n�m p�eb�hl po z�dech mr�z. Pochopili, �e caesar p�estal tentokr�t �ertovat a �e nast�v� chv�le t�hotn� ud�lostmi.</p><p>Ale Tigellin�v obli�ej se svra�til jako tlama psa, p�ipraven�ho kousnout.</p><p>�Sp�lil jsem ��m na tv�j rozkaz,� �ekl.</p><p>A vpili se do sebe pohledy jako dva d�moni. Nastalo takov� ticho, �e bylo sly�et bzu�en� much, l�taj�c�ch po atriu.</p><p>�Tigelline,� ozval se Nero, �miluje� m�?�</p><p>�Ty to v�, pane.�</p><p>�Ob�tuj se za mne!�</p><p>�Bo�sk� caesare,� odpov�d�l Tigellinus, �pro� mi pod�v� sladk� n�poj, kter� nesm�m pozvednout k �st�m? Lid rept� a bou�� se, chce� snad, aby se za�ali bou�it i praetori�ni?�</p><p>Hr�za sev�ela srdce v�em p��tomn�m. Tigellinus byl praefektem praetorie a jeho slova byla prost� v�hr��kou. Pochopil to i Nero a jeho obli�ej se pokryl bledost�.</p><p>Vtom vstoupil Epafroditus, caesar�v propu�t�nec, a ozn�mil, �e bo�sk� Augusta si p�eje mluvit s Tigellinem, proto�e jsou u n� lid�, kter� mus� praefekt vyslechnout.</p><p>Tigellinus se poklonil caesarovi a ode�el, tv��e se klidn� a pohrdav�. Cht�li ho uhodit, a on uk�zal zuby; dal jim na srozum�nou, kdo je. A proto�e znal Neronovu zbab�lost, byl si jist, �e tento vl�dce sv�ta se nikdy neopov�� vzt�hnout na n�j ruku.</p><p>Nero sed�l chv�li ml�ky, ale kdy� vid�l, �e p��tomn� �ekaj� od n�ho n�jak� v�rok, �ekl:</p><p>�Vychoval jsem si hada na hrudi.�</p><p>Petronius pokr�il rameny, jako by cht�l ��ci, �e nen� nesnadn� utrhnout takov�mu hadu hlavu.</p><p>�Co ty na to? Mluv, pora�!� zvolal Nero, v�imnuv si jeho pohybu. �Tob� jedin�mu d�v��uji, proto�e ty m� v�ce rozumu ne� oni v�ichni dohromady a proto�e m� m� r�d!�</p><p>Petronius m�l u�u� na jazyku: �Jmenuj m� praefektem praetorie, j� vyd�m Tigellina lidu a uklidn�m m�sto za jedin� den.� Av�ak zv�t�zila jeho vrozen� pohodlnost. B�t praefektem vlastn� znamenalo n�st na bedrech caesara a tis�ce ve�ejn�ch z�le�itost�. Pro� by se tak nam�hal? Co� nen� lep�� ��tat si v �tuln� knihovn� b�sn�, kochat se pohledem na v�zy a sochy anebo sed�t, na kl�n� bo�sk� t�lo Eunik�, prob�rat se jej�mi zlat�mi vlasy a skl�n�t se k jej�m kor�lov�m rt�m?</p><p>A proto �ekl:</p><p>�J� rad�m, abys jel do Achaje.�</p><p>�Ach,� odpov�d�l Nero, �od tebe jsem �ekal v�ce.</p><p>Sen�t m� nen�vid�. Jestli�e odjedu, kdo mi zaru��, �e se proti mn� nevzbou�� a neprohl�s� caesarem n�koho jin�ho? Lid mi byl kdysi v�rn�, ale te� p�jde s nimi�</p><p>U H�da! Kdyby tak sen�t a lid m�l jenom jednu hlavu!�</p><p>�Dovol, abych ti �ekl, bo�sk�, �e bude�-li cht�t zachovat ��m, bude� muset zachovat aspo� n�kolik ��man�,� �ekl s �sm�vem Petronius.</p><p>Av�ak Nero za�al b�dovat:</p><p>�Co je mi do ��ma a ��man�! Poslouchali by m� tedy v Achaji. Tady jsem obklopen jen samou zradou.</p><p>V�ichni m� opou�t�j�! I vy jste schopni m� zradit! V�m to, v�m� V�m ani nenapadne zamyslit se nad t�m, co �eknou o v�s budouc� stalet�, jestli�e opust�te takov�ho um�lce jako j�.�</p><p>Tu se najednou �ukl do �ela a zvolal:</p><p>�Vid�te! V�dy� v t�ch starostech zapom�n�m i j�, kdo jsem.�</p><p>Po t�ch slovech se oto�il k Petroniovi u� s docela vyjasn�nou tv���.</p><p>�Petronie,� �ekl, �lid rept�, ale kdybych vzal loutnu a �el na Martovo pole, kdybych mu zazp�val tu p�se�, kterou jsem v�m zp�val p�i po��ru, co mysl�, nedojal bych jej sv�m zp�vem, tak jako dojal Orfeus divok� �elmy?�</p><p>Tullius Senecio, kter� m�l napilno, proto�e se cht�l vr�tit ke sv�m otrokyn�m p�ivezen�m z Antia, a kter� sed�l u� dlouho jako na jehl�ch, odpov�d�l:</p><p>�Docela ur�it�, caesare, jestli�e by ti ov�em dovolili za��t.�</p><p>�Je�me do Hellady!� zvolal Nero znechucen�.</p><p>Av�ak vtom ve�la Poppaea a za n� Tigellinus. Zraky v�ech se mimod�k oto�ily k n�mu, nikdy toti� ��dn� triumf�tor nevj�d�l na Kapitol tak hrd�, jako te� stanul p�ed caesarem on.</p><p>A za�al mluvit pomalu a d�razn�, hlasem, v n�m� jako by sk��p�lo �elezo:</p><p>�Vyslechni m�, caesare, pon�vad� ti mohu ��ci:</p><p>Na�el jsem! Lid pot�ebuje pomstu a ob�, ale ne jednu, n�br� stovky a tis�ce. Sly�el jsi n�kdy, pane, kdo to byl Chr�stos, kter�ho uk�i�oval Pontius Pilatus? A v�, kdo jsou to k�es�an�? Nevypr�v�l jsem ti snad o jejich zlo�inech a nestoudn�ch ob�adech, o proroctv�ch, �e ohe� u�in� konec sv�tu? Lid je nen�vid� a podez�r�. Nikdo je nevid�l v chr�mech, proto�e na�e bohy pova�uj� za zl� duchy; nenajde� je ve Stadiu, proto�e pohrdaj� z�vody.</p><p>Dlan� ��dn�ho k�es�ana ti nikdy neprojevily �ctu potleskem. Nikdo z nich t� nikdy neuznal za boha. Jsou to nep��tel� lidsk�ho pokolen�, nep��tel� m�sta i tv�.</p><p>Lid rept� proti tob�, ale ne ty, caesare, jsi mi rozk�zal sp�lit ��m a ne j� jsem ho sp�lil� Lid tou�� po pomst�, m� ji tedy m�t. Lid tou�� po krvi a po hr�ch, m� je tedy m�t. Lid podez�r� tebe; a� se tedy jeho podez�en� odvr�t� jinam.�</p><p>Nero poslouchal zpo��tku udiven�. Av�ak jak Tigellinus mluvil, za�ala se caesarova hereck� tv�� m�nit, st��dal se na n� v�raz hn�vu, l�tosti, soucitu a pobou�en�. Pojednou vstal, shodil ze sebe t�gu, je� se mu sesunula k noh�m, vzt�hl ob� ruce vzh�ru a chv�li tak ml�ky setrval. Kone�n� se ozval hlasem trag�da:</p><p>�Die, Apolline, H�ro, Ath�no, Persefon� a v�ichni vy nesmrteln� bohov�, pro� jste n�m nep�isp�chali na pomoc? Co u�inilo to ne��astn� m�sto t�m ukrutn�k�m, �e je tak nelidsky vyp�lili?�</p><p>�Jsou to nep��tel� lidsk�ho pokolen� i tv�,� �ekla Poppaea.</p><p>A ostatn� se dali do vol�n�:</p><p>�U�i� spravedlnosti zadost! Ztrestej �h��e! Sami bohov� si ��daj� pomsty!�</p><p>Nero si op�t sedl, sv�sil hlavu na prsa a op�t ml�el, jako by zv�st o takov� ni�emnosti otupila jeho smysly.</p><p>Ale po chv�li se ozval, pot��saje rukama:</p><p>�Jak�ho trestu a jak�ch muk si zasluhuje takov� zlo�in? Ale bohov� mi daj� vnuknut� a s pomoc� v�ech moc� Tartaru uchyst�m sv�mu uboh�mu lidu takovou pod�vanou, �e na mne bude dlouh� v�ky vzpom�nat.�</p><p>Petroniovo �elo se pojednou zachmu�ilo. Uv�domil si nebezpe��, kter� bude hrozit Lygii, Viniciovi, jeho� m�l r�d, a v�em t�m lidem, jejich� u�en� sice odm�tal, ale o jejich� nevin� byl p�esv�d�en. Napadlo mu tak�, �e se zase rozpoutaj� jedny z t�ch krvav�ch orgi�, kter� jeho o�i est�ta nesn�ej�. Ale p�edev��m si �ekl: �Mus�m zachr�nit Vinicia, proto�e ze��l�, jestli�e to jeho d�v�e zahyne.� A tento z�etel p�ev�il v�echny ostatn�, a�koliv Petronius dob�e ch�pal, �e za��n� hru nebezpe�nou jako je�t� nikdy v �ivot�.</p><p>Nicm�n� za�al mluvit nenucen� a ledabyle, jak oby�ejn� mluv�val, kdy� kritizoval nebo se vysm�val ne dost estetick�m n�pad�m caesara a augusti�n�:</p><p>�Na�li jste tedy ob�ti! Dobr�! M��ete je poslat do ar�n anebo jim obl�ci ,tuniky bolesti�. Tak� dob�e! Ale vyslechn�te m�. M�te moc, m�te praetori�ny, m�te s�lu, bu�te tedy up��mn�, aspo� kdy� v�s nikdo nesly��.</p><p>Podv�d�jte lid, ale nepodv�d�jte sami sebe. Vydejte k�es�any lidu napospas, odsu�te je k jak�m chcete muk�m, m�jte v�ak odvahu ��ci sami sob�, �e ne oni sp�lili ��m!� Fuj! ��k�te mi arbiter elegantiarum, nu�e prohla�uji tu p�ed v�mi, �e jsou mi odporn� uboh� komedie. Fuj! Jak mi to v�ecko p�ipom�n� divadeln� boudy u Porta Asinaria, kde pro pot�en� p�edm�stsk� ch�try hraj� herci bohy a kr�le, ale po p�edstaven� zap�jej� cibuli kysel�m v�nem nebo jsou mrsk�ni. Bu�te skute�n�mi bohy a kr�li, proto�e�� ��k�m v�m�� m��ete si to dovolit. Ty, caesare, jsi n�m hrozil soudem p��t�ch v�k�, ale pomysli, �e tyto v�ky budou soudit i tebe. P�i bo�sk� Kli�! Nero vl�dce sv�ta, Nero b�h sp�lil ��m, pon�vad� byl tak mocn� na zemi jako Zeus na Olympu. Nero b�sn�k miloval poezii tak, �e j� ob�toval vlast! Od po��tku sv�ta neud�lal nikdo nic takov�ho, nikdo se ni�eho takov�ho neodv�il. Zap��sah�m t� ve jm�nu dev�ti Libethrid, nez��kej se takov� sl�vy, proto�e p�sn� o tob� budou zn�t do skon�n� sv�ta. Co bude proti tob� Priamos, co bude Agamemn�n, co Achilles, co bohov� sami? Nez�le�� na tom, je-li sp�len� ��ma v�c dobr�, hlavn� �e je to v�c velk� a kromoby�ejn�! A k tomu ke v�emu ti ��k�m, �e lid nevzt�hne na tebe ruku! To nen� pravda! Bu� odv�n�! St�ez se �in� nehodn�ch sebe, proto�e tob� hroz� jen to, �e by budouc� v�ky mohly ��ci: ,Nero sp�lil ��m, ale proto�e to byl zbab�l� caesar a zbab�l� b�sn�k, z�ekl se ze strachu sv�ho velk�ho �inu a svalil vinu na nevinn�!��</p><p>Petroniova slova zap�sobila na Nerona jako obvykle velmi siln�, av�ak tentokr�t si ani Petronius s�m ned�lal iluze, v�d�l toti�, �e to, co ��k�, je krajn� prost�edek, kter� sice m��e�� dopadne-li to dob�e�� zachr�nit k�es�any, ale kter� m��e je�t� sn�ze zahubit jej sam�ho. Necouvl v�ak, proto�e mu �lo i o Vinicia, kter�ho m�l r�d, i o hazard�rstv�, kter� ho bavilo. �Kostky jsou vr�eny,� �ekl si v duchu, �a uvid�me, nakolik v t� opici zv�t�z� strach o vlastn� k��i nad touhou po sl�v�.�</p><p>A v duchu nepochyboval, �e p�ece jen nabude vrchu strach.</p><p>Po jeho slovech nastalo ml�en�. Poppaea a v�ichni p��tomn� z�rali do Neronov�ch o�� plni o�ek�v�n� a Nero za�al ohrnovat rty takov�m zp�sobem, �e je zvedl a� k ch��p� nosu, co� d�l�val, kdykoli nev�d�l, co si po��t. Kone�n� se rozpaky a rozmrzelost objevily i na jeho obli�eji.</p><p>�Pane,� zvolal Tigellinus, kdy� to uvid�l, �dovol mi odej�t, nebo� jestli�e t� cht�j� vydat v�anc z�hub� a nadto t� zvou zbab�l�m c�sa�em, zbab�l�m b�sn�kem, �h��em a komediantem, m� u�i nejsou s to sn�st takov� slova.�</p><p>�Prohr�l jsem,� pomyslil si Petronius.</p><p>P�esto v�ak se oto�il k Tigellinovi, zm��il si ho pohledem, z n�ho� �i�elo pohrd�n� velk�ho p�na a uhlazen�ho �lov�ka ubo��kem, a �ekl:</p><p>�Tigelline, komediantem jsem nazval tebe, proto�e j�m jsi dokonce i te�.�</p><p>�Proto, �e nechci poslouchat tv� ur�ky?�</p><p>�Proto, �e p�edst�r�, jak bezmezn� caesara miluje�, a zat�m jsi mu p�ed chv�l� vyhro�oval praetori�ny.</p><p>Porozum�li jsme tomu v�ichni a on tak�.�</p><p>Tigellinus, kter� se nenad�l, �e se Petronius odv�� vrhnout na st�l takov� kostky, zbledl, ztratil hlavu a on�m�l. Bylo to v�ak posledn� v�t�zstv� arbitra elegantiae nad jeho soupe�em, proto�e v t�m� okam�iku �ekla Poppaea:</p><p>�Pane, jak m��e� dopustit, aby n�kdo na n�co takov�ho jen pomyslil, nato� aby se n�kdo odv�il n�co takov�ho p�ed tebou hlasit� vyslovit?�</p><p>�Ztrestej toho sm�lce!� zvolal Vitellius.</p><p>Nero zvedl znovu rty a� k ch��p� nosu, a up�ev sv� skeln� o�i kr�tkozrak�ho �lov�ka na Petronia, �ekl:</p><p>�Tak mi odpl�c� p��telstv�, kter� jsem k tob� c�til?�</p><p>�Jestli�e se m�l�m, doka� mi to,� odpov�d�l Petronius, �ale v�z, �e ��k�m to, co mi p�ikazuje l�ska k tob�.�</p><p>�Ztrestej toho sm�lce!� opakoval Vitellius.</p><p>�Ud�lej to!� ozvalo se n�kolik hlas�.</p><p>Atrium se naplnilo �umem a ruchem, proto�e lid� si za�ali od Petronia odsed�vat. Odsedl si dokonce i Tullius Senecio, jeho star� p��tel u dvora, i mlad� Nerva, kter� mu a� dosud projevoval nejv�t�� p��telstv�. Za chv�li z�stal Petronius s�m v lev� ��sti atria a s �sm�vem na rtech, rovnaje si dlan� z�hyby na t�ze, �ekal, co �ekne nebo ud�l� caesar.</p><p>A caesar �ekl:</p><p>�Chcete, abych ho potrestal, ale je to m�j druh a p��tel, a proto, i kdy� mi zranil srdce, a� pozn�, �e to srdce m� pro p��tele jen � odpu�t�n�.�</p><p>�Prohr�l jsem a zahynul,� pomyslil si Petronius.</p><p>Caesar vstal. Porada skon�ila.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 7</p></title><p>Petronius se odebral dom�, kde�to Nero s Tigellinem p�e�li do Poppaeina atria, kde na n� �ekali lid�, s nimi� praefekt p�edt�m rozmlouval.</p><p>Byli tam dva rab�ni ze Z�tib��, od�n� do dlouh�ch slavnostn�ch rouch, s mitrami na hlav�, mlad� p�sa�, jejich pomocn�k, a Chil�n. Kdy� kn�� spat�ili caesara, zbledli vzru�en�m, pozvedli ruce do v��e ramen a sklonili hlavy a� k dlan�m.</p><p>�Bu� zdr�v, monarcho monarch� a kr�li kr�l�,� �ekl star�� z nich, �bu� zdr�v, vlada�i sv�ta, ochr�nce vyvolen�ho lidu, caesare, lve mezi lidmi, jeho� panov�n� je jako slune�n� sv�tlo a jako lib�nsk� cedr a jako pramen a jako palma a jako jeri�sk� balz�m!�</p><p>�Bohem m� nezvete?� zeptal se caesar.</p><p>Kn�� zbledli je�t� v�ce a op�t promluvil star�� z nich:</p><p>�Tv� slova, pane, jsou sladk� jako zrno vinn� r�vy a jako zral� f�k, nebo� Jehova naplnil tv� srdce dobrotou. Av�ak p�edch�dce tv�ho otce, caesar Gaius, byl ukrutn�k, a p�esto jej na�i vyslanci nenaz�vali bohem, proto�e d�vali p�ednost smrti p�ed ur�kou Z�kona.�</p><p>�A Caligula je dal p�edhodit lv�m?�</p><p>�Ne, pane. Caligula Caesar Gaius se ulekl hn�vu Jehovy.�</p><p>A zvedli hlavy, nebo� jm�no mocn�ho Jehovy jim dodalo odvahy. D�v��uj�ce v jeho moc, hled�li Neronovi do o�� u� sm�leji.</p><p>�Obvi�ujete k�es�any, �e sp�lili ��m?� zeptal se caesar.</p><p>�My je, pane, obvi�ujeme jen z toho, �e to jsou nep��tel� Z�kona, nep��tel� lidstva, nep��tel� ��ma i tv� a �e oded�vna vyhro�ovali m�stu a sv�tu ohn�m.</p><p>Ostatn� ti pov� zde tento �lov�k, jeho� �sta se nepot��sn� l��, proto�e v �il�ch jeho matky kolovala krev vyvolen�ho n�roda.�</p><p>Nero oslovil Chil�na:</p><p>�Kdo jsi?�</p><p>�Tv�j ctitel, Osiride, p�itom v�ak chud� stoik��</p><p>�Nen�vid�m stoiky,� �ekl Nero, �nen�vid�m Thraseu, nen�vid�m Musonia i Cornuta. Hnus� se mi jejich �e�i, jejich pohrd�n� um�n�m, jejich dobrovoln� chudoba a ne�istota.�</p><p>�Pane, tv�j u�itel, Seneca, m� tis�c citrusov�ch stol�. Sta��, bude�-li cht�t, a j� jich budu m�t dvakr�t tolik. Jsem stoik z nezbyt�. Ov�n�i, � Paprs�it�, m�j stoicismus v�ncem z r��� a postav p�ed n�j d�b�n v�na a bude zp�vat Anakreonta tak, �e p�ek�i�� v�echny epikurejce.�</p><p>Nero, jemu� se zal�bil p��domek �Paprs�it��, se usm�l a �ekl:</p><p>�L�b� se mi!�</p><p>�Ten �lov�k stoj� za tolik zlata, kolik s�m v��,� zvolal Tigellinus.</p><p>Av�ak Chil�n odpov�d�l:</p><p>�Dopl�, pane, mou v�hu svou �t�drost�, proto�e jinak odvane odm�nu v�tr.�</p><p>�To je pravda, Vitellia bys nep�ev�il,� poznamenal caesar.</p><p>�Eheu, St��brnoruk�, m�j d�vtip nen� z olova.�</p><p>�Vid�m, �e tv�j Z�kon ti nebr�n� naz�vat m� bohem.�</p><p>�� nesmrteln�! M�j z�kon je v tob�: k�es�an� se tomu Z�konu rouhali, a proto je nen�vid�m.�</p><p>�Co v� o k�es�anech?�</p><p>�Dovol� mi plakat, bo�sk�?�</p><p>�Ne,� �ekl Nero, �to m� nud�.�</p><p>�A m� t�ikr�t pravdu, proto�e o�i, kter� t� spat�ily, m�ly by jednou prov�dy oschnout od slz. Pane, bra� m� p�ed m�mi nep��teli!�</p><p>�Mluv o k�es�anech,� �ekla Poppaea se st�nem netrp�livosti v hlase.</p><p>�Stane se, jak rozkazuje�, Isido,� odpov�d�l Chil�n. �Od ml�d� jsem zasv�til �ivot filozofii a hledal jsem pravdu. Hledal jsem ji u star�ch bohorovn�ch mudrc�, v Akademii v Ath�n�ch i v alexandrijsk�m Serapeiu. Kdy� jsem se doslechl o k�es�anech, domn�val jsem se, �e je to n�jak� nov� �kola, v n� budu moci naj�t n�kolik zrnek pravdy, a ke sv�mu ne�t�st� jsem se s nimi sezn�mil.</p><p>Prvn� k�es�an, s n�m� m� sbl�il zl� osud, byl Glaukos, l�ka� v Neapoli. Od n�ho jsem se za n�jak� �as dozv�d�l, �e k�es�an� uct�vaj� n�jak�ho Chr�sta, kter� jim sl�bil, �e vyhlad� v�echny lidi a zni�� v�echna m�sta na zemi, je v�ak �e nech�, jestli�e mu pomohou vyhladit Deukalionovy d�ti. Proto, � pane, nen�vid� k�es�an� lidi, proto otravuj� font�ny, proto na sv�ch shrom�d�n�ch chrl� kletby na ��m a na v�echny chr�my, v nich� se uct�vaj� na�i bozi. Chr�stos byl uk�i�ov�n, ale sl�bil, �e a� bude ��m zni�en ohn�m, p�ijde podruh頖 a odevzd� jim vl�du na zemi��</p><p>�Te� lid pochop�, pro� byl ��m vyp�len,� p�eru�il ho Tigellinus.</p><p>�Mnoho lid� to u� ch�pe, pane,� odpov�d�l Chil�n, �proto�e j� chod�m po zahrad�ch, po Martov� poli a u��m. Ale jestli�e m� chcete vyslechnout a� do konce, pochop�te, jak� m�m k pomst� d�vody. L�ka� Glaukos mi zpo��tku neprozradil, �e jejich u�en� p�ikazuje nen�vid�t lidi. Naopak, ��kal mi, �e Chr�stos je dobr� b�h a �e podstatou jeho u�en� je l�ska. M� citliv� srdce nemohlo odolat takov�m pravd�m, a tak jsem si Glauka zamiloval a za�al mu d�v��ovat. D�lil jsem se s n�m o ka�d� kousek chleba, o ka�d� gro��� a v�, pane, jak se mi odvd��il? Cestou z Neapole do ��ma m� bodl no�em a mou �enu, mou kr�snou a mladou Bereniku, prodal obchodn�k�m s otroky. Kdyby tak znal m� osudy Sofokles! Ale co to jen pov�d�m! Poslouch� m� p�ece n�kdo lep��, ne� byl Sofokles.�</p><p>�Ubo��k!� �ekla Poppaea.</p><p>�Kdo spat�il tv�� Afroditinu, nen� ubo��k, pan�, a j� ji v tomto okam�iku vid�m p�ed sebou. Av�ak tehdy jsem hledal �t�chu ve filozofii. Kdy� jsem p�i�el do ��ma, sna�il jsem se vyhledat k�es�ansk� star��, abych prosadil proti Glaukovi spravedlnost. Domn�val jsem se, �e ho p�inut�, aby mi vr�til �enu. Poznal jsem jejich velekn�ze, poznal jsem druh�ho kn�ze jm�nem Pavel, kter� tu byl v�zn�n, ale pak ho propustili, poznal jsem Zebedeova syna, poznal jsem Lina a Kleta a je�t� mnoho jin�ch. V�m, kde bydlili p�ed po��rem, v�m, kde se sch�zej�, mohu v�m uk�zat jedny katakomby ve Vatik�nsk�m pahorku a jeden h�bitov za Noment�nskou branou, kde konaj� sv� ohavn� ob�ady. Vid�l jsem tam apo�tola Petra, vid�l jsem Glauka, jak vra�d� d�ti, aby m�l apo�tol ��m skr�p�t hlavy shrom�d�n�ch, a vid�l jsem Lygii, odchovanku Pomponie Graeciny, jak se holedb�, �e nemohla sice p�in�st d�tskou krev, p�in�� v�ak aspo� smrt d�t�te, pon�vad� u�kla malou Augustu, tvou dceru�ku, � Osiride, i tvou, � Isido!�</p><p>�Sly��, caesare!� �ekla Poppaea.</p><p>�Je to mo�n�?� zvolal Nero.</p><p>�Mohl jsem odpustit k�ivdy, kter�ch se dopustila na mn�,� pokra�oval Chil�n, �ale kdy� jsem usly�el o t�ch, kter�ch se dopustila na v�s, cht�l jsem ji probodnout no�em. Bohu�el, p�ekazil mi to urozen� Vinicius, kter� ji miluje.�</p><p>�Vinicius? Ona p�ece od n�ho utekla.�</p><p>�Utekla, ale on ji hledal, proto�e nemohl bez n� ��t.</p><p>Za mizernou odm�nu jsem mu ji pom�hal hledat; to j� jsem mu uk�zal d�m na Z�tib��, kde bydlila s k�es�any. Vypravili jsme se tam spolu a s n�mi i tv�j z�pasn�k Krot�n, kter�ho najal urozen� Vinicius, aby bd�l nad jeho bezpe�nost�. Av�ak Ursus, Lygiin otrok, u�krtil Krot�na. Ten �lov�k m� stra�nou s�lu, pane, b�k�m zakrout� krkem stejn� snadno, jako druz� ukrucuj� makovice. Aulus a Pomponia ho za to m�li r�di.�</p><p>�U Herkula!� �ekl Nero. �Smrteln�k, kter� u�krtil Krot�na, je hoden pomn�ku na Foru. Jen�e ty se bu� m�l�, anebo si vym��l�, star�e, proto�e Krot�na zabil no�em Vinicius.�</p><p>�Takhle obelh�vaj� lid� bohy! Pane, j� s�m jsem vid�l, jak se Krot�nova �ebra l�mala v Ursov� objet� a jak potom Ursus srazil k zemi i Vinicia. Byl by ho zabil, neb�t Lygie. Vinicius potom dlouho stonal, ale oni ho o�et�ovali, proto�e doufali, �e se pro svou l�sku stane k�es�anem. A on se tak� k�es�anem stal.�</p><p>�Vinicius?�</p><p>�Ano.�</p><p>�A snad dokonce i Petronius?� zeptal se p�ekotn� Tigellinus.</p><p>Chil�n se za�al kroutit, mnout si ruce a nakonec �ekl:</p><p>�Obdivuji se tv� proz�ravosti, pane! �! Je to docela mo�n�! Ba velmi pravd�podobn�!�</p><p>�Te� ch�pu, pro� se k�es�an� tak zast�val.�</p><p>Ale Nero se dal do sm�chu.</p><p>�Petronius k�es�anem! Petronius nep��telem �ivota a rozko�e! Nebu�te hlup�ci a necht�jte, abych tomu v��il, proto�e jinak budu ochoten neuv��it ni�emu.�</p><p>�Ale urozen� Vinicius se k�es�anem stal, pane.</p><p>P��sah�m u jasu, kter� z tebe vych�z�, �e mluv�m pravdu a �e se mi nic nehnus� v�c ne� le�. K�es�ankou je Pomponia, k�es�anem je mal� Aulus, k�es�any jsou Lygie i Vinicius. Slou�il jsem mu v�rn�, ale on m� m�sto odm�ny dal na ��dost l�ka�e Glauka zbi�ovat, a�koliv jsem u� star� a tehdy jsem byl nemocen a hladov.</p><p>P��sahal jsem u H�da, �e mu to nezapomenu. � pane, pomsti na nich bezpr�v�, kter� mi zp�sobili, a j� v�m vyd�m apo�tola Petra a Lina, Kleta a Glauka i Crispa, a to v�echno jsou k�es�an�t� star��, a vyd�m v�m i Lygii a Ursa, ozna��m v�m jich stovky, tis�ce, uk�i v�m jejich modlitebny, h�bitovy�� v�echny va�e v�znice nebudou sta�it! Beze mne byste je nedovedli naj�t! Dosud jsem ve sv� b�d� hledal �t�chu jen ve filozofii, k� ji nyn� najdu v dobrodin�, j�m� m� obda��te� Jsem u� star�, ale �ivot jsem dosud nepoznal, r�d bych si kone�n� odpo�inul!�</p><p>�Chce� b�t stoikem nad plnou m�sou,� �ekl Nero.</p><p>�Kdo prokazuje slu�bu tob�, napl�uje ji u� touto slu�bou.�</p><p>�Nem�l� se, filozofe.�</p><p>Ale Poppaea nezapom�nala na sv� nep��tele. Jej� z�liba ve Viniciovi byla sice sp�e jen chvilkovou choutkou, vyvolanou ��rlivost�, hn�vem a ura�enou je�itnost�, av�ak chladn� nev��mavost mlad�ho patricia se j� p�es to p�ese v�ecko hluboce dotkla a naplnila jej� srdce zarytou zaujatost�. U� to, �e se odv�il d�t p�ed n� p�ednost jin�, bylo v jej�ch o��ch p�e�inem volaj�c�m o pomstu. A Lygii za�ala nen�vid�t hned od prvn�ho okam�iku, od chv�le, kdy ji znepokojila kr�sa t� severn� lilie. Petronius, hovo��c� o d�v�in�ch p��li� �zk�ch boc�ch, mohl namluvit co cht�l caesarovi, nikoli v�ak August�. Znalkyn� Poppaea pochopila hned p�i prvn�m pohledu, �e v cel�m ��m� s n� m��e sout�it jedin� Lygie, ba �e by ji mohla i p�ed�it. A od onoho okam�iku j� p��sahala pomstu.</p><p>�Pane,� �ekla, �pomsti na�e d�t�!�</p><p>�Posp�te si!� zvolal Chil�n. �Posp�te si! Jinak ji Vinicius ukryje. Uk�i v�m d�m, do n�ho� se po po��ru op�t vr�tili.�</p><p>�D�m ti deset lid� a p�jde� tam hned,� �ekl Tigellinus.</p><p>�Pane! Tys nevid�l Krot�na v Ursov�ch rukou: jestli�e mi d� pades�t lid�, i pak ti uk�i d�m jen z d�lky. Ale jestli�e neuv�zn�te z�rove� i Vinicia, jsem ztracen.�</p><p>Tigellinus pohl�dl na Nerona.</p><p>�A nebylo by nejl�pe, bo�sk�, vy��dit sou�asn� str�ce i synovce?�</p><p>Nero se na chv�li zamyslil a odpov�d�l:</p><p>�Ne! Te� ne! Lid� by neuv��ili, kdybychom jim cht�li namluvit, �e Petronius, Vinicius nebo Pomponia Graecina zap�lili ��m. M�li p��li� kr�sn� domy�</p><p>Dnes je zapot�eb� jin�ch ob�t�, tihleti p�ijdou na �adu jindy.�</p><p>�Dej mi tedy, pane, voj�ky, aby m� hl�dali,� �ekl Chil�n.</p><p>�Tigellinus to za��d�.�</p><p>�Prozat�m bude� bydlit u mne,� �ekl praefekt.</p><p>Na Chil�nov� tv��i se objevila radost.</p><p>�Vyzrad�m v�m v�echny! Jenom si posp�te! Posp�te si!� volal chraptiv�m hlasem.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 8</p></title><p>Kdy� Petronius opustil caesara, dal se n�st do sv�ho domu na Carin�ch, kter� z�stal za po��ru v�jime�n� u�et�en, proto�e byl ze t�� stran obklopen zahradou a z p�edn� strany bylo mal� forum Caecili�.</p><p>Ostatn� augusti�ni, kte�� poztr�celi sv� domy a v nich spoustu bohatstv� a um�leck�ch d�l, naz�vali proto Petronia ��astn�m. Ostatn� u� oded�vna se o n�m ��kalo, �e je prvorozen�m Fortunin�m synem, a v�t�� a v�t�� p��ze�, kterou mu v posledn� dob� projevoval caesar, jako by potvrzovala spr�vnost t� domn�nky.</p><p>Av�ak tento prvorozen� Fortunin syn mohl te� uva�ovat nanejv�� o vrtkavosti sv� matky nebo sp�e o jej� podobnosti s Kronem, po��raj�c�m vlastn� d�ti.</p><p>�Kdyby byl m�j d�m sho�el,� ��kal si v duchu, �a s t�m i m� gemy, m� etrusk� v�zy, alexandrijsk� sklo a korintsk� m��, pak by snad Nero opravdu zapomn�l na ur�ku. U Polluxe! Kdy� si tak pomysl�m, �e z�le�elo jen na mn�, abych te� byl praefektem praetori�n�! Byl bych Tigellina prohl�sil za �h��e, j�m� ostatn� je, byl bych ho dal obl�ci do bolestn� tuniky, vydal bych ho lidu, zachr�nil k�es�any a vybudoval ��m. A kdo� v�, zda by se pak poctiv�m lidem nevedlo dokonce l�pe. M�l jsem to ud�lat, u� kv�li Viniciovi.</p><p>Kdybych s t�m m�l p��li� mnoho pr�ce, p�edal bych ��ad praefekta jemu�� a Nero by se ani nepokusil n�co nam�tat� Vinicius by si pak mohl pok�t�t v�echny praetori�ny a t�eba i sam�ho caesara, mn� by to nevadilo. Zbo�n�, ctnostn� a milosrdn� Nero�� to by byla dokonce n�dhern� pod�van�!�</p><p>A Petroniova bezstarostnost byla tak velik�, �e se za�al usm�vat. Ale po chvilce se jeho my�lenky sto�ily jinam. M�l pojednou dojem, �e je v Antiu a �e mu Pavel z Tarsu ��k�:</p><p>�Naz�v�te n�s nep��teli �ivota, ale odpov�z mi, Petronie: kdyby byl caesar k�es�anem a jednal podle na�eho u�en��� nebyl by pak v� �ivot jist�j�� a bezpe�n�j��?�</p><p>A p�ipomenuv si tato slova, pokra�oval v samomluv�:</p><p>�U Kastora! V�dy� za ka�d�ho zavra�d�n�ho k�es�ana najde Pavel nov�ho, proto�e nem��e-li sv�t st�t na zlo�inu, pak m� ten �lov�k pravdu� Jen�e kdo� v�, zda nem��e, kdy� p�ece te� na zlo�inu stoj�. J� s�m jsem se toho nau�il nem�lo, ale nenau�il jsem se, jak to ud�lat, abych byl dost velk�m ni�emou�� a proto si budu musit pro��znout ��ly� Ale tak to p�ece muselo skon�it, a i kdyby to neskon�ilo tak, skon�ilo by to jinak. Je mi jen l�to, �e mus�m opustit Eunik� a svou murrhovou v�zu, ale Eunik� je svobodn� a v�za p�jde se mnou! Ahenobarbus ji nedostane za nic na sv�t�! Je mi l�to i Vinicia. Ostatn�, a�koliv jsem se posledn� dobou nudil m�n� ne� kdysi, jsem p�ipraven. V�ci jsou na sv�t� kr�sn�, ale lid� jsou tu v�t�inou tak odporn�, �e nestoj� za to litovat �ivota. Kdo um�l ��t, ten mus� um�t zem��t. T�eba�e jsem pat�il k augusti�n�m, byl jsem svobodn�j��m �lov�kem, ne� se domn�vaj�.�</p><p>Tady pokr�il rameny.</p><p>�Tamti se mo�n� domn�vaj�, �e se mi te� t�esou kolena a vlasy na hlav� se mi je�� strachem, jen�e j�, a� se vr�t�m dom�, vykoup�m se ve fialkov� vod�, m� Zlatovlas� m� pak sama nat�e mastmi a po j�dle si d�me sborov� zazp�vat Antemi�v hymnus na Apoll�na. S�m jsem kdysi �ekl: ,Na smrt je zbyte�n� myslit, proto�e mysl� na n�s bez na�� pomoci.� P�esto by v�ak bylo podivuhodn�, kdyby opravdu existovala n�jak� Elysijsk� pole a na nich st�ny� Jac� �a�ci! Jac� kejkl��i! Jak� to odporn� ch�tra bez vkusu a uhlazenosti!</p><p>Deset arbitr� elegantiarum by z t�ch Trimalchion� neud�lalo lidi k sv�tu. U Persefony! M�m jich u� po krk!�</p><p>A s �divem zjistil, �e se u� n�co postavilo mezi n�ho a tyto lidi. Znal je p�ece dob�e a p�edt�m v�dycky v�d�l, co si o nich m� myslit, ale te� mu p�ipadali vzd�len�j��, opovr�en�hodn�j�� ne� oby�ejn�. M�l jich u� opravdu dost.</p><p>Pak se v�ak zamyslil nad svou situac�. Proto�e byl bystr�, pochopil, �e z�huba mu nehroz� bezprost�edn�.</p><p>Nero p�ece vyu�il vhodn�ho okam�iku a vyslovil n�kolik hezk�ch, nadnesen�ch slov o p��telstv�, o odpu�t�n� a sv�zal si jimi trochu ruce. Bude te� muset hledat z�minky, a ne� je najde, m��e uplynout mnoho �asu.</p><p>�P�edev��m uspo��d� hry s k�es�any,� hovo�il Petronius s�m k sob�, �a teprve potom bude uva�ovat o mn�. A je-li tomu tak, pak nestoj� za to d�lat si s t�m t�kou hlavu a nestoj� ani za to m�nit kv�li tomu zp�sob �ivota. Mnohem d��ve hroz� nebezpe�� Viniciovi!�</p><p>A od toho okam�iku myslil u� jen na Vinicia, kter�ho se rozhodl zachr�nit.</p><p>Otroci nesli lektiku rychl�m krokem troskami, sp�leni�ti a mezi �adami kom�n�, jich� byly Cariny je�t� plny, ale on jim rozk�zal, aby b�eli, proto�e cht�l b�t doma co nejd��ve. Vinicius, jeho� insula sho�ela, bydlil u n�ho a byl na�t�st� doma.</p><p>�Vid�l jsi dnes Lygii?� zeptal se Petronius ve dve��ch.</p><p>�Vrac�m se od n�.�</p><p>�Poslouchej, co ti pov�m, a neztr�cej �as ot�zkami.</p><p>Dnes bylo u caesara rozhodnuto svalit zap�len� ��ma na k�es�any. Hroz� jim pron�sledov�n� a mu�en�. Honi�ka na n� za�ne ka�d�m okam�ikem. Vezmi Lygii a ihned ute�te, t�eba za Alpy nebo do Afriky. A posp� si, proto�e z Palatinu je na Z�tib�� bl�e ne� odtud!�</p><p>Vinicius byl skute�n� p��li� voj�kem, ne� aby ztr�cel �as zbyte�n�mi ot�zkami. Poslouchal se svra�t�l�m obo��m, obli�ej soust�ed�n� a hroziv�, ale bez �d�su. Prvn�m pocitem, kter� se v t�to povaze probouzel tv��� v tv�� nebezpe��, bylo z�ejm� odhodl�n� bojovat a br�nit se.</p><p>�Jdu,� �ekl.</p><p>�Je�t� n�co: vezmi si v��ek zlata, zbra� a hrstku sv�ch lid�, k�es�an�. Kdyby bylo zapot�eb�, odraz �tok!�</p><p>Vinicius byl u� ve dve��ch atria.</p><p>�Po�li mi po otrokovi zpr�vu,� zvolal za odch�zej�c�m Petronius.</p><p>A osam�v, za�al se proch�zet pod�l sloupov� zdob�c�ho atrium a uva�oval o tom, co se stane. V�d�l, �e Lygie a Linus se vr�tili po po��ru do star�ho domu, kter� z�stal u�et�en, jako ostatn� v�t�ina Z�tib��. A to byla nep��zniv� okolnost, jinak toti� by je v davech tak snadno nena�li. Doufal v�ak, �e na Palatinu stejn� nikdo nev�, kde Lygie bydl�, tak�e Vinicius bu� jak bu� praetori�ny p�edstihne. Napadlo mu tak�, �e bude-li Tigellinus cht�t schytat na jeden z�tah co nejv�ce k�es�an�, bude musit rozest��t s� po cel�m ��m�, to jest rozd�lit praetori�ny na mal� odd�ly. �Jestli�e pro ni nepo�lou v�ce ne� deset lid�,� uva�oval, �pak jim ten lygijsk� obr pol�me kosti. A co� teprve, a� p�ijde na pomoc Vinicius!� A jak o tom p�em��lel, nad�je se mu vr�tila. Je sice pravda, kl�st ozbrojen� odpor praetori�n�m bylo tot� jako zah�jit boj s caesarem. Petronius tak� v�d�l, �e unikne-li Vinicius caesarov� pomst�, m��e tato pomsta dopadnout na n�ho, na Petronia, ale mnoho si t�m hlavu nel�mal. Naopak, my�lenka, �e ud�l� Neronovi a Tigellinovi �krt p�es jejich rozpo�et, jej rozveselila. Rozhodl se, �e na to nebude litovat ani pen�z, ani lid�, a proto�e Pavel z Tarsu obr�til na k�es�anstv�, je�t� kdy� byli v Antiu, v�t�inu jeho otrok�, mohl si b�t jist, �e pokud p�jde o obranu Lygie, bude moci po��tat s jejich ochotou a ob�tavost�.</p><p>�vahy mu p�eru�il p��chod Eunik�. Kdy� ji spat�il, v�echny jeho starosti a nesn�ze zmizely beze stopy. Zapomn�l na caesara, na nemilost, do n� upadl, na ni�emn� augusti�ny, na pron�sledov�n� hroz�c� k�es�an�m, na Vinicia i na Lygii a hled�l jen a jen na ni o�ima est�ta, libuj�c�ho si v n�dhern�ch tvarech, i o�ima milence, na n�ho� d�ch� z t�chto tvar� l�ska. Eunik�, v pr�zra�n�m fialov�m rouchu, zvan�m Coa vestis, j�m� prosv�talo jej� r��ov� t�lo, byla skute�n� kr�sn� jako bohyn�. A proto�e c�tila, jak ji obdivuje, a proto�e ho i milovala celou svou du�� a v�dycky tou�ila po jeho n�nostech, za�ala se radost� rum�nit, jako by nebyla jeho soulo�nic�, ale nevinn�m d�v��tkem.</p><p>�Co mi nese�, Charitko?� zeptal se Petronius a vzt�hl k n� ruce.</p><p>Eunik� sklonila k n�mu svou zlatovlasou hlavu a odpov�d�la:</p><p>�Pane, p�i�el Antemios se zp�v�ky a pt� se, zda si ho dneska chce� poslechnout.�</p><p>�A� po�k�. U ob�da n�m zazp�v� hymnus k Apoll�novi. Kolem dokola jsou je�t� sp�leni�t� a popel, a my budeme poslouchat hymnus na Apoll�na! U Pafsk�ch h�j�! Kdy� t� tak vid�m v t� Coa vestis, zd� se mi, �e to Afrodita se zahalila �tr�kem oblohy a stoj� p�ede mnou!�</p><p>�� pane!� �ekla Eunik�.</p><p>�Poj�, Eunik�, obejmi m� sv�mi pa�emi, dej mi sv� �sta� Miluje� m�?�</p><p>�Dia bych nemilovala v�ce.�</p><p>Kdy� to �ekla, p�itiskla sv� rty k jeho rt�m, chv�j�c se mu �t�st�m v n�ru��.</p><p>Ale po chv�li �ekl Petronius:</p><p>�A kdybychom se musili rozlou�it?�</p><p>Eunik� mu pohl�dla ustra�en� do o��:</p><p>�Jak to, pane?�</p><p>�Nelekej se!� Kdo� v�, nebudu-li muset na dalekou cestu.�</p><p>�Vezmi m� s sebou��</p><p>Ale Petronius zm�nil pojednou p�edm�t hovoru a zeptal se:</p><p>��ekni mi, jsou na tr�vn�c�ch v zahrad� asfodely?�</p><p>�Cyp�i�e a tr�va v zahrad� ze�loutly po��rem, z myrt opadalo list� a cel� zahrada vypad� jako mrtv�.�</p><p>�Cel� ��m vypad� jako mrtv� a brzy bude opravdu h�bitovem. V�, �e vyjde edikt proti k�es�an�m a �e za�ne pron�sledov�n�, za n�ho� zahynou tis�ce lid�?�</p><p>�Za� je budou trestat, pane? Jsou to dob�� a ti�� lid�.�</p><p>�Pr�v� za to.�</p><p>�Je�me tedy k mo�i. Tv� bo�sk� o�i se nerady d�vaj� na krev.�</p><p>�Dobr�, ale te� se mus�m vykoupat. P�ij� mi do oleothekia nat��t mastmi ramena. U Kypridina p�su!</p><p>Je�t� nikdy jsi mi nep�ipadala tak kr�sn�. D�m ti ud�lat vanu ve tvaru �keble a ty v n� bude� jako vz�cn� perla� P�ij�, Zlatovlas�.�</p><p>A ode�el. O hodinu pozd�ji ulehli oba, ov�n�eni r��ov�mi v�nci a o�i zam�en�, ke stolu, na n�m� bylo prost�eno ve zlat�m n�dob�. Posluhovala jim pacholata p�estrojen� za amory a oni, pop�jej�ce v�no z ��� ozdoben�ch b�e�anem, poslouchali hymnus na Apoll�na, kter� zp�val sbor za zvuk� harf a za Antemiova ��zen�.</p><p>Co jim bylo do toho, �e v�ude kolem villy tr�ely ze sp�leni�� kom�ny dom� a �e z�vany v�tru rozn�ely popel ze sp�len�ho ��ma! C�tili se ��astni a myslili jen na l�sku, kter� jim m�nila �ivot v bo�sk� sen.</p><p>Ale je�t� ne� dozn�l hymnus, ve�el do s�lu otrok, kter� spravoval atrium.</p><p>�Pane,� �ekl hlasem, v n�m� se chv�l neklid, �p�ed branou stoj� centurio s odd�lem praetori�n� a na caesar�v rozkaz chce s tebou mluvit.�</p><p>Zp�v a zvuky harf umlkly. Neklid se zmocnil v�ech p��tomn�ch, proto�e caesar nepou��val obvykle ke sv�m styk�m s p��teli praetori�n�, jejich� p��chod neznamenal v on�ch dob�ch nikdy nic dobr�ho. Jedin� Petronius nedal najevo sebemen�� rozru�en� a �ekl jako �lov�k, kter�ho nud� neust�l� pozv�n�:</p><p>�Tak� m� mohli nechat v klidu poob�dvat.�</p><p>Pak oslovil spr�vce atria:</p><p>�Uve� ho.�</p><p>Otrok zmizel za z�v�sem; o chv�li pozd�ji bylo sly�et t�k� kroky a do s�lu vstoupil Petroni�v zn�m�, setn�k Aper, cel� ve zbroji a s t�kou p�ilbou na hlav�.</p><p>�Urozen� pane,� �ekl, �zde je caesar�v dopis.�</p><p>Petronius vzt�hl leniv� svou b�lou ruku, vzal od n�ho tabulky, vrhl na n� letm� pohled a odevzdal je s naprost�m klidem Eunik�.</p><p>�Bude ve�er p�ed��tat dal�� p�se� sv� Troiky,� �ekl, �a zve m�, abych p�i�el.�</p><p>�M�m jen rozkaz odevzdat dopis,� ozval se setn�k.</p><p>�Ano. Odpov�di nen� t�eba. Ale necht�l bys, setn�ku, na chv�li ulehnout k n�m a vyp�t krat�r v�na?�</p><p>�D�kuji ti, urozen� pane. Krat�r v�na vypiji r�d, na tv� zdrav�, ale ulehnout nemohu, jsem ve slu�b�.�</p><p>�Pro� dali dopis tob�, m�sto aby jej poslali po otrokovi?�</p><p>�Nev�m, pane. Snad proto, �e m� do t�ch kon�in poslali je�t� s jin�m posl�n�m.�</p><p>�V�m,� �ekl Petronius. �Proti k�es�an�m.�</p><p>�Ano, pane.�</p><p>�Za�ala honi�ka d�vno?�</p><p>�N�kter� odd�ly byly posl�ny na Z�tib�� u� p�ed polednem.�</p><p>Po t�chto slovech ulil setn�k trochu v�na z ��e na po�est Martovu, pak ��i vypil a �ekl:</p><p>�K� ti bohov� daj�, pane, v�e, po �em zatou��.�</p><p>�Vezmi si i ten krat�r,� �ekl Petronius.</p><p>Potom dal znamen� Antemiovi, aby dokon�il hymnus na Apoll�na.</p><p>M�d�nobrad� si za��n� se mnou a s Viniciem zahr�vat, �ekl si, kdy� se harfy op�t ozvaly. Mysl�m, �e jsem uh�dl jeho �mysl. Cht�l m� vystra�it t�m, �e mi poslal pozv�n� po centurionovi. Budou se ve�er vypt�vat setn�ka, jak jsem ho p�ijal. Ne ne! Velkou radost m�t nebude�, ty zlomysln�, krut� pan�ku. V�m, �e na ur�ku nezapomene�, v�m, �e m� z�huba nemine, ale jestli�e si mysl�, �e se ti budu d�vat prosebn� do o��, �e uvid� na m� tv��i strach a pokoru, pak se m�l�.</p><p>�Caesar p�e: ,P�ij�, m�-li chu�,� �ekla Eunik�.</p><p>�P�jde�, pane?�</p><p>�Jsem ve v�born� n�lad� a mohu poslouchat dokonce i jeho ver�e,� odpov�d�l Petronius. �P�jdu tedy, t�m sp�e, �e Vinicius j�t nem��e.�</p><p>Po ob�d� a po obvykl� proch�zce se odevzdal do rukou otroky� upravuj�c�ch mu vlasy a skl�daj�c�ch z�hyby a za dal�� hodinu, kr�sn� jako b��ek, dal se n�st na Palatin. Bylo u� pozd�, ve�er byl tich� a tepl�, m�s�c sv�til tak siln�, �e lampadarii, kr��ej�c� p�ed lektikou, pozh�eli pochodn�. Ulicemi a troskami se pot�cely skupiny lid� opil�ch v�nem. Byli ov�n�eni b�e�anem a vinnou r�vou a v rukou nesli myrtov� a vav��nov� v�tvi�ky, natrhan� v caesarov�ch zahrad�ch.</p><p>Hojnost obil� a vyhl�dka na velik� hry naplnila srdce lid� vesel�m. Tu a tam zp�vali p�sn�, oslavuj�c� �bo�skou noc� a l�sku; jinde zase tan�ili p�i m�s��n�m sv�tle; otroci musili n�kolikr�t volat, aby lid� ud�lali m�sto lektice �urozen�ho Petronia�, a tu se dav v�dycky rozestupoval a provol�val sl�vu sv�mu obl�ben�mu patriciovi.</p><p>Petronius v�ak myslil na Vinicia a divil se, �e nem� od n�ho ��dn� zpr�vy. Byl epikurejec a egoista, ale za tu dobu, co se st�kal hned s Pavlem z Tarsu, hned zase s Viniciem a co sl�chal ka�d� den o k�es�anech, zm�nil se pon�kud, i kdy� o tom s�m nev�d�l.</p><p>Ovanul ho jakoby v�nek jejich my�len� a zasel do jeho du�e nepost�ehnutelnou setbu. Krom� jeho vlastn� osoby jej za�ali zaj�mat i jin� lid�. K Viniciovi lnul ostatn� oded�vna, proto�e v d�tstv� miloval velmi jeho matku, svou sestru, a te�, kdy� se zam�chal do jeho z�le�itost�, d�val se na n� s takov�m z�jmem, jako by se d�val na n�jakou trag�dii.</p><p>Neztr�cel nad�ji, �e Vinicius p�ede�el praetori�ny a utekl s Lygi�, anebo �e ji v krajn�m p��pad� n�sil�m osvobodil. Byl by v�ak rad�ji m�l jistotu, proto�e p�edpokl�dal, �e bude muset odpov�dat na r�zn� ot�zky, na kter� by bylo l�pe b�t p�ipraven.</p><p>Octnuv se p�ed Tiberiov�m domem, vysedl z lektiky a za chv�li vstoupil do atria, napln�n�ho u� augusti�ny. Jeho v�erej�� p��tel�, i kdy� je udivovalo, �e byl pozv�n, je�t� st�le se ho stranili, ale on se mezi nimi pohyboval vzne�en�, nenucen� a tak sebejist�, jako by s�m mohl rozd�vat milosti. V�ak tak� n�kte��, kdy� ho spat�ili, zneklidn�li v duchu obavami, zda nebylo p�ed�asn� projevovat mu lhostejnost.</p><p>Caesar v�ak p�edst�ral, �e ho nevid�, a neodpov�d�l na jeho poklonu, p�edst�raje, �e je zabr�n do hovoru. Zato v�ak k n�mu p�istoupil Tigellinus a �ekl:</p><p>�Dobr� ve�er, arbit�e elegantiarum! Tvrd� je�t� po��d, �e ��m nezap�lili k�es�an�?�</p><p>Petronius pokr�il rameny, poklepal mu na rameno jako propu�t�nci a odpov�d�l:</p><p>�Ty v� stejn� jako j�, co si o tom myslit.�</p><p>�Neodva�uji se rovnat se ti v moudrosti.�</p><p>�A m� trochu pravdy, proto�e nap��klad te�, kdy� n�m caesar p�e�te novou p�se� z Troiky, m�sto abys k�i�el jako p�v, jist� bys vyslovil n�co stra�n� neobratn�ho.�</p><p>Tigellinus se kousl do rt�. Nem�l p��li� velkou radost z toho, �e se caesar rozhodl p�ed��tat dneska novou p�se�, proto�e to otv�ralo pole, na n�m� nemohl s Petroniem sout�it. V�ak tak�, kdy� Nero �etl, obracel zraky podle star�ho zvyku k Petroniovi a bedliv� si v��mal, co vy�te z jeho obli�eje. A Petronius poslouchal zvedaje obo��, tu a tam p�ikyvuje, tu a tam nap�naje pozornost, jako by se cht�l p�esv�d�it, zda dob�e sly�el.</p><p>A pak n�co chv�lil, n�co kritizoval a doporu�oval opravy a dal�� pr�ci na n�kter�ch ver��ch. S�m Nero c�til, �e ostatn�m jde v jejich nadm�rn� chv�le jen o vlastn� dobro a �e jedin� Petronius se zaj�m� o poezii pro samu poezii, �e jedin� Petronius se v tom vyzn�, a jestli�e n�co pochv�l�, pak si on, Nero, m��e b�t jist, �e ty ver�e jsou chv�ly hodny. Poznen�hlu s n�m za�al diskutovat, p��t se, a kdy� kone�n� Petronius zapochyboval o vhodnosti kter�hosi obratu, �ekl mu:</p><p>�Uvid� v posledn�m zp�vu, pro� jsem ho u�il.�</p><p>Ach! pomyslil si Petronius. Do�k�m se tedy je�t� i posledn�ho zp�vu!</p><p>Mnoz� z p��tomn�ch, kdy� to usly�eli, �ekli si v duchu: �B�da mi! Petronius m� te� �asu dost a m��e si je�t� znovu dob�t p��zn�, ba dokonce i svrhnout Tigellina.�</p><p>A znovu se k n�mu za��nali m�t. Ale konec ve�era byl u� m�n� ��astn�, proto�e v okam�iku, kdy se s n�m Petronius lou�il, zeptal se pojednou caesar, o�i p�imhou�eny a obli�ej zlomysln� a pot�en� z�rove�:</p><p>�A pro� nep�i�el Vinicius?�</p><p>Kdyby si byl Petronius jist, �e Vinicius a Lygie jsou u� za branami m�sta, byl by odpov�d�l: �O�enil se, jak jsi mu to dovolil, a odjel.� Ale proto�e vid�l podivn� Neron�v �sm�v, odpov�d�l:</p><p>�Tv� pozv�n�, bo�sk�, ho nezastihlo doma.�</p><p>�Vy�i� mu, �e ho r�d uvid�m,� odpov�d�l Nero, �a vy�i� mu tak� ode mne, aby neprop�sl hry, na kter�ch vystoup� k�es�an�.�</p><p>Petronia znepokojila tato slova, m�l toti� dojem, �e se vztahuj� p��mo na Lygii. Usednuv do lektiky, dal se n�st dom� je�t� rychleji ne� r�no. Nebylo to v�ak snadn�. P�ed Tiberiov�m domem st�ly hust� a hlu�n� davy, opil� stejn� jako p�edt�m, jen�e nezp�valy a netan�ily, n�br� tv��ily se pobou�en�. Z d�lky se oz�valy jak�si v�k�iky, jim� Petronius ihned neporozum�l, ale kter� mohutn�ly a s�lily, a� se kone�n� zm�nily v jedin� divok� �ev:</p><p>�K�es�any lv�m!�</p><p>N�dhern� lektiky dvo�an� postupovaly vyj�c� l�zou. Z hloubi vyho�el�ch ulic p�ib�haly nov� a nov� hlou�ky, a kdy� usly�ely vol�n�, p�ipojovaly se k n�mu.</p><p>Od �st k �st�m �la zpr�va, �e �tvanice na k�es�any trv� u� od poledne a �e pochytali u� spoustu �h���.</p><p>A vkr�tku se nov� vyty�en�mi i star�mi ulicemi, uli�kami le��c�mi v trosk�ch, okol�m Palatinu a po v�ech pahorc�ch a zahrad�ch, po cel�m ��m� v��� i zd�l rozl�haly st�le vzteklej�� v�k�iky:</p><p>�K�es�any lv�m!�</p><p>�Dobytek!� ��kal si pohrdav� Petronius. �Lid hodn� caesara!�</p><p>A za�al uva�ovat o tom, �e takov� sv�t, sv�t stoj�c� na n�sil�, na krutosti, o jak� nemaj� pon�t� ani barba�i, na zlo�inu a na ��len� zpustlosti, nem��e se p�ece udr�et. ��m byl p�nem sv�ta, ale i v�edem sv�ta. P�chlo to od n�ho mrtvolami. Na prohnil� �ivot padal st�n smrti.</p><p>Hovo�ilo se o tom nejednou i mezi augusti�ny, ale Petronius si dosud nikdy neuv�domil tak pronikav� tu skute�nost, �e onen ov�n�en� v�z, na n�m� stoj� ��m jako triumf�tor a vle�e za sebou spoutan� st�do n�rod�, �e onen v�z sp�je do propasti. �ivot sv�tov� metropole mu p�ipadal jako jak�si bl�zniv� tanec, jako orgie, kter� mus� p�ece skon�it.</p><p>Ch�pal te�, �e jedin� k�es�an� maj� jak�si nov� �ivotn� z�sady, ale p�edpokl�dal, �e zanedlouho nez�stane po k�es�anech ani stopy. Ale co potom?</p><p>Bl�zniv� tanec bude za Neronova veden� pokra�ovat, a jestli�e zem�e, najde se n�kdo druh�, stejn�, anebo je�t� hor��, proto�e tam, kde je takov� lid a takov� patriciov�, nen� p�edpoklad k tomu, aby se na�el n�kdo lep��. Vypuknou nov� orgie, je�t� odporn�j�� a ohavn�j��.</p><p>Av�ak orgie nemohou trvat v��n�, je t�eba se po nich vyspat, u� jen proto, �e �lov�ka vy�erp�vaj�.</p><p>Co tak o tom uva�oval, poc�til Petronius, �e je s�m velmi unaven. Stoj� v�bec za to ��t, a nadto je�t� ��t bez jistoty, co bude z�tra, a jen proto, aby se �lov�k musil d�vat na takov� po��dek sv�ta? G�nius smrti nen� p�ece o nic m�n� kr�sn� ne� g�nius sp�nku a m� tak� k��dla na z�dech.</p><p>Lektika se zastavila p�ed domovn�mi dve�mi, kter� bd�l� vr�tn� v t�m� okam�iku otev�el.</p><p>�Vr�til se u� urozen� Vinicius?� zeptal se ho Petronius.</p><p>�P�ed chv�l�, pane,� odpov�d�l otrok.</p><p>�Tak ji tedy nezachr�nil!� pomyslil si Petronius.</p><p>Shodil t�gu a b�el do atria. Vinicius sed�l na trojno�ce, hlavu sklon�nu tak�ka na kolena a ruce na sp�nc�ch, ale kdy� usly�el zvuk krok�, zvedl svou zkamen�lou tv��, v n� sv�tily jen hore�nat� o�i.</p><p>�P�i�el jsi pozd�?� zeptal se Petronius.</p><p>�Pozd�. Uv�znili ji je�t� p�ed polednem.�</p><p>Nastala chv�le ticha.</p><p>�Vid�l jsi ji?�</p><p>�Vid�l.�</p><p>�Kde je?�</p><p>�V Mamertinsk�m v�zen�.�</p><p>Petronius se zarazil a zahled�l se na Vinicia t�zav�m pohledem.</p><p>Vinicius porozum�l.</p><p>�Ne,� �ekl. �Neuvrhli ji do Tulliana, ba ani do st�edn� ��sti. Podplatil jsem str�ce, aby j� p�enechali sv�j pokoj. Ursus si lehl na pr�h a hl�d� ji.�</p><p>�Pro� ji Ursus nebr�nil?�</p><p>�Poslali pro ni pades�t praetori�n�. Ostatn� Linus mu to nedovolil.�</p><p>�A Linus?�</p><p>�Linus um�r�. Proto ho neodvedli.�</p><p>�Co hodl� d�lat?�</p><p>�Vysvobodit ji, anebo s n� zem��t. I j� v���m v Krista.�</p><p>Vinicius mluvil naoko klidn�, ale v jeho hlase bylo n�co tak dr�sav�ho, �e Petroniovo srdce se zachv�lo up��mnou l�tost�.</p><p>�Ch�pu t�,� �ekl, �ale jak ji chce� vysvobodit?�</p><p>�Podplatil jsem str�e jednak proto, abych ji uchr�nil p�ed potupou, jednak proto, aby j� nebr�nili p�i �t�ku.�</p><p>�Kdy m� k n�mu doj�t?�</p><p>�Odpov�d�li, �e mi ji nemohou vydat okam�it�, proto�e se boj�, aby nebyli hn�ni k odpov�dnosti. Ale a� se v�zen� napln� spoustami lid� a a� nebude mo�no zjistit p�esn� po�et v�z��, pak mi ji daj�. Ale to je krajn� p��pad. Nap�ed ud�lej n�co pro ni a pro mne ty!</p><p>Jsi caesar�v p��tel. On s�m mi ji dal. Jdi k n�mu a zachra� m�!�</p><p>Petronius m�sto odpov�di zavolal otroka, rozk�zal mu, aby p�inesl dva tmav� pl�t� a dva me�e, a teprve potom oslovil Vinicia.</p><p>�Cestou ti odpov�m,� �ekl. �Te� si vezmi pl᚝, vezmi zbra� a poj�me do v�zen�. Tam dej str�c�m sto tis�c sesterci�, ne, dej jim dvakr�t, p�tkr�t v�ce, jen aby pustili Lygii okam�it�. Jinak bude pozd�.�</p><p>�Poj�me,� �ekl Vinicius.</p><p>A za chv�li se oba octli na ulici.</p><p>�A te� poslouchej,� �ekl Petronius. �Necht�l jsem ztr�cet �as. Jsem ode dne�ka v nemilosti. M�j vlastn� �ivot vis� na vl�sku, a proto u caesara ni�eho nedos�hnu. Ba je�t� h��! Jsem si jist, �e u�in� pr�v� naopak, ne� o� jej po��d�m. Neb�t toho, mysl�, �e bych ti byl radil, abys s Lygi� utekl nebo ji osvobodil n�sil�m?</p><p>V�dy� p�ece, kdyby se ti poda�ilo prchnout, caesar�v hn�v by se obr�til proti mn�. Jen�e caesar by dneska vyhov�l sp�e tv� prosb� ne� m�. Nepo��tej v�ak s t�m.</p><p>Vysvobo� ji z v�zen� a ut�kej! Nic jin�ho ti nezb�v�.</p><p>Jestli�e se to nepoda��, pak bude je�t� dost �asu na jin� prost�edky. Prozat�m si v�ak uv�dom, �e Lygii neuv�znili pro jej� v�ru v Krista. Lygii i tebe pron�sleduje sv�m hn�vem Poppaea. Vzpom�n� si, jak jsi Augustu urazil, jak jsi ji odm�tl? A ona v�, �es ji odm�tl kv�li Lygii, kterou stejn� nen�vid� u� od prvn�ho setk�n� s n�. V�dy� u� p�edt�m se sna�ila ji zahubit, kdy� svedla smrt sv�ho d�t�te na jej� kouzla. V tom, co se stalo, m� prsty Poppaea! Jak chce� jinak vysv�tlit, �e Lygie byla uv�zn�na prvn�? Kdo jim mohl uk�zat Lin�v d�m? J� tvrd�m, �e ji sledovali u� d�vno! V�m, �e ti rozd�r�m srdce a beru posledn� zbytek nad�je, ale ��k�m ti to �mysln� proto, aby sis uv�domil, �e neosvobod�-li ji d��ve, ne� jim napadne, �e se o to m��e� pokusit, zahynete oba.�</p><p>�Ano. Rozum�m ti,� odpov�d�l temn� Vinicius.</p><p>Proto�e bylo u� pozd�, byly ulice pr�zdn�, ale dal�� hovor jim p�eru�il opil� gladi�tor, kter� �el proti nim.</p><p>P�ipot�cel se k Petroniovi, a� se dlan� op�el o jeho rameno, a zal�vaje mu tv�� dechem prosycen�m pachem v�na, �val ochrapt�l�m hlasem:</p><p>�K�es�any lv�m!�</p><p>�Mirmillone,� ozval se klidn� Petronius, �uposlechni dobr� rady a jdi si svou cestou.�</p><p>Vtom ho opilec uchopil za rameno i druhou rukou:</p><p>�K�i� se mnou, jinak ti zakrout�m krkem: K�es�any lv�m!�</p><p>Ale Petroniovy nervy m�ly u� dost t�ch sk�ek�.</p><p>Od okam�iku, kdy opustil Palatin, tla�ily ho jako m�ra a dr�saly mu srdce. A tak, kdy� uvid�l nad sebou obrovu pozvednutou p�st, dovr�ila se m�ra jeho trp�livosti.</p><p>�P��teli,� �ekl, �p�chne� v�nem a stoj� mi v cest�.�</p><p>A co to ��kal, vrazil mu do prsou a� po rukoje� kr�tk� me��k, j�m� se p�i odchodu z domova ozbrojil.</p><p>Pak uchopil pod pa�d� Vinicia a pokra�oval, jako by se nebylo v�bec nic stalo:</p><p>�Caesar mi dnes �ekl: ,Vy�i� ode mne Viniciovi, aby p�i�el na hry, na kter�ch vystoup� k�es�an�.� Ch�pe�, co to znamen�? Cht�j� si ud�lat divadlo z tv� bolesti. Je to p�edem promy�len� v�c. Mo�n� �e pr�v� proto neuv�znili dosud ani tebe, ani mne. Jestli�e se ti nepoda�� vysvobodit ji okam�it�, pak � nev�m! Je mo�n�, �e se za tebe p�imluv� Akt�, ale jen jestli n��eho dos�hne� Tv� statky na Sic�lii by mo�n� mohly uv�st do poku�en� Tigellina. Zkus to.�</p><p>�D�m mu v�e, co m�m,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Z Carin na Forum nebylo p��li� daleko, byli tam tedy brzy. Noc za��nala u� blednout a zdi z�mku vystupovaly ost�e ze tmy.</p><p>Kdy� odbo�ili k Mamertinsk�mu v�zen�, Petronius pojednou stanul a �ekl:</p><p>�Praetori�ni! Jdeme pozd�!�</p><p>V�zen� bylo obstoupeno dvojit�m �ikem voj�k�.</p><p>Sv�t�n� post��b�ovalo jejich �elezn� p�ilby a hroty kop�.</p><p>Vinici�v obli�ej zbledl jako mramor.</p><p>�Poj�me,� �ekl.</p><p>Za okam�ik se octli p�ed �ikem. Petronius, kter� byl obda�en nev�edn� pam�t�, tak�e znal nejen velitele, n�br� t�m�� v�echny voj�ky praetorie, spat�il brzy zn�m�ho velitele kohorty a pokynul mu, aby k n�mu p�i�el.</p><p>�Co se to d�je, Nig�e?� �ekl. �Poslali v�s hl�dat v�zen�?�</p><p>�Ano, urozen� Petronie. Praefekt se b�l, �e by se n�kdo mohl pokusit vysvobodit �h��e n�sil�m.�</p><p>�M�te rozkaz nepou�t�t nikoho dovnit�?�</p><p>�Ne, pane. Zn�m� budou nav�t�vovat v�zn�, a tak pochyt�me v�ce k�es�an���</p><p>�Tak m� tedy pus�,� �ekl Vinicius.</p><p>Stiskl Petroniovi ruku a �ekl mu:</p><p>�Zajdi za Akt� a j� se t� pak p�ijdu zeptat, co ti pov�d�la.�</p><p>�P�ij�,� odpov�d�l Petronius.</p><p>Vtom se pod zem� a za siln�mi zdmi ozval zp�v.</p><p>P�se�, zn�j�c� nap�ed dut� a ztlumen�, s�lila v�c a v�ce.</p><p>Mu�sk�, �ensk� i d�tsk� hlasy se spojovaly v jedin� spl�vaj�c� sbor. Cel� v�zen� se v jit�n�m tichu rozezp�valo jako harfa. Ale nebyly to hlasy smutku ani zoufalstv�. Naopak, zn�la z nich radost a triumf.</p><p>Voj�ci na sebe p�ekvapen� pohl�dli. Na obloze se objevily prvn� zlat� a r��ov� z�blesky vych�zej�c�ho slunce.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 9</p></title><p>Vol�n� �K�es�any lv�m!� se rozl�halo po v�ech �tvrt�ch m�sta. V prvn�ch chv�l�ch nejen nikdo nepochyboval, �e k�es�an� jsou skute�n�mi p�vodci katastrofy, ale ani pochybovat necht�l, proto�e jejich potrest�n� m�lo b�t z�rove� skv�lou z�bavou pro lid. Ale roz���ila se domn�nka, �e katastrofa by se nebyla rozlehla do tak stra�n�ch rozm�r�, neb�t hn�vu boh�, a tak p�i�el rozkaz, aby se v chr�mech konala piacula �ili sm�rn� ob�ti. Sen�t, poradiv se se Sibyllin�mi knihami, uspo��dal slavnostn� ve�ejn� modlitby k Vulcanovi, k Cere�e a k Proserpin�. Matr�ny ob�tovaly Junon�; cel� proces� se jich vypravilo k mo�i pro vodu, j� pak pokropily sochu bohyn�. Vdan� �eny po��daly lectisternia a no�n� bd�n�. Cel� ��m se o�i��oval z h��ch� a usmi�oval si Nesmrteln�. A na sp�leni�t�ch se zat�m vyty�ovaly nov� �irok� ulice. Tu a tam polo�ili u� z�klady nov�ch n�dhern�ch dom�, pal�c� a chr�m�. P�edev��m se v�ak s nev�dan�m sp�chem stav�ly obrovsk� d�ev�n� amfite�try, v nich� m�li um�rat k�es�an�. Hned po porad� v Tiberiov� dom� rozlet�ly se k prokonsul�m rozkazy, aby dodali divok� zv��ata. Tigellinus vybrakoval viv�ria v�ech italsk�ch m�st, nevyj�maje ani ta nejmen��. V Africe byly na jeho rozkaz uspo��d�ny obrovsk� hony, jich� se musilo z��astnit ve�ker� domorod� obyvatelstvo. Do ��ma p�ivezli slony a tygry z Asie, krokod�ly a hrochy z Nilu, lvy z Atlasu, vlky a medv�dy z Pyrenej�, divok� psy z Hibernie, molossk� psy z Epeiru, buvoly a obrovsk�, stra�n� tury z Germ�nie. Proto�e v�z�� byla spousta, m�ly hry p�ed�it co do rozs�hlosti v�e, co tu dosud bylo. Caesar cht�l utopit vzpom�nky na po��r v krvi a opojit j� ��m, a tak je�t� nikdy neslibovalo b�t krveprolit� tak velkolep�.</p><p>Rozdycht�n� lid pom�hal vigil�m a praetori�n�m k�es�any honit. Nebyla to t�k� v�c, proto�e cel� velk� skupiny k�es�an�, kter� je�t� t�bo�ily s ostatn�m obyvatelstvem v zahrad�ch, vyzn�valy hlasit� svou v�ru.</p><p>Kdy� je obkli�ovali, klekali a za zp�vu p�sn� se d�vali bez odporu zajmout. Av�ak jejich trp�livost jen je�t� rozdmych�vala hn�v lidu, kter� nech�pal jej� zdroj a pova�oval ji za hou�evnat� a zatvrzel� setrv�v�n� ve zlo�inu. Pron�sledovatel� se zmocnilo ��lenstv�. St�valo se, �e ch�tra vytrh�vala k�es�any praetori�n�m z rukou a rozs�pala je vlastn�ma rukama; �eny vlekli voj�ci do v�zen� za vlasy, d�tem rozb�jeli hlavi�ky o kameny. Tis�ce lid� prob�halo za stra�n�ho vyt� ve dne v noci ulicemi. Hledali ob�ti v trosk�ch, v kom�nech a ve sklepech. P�ed v�znicemi byly kolem oh�� a sud� s v�nem po��d�ny bakchick� hostiny a tance.</p><p>Za ve�er� poslouchal lid u vytr�en� hromov� �ev �elem, oz�vaj�c� se po cel�m m�st�. V�zen� byla p�epln�na tis�ci lidmi a ch�tra a praetori�ni p�iv�d�li dennodenn� nov� ob�ti. Soucit zmizel. Zd�lo se, �e lid� zapomn�li mluvit a v divok� nep���etnosti si zapamatovali jenom jeden v�k�ik: �K�es�any lv�m!� Pak p�i�ly hork� dny a noci tak dusn�, jak�ch nebylo dosud pam�tn�ka: vzduch jako by byl nas�kl� ��lenstv�m, krv� a zlo�inem.</p><p>A on� dovr�en� m��e krutosti odpov�dala na druh� stran� dovr�en� m�ra touhy po mu�ednictv�. Vyznava�i Krista �li na smrt dobrovoln� anebo ji dokonce vyhled�vali, dokud jim v tom nezabr�nily p��sn� rozkazy p�edstaven�ch. Na jejich p��kaz se k�es�an� za�ali sch�zet u� jen za m�stem, v katakomb�ch na Appijsk� silnici a na p�edm�stsk�ch vinic�ch, kter� pat�ily k�es�ansk�m patrici�m, z nich� nebyl dosud uv�zn�n nikdo. Na Palatinu v�d�li velmi dob�e, �e ke Kristov�m vyznava��m pat�� i Flavius i Domitilla i Pomponia Graecina i Cornelius Pudens i Vinicius; caesar se v�ak b�l, �e si l�za ned� namluvit, �e tito lid� podp�lili ��m.</p><p>A proto�e mu �lo p�edev��m o to, aby p�esv�d�il lid, odlo�il trest a pomstu na pozd�j�� dobu. Ostatn� se domn�vali, �e tyto patricie zachr�nil vliv Akt�. Byla to klamn� domn�nka. Petronius, kdy� se roze�el s Viniciem, �el sice k Akt�, aby po��dal o pomoc pro Lygii, ale Akt� mu mohla nab�dnout jen slzy, proto�e �ila zapomenuta a v bolesti a trp�li ji tu jen proto, �e ne�la na o�i ani caesarovi ani Poppaei.</p><p>Nav�t�vila v�ak p�esto Lygii ve v�zen�, p�inesla j� �atstvo a j�dlo, ale p�edev��m ji t�m je�t� v�ce ochr�nila p�ed potupen�m v�ze�sk�mi str�ci, kte�� byli ostatn� u� p�edt�m podplaceni Viniciem.</p><p>Av�ak Petronius, nemoha jednak zapomenout, �e neb�t jeho a jeho n�padu, aby byla Lygie od�ata Aul�m, nebyla by te� pravd�podobn� ve v�zen�, a jednak tou�e po tom, aby vyhr�l svou hru s Tigellinem, ne�et�il �asu ani n�mahy. V posledn�ch n�kolika dnech se setkal se Senekou, s Domitiem Afrem, s Crispinillou, jej�m� prost�ednictv�m cht�l zap�sobit na Poppaeu, s Terpnem, s Diodorem, s hezk�m Pythagorem a nakonec i s Aliturem a Paridem, jim� caesar oby�ejn� nic neodep�el. Prost�ednictv�m Chrysothemidy, kter� te� byla Vatiniovou milenkou, usiloval dokonce i o jeho podporu a ne�et�il p�i tom sliby a pen�zi ani pro n�ho, ani pro ostatn�.</p><p>Ale ve�ker� �sil� se m�jelo ��inkem. Seneca, kter� si s�m nebyl jist sv�m z�t�kem, za�al se mu vykrucovat, �e k�es�an�, i kdyby nakr�sn� ��m nebyli zap�lili, mus� b�t v jeho z�jmu stejn� vyhubeni, zkr�tka ospravedl�oval to, co se stane, z�jmem st�tu. Terpnos a Diodoros vzali pen�ze, ale neud�lali za n� nic. Vatinius �aloval caesarovi, �e se ho sna�ili podplatit. Jedin� Aliturus, kter� byl zpo��tku nalad�n proti k�es�an�m nep��telsky, ale kter� je te� za��nal litovat, odv�il se zm�nit p�ed caesarem o uv�zn�n�m d�v�eti a prosit za n�, av�ak dostalo se mu jen t�to odpov�di:</p><p>�Domn�v� se snad, �e m�m men��ho ducha ne� Brutus, kter� v z�jmu ��ma neu�et�il ani vlastn� syny?�</p><p>A kdy� Aliturus opakoval tuto odpov�� Petroniovi, ten �ekl: �Jestli�e u� na�el p�irovn�n� s Brutem, pak nen� z�chrany.�</p><p>Bylo mu v�ak l�to Vinicia a zmoc�ovaly se ho obavy, aby si Vinicius nes�hl na �ivot. �Te�,� ��kal si v duchu, �dr�� ho je�t� �sil�, kter� vynakl�d�, aby ji zachr�nil, pohled na ni, ba i jeho vlastn� bolest, ale jakmile zklamou v�echny prost�edky, jakmile zhasne posledn� jisk�i�ka nad�je, pak�� u Kastora!�� nep�e�ije ji a nalehne na me�.� Petronius ch�pal dokonce l�pe to, �e �lov�k m��e takto skon�it, ne� to, �e �lov�k m��e tak milovat a trp�t. Zat�m podnikal Vinicius v�e, na� se zmohl jeho rozum, aby zachr�nil Lygii. I on nav�t�voval augusti�ny; on, kdysi tak hrd�, �ebral te� o jejich pomoc. Vitelliov�m prost�ednictv�m sl�bil Tigellinovi sv� sicilsk� statky a v�e, na� si Tigellinus vzpomene. Av�ak Tigellinus, necht�je si pravd�podobn� znep��telit Augustu, odm�tl. J�t k sam�mu caesarovi, obejmout mu kolena a prosit jej, to by nevedlo k ni�emu. Vinicius cht�l sice ud�lat i to, ale kdy� o jeho �myslu usly�el Petronius, zeptal se:</p><p>�A jestli�e t� odm�tne, jestli�e odpov� vtipem anebo ni�emnou vyhr��kou, co ud�l� potom?�</p><p>Vinici�v obli�ej se po t�chto slovech st�hl bolest� a vztekem a ze za�at�ch �elist� se ozvalo sk��p�n�.</p><p>�Ano!� �ekl Petronius. �Proto t� od toho zrazuji.</p><p>Uzav�e� si v�echny cesty k z�chran�!�</p><p>Vinicius se v�ak ovl�dl, a p�ej�d�je si dlan� po �ele, pokryt�m studen�m potem, �ekl:</p><p>�Ne! Ne! Jsem k�es�an!�</p><p>�A zapom�n� na to, jako nap��klad p�ed chv�l�.</p><p>M� pr�vo zahubit sebe, ale ne ji. Nezapome�, ��m pro�la p�ed smrt� Seianova dceru�ka.�</p><p>Jeho slova nebyla docela up��mn�, �lo mu toti� v�ce o Vinicia ne� o Lygii. Ale v�d�l, �e ni��m ho neodrad� od nebezpe�n�ho kroku tak, jako kdy� ho upozorn�, �e by mohl p�ivodit neodvolatelnou z�hubu Lygii.</p><p>M�l ostatn� pravdu, proto�e na Palatinu p�edv�dali p��chod mlad�ho tribuna a u�inili pat�i�n� bezpe�nostn� opat�en�.</p><p>Viniciova bolest v�ak p�ed�ila v�e, co mohou sn�st lidsk� s�ly. Od chv�le, kdy byla Lygie uvr�ena do v�zen� a kdy na ni padla z��e p��t�ho mu�ednictv�, nejen�e ji za�al milovat stokr�t siln�ji, n�br� za�al j� v duchu vzd�vat t�m�� n�bo�enskou �ctu, jako by to byla n�jak� nadpozemsk� bytost. A te�, p�i pomy�len�, �e mus� tuto milovanou a z�rove� svatou bytost ztratit a �e ji krom� smrti m��e stihnout mu�en� stra�n�j�� ne� sama smrt, krev mu stydla v �il�ch, du�e se m�nila v jedin� sten, smysly se mu m�tly. V n�kter�ch okam�ic�ch m�l dojem, �e m� lebku plnou ohn�, kter� ji sp�l� nebo roztrhne. P�estal ch�pat, co se vlastn� d�je, nech�pal, pro� Kristus, onen milosrdn� Kristus, B�h, nejde na pomoc sv�m vyznava��m, pro� se za�ouzen� zdi Palatinu nepropadnou do zem� a pro� se s nimi nepropadne i Nero, augusti�ni, praetori�nsk� t�bor a cel� to zlo�inn� m�sto. Domn�val se, �e nen� mo�n�, ba �e nen� v�bec mysliteln�, aby se to nestalo, a �e v�echno to, na� se d�vaj� jeho o�i, ��m se bort� jeho du�e a �p� srdce, je jenom sen. Av�ak �ev zv��at mu ��kal, �e je to skute�nost. �dery seker, pod nimi� rostly ar�ny, mu ��kaly, �e je to skute�nost, a potvrzovalo ji i vyt� lidu i p�epln�n� v�zen�. V takov�ch chv�l�ch se v n�m l�mala v�ra v Krista a to byla nov� muka, snad ze v�ech nejstra�n�j��.</p><p>A k tomu ke v�emu mu ��k� Petronius:</p><p>�Nezapome�, ��m pro�la p�ed smrt� Seianova dceru�ka.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 10</p></title><p>V�ecko zklamalo. Vinicius se pon�il natolik, �e hledal podporu u Neronov�ch a Poppaein�ch propu�t�nc�, ba i otrok�, p�epl�cel jejich huben� sliby a bohat�mi d�rky si z�sk�val jejich p��ze�. Vyhledal prvn�ho Augustina man�ela, Rufia Crispina, a vymohl na n�m dopis; daroval svou villu v Antiu Poppaeinu synovi z prvn�ho man�elstv� Rufiovi, ale jen t�m rozhn�val caesara, kter� nevlastn�ho syna nen�vid�l. Po zvl�tn�m poslu poslal dopis druh�mu Poppaeinu man�elovi, Othonovi, do Hispanie a nab�zel mu cel� sv� jm�n� i sebe sam�ho. Kone�n� si v�ak uv�domil, �e je t�m lidem jenom pro sm�ch a �e kdyby byl p�edst�ral, �e mu do Lygiina uv�zn�n� nic nen�, byl by ji asi sp�e osvobodil.</p><p>Tot� si uv�domil Petronius. Zat�m m�jel den za dnem. Amfite�try byly dostav�ny. Rozd�valy se u� tessery, zn�mky, kter� oprav�ovaly ke vstupu na ludus matutinus. Tentokr�t se v�ak �rann� hry� m�ly pro nesl�chan� mno�stv� ob�t� prot�hnout na dny, t�dny, ba m�s�ce. Nikdo u� nev�d�l, kam s k�es�any. V�znice byly nabit� a ��dila v nich hore�ka. Puticuli, sklepen�, v nich� byli k�es�an� hromadn� v�zn�ni, u� pomalu nesta�ila. Vznikly obavy, aby se nemoci neroz���ily na cel� m�sto, a proto se na Palatinu rozhodli sp�chat.</p><p>V�echny tyto zpr�vy se dost�valy k Viniciovu sluchu a zh�ely v n�m posledn� z�blesky nad�je. Dokud byl �as, mohl se kojit iluzemi, �e n��eho je�t� p�ece jen dos�hne, ale te� nebyl p�ed n�m u� ani �as. Hry m�ly za��t. Lygie se mohla co nevid�t octnout v cirkov�m cuniculu, odkud se vych�zelo u� jen do ar�ny. Vinicius, nev�da, kam ji osud a krut� n�sil� zanesou, za�al obch�zet v�echny cirky, podpl�cet str�ce a o�et�ovatele zv��e, ��daje od nich v�ci, kter� nemohli splnit.</p><p>N�kdy se p�istihoval p�i tom, �e se sna�� u� jen o to, aby j� ud�lal smrt m�n� stra�nou, a v takov�ch okam�ic�ch c�til, �e m�sto mozku m� v lebce �hav� uhl�.</p><p>Ostatn� nehodlal ji p�e��t a rozhodl se, �e zahyne z�rove� s n�. Ale ob�val se, �e bolest v n�m sp�l� �ivot d��ve, ne� stra�liv� den nadejde. Jeho p��tel� i Petronius se tak� domn�vali, �e kr�lovstv� st�n� se p�ed n�m otev�e ka�d�m dnem. Obli�ej Viniciovi z�ernal a podobal se voskov�m mask�m v larari�ch. V jeho taz�ch zkamen�l ��as, jako kdyby nech�pal, co se stalo a co se je�t� m��e st�t. Kdy� s n�m n�kdo mluvil, zvedal mimod�k�m pohybem ruce k hlav�, a sv�raje si dlan�mi skr�n�, hled�l na mluv�c�ho p�ekvapen�m a t�zav�m pohledem. Noci tr�v�val spolu s Ursem p�ed Lygiin�mi dve�mi ve v�zen�, a jestli�e ho poslala dom�, aby si odpo�al, vracel se k Petroniovi a proch�zel se a� do r�na po atriu. �asto jej otroci nach�zeli, jak kle��, ruce vzta�eny vzh�ru, anebo le�� obli�ejem k zemi. Modlil se ke Kristovi, proto�e to byla jeho posledn� nad�je.</p><p>V�e ostatn� zklamalo. Lygii mohl zachr�nit u� jen z�zrak, proto tloukl Vinicius �elem o kamenn� dla�dice a prosil o z�zrak.</p><p>Tolik si v�ak je�t� uv�domoval, �e Petrova modlitba znamen� v�ce ne� jeho. Petr mu sl�bil Lygii, Petr ho pok�til, Petr s�m d�l� z�zraky, a� ho tedy zachr�n� a pom��e mu.</p><p>A jedn� noci se ho vydal hledat. K�es�an�, kter�ch te� z�stalo u� nemnoho, ho pe�liv� skr�vali dokonce jedni p�ed druh�mi, aby ho snad n�kdo, kdo nem� pevn�ho ducha, mimod�k nebo �mysln� nezradil.</p><p>V tom v�eobecn�m zmatku a hr�ze ztratil Vinicius, kter� byl nadto zcela zaujat �sil�m o Lygiino vysvobozen�, apo�tola z o��, tak�e od doby sv�ho k�tu setkal se s n�m sotva jednou, je�t� p�ed za��tkem pron�sledov�n�. Kdy� v�ak za�el k onomu fossorovi, v jeho� domku byl pok�t�n, dozv�d�l se od n�ho, �e na vinici, jej�m� majitelem je Cornelius Pudens a kter� le�� za Porta Salaria, bude se konat shrom�d�n� k�es�an�. Fossor se uvolil, �e tam Vinicia zavede, a uji��oval ho, �e na shrom�d�n� Petra jist� najdou. Vy�li za soumraku, dostali se za hradby a �li �vozy zarostl�mi t�tinou, a� p�i�li na vinici, le��c� na opu�t�n�m, divoce vyhl�ej�c�m m�st�. Shrom�d�n� se konalo v k�ln�, v n� se jinak lisovalo v�no. U vchodu dol�tl k Viniciovu sluchu �umot modlitby, a kdy� vstoupil dovnit�, spat�il v mdl�m sv�tle lucerni�ek n�kolik des�tek kle��c�ch postav, pohrou�en�ch do modlitby. Od��k�vali jakousi litanii; sbor mu�sk�ch a �ensk�ch hlas� opakoval co chv�li: �Kriste, smiluj se!� Hlubok�, dr�sav� smutek a bolest chv�ly se v hlasech.</p><p>Petr tam byl. Kle�el vp�edu, p�ed d�ev�n�m k��em p�ibit�m na st�nu k�lny, a modlil se. Vinicius poznal u� z d�lky jeho b�l� vlasy a zvednut� ruce. Prvn� my�lenkou mlad�ho patricia bylo proj�t z�stupem, vrhnout se apo�tolovi k noh�m a volat: �Pomoz!� Ale snad slavnostnost modlitby, snad slabost podlomila pod n�m kolena, tak�e hned u vchodu poklekl a volal st�nav� a s pevn� sev�en�ma rukama: �Kriste, smiluj se!� Kdyby byl docela p�i smyslech, byl by pochopil, �e nejen v jeho prosb� se oz�v� sten a �e nejen on sem p�inesl svou bolest, sv�j smutek a svou �zkost. Nebyla na tomto shrom�d�n� ani jedna lidsk� du�e, kter� by nebyla ztratila nade v�e drah� bytosti. A te�, kdy� nejhorliv�j�� a nejodv�n�j�� vyznava�i byli ji� uvr�eni do v�zen�, kdy� se ka�d� okam�ik rozl�taly nov� zpr�vy o pohan�ch a muk�ch, jimi� ve v�zen�ch trp�li, kdy� hr�za katastrofy p�ed�ila v�echny p�edpoklady, kdy� z�stala u� jen tato hrstka, nebylo v n� ani jedno srdce, kter� by se ve sv� v��e nebylo zarazilo a neptalo se v pochybnostech: Kde je Kristus? A pro� dovoluje, aby zlo bylo mocn�j�� ne� B�h?</p><p>Ale te� ho je�t� zoufale prosili o milosrdenstv�, proto�e v ka�d� du�i doutnala je�t� jisk�rka nad�je, �e p�ijde, smete zlo, uvrhne do propasti Nerona a ujme se vl�dy nad sv�tem� Je�t� hled�li k nebi, je�t� naslouchali, je�t� se modlili, chv�j�ce se o�ek�v�n�m. I Vinicia, ��m �ast�ji opakoval �Kriste, smiluj se!�, zmoc�ovalo se nad�en�, stejn� jako kdysi ve fossorov� chatr�i.</p><p>V�dy� tady volaj� Boha z hloubek, z propasti sv� bolesti, vol� ho Petr, mus� se tedy co nevid�t rozestoupit nebe, zem� se zachv�je v z�kladech a sestoup� On, v nesm�rn�m sv�tle, s hv�zdami u nohou, milosrdn�, ale z�rove� stra�n�, pov��� v�echny sv� v�rn� a rozk�e propastem, aby pohltily pron�sledovatele.</p><p>Vinicius si zakryl obli�ej rukama a klesl k zemi.</p><p>Pojednou jej obklopilo ticho, jako by strach uzamkl v �stech v�ech p��tomn�ch dal�� vol�n�. A jemu se zd�lo, �e se mus�, mus� n�co st�t, �e nadch�z� okam�ik z�zraku. Byl si jist, �e a� se zvedne a otev�e o�i, spat�� jas, od n�ho� slepnou o�i smrteln�k�, a usly�� hlas, od n�ho� umdl�vaj� srdce.</p><p>Ale ticho trvalo d�le. Nakonec je p�eru�il �ensk� vzlykot.</p><p>Vinicius se zvedl a zahled�l se u�asl�m zrakem p�ed sebe.</p><p>M�sto nadpozemsk�ch z��� mihotaly v k�ln� skom�rav� plam�nky lucerni�ek a m�s��n� paprsky, padaj�c� sem otvorem ve st�e�e, napl�ovaly prostor st��brn�m svitem. Lid� kle��c� vedle Vinicia zvedali ml�ky slzami zalit� o�i ke k��i; tu a tam se ozval dal�� vzlykot a zven�� sem dol�haly opatrn� hvizdy hl�dek. Vtom Petr vstal, oto�il se ke shrom�d�n�m a �ekl:</p><p>�D�ti, pozvedn�te srdce ke Spasiteli na�emu a ob�tujte mu sv� slzy.�</p><p>A zmlkl.</p><p>Pojednou se ozval �ensk� hlas, pln� smutn�ho �alov�n� a bezmezn� bolesti:</p><p>�J�, vdova, m�la jsem jedin�ho syna, kter� m� �ivil� Vra� mi ho, pane!�</p><p>Op�t nastala chv�le ticha. Petr st�l p�ed kle��c�mi lidmi, star�, ustaran�, a p�ipadal jim v tomto okam�iku jako zt�lesn�n� st��� a bezmocnost.</p><p>Vtom za�al �alovat druh� hlas:</p><p>�Katan� zneuctili m� dceru�ky a Kristus to dovolil!�</p><p>Pak t�et�:</p><p>�Z�stala jsem sama s d�tmi, a a� m� polap�, kdo jim d� chl�b a vodu?�</p><p>Pak �tvrt�:</p><p>�Lina, kter�ho nechali nap�ed na pokoji, te� odvedli a polo�ili na mu�idla, pane!�</p><p>Pak p�t�:</p><p>�A� se vr�t�me dom�, pochytaj� n�s praetori�ni.</p><p>Nev�me, kam se skr�t.�</p><p>�B�da n�m! Kdo n�s ochr�n�?�</p><p>A tak zn�la no�n�m tichem �aloba za �alobou. Star� ryb�� p�iv�el o�i a pot��sal svou b�lou hlavou nad touto lidskou bolest� a �zkost�. A op�t bylo ticho, jen hl�dky lehounce pohvizdovaly za k�lnou.</p><p>Vinicius op�t vysko�il, cht�je se prodrat shrom�d�n�m k apo�tolovi a po��dat ho o z�chranu, ale pojednou spat�il p�ed sebou jakoby propast a pohled na ni mu ochromil nohy. Co se stane, jestli�e apo�tol p�izn� svou bezmocnost, jestli�e potvrd�, �e ��msk� caesar je mocn�j�� ne� Kristus Nazaretsk�? P�i tom pomy�len� mu �d�sem vstaly vlasy na hlav�, proto�e poc�til, �e pak by se do on� propasti z��tily nejen zbytky jeho nad�je, n�br� i on s�m, i jeho Lygie, i jeho l�ska ke Kristovi, i jeho v�ra a v�e, ��m �ije, a �e by pak z�stala jen smrt a noc, bezb�eh� jako mo�e.</p><p>Mezit�m v�ak za�al Petr mluvit hlasem zpo��tku tak tich�m, �e jej bylo sotva sly�et:</p><p>�D�ti moje! Na Golgat� jsem vid�l, jak Boha p�ib�jej� na k��. Sly�el jsem kladiva a vid�l jsem, jak k�� postavili, aby z�stupy vid�ly smrt Syna �lov�ka��</p><p>��A vid�l jsem, jak mu probodli bok a jak zem�el. A tehdy, vraceje se od k��e, volal jsem pln bolesti stejn� jako vy: ,B�da! B�da! Pane! Ty jsi B�h! Pro� jsi to dopustil, pro� jsi zem�el a pro� jsi n�m naplnil srdce bolest�, n�m, kdo� jsme v��ili, �e p�ijde kr�lovstv� Tv酒</p><p>A on, P�n n� a B�h n�, vstal t�et�ho dne z mrtv�ch a byl mezi n�mi, dokud ve velik�m sv�tle nevstoupil do kr�lovstv� sv�ho�</p><p>A my, poznav�e malou v�ru svou, upevnili jsme se ve sv�ch srdc�ch a od t� doby rozs�v�me setbu Jeho��</p><p>Po t�ch slovech oto�il hlavu tam, odkud se ozvala prvn� �aloba, a rozhovo�il se, te� u� siln�j��m hlasem:</p><p>�Pro� si st�ujete?� S�m B�h se podrobil mu�en� a smrti, a vy chcete, aby v�s p�ed n� ochr�nil? Malov�rn�! Zda jste pochopili jeho u�en�? Co� v�m sl�bil jen tento jedin� �ivot? Hle, p�ich�z� k v�m a prav� v�m:</p><p>,Poj�te po cest� m�!� Hle, pozved� v�s k sob�, ale vy se chyt�te zem� rukama sv�ma, volaj�ce: ,Pane, zachra� n�s!� J�, pr�ek p�ed Bohem, ale p�ed v�mi apo�tol a n�m�stek bo��, prav�m v�m ve jm�nu Krista: P�ed v�mi nen� smrt, ale �ivot, ne mu�en�, ale nekone�n� radosti, ne slzy a pl��, ale zp�v, ne otroctv�, ale kralov�n�! J�, apo�tol bo��, prav�m tob�, vdovo: Syn tv�j nezem�e, n�br� narod� se ve sl�v� do �ivota v��n�ho a ty bude� s n�m! Tob�, ot�e, jemu� katan� zneuctili nevinn� dceru�ky, slibuji, �e je najde� b�lej�� ne� lilie hebronsk�! V�m, matky, kter� odd�l� od sirot, v�m, kdo� ztrat�te otce, v�m, kdo� na��k�te, v�m, kdo� se budete d�vat na smrt sv�ch milovan�ch, v�m, zarmoucen�, ne��astn�, b�zliv�, i v�m, kdo� m�te zem��t ve jm�nu Kristov�, prav�m, �e se probud�te jako ze sp�nku do ��astn�ho bd�n�, jako z noci do dne. Ve jm�nu Kristov�, sejdi� b�lmo z o�� va�ich a rozho�te� se srdce va�e!�</p><p>Po t�chto slovech pozvedl ruku jako na rozkaz a oni v�ichni uc�tili novou krev v �il�ch a z�rove� mr�z v kostech, proto�e p�ed nimi nest�l u� vetch� a ustaran� sta�ec, n�br� siln� �lov�k, kter� bral jejich du�e a pozvedal je z prachu a �zkosti.</p><p>�Amen!� zvolalo n�kolik hlas�.</p><p>A Petrovy o�i �hnuly v�c a v�ce a s�lala z n�ho s�la, s�lala z n�ho majest�tnost, s�lala z n�ho svatost. Hlavy se p�ed n�m sklonily a on, kdy� dozn�lo �amen�, pokra�oval:</p><p>�Sijte v pl��i, abyste skl�zeli v radosti. Pro� se boj�te moci zl�ho? Nad zem�, nad ��mem, nade zdmi m�st vl�dne P�n, kter� se us�dlil ve v�s. Kameny zvlhnou slzami, p�sek nas�kne krv�, j�my budou napln�ny va�imi t�ly, ale j� prav�m v�m: Vy jste v�t�zov�! P�n kr���, aby si podmanil toto m�sto zlo�inu, tyranstv� a p�chy, a vy jste vojskem jeho! A tak jako on s�m vykoupil mukami a smrt� h��chy sv�ta, tak nyn� chce, abyste vy vykoupili mukami a krv� tu pele� lotrovskou!</p><p>Toto v�m oznamuje prost�ednictv�m m�ch �st.�</p><p>A rozp��hl ruce a obr�til o�i vzh�ru. Shrom�d�n�m tak�ka umlkla srdce v hrud�ch, proto�e uc�tili, �e jeho zrak vid� n�co, co nemohou spat�it jejich z��telnice smrteln�k�.</p><p>Tv�� se mu zm�nila a zalila se jasem a on hled�l vzh�ru chv�li ml�ky, jako by on�m�l nad�en�m, ale pak usly�eli jeho hlas:</p><p>�P�i�el jsi, Pane, a ukazuje� mi cestu svou! Jak to, � Kriste! Nikoli v Jeruzal�m�, ale zde v tomto s�dle satanov� chce� zalo�it s�dlo sv�? Zde, z t�chto slz a z t�to krve chce� vystav�t chr�m sv�j? Zde, kde dneska vl�dne Nero, m� stanout v��n� kr�lovstv� tv�?</p><p>� Pane, Pane! A p�ikazuje� t�m b�zliv�m zde, aby z kost� sv�ch postavili z�klady Si�nu sv�ta, a du�i m� p�ikazuje�, abych se ujal vl�dy nad n�m a nad n�rody v�� zem�? Hle, vyl�v� zdroj s�ly na slab�, aby se stali silni, hle, p�ikazuje� mi p�st ove�ky tv� a� do skon�n� v�k�� Bu� pochv�len v �radc�ch sv�ch, ty, jen�to p�ikazuje� v�t�zit! Hosanna! Hosanna!�</p><p>Ti, kdo� se b�li, povstali, do t�ch, kdo� pochybovali, vlila se proudem v�ra. N�kter� hlasy zvolaly sborem:</p><p>�Hosana!�, jin� �Pro Christo!� a pak nastalo ml�en�.</p><p>Jasn� letn� blesky oza�ovaly vnit�ek k�lny i obli�eje zbledl� vzru�en�m.</p><p>Petr, uchv�cen vid�n�m, modlil se je�t� dlouho, ale kone�n� se vzpamatoval, oto�il svou nad�enou, rozjasn�nou tv�� ke shrom�d�n�m a �ekl:</p><p>�Tak jako P�n dal v�m zv�t�zit nad va�imi pochybnostmi, tak i vy nyn� jd�te v�t�zit ve jm�nu jeho!�</p><p>A t�eba�e u� v�d�l, �e k�es�an� zv�t�z�, t�eba�e v�d�l, co vyroste z jejich krve a slz, p�esto se mu hlas zachv�l dojet�m, kdy� je �ehnal k��em a pravil:</p><p>�A te� v�m �ehn�m, d�ti m�, na muka, na smrt, na v��nost!�</p><p>Av�ak oni se shlukli kolem n�ho a volali: �My jsme ji� p�ipraveni, ale ty, svat� hlavo, se chra�, proto�e ty jsi z�stupce bo��, kter� spravuje Krist�v ��d!�</p><p>A p�i t�chto slovech se chytali jeho roucha a on jim kladl ruce na hlavy a �ehnal ka�d�mu zvl᚝, tak jako otec �ehn� d�tem, kdy� je pos�l� na dalekou cestu.</p><p>Hned potom za�ali vych�zet z k�lny, proto�e sp�chali dom� a odtamtud do v�znic a do ar�n. Jejich my�lenky se odpoutaly od zem�, du�e se rozl�tly k v��nosti a oni �li jako ve snu anebo u vytr�en� postavit s�lu, kter� byla v nich, proti s�le krutosti ��elmy�.</p><p>Apo�tola se ujal Nereus, Pudent�v sluha, a vedl ho p�inou, skrytou ve vinici, do sv�ho domu. Av�ak jasnou noc� je sledoval Vinicius, a kdy� kone�n� do�li k Nereov� domku, vrhl se znenad�n� apo�tolovi k noh�m.</p><p>Apo�tol ho poznal a zeptal se:</p><p>��eho si ��d�, synu?�</p><p>Ale po tom, co sly�el v k�ln�, neodva�oval se ho Vinicius u� o nic prosit. Objal jen ob�ma rukama jeho chodidla a s pl��em k nim p�itiskl �elo, prose tak o smilov�n�.</p><p>A apo�tol �ekl:</p><p>�V�m. Vzali ti d�vku, kterou sis zamiloval. Modli se za ni.�</p><p>�Pane!� zast�nal Vinicius a objal je�t� pevn�ji apo�tolovy nohy. �Pane! J� jsem jen n�zk� �erv, ale ty jsi znal Krista, ty jej pros, ty se za ni p�imluv!�</p><p>A chv�l se bolest� jako list a bil �elem o zem, proto�e poznal apo�tolovu moc a v�d�l, �e on jedin� m��e mu vr�tit Lygii.</p><p>Petra dojala ta bolest. Vzpomn�l si, jak kdysi i Lygie, vypl�sn�na Crispem, le�ela stejn� u jeho nohou a �ebrala o slitov�n�. Vzpomn�l si, jak ji zvedl a za�al ji t�it, a tak zvedl te� i Vinicia.</p><p>�Synu,� �ekl, �budu se za ni modlit, ale ty pomni, co jsem ��kal tamt�m, kte�� pochybovali: �e s�m B�h pro�el mu�ednickou smrt� na k��i; a pomni, �e po tomto �ivot� za��n� jin� �ivot, v��n�.�</p><p>�J� v�m! Sly�el jsem,� odpov�d�l Vinicius, lapaje zsinal�mi rty po vzduchu, �ale pohle�, pane � nemohu! Jestli�e je zapot�eb� krve, pros Krista, aby si vzal mou� Jsem voj�k. A� mi zdvojn�sob�, ztrojn�sob� muka p�edur�en� pro ni, j� je vydr��m! Ale ji a� zachr�n�! Je to je�t� d�t�, pane, a B�h je mocn�j�� ne� caesar, v���m v to! Je mocn�j��! Ty s�m jsi ji m�l r�d.</p><p>Tys n�m po�ehnal! Je to je�t� nevinn� d�t�!�</p><p>Tu se op�t sklonil, p�itiskl obli�ej k Petrov�m kolen�m a opakoval:</p><p>�Ty jsi znal Krista, pane! Tys ho znal! On t� vysly��! P�imluv se za ni!�</p><p>A Petr p�iv�el v��ka a vroucn� se modlil.</p><p>Bl�sk�n� na �asy za�alo op�t oza�ovat oblohu. Vinicius se zahled�l v jeho sv�tle na apo�tolovy rty, o�ek�vaje z nich rozhodnut� o �ivot� nebo smrti. V tom tichu bylo sly�et k�epelky, pok�ikuj�c� na sebe po vinic�ch, a dut�, vzd�len� zvuk ml�n� u Via Salaria.</p><p>�Vinicie,� zeptal se kone�n� apo�tol, �v���?�</p><p>�Pane, co� bych sem byl jinak p�i�el?� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�V�� tedy a� do konce, proto�e v�ra hory p�en��.</p><p>A tak, i kdybys vid�l tu d�vku pod katov�m me�em anebo ve lv� tlam�, je�t� v��, �e ji Kristus m��e zachr�nit. V�� a modli se k n�mu a j� se budu modlit s tebou.�</p><p>Pak zvedl obli�ej k obloze a zvolal hlasit�:</p><p>�Kriste milosrdn�, shl�dni na toto utr�pen� srdce a pot� je! Kriste milosrdn�, zm�rni vichr, a� je jemn� jako vlna jeh��tka! Kriste milosrdn�, jen�to jsi prosil Otce, aby od�al ho�k� kalich od tv�ch �st, odejmi jej od �st tohoto slu�ebn�ka sv�ho! Amen!�</p><p>A Vinicius, vztahuje ruce k hv�zd�m, �ekl vzlykaje:</p><p>�Kriste! J� pat��m tob�! Vezmi si mne m�sto n�!�</p><p>Na v�chod� se za�ala b�lat obloha.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 11</p></title><p>Vinicius �el od apo�tola do v�zen� se srdcem obrozen�m nad�j�. Kdesi hluboko v du�i k�i�elo zoufalstv� a �d�s, ale on tyto hlasy v sob� tlumil. Zd�lo se mu nemo�n�, �e by p��mluva bo��ho z�stupce a s�la jeho modlitby m�ly z�stat bez ��inku. B�l se nedoufat, b�l se pochybovat. �Budu v��it v jeho milosrdenstv�,� ��kal s�m sob�, �i kdybych ji uvid�l ve lv� tlam�.� A t�eba�e se v n�m chv�lo srdce a studen� pot mu zal�val skr�n�, v��il. Ka�d� tep jeho srdce byl te� modlitbou. Za��nal ch�pat, �e v�ra hory p�en��, proto�e v sob� poc�til podivnou s�lu, kterou si p�edt�m neuv�domoval. Zd�lo se mu, �e touto silou se mu poda�� vykonat i takov� v�ci, kter� nebyly je�t� v�era v jeho moci. A kdykoliv v jeho du�i zast�nalo je�t� zoufalstv�, vzpomn�l si na onu noc a na tu svatou sta�eckou tv��, obr�cenou v modlitb� vzh�ru k nebi. �Ne! Kristus nezam�tne prosbu sv�ho prvn�ho u�edn�ka a past��e sv�ho st�da! Kristus ji nezam�tne a j� neupadnu v pochybnosti.�</p><p>A b�el do v�zen� jako zv�stovatel dobr� noviny.</p><p>Ale tu ho �ekala neo�ek�van� v�c.</p><p>Praetori�nsk� str�e, kter� se st��daly p�ed Mamertinsk�m v�zen�m, znaly ho u� v�echny a oby�ejn� mu ned�laly sebemen�� pot�e, av�ak tentokr�t se �et�z neotev�el. M�sto toho p�istoupil k n�mu setn�k a �ekl:</p><p>�Promi�, urozen� tribune, ale m�me dnes rozkaz nikoho nevpou�t�t.�</p><p>�Rozkaz?� opakoval blednouc� Vinicius.</p><p>Voj�k na� soucitn� pohl�dl a odpov�d�l:</p><p>�Ano, pane. Caesar�v rozkaz. Ve v�zen� je mnoho nemocn�ch a je mo�n�, �e se caesar ob�v�, aby n�v�t�vn�ci neroznesli n�kazu po m�st�.�</p><p>�Ale ty jsi ��kal, �e rozkaz je jenom pro dne�ek?�</p><p>�V poledne se st��daj� str�e.�</p><p>Vinicius zmlkl a obna�il hlavu, proto�e se mu zd�lo, �e pilleolus, kter� mu ji kryje, je z olova.</p><p>Vtom p�istoupil voj�k je�t� bl�e a �ekl ztlumen�m hlasem:</p><p>�Uklidni se, pane. Str�e a Ursus nad n� bd�.�</p><p>Po t�chto slovech se sklonil a dlouh�m galsk�m me�em nakreslil v okam�iku na kamennou desku podobu ryby.</p><p>Vinicius na� zkoumav� pohl�dl.</p><p>��a jsi praetori�nem?��</p><p>�Dokud se neoctnu tam,� odpov�d�l voj�k a uk�zal na v�zen�.</p><p>�I j� vyzn�v�m Krista.�</p><p>�Pochv�leno budi� jeho jm�no! V�m, pane. Do v�zen� t� pustit nemohu, ale jestli�e nap�e� dopis, odevzd�m jej str�c�m.�</p><p>�D�kuji ti, brat�e.�</p><p>Stiskl voj�kovi ruku a ode�el. Pilleolus ho u� net�il jako olovo. Rann� slunce vystoupilo nad v�ze�sk� zdi a s jeho p�ib�vaj�c�m jasem za�ala do Viniciova srdce proudit op�t nad�je. Tento voj�k, k�es�an, byl pro n�ho jakoby nov�m sv�dectv�m Kristovy moci. Po chv�li se zastavil, zahled�l se na r��ov� obl��ky vzn�ej�c� se nad Kapitolem a nad chr�mem Jova Statora a �ekl:</p><p>�Nevid�l jsem ji dnes, Pane, ale v���m ve tv� milosrdenstv�.�</p><p>Doma na n�ho �ekal Petronius, kter� si jako obvykle �d�lal z noci den� a teprve p�ed chv�l� se vr�til.</p><p>Sta�il se v�ak u� vykoupat a nat��t se mastmi p�ed sp�nkem.</p><p>�M�m pro tebe novinky,� �ekl. �Byl jsem dnes u Tullia Seneciona a byl tam i caesar. Nev�m, co to Augustu napadlo, �e s sebou p�ivedla mal�ho Rufia�</p><p>Snad proto, aby svou roztomilost� obm�k�il caesarovo srdce. Av�ak unaven� d�t� nane�t�st� p�i p�ed��t�n� usnulo, tak jako kdysi Vespasianus. Kdy� to Ahenobarbus vid�l, mr�til po n�m poh�rem a t�ce je zranil.</p><p>Poppaea omdlela a v�ichni sly�eli, jak caesar �ekl:</p><p>,M�m u� dost toho levobo�ka!� A to, jak v�, znamen� tolik co smrt!�</p><p>�Hn�v bo�� vis� nad Augustou,� odpov�d�l Vinicius. �Ale pro� mi to pov�d�?�</p><p>�Pov�d�m ti to proto, �e tebe i Lygii pron�sledoval Poppaein hn�v a �e te�, kdy� je zam�stn�na vlastn�m ne�t�st�m, upust� snad od pomsty a d� se snadn�ji uprosit. Uvid�m se s n� dneska ve�er a promluv�m s n�.�</p><p>�D�kuji ti. Zv�stuje� mi dobrou zpr�vu.�</p><p>�A ty se vykoupej a odpo�i� si. M� �pln� sin� rty a je z tebe u� jen st�n.�</p><p>Av�ak Vinicius se zeptal:</p><p>�Ne��kali tam, kdy se bude konat prvn� ludus matutinus?�</p><p>�Za deset dn�. Ale nap�ed vezmou jin� v�zen�.</p><p>��m v�ce budeme m�t �asu, t�m l�pe. Nen� je�t� v�echno ztraceno.�</p><p>A ��kaje to, s�m tomu nev��il, proto�e v�d�l dob�e, �e jestli�e caesar, odpov�daje na Aliturovu prosbu, na�el skv�le zn�j�c� odpov��, v n� se srovn�val s Brutem, nen� u� pro Lygii z�chrany. Ze soucitu tak� zatajil, co sly�el u Seneciona, �e toti� caesar a Tigellinus se rozhodli vybrat si pro sebe a pro p��tele nejkr�sn�j�� k�es�ansk� panny a p�ed mu�en�m je zneuct�t; zbytek pak cht�li vydat v den her napospas praetori�n�m a bestiari�m.</p><p>V�da, �e Vinicius nechce za nic na sv�t� Lygii p�e��t, z�m�rn� zat�m posiloval nad�ji v jeho srdci, jednak ze soucitu k n�mu, jednak proto, �e tomuto est�tovi �lo tak� o to, aby Vinicius, m�-li u� zem��t, zem�el kr�sn�, a ne se zni�en�m obli�ejem, z�ernal�m bolest� a probd�l�mi nocemi.</p><p>�Pov�m dnes August�,� �ekl, �asi toto: ,Zachra� Viniciovi Lygii a j� zachr�n�m pro tebe Rufia.� A budu o tom opravdu uva�ovat. Jedin� slovo, �e�en� ve vhodn�m okam�iku Ahenobarbovi, m��e toti� n�koho bu� zachr�nit, nebo zahubit. V nejhor��m z�sk�me aspo� �as.�</p><p>�D�kuji ti,� �ekl je�t� jednou Vinicius.</p><p>�Nejl�pe mi pod�kuje�, jestli�e se naj� a odpo�ine� si. U Ath�ny! Odysseus myslil na sp�nek a na j�dlo i v nejv�t��m nebezpe��. Str�vil jsi pr� celou noc ve v�zen�?�</p><p>�Ne,� odpov�d�l Vinicius. �Cht�l jsem j�t do v�zen� te�, ale p�i�el rozkaz, aby nikoho nevpou�t�li dovnit�.</p><p>Pozeptej se, Petronie, plat�-li ten rozkaz jenom pro dne�ek, anebo a� do dne, kdy za�nou hry.�</p><p>�Zept�m se na to dneska v noci a z�tra r�no ti �eknu, na jak dlouho a pro� byl rozkaz vyd�n. Ale te�, i kdyby H�lios m�l z�rmutkem sestoupit do kimmersk�ch kraj�, jdu sp�t a ty to ud�lej tak�.�</p><p>A roze�li se. Av�ak Vinicius �el do knihovny a dal se do psan� dopisu Lygii.</p><p>Kdy� skon�il, donesl ho s�m k v�zen� a dal jej do rukou k�es�ansk�mu setn�kovi, kter� s n�m ihned ode�el dovnit�. Za chv�li se vr�til s pozdravy od Lygie a se slibem, �e je�t� dnes vynese z v�zen� jej� odpov��.</p><p>Vinicius se v�ak necht�l vracet dom�, a tak si sedl na k�men a �ekal na Lygiin dopis. Slunce vystoupilo na obloze u� vysoko a po Clivu Argentariu proudily na Forum�� jako obvykle�� davy lid�. Prodava�i vyvol�vali sv� zbo��; v�tci nab�zeli chodc�m sv� slu�by; ob�an� kr��eli d�stojn�m krokem k rostr�m, cht�j�ce si poslechnout p��le�itostn� �e�n�ky anebo prot��st spolu nejnov�j�� ud�losti. Jak se vedro zv�t�ovalo, z�stupy zahale�� se postupn� uchylovaly pod portiky chr�m�, odkud vzl�tala co chv�li za hlasit�ho t�epot�n� k��del cel� hejna holub�, sv�t�c�ch ve slune�n�m jasu a v modr�m vzduchu b�l�m pe��m.</p><p>P�em�ra sv�tla, ruch, teplo a nesm�rn� �nava zp�sobily, �e se Viniciovi za�ala kl�it v��ka. Jednotv�rn� v�k�iky chlapc� hraj�c�ch kousek vedle m�ru a odm��en� kroky voj�k� jej ukol�b�valy. N�kolikr�t je�t� zvedl hlavu a pohl�dl na v�zen�, ale pak ji op�el o kamenn� v�stupek, vzdychl jako d�t� us�naj�c� po dlouh�m pl��i a usnul.</p><p>A hned ho p�epadly sny. Zd�lo se mu, �e jde v noci nezn�mou vinic� a nese v n�ru�� Lygii a �e p�ed nimi jde Pomponia Graecina s kahancem v ruce a sv�t� jim.</p><p>Z d�lky volal za nimi jak�si hlas, jakoby Petroni�v:</p><p>�Vra� se!� Av�ak on nedbal toho vol�n� a �el d�le za Pomponi�, a� do�li k chatr�i, na jej�m� prahu st�l apo�tol Petr. Vinicius mu uk�zal Lygii a �ekl: �Jdeme z ar�ny, pane, ale nem��eme ji probudit, probu� ji ty.� Ale Petr odpov�d�l: �Kristus s�m ji p�ijde probudit!�</p><p>Pak se mu obrazy za�aly pl�st. Vid�l ve snu Nerona a Poppaeu, dr��c� na rukou mal�ho Rufia se zakrv�cen�m �elem, kter� Petronius om�val, pak Tigellina, jak posyp�v� popelem stoly, pln� drahocenn�ho j�dla, a Vitellia, jak tyto pokrmy poj�d�, a spoustu jin�ch augusti�n�, le��c�ch u hostiny. On s�m le�el vedle Lygie; ale mezi stoly se proch�zeli lvi, jim� kapala z plav�ch vous� krev. Lygie ho prosila, aby ji odtud odvedl, ale jeho se zmocnila tak stra�n� bezmocnost, �e se nemohl ani pohnout. Pak nastal v jeho snech je�t� v�t�� zmatek a kone�n� se v�echno propadlo v �plnou tmu.</p><p>Z hlubok�ho sp�nku ho probudil teprve slune�n� ��r a v�k�iky, kter� se ozvaly hned vedle m�sta, kde sed�l. Vinicius si prot�el o�i: ulice se hem�ila lidmi, av�ak dva b�ci ve �lut�ch tunik�ch rozr�eli dv�ma t�tinami dav a k�i�eli, d�laj�ce m�sto pro n�dhernou lektiku, kterou nesli �ty�i siln� egypt�t� otroci.</p><p>V lektice sed�l �lov�k v b�l�m rouchu; do obli�eje mu nebylo dob�e vid�t, proto�e t�sn� p�ed o�ima dr�el svitek papyru a horliv� n�co �etl.</p><p>�M�sto pro urozen�ho augusti�na!� volali b�ci.</p><p>Ulice byla v�ak tak pln�, �e se lektika musila na chv�li zastavit. Tu augusti�n vzhl�dl netrp�liv� od sv�ho papyru, vystr�il hlavu a k�i�el:</p><p>�Rozehnat ty ni�emy! Rychleji!�</p><p>Vtom si v�ak v�iml Vinicia. Vt�hl hlavu dovnit� a rychle zvedl k o��m papyrov� svitek.</p><p>Vinicius si p�ejel dlan� �elo, proto�e si myslel, �e je�t� sn�. V lektice sed�l Chil�n.</p><p>B�ci mezit�m u� prorazili cestu a Egyp�an� se chystali vykro�it, kdy� vtom mlad� tribun, jen� v jedin�m okam�iku pochopil mnoho v�c�, jim� p�edt�m nerozum�l, p�istoupil k lektice.</p><p>�Bu� zdr�v, Chil�ne!� �ekl.</p><p>�Mlad�ku,� odpov�d�l d�stojn� a py�n� �ek, sna�e se dodat sv�mu obli�eji klid, kter� nem�l v nitru, �bu� pozdraven, ale nezdr�uj m�, proto�e sp�ch�m ke sv�mu p��teli, urozen�mu Tigellinovi.�</p><p>Ale Vinicius se chytil rohu lektiky, sklonil se k n�mu, a d�vaje se mu p��mo do o��, �ekl tlumen�:</p><p>�Ty jsi vyzradil Lygii?�</p><p>�Memn�n�v kolose!� zvolal ustra�en� Chil�n.</p><p>Ale ve Viniciov�ch o��ch nebyla hrozba, strach tedy star�ho �eka rychle p�e�el. Uv�domil si, �e je pod ochranou Tigellina a sam�ho caesara, tedy pod ochranou mocn�ch lid�, p�ed nimi� se t�ese v�echno, a �e m� kolem sebe siln� otroky, kde�to Vinicius stoj� p�ed n�m bezbrann�, s pohubl�m obli�ejem a shrben� bolest�.</p><p>Sotva si to uv�domil, vr�tila se mu drzost. Up�el na Vinicia o�i, lemovan� zarudl�mi v��ky, a odpov�d�l �eptem:</p><p>�A ty, kdy� jsem um�ral hlady, dal jsi m� zmrskat.�</p><p>Na chv�li umlkli oba, pak se v�ak ozval nezvu�n� Vinici�v hlas:</p><p>�Ubl�il jsem ti, Chil�ne!�</p><p>Tu zvedl �ek hlavu a louskl prsty, co� znamenalo v ��m� opovr�en� a pohrd�n�, a odpov�d�l tak hlasit�, aby to mohli v�ichni sly�et:</p><p>�P��teli, m�-li ke mn� n�jakou prosbu, p�ij� do m�ho domu na Esquilinu n�kdy r�no, v tu dobu toti� p�ij�m�m po koupeli hosty a klienty.�</p><p>A pokynul rukou. Na toto znamen� zvedli Egyp�an� lektiku a otroci ve �lut�ch tunik�ch za�ali �vihat r�koskami a vyvol�vat:</p><p>�M�sto pro lektiku urozen�ho Chil�na Chilonida!</p><p>M�sto! M�sto!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 12</p></title><p>Lygie se v dlouh�m, narychlo psan�m dopise lou�ila s Viniciem nav�dy. V�d�la, �e do v�zen� nesm� u� nikdo a �e spat�� Vinicia teprve z ar�ny. Proto jej prosila, aby zjistil, kdy p�ijde �ada na n�, a aby p�i�el na hry, proto�e ho chce za�iva je�t� jednou spat�it. Z jej�ho dopisu nevanul strach. Psala, �e ona i ostatn� tou�� u� po ar�n�, kter� pro n� bude znamenat vysvobozen� z v�zen�. P�edpokl�daj�c, �e p�ijede Pomponia a Aulus, prosila, aby p�i�li i oni. Na ka�d�m jej�m slov� bylo vid�t vytr�en� a onu odlou�enost od �ivota, v n� �ili v�ichni uv�zn�n�, ale z�rove� i neot�esitelnou v�ru, �e v�echny sliby budou spln�ny po smrti. �A� u� m� Kristus (psala) osvobod� te� anebo po smrti, sl�bil m� apo�tolov�mi �sty tob�, a proto jsem tv�.� A zap��sahala ho, aby ji nelitoval a nepodd�val se bolesti. Smrt pro ni neznamenala zru�en� z�vazk�. S d�tskou d�v��ivost� uji��ovala Vinicia, �e hned, jakmile skon�� muka v ar�n�, pov� Kristovi, �e v ��m� z�stal jej� snoubenec, Marcus, kter� po n� tou�� cel�m sv�m srdcem. A doufala, �e snad Kristus dovol� jej� du�i, aby se na chv�li vr�tila k n�mu a pov�d�la mu, �e �ije, na muka �e si nepamatuje a �e je ��astna. Cel� jej� dopis d�chal �t�st�m a obrovskou nad�j�. Byla v n�m jen jedin� prosba t�kaj�c� se pozemsk�ch v�c�: aby Vinicius vzal jej� t�lo ze spoliaria a poh�bil ji jako svou man�elku v n�hrobku, v n�m� jednou spo�ine s�m.</p><p>Vinicius �etl Lygiin dopis s krv�cej�c�m srdcem, ale z�rove� se mu zd�lo, �e je nemo�n�, aby Lygie zahynula v zubech divok�ch �elem a aby se Kristus nad n� nesmiloval. Av�ak pr�v� v tom spo��vala jeho nad�je a d�v�ra. Kdy� se vr�til dom�, odepsal, �e bude denn� chodit ke zdem Tulliana a �ekat tam tak dlouho, dokud Kristus zdi nerozdrt� a nevr�t� mu ji. P�ik�zal j�, aby v��ila, �e Kristus mu ji m��e vr�tit dokonce je�t� z cirku, proto�e velik� apo�tol jej o to pros�, a �e chv�le osvobozen� je bl�zk�. Obr�cen� centurio m�l j� tento dopis doru�it p��t� den.</p><p>Ale kdy� Vinicius p�i�el naz�t�� k v�zen�, vystoupil setn�k z �ady, p�istoupil k n�mu a �ekl:</p><p>�Vyslechni m�, pane. Kristus, kter� t� zkou�el, projevil ti milost. Dnes v noci p�i�li caesarovi a praefektovi propu�t�nci vyb�rat pro sv� p�ny k�es�ansk� panny ke zprzn�n�. Ptali se na tvou nev�stu, ale P�n n� seslal na ni hore�ku, na kterou v�z�ov� v Tullianu um�raj�, a tak ji nechali na pokoji. V�era ve�er byla u� v bezv�dom�. Budi� pochv�leno Spasitelovo jm�no, proto�e tato nemoc, kter� ji zachr�nila p�ed hanbou, m��e ji zachr�nit i p�ed smrt�.�</p><p>Vinicius se op�el rukou o voj�kovu pa�i, aby nespadl, a voj�k pokra�oval:</p><p>�D�kuj milosrdenstv� P�n�! Lina odvedli a polo�ili do mu��rny, ale kdy� vid�li, �e um�r�, vr�tili ho. Snad ti te� vr�t� i ji a Kristus ji uzdrav�.�</p><p>Mlad� tribun st�l je�t� chv�li se sklon�nou hlavou, pak ji v�ak zvedl a �ekl ti�e:</p><p>�Ano, setn�ku. Kristus, kter� ji zachr�nil p�ed potupou, zachr�n� ji i p�ed smrt�.�</p><p>A prosed�v pod v�ze�sk�mi zdmi a� do ve�era, vr�til se dom�, cht�je poslat sv� lidi pro Lina a d�t jej p�en�st do n�kter� ze sv�ch p�edm�stsk�ch vill.</p><p>Petronius, kdy� se o v�em dozv�d�l, rozhodl se, �e bude je�t� jednat. U� p�edt�m byl u Augusty a te� se k n� vydal je�t� jednou. Na�el ji u lo�e mal�ho Rufia.</p><p>D�t� s rozbitou hlavou blouznilo v hore�ce a matka je o�et�ovala plna zoufalstv� a hr�zy, proto�e si uv�domovala, �e zachr�n�-li je, pak snad jen proto, aby zakr�tko zahynulo smrt� je�t� stra�n�j��.</p><p>Zaujata v�lu�n� svou bolest�, necht�la o Viniciovi a o Lygii ani sly�et, jen�e Petronius ji vyd�sil.</p><p>�Urazila jsi nov�ho nezn�m�ho boha,� �ekl. �Ty, Augusto, uct�v� pr� hebrejsk�ho Jehovu, ale k�es�an� tvrd�, �e Kristus je jeho syn, uva� tedy, zda t� nepron�sleduje hn�v otce. Kdo� v�, zda to, co t� potkalo, nen� jejich pomsta a zda Rufi�v �ivot nez�vis� na tom, co ud�l�.�</p><p>�Co chce�, abych ud�lala?� zeptala se ustra�en� Poppaea.</p><p>�Odpros rozhn�van�ho boha.�</p><p>Jak?�</p><p>�Lygie je nemocna. P�emluv caesara nebo Tigellina, aby ji vydali Viniciovi.�</p><p>A ona se ho zoufale zeptala:</p><p>�Domn�v� se, �e toho dos�hnu?�</p><p>�Dos�hne� tedy n��eho jin�ho. Jestli�e se Lygie uzdrav�, bude muset na smrt. Jdi do Vestina chr�mu a po��dej virgo magna, aby byla jako n�hodou p�ed Tullianem, a� budou v�zn� vyv�d�t na smrt, a aby rozk�zala pustit to d�v�e na svobodu. Velk� vest�lka t� neodm�tne.�</p><p>�A jestli�e Lygie zem�e na hore�ku?�</p><p>�K�es�an� ��kaj�, �e Kristus je mstiv�, ale spravedliv�; je mo�n�, �e ho upros� u� svou snahou.�</p><p>�A� mi d� n�jak� znamen�, �e zachr�n� Rufia.�</p><p>Petronius pokr�il rameny.</p><p>�Nep�ich�z�m jako jeho posel, bo�sk�; ��k�m ti jen: vych�zej rad�ji po dobr�m se v�emi bohy, jak ��msk�mi, tak ciz�mi.�</p><p>�P�jdu!� �ekla zlomen�m hlasem Poppaea.</p><p>Petronius si zhluboka oddychl.</p><p>,Kone�n� jsem n��eho dos�hl!� pomyslil si.</p><p>A kdy� se vr�til k Viniciovi, �ekl mu:</p><p>�Pros sv�ho boha, aby Lygie nezem�ela na hore�ku, proto�e jestli�e nezem�e, velk� vest�lka ji rozk�e propustit na svobodu. Sama Augusta ji o to po��d�.�</p><p>Vinicius pohl�dl na� o�ima, v nich� se leskla hore�ka, a odpov�d�l:</p><p>�J� d� svobodu Kristus.�</p><p>A Poppaea, kter� byla ochotna ob�tovat hekatomby v�em boh�m sv�ta, jen aby zachr�nila Rufia, vydala se je�t� t�ho� ve�era na Forum za vest�lkami, sv��iv�i p��i o nemocn� d�t� v�rn� ch�v� Silvii, kter� vychovala i ji samu.</p><p>Av�ak na Palatinu byl rozsudek na d�t� u� vyd�n.</p><p>Sotva toti� zmizela Augustinina lektika za Velikou branou, ve�li do komnaty, kde le�el mal� Rufius, dva caesarovi propu�t�nci, z nich� jeden se vrhl na Silvii a zacpal j� �sta, kde�to druh� uchopil m�d�nou so�ku Sfingy a prvn�m �derem Silvii omr��il.</p><p>Pak p�istoupil k Rufiovi. Chlapec, stravov�n hore�kou a nap�l v bezv�dom�, neuv�domoval si, co se kolem n�ho d�je. Usm�val se na n� a mhou�il sv� kr�sn� o�i, jako by se sna�il je poznat. Oni v�ak odmotali z ch�vy p�s, zvan� cingulum, zadrhli mu jej kolem krku a za�ali utahovat. D�t� vyk�iklo jednou mat�ino jm�no a pak snadno skonalo. Zabalili je do prost�radla, vsedli na p�ipraven� kon� a sp�chali a� do Ostie, kde vhodili t�lo do mo�e.</p><p>Poppaea, kdy� nezastala velikou pannu doma, proto�e byla s ostatn�mi vest�lkami u Vatinia, vr�tila se brzy na Palatin. Kdy� na�la pr�zdn� l��ko a chladn� Silviino t�lo, upadla do mdlob. Kdy� ji vzk��sili, dala se do k�iku a jej� divok� k�ik se rozl�hal pal�cem celou noc a cel� p��t� den.</p><p>Ale t�et�ho dne j� caesar rozk�zal, aby p�i�la na hostinu. Obl�kla si tedy ametystovou tuniku, p�i�la tam a sed�la s kamennou tv���, zlatovlas�, ml��c�, n�dhern� a zlov�stn� jako and�l smrti.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 13</p></title><p>Ne� Flaviov� postavili Colosseum, stav�ly se v ��m� amfite�try v�t�inou ze d�eva, tak�e t�m�� v�echny p�i po��ru sho�ely. Av�ak Nero dal jich pro slibovan� hry postavit n�kolik a mezi nimi jeden obrovsk�, na kter� se za�aly hned po uha�en� po��ru sv�et po mo�i a po Tiberu mohutn� kmeny strom�, k�cen�ch na svaz�ch Atlasu. Proto�e hry m�ly svou n�dherou a po�tem ob�t� p�ed�it v�echny hry dosavadn�, p�istav�li k amfite�tru rozs�hl� prostory pro lidi a zv��ata. Tis�ce �emesln�k� pracovaly na stavb� ve dne v noci. Stav�lo a zdobilo se bez oddechu. Lid si vypr�v�l neuv��iteln� v�ci o op�radlech vykl�dan�ch bronzem, jantarem, slonovinou, perlet� a z�mo�skou �elvovinou. Kan�ly pod�l sedadel, napln�n� ledovou vodou z hor, m�ly v budov� udr�ovat p��jemn� chl�dek i za sebev�t��ch veder. Obrovsk� purpurov� velarium chr�nilo p�ed slune�n�mi paprsky. Mezi sedadly byly rozestaveny kadidelnice, v nich� m�ly ho�et arabsk� prysky�ice; naho�e byly um�st�ny p��stroje, kter� m�ly div�ky skr�p�t �afr�novou rosou a verbenou. Slavn� stavitel� Severus a Celer vydali ze sebe v�echny sv� v�domosti, aby postavili amfite�tr, kter� by p�ed�il v�echny dosavadn� a do n�ho� by se z�rove� ve�lo tolik zv�davc�, kolik se dosud neve�lo do ��dn�ho.</p><p>Proto ten den, kdy m�l za��t ludus matutinus, �ekaly u� od sv�t�n� davy ch�try na otev�en� vrat, naslouchaj�ce s rozko�� �van� lv�, chraptiv�mu k�u�en� panter� a vyt� ps�. Zv��at�m ned�vali u� dva dny �r�t a m�sto toho jim ukazovali krvav� kusy masa, aby v nich vzbudili je�t� v�t�� vztek a hlad. A v n�kter�ch okam�ic�ch se opravdu zvedala takov� bou�e divok�ho �evu, �e lid� p�ed cirkem si nerozum�li ani slova a ti citliv�j�� bledli strachem. Ale s v�chodem slunce se okol� cirku rozezn�lo zvu�n�mi, ale klidn�mi p�sn�mi.</p><p>Lid� udiven� naslouchali, opakuj�ce od ucha k uchu:</p><p>�K�es�an�! K�es�an�!� Velk� z�stupy k�es�an� p�ivedli toti� je�t� v noci do amfite�tru, a to nejen z jednoho v�zen�, jak m�li v �myslu p�vodn�, n�br� ze v�ech po tro�e. Dav v�d�l, �e se hry prot�hnou na cel� t�dny, ba m�s�ce, ale p�eli se, zda s tou ��st� k�es�an�, kter� byla ur�ena na dne�ek, budou za den hotovi. Mu�sk�, �ensk� a d�tsk� hlasy zp�vaj�c� jit�n� p�se� byly tak �etn�, �e znalci tvrdili, �e i kdyby pos�lali do ar�ny po stu nebo po dvou stech t�lech najednou, zv��ata se unav�, nasyt� a nebudou do ve�era sta�it rozs�pat v�echny.</p><p>Jin� ��kali, �e p��li� mnoho ob�t� vystupuj�c�ch na ar�n� najednou rozptyluje pozornost a nedovoluje, aby se �lov�k jak se pat�� kochal pod�vanou. ��m v�ce se bl�il okam�ik, kdy m�ly b�t otev�eny pr�chody vedouc� dovnit� cirku, takzvan� vomitoria, t�m v�ce lid o�ivoval, rozveseloval se a t�m v�ce se ha�te�il o r�zn� v�ci, t�kaj�c� se her. Za�aly se tvo�it strany podle toho, zda p�i��tali v�t�� dovednost v rozs�p�v�n� lid� lv�m, nebo tygr�m. Tu a tam se uzav�raly s�zky. Hodn� se v�ak hovo�ilo o gladi�torech, kte�� m�li v ar�n� vystoupit p�ed k�es�any, a op�t se tvo�ily strany bu� Samnit�, nebo Gal�, bu� Mirmillon�, anebo Thr�k� �i retiari�.</p><p>Brzy zr�na za�aly jejich v�t�� nebo men�� odd�ly, veden� sv�mi mistry, lanisty, proudit do amfite�tru.</p><p>Proto�e se necht�li p�ed�asn� unavovat, �li beze zbran�, �asto �pln� naz�, �asto se zelen�mi ratolestmi v rukou anebo ov�n�eni kv�ty, a vypadali v rann�m sv�tle mlad�, kr�sn� a pln� �ivota. Jejich t�la, lesknouc� se olejem, mohutn�, jakoby vytesan� z mramoru, uv�d�la v nad�en� lid, libuj�c� si v kr�se tvar�. Mnoh� z nich znali lid� jm�nem a co chv�li se oz�valy v�k�iky: �Bu� zdr�v, Furnie! Bu� zdr�v, Leone! Bu� zdr�v, Maxime!</p><p>Bu� zdr�v, Diomede!� Mlad� d�v�ata k nim vzhl�ela l�skypln�mi pohledy a oni hledali mezi nimi ta nejhez�� a pok�ikovali na n� �ertovn� pozn�mky, jako by je net�ila ��dn� starost, pos�lali jim hubi�ky anebo volali: �Obejmi m�, ne� m� obejme smrt!� Pak mizeli v bran�ch, z nich� mnoz� nem�li u� vyj�t. Av�ak dal�� a dal�� pr�vody upout�valy pozornost dav�. Za gladi�tory �li mastigoforov�, to jest mu�i vyzbrojen� bi�i; jejich povinnost� bylo �lehat a pob�zet bojuj�c�. Pak t�hli muli sm�rem ke spolariu dlouh� �ady voz�, na nich� byly naskl�d�ny hromady d�ev�n�ch rakv�. Kdy� to lid vid�l, projevoval radost, proto�e z mno�stv� rakv� usuzoval, �e hry budou obrovsk�ho rozsahu. Za vozy t�hli lid�, kte�� m�li dob�jet ran�n�, p�evle�eni tak, aby p�ipom�nali bu� Char�na nebo Merkura, pak lid�, kte�� m�li bd�t nad po��dkem v cirku a p�id�lovat sedadla, pak otroci, kte�� m�li rozn�et j�dlo a chlazen� n�poje, a kone�n� praetori�ni, kter� m�val ka�d� caesar v cirku v�dycky po ruce.</p><p>Kone�n� se otev�ela vomitoria a lid� se vhrnuli dovnit�. Av�ak shrom�d�n�ch bylo tolik, �e proudili a proudili cel� hodiny, a� vzbuzovalo �div, �e by amfite�tr mohl pojmout tak nespo�etn� davy. �ev zv��at, c�t�c�ch lidsk� v�pary, je�t� zes�lil. P�i obsazov�n� m�st hu�eli lid� v cirku jako rozbou�en� mo�e.</p><p>Nakonec p�i�el praefekt m�sta, obklopen vigily, a po n�m za�al p�ed zraky div�k� postupovat nep�etr�it� �et�z lektik sen�tor�, konsul�, praetor�, aedil�, st�tn�ch a pal�cov�ch ��edn�k�, praetori�nsk�ch velitel�, patrici� a elegantn�ch �en. P�ed n�kter�mi lektikami �li likto�i, nesouc� sekery ve svazc�ch prut�, p�ed jin�mi zase z�stupy otrok�. Ve slunci se mihotaly pozlacen� ��sti lektik, b�l� a r�znobarevn� roucha, pera, n�u�nice, klenoty i ocel seker. Z cirku se oz�valo vol�n�, j�m� lid v�tal vysok� ��edn�ky. Tu a tam p�ich�zely je�t� dal�� nevelk� odd�ly praetori�n�.</p><p>Kn�� ze v�ech mo�n�ch chr�m� p�i�li pozd�ji a teprve za nimi nesli posv�tn� Vestiny panny, p�ed nimi� kr��eli likto�i. Se zah�jen�m her se �ekalo u� jen na caesara. Ten, necht�je dr�dit lid p��li� dlouh�m �ek�n�m a cht�je si ho z�skat sp�chem, p�i�el za malou chv�li spolu s Augustou a s augusti�ny.</p><p>Petronius p�i�el s augusti�ny a m�l s sebou v lektice Vinicia. Vinicius v�d�l, �e Lygie je nemocn� a v bezv�dom�, ale proto�e posledn� dny byl vstup do v�zen� p��sn� hl�d�n a proto�e star� str�e nahradili nov�mi, kter� nem�ly dovoleno rozmlouvat s v�ze�sk�mi str�ci ani pod�vat sebemen�� zpr�vy t�m, kdo� se p�i�li zeptat na v�zn�, nebyl si Vinicius jist, nen�-li Lygie mezi ob�mi ur�en�mi pro prvn� den her. Lv�m ji mohli p�edhodit i nemocnou a t�eba i v bezv�dom�.</p><p>Ale proto�e ob�ti m�ly b�t za�ity do zv��ec�ch k��� a posl�ny do ar�ny v cel�ch z�stupech, nemohl nikdo z div�k� zjistit, je-li mezi nimi o jednu v�ce nebo m�n�, a nikdo nemohl ��dnou z ob�t� rozeznat. Str�e a v�echno slu�ebnictvo amfite�tru byly podplaceny a s bestiarii byl Vinicius domluven, �e ukryj� Lygii v n�kter�m tmav�m kout� amfite�tru a v noci ji p�edaj� jist�mu Viniciovu n�jemci, kter� ji okam�it� odveze do Albsk�ch vrch�. Petronius, byv zasv�cen do tajemstv�, radil Viniciovi, aby s n�m �el ve�ejn� a� k amfite�tru a teprve u vchodu aby se v tla�enici ztratil a �el do podzemn�ch prostor, kde m�l str�c�m osobn� uk�zat Lygii, aby snad nedo�lo k n�jak�mu omylu.</p><p>Str�e jej vpustily mal�mi dv��ky, jimi� vch�zely dovnit� samy. Jeden z nich, jm�nem Syrus, zavedl ho okam�it� ke k�es�an�m. Cestou �ekl:</p><p>�Nev�m, pane, najde�-li, co hled�. My jsme se u� vypt�vali na d�vku jm�nem Lygie, ale nikdo n�m nic ne�ekl. Je ov�em mo�n�, �e n�m ned�v��uj�.�</p><p>�Je jich mnoho?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Hodn� jich mus� z�stat na z�t�ek, pane.�</p><p>�Jsou mezi nimi nemocn�?�</p><p>�Takov�, kte�� by nemohli st�t na nohou, tady nejsou.�</p><p>Po t�chto slovech otev�el Syrus dve�e a vstoupili do jak�si obrovsk�, ale n�zk� a tmav� m�stnosti, do n� pronikalo sv�tlo jen zam��ovan�mi otvory, odd�luj�c�mi ji od ar�ny. Zpo��tku Vinicius nic nevid�l, sly�el jen �um hlas� a v�k�iky lid� v amfite�tru. Ale po chv�li, kdy� jeho o�i p�ivykly �eru, spat�il z�stupy prapodivn�ch bytost�, podobaj�c�ch se vlk�m a medv�d�m. Byli to k�es�an� za�it� do zv��ec�ch ko��. Jedni st�li, druz� kle�eli a modlili se. Tu a tam bylo po dlouh�ch vlasech spl�vaj�c�ch po k��i poznat, �e ob� je �ena. Matky, podobn� vl�ic�m, dr�ely na rukou d�ti, za�it� rovn� do chlupat�ch ko�e�in. Av�ak z ko�� vyhl�ely rozjasn�n� obli�eje, o�i z��ily v tom �eru radost� a leskly se hore�kou. Bylo vid�t, �e v�t�iny t�chto lid� se zmocnila jedin� my�lenka, absolutn� a nadpozemsk� my�lenka, kter� je je�t� za�iva u�inila lhostejn�mi ke v�emu, co se kolem nich mohlo d�t a co se s nimi mohlo st�t. N�kte��, kdy� se jich Vinicius zeptal na Lygii, z�rali na� o�ima, kter� jako by se pr�v� probudily ze sp�nku, a na jeho ot�zku mu neodpov�d�li; jin� se na n�j usm�vali, kladouce si ukazov��ek na �sta anebo ukazuj�ce na �elezn� m��e, jimi� sem vnikaly snopy sv�teln�ch paprsk�. Jen d�ti tu a tam plakaly, vyd�eny �van�m �elem, vyt�m ps�, k�ikem obecenstva a postavami sv�ch rodi��, podobn�ch te� zv��at�m.</p><p>Vinicius, kr��eje po boku str�ce Syra, d�val se lidem do tv���, hledal, vypt�val se, zakop�val o t�la t�ch, kdo� omdleli z toho n�valu, z dusna a horka, a prod�ral se d�le do tmav� hloubi m�stnosti, kter�, jak se zd�lo, byla tak velk� jako cel� amfite�tr.</p><p>Pojednou se v�ak zastavil, proto�e se mu zd�lo, �e nedaleko m��e se ozval zn�m� hlas. Chv�li naslouchal, pak se oto�il a protla�il se z�stupem bl�e. Svazek paprsk� dopadal na hlavu mluv�c�ho �lov�ka a v tom sv�tle rozeznal Vinicius pod vl�� k��� vyhublou a ne�prosnou Crispovu tv��.</p><p>�Litujte h��ch� sv�ch,� h��mal Crispus, �proto�e chv�le va�e p�ijde co nevid�t. Ale kdo se domn�v�, �e pouhou smrt� od�in� sv� h��chy, ten se dopou�t� h��chu nov�ho a uvr�en bude do ohn� v��n�ho. Ka�d�m sv�m h��chem, kter�ho jste se za �ivota dopustili, obnovovali jste muka P�n�, jak se tedy odva�ujete o�ek�vat, �e to mu�en�, kter� v�s �ek�, od�in� muka jeho? Stejnou smrt� sejdou dnes spravedliv� i h��n�ci, ale P�n rozezn� sv�. B�da v�m, nebo� lv� tlamy rozs�paj� t�la va�e, nerozs�paj� v�ak h��chy va�e ani va�e ��tov�n� s Bohem. P�n uk�zal dosti milosrdenstv� sv�ho, kdy� dovolil, aby jej p�ibili na k��, nyn� v�ak bude u� jen soudcem, jen�to ani jeden h��ch neponech� bez trestu. Vy tedy, kdo� jste se domn�vali, �e mu�ednickou smrt� svou zahlad�te h��chy sv�, rouhali jste se spravedlivosti bo�� a t�m hloub�ji budete svr�eni. Skon�ilo milosrdenstv� a nade�el �as hn�vu bo��ho. Chvili�ku, a stanete p�ed stra�n�m soudem, p�ed n�m� i ctnostn� st�� obstoj�. Litujte h��ch�, nebo� otev�eny jsou propasti pekeln� a b�da v�m, mu�ov� i �eny, b�da v�m, rodi�e i d�ti!�</p><p>A vzt�hnuv kostnat� ruce, pot��sal jimi nad sklon�n�mi hlavami, neohro�en�, ale i ne�prosn�, dokonce tv��� v tv�� smrti, smrti, na ni� m�li za chv�li j�t v�ichni tito odsouzenci. Kdy� domluvil, ozvaly se hlasy: �Litujme h��ch� sv�ch!� Pak v�ak nastalo ticho a bylo sly�et jen pl�� d�t� a bu�en� p�st� v prsa. Viniciovi ztuhla v �il�ch krev. On, kter� skl�dal ve�kerou nad�ji v Kristovo milosrdenstv�, usly�el te�, �e nade�el den hn�vu a �e milosrdenstv� nez�sk� lidem ani smrt v ar�n�. Hlavou se mu sice mihla jasn� a jako blesk rychl� my�lenka, �e apo�tol Petr by k t�mto lidem, maj�c�m zem��t, promluvil jinak, av�ak hroziv� Crispova slova, pln� fanatismu, a ta tmav� m�stnost s m��emi, za nimi� �ekala mu�ednick� smrt, bl�zkost t�to smrti a mno�stv� ob�t�, k smrti u� oble�en�ch, to v�e mu naplnilo du�i hr�zou a �d�sem. To v�e dohromady mu p�ipadalo stra�n�j�� a stokr�t hr�zn�j�� ne� nejkrvav�j�� bitvy, jich� se z��astnil. Dusnem a vedrem se za��nal dusit. Na �ele mu vyvstal studen� pot.</p><p>Za�al se ob�vat, �e omdl� tak jako ti, o jejich� t�la klop�tal, kdy� p�tral po m�stnosti, a kdy� si je�t� uv�domil, �e mohou co nevid�t otev��t m��e, za�al hlasit� volat Lygii a Ursa, doufaje, �e neodpov�d�-li mu oni sami, odpov� mu aspo� n�kdo, kdo je zn�.</p><p>A vskutku, vz�p�t� po jeho zvol�n� zatahal ho za t�gu jak�si �lov�k p�evle�en� za medv�da a �ekl:</p><p>�Pane, z�stali ve v�zen�. Mne vyv�d�li posledn�ho a vid�l jsem ji nemocnou na l��ku.�</p><p>�Kdo jsi?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Fossor, v jeho� chatr�i t� apo�tol k�til, pane.</p><p>Uvrhli m� do v�zen� p�ed t�emi dny, a dnes u� zem�u.�</p><p>Vinicius si oddychl. Kdy� sem vstupoval, p��l si, aby zde Lygii na�el, te� v�ak byl ochoten d�kovat Kristovi, �e tady Lygie nen�, a vid�t v tom znamen� jeho milosrdenstv�.</p><p>Fossor ho zatahal je�t� jednou za t�gu a �ekl:</p><p>�Vzpom�n� si, pane, �e jsem to byl j�, kdo t� zavedl do Corneliovy vinice, kde k�zal v k�ln� apo�tol?�</p><p>�Vzpom�n�m,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Vid�l jsem ho pak je�t� den p�edt�m, ne� m� uv�znili. Po�ehnal mi a �ekl, �e p�ijde do amfite�tru po�ehnat um�raj�c�m. Cht�l bych na� v okam�iku smrti pohl�dnout a spat�it znamen� k��e, bude se mi pak um�rat leh�eji, v�-li tedy, kde sed�, pov�z mi to.�</p><p>Vinicius ztlumil hlas a odpov�d�l:</p><p>�Je mezi Petroniov�mi lidmi, p�evle�en za otroka.</p><p>Nev�m, kam si sedli, ale vr�t�m se do cirku a pod�v�m se. Ty se d�vej na mne, a� vstoup� do ar�ny. Vstanu a oto��m hlavu sm�rem k nim. Pak ho tv� o�i jist� najdou.�</p><p>�D�ky tob�, pane, a pokoj s tebou.�</p><p>�Budi� ti Spasitel milostiv!�</p><p>�Amen.�</p><p>Vinicius opustil cuniculum a �el do amfite�tru, kde sed�l vedle Petronia mezi ostatn�mi augusti�ny.</p><p>�Je tam?� zeptal se ho Petronius.</p><p>�Nen�. Z�stala ve v�zen�.�</p><p>�Poslouchej, co mi je�t� napadlo, ale d�vej se p�itom t�eba na Nigidii, aby se zd�lo, �e hovo��me o jej�m ��esu� Tigellinus a Chil�n se na n�s pr�v� d�vaj�</p><p>Poslouchej tedy: a� polo�� Lygii do rakve a vynesou z v�zen� jako mrtvou; ostatn� si snad domysl�.�</p><p>�Ano,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Dal�� rozhovor jim p�ekazil Tullius Senecio, kter� se k nim naklonil a �ekl:</p><p>�Nev�te? Daj� k�es�an�m zbran�?�</p><p>�Nev�me,� odpov�d�l Petronius.</p><p>�M�li by jim je d�t,� pokra�oval Tullius, �jinak se toti� ar�na p��li� brzy podob� jatk�m. Ale je to skv�l� amfite�tr!�</p><p>Skute�n�, pohled to byl n�dhern�. N�e polo�en� sedadla, napln�n� t�gami, b�lala se jako sn�h. Na pozlacen�m p�diu sed�l caesar, diamantov� n�hrdeln�k na krku a zlat� v�nec na hlav�, a vedle n�ho kr�sn� a zachmu�en� Augusta, po obou stran�ch vest�lky, vysoc� ��edn�ci, sen�to�i v lemovan�ch pl�t�ch, vojen�t� velitel� v bl�skaj�c� se zbroji, zkr�tka v�e, co bylo v ��m� mocn�, skv�l� a bohat�. V dal��ch �ad�ch sed�li ryt��i a je�t� v��e se �ernalo kruhovit� mo�e lidsk�ch hlav, nad nimi� visely od sloupu ke sloupu girlandy uvit� z r���, lili�, sasanek, z b�e�anu a vinn� r�vy.</p><p>Lid� se hlasit� bavili, jedni volali na druh�, zp�vali, chv�lemi propukali v sm�ch nad n�jak�m vtipn�m slovem, kter� si pos�lali od �ady k �ad�, a dupali netrp�livost�, aby usp�ili pod�vanou.</p><p>Dup�n� nabylo kone�n� s�ly hromu a nep�est�valo. Tu praefekt m�sta, kter� u� p�edt�m objel se sv�m skv�l�m pr�vodem ar�nu, dal kone�n� znamen� ��tkem. Z amfite�tru na to znamen� odpov�d�lo sborov� ����!��, oz�vaj�c� se z tis�c� hrdel.</p><p>Obvykle za��naly hry lovem na divokou zv��, v n�m� vynikali r�zn� barba�i ze severu i z jihu. Tentokr�t v�ak m�lo b�t zv��at a� p��li�, za�alo se tedy anabaty, to jest lidmi s p�ilbami bez otvor� pro o�i a bij�c�mi se tedy naslepo. Do ar�ny jich vstoupilo najednou asi dvacet a v�ichni za�ali m�vat me�i do vzduchu. Mastigoforov� popoh�n�li dlouh�mi vidlicemi jedny k druh�m, aby do�lo ke st�etnut�. N�ro�n�j�� div�ci se d�vali na tuto pod�vanou lhostejn�, ba pohrdav�, ale lid se bavil neohraban�mi pohyby �erm���, a kdy� se stalo, �e se setkali z�dy k sob�, propukal hlasit�m sm�chem a pok�ikoval: �Vpravo!�, �Vlevo!�, �Vp�edu!� a �asto protivn�ky �mysln� pletl. N�kolik dvojic se v�ak p�esto dostalo do sebe a boj za��nal b�t krvav�. N�kte�� fanati�t� z�pasn�ci odhazovali �t�ty, pod�vali si lev� ruce, aby se u� neztratili, a prav�mi bojovali na �ivot a na smrt. Kdo padl, zvedal vzh�ru prsty, prose t�mto znamen�m o slitov�n�, ale na za��tku her se lid oby�ejn� do�adoval smrti ran�n�ch, zvl�t� �lo-li o anabaty, kte�� m�li tv��e zahaleny, tak�e z�st�vali lidu nezn�mi. Po�et bojuj�c�ch se pomalu sni�oval v�c a v�ce, a kdy� kone�n� z�stali u� jen dva z�pasn�ci, popohnali je proti sob� tak, �e kdy� na sebe narazili, padli oba na p�sek a navz�jem se na n�m probodli. Za v�k�ik� �Peractum est!� odklidili pak z��zenci mrtvoly a pacholata zahrabala krvav� skvrny v ar�n� a posypala je �afr�nov�mi l�stky.</p><p>Te� m�lo doj�t k v�n�j��mu boji, kter� probouzel zv�davost nejen u l�zy, ale i u lid� s vyt��ben�m vkusem a p�i n�m� uzav�rali mlad� patriciov� nejednou obrovsk� s�zky, obehr�vaj�ce se �asto o v�echno. U� tak� za�aly kolovat z ruky do ruky tabulky, na kter� se psala jm�na favorit� a mno�stv� sesterci�, kter� kdo s�zel na sv�ho mil��ka. Spectati, to jest z�pasn�ci, kte�� v ar�n� u� vystupovali a v�t�zili, z�sk�vali nejv�ce p��vr�enc�, av�ak mezi hraj�c�mi byli i takov�, kte�� s�zeli zna�n� ��stky na nov�, zcela nezn�m� gladi�tory, doufaj�ce, �e zv�t�z�-li n�hodou, budou br�t obrovsk� v�hry. S�zel i s�m caesar i kn�� i vest�lky i sen�to�i i ryt��i i lid. Prost� lid�, jestli�e nem�li pen�ze, s�zeli �asto svou vlastn� svobodu. V�ak tak� v�ichni o�ek�vali z�pasn�ky s tlukouc�mi srdci, ba i s �zkost� a nejeden s�zk�� �inil hlasit� sliby boh�m, aby si vymodlil jejich p��ze� pro sv�ho obl�ben�ho z�pasn�ka.</p><p>Sotva se ozvaly ohlu�uj�c� zvuky trub, ztichl amfite�tr o�ek�v�n�m. Tis�ce o�� se oto�ilo k mohutn�m �et�z�m, k nim� p�istoupil mu� p�evle�en� za Char�na, a za v�eobecn�ho ticha ude�il do nich t�ikr�t kladivem, jako by vyvol�val na smrt ty, kdo� se za �et�zy skr�vaj�. Potom se pomalu otev�ely ob� poloviny br�ny, odkr�vaj�ce �ern� otvor, z n�ho� se do jasn� ar�ny po�ali sypat gladi�to�i. Kr��eli v odd�lech po dvaceti p�ti mu��ch, zvl᚝ Thr�kov�, zvl᚝ Mirmillonov�, Samnit� i Galov�, v�ichni t�ce ozbrojeni, a kone�n� retiarii, nesouc� v jedn� ruce s� a v druh� trojzubec.</p><p>Kdy� se objevili, ozval se na mnoha m�stech potlesk, kter� se nakonec zm�nil v jedinou obrovskou, neutuchaj�c� bou�i. Odshora a� dol� bylo vid�t rozp�len� obli�eje, tleskaj�c� ruce a otev�en� �sta, z nich� se oz�valo vol�n�. Gladi�to�i obe�li pravideln�m, pru�n�m krokem celou ar�nu, bl�skaj�ce zbran�mi a bohatou v�zbroj�, a pak se, klidn� a n�dhern�, zastavili p�ed caesarov�m p�diem. Pronikav� zvuk rohu uti�il potlesk a vtom zvedli z�pasn�ci pravice, pozvedli zraky a hlavy k caesarovi a za�ali volat, nebo sp�e zp�vat prot�hl�mi hlasy:</p><p>Ave, caesar imperator!</p><p>Morituri te salutant!</p><p>Pak se vm�iku rozestoupili a zaujali m�sta na obvodu ar�ny. M�li proti sob� za�to�it v cel�ch skupin�ch, ale nap�ed dovolili slavn�j��m z�pasn�k�m sv�st mezi sebou �adu jednotliv�ch souboj�, v nich� se nejl�pe ukazovala s�la, zru�nost a odvaha protivn�k�.</p><p>A skute�n�, u� vystoupil ze �ik� Gal� z�pasn�k, kter�ho milovn�ci amfite�tru znali dob�e pod jm�nem ��ezn�k� (Lanio) a kter� byl v�t�zem u� mnoha her. Na hlav� velkou p�ilbu a na t�le panc��, chr�n�c� zp�edu i zezadu jeho mohutnou hru�, vypadal ve slune�n�m jasu na �lut� ar�n� jako obrovsk� leskl� brouk. Proti n�mu vystoupil nem�n� proslul� retiarius Calendio.</p><p>V obecenstvu se za�alo s�zet:</p><p>�P�t set sesterci� na Gala!�</p><p>�P�t set na Calendia!�</p><p>�U Herkula! Tis�c!�</p><p>�Dva tis�ce!�</p><p>Zat�m do�el Gal doprost�ed ar�ny a za�al znovu ustupovat s nap�a�en�m me�em a sklon�nou hlavou, aby otvory v p�ilb� mohl l�pe pozorovat soupe�e. Lehk� retiarius, s t�lem modelovan�m jako socha, cel� nah� krom� p�su kolem bok�, rychle obskakoval t�ce ozbrojen�ho protivn�ka, p�vabn� m�vaje s�t�, zvedaje nebo spou�t�je trojzubec a zp�vaje obvyklou p�se� retiari�:</p><p>Non te peto, piscem peto�</p><p>Quid me fugis, Galie?</p><p>Av�ak Gal p�ed n�m neut�kal. Po chv�li se toti� zastavil, a stoje na m�st�, ot��el se jen nepost�ehnuteln�mi pohyby tak, aby m�l soupe�e v�dycky p�ed sebou. V jeho postoji a v jeho nestv�rn� velik� hlav� bylo te� n�co stra�n�ho. Div�ci velmi dob�e ch�pali, �e to t�k� t�lo, okovan� m�d�, se chyst� k n�hl�mu v�padu, kter� m��e rozhodnout boj. S�ovn�k zat�m hned p�iskakoval k n�mu, hned zase odskakoval a pohyboval sv�mi trojzub�mi vidlemi tak rychle, �e je zraky div�k� byly sotva s to sledovat. N�kolikr�t se ozval n�raz bodc� o �t�t, ale Gal se ani nezapot�cel, pod�vaje tak d�kaz sv� obrovsk� s�ly. Ve�ker� jeho pozornost byla, jak se zd�lo, soust�ed�na nikoli na trojzubec, n�br� na s�, kter� ustavi�n� krou�ila nad jeho hlavou jako zlov�stn� pt�k. Div�ci sledovali mistrovskou hru gladi�tor� se zatajen�m dechem. Vtom se Lanio, vybrav si p��hodn� okam�ik, vrhl kone�n� na protivn�ka, ale ten stejn� mr�tn� podb�hl pod jeho me�em a zvednutou pa��, narovnal se a vrhl s�.</p><p>Gal se na m�st� oto�il, zadr�el ji �t�tem a oba od sebe op�t odsko�ili. Amfite�trem zah�m�lo vol�n�:</p><p>�Macte!� a ve spodn�ch �ad�ch se za�aly uzav�rat nov� s�zky. Dokonce i caesar, kter� rozmlouval zpo��tku s vest�lkou Rubri� a hr�m dosud nev�noval p��li� pozornosti, oto�il hlavu k ar�n�.</p><p>A gladi�to�i se dali znovu do boje, a to s takovou obratnost� a s takovou opravdovost�, �e se chv�lemi zd�lo, �e jim nejde o smrt nebo o �ivot, n�br� o to, aby uk�zali svou zru�nost. Lanio je�t� dvakr�t unikl s�ti a za�al te� znovu ustupovat k okraji ar�ny. Tu se v�ak ti, kdo� mu nestranili a necht�li proto p�ipustit, aby si odpo�inul, dali do k�iku: ��to�!� Gal poslechl a za�to�il. Retiariova pa�e se pojednou zalila krv� a s� bezvl�dn� klesla. Lanio se skr�il a vysko�il, cht�je mu zasadit posledn� r�nu. Vtom se v�ak Calendio, kter� schv�ln� p�edst�ral, �e nevl�dne u� s�t�, prohnul na stranu, vyhnul se bodnut� a vrazil trojzubec soupe�i mezi kolena a srazil jej k zemi.</p><p>Gal cht�l povstat, ale v okam�iku jej op�edly ne��astn� prov�zky s�t� a ka�d� pohyb mu do n� v�c a v�ce zapl�tal ruce i nohy. �dery trojzubcem jej mezit�m znovu a znovu p�ib�jely k zemi. Je�t� jednou se s vyp�t�m v�ech sil vzep�el na rukou, cht�je povstat, av�ak marn�! Zvedl je�t� k hlav� umdl�vaj�c� ruku, v n� u� neudr�el me�, a svalil se na z�da. Calendio mu p�itiskl krk bodci vidl� k zemi, op�el se ob�ma rukama o n�sadu a oto�il se k caesarov� l�i.</p><p>Cel� cirk se rozt��sl potleskem a lidsk�m �evem.</p><p>Pro ty, kdo� stranili Calendiovi, znamenal tento z�pasn�k v tomto okam�iku v�ce ne� s�m caesar, ale pr�v� proto zmizela z jejich srdc� i zaujatost proti Laniovi, kter� jim za cenu sv� krve naplnil kapsy. Lid se tedy rozdvojil podle toho, co si kdo p��l. Na v�ech sedadlech se objevila z polovice znamen� smrti, z polovice znamen� slitov�n�, av�ak retiarius hled�l jen k l�i caesara a vest�lek, o�ek�vaje, jak rozhodnou oni.</p><p>Nero nane�t�st� nem�l Lania r�d, proto�e kdy� na posledn�ch hr�ch p�ed po��rem s�zel proti n�mu, prohr�l proti Liciniovi zna�nou ��stku. Vystr�il tedy ruku z l�e a oto�il palec k zemi.</p><p>Vest�lky znamen� okam�it� opakovaly. Tu Calendio poklekl na Galovu hru�, s�hl po kr�tk�m no�i, kter� nosil za pasem, a odhrnuv panc�� z protivn�kova krku, vrazil mu trojhrann� ost�� a� po rukoje� do hrdla.</p><p>�Peractum est!� ozvaly se amfite�trem hlasy.</p><p>Lanio sebou chv�li �kubal jako za��znut� dobyt�e a kopal nohama do p�sku, pak se k�e�ovit� vypjal a z�stal le�et bez hnut�.</p><p>Merkur se u� ani nemusil roz�haven�m �elezem p�esv�d�ovat, zda je�t� �ije. Odklidili ho a vystoupily dal�� dvojice. Teprve pak vzpl�l boj cel�ch odd�l�. Lid se ho z��ast�oval du��, srdcem, o�ima: vyl, �val, hv�zdal, tleskal, sm�l se, povzbuzoval bojuj�c�, ��lel. Gladi�to�i v ar�n�, rozd�leni do dvou �ik�, bojovali se vzteklost� divok�ch �elem: hru� se st�etala s hrud�, t�la se propl�tala ve smrteln�m sev�en�, mohutn� �dy praskaly v kloubech, me�e se hrou�ily do prsou a do �ivot�, zsinal� �sta chrlila do p�sku krev. N�kolika nov��k� se nakonec zmocnila takov� hr�za, �e se vymotali ze zmatku a dali se na �t�k, ale mastigoforov� je ihned zase karab��i, zakon�en�mi olovem, zahnali do boje.</p><p>Na p�sku se vytvo�ily velik� krvav� skvrny; st�le v�ce nah�ch i ozbrojen�ch t�l le�elo tu v �ad�ch vedle sebe jako snopy. �iv� bojovali na mrtvol�ch, klop�tali o krun��e a o �t�ty, zra�ovali si do krve nohy o pol�man� zbran� a padali k zemi. Div�ci byli bez sebe radost�, byli opojeni smrt�, d�chali j�, hltali ji o�ima a s rozko�� vdechovali do plic jej� pach.</p><p>T�m�� v�ichni pora�en� kone�n� padli. Jen n�kolik ran�n�ch pokleklo doprost�ed ar�ny, a t�esouc se na cel�m t�le, vzt�hlo ruce k div�k�m s prosbou o slitov�n�. V�t�z�m pak rozdali odm�ny, v�nce a olivov� ratolesti a nade�la chv�le odpo�inku, kter� se na rozkaz v�emohouc�ho caesara zm�nila v hostinu. Ve v�z�ch zap�lili vonn� prysky�ice. Post�ikova�i skr�p�li div�ky de�t�kem, von�c�m po �afr�nu a po fialk�ch.</p><p>Z��zenci rozn�eli chlazen� n�poje, pe�en� masa, sladkosti, v�no, olej a ovoce. Lid poj�dal, bavil se a provol�val sl�vu caesarovi, aby ho pohnul je�t� k v�t�� �t�drosti. Kdy� byly ukojeny hlad a ��ze�, p�inesly stovky otrok� ko�e pln� d�rk�. Pacholata p�evle�en� za amorky vytahovala z nich nejr�zn�j�� v�ci a rozhazovala je mezi lavice. Kdy� rozd�vali tessery do loterie, do�lo k rva�ce: lid� se tla�ili, sr�eli se navz�jem, �lapali po sob�, k�i�eli o pomoc, p�eskakovali sedadla a dusili se ve stra�n� tla�enici, proto�e ten, kdo dostal ��astn� ��slo, mohl vyhr�t dokonce i d�m se zahradou, otroka, n�dhern� od�v anebo nev�edn� divokou �elmu, kterou pak mohl prodat do amfite�tru. Proto vznikaly p�i rozd�v�n� takov� zmatky, �e �asto musili zjedn�vat po��dek praetori�ni; a po ka�d�m takov�m rozd�v�n� vyn�eli z hledi�t� lidi s pol�man�ma rukama a nohama anebo dokonce lidi u�lapan� k smrti.</p><p>Av�ak bohat�� lid� se nez��ast�ovali boje o tessery. Tentokr�t se augusti�ni bavili pohledem na Chil�na a vtipkov�n�m na jeho marn� �sil�, kter� vynakl�dal, aby lidem uk�zal, �e je schopen d�vat se na z�pasy a na prol�v�n� krve stejn� dob�e jako kdokoli jin�.</p><p>Marn� v�ak vra�til ne��astn� �ek obo��, marn� se kousal do rt� a zat�nal p�sti, a� se mu nehty zar�valy do dlan�. Ani jeho �eck� povaha, ani jeho osobn� zbab�lost nesn�ela takovou pod�vanou. Obli�ej mu zbledl, na �ele se perlily kapky potu, rty zsinaly, o�i zapadly, zuby se rozdrkotaly a t�la se zmocnila t�esavka.</p><p>Kdy� z�pasy skon�ily, trochu se vzpamatoval, ale kdy� si ho pak za�ali dob�rat, zmocnil se ho pojednou hn�v a za�al se zoufale br�nit.</p><p>�Nu, �eku! Nesn�� pohled na rozs�panou lidskou k��i?� �ekl Vatinius a zatahal ho za bradku.</p><p>Chil�n na n�j vycenil sv� dva posledn� zuby a odsekl:</p><p>�M�j otec nebyl �vec, neum�m ji tedy spravovat.�</p><p>�Macte! Habet!� zvolalo n�kolik hlas�.</p><p>Av�ak ostatn� si ho dob�rali d�l:</p><p>�On za to nem��e, �e m� v hrudi m�sto srdce kus s�ra!� zvolal Senecio.</p><p>�A ty nem��e� za to, �e m� m�sto hlavy m�chu�inu,� odpov�d�l Chil�n.</p><p>�Nechce� se st�t gladi�torem? Hezky by ses vyj�mal v ar�n� se s�t�.�</p><p>�Kdybych do n� chytil tebe, chytil bych smrd�c�ho dudka.�</p><p>�A jak to bude s k�es�any?� zeptal se Festus z Ligurie. �Necht�l bys b�t psem, abys je mohl kousat?�</p><p>�Necht�l bych b�t tv�m bratrem.�</p><p>�Ty m�onsk� trub�e!�</p><p>�Ty ligursk� mule!�</p><p>�Zd� se, �e t� sv�d� k��e, ale nerad�m ti ��dat m�, abych t� podrbal.�</p><p>�Drbej si s�m sebe. Jestli�e si rozdr�pe� v�edy, zni�� to nejlep��, co na tob� je.�</p><p>A tak v�elijak napadali augusti�ni Chil�na a on je zase za v�eobecn�ho sm�chu kousav� odr�el. Caesar pl�cal do dlan�, volal neust�le: �Macte!� a popuzoval je proti sob�. Po chv�li v�ak p�istoupil bl�e Petronius, dotkl se vy�ez�vanou h�l�i�kou ze slonoviny �ekovy pa�e a �ekl studen�:</p><p>�To je v�ecko v po��dku, filozofe, ale v jednom ses spletl: bohov� t� stvo�ili jako zlod�j��ka, jen�e z tebe se stal d�mon, a proto nevydr��!�</p><p>Sta�ec na� pohl�dl sv�ma zarudl�ma o�ima, ale tentokr�t nena�el nad�vku. Chv�li ml�el a pak odpov�d�l jakoby nam�hav�:</p><p>�Vydr��m!�</p><p>Zat�m v�ak trouby ozn�mily, �e p�est�vka ve hr�ch skon�ila. Lid� za�ali opou�t�t pr�chody mezi sedadly, kde se shrom�dili, aby se trochu prot�hli a popov�dali si. Vznikl ruch a obvykl� h�dky o sedadla, na nich� d��ve sed�li. Sen�to�i a patriciov� sp�chali ke sv�m m�st�m. �um hlas� pomalu utichal a v amfite�tru zavl�dal op�t po��dek. V ar�n� se objevila skupina lid�, kter� rozhrabovala hrudky p�sku, slepen� je�t� tu a tam sedlou krv�.</p><p>P�ich�zela �ada na k�es�any. A proto�e to byla nov� pod�van� pro lid a nikdo nev�d�l, jak se budou chovat, v�ichni je o�ek�vali s ur�it�m nap�t�m. Dav se tv��il soust�ed�n�, o�ek�val toti� nev�edn� v�jevy, ale z�rove� se tv��il i nep��telsky. V�dy� p�ece tito lid�, kte�� se te� m�li objevit, sp�lili ��m a jeho stalet� poklady. V�dy� p�ece tito lid� pili krev nemluv�at, otravovali vodu, prokl�nali cel� lidstvo a dopou�t�li se nejohavn�j��ch zlo�in�. Rozjit�en� nen�visti nemohly sta�it sebekrut�j�� tresty, a jestli�e se srdc� div�k� zmoc�ovaly n�jak� obavy, pak to byly jen obavy o to, zda se muka vyrovnaj� zlo�in�m t�ch nebezpe�n�ch odsouzenc�.</p><p>Slunce bylo u� vysoko a jeho paprsky, procezen� purpurov�m velariem, naplnily amfite�tr krvav�m p��svitem. P�sek zrudl jako ohe� a v tom sv�tle, ve tv���ch lid� i v pr�zdnot� ar�ny, kter� se za chv�li m�la naplnit lidsk�mi mukami a zv��ec� vzteklost�, bylo n�co stra�n�ho. Zd�lo se, �e se ve vzduchu vzn�� hr�za a smrt. Dav, jindy vesel�, te� pod vlivem nen�visti zarputile ml�el. V obli�ej�ch se zra�ila ne�prosnost.</p><p>Vtom dal praefekt znamen�. Objevil se t�� sta�ec, p�evle�en� za Char�na, kter� vyvol�val na smrt gladi�tory, p�e�el pomal�m krokem celou ar�nu a za mrtv�ho ticha op�t zabu�il t�ikr�t kladivem do br�ny.</p><p>Cel�m amfite�trem se ozval �um:</p><p>�K�es�an�! K�es�an�!�</p><p>Zask��paly �elezn� m��e, v tmav�ch otvorech se ozvalo obvykl� vol�n� mastigofor�: �Na p�sek!� a v okam�iku se ar�na zaplnila z�stupem jak�chsi silv�n�, od�n�ch do ko��. V�ichni b�eli rychle, hore�n�, a kdy� byli uprost�ed kruhovit�ho prostranstv�, poklekali jeden vedle druh�ho, pa�e zvednuty vzh�ru. Lid� se domn�vali, �e je to prosba o slitov�n�, a rozl�ceni takovou zbab�lost�, za�ali dupat, hv�zdat, h�zet do ar�ny pr�zdn� n�doby po v�nu a ohlodan� kosti a �v�t:</p><p>�Zv��! Zv��!� Av�ak tu se stalo n�co neo�ek�van�ho. Ze st�edu hu�at�ho z�stupu se ozvaly zp�vav� hlasy a u� se rozezn�la p�se�, jakou ��msk� cirk usly�el poprv�:</p><p>Christus regnat!</p><p>Lid� se zmocnil ��as. Odsouzenci zp�vali, zvedaj�ce zraky k velariu. Div�ci vid�li obli�eje sice pobledl�, ale jakoby nad�en�. V�ichni pochopili, �e tito lid� nepros� o milost a �e�� jak se zd᠖ nevn�maj� ani cirk, ani sen�t, ani caesara. �Christus regnat!� se oz�valo st�le hlasit�ji a v �ad�ch lavic, stoupaj�c�ch a� tam n�kam nahoru, t�zal se nejeden z div�k� s�m sebe: co se to d�je a kdo je to ten Christus, kter� kraluje v �stech t�chto lid�, maj�c�ch zem��t? Ale u� se otev�ela dal�� m�� a do ar�ny se s divok�m �t�kotem v��tily cel� sme�ky ps�: obrovsk�ch �lut�ch molos� z Pelopon�su, pruhovan�ch ps� z Pyrenej� a ps� z Hibernie, podobaj�c�ch se vlk�m; v�ichni byli �mysln� vyhladov�ni, m�li vpadl� boky a krvav� o�i. Vyt� a k�u�en� naplnilo cel� amfite�tr. K�es�an� dozp�vali a kle�eli te� bez hnut�, jako by zkamen�li, opakuj�ce jen pla�tiv�m sborem: �Pro Christo!� Psi, uc�tiv�e pod zv��ec�mi k��emi lidi a udiveni jejich nehybnost�, nenach�zeli dost odvahy vrhnout se na n� ihned. N�kte�� se vzp�nali na st�ny l��, jako by se cht�li dostat k div�k�m, jin� b�hali zase dokole�ka a zu�iv� �t�kali, jako by pron�sledovali n�jakou neviditelnou zv��. Lid� se rozhn�vali.</p><p>Zav�e�t�ly tis�ce hlas�. N�kte�� div�ci napodobovali �ev zv��at, jin� �t�kali jako psi, op�t jin� pob�zeli psy ve v�ech mo�n�ch jazyc�ch. Amfite�tr se t��sl k�ikem.</p><p>Rozdr�d�n� psi ihned p�iskakovali ke kle��c�m postav�m, hned zase couvali, cvakaj�ce zuby. A� kone�n� se jeden molosk� pes zakousl sv�mi tes�ky do pa�e �eny, kle��c� vp�edu, a p�it�hl si ji k sob�.</p><p>A vtom se u� mezi k�es�any vrhly des�tky ps�, jako by jim prvn� pes prorazil cestu. Dav p�estal k�i�et, aby se mohl d�vat s o to v�t�� pozornost�. Ve vyt� a chrapotu bylo je�t� sly�et �alostn� mu�sk� a �ensk� hlasy: �Pro Christo! Pro Christo!�, ale v ar�n� se u� vytvo�ila zm�taj�c� se klubka ps� a lid�. Krev tekla te� z rozs�pan�ch t�l proudem. Psi si navz�jem vytrh�vali z tlam krvav� lidsk� �dy. Z�pach krve a roztrhan�ch vnit�nost� p�evl�dl nad arabsk�mi v�n�mi a naplnil cel� cirk. Nakonec bylo u� jen tu a tam vid�t jednotliv� kle��c� postavy, kter� v�ak vz�p�t� obsyp�valy pohybliv�, vyj�c� sme�ky.</p><p>Vinicius, kter� se v okam�iku, kdy k�es�an� vb�hli do ar�ny, zvedl a oto�il, cht�je dodr�et slib a uk�zat fossorovi, kde asi je mezi Petroniov�mi lidmi skryt apo�tol, nyn� op�t usedl a sed�l s obli�ejem mrtvoly, d�vaje se skelnat�ma o�ima na p��ernou pod�vanou.</p><p>Zpo��tku trnul obavou, �e se fossor mohl zm�lit a �e Lygie m��e b�t mezi ob�mi, ale jakmile usly�el volat �Pro Christo!�, jakmile vid�l muka tolika ob�t�, kter� i ve smrti nezap�ely svou v�ru a sv�ho Boha, zmocnil se ho jin� pocit, dr�saj�c� srdce jako nejstra�n�j�� bolest, ale p�esto nep�ekonateln�, pocit, �e jestli�e Kristus s�m zem�el v muk�ch a jestli�e tady te� pro n�j hynou tis�ce, jestli�e te�e mo�e krve, pak jedna kapka neznamen� nic a bylo by h��chem t�eba jen prosit o slitov�n�. Tato my�lenka v�la na n�j z ar�ny, pronikala j�m spolu se st�n�n�m um�raj�c�ch a s pachem krve. Ale p�esto se modlil a opakoval neust�le seschl�mi rty: �Kriste, Kriste, i tv�j apo�tol se za ni modl�!�</p><p>Potom ztratil vl�du nad sebou, p�estal vn�mat, kde je, jen se mu zd�lo, �e krev v ar�n� stoup� a stoup�, �e se zved� a �e brzy pote�e z cirku na cel� ��m. Nakonec nesly�el u� nic, ani vyt� ps�, ani k�ik lid�, ani hlasy augusti�n�, kte�� za�ali pojednou volat:</p><p>�Chil�n omdlel!�</p><p>�Chil�n omdlel!� opakoval Petronius a pohl�dl tam, kde �ek sed�l.</p><p>A Chil�n skute�n� omdlel a sed�l b�l� jako pl�tno, hlavu zvr�cenou nazad, �sta �iroce rozev�ena, podoben mrtvole.</p><p>V t�m� okam�iku za�ali do ar�ny vyh�n�t nov� ob�ti, za�it� do k���.</p><p>Klekaly okam�it� jako jejich p�edch�dci, av�ak psi je u� necht�li rozs�p�vat. Sotva n�kolik se jich vrhlo na ty, kdo� kle�eli nejbl�e, ostatn� si lehli, zvedli zakrvaven� tlamy a za�ali t�ce oddechovat, docela zchv�ceni.</p><p>Tu za�al znepokojen�, ale krv� zpit� a zdivo�el� lid pronikav� k�i�et:</p><p>�Lvy! Lvy! Pustit lvy!�</p><p>Lvi m�li z�stat na z�t�ej�� den, av�ak v amfite�trech vnucoval lid svou v�li v�em, dokonce i caesarovi.</p><p>Jedin� Caligula, vyz�vav� a vrtkav� ve sv�ch rozmarech, odva�oval se n�kdy odporovat, ba st�valo se dokonce, �e rozk�zal tlouci lid klacky, av�ak oby�ejn� podl�hal i on. Nero, kter�mu byl potlesk nade v�e na sv�t�, nevzp�ral se nikdy, t�m m�n� te�, kdy� �lo o uchl�cholen� dav�, rozl�cen�ch po��rem, a o k�es�any, na kter� cht�l pohromu svalit.</p><p>Dal tedy znamen�, aby otev�eli cuniculus. Kdy� to lid spat�il, okam�it� se uklidnil. Bylo sly�et sk��p�n� m���, za nimi� byli lvi. Psi, sotva je spat�ili, shlukli se do jednoho chumlu na prot�j�� stran� kruhu, ti�e k�u��ce. Lvi se jeden po druh�m ��tili do ar�ny, obrov�t�, plav�, s velik�mi hu�at�mi hlavami. S�m caesar k nim oto�il sv�j unud�n� obli�ej a p�ilo�il si k oku smaragd, aby l�pe vid�l. Augusti�ni p�iv�tali lvy potleskem; dav je po��tal na prstech a z�rove� la�n� sledoval, jak�m dojmem na n� zap�sob� pohled na k�es�any, kle��c� uprost�ed a opakuj�c� op�t ta slova, mnoh�m nesrozumiteln�, v�echny v�ak dr�d�c�: �Pro Christo! Pro Christo!�</p><p>Av�ak lvi, t�eba�e notn� vyhladov�l�, nesp�chali s �tokem na ob�ti. Rud� sv�tlo v ar�n� je zar�elo, mhou�ili tedy o�i jakoby osln�ni. N�kte�� protahovali l�n� sv� zlatav� t�la, jin� zase otev�raj�ce tlamy z�vali, jako by cht�li div�k�m uk�zat sv� stra�n� zuby. Pak v�ak na n� za�al p�sobit pach krve a rozs�pan�ch t�l, jich� v ar�n� le�ela spousta. Jejich pohyby zneklidn�ly, h��vy se je�ily, nozdry chr�iv� vdechovaly vzduch.</p><p>Jeden p�isko�il znenad�n� k mrtvole �eny s rozdr�san�m obli�ejem, polo�il p�edn� tlapy na jej� t�lo a drsn�m jazykem za�al olizovat sedlou krev. Druh� se p�ibl�il ke k�es�anu, jen� dr�el na rukou d�t�, za�it� do kolou�� k��e.</p><p>D�t� se zm�talo k�ikem a pl��em a k�e�ovit� obj�malo otce kolem krku; otec, cht�je mu aspo� na chv�li prodlou�it �ivot, sna�il se je odtrhnout od krku a podat t�m, kdo� kle�eli d�le vzadu. Av�ak k�ik a pohyb rozdr�dil lva. Pojednou kr�tce, �se�n� za�val, jedin�m �derem tlapy rozm��kl d�t�, a popadnuv do tlamy otcovu lebku, v okam�en� ji rozdrtil.</p><p>Sotva to spat�ili v�ichni ostatn� lvi, vrhli se na k�es�any. N�kolik �en nebylo s to zadr�et v sob� v�k�ik hr�zy, av�ak lid� p�ehlu�ovali tyto hlasy potleskem, kter� v�ak brzy op�t utichl, proto�e touha d�vat se zv�t�zila. A bylo vid�t stra�n� v�ci: hlavy mizej�c� v j�cnech tlam, prsa rozervan� jedin�m z�sahem tes�k�, vyrvan� srdce a pl�ce; bylo sly�et praskot kost� v zubech. N�kte�� lvi uchopili sv� ob�ti za boky nebo za bedra a pob�hali ��len�mi skoky po ar�n�, jako by hledali chr�n�n� m�sto, kde by mohli ko�ist poz��t. Jin� se spolu rvali, vzp�naj�ce se proti sob�, obj�maj�ce se tlapami jako z�pasn�ci a napl�uj�ce amfite�tr h��mav�m �evem. Lid� vst�vali ze sv�ch m�st anebo opou�t�li sedadla a sestupovali pr�chody n�e, tla��ce se na �ivot a na smrt, jen aby l�pe vid�li. Zd�lo se, �e rozl�cen� davy vtrhnou nakonec samy do ar�ny a za�nou z�rove� se lvy rozs�p�vat k�es�any. Chv�lemi bylo sly�et nelidsk� k�ik, chv�lemi potlesk, chv�lemi �ev, vr�en�, cvak�n� zub� a vyt� molosk�ch ps�, chv�lemi jen st�n�n�.</p><p>Caesar, smaragd u oka, d�val se nyn� pozorn�.</p><p>V Petroniov� obli�eji se objevil v�raz odporu a pohrd�n�. Chil�na vynesli z cirku u� p�edt�m.</p><p>A z cunicul� vyh�n�li nov� a nov� ob�ti.</p><p>Z nejvy��� �ady amfite�tru na n� shl�el apo�tol Petr. Nikdo se na n�ho ned�val, v�echny o�i byly toti� up�eny do ar�ny, vstal tedy, a jako kdysi v Corneliov� vinici �ehnal na cestu na smrt a na v��nost t�m, kter� m�li zajmout, tak nyn� �ehnal znamen�m k��e t�m, kdo� hynuli v zubech �elem, jejich krvi, jejich muk�m, jejich mrtv�m t�l�m, zm�n�n�m v beztvar� kusy hmoty, a jejich du��m, odl�taj�c�m z p�sku zalit�ho krv�. N�kte�� k�es�an� pozvedali k n�mu zraky a v takov�ch okam�ic�ch se jejich tv��e rozjas�ovaly a oni se usm�vali, kdy� vid�li tam vysoko naho�e znamen� k��e. Petrovi dr�sala ta pod�van� srdce. Modlil se:</p><p>�� Pane! Bu� v�le tv�, proto�e ke sl�v� tv� a pro sv�dectv� pravdy hynou tyto ove�ky m�! Tys mi je rozk�zal p�st, odevzd�v�m ti je tedy a ty je pak se�ti, Pane, p�ijmi je, zhoj jejich r�ny, uklidni jejich bolest a dej jim je�t� v�ce �t�st�, ne�li tady zakusili muk.�</p><p>A �ehnal jedn�m za druh�mi, skupin� za skupinou, s tak velikou l�skou, jako by to byly jeho d�ti, kter� te� odevzd�v� p��mo do Kristov�ch rukou. Vtom caesar, bu� str�en n�ru�ivost�, anebo proto, �e cht�l, aby hry p�ed�ily v�e, co do t� doby ��m vid�l, po�eptal n�kolik slov praefektovi m�sta a ten sestoupil z p�dia a ode�el ke cunicul�m. A dokonce i lid u�asl, kdy� po chv�li spat�il, �e se op�t otv�raj� m��e. Te� vpustili do ar�ny zv��ata v�emo�n�ho druhu: tygry od Eufratu, numidsk� pantery, medv�dy, vlky, hyeny a �akaly.</p><p>Cel� ar�na se pokryla jakoby rozvln�nou hladinou pruhovan�ch, �lut�ch, plav�ch, tmav�ch, hn�d�ch a skvrnit�ch ko�i�in. Vznikl zmatek, v n�m� nebyly o�i s to rozeznat u� nic ne� stra�n� zm�t�n� a vzdouv�n� zv��ec�ch h�bet�. Pod�van� ztratila zd�n� skute�nosti a zm�nila se v jakousi orgii krve, v jak�si hr�zostra�n� sen, v hore�natou vidinu chor�ch smysl�. M�ra byla dovr�ena. V �evu, ve vyt� a sku�en� oz�val se tu a tam v lavic�ch mezi div�ky pronikav�, k�e�ovit� sm�ch �en, kter� byly u konce sv�ch sil. Lidem se ud�lalo nevolno.</p><p>Obli�eje zpopelav�ly. R�zn� hlasy za�aly volat: �Dost u�! Dost u�!�</p><p>Av�ak snadn�j�� bylo zv��ata do ar�ny vpustit ne� je odtamtud vyhnat. Caesar v�ak na�el zp�sob, jak od nich ar�nu vy�istit, zp�sob, kter� znamenal nov� vyra�en� pro lid. Ve v�ech pr�chodech mezi lavicemi se objevily z�stupy �ern�ch Numid�, ozdoben�ch pery a n�u�nicemi, s luky v rukou. Lid vytu�il, co te� bude n�sledovat, a p�iv�tal je vol�n�m uspokojen�. Numidov� p�istoupili k rouben� ar�ny, p�ilo�ili ��py k t�tiv�m a za�ali z luk� st��let do t� spousty zv��e. Byla to opravdu nov� pod�van�. �t�hl� �ern� t�la se zakl�n�la, natahuj�ce pru�n� luky a vys�laj�ce st�elu za st�elou.</p><p>Drn�en� t�tiv a svistot ope�en�ch ��p� se m�sily s vyt�m zv��at a s obdivn�mi v�k�iky div�k�. Vlci, medv�di, pante�i i lid�, kte�� z�stali je�t� na�ivu, padali jako skoseni jeden vedle druh�ho. Tu a tam lev, uc�tiv hrot ��pu v boku, oto�il prudk�m pohybem hlavu se vztekle svra�t�lou tlamou, cht�je uchopit a rozdrtit st�elu. Jin� zv��ata sku�ela bolest�. Zv��ec� drobotiny se zmocnila panika, pob�hala jako pomaten� po ar�n� a tloukla hlavami o m��e, ale ��py svi�t�ly a svi�t�ly tak dlouho, dokud v�e, co bylo �iv�, nekleslo k zemi v posledn�ch smrteln�ch k�e��ch.</p><p>Tu se do ar�ny vhrnuly stovky cirkov�ch otrok� s r��i, lopatami, metlami, kole�ky, ko�i na vyn�en� vnit�nost� a s pytli p�sku. Proudili jeden za druh�m a na cel�m kruhovit�m boji�ti se rozproudila �iv� �innost. Vy�istili ar�nu od mrtvol, od krve a kal�, p�eryli ji, urovnali a posypali tlustou vrstvou �erstv�ho p�sku.</p><p>Pak p�ib�hli amorci a rozhazovali po ar�n� l�stky r���, lili� a nejr�zn�j��ch kv�t�. Znovu zap�lili kadidelnice a sundali velarium, proto�e slunce bylo u� dost n�zko.</p><p>Lid� se u�asle d�vali jeden na druh�ho a vypt�vali se navz�jem, jak� pod�van� je to dneska je�t� �ek�.</p><p>A �ekala je pod�van�, jak� se nikdo nenad�l. Na ar�n�, posypan� kv�ty, se toti� pojednou objevil caesar, kter� p�ed chv�l� opustil p�dium. M�l na sob� purpurov� pl᚝ a zlat� v�nec na hlav�. Za n�m kr��elo dvan�ct zp�v�k� s kitharami. Caesar, v ruce st��brnou loutnu, do�el slavnostn�m krokem doprost�ed ar�ny, uklonil se n�kolikr�t div�k�m, zvedl o�i k nebi a chv�li tak st�l, jako by o�ek�val inspiraci.</p><p>Pak ude�il do strun a za�al zp�vat:</p><p>� z��n� synu L�t�in, vl�dce Tenedu, Killy a Chrysy, jak mohls, maje v p��i sv� Ilia svat� hrad, vydat jej hn�vu Achajc�, strp�t, by olt��e posv�tn�, planouc� v��n� ke tv� sl�v�, Tr�jan� zt��snila krev?</p><p>K tob� starci vetch� ruce, � St��brnoluk�, m���c� v d�l, k tob� matky z hloubi sv�ch l�n zvedaly slzav� hlas, s d�tmi bys jejich soucit m�l.</p><p>Pl�� ten kamenem by pohnul, ty soucitu m�� v�ak m�ls ne� k�men, Sminthej�e, s lidsk�m bolem.</p><p>P�se� se pomalu m�nila v �alostnou, bolestnou elegii. Cirk ztichl. Po chv�li caesar, s�m dojat, pokra�oval:</p><p>Mohl jsi zvukem formingy bo�sk� p�ehlu�it n��ek srdc� a k�ik, v�dy� oko je�t� dnes slzou se leskne jak rosou kv�t p�i zvuc�ch bolestn�ch p�sn� t�, je� k��s� z popela a prachu po��ru, por�ky, zhouby den�</p><p>- Sminthej�e, kdes tenkr�t byl?</p><p>Tady se mu zachv�l hlas a o�i mu zvlhly. Na �as�ch vest�lek se objevily slzy, lid poslouchal je�t� chv�li, tich� jako p�na, ale pak propukla dlouh�, neutuchaj�c� bou�e potlesku.</p><p>A zven��, vraty vomitori�, kter� byla kv�li pr�vanu otev�ena, pronikalo do hledi�t� sk��p�n� voz�, na n� nakl�dali krvav� ostatky k�es�an�, mu��, �en i d�t�, a odv�eli do jam zvan�ch puticuli.</p><p>Apo�tol Petr uchopil do dlan� svou t�esouc� se hlavu a v duchu volal:</p><p>Pane! Pane! komu jsi to odevzdal vl�du nad sv�tem? A pro� chce� zalo�it tr�n sv�j pr�v� v tomto m�st�?</p></section><section><title><p>KAPITOLA 14</p></title><p>Zat�m se slunce sch�lilo k z�padu a vypadalo, jako by se rozt�p�lo ve ve�ern�ch �erv�nc�ch. Hry skon�ily.</p><p>Davy za�aly opou�t�t amfite�tr a proudit v�chody, zvan�mi vomitoria, do m�sta. Jen augusti�ni nesp�chali, �ekaj�ce, a� p�ejde hlavn� proud. Cel� jejich skupina opustila sv� sedadla a shrom�dila se u p�dia, kde se op�t objevil caesar, aby vyslechl pochvalu. T�eba�e div�ci, hned kdy� dozp�val, ne�et�ili potleskem, jemu to bylo m�lo, o�ek�val toti� nad�en� bl��c� se ��lenstv�. A te� tedy marn� zn�ly chvalozp�vy, marn� l�baly vest�lky jeho �bo�sk� ruce, marn� se p�i tom k n�mu Rubria naklonila tak, �e se jej� naryzl� hlava dotkla jeho hrudi. Nero nebyl spokojen a nedovedl to nedat najevo. Udivovalo a znepokojovalo ho tak�, �e Petronius ml��. Pochvaln� slovo z jeho �st, slovo, kter� by z�rove� vtipn� vyzdvihlo klady p�sn�, zp�sobilo by mu te� velkou radost. Kone�n� se u� nezdr�el, pokynul Petroniovi, a kdy� p�i�el na p�dium, �ekl caesar:</p><p>�Pov�z��</p><p>A Petronius odpov�d�l chladn�: �Ml��m, proto�e nenach�z�m slov. P�ekonal jsi s�m sebe.�</p><p>�I j� jsem m�l takov� dojem, ale co ten lid?�</p><p>�M��e� snad ��dat od m�enc�, aby se vyznali v poezii?�</p><p>�I ty sis tedy v�iml, �e mi nepod�kovali tak, jak bych si byl zaslou�il?�</p><p>�Zvolil sis toti� nep��hodnou chv�li.�</p><p>�Pro�?�</p><p>�Proto, �e mozky, om�men� pachem krve, nejsou s to pozorn� poslouchat.�</p><p>Nero za�al p�sti a odpov�d�l:</p><p>�Ach, ti k�es�an�! Zap�lili ��m a te� ubli�uj� i mn�. Jak� trest pro n� je�t� vymysl�m?�</p><p>Petronius si uv�domil, �e za�al �patn� a �e jeho slova maj� pr�v� opa�n� ��inek, ne� jak�ho cht�l doc�lit. Cht�je tedy odv�st caesarovy my�lenky jinam, sklonil se k n�mu a za�eptal:</p><p>�Tvoje p�se� je n�dhern�, ale na n�co bych t� cht�l upozornit: ve �tvrt�m ver�i t�et� sloky by ses m�l pod�vat je�t� na metrum.�</p><p>Nero se zalil rum�ncem studu, jako by byl p�isti�en p�i �patn�m �inu, pohl�dl ustra�en� na Petronia a odpov�d�l rovn� potichu:</p><p>�Ty si v�imne� v�eho! V�m o tom! P�ed�l�m to! Ale nikdo jin� si toho nev�iml? Vi�? A ty, pro l�sku boh�, nikomu se o tom nezmi�uj � je-li ti � �ivot mil���</p><p>Petronius svra�til obo�� a odpov�d�l jakoby v n�valu nudy a omrzelosti:</p><p>�M��e� m�, bo�sk�, k smrti odsoudit, jestli�e ti p�ek��m, ale smrt� m� nestra�, proto�e bohov� v�d� nejl�p, zda se j� boj�m.�</p><p>A zahled�l se p�i t�chto slovech caesarovi p��mo do o��. Caesar po chv�li odpov�d�l:</p><p>�Nehn�vej se� V�, �e t� m�m r�d��</p><p>,Zl� znamen�!� pomyslil si Petronius.</p><p>�Cht�l jsem v�s pozvat na hostinu,� pokra�oval pak Nero, �ale rad�ji se zav�u doma a budu vylep�ovat ten proklet� ver� v t�et� sloce. Krom� tebe mohl si t� chyby v�imnout je�t� Seneca a mo�n� �e i Secundus Carinus, ale t�ch se ihned zbav�m.�</p><p>Po t�chto slovech zavolal Seneku a ozn�mil mu, �e ho je�t� s Acratem a Secundem Carinem vys�l� do It�lie a do v�ech provinci� pro pen�ze, kter� tam maj� vybrat ode v�ech m�st, vs�, slavn�ch chr�m�, zkr�tka v�ude, kde je najdou a kde se jim je poda�� vyma�kat.</p><p>Av�ak Seneca, kter� pochopil, �e ho pov��uj� posl�n�m zlod�je, svatokr�dce a lupi�e, okam�it� odm�tl:</p><p>�Mus�m jet na venkov, pane,� �ekl, �a tam o�ek�vat smrt, proto�e jsem st�r a m�m nemocn� nervy.�</p><p>Ibersk� Senekovy nervy, siln�j�� ne� nervy Chil�novy, nebyly snad ani nemocn�, ale Senekovo zdrav� v�bec bylo chatrn�, proto�e vypadal jako st�n a hlava mu v posledn� dob� zb�lela docela.</p><p>Nero na� pohl�dl, pomyslil si, �e asi opravdu nebude u� dlouho �ekat na jeho smrt, a odpov�d�l:</p><p>�Nechci t� vystavovat nebezpe�� cesty, jestli�e jsi nemocen, ale proto�e t� m�m r�d a chci t� m�t bl�zko sebe, nepojede� na venkov, n�br� zav�e� se ve sv�m dom� a nebude� z n�ho vych�zet.�</p><p>Pak se dal do sm�chu a �ekl:</p><p>�Jestli�e po�lu Acrata a Carina samotn�, bude to, jako bych poslal vlky pro ovce. Koho jim d�m za p�edstaven�ho?�</p><p>�Mne, pane,� �ekl Domitius Afer.</p><p>�Ne! Nechci svol�vat na ��m Merkur�v hn�v, proto�e vy byste dok�zali, �e jste lep�� zlod�ji ne� on. Pot�ebuji n�jak�ho stoika, jako je Seneca anebo m�j nov� p��tel, filozof Chil�n.�</p><p>Po t�chto slovech se za�al rozhl�et a zeptal se:</p><p>�A co se stalo s Chil�nem?�</p><p>Chil�n, kter� se na �erstv�m vzduchu vzpamatoval a vr�til se p�ed caesarovou p�sn� do amfite�tru, p�istoupil bl�e a �ekl:</p><p>�Tady jsem, skv�l� plode slunce a m�s�ce. Byl jsem nemocen, ale tv�j zp�v m� uzdravil.�</p><p>�Po�lu t� do Achaje,� �ekl Nero. �Ty p�ece mus� v�d�t na gro� p�esn�, kolik pen�z je tam v ka�d�m chr�m�.�</p><p>�U�i� to, Die, a bohov� ti se�lou takov� dan�, jak� neseslali je�t� nikomu.�</p><p>�Ud�lal bych to, ale nechci t� p�ipravit o pod�vanou na hry.�</p><p>�Baale!� �ekl Chil�n.</p><p>Av�ak augusti�ni, r�di, �e se caesarova n�lada zlep�ila, dali se do sm�chu a vol�n�:</p><p>�Ne, pane! Nep�ipravuj toho udatn�ho �eka o pod�vanou na hry!�</p><p>�Ale zbav m�, pane, pohledu na ty k�i��c� kapitolsk� husy, jejich� v�echny mozky dohromady by nenaplnily ani sko��pku �aludu,� op��il Chil�n. �P�i pr�v�, prvorozen� synu Apollin�v, �eck� hymnus na tvou po�est, a proto chci str�vit n�kolik dn� v chr�mu M�z a prosit je o vnuknut�.�</p><p>�Kdepak!� zvolal Nero. �Chce� se vykroutit z dal��ch her! Z toho nebude nic!�</p><p>�P��sah�m ti, pane, �e p�i hymnus.�</p><p>�Bude� ho tedy ps�t v noci. Pros o inspiraci Dianu, je to p�ece Apollinova sestra.�</p><p>Chil�n sv�sil hlavu a rozhl�el se zlostn� po p��tomn�ch, kte�� se dali znovu do sm�chu.</p><p>Caesar se oto�il k Senecionovi a Suiliovi Nerulinovi a �ekl:</p><p>�P�edstavte si, �e jsme sta�ili vy��dit sotva polovinu k�es�an� ur�en�ch p�vodn� na dne�ek.�</p><p>Aquilus Regulus, na slovo vzat� znalec v�eho, co se t�kalo amfite�tru, se zamyslil a pak prohl�sil:</p><p>�Hry, v nich� vystupuj� lid� sine armis et sine arte, trvaj� t�m�� stejn� dlouho, ale jsou m�n� zaj�mav�.�</p><p>�Rozk�u jim d�t zbran�,� odpov�d�l Nero.</p><p>Vtom se pojednou probudil ze zamy�len� pov�r�iv� Vestinus a zeptal se tajupln�m hlasem:</p><p>�V�imli jste si, �e ti k�es�an� n�co vid�, kdy� um�raj�? Hled� k nebi a um�raj� jakoby bez bolesti. Jsem si jist, �e tam n�co vid텔</p><p>Po t�chto slovech pozvedl zraky k otvoru amfite�tru, nad n�m� noc u� za�ala roztahovat sv� velarium, poset� hv�zdami. Ostatn� v�ak odpov�d�li posm�ky a �ertovn�mi domn�nkami o tom, co asi mohou k�es�an� v okam�iku smrti vid�t. Mezit�m dal caesar znamen� otrok�m s pochodn�mi a opustil cirk. Za n�m �ly vest�lky, sen�to�i, ��edn�ci a augusti�ni.</p><p>Noc byla jasn� a tepl�. P�ed cirkem �ekaly je�t� davy, tou��c� spat�it caesar�v odjezd. Byly v�ak n�jak ponur� a tich�. Tu a tam se ozval potlesk a ihned op�t utichl. Vrzaj�c� vozy vyv�ely ze spolaria je�t� po��d krvav� ostatky k�es�an�.</p><p>Petronius a Vinicius �li ml�ky. Teprve nedaleko villy se Petronius ot�zal:</p><p>�Uva�oval jsi o tom, co jsem ti ��kal?�</p><p>�Uva�oval,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�A v�, �e je to te� i pro mne nesm�rn� z�va�n� v�c? Mus�m ji osvobodit navzdory caesarovi a Tigellinovi. Je to jak�si boj, v n�m� jsem se rozhodl zv�t�zit, je to hra, v n� chci vyhr�t, t�eba za cenu vlastn� hlavy� Dne�n� den m� v m�m p�edsevzet� je�t� utvrdil.�</p><p>�K� ti to Kristus odplat�!�</p><p>�Uvid�!�</p><p>Takto rozmlouvaj�ce, do�li p�ed vchod villy a vysedli z lektiky. Tu k nim p�istoupila jak�si temn� postava a zeptala se:</p><p>�Je tu urozen� Vinicius?�</p><p>�Je,� odpov�d�l tribun. �Co chce�?�</p><p>�Jsem Nazarius, Miriamin syn; jdu z v�zen� a p�in��m ti zpr�vu o Lygii.�</p><p>Vinicius ho uchopil za rameno a ve sv�tle pochodn� se mu zad�val do o��, nejsa schopen slova, ale Nazarius uh�dl ot�zku skom�raj�c� na jeho rtech a �ekl:</p><p>��ije je�t�. Ursus m� pos�l� k tob�, pane, abych ti vy��dil, �e Lygie se v hore�ce modl� a vol� tv� jm�no.�</p><p>A Vinicius odpov�d�l:</p><p>�Sl�va Kristovi, kter� mi ji m��e vr�tit.�</p><p>Pak zavedl Nazaria do knihovny. Za chv�li p�i�el v�ak i Petronius, aby sly�el jejich rozhovor.</p><p>�Nemoc ji zachr�nila p�ed zhanoben�m, proto�e kati se boj�,� �ekl mlad� hoch. �Ursus a l�ka� Glaukos bd� nad n� ve dne v noci.�</p><p>�Str�e z�staly tyt�?�</p><p>�Ano, pane, a ona je v jejich m�stnosti. Ti v�zni, co byli ve spodn� ��sti v�zen�, zem�eli v�ichni na hore�ku anebo se udusili nedostatkem vzduchu.�</p><p>�Kdopak jsi?� zeptal se Petronius.</p><p>�Urozen� Vinicius m� zn�. Jsem syn vdovy, u kter� bydl� Lygie.�</p><p>�A k�es�an?�</p><p>Chlapec pohl�dl t�zav� na Vinicia, ale kdy� vid�l, �e se pr�v� modl�, vzty�il hlavu a �ekl:</p><p>�Ano.�</p><p>�Jak to, �e m��e� voln� chodit do v�zen�?�</p><p>�Dal jsem se najmout k vyn�en� t�l mrtv�ch.</p><p>Ud�lal jsem to proto, abych mohl pom�hat sv�m brat��m a p�in�et jim zpr�vy z m�sta.�</p><p>Petronius si za�al pozorn� prohl�et hezk� chlapc�v obli�ej, jeho modr� o�i, bujn� vlasy. Pak se ot�zal:</p><p>�Z kter� zem� jsi, chlap�e?�</p><p>�Jsem Galilejec, pane.�</p><p>�Cht�l bys, aby se Lygie dostala na svobodu?�</p><p>Chlapec zvedl o�i:</p><p>�I kdybych potom s�m m�l zem��t!�</p><p>Tu se Vinicius p�estal modlit a �ekl:</p><p>�Vy�i� str��m, aby ji polo�ili do rakve jako mrtvou. Ty si vyber pomocn�ky, kte�� ji s tebou v noci vynesou z v�zen�. Pobl� P�chnouc�ch �voz� najdete lidi, kte�� tam budou �ekat s lektikou. T�m rakev odevzd�te. Str�c�m ode mne slib, �e jim d�m tolik zlata, kolik ka�d� unese v pl�ti.�</p><p>A co to ��kal, ztratil jeho obli�ej obvyklou mrtvost, probudil se v n�m voj�k, jemu� nad�je vr�tila d��v�j�� energii.</p><p>Nazarius zrudl radost�, zvedl ruce vzh�ru a zvolal:</p><p>�K� ji Kristus uzdrav�, proto�e bude voln�!�</p><p>�Mysl�, �e str�e budou souhlasit?�</p><p>�Ti, pane? Jen kdy� budou v�d�t, �e je za to nepotk� trest nebo mu�en�!�</p><p>�To je pravda,� �ekl Vinicius. �Str�ci by byli svolili dokonce k �t�ku, t�m sp�e tedy svol�, aby byla vynesena jako mrtv�.�</p><p>�Je tam sice �lov�k,� �ekl Nazarius, �kter� se roz�haven�m �elezem p�esv�d�uje, jsou-li t�la, kter� vyn��me, skute�n� mrtv�. Ale tomu sta�� n�kolik sesterci�, aby se nedotkl �elezem obli�eje mrtv�ch. A za jeden aureus se dotkne m�sto t�la rakve.�</p><p>�Vy�i� mu, �e dostane plnou kapsu aure�,� �ekl Petronius. �Ale bude� si um�t vybrat spolehliv� pomocn�ky?�</p><p>�Budu si um�t naj�t takov�, kte�� by za pen�ze prodali vlastn� �eny a d�ti!�</p><p>�Kde je najde�?�</p><p>�P��mo ve v�zen� anebo ve m�st�. Str�e, jednou podplacen�, pust� dovnit�, koho budu cht�t.�</p><p>�Pak tedy p�ivede� jako n�den�ka mne,� �ekl Vinicius.</p><p>Av�ak Petronius ho od toho za�al se v�� rozhodnost� zrazovat. Praetori�ni by ho mohli poznat, i kdy� bude v p�evle�en�, a v�echno by se mohlo zhroutit.</p><p>�Ani ve v�zen�, ani u P�chnouc�ch �voz�!� pravil.</p><p>�Je t�eba, aby v�ichni, i caesar, i Tigellinus, byli p�esv�d�eni, �e Lygie zem�ela, jinak by toti� okam�it� na��dili st�h�n�. Podez�en� m��eme uspat jenom tak, �e a� ji odvezou do Albsk�ch hor anebo d�le, na Sic�lii, my z�staneme v ��m�. Teprve za t�den nebo za �trn�ct dn� onemocn�, pozve� si Neronova l�ka�e a ten ti doporu��, abys jel do hor. Pak se teprve setk�te; a pak��</p><p>Tu se na okam�ik zamyslil, ale nakonec m�vl rukou a �ekl:</p><p>�Pak snad p�ijde i jin� doba.�</p><p>�K� se nad n� Kristus smiluje,� �ekl Vinicius, �proto�e ty mluv� o Sic�lii a ona je zat�m nemocn� a m��e zem��t��</p><p>�Um�st�me ji tedy bl�e. S�m vzduch ji vyl���, jen kdy� ji dostaneme z v�zen�. Nem� n�kde v hor�ch n�jak�ho n�jemce, kter�mu bys mohl d�v��ovat?�</p><p>�M�m! Ano! M�m!� odpov�d�l p�ekotn� Vinicius.</p><p>�Nedaleko Coriol �ije v hor�ch �lov�k, kter� m� nosil na rukou, kdy� jsem byl je�t� d�t�, a kter� m� m� je�t� st�le r�d.�</p><p>Petronius mu podal tabulku.</p><p>�Napi� mu, aby sem z�tra p�i�el. Ihned s t�m po�lu posla.�</p><p>Po t�ch slovech zavolal p�edstaven�ho atria a dal mu p��slu�n� rozkazy. O chv�li pozd�ji vyrazil do noci otrok na koni a sp�chal do Coriol.</p><p>�R�d bych,� �ekl Vinicius, �aby ji cestou prov�zel Ursus� Byl bych klidn�j�텔</p><p>�Pane,� �ekl Nazarius, �ten �lov�k m� nadlidskou s�lu. Vylom� m�� a p�jde za n�. Ve sr�zn�, vysok� zdi je okno, pod kter�m nestoj� str�. P�inesu Ursovi provaz a o ostatn� se postar� u� on s�m.�</p><p>�U Herkula!� �ekl Petronius. �A� se dostane na svobodu, jak chce, jenom ne z�rove� s n�, ani dva nebo t�i dni po n�, proto�e jinak by se za n�m pustili a objevili by jej� skr��. U Herkula! Chcete snad zahubit sebe i ji? Zakazuji v�m zmi�ovat se p�ed n�m o Coriol�ch, jinak si nad t�m v��m um�v�m ruce.�</p><p>Oba uznali, �e m� pravdu, a zmlkli. Nazarius se pak za�al lou�it a sl�bil, �e p�ijde z�tra za �svitu.</p><p>Doufal, �e se domluv� se str�ci je�t� dnes v noci, ale p�edt�m cht�l je�t� nav�t�vit matku, kter� v t�ch nejist�ch a stra�n�ch �asech m�la o n�ho neust�l� starosti. Uv�iv v�echno, rozhodl se, �e pomocn�ka nebude hledat ve m�st�, n�br� �e podplat� jednoho z t�ch, kdo� spolu s n�m vyn�ej� mrtv� z v�zen�.</p><p>Kdy� v�ak byl u� na odchodu, zastavil se je�t�, vzal stranou Vinicia a po�eptal mu:</p><p>�Pane, ne�eknu o na�em z�m�ru nikomu, ani matce ne, ale sl�bil n�m apo�tol Petr, �e z amfite�tru p�ijde k n�m, a jemu pov�m v�e.�</p><p>�V tomto dom� m��e� mluvit hlasit�,� odpov�d�l Vinicius. �Apo�tol Petr byl v cirku s Petroniov�mi lidmi. Ostatn� j� p�jdu s tebou.�</p><p>Dal si podat pl᚝, jak� nos�vaj� otroci, a oba ode�li.</p><p>Petronius si zhluboka oddechl.</p><p>P��l jsem si, uva�oval, aby na tu hore�ku zem�ela, proto�e to by pro Vinicia bylo je�t� nejm�n� stra�n�.</p><p>Ale te� jsem ochoten ob�tovat Aesculapovi zlatou trojno�ku, jestli�e ji uzdrav� Ech, ty, Ahenobarbe, chce� si p�ipravit pod�vanou z milencovy bolesti! Ty, Augusto, jsi nap�ed tomu d�v�eti z�vid�la kr�su a te� zase bys ji se�rala zasyrova jen proto, �e zahynul tv�j Rufius� Ty, Tigelline, ji chce� zahubit mn� na zlost!�</p><p>Nu, uvid�me! J� v�m prav�m, �e va�e o�i ji nespat�� v ar�n�, proto�e bu�to zem�e p�irozenou smrt�, anebo v�m ji vyrvu z tlam jako ps�m� A vezmu v�m ji tak, �e o tom nebudete ani v�d�t. A pak, kdykoli na v�s pohl�dnu, poka�d� si pomysl�m: vid�te, to jsou ti hlup�ci, z kter�ch si ud�lal Petronius dobr� den�</p><p>A spokojen s�m se sebou, ode�el do triclinia, kde usedl s Eunik� k ve�e�i. Lector jim p�i tom p�ed��tal Theokritovy selanky. Venku zat�m p�ihnal v�tr od Soracte mra�na a prudk� bou�e rozru�ila klid kr�sn� letn� noci. Znovu a znovu se nad sedmi pahorky oz�valo h�m�n�, av�ak ti dva, le��ce vedle sebe u stolu, poslouchali ver�e idylick�ho b�sn�ka, kter� ve zp�vn�m d�rsk�m n��e�� op�voval l�sku past���. Pak, uklidn�ni, chystali se ke sladk�mu odpo�inku.</p><p>Av�ak je�t� p�edt�m se vr�til Vinicius. Kdy� se Petronius dozv�d�l o jeho n�vratu, za�el k n�mu a ot�zal se:</p><p>�Nu, jak? Nedohodli jste se na n��em nov�m? A co Nazarius, �el u� do v�zen�?�</p><p>�Ano,� odpov�d�l mlad� mu�, pro�es�vaje si prsty vlasy, promo�en� de�t�m. �Nazarius se �el domluvit se str�ci a j� jsem vid�l Petra, kter� mi �ekl, abych se modlil a v��il.�</p><p>�To je dob�e. Jestli�e p�jde v�echno tak, jak to m� j�t, budou ji moci z�tra v noci vyn�st��</p><p>�N�jemce s lidmi by tu m�l b�t za �svitu.�</p><p>�Nem� to daleko. Ale te� si odpo�i�.�</p><p>Av�ak Vinicius ve sv�m cubiculu poklekl a za�al se modlit.</p><p>S v�chodem slunce p�ikva�il od Coriol n�jemce Niger a p�ivedl s sebou, jak mu Vinicius na��dil, muly, lektiku a �ty�i d�v�ryhodn� lidi, vybran� z britansk�ch otrok�; ty ostatn� zanechal proz�rav� v kr�m� na Subu�e. Vinicius, kter� probd�l celou noc, vy�el mu vst��c. N�jemce se zarazil p�i pohledu na mlad�ho p�na, a l�baje mu ruce a o�i, zeptal se:</p><p>�Drah� Vinicie, jsi snad nemocen, anebo ti z�rmutek vys�l krev z tv��e? V�dy� jsem t� na prvn� pohled sotva poznal!�</p><p>Vinicius ho dovedl do vnit�n�ho sloupov�, zvan�ho xystos, a tam ho zasv�til do tajemstv�. Niger poslouchal se soust�ed�nou pozornost� a na jeho drsn�, osmahl� tv��i se zra�ilo velik� dojet�, kter� se ani nesna�il ukr�t.</p><p>�Ona je tedy k�es�anka?� zvolal.</p><p>A zahled�l se zkoumav� do Viniciovy tv��e. Vinicius z�ejm� uhodl, na� se ho pt� vesni�an�v pohled, proto�e odpov�d�l:</p><p>�J� jsem tak� k�es�an.�</p><p>A tu se v Nigerov�ch o��ch zaleskly slzy; chv�li ml�el, pak zvedl ruce vzh�ru a �ekl:</p><p>��, d�ky tob�, Kriste, �e jsi s�al b�lmo z o�� na sv�t� mi nejdra���ch!�</p><p>Pak uchopil Viniciovu hlavu, a rozplakav se �t�st�m, za�al ho l�bat na �elo.</p><p>O chv�li pozd�ji p�i�el Petronius, p�iv�d�je Nazaria.</p><p>�Dobr� zpr�vy!� volal u� zdaleka.</p><p>Zpr�vy byly skute�n� dobr�. Za prv� l�ka� Glaukos ru�il za Lygiin �ivot, i kdy� m�la tut� v�ze�skou hore�ku, na kterou um�raly v Tullianu a v ostatn�ch v�zen�ch stovky lid� denn�. Ani str�ci, ani �lov�k, kter� zji��oval smrt roz�haven�m �elezem, ne�inili ��dn� pot�e. Pomocn�k jm�nem Attis byl u� tak� najat.</p><p>�Vyvrtali jsme do rakve otvory, aby nemocn� mohla d�chat,� vypr�v�l Nazarius. �Jedin� nebezpe�� je v tom, aby snad nezast�nala nebo se neozvala, a� p�jdeme kolem praetori�n�. Je v�ak velmi zesl�bl� a u� od r�na le�� se zav�en�ma o�ima. Ostatn� Glaukos j� d� usp�vac� n�poj, kter� s�m p�iprav� z l�k�, je� mu p�inesu z m�sta. V�ko rakve nebude p�ibito. Snadno je tedy zvednete a odnesete nemocnou do lektiky.</p><p>My potom d�me do rakve podlouhl� pytel s p�skem; m�jte ho proto p�ipraven�.�</p><p>Vinicius poslouchal tato slova a byl bled� jako pl�tno, ale poslouchal s tak napjatou pozornost�, �e se zd�lo, �e u� nap�ed v�, co Nazarius �ekne.</p><p>Petronius se ot�zal:</p><p>�Jin� t�la z v�zen� vyn�et nebudou?�</p><p>�Dneska v noci zem�elo v na�em v�zen� nejm�n� dvacet lidi, do ve�era jich zem�e je�t� n�kolik,� odpov�d�l chlapec. �Budeme muset j�t s cel�m pr�vodem, ale p�jdeme pomalu, abychom z�stali vzadu. V prvn�m z�krutu za�ne m�j spole�n�k �mysln� kulhat. Tak z�staneme daleko za ostatn�mi. Vy n�s �ekejte u mal� Libitininy svaty�ky. K� by B�h dal a byla co nejtemn�j�� noc!�</p><p>�Chod�te bez sv�tel?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Jen vp�edu nesou pochodn�. Bu�te pro v�echny p��pady u Libitininy svatyn�, hned jakmile se setm�, i kdy� my vyn��me mrtvoly oby�ejn� a� p�ed p�lnoc�.�</p><p>Odml�eli se.</p><p>Bylo sly�et jen rychl� Vinici�v dech.</p><p>Petronius se k n�mu oto�il.</p><p>�Pov�dal jsem v�era,� �ekl, ��e by bylo nejl�p, kdybychom z�stali oba doma. Te� v�ak vid�m, �e ani j� bych nevydr�el sed�t na m�st� Ostatn�, kdyby �lo o �t�k, musili bychom b�t opatrn�j��, jestli�e ji v�ak vynesou jako mrtvou, mysl�m, �e nikdo nepojme sebemen�� podez�en�.�</p><p>�Ano! Ano!� odpov�d�l Vinicius. �J� tam mus�m b�t. S�m ji vyt�hnu z rakve��</p><p>�A jakmile bude jednou v m�m dom� u Coriol, zodpov�d�m za ni,� �ekl Niger.</p><p>T�m porada skon�ila. Niger se vydal do kr�my ke sv�m lidem. Nazarius vzal pod tuniku v��ek se zlatem a vr�til se do v�zen�. Pro Vinicia zapo�al den pln� neklidu, hore�n� �zkosti a o�ek�v�n�.</p><p>�M�lo by se to poda�it, proto�e v�echno je dob�e promy�leno,� �ekl Petronius. �L�pe jsme to u� nemohli vymyslit. Ty mus� hr�t skl��en�ho a chodit v tmav� t�ze. Ale do cirku nep�esta� chodit. A� t� vid� V�echno je tak promy�leno, �e zklam�n� je vylou�eno.</p><p>Abych nezapomn�l! T�m sv�m n�jemcem jsi �pln� jist?�</p><p>�Je to k�es�an,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Petronius na� u�asle pohl�dl, pak za�al rozhazovat rukama a hovo�it jakoby s�m k sob�:</p><p>�U Polluxe! Jak se to p�es to v�echno ����! A jak se to dr�� lidsk�ch du��! Jin� lid� by se v takov� hr�ze z�ekli okam�it� v�ech ��msk�ch, �eck�ch i egyptsk�ch boh�. Prapodivn� je to� U Polluxe! Kdybych v��il, �e cokoliv na sv�t� z�vis� dnes je�t� na na�ich boz�ch, ob�toval bych te� ka�d�mu po �esti b�l�ch b�c�ch a Jovi�ovi Kapitolsk�mu dvan�ct� Ale ani ty ne�et�i ob�mi sv�mu Kristovi��</p><p>�J� jsem mu dal svou du�i,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>A roze�li se. Petronius se vr�til do cubicula, kde�to Vinicius se �el pod�vat aspo� z d�lky na v�zen� a odtamtud se vydal a� k �pat� Vatik�nsk�ho pahorku, do on� fossorovy chatr�e, kde se mu z apo�tolov�ch rukou dostalo k�tu. Zd�lo se mu, �e v t� chatr�i jej Kristus sp�e vysly�� ne� jinde. Kdy� ji tedy na�el, vrhl se na zem a za�al se v�emi silami sv� zbolav�l� du�e modlit o slitov�n�. Pohrou�il se nakonec do modlitby tak, �e zapomn�l, kde je a co se s n�m d�je.</p><p>Bylo u� po poledni, kdy� ho probudily zvuky trub, oz�vaj�c� se od Neronova cirku. Vy�el z chatr�e a za�al se rozhl�et kolem sebe jakoby o�ima, kter� se pr�v� vzbudily ze sp�nku. Venku bylo vedro a klid, ru�en� jen ob�as kovov�m �in�en�m, neust�le v�ak v�niv�m vrz�n�m cvr�k�. Vzduch zdusn�l; obloha nad m�stem byla je�t� modr�, ale nad Sabinsk�mi vrchy se hromadily n�zko nad obzorem temn� mraky.</p><p>Vinicius se vr�til dom�. V atriu ho o�ek�val Petronius.</p><p>�Byl jsem na Palatinu,� �ekl. �Byl jsem se tam �mysln� uk�zat a zasedl jsem dokonce ke kostk�m.</p><p>Dnes ve�er po��d� Antias hostinu; sl�bil jsem, �e p�ijdeme, ale teprve po p�lnoci, proto�e se nejd��v mus�m vyspat. P�jdu tam a bude dob�e, p�jde�-li i ty.�</p><p>�Nep�i�ly n�jak� zpr�vy od Nigra nebo od Nazaria?� zeptal se Vinicius.</p><p>�Ne. Uvid�me se s nimi teprve po p�lnoci. V�iml sis, �e se schyluje k bou�ce?�</p><p>�V�iml.�</p><p>�Z�tra maj� p�edv�d�t uk�i�ovan� k�es�any, ale snad to d隝 p�ekaz�.�</p><p>Po t�chto slovech p�istoupil k Viniciovi, polo�il mu ruku na rameno a �ekl:</p><p>�Ji v�ak neuvid� na k��i, n�br� v Coriol�ch.</p><p>U Kastora! Nedal bych tu chv�li, kdy ji vysvobod�me, za v�echny gemy v ��m�! Ve�er se u� bl�텔</p><p>Ve�er se opravdu bl�il a tma se za�ala na m�sto sn�et d��ve ne� obvykle, proto�e mraky zat�hly u� cel� obzor. S ve�erem vydatn� sprchlo a d隝, kter� se vypa�oval na kamenech, rozp�len�ch denn�m vedrem, naplnil ulice m�sta mlhou. Pak st��dav� chv�li nepr�elo a zase se p�eh�n�ly spr�ky.</p><p>�Posp�me si,� �ekl kone�n� Vinicius. �Z obavy p�ed bou�� mohou t�la vyv�zt z v�zen� d��ve.�</p><p>�Je �as!� odpov�d�l Petronius.</p><p>Obl�kli si galsk� pl�t� s kapucemi a vy�li zahradn�mi vr�tky na ulici.</p><p>Petronius se je�t� ozbrojil kr�tk�m ��msk�m no�em, zvan�m sica, kter� br�val na no�n� v�pravy v�dycky s sebou.</p><p>Bou�e vylidnila ulice. Tu a tam roz��sl mraky blesk a oz��il oslniv�m sv�tlem �erstv� zdi pr�v� postaven�ch anebo rozestav�n�ch dom� a mokr� kamenn� desky, jimi� byly dl�d�ny ulice. V takov�m sv�tle spat�ili kone�n� po dosti dlouh�m putov�n� kopec, na n�m� st�la mali�k� Libitinina svaty�ka, a pod kopcem skupinu mul� a kon�.</p><p>�Nig�e!� zavolal potichu Vinicius.</p><p>�Tady jsem, pane!� ozval se v de�ti hlas.</p><p>�V�echno p�ipraveno?�</p><p>�Ano, drah� Vinicie. Hned po setm�n� jsme byli tady. Ale schovejte se pod p�evis, jinak promoknete na k��i. Takov� bou�ka! Mysl�m, �e p�ijdou kroupy.�</p><p>Nigrovy obavy se potvrdily, proto�e za chv�li za�aly padat kroupy, zpo��tku drobn�, ale pak st�le v�t�� a hust��. Vzduch se okam�it� ochladil.</p><p>St�li pod p�evisem, chr�n�ni p�ed v�trem a ledov�mi st�elami, a rozmlouvali ztlumen�mi hlasy.</p><p>�I kdyby n�s tu n�kdo uvid�l,� �ekl Niger, �nebude n�s z ni�eho podez�rat, proto�e vypad�me jako lid�, kte�� cht�j� p�e�kat bou�ku. Ale boj�m se, aby neodlo�ili vyn�en� mrtvol na z�t�ek.�</p><p>�Krupobit� nebude trvat dlouho,� �ekl Petronius.</p><p>�Mus�me tu �ekat t�eba a� do �svitu.�</p><p>�ekali tedy, naslouchaj�ce, zda k nim nedolehnou zvuky pr�vodu. Krupobit� skute�n� ustalo, ale hned potom za�ala �um�t pr�tr�. Chv�lemi se zvedal v�tr a p�in�el od P�chnouc�ch �voz� stra�nou v�ni rozkl�daj�c�ch se t�l, kter� zahrab�vali jen nehluboko a nedbale.</p><p>Vtom �ekl Niger:</p><p>�Vid�m v mlze sv�t�lko� Jedno, dv�, t�i� Jsou to pochodn�!�</p><p>A oto�il se k sv�m lidem:</p><p>�Dejte pozor, aby muli nefrkali!�</p><p>�Jdou!� �ekl Petronius.</p><p>Sv�tla bylo vid�t st�le z�eteln�ji. Za chv�li u� rozeznali plameny pochodn�, pl�polaj�c� ve v�tru.</p><p>Niger se p�e�ehnal znamen�m k��e a za�al se modlit. Zat�m se ponur� pr�vod p�ibl�il a kone�n�, kdy� byl u Libitininy svaty�ky, zastavil se. Petronius, Vinicius a Niger se ml�ky p�itiskli ke sk�le, nech�paj�ce, co to m� znamenat. Ale nosi�i se zastavili jen proto, aby si ov�zali obli�eje a �sta hadry, maj�c�mi je chr�nit p�ed dusiv�m z�pachem, kter� byl v bl�zkosti puticul� p��mo nesnesiteln�. Pak op�t zvedli nos�tka s rakvemi a �li d�l.</p><p>Jen jedna rakev se zastavila proti svatyni.</p><p>Vinicius k n� p�isko�il a za n�m Petronius, Niger a dva britan�t� otroci s lektikou.</p><p>Ale je�t� ne� dob�hli, ozval se ve tm� Nazari�v hlas, pln� bolesti:</p><p>�Pane, p�est�hovali ji i s Ursem do Esquilinsk�ho v�zen� My neseme jin� t�lo. Odnesli ji p�ed p�lnoc텔</p><p>Petronius se vr�til dom�, zachmu�en� jako bou�e, a ani se nesna�il ut�ovat Vinicia. Ch�pal, �e je zbyte�n� d�lat si iluze o tom, �e vysvobod� Lygii z esquilinsk�ho podzem�. Tu�il, �e z Tulliana ji p�est�hovali asi proto, aby nezem�ela na hore�ku a aby se tak nevyhnula ur�en�mu j� amfite�tru. A to pr�v� byl d�kaz, �e nad n� bd� a hl�daj� ji bedliv�ji ne� ostatn�.</p><p>Petronius litoval z cel�ho srdce ji i Vinicia, ale krom� toho jej uvnit� hlodala my�lenka, �e to je poprv� v �ivot�, co se mu n�co nepoda�ilo, a �e byl poprv� v boji pora�en.</p><p>,Zd� se, �e m� Fortuna opou�t�,� �ekl si pro sebe, ,ale bohov� se m�l�, jestli�e se domn�vaj�, �e budu souhlasit s takov�m �ivotem, jak� m� nap��klad on.�</p><p>Tu pohl�dl na Vinicia, kter� na n�ho rovn� hled�l roz���en�ma o�ima.</p><p>�Co je ti? Ty m� hore�ku!� �ekl Petronius.</p><p>A Vinicius odpov�d�l jak�msi podivn�m, zlomen�m, pokorn�m hlasem nemocn�ho d�t�te:</p><p>�A j� v���m, �e On mi ji m��e vr�tit.�</p><p>Nad m�stem utichalo posledn� h�m�n� no�n� bou�ky.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 15</p></title><p>D隝, trvaj�c� t�i dny, zjev v ��m� uprost�ed l�ta neb�val�, a kroupy, padaj�c� navzdory p�irozen�mu po��dku v�c� nejen ve dne a ve�er, n�br� i v noci, p�eru�ily hry. Lid se po�al strachovat. P�edpov�dalo se, �e bude ne�roda v�na, a kdy� jednou odpoledne roztavil blesk bronzovou sochu Cere�inu na Kapitolu, byly na��zeny ob�ti v chr�mu Jovi�e Salvatora. Cere�ini kn�� roz���ili zv�st, �e hn�v boh� padl na m�sto pro p��li� pomal� vykon�v�n� trest� na k�es�anech. L�za se tedy za�ala dom�hat, aby dal�� hry byly bez ohledu na po�as� usp�eny, a cel�ho ��ma se zmocnila radost, kdy� kone�n� ohl�sili, �e po t��denn� p�est�vce ludus znovu za�ne.</p><p>Zat�m se vr�tilo i p�kn� po�as�. Amfite�tr se u� od sv�t�n� plnil tis�cov�mi davy a tak� caesar s vest�lkami a se sv�m dvorem p�i�el brzy. Hry m�ly za��t bojem k�es�an� mezi sebou. Obl�kli je proto jako gladi�tory a dali jim v�echny zbran�, kter� p��slu�ely z�pasn�k�m z povol�n� jak pro �to�n�, tak pro obrann� boj. Av�ak tu p�i�lo zklam�n�. K�es�an� poodhazovali s�t�, vidle, kop� a me�e do p�sku, a m�sto aby bojovali, za�ali se navz�jem obj�mat a povzbuzovat k vytrvalosti v muk�ch a ve smrti. To se hluboce dotklo a pobou�ilo srdce davu. Jedni jim vy��tali malomyslnost a zbab�lost, druz� tvrdili, �e se necht�j� b�t �mysln�, proto�e nen�vid� lid a proto, aby jej p�ipravili o radost, kterou lidu oby�ejn� p�sob� pohled na udatn� �iny. Kone�n�, na caesar�v rozkaz, pustili na k�es�any opravdov� gladi�tory, kte�� pobili kle��c� a nebr�n�c� se ob�ti v n�kolika okam�ic�ch.</p><p>Kdy� v�ak odklidili mrtvoly, p�estaly m�t hry povahu z�pas� a zm�nily se v dlouh� sled mytologick�ch v�jev�, kter� vymyslil s�m caesar. Lid� spat�ili Herkula, ho��c�ho plamenem na ho�e Oit�. Vinicius se zachv�l p�i pomy�len�, �e snad pro �lohu Herkula ur�ili Ursa, av�ak nep�i�la z�ejm� je�t� �ada na v�rn�ho Lygiina slu�ebn�ka, proto�e na hranici vzplanul jin� k�es�an, Viniciovi zcela nezn�m�. Zato Chil�n, kter�ho caesar necht�l zprostit povinnosti b�t p��tomen hr�m, spat�il v p��t�m obraze lidi, kter� znal. Obraz zn�zor�oval smrt Daidala a Ikara. V �loze Daidala vystupoval Euricius, sta�ec, kter� nakreslil Chil�novi p�ed �asem znamen� ryby, a v �loze Ikara jeho syn Quartus.</p><p>Oba dva k�es�any vyzvedli pomoc� d�mysln�ho za��zen� do obrovsk� v��e a odtamtud je n�hle pustili do ar�ny. Mlad� Quartus dopadl tak bl�zko caesarova p�dia, �e krev zt��snila nejen vn�j�� ozdoby, n�br� i purpurem povle�en� op�radlo. Chil�n nevid�l p�d, proto�e zav�el o�i; sly�el jen temn� �der t�la. Ale kdy� potom spat�il hned vedle sebe krev, tak tak �e podruh� neomdlel. Obrazy se st��daly rychle po sob�. Odporn� muka d�v�at hanoben�ch p�ed smrt� gladi�tory p�estrojen�mi za zv��ata vzbudila v srdc�ch l�zy nesm�rnou radost. Bylo vid�t Kybeliny a Cere�iny kn�ky, Danaidy, Dirk� a Pasifa� a kone�n� nedosp�l� d�v�ata trhan� divok�mi koni. Lid� tleskali nov�m a nov�m caesarov�m n�pad�m a caesar, py�n� na n� a pot�en potleskem, nesn�mal te� ani na chv�li smaragd z oka a pozoroval ta b�l� t�la, dr�san� �elezem, a k�e�ovit� �kub�n� ob�t�. Byly v�ak p�edv�d�ny i v�jevy z d�jin m�sta. Po d�v�atech spat�ili div�ci Mucia Scaevolu, jeho� ruka, p�iv�zan� k trojno�ce, pod n� ho�el ohe�, naplnila amfite�tr z�pachem sp�len�ho masa, ale kter�, jako skute�n� Scaevola, st�l bez jedin�ho zast�n�n�, s o�ima pozvednut�ma k nebi a s �epotem modlitby na z�ernal�ch rtech. Kdy� ho dobili a odt�hli jeho t�lo do spoliaria, n�sledovala obvykl� poledn� p�est�vka. Caesar s vest�lkami a augusti�ny opustil amfite�tr a odebral se do obrovsk�ho �arlatov�ho stanu, zvl᚝ pro n�j postaven�ho, kde bylo pro n�ho a pro hosty p�ichyst�no velkolep� prandium. Davy div�k� n�sledovaly z v�t�� ��sti jeho p��kladu, a proud�ce z amfite�tru, rozkl�daly se v malebn�ch skupink�ch v okol� stanu, nebo� cht�ly d�t odpo�inout �d�m, unaven�m dlouh�m sezen�m, a tak� poj�st pokrmy, kter� jim z caesarovy milosti otroci hojn� rozn�eli. Jen ti nejzv�dav�j�� sestoupili po opu�t�n� sv�ch m�st a� do ar�ny, dot�kali se prsty p�sku, lepkav�ho krv�, a hovo�ili jako znalci a nad�enci o tom, co se u� odehr�valo, i o tom, co m�lo je�t� p�ij�t. Brzy v�ak ode�li i tito mluvkov�, aby se neopozdili k hod�m; z�stalo tam jen n�kolik lid�, kter� tu nezdr�ela zv�davost, n�br� soucit s p��t�mi ob�mi.</p><p>Tito lid� se skryli v pr�chodech mezi sedadly anebo na ni���ch sedadlech. To u� urovnali ar�nu a za�ali v n� kopat j�my, jednu vedle druh�, v dlouh�ch �ad�ch, od jednoho okraje kruhu k druh�mu; posledn� �ada byla jen n�kolik krok� od caesarsk�ho p�dia. Zven�� sem dol�hal hluk lidsk�ch hlas�, vol�n� a potlesk, ale tady konali s hore�n�m sp�chem p��pravy k nov�mu mu�en�. Te� se otev�ela cunicula a ze v�ech otvor� vedouc�ch do ar�ny za�ali vyh�n�t skupiny k�es�an�, nah�ch a nesouc�ch na ramenou k��e. Cel� amfite�tr se jimi zahem�il. Vyb�hali starci, shrbeni pod t�hou d�ev�n�ch kl�d, vedle nich mu�i v nejlep��ch letech, �eny s rozpu�t�n�mi vlasy, jimi� se sna�ily p�ikr�t svou nahotu, je�t� nedosp�l� ho�i i docela mal� d�ti.</p><p>V�t�ina k���, stejn� tak jako ob�ti, byla ov�n�ena kv�tinami. Cirkov� z��zenci, popoh�n�j�ce ne��astn�ky karab��i, nutili je, aby kladli k��e vedle vykopan�ch jam a stav�li se p�ed n� do �ady. Tak tedy m�li zahynout ti, kter� prvn�ho dne u� nesta�ili vyhnat napospas ps�m a divok�m �elm�m. �ern� otroci se jich te� zmoc�ovali, pokl�dali ob�ti naznak na k��e a za�ali jim p�ib�jet ruce k p���n�m b�evn�m. D�lali to horliv� a rychle, aby lid, a� se po p�est�vce vr�t�, na�el u� v�echny k��e vzty�eny. Po cel�m amfite�tru se te� rozl�halo bu�en� kladiv a jeho ohlasy se ���ily po v�ech �ad�ch a dol�taly a� na prostranstv� kolem amfite�tru a pod stan, kde caesar hostil vest�lky a sv� spole�n�ky. Tam pili v�no, dob�rali si Chil�na a �eptali Vestin�m kn�k�m do u�� podivn� slov��ka, a tady, v ar�n�, to v�elo prac�, h�eby pror�ely nohy a ruce k�es�an�, sk��paly lopaty, zasyp�vaj�c� hl�nou j�my, do kter�ch zasadili k��e.</p><p>Av�ak mezi ob�mi, na kter� m�la p�ij�t �ada teprve za chv�li, byl i Crispus. Lvi ho u� nesta�ili rozs�pat, ur�ili mu tedy k��. A on, v�dycky na smrt p�ipraven�, radoval se nyn�, �e se bl�� jeho hodina. Vypadal dnes jinak, proto�e jeho vyz�bl� t�lo bylo �pln� obna�eno a m�l jen b�e�anov� v�nec kolem beder; na hlav� m�l v�nec r��ov�. Ale v o��ch mu z��ila st�le t� nezni�iteln� energie a pod v�ncem se d�vala t� p��sn� a fanatick� tv��. Ani jeho srdce se nezm�nilo, proto�e tak jako onehdy v cuniculu hrozil brat��m, za�it�m do k��� zv��at, hn�vem bo��m, tak tak� te� je k�ral, m�sto aby je t�il.</p><p>�D�kujte Spasiteli,� pravil, ��e v�m dovoluje zem��t stejnou smrt�, jakou zem�el s�m. Snad v�m za to bude odpu�t�na ��st h��ch� va�ich, ale p�esto se t�este, nebo� spravedlnosti mus� b�t u�in�no zadost a nem��e b�t stejn� odm�na pro dobr� i pro h��n�.�</p><p>A jeho slova doprov�zely �dery kladiv, jimi� otroci p�ib�jeli ruce a nohy. St�le v�ce k��� rostlo v ar�n� a Crispus, ot��eje se k t�m, kdo� je�t� st�li p�ed sv�mi k��i, pokra�oval:</p><p>�Vid�m nebe otev�en�, ale vid�m otev�enou i propast pekelnou� J� s�m nev�m, jak vy��tuji P�nu sv�j �ivot, i kdy� jsem v��il a i kdy� jsem nen�vid�l zlo. A proto se neboj�m smrti, n�br� zmrtv�chvst�n�, neboj�m se mu�en�, n�br� soudu, nebo� nastane den hn�vu��</p><p>Ale vtom se z bl�zk�ch �ad ozval jak�si klidn� a slavnostn� hlas:</p><p>�Nikoli den hn�vu, n�br� den milosrdenstv�, den spasen� a �t�st� nast�v�, nebo� j� prav�m v�m, �e Kristus v�s p�ijme, pot�� a posad� po pravici sv�. D�v��ujte, nebo� nebe otev�r� se p�ed v�mi.�</p><p>V�echny o�i se p�i t�chto slovech oto�ily k lavic�m; dokonce i ti, kdo� u� viseli na k���ch, zvedli bled�, zmu�en� hlavy a zad�vali se tam, odkud mluvil onen mu�.</p><p>A on p�istoupil a� k rouben� kolem ar�ny a za�al jim �ehnat znamen�m k��e.</p><p>Crispus vzt�hl proti n�mu ruku, jako by ho cht�l pok�rat, ale sotva spat�il jeho obli�ej, ruka mu klesla, kolena se pod n�m podlomila a rty �eptly:</p><p>�Apo�tol Pavel!�</p><p>K velik�mu �divu cirkov�ch z��zenc� v�ichni, kter� je�t� nesta�ili p�ib�t, te� poklekli a Pavel z Tarsu se oto�il ke Crispovi a �ekl:</p><p>�Crispe, nehroz jim, proto�e je�t� dnes budou s tebou v r�ji. Ty se domn�v�, �e mohou b�t zatraceni?</p><p>Kdo je v�ak zatrat�? Snad B�h, kter� za n� dal Syna sv�ho? Snad Kristus, kter� zem�el za jejich spasen�, tak jako oni um�raj� v jeho jm�nu? A jak by mohl zatratit ten, jen� miluje? Kdo bude �alovat na vyvolen� bo��? Kdo nazve tuto krev prokletou?�</p><p>�Pane, nen�vid�l jsem zlo.� odpov�d�l star� kn�z.</p><p>�Kristus u�il je�t� v�ce ne� nen�vid�t zlo, milovat lidi, nebo� jeho u�en� je l�ska, a nikoli nen�vist.�</p><p>�Zh�e�il jsem v hodin� smrti,� odpov�d�l Crispus.</p><p>A za�al se b�t v prsa.</p><p>Vtom p�istoupil k apo�tolovi z��zenec maj�c� na starosti lavice a ot�zal se:</p><p>�Kdo jsi, �e promlouv� k odsouzen�m?�</p><p>���msk� ob�an,� odv�til klidn� Pavel.</p><p>Pak se oto�il ke Crispovi a �ekl:</p><p>�D�v��uj, nebo� toto jest den milosti, a um�rej v pokoji, slu�ebn��e bo��.�</p><p>Vtom p�istoupili ke Crispovi dva �erno�i, cht�j�ce ho polo�it na k��, ale on se je�t� jednou rozhl�dl kolem a zvolal:</p><p>�Brat�i m�, modlete se za mne!�</p><p>Z obli�eje mu zmizela obvykl� p��snost; v kamenn�ch rysech se objevil v�raz klidu a m�rnosti. S�m rozt�hl ruce pod�l b�even k��e, aby otrok�m usnadnil pr�ci, a d�vaje se p��mo k obloze, za�al se vroucn� modlit. Zd�lo se, �e nic nec�t�, proto�e kdy� mu h�eby prob�jely ruce, ne�kubl jeho t�lem sebemen�� z�chv�v a ani v obli�eji se neobjevila ani jedna bolestn� vr�ska. Modlil se, kdy� mu p�ib�jeli nohy, modlil se, kdy� stav�li k�� a udus�vali hl�nu kolem. Teprve kdy� davy za�aly se sm�chem a s k�ikem plnit amfite�tr, svra�til sta�ec pon�kud obo��, jako by se hn�val, �e mu pohansk� lid ru�� klid a pokoj sladk� smrti.</p><p>Je�t� p�edt�m v�ak postavili v�echny k��e, tak�e v ar�n� vyrostl �pln� les k���, na nich� viseli lid�. Na b�evna k��� a na hlavy mu�edn�k� padala slune�n� z��e a na ar�nu tlust� st�ny, tvo��c� �ern� spletit� m��ov�, j�m� prosv�tal �lut� p�sek. Byla to pod�van�, v n� byl pro lidi hlavn� po�itek v tom, �e se mohli d�vat na pozvoln� um�r�n� lid�. Dosud v�ak nikdy nevid�li takov� les k���. Ar�na byla jimi pos�zena tak hust�, �e z��zenci se mezi nimi prod�rali jen s n�mahou. Na vn�j��m obvodu visely v�t�inou �eny, ale Crispa, jako p�edstaven�ho, postavili p��mo p�ed caesarovo p�dium. Visel na obrovsk�m k��i, ov�n�en�m dole vinnou r�vou. ��dn� ob� dosud neskonala, ale n�kte�� z t�ch, kter� p�ibili mezi prvn�mi, poomdl�vali. Nikdo nest�nal ani nevolal o slitov�n�. N�kte�� viseli, hlavy polo�eny na ramenou nebo sv�eny na prsa, jako by spali.</p><p>N�kte�� vypadali, jako by upadli v zamy�len�, jin� hled�li je�t� k nebi a pohybovali potichu rty. V tom stra�n�m lese k���, v t�ch rozpjat�ch t�lech, v tom ml�en� v�ech ob�t� bylo v�ak n�co zlov�stn�ho. Lid�, kte�� syti a rozveseleni po hostin� vch�zeli s k�ikem do cirku, zmlkli, jsouce na rozpac�ch, na kter� t�lo up��t pohled a co si myslit. Nahota rozpjat�ch �ensk�ch postav p�estala dr�dit jejich smysly. Neuzav�rali ani obvykl� s�zky o to, kdo d��v skon�, jak to d�l�vali, kdy� bylo v ar�n� m�n� odsouzenc�. Zd�lo se, �e i caesar se nud�, proto�e odvr�til hlavu a upravoval si leniv�m pohybem ��tek na krku, tv��e se p�i tom unud�n� a ospale.</p><p>Crispus, kter� visel proti n�mu a kter� m�l je�t� p�ed chv�l� o�i zav�eny, jako by omdlel anebo um�ral, nyn� je otev�el a up�el je na caesara.</p><p>V jeho obli�eji byl op�t ten ne�prosn� v�raz a o�i mu zaho�ely takov�m ohn�m, �e si augusti�ni po�ali mezi sebou �eptat a ukazovat si ho prstem. Kone�n� si ho v�iml i s�m caesar a zvedl leniv� smaragd k oku.</p><p>Nastalo naprost� ticho. O�i div�k� byly up�eny na Crispa, kter� se sna�il pohnout pravou rukou, jako by ji cht�l odtrhnout od b�evna.</p><p>Po chv�li se mu vzedmula hru�, �ebra mu vystoupila a on zvolal:</p><p>�Matkovrahu! B�da ti!�</p><p>Augusti�ni, usly�ev�e smrtelnou ur�ku p�na sv�ta, ur�ku vyslovenou p�ed tis�cihlav�mi z�stupy, neodva�ovali se ani d�chat. Chil�n strnul. Caesar sebou �kubl a smaragd mu vypadl z prst�.</p><p>Lid rovn� zatajil dech v prsou. A Crisp�v hlas se rozl�hal amfite�trem st�le mohutn�ji:</p><p>�B�da ti, vrahu sv� �eny a sv�ho bratra, b�da ti, antikriste! Propast se rozev�r� pod tebou, smrt vztahuje po tob� ruce a hrob tv�j �ek�. B�da ti, �iv� mrtvolo, nebo� zem�e� v hr�ze a zatracen bude� nav�ky!�</p><p>A nemoha odtrhnout p�ibitou ruku od b�evna, stra�n� rozpjat�, hrozn�, za�iva je�t� podoben kostlivci, ne�prosn� jako osud, pot��sal b�lou bradou nad Neronov�m p�diem, rozt��saje pohybem hlavy r��ov� l�stky z v�nce, kter� mu na ni dali.</p><p>�B�da ti, vrahu! M�ra tv� je dovr�ena a �as tv�j se bl��!�</p><p>Tu se je�t� jednou vypjal, tak�e se chv�li zd�lo, �e odtrhne ruku od k��e a vzt�hne ji hroziv� proti caesarovi, av�ak pojednou se jeho vyhubl� pa�e prodlou�ily je�t� v�ce, t�lo se svezlo n�e, hlava mu klesla na prsa a on skonal.</p><p>A v��n�m sp�nkem za�aly us�nat i dal�� slab�� ob�ti v k��ov�m lese.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 16</p></title><p>�Pane,� hovo�il Chil�n, �mo�e je te� jako olej a vlny jako by spaly� Je�me do Achaje. Tam t� �ek� sl�va hodn� Apoll�na, tam t� �ekaj� v�nce, triumfy, tam t� budou lid� zbo��ovat a bohov� t� p�ijmou jako sob� rovn�ho hosta, kde�to tady, pane��</p><p>A odml�el se, proto�e spodn� ret se mu za�al t��st tak siln�, �e se jeho slova zm�nila v nesrozumiteln� zvuky.</p><p>�Pojedeme, a� skon�� hry,� odpov�d�l Nero. �V�m, �e i tak u� n�kte�� naz�vaj� k�es�any innoxia corpora, a kdybych odjel, za�ali by to ��kat v�ichni. �eho se vlastn� boj�, ty ztrouchniv�l� bedlo?�</p><p>Po t�chto slovech svra�til obo��, ale zahled�l se t�zav� na Chil�na, jako by od n�ho o�ek�val vysv�tlen�, proto�e sv�j klid jen p�edst�ral. Na posledn�m p�edstaven� se s�m polekal Crispov�ch slov, a kdy� se pak vr�til dom�, nemohl vztekem, studem, ale tak� strachem usnout. Vtom se pov�r�iv� Vestinus, kter� poslouchal ml�ky jejich rozhovor, znenad�n� rozhl�dl a �ekl tajemn�m hlasem:</p><p>�Pane, poslechni toho starce. V t�ch k�es�anech je n�co podivn�ho� Jejich b�h jim d�v� lehkou smrt, ale m��e to b�t mstiv� b�h.�</p><p>Nero na to sp�n� odpov�d�l:</p><p>�J� jsem hry neuspo��dal. To Tigellinus.�</p><p>�Spr�vn�! J�!� odpov�d�l Tigellinus, kter� sly�el caesarovu odpov��. �To j�! A houby si d�l�m ze v�ech k�es�ansk�ch boh�! Vestinus, pane, je m�chu�ina, nafoukl� pov�rami, a tenhleten udatn� �ek je schopen zem��t strachem p�i pohledu na na�ep��enou kvo�nu, kter� br�n� ku�ata.�</p><p>�Nu�e dobr�,� �ekl Nero, �ale od nyn�j�ka dej k�es�an�m vy�ez�vat jazyky anebo ucp�vat �sta.�</p><p>�Ucpe jim je ohe�, bo�sk�!�</p><p>�B�da mi!� zast�nal Chil�n.</p><p>Av�ak caesar, jemu� dodala odvahy drz� Tigellinova sebejistota, se rozesm�l a �ekl, ukazuje na star�ho �eka:</p><p>�Pohle�te, jak vypad� ten Achill�v potomek!�</p><p>A skute�n�, Chil�n vypadal stra�n�. Zbytky vlas� na hlav� mu zb�lely docela, v obli�eji mu ztuhl v�raz jak�hosi nesm�rn�ho neklidu, �zkosti a zdrcenosti.</p><p>Chv�lemi vypadal jako om�men� a nap�l smysl� zbaven�. �asto neodpov�dal na ot�zky, n�kdy se ho zase zmoc�oval hn�v a st�val se pak tak drz�, �e ho augusti�ni nech�vali rad�ji na pokoji.</p><p>Takov� chv�le p�i�la na� i te�.</p><p>�D�lejte si se mnou co chcete, ale j� na hry u� v�ckr�t nep�jdu!� zvolal zoufale, lusknuv prsty.</p><p>Nero se na n�j na okam�ik zahled�l a pak �ekl Tigellinovi:</p><p>�Postar� se, aby v zahrad�ch byl ten stoik v m� bl�zkosti. Chci vid�t, jak na n�j zap�sob� na�e pochodn�.�</p><p>Chil�n se v�ak p�ece jen polekal vyhr��ky, oz�vaj�c� se v caesarov� hlase.</p><p>�Pane,� �ekl, �neuvid�m nic, proto�e v noci nevid�m.�</p><p>Ale caesar odpov�d�l se stra�n�m �sm�vem:</p><p>�Noc bude jasn� jako den.�</p><p>Pak se oto�il k ostatn�m augusti�n�m a za�al s nimi mluvit o dostiz�ch, kter� hodlal uspo��dat ke konci her.</p><p>K Chil�novi p�istoupil Petronius, dloubl ho do ramene a �ekl:</p><p>�Nepov�dal jsem ti to? Nevydr��.�</p><p>A Chil�n odpov�d�l:</p><p>�Zpiju se��</p><p>A vzt�hl t�esouc� se ruku po krat�ru s v�nem, ale nebyl s to don�st jej ke rt�m. Kdy� to vid�l Vestinus, vzal mu n�dobu z ruky, p�isedl si docela bl�zko k n�mu a zeptal se se zv�dav�m a z�rove� ustra�en�m v�razem:</p><p>�Pron�sleduj� t� f�rie? Co?�</p><p>Sta�ec na� chv�li hled�l s otev�en�mi �sty, jako by nech�pal ot�zku, a za�al m�ourat o�ima.</p><p>Vestinus opakoval ot�zku:</p><p>�Pron�sleduj� t� f�rie?�</p><p>�Ne,� odpov�d�l Chil�n, �ale p�ede mnou je noc.�</p><p>�Jak to noc? K� se bohov� smiluj� nad tebou! Jak to noc?�</p><p>�Stra�n� a neproniknuteln� noc, v n� se n�co h�be a n�co se ke mn� bl��. Ale j� nev�m, co je to, a boj�m se.�</p><p>�V�dycky jsem byl p�esv�d�en, �e jsou to �arod�ji.</p><p>Nezd�v� se ti n�co?�</p><p>�Ne, proto�e nesp�v�m. Netu�il jsem, �e je tak potrestaj�.�</p><p>�Je ti jich l�to?�</p><p>�Pro� prol�v�te tolik krve? Sly�el jsi, co mluvil ten �lov�k z k��e? B�da n�m!�</p><p>�Sly�el jsem to,� odpov�d�l ti�e Vestinus. �Ale jsou to �h��i.�</p><p>�To nen� pravda!�</p><p>�A nep��tel� lidstva!�</p><p>�To nen� pravda!�</p><p>�A travi�i studn�!�</p><p>�To nen� pravda!�</p><p>�A vrazi d�t텔</p><p>�To nen� pravda!�</p><p>�Co�e?� ot�zal se u�asle Vestinus. �Ty s�m jsi to p�ece tvrdil a vydal jsi je do Tigellinov�ch rukou.�</p><p>�A pr�v� proto m� obklopila noc a smrt kr��� ke mn� N�kdy se mi zd�, �e jsem u� zem�el a vy tak�.�</p><p>�Ne! To um�raj� oni, my �ijeme. Ale pov�z mi: co oni vid�, kdy� um�raj�?�</p><p>�Krista��</p><p>�To je jejich b�h? A je to mocn� b�h?�</p><p>Av�ak Chil�n odpov�d�l rovn� ot�zkou:</p><p>�Jak� to pochodn� maj� ho�et v zahrad�ch? Sly�el jsi, co ��kal caesar?�</p><p>�Sly�el a v�m to. Takov�m odsouzenc�m se ��k� sarmenticii a semaxii� Oblekou je do tunik bolesti nas�kl�ch prysky�ic�, p�iv�ou je ke sloup�m a zap�l� Jen aby ten jejich b�h neseslal na m�sto n�jakou pohromu� Semaxii! To je hrozn� trest.�</p><p>�To je mi milej��, nepote�e aspo� krev,� odpov�d�l Chil�n. ��ekni otrok�m, aby mi podali k �st�m krat�r.</p><p>Chci p�t, ale rozl�v�m v�no, proto�e ruka se mi st���m t�ese��</p><p>Tak� ostatn� hovo�ili celou tu dobu o k�es�anech.</p><p>Star� Domitius Afer si je dob�ral.</p><p>�Je jich takov� spousta,� pravil, ��e by mohli rozpoutat ob�anskou v�lku. A vzpom�n�te si, jak jsme se ob�vali, �e se budou br�nit? A oni zat�m um�raj� jako ovce.�</p><p>�Mohli by to zkusit jinak!� �ekl Tigellinus.</p><p>Na to se ozval Petronius:</p><p>�M�l�te se. Oni se br�n�.�</p><p>�A jakpak?�</p><p>�Trp�livost�.�</p><p>�To je vskutku nov� zp�sob.�</p><p>�Ov�em. Ale m��ete snad o nich ��ci, �e um�raj� stejn� jako sprost� zlo�inci? Ne! Oni um�raj� tak, jako by zlo�inci byli ti, kdo� je k smrti odsuzuj�, to znamen� my a v�echen ��msk� lid.�</p><p>�Takov� �v�sty!� zvolal Tigellinus.</p><p>�Hic Abdera!� odpov�d�l Petronius.</p><p>Av�ak ostatn� zarazila p�il�havost jeho �vah. D�vali se jeden na druh�ho a pravili:</p><p>�Pravda! Na jejich smrti je n�co jin�ho a zvl�tn�ho.�</p><p>�Pov�d�m v�m, �e vid� sv�ho boha!� ozval se ze strany Vestinus.</p><p>A tu se n�kolik augusti�n� oto�ilo k Chil�novi:</p><p>�Hej, starochu, ty je dob�e zn�. Pov�z n�m, co vlastn� vid�.�</p><p>A �ek vyplivl v�no na tuniku a odpov�d�l:</p><p>�Zmrtv�chvst�n�!�</p><p>A rozt��sl se tak, �e host� sed�c� pobl� propukli v hlasit� sm�ch.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 17</p></title><p>Ji� n�kolik dn� tr�vil Vinicius noci mimo d�m. Petroniovi napadlo, zda snad op�t nevymyslel n�jak� nov� pl�n a zda neusiluje o Lygiino vysvobozen� z Esquilinsk�ho v�zen�. Necht�l se ho v�ak na nic vypt�vat, aby nep�inesl jeho pr�ci ne�t�st�. Tento vyt��ben� skeptik se stal tak� do ur�it� m�ry pov�r�iv�, �i sp�e od onoho dne, kdy se mu nepoda�ilo vysvobodit d�v�e z mamertinsk�ho podzem�, p�estal v��it ve svou ��astnou hv�zdu.</p><p>Nepo��tal ostatn� ani te� s t�m, �e by Viniciovo �sil� mohlo m�t kladn� v�sledek. Esquilinsk� v�zen�, z��zen� narychlo ze sklep� obytn�ch dom�, kter� byly zbo�eny, aby se zastavil po��r, nebylo sice tak stra�n� jako star� Tullianum nedaleko Kapitolu, ale zato bylo stokr�t bedliv�ji hl�d�no. Petronius ch�pal velmi dob�e, �e tam Lygii p�est�hovali jen proto, aby nezem�ela a nevyhnula se tak amfite�tru, a proto se snadno dovt�pil, �e pr�v� proto ji tam asi hl�daj� jako oko v hlav�.</p><p>�Caesar s Tigellinem,� ��kal si, �ji z�ejm� p�edur�ili k n�jak� zvl�tn� pod�van�, stra�n�j��, ne� byly dosavadn�, a Vinicius sp�e s�m zahyne, ale Lygii asi neosvobod�.�</p><p>Av�ak i Vinicius ztratil ve�kerou nad�ji na jej� osvobozen�. Te� ji m��e zachr�nit u� jen Kristus. Mlad�mu tribunovi �lo u� jen o to, aby se s n� mohl ve v�zen� v�dat.</p><p>Dlouho mu nedovolovala sp�t my�lenka, �e Nazarius se p�ece dostal do Mamertinsk�ho v�zen� jako n�den�k na vyn�en� mrtvol. Rozhodl se tedy, �e i on se pokus� o tuto cestu.</p><p>Spr�vce P�chnouc�ch �voz�, podplacen� obrovskou ��stkou, ho nakonec p�ece jen p�ijal mezi svou �ele�, kterou pos�lal ka�d� den pro mrtvoly do v�zen�.</p><p>Nebezpe��, �e by n�kdo mohl Vinicia poznat, bylo skute�n� nepatrn�. Chr�nily p�ed n�m noc, �at otroka a nedostate�n� osv�tlen� ve v�zen�ch. Komu mohlo ostatn� napadnout, �e by patricius, konsul�v vnuk a syn, mohl b�t mezi hrobn�kovou chasou, vystavenou v�par�m v�zen� a P�chnouc�ch �voz�, a �e by d�lal pr�ci, k n� nutilo lidi jen otroctv� anebo nejhor�� nouze.</p><p>Vinicius v�ak, kdy� se p�ibl�il vytou�en� ve�er, op�sal si s radost� boky a ov�zal hlavu hadrem namo�en�m v terpent�nu a s bu��c�m srdcem se vydal se skupinou ostatn�ch nosi�� na Esquilinus.</p><p>Praetori�nsk� str�e jim ned�laly pot�e, v�ichni toti� m�li p��slu�n� tessery, kter� centurio kontroloval p�i sv�tle lucerny. Po chv�li se velk� �elezn� dve�e p�ed nimi otev�ely a oni vstoupili dovnit�.</p><p>Vinicius spat�il p�ed sebou prostorn� klenut� sklep, z n�ho� se �lo do cel� �ady dal��ch m�stnost�.</p><p>Mdl� sv�tlo kah�nk� osv�tlovalo vnit�ek pln� lid�.</p><p>N�kte�� le�eli u st�n. Spali�� anebo mo�n� i zem�eli.</p><p>Jin� st�li uprost�ed kolem velik� n�doby s vodou, z n� pili jako lid� stravovan� hore�kou, jin� zase sed�li na zemi, lokty op�eni o kolena a hlavy v dlan�ch, a tu a tam spaly d�ti, p�ivinut� k matk�m. Kolem bylo sly�et st�n�n� a hlasit�, zrychlen� oddechov�n� nemocn�ch, pl��, �eptan� modlitby, tlumen� zp�v p�sn� a kletby dozorc�. V podzem� panoval mrtvoln� z�pach a lid� tam byli st�sn�ni. V tmav�ch hlubin�ch se hem�ily temn� postavy, kde�to v pop�ed� bylo ve sv�tle mihotav�ch plam�nk� vid�t bled�, ustra�en�, vpadl� a vyhladov�l� tv��e s o�ima pohasl�ma nebo planouc�ma hore�kou, se zsinal�mi rty, se stru�kami potu na �elech a se slepen�mi vlasy. V koutech hlasit� blouznili nemocn�, jin� volali o vodu, jin� se zase do�adovali, aby je vedli na smrt. Ale p�esto to bylo v�zen� m�n� hrozn� ne� star� Tullianum. Pod Viniciem se p�i tomto pohledu za�aly podlamovat nohy a v prsou c�til nedostatek vzduchu. P�i pomy�len�, �e se Lygie nach�z� v t�to b�d� a hr�ze, vst�valy mu vlasy na hlav� a v hrudi odum�el zoufal� v�k�ik. Amfite�tr, tes�ky divok�ch �elem, k��e, to v�e bylo lep�� ne� toto stra�n� podzem�, pln� mrtvoln�ho z�pachu, kde prosebn� lidsk� hlasy volaly neust�le ze v�ech kout�:</p><p>�Ve�te n�s na smrt!�</p><p>Vinicius za�al nehty do dlan�, proto�e c�til, �e sl�bne a �e ho opou�t�j� smysly. V�e, co dosud zakusil, v�echna l�ska i bolest, zm�nilo se v n�m v jedinou touhu po smrti.</p><p>Vtom se vedle n�ho ozval hlas spr�vce P�chnouc�ch �voz�:</p><p>�A kolik m�te dneska mrtv�ch?�</p><p>�Asi tak tucet,� odpov�d�l v�ze�sk� dozorce, �ale do r�na jich bude v�ce, proto�e tam u st�ny n�kte�� dod�l�vaj�.�</p><p>A za�al si st�ovat na �eny, kter� pr� skr�vaj� mrtv� d�ti, aby je m�ly co nejd�le u sebe a nemusily je pokud mo�no d�vat do P�chnouc�ch �voz�. Hledaj� mrtvoly teprve podle z�pachu a t�m se vzduch, kter� je u� beztak stra�n�, kaz� je�t� v�ce.</p><p>�Rad�ji bych byl otrokem ve venkovsk�m ergastulu,� �ekl, �ne� tady hl�dat ty psy, hnij�c� za�iva.�</p><p>Spr�vce �voz� ho ut�oval a tvrdil, �e jeho slu�ba nen� o nic snaz��. Vinicius za�al zat�m u� zase vn�mat skute�nost a rozhl�el se po podzem�. Marn� v�ak hledal o�ima Lygii a uva�oval u� o tom, �e ji t�eba u� nemus� v�bec spat�it �ivou. Sklep� tu bylo t�m�� dvacet. Byly spojeny �erstv� prora�en�mi pr�chody. Hroba�ovi pomocn�ci chodili v�ak jen do t�ch, odkud bylo t�eba odn�et mrtvoly, a tak se ho zmocnil strach, �e v�echno jeho �sil� nebude nakonec k ni�emu.</p><p>Na�t�st� mu pomohl jeho zam�stnavatel.</p><p>�T�la se musej� vyn�et hned,� �ekl, �proto�e n�kaza se nejv�ce ���� pr�v� mrtvolami. Jinak pom�ete i vy i v�z�ov�.�</p><p>�Na v�echny sklepy je n�s deset,� odpov�d�l dozorce, �a mus�me p�ece tak� n�kdy sp�t.�</p><p>�Nech�m ti tu tedy �ty�i sv� lidi, kte�� budou v noci chodit po sklepech a d�vat se, zda n�kdo nezem�el.�</p><p>�Jestli�e to ud�l�, z�tra to zapijeme. Ka�dou mrtvolu a� zanesou ke zkou�ce, proto�e p�i�ly pokyny, aby se mrtv�m probod�valo hrdlo. A potom hned s nimi do P�chnouc�ch �voz�!�</p><p>�Dobr�, ale zapijeme to!� ozval se dozorce.</p><p>Potom ur�il �ty�i lidi, mezi nimi i Vinicia, a s ostatn�mi za�al ukl�dat mrtvoly na nos�tka.</p><p>Vinicius si oddychl. Byl si te� aspo� jist t�m, �e te� Lygii najde.</p><p>Nap�ed se dal do pe�liv� prohl�dky prvn�ho sklepa. Nahl�dl do v�ech tmav�ch kout�, kam se t�m�� nedostalo sv�tlo kah�nku, prohl�dl si postavy sp�c� u zd� pod plachtami, prohl�dl si nejt잚� nemocn�, kter� odt�hli do zvl�tn�ho kouta, ale Lygii nemohl nikde naj�t. Tak� v druh�m a t�et�m sklep� bylo jeho p�tr�n� bezv�sledn�.</p><p>Noc zat�m pokro�ila a t�la u� poodn�eli. Dozorci si polehali do chodeb spojuj�c�ch sklepy a usnuli, d�ti, unaven� pl��em, utichly a v podzem� bylo sly�et jen dech unaven�ch prsou a tu a tam je�t� �epot modlitby.</p><p>Vinicius vstoupil s kahanem do �tvrt�ho sklepa, kter� byl zna�n� men��, a zvednuv sv�tlo nad hlavu, za�al se po n�m rozhl�et.</p><p>A pojednou se zachv�l. Zd�lo se mu toti�, �e pod zam��ovan�m otvorem ve zdi vid� obrovskou Ursovu postavu.</p><p>Sfoukl okam�it� kahan, p�istoupil k n�mu a zeptal se:</p><p>�Urse, jsi to ty?�</p><p>Obr oto�il hlavu:</p><p>�Kdo jsi?�</p><p>�Nepozn�v� m�?� zeptal se mlad� mu�.</p><p>�Zhasil jsi kahan, jak t� tedy mohu poznat?�</p><p>Av�ak Vinicius spat�il v t�m� okam�iku Lygii, kter� le�ela u zdi na pl�ti, ne�ekl tedy u� ani slova a poklekl k n�.</p><p>Ursus jej u� poznal a �ekl:</p><p>�Sl�va Kristovi! Ale nebu� ji, pane.�</p><p>Vinicius, kle�e nad n�, hled�l do jej� tv��e o�ima zalit�ma slzami. P�es to, �e byla tma, rozezn�val jej� obli�ej, kter� se mu zd�l b�l� jako alabastr, i jej� vyhubl� pa�e. A p�i tomto pohledu se ho zmocnila l�ska podobaj�c� se dr�sav� bolesti, l�ska ot��saj�c� do hloubi jeho nitrem, z�rove� v�ak tak pln� soucitu, �cty a zbo��ov�n�, �e padl na tv�� a za�al k �st�m tisknout lem pl�t�, na n�m� odpo��vala tato nade v�e mu drah� hlava. Ursus hled�l na� dlouho ml�ky, kone�n� ho v�ak zatahal za tuniku:</p><p>�Pane,� zeptal se, �jak jsi se sem dostal? P�ich�z� ji zachr�nit?�</p><p>Vinicius se zvedl a je�t� chv�li bojoval s dojet�m.</p><p>�Pov�z mi, jak!� �ekl.</p><p>�Domn�val jsem se, �e to bude� v�d�t ty, pane.</p><p>Mn� napadl jen jeden zp�sob��</p><p>A pohl�dl k zam��ovan�mu otvoru. Potom �ekl, jako by odpov�dal s�m sob�:</p><p>�Jen�e tam jsou voj�ci��</p><p>�Setnina praetori�n�,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>�Neprojdeme tedy!�</p><p>�Ne.�</p><p>Lyg si p�et�el dlan� �elo a zeptal se podruh�:</p><p>�Jak jsi se sem dostal?�</p><p>�M�m tesseru od spr�vce P�chnouc�ch �voz���</p><p>A pojednou se odml�el, jako by mu hlavou bleskla n�jak� my�lenka.</p><p>�Pro muka Spasitelova!� rozhovo�il se te� p�ekotn�. �J� tu z�stanu, a ona a� si vezme mou tesseru, a� si zabal� hlavu do c�r��� a odejde. Mezi hroba�ov�mi otroky je n�kolik nedorostl�ch mlad�k�, praetori�ni ji tedy nepoznaj�, a jakmile se jednou dostane do Petroniova domu, ten ji u� zachr�n�!�</p><p>Av�ak Lyg sv�sil hlavu na prsa a odpov�d�l:</p><p>�Ona by s t�m nesouhlasila, proto�e t� miluje.</p><p>A potom�� je nemocna a neudr�� se na nohou.�</p><p>A po chv�li dodal:</p><p>�Jestli�e jste ji nemohli z v�zen� vysvobodit vy dva, ty, pane, a urozen� Petronius, kdo ji pak m��e zachr�nit?�</p><p>�Jenom Kristus!�</p><p>A oba umlkli. Lyg uva�oval ve sv� prost� hlav�:</p><p>�Kristus by p�ece mohl zachr�nit v�echny, jestli�e to v�ak ned�l�, pak to znamen�, �e nade�el �as mu�en� a smrti.� A nic proti n� nenam�tal, pokud �lo o n�ho, ale z hloubi du�e litoval to d�t�, kter� vyrostlo na jeho rukou a kter� miloval v�c ne� �ivot.</p><p>Vinicius poklekl op�t k Lygii. Zam��ovan�m oknem se do v�zen� vkr�daly paprsky m�s��n�ho sv�tla a osv�tlily ji l�pe ne� jedin� kah�nek, kter� je�t� blikal nade dve�mi.</p><p>Vtom otev�ela Lygie o�i, polo�ila sv� rozp�len� dlan� na Viniciovy ruce a �ekla:</p><p>�Vid�m t젖 a v�d�la jsem, �e p�ijde�.�</p><p>Vinicius se vrhl k jej�m ruk�m, p�ikl�dal si je na �elo a na srdce, pak ji trochu nadzvedl z l��ka a op�el si ji o prsa.</p><p>�P�i�el jsem, m� nejmilej��,� �ekl. �K� t� Kristus chr�n� a zachr�n�, Lygie moje milovan�!�</p><p>A nebyl v�ce mocen slova, nebo� srdce v hrudi mu za�alo �p�t bolest� a l�skou�� a on necht�l p�ed n� prozradit svou bolest.</p><p>�Jsem nemocna, Marku,� odpov�d�la Lygie, �a mus�m zem��t, a� u� v ar�n�, nebo tady ve v�zen� Ale modlila jsem se, abych t� je�t� p�edt�m mohla spat�it.</p><p>A ty jsi p�i�el�� Kristus m� vysly�el!�</p><p>A kdy� se je�t� ani te� nezmohl na slova a jen ji tiskl k hrudi, pokra�ovala:</p><p>�V�dala jsem t� oknem Tulliana�� a v�d�la jsem, �e jsi cht�l p�ij�t. A te� mi dal Spasitel chvilku jasn�ho v�dom�, abychom se mohli rozlou�it. J� u� odch�z�m k n�mu, Marku, ale m�m t� r�da a budu t� m�t r�da st�le.�</p><p>Vinicius se p�emohl, utlumil v sob� bolest a rozhovo�il se, sna�e se, aby jeho hlas byl klidn�:</p><p>�Ne, m� mil�. Nezem�e�. Apo�tol mi �ekl, abych v��il, a sl�bil, �e se bude za tebe modlit. A on p�ece znal Krista, Kristus ho m�l r�d a neodm�tne ho� Kdybys m�la zem��t, Petr by mi ne�ekl, abych doufal. On mi v�ak pov�d�l: ,Doufej!� Ne, Lygie! Kristus se nade mnou slituje� On nechce tvou smrt. Nedopust� ji�</p><p>P��sah�m ti p�i Spasitelovu jm�nu, �e se Petr za tebe modl�!�</p><p>Nastalo ticho. Jedin� kah�nek, vis�c� nade dve�mi, zhasl, zato v�ak m�s��n� sv�tlo proudilo cel�m otvorem. V prot�j��m Kout� sklepa zaplakalo d�t�, ale op�t utichlo. Zven�� se oz�valy jen hlasy praetori�n�, kte��, jsouce po slu�b�, hr�li u zdi �scriptae duodecim�.</p><p>�Marku,� odpov�d�la Lygie, �Kristus s�m prosil Otce: ,Odejmi ode mne tento ho�k� kalich!� a p�ece ho vypr�zdnil. Kristus s�m zem�el na k��i a te� pro n�j hynou tis�ce, pro� by tedy m�l u�et�it mne jedinou?</p><p>Kdopak j� jsem, Marku? Sly�ela jsem, jak Petr ��kal, �e i on zem�e mu�ednickou smrt�, a kdo jsem proti n�mu j�? Kdy� k n�m p�i�li praetori�ni, b�la jsem se smrti a mu�en�, ale te� se u� neboj�m. Pod�vej, jak stra�n� je to v�zen�, ale j� kr���m do nebe. Jen pomysli: tady je caesar, ale tam je Spasitel, dobr� a milostiv�.</p><p>A nen� tam smrt. Ty m� m� r�d, pomysli tedy, jak budu ��astna. Marku mil�, pomysli, �e ty tam p�ijde� za mnou!�</p><p>Tady se odml�ela, aby nabrala dech do sv�ch nemocn�ch prsou, pak si zvedla jeho ruku ke rt�m a �ekla:</p><p>�Marku?�</p><p>�Copak, m� mil�?�</p><p>�Nepla� pro mne a pamatuj, �e tam p�ijde� za mnou. Ne�ila jsem dlouho, ale B�h mi dal tvou du�i.</p><p>Chci tedy ��ci Kristovi, �e i kdy� jsem zem�ela, i kdy� ses d�val na mou smrt, i kdy� jsi tady z�stal v bolesti, nerouhal ses proti jeho v�li a st�le ho miluje�. A vi�, ty ho bude� milovat a bude� trp�liv� sn�et mou smrt?</p><p>Proto�e on n�s pak spoj� a j� t� miluji a chci b�t s tebou��</p><p>Op�t j� do�el dech, a tak skon�ila sotva sly�iteln�m hlasem:</p><p>�Slib mi to, Marku!�</p><p>Vinicius ji objal t�esouc�ma se rukama a odpov�d�l:</p><p>�P�i tv� svat� hlav젖 slibuji!��</p><p>A tu se jej� obli�ej ve smutn�m m�s��n�m sv�tle rozjasnil. Je�t� jednou zvedla ke rt�m jeho ruku a za�eptala:</p><p>�Jsem tv� �ena!�</p><p>Mezi praetori�ny, hraj�c�mi za zd� �scriptae duodecim�, vznikla hlasit�j�� h�dka, ale ti dva zapomn�li na v�zen�, na str�e, na cel� sv�t, a c�t�ce v sob� navz�jem and�lsk� du�e, za�ali se modlit.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 18</p></title><p>T�i dny�� anebo sp�e t�i noci nekalilo jim nic jejich klid. Kdy� ve v�zen� skon�ila ka�dodenn� pr�ce, toti� odd�lov�n� mrtv�ch od �iv�ch a t�ce nemocn�ch od zdrav�j��ch, a kdy� se unaven� dozorci ulo�ili v chodb�ch k sp�nku, p�ich�zel Vinicius do podzemn� m�stnosti, v n� byla Lygie, a z�st�val tam tak dlouho, dokud se v m��ov� okna neobjevil �svit. Lygie mu polo�ila hlavu na prsa a hovo�ili pak potichu o l�sce a smrti. Ani� si to uv�domovali, oba se ve sv�ch my�lenk�ch a rozmluv�ch, ba i v touh�ch a nad�j�ch vzdalovali st�le v�ce od �ivota, p�est�vali jej jakoby vn�mat. Oba se podobali lidem, kte�� odrazili od pevniny, nevid� u� b�eh a hrou�� se pomalu do nekone�na. Oba se pozvolna m�nili ve dv� smutn� du�e, zamilovan� do sebe a do Krista a p�ipraven� odlet�t. Jen tu a tam se je�t� ve Viniciov� srdci vzepjala n�hl� bolest jako vich�ice, n�kdy bleskla jako blesk nad�je, zrodiv�� se z l�sky a z v�ry v milosrdenstv� uk�i�ovan�ho Boha, ale i on se ka�d�m dnem v�ce odpout�val od sv�ta a odd�val se smrti. R�no, kdy� vych�zel z v�zen�, hled�val na sv�t, na m�sto, na sv� zn�m� a na �ivotn� ud�losti jako ve snu. V�echno se mu zd�lo ciz�, vzd�len�, marn� a miziv�. P�estal se dokonce d�sit hr�z mu�en�, m�l toti� pocit, �e je to v�c, kterou m��e �lov�k proj�t jakoby v zamy�len�, s o�ima up�en�ma na n�co jin�ho. Ob�ma se zd�lo, �e je u� za��n� ov�vat v��nost. Hovo�ili o l�sce, o tom, jak se budou milovat a ��t spolu, ov�em na on� stran� hrobu, a jestli�e se jejich my�lenky p�ece jen je�t� n�kdy obracely k pozemsk�m v�cem, pak u� jen jako my�lenky lid�, kte�� se chystaj� na dlouhou cestu a hovo�� o p��prav�ch na ni. Kolem nich bylo ostatn� takov� ticho, jak� b�v� kolem zapomenut�ch sloup�, stoj�c�ch kdesi na opu�t�n�m m�st�. �lo jim u� jen o to, aby je Kristus od sebe neodlou�il; a proto�e ka�d� chv�le posilovala v nich jistotu, �e se to nestane, zamilovali si Krista jako pouto, kter� je m� spojit v nekone�n�m �t�st� a v nekone�n�m pokoji. Je�t� na zemi z nich opad�val pozemsk� prach. Jejich du�e byly nyn� �ist� jako dv� slzy. V o�ek�v�n� smrti, v nouzi a utrpen�, ve v�ze�sk�m brlohu za��nalo pro n� nebe, proto�e Lygie brala Vinicia za ruku a vedla ho, jakoby sama u� spasena a svat�, k v��n�mu prameni �ivota.</p><p>Petronius byl udiven, kdy� vid�l ve Viniciov� obli�eji st�le v�t�� klid a jak�si divn� z�blesky, kter� tam d��v nev�dal. V n�kter�ch okam�ic�ch se v n�m rodily dokonce domn�nky, �e Vinicius na�el n�jakou novou cestu k z�chran�, a bylo mu nemil�, �e jej, Petronia, do sv�ch nad�j� nezasv�cuje.</p><p>Kone�n�, kdy� u� to nemohl vydr�et, �ekl mu:</p><p>�Vypad� te� jinak, nic tedy p�ede mnou neskr�vej, proto�e ti chci a mohu pomoci. P�i�el jsi snad na n�co?�</p><p>�P�i�el,� odpov�d�l Vinicius, �ale ty mi u� nem��e� pomoci. Po jej� smrti se p�izn�m, �e jsem k�es�an, a p�jdu za n�.�</p><p>�Nem� tedy nad�ji?�</p><p>�Ale ano, m�m. Kristus mi ji vr�t� a u� nikdy se s n� nerozlou��m.�</p><p>Petronius se za�al proch�zet po atriu, v obli�eji v�raz roz�arov�n� a znetrp�liv�n�. Pak �ekl:</p><p>�K tomu nen� zapot�eb� va�eho Krista, proto�e tut� slu�bu ti m��e prok�zat n� Thanatos.�</p><p>Vinicius se v�ak smutn� usm�l a �ekl: �Ne, m�j mil�, to je v tom, �e ty to nechce� pochopit.�</p><p>�Nechci a nemohu,� odpov�d�l Petronius. �Te� nen� �as na disputace, ale vzpom�n� si, co jsi ��kal, kdy� se n�m nepoda�ilo vysvobodit ji z Tulliana? J� jsem ztratil u� ve�kerou nad�ji, ale ty jsi �ekl, kdy� jsme se vr�tili dom�: ,A j� v���m, �e mi ji Kristus m��e vr�tit.� A� ti ji tedy vr�t�. Jestli�e hod�m do mo�e cenn� poh�r, nem��e mi jej vr�tit ��dn� z na�ich boh�, nen�-li v�ak ani v� b�h lep��, pak nev�m, pro� bych jej m�l uct�vat v�ce ne� star� bohy?�</p><p>�V�ak on mi ji vr�t�,� odpov�d�l Vinicius.</p><p>Petronius pokr�il rameny.</p><p>�V� u�,� zeptal se, ��e k�es�an� maj� z�tra osv�tlit caesarovy zahrady?�</p><p>�Z�tra?� opakoval Vinicius.</p><p>A tv��� v tv�� stra�n� skute�nosti se v n�m srdce p�ece jen sev�elo bolest� a �d�sem. Pomyslil si, �e to snad bude posledn� noc, kterou bude moci str�vit s Lygi�, rozlou�il se proto s Petroniem a vydal se rychle za spr�vcem puticul� pro svou tesseru.</p><p>Ale tady ho �ekalo zklam�n�. Spr�vce mu toti� zn�mku necht�l d�t.</p><p>�Promi�, pane,� �ekl, �ale ud�lal jsem pro tebe, co jsem mohl. Nemohu v�ak d�vat v�anc sv�j �ivot. Dnes v noci maj� k�es�any odv�d�t do caesarov�ch zahrad.</p><p>Ve v�zen� bude spousta voj�k� a ��edn�k�. Kdyby t� poznali, zahynul bych j� i m� d�ti.�</p><p>Vinicius pochopil, �e by nal�hal marn�. Zableskla v n�m v�ak nad�je, �e voj�ci, kte�� ho p�edt�m v�dali, pust� jej dneska i bez zn�mky. Kdy� se tedy p�ibl�ila noc, p�evl�kl se jako obvykle do re�n� tuniky, ov�zal si hlavu hadrem a vydal se k bran�m v�zen�.</p><p>Av�ak toho dne prohl�eli zn�mky je�t� d�kladn�ji ne� obvykle, ba co v�c, setn�k Scaevinus, drsn� voj�k, oddan� du�� i t�lem caesarovi, poznal Vinicia.</p><p>Av�ak v jeho hrudi, pobit� �elezem, doutnaly z�ejm� je�t� n�jak� jisk�rky soucitu s lidskou bolest�, proto�e m�sto aby ude�il na poplach kop�m do �t�tu, odvedl Vinicia stranou a �ekl mu:</p><p>�Pane, vra� se dom�. Poznal jsem t�, ale budu ml�et, proto�e t� nechci zahubit. Dovnit� t� vpustit nemohu, ale vra� se a bohov� k� ti se�lou uklidn�n�.�</p><p>�Pustit m� tam nesm�,� �ekl Vinicius, �dobr�, ale dovol mi, abych tady sm�l z�stat a vid�l ty, kter� budou vyv�d�t.�</p><p>�To mi rozkaz nezakazuje,� odpov�d�l Scaevinus.</p><p>Vinicius se postavil p�ed br�nu a �ekal, a� za�nou vyv�d�t odsouzence. Kone�n� k p�lnoci se doko��n otev�ely v�ze�sk� br�ny a objevily se dlouh� �ady v�z��, mu��, �en i d�t�, obklopen�ch ozbrojen�mi praetori�nsk�mi odd�ly. Noc byla velmi jasn� a byl �pln�k, tak�e bylo mo�no rozeznat nejen postavy, n�br� dokonce i obli�eje t�ch ne��astn�k�. �li po dvou v dlouh�m pochmurn�m pr�vodu a za ticha, p�eru�ovan�ho jen �in�en�m zbran� voj�k�. Vedli jich tolik, �e se zd�lo, �e v�echny sklepy budou te� pr�zdn�.</p><p>Na konci pr�vodu vid�l Vinicius jasn� l�ka�e Glauka, av�ak ani Lygie, ani Ursus mezi odsouzenci nebyli.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 19</p></title><p>Nebyl je�t� ani soumrak a u� za��naly do caesarov�ch zahrad proudit prvn� vlny lidu. Davy, sv�te�n� vystrojen�, ov�n�en�, vesel� a rozezp�van�, z��sti i opil�, �ly se pod�vat na novou velkolepou pod�vanou. V�k�iky:</p><p>�Semaxii! Sarmenticii!� se rozl�haly po Via Tecta, po Aeliov� most� i na druh� stran� Tiberu, po Triumf�ln� silnici, v okol� Neronova cirku a a� daleko pod Vatik�nsk� pahorek. I p�edt�m v�dal u� ��m lidi upalovan� na sloupech, dosud v�ak nikdy nevid�l takov� mno�stv� odsouzen�ch. Caesar a Tigellinus, cht�j�ce to u� s k�es�any skoncovat a z�rove� p�edej�t epidemii, kter� se z v�zen� ���ila st�le v�ce po m�st�, rozk�zali vypr�zdnit v�echna podzemn� sklepen�, tak�e v nich z�stalo sotva n�kolik des�tek lid�, ur�en�ch pro posledn� p�edstaven� her. A skute�n�, sotva pro�ly davy branami zahrad, on�m�ly ��asem. V�echny aleje, hlavn� i postrann�, t�hnouc� se hou�t�m strom�, pod�l tr�vn�k�, k�ovin, rybn�k�, n�dr�� a z�hon�, obsypan�ch kv�tinami, byly pos�zeny smoln�mi sloupy, k nim� p�iv�zali k�es�any. U v��e polo�en�ch m�st, kde nezacl�n�ly rozhled stromy, bylo vid�t cel� �ady k�l� a t�l, ov�n�en�ch kv�tinami, myrtov�mi ratolestmi a b�e�anem, �ady t�hnouc� se po pahorc�ch i dolinami daleko dozadu, tak daleko, �e jestli�e ty, co byly bl�e, vypadaly jako sto��ry lod�, jevily se o��m ty nejzaz�� jako pestrobarevn� thyrsy nebo o�t�py zara�en� do zem�. Jejich mno�stv� p�ed�ilo o�ek�v�n� sam�ho lidu. �lov�k by si mohl myslit, �e to pro pot�en� ��ma a caesara p�iv�zali k sloup�m cel� jak�si n�rod. Skupinky div�k� se zastavovaly p�ed jednotliv�mi sloupy, podle toho, jak je zaujala t�la, v�k nebo pohlav� ob�t�, prohl�ely si tv��e, v�nce a b�e�anov� girlandy a �ly d�le, kladouce si udiven� ot�zky: �Co� mohlo b�t tolik vin�k�, anebo jak mohly zap�lit ��m d�ti, kter� um�j� sotva chodit?� A ��as se pozvolna m�nil v zneklidn�n�.</p><p>Zat�m nastala tma a na nebi zasvitly prvn� hv�zdy. Tehdy se u ka�d�ho odsouzence objevil otrok s ho��c� pochodn� v ruce, a kdy� se v r�zn�ch ��stech zahrad ozval hlahol trub na znamen�, �e p�edstaven� za��n�, v�ichni p�ilo�ili pochodn� k �pat� sloup�.</p><p>Sl�ma, polit� sm�lou a ukryt� pod kv�tinami, vzpl�la okam�it� jasn�m plamenem, kter� se ka�dou chv�li vzm�hal, rozpl�tal b�e�anov� spir�ly, �lehal vzh�ru a zachvacoval nohy ob�t�. Lid utichl, zahrady se ozvaly jedin�m obrovsk�m �p�n�m a bolestn�m k�ikem. N�kter� ob�ti v�ak pozvedly hlavy k hv�zdnat�mu nebi a za�aly zp�vat p�sn� ke chv�le Kristov�.</p><p>Lid poslouchal. Av�ak i ta nejotrlej�� srdce se naplnila �d�sem, kdy� z men��ch sloup� za�aly volat srdcervouc� d�tsk� hlasy: �Maminko! Maminko!�, a mr�z p�eb�hl po z�dech dokonce i opil�m div�k�m, kdy� vid�li d�tsk� hlavy a nevinn� tv��i�ky zkroucen� bolest� anebo omdl�vaj�c� v d�mu, kter� za�al ob�ti dusit.</p><p>A plameny stoupaly a p�epalovaly dal�� a dal�� r��ov� a b�e�anov� v�nce. Rozho�ely se hlavn� i postrann� aleje, rozho�ely se skupiny strom�, tr�vn�ky i kv�tinov� z�hony, rud� se rozsv�tila voda v n�dr��ch a v rybn�c�ch, zr��ov�lo chv�j�c� se list� na stromech a kolem bylo jasno jako ve dne. Z�pach sp�len�ch t�l naplnil zahrady, av�ak vtom za�ali otroci sypat do kadidelnic, p�ipraven�ch mezi sloupy, myrrhu a aloe. V davu se tu a tam oz�valy v�k�iky, t�ko ��ci, zda soucitu anebo opojen� a radosti, s�lily z�rove� s ohn�m, kter� zachvacoval sloupy, �plhal k hrud�m ob�t�, skrucoval �hav�m dechem vlasy na jejich hlav�ch, zahaloval jejich z�ernal� obli�eje, a� kone�n� vy�lehl je�t� v��e, jakoby na znamen� v�t�zstv� a triumfu t� moci, kter� jej rozk�zala rozn�tit.</p><p>Je�t� na za��tku pod�van� se mezi lidem objevil caesar v n�dhern� cirkov� kvadrize, kterou t�hli �ty�i b�l� o�i; m�l na sob� �bor vozataje v barv�ch strany zelen�ch, k nim� se hl�sil i on i jeho dv�r. Za n�m jely dal�� vozy, pln� dvo�an� v n�dhern�ch rouch�ch, sen�tor�, kn�� a nah�ch bakchantek s v�nci na hlav�ch a se d�b�ny v�na v rukou, z��sti opil�ch a vyr�ej�c�ch divok� v�k�iky. Vedle nich hr�li hudebn�ci, p�estrojeni za fauny a satyry, na kithary, formingy, p횝aly a rohy.</p><p>Na jin�ch vozech jely matr�ny a ��msk� d�vky, rovn� opil� a do p�l t�la obna�en�. Vedle kvadrig pot��sali akrobat� thyrsy, ov�n�en�mi stuhami, jin� tloukli zase do bub�nk� nebo sypali na cestu kv�tiny. Cel� ten velkolep� pr�vod t�hl nej�ir�� zahradn� alej�, �pal�rem kou�e a lidsk�ch pochodn�, v�e�t� �Evoe!�. Caesar, ve spole�nosti Tigellinov� a Chil�nov�, jeho� zd�en�m se cht�l bavit, s�m ��dil kon�, a jeda co noha nohu mine, pozoroval ho��c� t�la a z�rove� naslouchal v�k�ik�m lidu. Jak tak st�l na vysok� zlat� kvadrize, obklopen lidsk�m mo�em, kter� se mu klan�lo a� k zemi, v z��i ohn�, na hlav� zlat� v�nec cirkov�ho v�t�ze, p�evy�oval svou hlavou dvo�any i davy, tak�e vypadal jako obr. Jeho odporn� pa�e, nata�en� s oprat�mi p�ed t�lo, jako by �ehnaly lidu. Na tv��i a v p�imhou�en�ch o��ch mu hr�l �sm�v. Skv�l se nad lidmi jako slunce nebo jako b�h, stra�n� sice, ale n�dhern� a mocn�.</p><p>Tu a tam se zastavoval, cht�je si d�kladn� prohl�dnout bu�to n�jak� d�v�e, jej� l�no se za��nalo �kva�it v plamenech, anebo k�e�emi zk�ivenou d�tskou tv��i�ku, a pak jel zase d�le, veda za sebou ��len� a rozdov�d�n� pr�vod. Chv�lemi se klan�l lidu, hned se zase nakl�n�l dozadu, p�itahoval oprat� a bavil se s Tigellinem. Nakonec, kdy� dojel k velik� font�n� na k�i�ovatce dvou cest, vystoupil z kvadrigy, a pokynuv sv�m spole�n�k�m, sm�sil se s davem.</p><p>P�iv�tali ho provol�v�n�m a potleskem. Bakchantky, nymfy, sen�to�i, augusti�ni, kn��, fauni, saty�i a voj�ci jej v okam�en� obklopili ��len�m rojem a on, po jednom boku Tigellina, po druh�m Chil�na, obch�zel font�nu, okolo n� planulo n�kolik des�tek pochodn�, zastavoval se p�ed ka�dou a vyjad�oval sv� n�zory o ob�tech anebo se posm�val star�mu �ekovi, v jeho� tv��i se zra�ilo bezmezn� zoufalstv�.</p><p>Kone�n� stanuli p�ed vysok�m sloupem, ov�n�en�m myrtou a zavinut�m do svla�c�. Rud� jazyky plamen� sahaly u� ke kolen�m ob�ti, jej� tv�� nebylo v�ak mo�no ihned rozeznat. proto�e ho��c� �erstv� ratolesti ji zahalily d�mem. Po chv�li v�ak rozv�l lehk� no�n� v�t��k kou� a odhalil hlavu starce s �ediv�mi vousy, spl�vaj�c�mi na prsa.</p><p>Chil�n se p�i tomto pohledu svinul pojednou v klubko jako ran�n� had a z �st se mu vydral v�k�ik, podobn� sp�e kr�k�n� ne� lidsk�mu hlasu:</p><p>�Glaukos! Glaukos!�</p><p>Skute�n�. Z ho��c�ho sloupu hled�l na� Glaukos.</p><p>�il je�t�. Tv��, vyjad�uj�c� bolest, m�l sklon�nu, jako by si cht�l je�t� naposled prohl�dnout sv�ho kata, kter� ho zradil, zbavil ho �eny a d�t�, p�ivedl na n�j vraha, a kdy� mu to v�e bylo ve jm�nu Kristov� odpu�t�no, vydal ho je�t� jednou do rukou katan�. Nikdy dosud �lov�k �lov�ku neubl�il stra�n�ji a krvav�ji.</p><p>A nyn� ho�ela ob� na smoln�m sloupu a kat st�l u jeho nohou. Glaukovy o�i se neodvracely od �ekovy tv��e. Chv�lemi je zacl�n�l d�m, ale sotva zavanul v�t��k, Chil�n op�t vid�l ty z��telnice, up�en� na n�j.</p><p>Zvedl se a cht�l prchnout, ale nebyl s to. Zd�lo se mu pojednou, �e m� nohy z olova a �e ho jak�si neviditeln� ruka dr�� nadlidskou silou u tohoto sloupu. Strnul.</p><p>C�til jen, �e se v n�m n�co dovr�uje, �e se v n�m n�co trh�, �e m� u� dost mu�en� a krve, �e se bl�� konec �ivota a �e v�echno kolem miz�, �e miz� caesar, dv�r i davy a �e ho obklopuje jen jak�si temn�, stra�n�, �ern� pr�zdnota, v n� vid� jen tyto o�i mu�edn�ka, o�i vyz�vaj�c� jej na soud. A Glaukos, skl�n�je hlavu n� a n�e, d�val se bez ust�n�. P��tomn� div�ci vytu�ili, �e mezi t�mi dv�ma se n�co odehr�v�, av�ak sm�ch jim odum�el na rtech, proto�e v Chil�nov� obli�eji bylo n�co stra�n�ho: zkroutila jej takov� �zkost a takov� bolest, jako by plamenn� jazyky p�lily jeho vlastn� t�lo. Pojednou se zapot�cel, a vzt�hnuv ruku vzh�ru, zvolal stra�n�m, dr�sav�m hlasem:</p><p>�Glauku! Ve jm�nu Kristov�! Odpus�!�</p><p>Kolem v�e utichlo. Lidi zamrazilo a v�echny zraky se mimod�k pozvedly vzh�ru.</p><p>Mu�edn�kova hlava se m�rn� pohnula a pak usly�eli z vrcholu sto��ru hlas, podobaj�c� se za�p�n�:</p><p>�Odpou�t�m!�</p><p>Chil�n zavyl jako divok� zv��e a vrhl se tv��� k zemi. Pak nabral do obou hrst� hl�nu a nasypal si ji na hlavu. Plameny zat�m vy�lehly do v��e, zachv�tily Glaukova prsa a obli�ej, rozpletly myrtovou korunu na jeho hlav� a se�ehly stuhy na vrcholku sto��ru, kter� se cel� rozz��il velik�m, jasn�m sv�tlem.</p><p>Av�ak Chil�n se po chv�li zvedl s tak zm�n�nou tv���, �e se augusti�n�m zd�lo, �e maj� p�ed sebou jin�ho �lov�ka. O�i mu pl�ly neobvykl�m leskem, ze svra�t�l�ho �ela vyza�ovalo nad�en�; �ek, p�ed chv�l� je�t� nedu�iv� sta�ec, vypadal te� jako n�jak� kn�z, kter� hodl� z bo��ho pov��en� odhalit nezn�m� pravdy.</p><p>�Co se to s n�m stalo? Ze��lel!� ozval se hlas.</p><p>On se v�ak oto�il k dav�m, a vzt�hnuv pravou ruku, za�al volat �i sp�e k�i�et tak hlasit�, aby jeho hlas usly�eli nejen augusti�ni, n�br� i lid:</p><p>�Lide ��msk�! Na svou smrt p��sah�m, �e zde hynou nevinn� a �e �h��em je�� tady ten!�</p><p>A uk�zal prstem na Nerona.</p><p>Chv�li bylo ticho. Dvo�an� strnuli. Chil�n st�l je�t� st�le s nata�enou, chv�j�c� se pa�� a s prstem ukazuj�c�m na caesara. Pojednou se strhl zmatek. Dav se jako hladina rozbou�en� nenad�l�m vichrem vrhl ke starci, cht�je si ho l�pe prohl�dnout. Tu a tam se ozvaly v�k�iky: �Dr�te ho!�, jinde zase: �B�da n�m!� V davu se ozvalo hv�zd�n� a vol�n�: �Ahenobarbus! Matkovrah!</p><p>�h��!� Chaos vzr�stal ka�d�m okam�ikem. Bakchantky, je��ce, jako by je na no�e bral, za�aly uskakovat za vozy. Pojednou se sk�celo n�kolik prop�len�ch sloup� rozchrst�vaje kolem dokola jiskry, co� je�t� zv�t�ilo zmatek. Oslepen�, nama�kan� lidsk� proud strhl Chil�na a odplavil ho d�le do zahrady.</p><p>Sloupy se u� za�aly propalovat v�ude a padaly nap��� cest, napl�uj�ce aleje d�mem, jiskrami, �moudem sp�len�ho d�eva a lidsk�ho tuku. Uhas�naly bli��� i vzd�len�j�� ohn�. Zahrady potemn�ly. Davy, zneklidn�n�, posupn� a ustra�en�, tla�ily se k bran�m. Zv�st o tom, co se ud�lo, �la od �st k �st�m, zm�n�n� a zveli�en�. Jedni vypr�v�li, �e caesar omdlel, druz� zase, �e se s�m p�iznal, �e dal zap�lit ��m, jin�, �e se t�ce roznemohl, dal�� kone�n�, �e ho nap�l mrtv�ho odvezli na voze. Tu a tam se oz�valy hlasy soucitu s k�es�any.</p><p>�Nezap�lili ��m, pro� tedy tolik krve, mu�en� a nespravedlnosti? Nebudou se bohov� mst�t za nevinn� ob�ti? A jak�mi piaculy je budeme moci zase udob�it?�</p><p>Slova �innoxia corpora� se oz�vala �ast�ji a �ast�ji.</p><p>�eny hlasit� litovaly d�ti, jich� bylo tolik hozeno divok�m �elm�m, p�ibito na k��e anebo up�leno v t�chto proklet�ch zahrad�ch! A soucit se nakonec m�nil ve zlo�e�en� caesarovi a Tigellinovi. Av�ak byli i takov�, kte�� se znenad�n� zastavovali a kladli sob� nebo druh�m ot�zku: �Co je to za boha, �e d�v� tolik s�ly ve chv�li muk a smrti?� A vraceli se pak dom� v zadum�n�</p><p>Chil�n se je�t� n�jakou chv�li potloukal zahradami, nev�da kam j�t a kam se obr�tit. Nyn� se c�til op�t bezmocn�m, nedu�iv�m a nemocn�m starcem. Ob�as klop�tal o nedoho�el� t�la, vr�el do zuhelnat�l�ch sloup�, kter� za n�m pos�laly snopy jisker, chv�lemi zase usedal a rozhl�el se kolem nep��tomn�ma o�ima.</p><p>Zahrady se pohrou�ily u� t�m�� v �plnou tmu; jen mezi korunami strom� proplouval bled� m�s�c, osv�tluj�c� neskute�n�m sv�tlem aleje, z�ernal� sloupy le��c� nap��� cest a oho�el� zbytky ob�t�, zm�n�n�ch te� v beztvar� hroudy. Star�mu �ekovi se v�ak zd�lo, �e v m�s�ci vid� Glauk�v obli�ej a �e jeho o�i na� je�t� st�le hled�, a proto se schov�val p�ed sv�tlem. Kone�n� v�ak p�ece jen vystoupil ze st�nu a proti sv� v�li, jakoby ta�en jakousi tajemnou silou, zam��il k font�n�, u n� vydechl du�i Glaukos.</p><p>Vtom se jak�si ruka dotkla jeho ramene.</p><p>Sta�ec se oto�il, a spat�iv p�ed sebou nezn�m�ho �lov�ka, zvolal vyd�en�:</p><p>�Kdo je to? Kdo jsi?�</p><p>�Apo�tol Pavel z Tarsu.�</p><p>�J� jsem proklatec! Co chce�?�</p><p>A apo�tol odpov�d�l:</p><p>�Chci t� spasit.�</p><p>Chil�n se op�el o strom.</p><p>Nohy se pod n�m t��sly a pa�e mu visely bezvl�dn� pod�l t�la.</p><p>�Pro mne nen� spasen�!� �ekl temn�.</p><p>�Zdali jsi sly�el, �e B�h odpustil kaj�c�mu se lotrovi na k��i?� zeptal se Pavel.</p><p>�A v�, co j� jsem u�inil?�</p><p>�Vid�l jsem tvou bolest a sly�el jsem, jak jsi vydal sv�dectv� o pravd�.�</p><p>�� pane!�</p><p>�A jestli�e ti v hodin� mu�ednick� smrti odpustil Krist�v slu�ebn�k, jak by ti mohl neodpustit Kristus?�</p><p>Chil�n se v�ak chytil za hlavu, jako by se pominul:</p><p>�Odpu�t�n�! Pro mne odpu�t�n�!�</p><p>�N� B�h je B�h milosrdenstv�,� odpov�d�l apo�tol.</p><p>�Pro mne?� opakoval Chil�n.</p><p>A za�al st�nat jako �lov�k, jemu� do�ly s�ly, aby mohl ovl�dnout bolest a muka. A Pavel �ekl:</p><p>�Op�i se o mne a poj� se mnou.�</p><p>A podep�ev ho, �el s n�m ke k�i�ovatce alej�, ��d� se �um�n�m font�ny, kter� jako by v no�n�m tichu plakala nad t�ly umu�en�ch.</p><p>�N� B�h je B�h milosrdenstv�,� opakoval apo�tol.</p><p>�Kdybys p�i�el k mo�i a h�zel do n�ho kamen�, zda bys j�m mohl zah�zet mo�skou hlubinu? A j� prav�m tob�, �e milosrdenstv� Kristovo je jako mo�e a �e h��chy a viny lidsk� utonou v n�m jako kameny v hlubin�ch.</p><p>A prav�m ti, �e milosrdenstv� jeho je jako obloha, kter� kryje hory, pevniny i mo�e, proto�e je v�ude a nem� hranic ani konce. Tys trp�l p�ed Glaukov�m sloupem a Kristus vid�l tv� utrpen�. Tys �ekl, nedbaje, co t� m��e potkat z�tra: On je �h��em! a Kristus si zapamatoval tv� slova. Minula toti� zloba tv� i l�ivost a v srdci ti z�stala jen bezmezn� l�tost� Poj� za mnou a poslouchej, co ti prav�m: I j� jsem ho nen�vid�l a pron�sledoval jeho vyvolen�. J� jsem ho necht�l a nev��il jsem v n�ho, dokud se mi nezjevil a nepovolal m�. A od t� doby je on mou l�skou. A nyn� nav�t�vil utrpen�m, �zkostmi a bolest� tebe, aby t� zavolal k sob�. Tys ho nen�vid�l, on t� v�ak miloval. Tys pos�lal jeho vyznava�e na mu�en�, ale on ti chce odpustit a spasit t�.�</p><p>Ubo��kov�m t�lem za�al ot��sat prudk� vzlykot, kter� mu rozd�ral du�i do nejhlub��ch hlubin, ale Pavel ho m�l ve sv� moci, ovl�dal ho a vedl, jak vede voj�k zajatce.</p><p>A za chv�li op�t promluvil:</p><p>�Jdi za mnou a j� t� zavedu k n�mu. Pro� bych jinak chodil za tebou? On mi v�ak p�ik�zal, abych shroma��oval du�e lidsk� ve jm�nu l�sky, pln�m tedy jeho p��kaz. Ty se domn�v�, �e jsi proklet�, ale j� ti prav�m: Uv�� v n�ho a �ek� t� spasen�. Ty si mysl�, �e on t� nen�vid�, ale j� ti prav�m je�t� jednou, �e on t� miluje. Pohl�dni na mne! Dokud jsem neznal jeho, nem�l jsem nic ne� zlobu, kter� se us�dlila v m�m srdci, ale nyn� mi jeho l�ska nahrad� otce i matku, bohatstv� i panov�n�. V n�m je jedin� �to�i�t�, on jedin� se�te tvou l�tost, shl�dne na nouzi tvou, zbav� t� �zkosti a pozvedne t� k sob�.�</p><p>Chil�n padl se za�p�n�m na kolena, a ukryv tv�� v dlan�ch, z�stal tak bez hnut�. Pavel v�ak zvedl obli�ej k hv�zd�m a za�al se modlit:</p><p>�Pane, shl�dni na tohoto ubo��ka, na l�tost jeho, na slzy a utrpen� jeho! Pane milosrdenstv�, jen�to jsi prolil krev za h��chy na�e, ve jm�nu smrti sv� a zmrtv�chvst�n� sv�ho�� odpus� mu!�</p><p>Pak se odml�el, ale je�t� dlouho hled�l ke hv�zd�m a modlil se.</p><p>A vtom se u jeho nohou ozvalo vol�n�, podobn� stenu:</p><p>�Kriste! Kriste! Odpus� mi!�</p><p>A tu p�istoupil Pavel k font�n�, nabral do dlan� vody a vr�til se ke kle��c�mu ubo��kovi:</p><p>�Chil�ne! J� t� k�t�m ve jm�nu Otce i Syna i Ducha! Amen!�</p><p>Chil�n zvedl hlavu, rozhodil ruce a z�stal tak bez hnut�. M�s�c oza�oval jasn�m sv�tlem jeho b�l� vlasy a stejn� b�lou tv��, kter� znehybn�la, jako by byla mrtv� anebo vytesan� z kamene. Okam�iky m�jely jeden za druh�m; z velk�ch pta��ch klec� v Domitiin�ch zahrad�ch se za�alo oz�vat kohout� kokrh�n�, ale on je�t� st�le kle�el, podoben n�hrobn�mu pomn�ku.</p><p>Kone�n� se vzpamatoval, vstal, a oto�iv se k apo�tolovi, zeptal se:</p><p>�Co m�m d�lat p�ed smrt�, pane?�</p><p>I Pavel se probudil ze zamy�len� nad tou nesm�rnou moc�, kter� neodolala ani takov� povaha, jakou m� tento �ek, a odpov�d�l:</p><p>�Doufej a vydej sv�dectv� o pravd�!�</p><p>Pak spolu ode�li. U bran zahrady apo�tol je�t� jednou po�ehnal starci a pak se rozlou�ili. P��l si to s�m Chil�n, proto�e p�edv�dal, �e po tom, co se stalo, daj� ho caesar a Tigellinus st�hat.</p><p>A nem�lil se. Kdy� se vr�til, na�el sv�j d�m u� obkl��en praetori�ny, kte�� se ho zmocnili a za Scaevinova velen� zavedli na Palatin.</p><p>Caesar se u� odebral k odpo�inku, ale Tigellinus �ekal, a kdy� spat�il ne��astn�ho �eka, p�iv�tal ho s klidnou, ale zlov�stnou tv���</p><p>�Dopustil ses zlo�inu ur�ky majest�tu,� �ekl mu, �a trest t� nemine. Ale prohl�s�-li z�tra v amfite�tru, �e jsi byl opil� a ��len� a �e p�vodci po��ru jsou k�es�an�, bude� jen zmrsk�n a posl�n do vyhnanstv�.�</p><p>�Nemohu, pane!� odpov�d�l Chil�n.</p><p>Tigellinus k n�mu p�istoupil pomal�m krokem a zeptal se ho p�idu�en�m, ale stra�liv�m hlasem:</p><p>�Jak to, �e nem��e�, �eck� pse? Co� jsi nebyl opil� a co� nech�pe�, co t� �ek�? Pohle� tam!�</p><p>A po t�chto slovech uk�zal do kouta atria, kde v �eru st�li u dlouh� d�ev�n� lavice �ty�i nehybn� thr��t� otroci s provazy a kle�t�mi v rukou.</p><p>Chil�n v�ak odpov�d�l:</p><p>�Nemohu, pane!�</p><p>Tigellina se za��nal zmoc�ovat vztek, ale ovl�dl se je�t�.</p><p>�Vid�l jsi,� zeptal se, �jak um�raj� k�es�an�? Chce� zem��t tak� tak?�</p><p>Sta�ec zvedl pobledl� obli�ej; chv�li se jeho rty pohybovaly bezhlase, ale pak odpov�d�l:</p><p>�I j� v���m v Krista!�</p><p>Tigellinus na� u�asle pohl�dl:</p><p>�Pse, ty jsi opravdu ze��lel!�</p><p>A pojednou vztek, nahromad�n� v jeho hrudi, protrhl stavidla. P�isko�il k Chil�novi, uchopil ho ob�ma rukama za vousy, povalil ho na zem a za�al po n�m �lapat, opakuje s p�nou na �stech:</p><p>�Odvol�! Odvol�!�</p><p>�Nemohu!� odpov�d�l mu ze zem� Chil�n.</p><p>�Na lavici s n�m!�</p><p>Jakmile Thr�kov� usly�eli tento rozkaz, uchopili starce a polo�ili ho na lavici, p�iv�zali ho k n� provazy a za�ali kle�t�mi sv�rat jeho vyhubl� �dy. On v�ak, kdy� ho p�ivazovali, l�bal jim pokorn� ruce a pak p�iv�el o�i, tak�e p�sobil dojmem mrtv�ho.</p><p>�il v�ak, proto�e kdy� se Tigellinus nad n�ho sklonil a zeptal se ho je�t� jednou: �Odvol�?�, pohnuly se zlehka jeho zsinal� rty, z nich� se ozvalo sotva sly�iteln� za�ept�n�:</p><p>�Ne � mo � hu!�</p><p>Tigellinus rozk�zal, aby p�eru�ili mu�en�, a za�al se proch�zet po atriu, obli�ej znetvo�en� hn�vem, z�rove� v�ak bezradn�. Kone�n� p�i�el patrn� na n�jak� nov� n�pad, proto�e se oto�il k Thr�k�m a �ekl:</p><p>�Vyrvat mu jazyk.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 20</p></title><p>Trag�die �Aureolus� se hr�vala oby�ejn� v divadlech nebo v amfite�trech za��zen�ch tak, �e se mohly otv�rat a vytvo�it jakoby dv� samostatn� sc�ny. Ale po p�edstaven� v caesarov�ch zahrad�ch upustili od obvykl�ho zp�sobu, pon�vad� �lo o to, aby se mohl co nejv�t�� po�et lid� d�vat na smrt otroka, p�ibit�ho na k�� a po��ran�ho v trag�dii medv�dem. V divadlech hr�val �lohu medv�da herec v medv�d� k��i, tentokr�t v�ak m�lo b�t p�edstaven� �nefal�ovan�. Byl to nov� Tigellin�v n�pad. Caesar zpo��tku ozn�mil, �e nep�ijde, ale na radu sv�ho obl�bence zm�nil toto rozhodnut�. Tigellinus mu toti� vysv�tlil, �e po tom, co se p�ihodilo v zahrad�ch, m�l by se t�m sp� uk�zat lidu, a z�rove� mu zaru�il, �e ho uk�i�ovan� otrok u� neuraz�, tak jak to ud�lal Crispus. Lid byl u� trochu p�ejeden� a unaven� prol�v�n�m krve, ohl�sili mu tedy nov� rozd�v�n� los� do loterie a d�rk� a z�rove� ve�ern� hody, proto�e p�edstaven� se m�lo konat ve�er v bohat� osv�tlen�m amfite�tru.</p><p>Za soumraku se cel� budova naplnila do posledn�ho m�ste�ka. Augusti�ni s Tigellinem v �ele p�i�li v�ichni, a to nejen kv�li h�e sam�, jako sp�e proto, aby po posledn� ud�losti dali caesarovi najevo svou v�rnost a aby si popov�dali o Chil�novi, o n�m� mluvil cel� ��m. �eptali si tedy od ucha k uchu, �e se caesara, kdy� se vr�til ze zahrad, zmocnila zu�ivost, �e nemohl usnout a �e ho za�ala p�epad�vat �zkost a podivn� vidiny, tak�e hned naz�t�� ozn�mil, �e brzy odjede do Achaje. Jin� to zase pop�rali a tvrdili, �e pr�v� te� bude ke k�es�an�m je�t� ne�prosn�j��. Nechyb�li v�ak ani zbab�lci, kte�� p�edv�dali, �e na��en�, kter� vmetl Chil�n caesarovi do tv��e p�ed v��m lidem, m��e m�t ty nejhor�� n�sledky. Byli kone�n� i takov�, kte��, vedeni lidskost�, prosili Tigellina, aby zanechal dal��ho pron�sledov�n�.</p><p>�Pohle�te, kam to sp�je,� �ekl Barcus Soranus.</p><p>�Cht�li jste ukojit pomstychtivost lidu a vemluvit v n�j p�esv�d�en�, �e trest st�h� vin�ky, ale ��in toho v�eho je pr�v� opa�n�.�</p><p>�To je pravda!� dodal Antistius Verus. �V�ichni si te� �u�kaj�, �e k�es�an� jsou nevinni. Jestli�e tohleto naz�v�te obratnost�, pak m�l Chil�n pravdu, kdy� ��kal, �e va�e mozky by nenaplnily ani �aludovou misti�ku.�</p><p>Tigellinus se v�ak k nim oto�il a �ekl:</p><p>�Lid� si v�ak tak� �u�kaj�, �e tv� dcera Servilia, Barku Sorane, a tv� man�elka, Antistie, ukryly sv� k�es�ansk� otroky p�ed caesarovou spravedlnost�.�</p><p>�To nen� pravda!� zvolal Barcus zneklidn�n.</p><p>�Mou man�elku cht�j� zahubit va�e rozvedenky, kter� j� z�vid� ctnost!� �ekl nem�n� zneklidn�n� Antistius Verus.</p><p>Av�ak ostatn� hovo�ili o Chil�novi.</p><p>�Co se mu to jenom stalo?� ptal se Eprius Marcellus. �S�m je vyd�val do Tigellinov�ch rukou, z chud�ka se stal boh��em, mohl v klidu do��t sv� dny, m�t hezk� poh�eb a n�hrobek, a on zat�m ne! Rad�ji v�ecko ztratil a zahubil se! Mo�n� �e opravdu ze��lel.�</p><p>�Neze��lel, ale stal se k�es�anem,� �ekl Tigellinus.</p><p>�To nen� p�ece mo�n�!� ozval se Vitellius.</p><p>�A ne��kal jsem to?� vm�sil se do rozhovoru Vestinus. �Vra�d�te si pro mne za mne k�es�any, ale v��te mi, nebojujte s jejich bohem! Tady p�est�vaj� v�echny �erty! Jen se pod�vejte, co se d�je! J� jsem sice ��m nezap�lil, ale kdyby mi caesar dovolil, hned bych ob�toval hekatombu tomu jejich bohu. A v�ichni ostatn� by m�li ud�lat tot�, proto�e, ��k�m v�m je�t� jednou: s n�m nejsou ��dn� �erty! Pamatujte si, �e jsem v�m to pov�dal.�</p><p>�Ale j� jsem ��kal n�co jin�ho,� ozval se Petronius.</p><p>�Tigellinus se sm�l, kdy� jsem tvrdil, �e se k�es�an� br�n�. A j� v�m te� pov�m je�t� v�ce: oni v�t�z�!�</p><p>�Jak to? Jak to?� ot�zalo se n�kolik hlas�.</p><p>�U Polluxe! V�dy� jestli�e jim neodolal Chil�n, kdo jim je�t� m��e odolat? Jestli�e se domn�v�te, �e po ka�d�m p�edstaven� k�es�an� nep�ib�v�, pak se se svou znalost� ��ma sta�te kotl��i anebo si za�n�te holit vousy, pak toti� budete v�d�t l�pe, co si lid mysl� a co se d�je ve m�st�.�</p><p>���k� �istou pravdu! P�i posv�tn�m peplu Dianin�!� zvolal Vestinus.</p><p>Av�ak Barcus se obr�til na Petronia s ot�zkou:</p><p>�Kam t�m m���?�</p><p>�Kon��m t�m, ��m vy jste za�ali: u� dost krve!�</p><p>Tigellinus v�ak na� v�sm�n� pohl�dl a �ekl:</p><p>�Ech! Je�t� kapku!�</p><p>�Jestli�e ti nesta�� hlava, m� druhou na rukojeti hole!� odpov�d�l Petronius.</p><p>Dal�� rozhovor jim p�eru�il p��chod caesara, kter� si sedl na sv� m�sto v Pythagorov� spole�nosti. Hned potom za�ali hr�t �Aureola�, jemu� v�ak nikdo nev�noval mnoho pozornosti, proto�e my�lenky v�ech se ob�raly Chil�nem. Tak� lid, zvykl� na mu�en� a krev, se nudil, sykal, vyr�el v�k�iky, pro dv�r nijak lichotiv�, a do�adoval se usp�en� sc�ny s medv�dem, po kter� jedin� dychtil. Neb�t nad�je, �e spat�� odsouzen�ho starce a �e dostanou d�rky, samo p�edstaven� by davy neudr�elo na m�st�.</p><p>Kone�n� nastala o�ek�van� chv�le. Cirkov� �ele� p�inesla nap�ed d�ev�n� k��, dost n�zk�, aby medv�d, kdy� se postav� na zadn� nohy, dos�hl na mu�edn�kova prsa, a pak dva lid� p�ivedli �i sp�e p�ivlekli Chil�na, kter� nemohl s�m chodit, proto�e m�l zp�el�man� kosti v nohou. Polo�ili ho a p�ibili na k�� tak rychle, �e zv�dav� augusti�ni si ho nemohli ani dob�e prohl�dnout, a teprve kdy� postavili k�� do p�edem p�ipraven�ho dol�ku, v�echny zraky se k n�mu oto�ily. Av�ak m�lokdo poznal v tomto nah�m starci b�val�ho Chil�na. Po muk�ch, kter� mu p�ipravil Tigellinus, nez�stala mu v obli�eji ani kapka krve a jen na b�l� brad� bylo vid�t rudou stopu, kterou tam zanechala krev, kdy� mu vytrhli jazyk. Skrz pr�svitnou k��i bylo mu vid�t kosti. Vypadal tak� mnohem star��, t�m�� vetch�.</p><p>Jestli�e v�ak kdysi vrhaly jeho o�i neust�le pohledy pln� neklidu a zloby, jestli�e kdysi obr�el jeho ��hav� obli�ej neust�lou �zkost a nejistotu, byla nyn� jeho tv�� bolestipln�, ale tak m�rn� a klidn� jako u lid� sp�c�ch nebo mrtv�ch. Snad mu dod�vala nad�je vzpom�nka na lotra na k��i, kter�mu Kristus odpustil, a snad tak� pov�dal v duchu milosrdn�mu Bohu:</p><p>�Pane, kousal jsem jako jedovat� �erv, ale byl jsem po cel� �ivot ubo��kem, um�ral jsem hlady, lid� po mn� �lapali, bili m� a p�sli se na m�m utrpen�. Byl jsem, Pane, uboh� a stra�n� ne��astn�, a te� m� je�t� mu�ili a p�ibili na k��, ty, milosrdn�, mne tedy neod�ene� v hodin� smrti!� A bylo vid�t, �e do jeho zdrcen�ho srdce sestoupil z�ejm� klid a m�r. Nikdo se nesm�l, proto�e v uk�i�ovan�m bylo n�co tak tich�ho, zd�l se tak star�, bezbrann�, slab�, tak volaj�c� svou pokorou po slitov�n�, �e si ka�d� kladl mimod�k ot�zku, jak mohou mu�it a p�ib�jet na k�� lidi, kte�� u� stejn� um�raj�. Dav ml�el. Vestinus se mezi augusti�ny nakl�n�l hned vpravo, hned vlevo a �eptal ustra�en�m hlasem: �Pod�vejte se, jak on um�r�!� Ostatn� �ekali na medv�da, p�ej�ce si v duchu, aby p�edstaven� skon�ilo co nejd��ve.</p><p>Kone�n� se medv�d vevalil do ar�ny, a kl�t� hluboko sklon�nou hlavou ze strany na stranu, rozhl�el se po o�ku kolem sebe, jako by se k n��emu rozhodoval nebo n�co hledal. Kdy� kone�n� spat�il k�� a na n�m nah� t�lo, p�ibl�il se k n�mu, ba zvedl se dokonce na zadn� nohy, ale po chv�li se op�t spustil na p�edn� tlapy, usedl pod k�� a za�al bru�et, jako by se i v jeho zv��ec�m srdci ozval soucit s t�mi zbytky �lov�ka.</p><p>Z �st cirkov�ch z��zenc� se ozvaly povzbuzuj�c� v�k�iky, ale lid ml�el. Chil�n zat�m zvedl pomal�m pohybem hlavu a bloudil chv�li o�ima po hledi�ti. Nakonec se jeho pohled zastavil kdesi v nejvy���ch �ad�ch amfite�tru, hru� se za�ala �iv�ji pohybovat a pak se stalo n�co, co vzbudilo v div�c�ch podiv a ��as. Chil�nova tv�� se rozjasnila �sm�vem, �elo mu zalil jak�si jas, o�i vzhl�dly je�t� p�ed smrt� vzh�ru a za chv�li mu po tv��i pomalu skanuly dv� velik� slzy.</p><p>A zem�el.</p><p>A vtom zvolal naho�e pod velariem jak�si zvu�n� mu�sk� hlas:</p><p>�Pokoj mu�edn�k�m!�</p><p>V amfite�tru panovalo hlubok� ticho.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 21</p></title><p>Po p�edstaven� v caesarov�ch zahrad�ch se v�zen� zna�n� vypr�zdnila. Chytali sice je�t� a uv�z�ovali ob�ti podez�el� z vyznava�stv� v�chodn� pov�ry, ale tyto �tvanice jich dod�valy st�le m�n�, sotva tolik, kolik bylo t�eba pro obsazen� dal��ch her, kter� ostatn� u� tak� kon�ily. Lid, p�ejeden� krve, d�val najevo v�t�� a v�t�� znud�nost a nev�dan� dosud chov�n� odsouzenc� v n�m vzbuzovalo v�t�� a v�t�� neklid. Obavy pov�r�iv�ho Vestina se zmocnily tis�c� du��. Mezi lidem se vypr�v�ly st�le podivn�j�� v�ci o mstivosti k�es�ansk�ho boha. V�ze�sk� tyfus, kter� se roz���il po m�st�, je�t� zv��il v�eobecn� strach. Lid� vid�li �ast� poh�by a �eptali si od ucha k uchu, �e bude nutno uspo��dat nov� piacula a udob�it tak rozhn�van�ho boha. V chr�mech p�in�eli lid� ob�ti Jovi�ovi a Libitin�. A kone�n�, p�es v�echno �sil� Tigellina a jeho stoupenc�, ���ila se st�le v�c a v�ce domn�nka, �e m�sto bylo sp�leno na caesar�v rozkaz a �e k�es�an� trp� nevinn�.</p><p>Av�ak Nero a Tigellinus pr�v� proto neust�vali v pron�sledov�n�. Aby uchl�cholili lid, d�vali nov� rozkazy o rozd�v�n� obil�, v�na a oleje; vydali p�edpisy usnad�uj�c� v�stavbu nov�ch dom�, p�edpisy pln� �lev pro majitele a dal�� na��zen�, t�kaj�c� se ���ky ulic a materi�lu, z kter�ho je t�eba stav�t, aby byl v budoucnu po��r vylou�en. S�m caesar se z��ast�oval zased�n� sen�tu a radil se spolu s �otci� o blahu lidu a m�sta. Av�ak ani st�n slitov�n� nepadl na odsouzence. Vl�dci sv�ta �lo p�edev��m o to, aby v�t�pil lidu p�esv�d�en�, �e takov� ne�prosn� tresty mohou st�hat jedin� vin�ky. Ani v sen�tu se neozval ��dn� hlas, kter� by se p�imlouval za k�es�any, proto�e nikdo si necht�l pohn�vat caesara, a tak� proto, �e lid� d�vaj�c� se d�le do budoucnosti tvrdili, �e v p��pad� v�t�zstv� nov� v�ry neudr�ely by se z�klady ��msk�ho imp�ria.</p><p>Jen um�raj�c� a mrtv� vraceli rodin�m, proto�e ��msk� pr�vo se nemstilo na mrtv�ch. Pro Vinicia byla jakousi �levou my�lenka, �e zem�eli Lygie, poh�b� ji v rodinn� hrobce a bude le�et vedle n�. Nem�l u� ��dnou nad�ji, �e ji zachr�n� od smrti, a s�m, odtr�en� u� nap�l od �ivota, pohrou�en� docela v Kristu, netou�il u� po jin�m spojen� ne� po spojen� na v��nosti. Jeho v�ra byla te� u� tak bezmezn�, �e ona v��nost se mu zd�la nesrovnateln� skute�n�j�� a pravdiv�j�� ne� do�asn� byt�, j�m� �il dosud. Jeho srdce bylo napln�no soust�ed�n�m vytr�en�m. Je�t� za�iva se m�nil v t�m�� net�lesnou bytost, kter� tou�ila po �pln�m spasen� pro sebe i pro druhou milovanou du�i. P�edstavoval si, �e se pak s Lygi� uchop� za ruce a odejdou do nebe, kde jim Kristus po�ehn� a dovol� jim bydlit v jasu, klidn�m a velik�m jako z��e sv�t�n�. Prosil jen Krista, aby Lygii u�et�il mu�en� v cirku a dovolil j� zesnout v klidu ve v�zen�. C�til toti� s naprostou jistotou, �e i on zem�e z�rove� s n�. Domn�val se, �e s ohledem na to mno�stv� prolit� krve ani nesm� doufat, �e by ona jedin� se zachr�nila. Sly�el od Petra a Pavla, �e i oni mus� zem��t jako mu�edn�ci. Pohled na Chil�na na k��i ho p�esv�d�il, �e smrt, a to i mu�ednick�, m��e b�t sladk�, a tak si u� p��l, aby p�i�la i na n� oba jako vytou�en� zm�na zl�ho, smutn�ho a t�k�ho �d�lu za �d�l lep��.</p><p>V n�kter�ch okam�ic�ch c�til u� p��chu� z�hrobn�ho �ivota. Onen smutek, kter� se vzn�el nad ob�ma jejich du�emi, ztr�cel v�c a v�ce svou n�kdej�� ho�kost a m�nil se v jakousi nadzemskou, poklidnou odevzdanost do v�le bo��. Kdysi plul Vinicius nam�hav� proti proudu, bojoval a tr�pil se, te� v�ak se vzdal proudu ve v��e, �e ho nese do v��n�ho ticha. Tu�il, �e se Lygie p�ipravuje na smrt stejn� jako on, �e navzdory v�ze�sk�m zdem, kter� je odd�luj�, kr��ej� u� spolu, a usm�val se p�i t� my�lence, jako by ho potkalo �t�st�.</p><p>A skute�n�, oba �li tak naprosto stejnou cestou, jako by si ka�d� den dlouho navz�jem sd�lovali sv� my�lenky. Ani Lygie u� po ni�em netou�ila a nechovala ��dnou nad�ji krom� nad�je na posmrtn� �ivot.</p><p>Smrt se j� jevila nejen jako vysvobozen� ze stra�n�ch v�ze�sk�ch zd�, z caesarov�ch a Tigellinov�ch rukou, nejen jako spasen�, n�br� jako okam�ik s�atku s Viniciem. Ve srovn�n� s touto neochv�jnou jistotou ztr�celo v�echno ostatn� d�le�itost. Po smrti za�ne pro ni �t�st�, dokonce i pozemsk� �t�st�, o�ek�vala ji tedy, tak jak o�ek�v� nev�sta svatebn� den.</p><p>A onen nesm�rn� proud v�ry, kter� vzdaloval �ivotu a un�el za hrob tis�ce prvn�ch vyznava��, uchv�til i Ursa. Ani on se dlouho nemohl v duchu sm��it s Lygiinou smrt�, ale kdy� den co den pronikaly v�ze�sk�mi zdmi zv�sti o tom, co se d�je v amfite�trech a v zahrad�ch, kdy� se zd�lo, �e smrt je spole�n�m, nevyhnuteln�m osudem v�ech k�es�an�, z�rove� v�ak i jejich blahem, v�t��m ne� v�echny pozemsk� p�edstavy o �t�st�, neodva�oval se nakonec u� ani on modlit ke Kristovi, aby o toto �t�st� p�ipravil Lygii anebo odd�lil je pro ni o dlouh� l�ta. Ve sv� prost� barbarsk� du�i se p�itom domn�val, �e dce�i lygijsk�ho v�dce pat�� a tak� se dostane v�ce on�ch nebesk�ch rozko��, v�ce ne� v�em t�m z�stup�m prost�ch lid�, k nim� pat�� i on, a �e ve v��n� sl�v� zasedne Lygie bl�e Ber�nkovi ne� v�ichni ostatn�. Sly�el sice, �e p�ed Bohem jsou si v�ichni lid� rovni, na dn� jeho srdce d��malo v�ak p�esv�d�en�, �e dcera v�dce, a zvl�t� dcera v�dce v�ech Lyg�, je n�co jin�ho ne� n�jak� otrokyn�.</p><p>Doufal tak�, �e Kristus mu dovol�, aby j� sm�l i nad�le slou�it. Pokud �lo o n�ho, m�l jen jedinou skrytou touhu: aby mohl zem��t jako Ber�nek�� na k��i. Ale to se mu zd�lo tak velik�m �t�st�m, �e i kdy� v�d�l, �e v ��m� trestaj� k��em i nejhor�� zlo�ince, neodva�oval se o takovou smrt t�m�� ani modlit. Domn�val se, �e mu jist� daj� zahynout v zubech divok�ch �elem, a to mu p�sobilo nejv�ce vnit�n�ch starost�. Od ml�d� vyr�stal v neproniknuteln�ch prales�ch, za neust�l�ch lov�, v nich��� pro svou nadlidskou s�lu�� proslul mezi Lygy je�t� d��ve, ne� dorostl v mu�e. Lov byl jeho obl�ben�m zam�stn�n�m, tak�e pozd�ji, kdy� byl u� v ��m� a musil se lov� z��ci, chod�val do viv�ri� a do amfite�tr�, aby se mohl aspo� pod�vat na zv��ata, kter� znal, i na takov�, kter� neznal. Pohled na n� probouzel v n�m nep�ekonatelnou chu� pustit se s nimi do boje a zab�t je. A nyn� se tedy v duchu ob�val, �e a� se s nimi bude musit setkat v amfite�tru, ovl�dnou ho my�lenky nehodn� k�es�ana, kter� mus� p�ece um�rat zbo�n� a trp�liv�. Ale i v tom se odevzd�val do v�le Kristovy a ut�oval se jin�mi, p��jemn�j��mi my�lenkami. Proto�e sly�el, �e Ber�nek vypov�d�l v�lku pekeln�m mocnostem a zl�m duch�m, k nim� po��tala k�es�ansk� v�ra v�echny pohansk� bohy, t�il se, �e bude Ber�nkovi v t� v�lce hodn� platen a bude mu um�t slou�it l�pe ne� ostatn�, proto�e si ve sv� hlav� nemohl srovnat ani to, �e by snad jeho du�e nem�la b�t siln�j�� ne� du�e ostatn�ch mu�edn�k�. Jinak se cel� dny modlil, prokazoval v�z��m r�zn� slu�by, pom�hal dozorc�m a ut�oval svou kr�lovnu, kter� n�kdy litovala, �e nemohla za sv�ho kr�tk�ho �ivota vykonat tolik dobr�ch skutk� jako slavn� Thabita, o n� j� kdysi vypr�v�l apo�tol Petr. Str�e, v nich� stra�liv� s�la tohoto obra vzbuzovala dokonce i ve v�zen� b�ze�, proto�e se na ni nena�la ani pouta, ani dost pevn� m��e, obl�bily si ho nakonec pro jeho m�rnost. Nejednou, udiveni jeho klidem, vypt�vali se ho na jej� p���inu, a on jim vypr�v�l o tom, jak� �ivot ho �ek� po smrti, s takovou p�esv�d�ivost�, �e ho poslouchali plni ��asu, proto�e vid�li poprv� v �ivot�, �e do podzemn�ch kobek, kam nepronikne slunce, m��e proniknout �t�st�.</p><p>A kdy� je p�emlouval, aby uv��ili v Ber�nka, nejednomu z nich napadlo, �e jeho slu�ba je vlastn� otrock� a jeho �ivot �ivotem ubo��ka, a nejeden se zam��lel nad sv�m �d�lem, kter� m�l kon�it teprve smrt�.</p><p>Jen�e smrt v nich vzbuzovala nov� obavy a nic si po n� neslibovali. Zat�m v�ak tento lygijsk� obr a to d�v�e, podobaj�c� se kv�tin� pohozen� na v�ze�skou sl�mu, �li smrti vst��c s radost�, jako by vch�zeli do bran �t�st�.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 22</p></title><p>Jednou ve�er nav�t�vil Petronia sen�tor Scaevinus a dlouze se s n�m rozhovo�il o t�k�ch dob�ch, v nich� oba �ij�, a o caesarovi. A mluvil tak otev�en�, �e Petronius, t�eba�e s n�m byl sp��zn�n, za�al se m�t na pozoru. Scaevinus na��kal, �e sv�t jde nespr�vnou a ��lenou cestou a �e to v�ecko dohromady mus� skon�it n�jakou pohromou, stra�n�j��, ne� byl po��r ��ma. ��kal, �e dokonce i augusti�ni toho maj� dost, �e Faenius Rufus, druh� praefekt praetori�n�, sn�� jen s nejv�t��m sebezap�en�m odporn� Tigellinovo ��d�n� a �e cel� rod Senek� je caesarov�m jedn�n�m jak se star�m mistrem, tak s Lucanem v krajn� nep��zniv�m postaven�.</p><p>Nakonec se zm�nil o nespokojenosti lidu, ba dokonce i praetori�n�, jich� zna�nou ��st si dovedl Faenius Rufus z�skat na svou stranu.</p><p>�Pro� to pov�d�?� zeptal se ho Petronius.</p><p>�Proto�e m�m starosti o caesara,� odpov�d�l Scaevinus. �M�m u praetori�n� vzd�len�ho p��buzn�ho, kter� se jmenuje Scaevinus tak jako j�, a od n�ho v�m, co se d�je v t�bo�e� Odpor vzr�st� i tam� Caligula, v�ak to v�, byl tak� ��lenec�� a pod�vej se, jak to dopadlo! Na�el se Casius Chaerea� Byl to hrozn� �in a jist� nenajde� mezi n�mi nikoho, kdo by jej schvaloval, ale Chaerea p�ece jen osvobodil sv�t od netvora.�</p><p>��ili,� odpov�d�l Petronius, ���k� toto: ,J� Chaereu nechv�l�m, ale byl to v�born� �lov�k a k� by n�m bohov� dali co nejv�ce takov�ch.��</p><p>Scaevinus v�ak zm�nil p�edm�t hovoru a za�al neo�ek�van� vychvalovat Pisona. Chv�lil jeho urozen� p�vod, jeho u�lechtilost, jeho oddanost man�elce a kone�n� moudrost, klid a podivn� dar z�sk�vat si lidi.</p><p>�Caesar je bezd�tn�,� �ekl, �a v�ichni vid� jeho n�stupce v Pisonovi. A nem��e b�t pochyb o tom, �e by mu v�ichni od srdce pomohli, aby se mohl ujmout vl�dy. Faenius Rufus ho m� r�d, rod Annae� je mu naprosto odd�n, Plautius Lateranus a Tullius Senecio by pro n�ho sko�ili do ohn�. A stejn� tak Natalis a Subrius Flavius, Sulpicius Asper, Afranius Quinctianus, ba dokonce i Vestinus.�</p><p>�Ten posledn� nebude Pisonovi mnoho platen,� odpov�d�l Petronius. �Vestinus se boj� i sv�ho st�nu.�</p><p>�Vestinus se boj� sn� a duch�,� odpov�d�l Scaevinus, �ale je to schopn� �lov�k a pr�vem ho cht�j� jmenovat konsulem. A �e je v duchu odp�rcem pron�sledov�n� k�es�an�, to bys mu nem�l m�t za zl�, v�dy� p�ece i tob� z�le�� na tom, aby to b�sn�n� ustalo.�</p><p>�Mn� ne, ale Viniciovi,� �ekl Petronius. �R�d bych kv�li Viniciovi zachr�nil jedno d�v�e, ale nemohu, proto�e jsem upadl v Ahenobarbovu nemilost.�</p><p>�Jak to? Co�pak nevid�, �e se caesar s tebou zase sbli�uje a za��n� s tebou mluvit? A pov�m ti pro�.</p><p>Chyst� se znovu do Achaje, kde m� zp�vat �eck� p�sn�, kter� s�m slo�il. Dycht� po t� cest�, ale z�rove� se t�ese p�i pomy�len� na v�sm�n� nalad�n� �eky. Uv�domuje si, �e ho m��e potkat bu�to nejv�t�� triumf, anebo nejv�t�� p�d. Pot�ebuje dobrou radu a v�, �e lep�� ne� ty mu ned� nikdo. To je p���ina, pro� znovu z�sk�v� jeho p��ze�.</p><p>�Lucanus by m� mohl nahradit.�</p><p>�M�d�nobrad� ho nen�vid� a v duchu mu u� ur�il smrt. Hled� jen z�minku, proto�e on hled� z�minky v�dycky. Lucanus v�, �e si mus� posp�it.�</p><p>�U Kastora!� �ekl Petronius. �To je docela mo�n�.</p><p>Ale m�l bych je�t� jednu cestu, jak si rychle z�skat caesarovu p��ze�.�</p><p>�Jakou?�</p><p>�Opakovat p�ed caesarem to, co jsi mi p�ed chv�l� ��kal.�</p><p>�Nic jsem ne�ekl!� zvolal Scaevinus pln neklidu.</p><p>Petronius mu polo�il ruku na rameno.</p><p>�Nazval jsi caesara ��lencem, p�edpov�dal jsi, �e Piso bude jeho n�stupcem, a �ekl jsi: ,Lucanus v�, �e si mus� posp�it.� S ��mpak si to chcete posp�it, carissime?�</p><p>Scaevinus zbledl a chv�li si hled�li navz�jem do o��.</p><p>�Ne�ekne� to!�</p><p>�U Kypridin�ch bok�! Jak dob�e m� zn�! Ne! Ne�eknu to! Nic jsem nesly�el, ale nechci ani nic sly�et�</p><p>Rozum�?! �ivot je p��li� kr�tk�, ne� aby st�lo za to n�co podnikat. Pros�m t� jenom, abys dnes nav�t�vil Tigellina a hovo�il s n�m stejn� dlouho jako se mnou.</p><p>O �em bude� cht�t.�</p><p>�Pro�?�</p><p>�Proto, abych j�, jestli�e mi jednou Tigellinus �ekne: ,Scaevinus byl u tebe,� mohl mu odpov�d�t: ,T�� den byl tak� u tebe.��</p><p>Kdy� to Scaevinus usly�el, zlomil h�lku ze slonoviny, kterou dr�el v ruce, a odpov�d�l:</p><p>�A� stihne zl� kouzlo tuto h�l! Zajdu dnes k Tigellinovi a p�jdu i na hostinu k Nervovi. Ty tam p�ece p�jde� tak�? Ale bu� jak bu�, na shledanou poz�t�� v amfite�tru, kde vystoup� zbytky k�es�an�! Na shledanou!�</p><p>�Poz�t��,� opakoval Petronius, kdy� z�stal s�m.</p><p>�Nesm�m tedy ztr�cet �as. Ahenobarbus m� v Achaji skute�n� pot�ebuje, je tedy mo�n�, �e na mne d�.�</p><p>A rozhodl se, �e zkus� posledn� mo�nost.</p><p>Na hostin� u Nervy si caesar s�m vy��dal, aby si Petronius lehl proti n�mu, proto�e s n�m cht�l mluvit o Achaji a o m�stech, v nich� by mohl vystoupit s vyhl�dkami na co nejv�t�� �sp�ch. Nejv�ce mu z�le�elo na At��anech, z kter�ch m�l strach. Ostatn� augusti�ni poslouchali tento rozhovor velmi pozorn�, aby pozd�ji mohli pochycen� drobty Petroniov�ch v�t vyd�vat za sv� vlastn�.</p><p>�M�m dojem, jako bych dosud ne�il,� �ekl Nero, �a jako bych se m�l narodit teprve v �ecku.�</p><p>�Narod� se k nov� sl�v� a nesmrtelnosti,� odpov�d�l Petronius.</p><p>�Douf�m, �e se tak stane a �e Apoll�n nebude ��rlit. Jestli�e se vr�t�m s triumfem, ob�tuji mu hekatombu, jakou nedostal dosud ��dn� b�h.�</p><p>Scaevinus za�al recitovat Horatiovu b�se�:</p><p>Sic te diva potens Cypri, sic fratres Helenae, lucida sidera, ventorumque regat pater�</p><p>�Lo� kotv� u� v Neapoli,� �ekl caesar. �Vyrazil bych t�eba hned z�tra.�</p><p>Tu Petronius vstal, a hled� caesarovi p��mo do o��, �ekl:</p><p>�Dovol� zajist�, bo�sk�, abych je�t� p�edt�m uchystal svatebn� hostinu, na kterou pozvu tebe p�ede v�emi.�</p><p>�Svatebn� hostinu? Jakou?� zeptal se Nero.</p><p>�Na svatb� Vinicia s dcerou kr�le Lyg�, tv�m rukojm�m. Ta d�vka je sice pr�v� te� ve v�zen�, ale za prv�, jako rukojm� nesm� b�t v�zn�na a za druh�, s�m jsi Viniciovi dal svolen�, aby se s n� o�enil. A proto�e tv� slova, tak jako slova Diova, jsou neodvolateln�, proto ji rozk�e� propustit z v�zen� a j� ji odevzd�m jej�mu snoubenci.�</p><p>Chladnokrevnost a klidn� sebejistota, s n� Petronius mluvil, p�ivedla Nerona do rozpak�, proto�e upadal do rozpak� poka�d�, kdykoli s n�m n�kdo mluvil takov�m zp�sobem.</p><p>�V�m,� odpov�d�l a sklopil zrak. �Myslil jsem na ni i na toho obra, kter� u�krtil Krot�na.�</p><p>�Pak jsou tedy oba zachr�n�ni,� odpov�d�l klidn� Petronius.</p><p>Av�ak na pomoc sv�mu p�nu p�isp�chal Tigellinus:</p><p>�To d�v�e je ve v�zen� z caesarovy v�le a s�m jsi p�ece �ekl, Petronie, �e jeho slova jsou neodvolateln�.�</p><p>V�ichni p��tomn� znali historii Vinicia a Lygie a v�d�li velmi dob�e, o� jde. Umlkli tedy, zv�davi, jak rozmluva skon��.</p><p>�Ona je ve v�zen� pro tv�j omyl a proto, �e nezn� pr�va n�rod�. Je tam proti caesarov� v�li,� odpov�d�l s d�razem Petronius. �Ty jsi, Tigelline, naivn� �lov�k, ale ani ty nebude� p�ece tvrdit, �e ona zap�lila ��m, proto�e i kdybys to dokonce tvrdil, caesar by ti neuv��il.�</p><p>Av�ak Nero se u� vzpamatoval a za�al p�iv�rat sv� kr�tkozrak� o�i, maje v obli�eji nepopsateln� �kodolib� v�raz.</p><p>�Petronius m� pravdu,� �ekl po chv�li.</p><p>Tigellinus na� udiven� pohl�dl.</p><p>�Petronius m� pravdu,� opakoval Nero je�t� jednou. �Z�tra se j� otev�ou br�ny v�zen� a o svatebn� hostin� si promluv�me poz�t�� v amfite�tru.�</p><p>�Op�t jsem prohr�l,� pomyslil si Petronius.</p><p>A vr�tiv se dom�, byl si u� tak jist, �e nade�el konec Lygiina �ivota, �e naz�t�� poslal do amfite�tru spolehliv�ho otroka, aby domluvil se spr�vcem spolaria vyd�n� jej�ho t�la. Cht�l je toti� odevzdat Viniciovi.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 23</p></title><p>Za Neronov�ch dob ve�la ve zvyk kdysi ��dk� a jen v�jime�n� konan� ve�ern� p�edstaven�, a to jak v cirku, tak v amfite�trech. Augusti�ni je m�li r�di, proto�e po nich b�valy �asto hostiny a pitky, trvaj�c� a� do r�na. A�koliv lid byl u� nasycen prol�v�n�m krve, p�ece jen, kdy� se roznesla zpr�va, �e se bl�� konec her a �e posledn� k�es�an� maj� zem��t na ve�ern�m p�edstaven�, t�hly k amfite�tru nespo�etn� davy. Augusti�ni p�i�li do jednoho, proto�e tu�ili, �e to nebude oby�ejn� p�edstaven� a �e si caesar usmyslil zchystat si pod�vanou na trag�dii Viniciovy bolesti. Tigellinus neprozradil tajemstv�, jak� druh mu�en� je ur�en nev�st� mlad�ho tribuna, ale to jen dr�dilo v�eobecnou zv�davost. Ti, kdo� v�dali kdysi Lygii u Plauti�, vypr�v�li te� neuv��iteln� v�ci o jej� kr�se. Jin� zaj�mala p�edev��m ot�zka, zda ji dneska skute�n� spat�� v ar�n�, proto�e mnoz� z t�ch, kdo� sly�eli odpov��, kterou dal u Nervy caesar Petroniovi, vykl�dali si ji dvoj�m zp�sobem. N�kte�� se prost� domn�vali, �e Nero vr�t� anebo u� vr�til d�vku Viniciovi. Uv�domovali si toti�, �e je to rukojm�, jemu� je tedy dovoleno uct�vat ty bohy, kter� se mu zl�b�, a je� pr�vo n�rod� nedovoluje trestat.</p><p>Nejistota, o�ek�v�n� a zv�davost se zmocnily v�ech div�k�. Caesar p�i�el d��ve ne� obvykle a s jeho p��chodem se za�alo znovu �eptat, �e p�ece jen p�ijde n�co neoby�ejn�ho, proto�e Nerona prov�zel krom� Tigellina a Vatinia tak� Casius, centurio obrovsk� postavy a obrovsk� s�ly, kter�ho br�val caesar s sebou v�dy tehdy, kdy� cht�l m�t po boku ochr�nce, nap��klad, kdy� dostal chu� na no�n� v�pravu na Suburu, kde se bavil hrou sagatio, kter� z�le�ela v tom, �e se n�hodn� potkan� d�v�ata vyhazovala na vojensk�m pl�ti do v��e. Lid� si tak� v�imli, �e i v amfite�tru byla podniknuta n�kter� bezpe�nostn� opat�en�. Praetori�nsk� str� byla zes�lena a velen� nad n� nem�l centurio, n�br� tribun Subrius Flavius, zn�m� dosud svou slepou oddanost� Neronovi. Nyn� pochopili, �e caesar se chce pro v�echny p��pady zabezpe�it p�ed v�buchem Viniciova zoufalstv�, a zv�davost vzrostla je�t� v�ce.</p><p>V�echny zraky se s napjatou pozornost� up�raly k m�stu, kde sed�l ne��astn� snoubenec. Ten, bled�, �elo pokryt� kapkami potu, byl ve stejn� nejistot� jako ostatn� div�ci, ale rozru�en do nejzaz��ch hlubin du�e.</p><p>Petronius, s�m nev�da p�esn�, co se bude d�t, ne�ekl mu nic, jen se ho po n�vratu od Nervy zeptal, je-li p�ipraven na v�echno, a pak, p�jde-li na p�edstaven�.</p><p>Vinicius odpov�d�l na ob� ot�zky kladn�, ale mr�z mu p�i tom prob�hl cel�m t�lem, proto�e vytu�il, �e Petronius se ho nept� bezd�vodn�. �il sice u� del�� dobu jen jak�msi polo�ivotem, pohrou�il se do smrti a sm��il se s Lygiinou smrt�, proto�e smrt m�la b�t pro n� oba z�rove� vysvobozen�m a s�atkem, ale te� poznal, �e je n�co jin�ho myslit na posledn� okam�iky jako na usnut�, jsou-li tyto okam�iky je�t� daleko, a n�co jin�ho j�t se d�vat na muka bytosti dra��� �lov�ku ne� s�m �ivot. V�echna bolest, kterou p�est�l u� d��ve, ozvala se v n�m znovu. Uchl�cholen� zoufalstv� po�alo op�t k�i�et v jeho nitru; zmocnila se ho star� touha zachr�nit Lygii st�j co st�j. Od r�na usiloval dostat se do cunicul�, aby se p�esv�d�il, je-li tam Lygie, ale praetori�nsk� str�e hl�daly v�echny vchody a rozkazy byly tak p��sn�, �e voj�ci, dokonce i zn�m�, nedali se obm�k�it ani prosbami, ani zlatem. Viniciovi se zd�lo, �e ho nejistota zabije je�t� d��ve, ne� spat�� p�edstaven�. N�kde na dn� srdce chv�la se v n�m je�t� nad�je, �e Lygie mo�n� v amfite�tru nen� a �e v�echny obavy jsou zbyte�n�. Chv�lemi se t�to nad�je chytal ze v�ech sil. ��kal si, �e Kristus ji p�ece mohl vyv�st z v�zen�, ale �e nem��e dovolit, aby byla v cirku mu�ena. P�edt�m odevzdal u� v�ecko do Kristovy v�le, ale te�, kdy� ho odehnali od vrat cunicul� a on se vr�til na sv� m�sto v amfite�tru a kdy� ze zv�dav�ch pohled�, kter� na sob� c�til, poznal, �e v�echny ty stra�n� domn�nky mohou b�t spr�vn�, za�al v duchu prosit Krista s nal�havost� podobaj�c� se t�m�� vyhr��k�m, aby ji zachr�nil. �Ty m��e�!� opakoval, zat�naje k�e�ovit� p�sti. �Ty m��e�!�</p><p>P�edt�m si v�bec nep�edstavoval, �e tato chv�le, a� se zm�n� ve skute�nost, bude tak stra�n�. Te� v�ak, nech�paje ani, co se to v n�m d�je, m�l pocit, �e spat��-li Lygiina muka, zm�n� se jeho l�ska v nen�vist a jeho v�ra v zoufalstv�. Tento pocit ho v�ak z�rove� d�sil, b�l se toti� urazit Krista, kter�ho prosil o slitov�n� a o z�zrak. Neprosil u� o jej� �ivot, cht�l jen, aby zem�ela d��ve, ne� ji vyvedou do ar�ny, a z bezedn� propasti �alu opakoval si v duchu: �Aspo� to mi ud�lej, a j� t� budu milovat je�t� v�ce, ne� jsem t� miloval dosud.�</p><p>Nakonec se v n�m my�lenky rozpoutaly jako vlny zm�tan� v�trem. Probouzela se v n�m touha po pomst� a po krvi. Zmoc�ovala se ho ��len� chu� vrhnout se na Nerona a u�krtit ho p�ede v�emi div�ky, z�rove� v�ak c�til, �e t�mito choutkami znovu ur�� Krista a poru�uje jeho p�ik�z�n�. Chv�lemi proletovaly jeho hlavou z�blesky nad�je, �e to v�echno, p�ed ��m se chv�je jeho du�e, v�emocn� i milosrdn� ruka je�t� odvr�t�, ale tyto z�blesky zase okam�it� zhas�naly v jak�si nesm�rn� l�tosti, �e ten, kter� m��e jedin�m sv�m slovem zbo�it tento cirk a zachr�nit Lygii, ji opustil, i kdy� mu d�v��ovala a milovala ho ze v�ech sil sv�ho �ist�ho srdce. A myslil d�le na to, �e Lygie le�� v tmav�m cuniculu, slab�, bezbrann�, opu�t�n�, vydan� na milost a nemilost zv��eck�m str�c�m, �e je snad v posledn�m ta�en�, a on �e tady, v tom hrozn�m amfite�tru, mus� bezmocn� �ekat, ani� v�, jak� muka pro ni vymyslili a co za chv�li uvid�. Kone�n� v�ak jako �lov�k, kter� pad� do propasti a chyt� se v�eho, co roste na jej�m pokraji, chytil se i on ob�ma rukama my�lenky, �e te� ji m��e zachr�nit u� jen v�ra. Zb�val u� jen jedin� zp�sob! Co� Petr ne�ekl, �e v�ra m��e pohnout zem� v z�kladech?</p><p>Soust�edil se tedy na tuto my�lenku, potla�il v sob� pochybnosti, celou svou bytost vlo�il do jednoho jedin�ho slova �V���m!� a �ekal na z�zrak.</p><p>Av�ak tak, jak mus� prasknout p��li� napjat� struna, zlomilo nap�t� i jeho. Tv�� pokryla mrtvoln� bledost a t�lo mu za�alo tuhnout. Napadlo mu, �e jeho prosby byly vysly�eny, proto�e um�r�. Byl p�esv�d�en, �e i Lygie musila u� ur�it� zem��t a �e Kristus je takto povol�v� k sob�. Ar�na, b�l� t�gy nespo�etn�ch div�k�, sv�tlo tis�c� lamp a pochodn�, to v�e mu pojednou zmizelo z o��.</p><p>Ale toto ochabnut� netrvalo dlouho. Po chv�li se probudil, �i sp�e vzbudilo ho dup�n� netrp�liv�ho lidu.</p><p>�Jsi nemocen,� �ekl mu Petronius, �dej se odn�st dom�!�</p><p>A nedbaje, co tomu �ekne caesar, vstal a cht�l Vinicia podep��t a vyj�t s n�m ven. Srdce se mu naplnilo l�tost�, p�itom ho v�ak nesnesiteln� dr�dilo, �e se caesar d�v� smaragdem na Vinicia a studuje s uspokojen�m jeho bolest, snad proto, aby ji pak mohl vyl��it v patetick�ch strof�ch a sklidit za n� potlesk poslucha��.</p><p>Vinicius zavrt�l hlavou. M��e v tomto amfite�tru zem��t, ale nem��e z n�ho odej�t. V�ak p�edstaven� m�lo u� co nevid�t za��t.</p><p>A pr�v� v t�m� okam�iku praefekt m�sta hodil p�ed sebe �erven� ��tek a na toto znamen� za�in�ely �et�zy naproti caesarovu p�diu a z tmav�ho otvoru vystoupil do jasn� oz��en� ar�ny Ursus.</p><p>Obr m�oural o�ima, osln�n z�ejm� sv�tlem v ar�n�, pak v�ak postoupil dop�edu a rozhl�el se kolem dokola, jako by cht�l zjistit, co ho m� potkat. V�ichni augusti�ni a tak� v�t�ina div�k� v�d�li, �e je to �lov�k, kter� u�krtil Krot�na, a tak sotva se objevil, po v�ech lavic�ch to za�um�lo. V ��m� bylo dost gladi�tor� obrovit�j��ch, ne� je obvykl� lidsk� m�ra, ale takov�ho �lov�ka o�i Quirit� je�t� nevid�ly. Casius, stoj�c� na p�diu za caesarem, zd�l se ve srovn�n� s Lygem nepatrn�m �lov��kem. Sen�to�i, vest�lky, caesar, augusti�ni i lid hled�li s nad�en�m znalc� a milovn�k� na jeho mohutn� stehna, siln� jako kmeny strom�, na hru�, podobnou dv�ma spojen�m �t�t�m, i na herkulovsk� pa�e. �um s�lil ka�d�m okam�ikem. Pro ty davy nemohlo prost� b�t v�t�� rozko�e ne� vid�t takov� svalstvo, hraj�c� pod k���, napjat� a bojuj�c�. �um se m�nil ve v�k�iky a v p�ekotn� ot�zky, kde�e bydl� kmen, z n�ho� se rod� takov� ob�i. A Ursus st�l uprost�ed amfite�tru nah�, podobaj�c� se v�ce kamenn�mu kolosu ne� �lov�ku, se soust�ed�n�m, ale z�rove� smutn�m barbarsk�m obli�ejem, a kdy� vid�l pr�zdnou ar�nu, t�kal sv�ma modr�ma d�tsk�ma o�ima udiven� hned po div�c�ch, hned po caesarovi, hned zase po m���ch cunicul�, odkud o�ek�val katy.</p><p>V okam�iku, kdy vstupoval do ar�ny, zachv�lo se jeho prost� srdce naposledy nad�j�, �e ho mo�n� �ek� k��. Ale kdy� nevid�l ani k��, ani p�ipravenou j�mu, pomyslil si, �e nen� hoden takov� milosti a �e je mu souzeno zem��t jinak, pravd�podobn� v zubech zv��e.</p><p>Byl bezbrann� a rozhodl se, �e zahyne, tak jak se slu�� na Ber�nkova vyznava�e, klidn� a trp�liv�. P�edt�m v�ak se je�t� cht�l pomodlit ke Spasiteli, poklekl tedy v ar�n�, sepjal ruce a pohl�dl vzh�ru k hv�zd�m, mihotaj�c�m se v horn�m otvoru cirku.</p><p>Tento postoj se v�ak nel�bil dav�m. Lid� m�li u� dost t�ch k�es�an�, um�raj�c�ch jako ovce. Pochopili, �e nebude-li se cht�t obr br�nit, nebude z pod�van� nic.</p><p>Tu a tam se ozvalo syknut�. N�kte�� se za�ali do�adovat mastigofor�, jejich� �kolem bylo mrskat z�pasn�ky, kte�� necht�li bojovat. Po chv�li v�ak v�echno utichlo, proto�e nikdo nev�d�l, co obra �ek� a zda nebude p�ece jen bojovat, a� stane smrti tv��� v tv��.</p><p>Ne�ekali dlouho. Pojednou se ozval ohlu�uj�c� hlahol trub a na toto znamen� se otev�ely m��e proti caesarovu p�diu a do ar�ny se za v��skotu bestiari� v��til p��ern� germ�nsk� tur, nesouc� na hlav� nah� �ensk� t�lo.</p><p>�Lygie! Lygie!� vyk�ikl Vinicius.</p><p>Uchopil se ob�ma rukama za vlasy na skr�n�ch, sto�il se do klubka jako �lov�k, kter� v sob� uc�til hrot kop�, a za�al ochrapt�l�m, nelidsk�m hlasem volat:</p><p>�V���m! V���m! Kriste! Z�zrak!�</p><p>A nec�til ani, �e mu Petronius zahalil hlavu t�gou.</p><p>Zd�lo se mu, �e to smrt nebo bolest jej p�ipravuje o zrak. Ned�val se, nevid�l. Zmocnil se ho pocit jak�si stra�n� pr�zdnoty. V hlav� mu z�stala jen jedin� my�lenka, �sta opakovala nep���etn� jen:</p><p>�V���m! V���m! V���m!�</p><p>Vtom amfite�tr ztichl. Augusti�ni povstali jako jeden mu� ze sv�ch m�st, proto�e v ar�n� se stalo n�co neoby�ejn�ho. Pokorn� a se smrt� se sm��iv�� Lyg, kdy� spat�il na roz�ch divok� bestie svou kr�lovnu, vysko�il jako zasa�en� �iv�m plamenem, nahrbil se v z�dech a rozb�hl se �ikmo proti rozdivo�el�mu zv��eti.</p><p>Ze v�ech prsou se ozval kr�tk� v�k�ik ��asu, potom v�ak nastalo hlubok� ticho. Lyg dob�hl v okam�iku k rozl�cen�mu b�ku a uchopil jej za rohy.</p><p>�Pod�vej se!� zvolal Petronius a strhl t�gu z Viniciovy hlavy.</p><p>Vinicius se zvedl, zvr�til nazad tv��, bledou jak pl�tno, a zahled�l se skeln�m, nevn�maj�c�m pohledem na ar�nu.</p><p>Ve v�ech hrud�ch se zatajil dech. V amfite�tru by bylo mo�no sly�et let�c� mouchu. Lid� necht�li v��it sv�m vlastn�m o��m. Co je ��m ��mem, nevid�li je�t� nic takov�ho.</p><p>Lyg dr�el divok� zv��e za rohy. Jeho chodidla se zabo�ila a� nad kotn�ky do p�sku, z�da se ohnula jako napjat� luk, hlava se schovala mezi ramena, svaly na pa��ch vystoupily tak, �e k��e pod jejich n�porem t�m�� pukala, ale p�ece jen b�ka zastavil. A �lov�k a zv��e te� ustrnuli v takov� nehybnosti, �e se div�k�m zd�lo, �e vid� n�jak� obraz, p�edstavuj�c� Herkulovy nebo Theseovy �iny, anebo souso�� vytesan� do kamene. V tom zd�nliv�m klidu bylo v�ak vid�t stra�liv� vyp�t� dvou z�pas�c�ch sil. Tur se stejn� jako �lov�k zabo�il nohama do p�sku a jeho tmav�, hu�at� t�lo se nahrbilo tak, �e se podobalo obrovsk� kouli. Kdo se vy�erp� prvn�? Kdo prvn� padne? To byla ot�zka, kter� byla te� pro div�ky, libuj�c� si v z�pasech, d�le�it�j�� ne� jejich vlastn� osud, ne� cel� ��m a jeho sv�tovl�da.</p><p>A Lyg byl te� pro n� polobohem, hodn�m uct�v�n� a pomn�k�. Dokonce i caesar povstal. On a Tigellinus, kdy� sly�eli o s�le tohoto �lov�ka, �mysln� zchystali tuto pod�vanou, ��kaj�ce si v�sm�n�: �A� tedy ten Krot�nobijce p�em��e tura, kter�ho mu vybereme.�</p><p>Te� v�ak z�rali u�asle na obraz, kter� se jim nask�tal, jako by nemohli uv��it, �e je to skute�nost. V amfite�tru bylo vid�t lidi, kte�� zvedli ruce a strnuli v t�to pozici. Jin�m zase zalil �ela pot, jako by sami z�pasili se zv��etem. V cirku bylo sly�et jen sy�en� plamen� v lamp�ch a �elest uhl�k� opad�vaj�c�ch z pochodn�.</p><p>Hlasy odum�ely div�k�m na rtech, zato v�ak srdce bu�ila v hrud�ch, jako by je cht�la rozervat. V�em se zd�lo, �e boj trv� u� cel� v�ky.</p><p>A �lov�k a zv��e st�li je�t� po��d ve stra�n�m vyp�t�, �ekl bys, vra�eni do zem�.</p><p>Vtom se z ar�ny ozvalo dut� zary�en�, podobaj�c� se stenu, a ze v�ech �st se ozval v�k�ik. Pak nastal op�t klid. Lid� si myslili, �e sn�: nestv�rn� b�kova hlava se za�ala v barbarov�ch rukou ot��et.</p><p>Lygova tv��, krk a pa�e zrudly jako purpur, z�da se nahrbila je�t� v�c. Bylo vid�t, �e sb�r� zbytky sv�ch nadlidsk�ch sil, ale �e mu u� nadlouho nevysta��.</p><p>St�le dut�j��, chr�iv�j�� a st�le bolestn�j�� turovo ry�en� se m�silo se s�pav�m dechem obrovy hrudi.</p><p>Hlava zv��ete se ot��ela st�le v�ce a z tlamy vylezl dlouh� zp�n�n� jazyk.</p><p>Je�t� chv�li, a k u��m bl�e sed�c�ch div�k� dol�tl jakoby praskot l�man�ch kost�. A vtom se zv��e svalilo se zakroucen�m krkem na zem.</p><p>Obr strhl m�ikem provazy z jeho roh�, a zvednuv d�vku na ruce, za�al rychle oddechovat.</p><p>Obli�ej mu zbledl, vlasy se slepily potem, z�da a pa�e byly jakoby oblity vodou. Chv�li st�l jako nap�l smysl� zbaven�, pak v�ak pozvedl zrak a zahled�l se na div�ky.</p><p>A amfite�tr ze��lel.</p><p>Zdi budovy se ot��saly k�ikem n�kolika des�tek tis�c div�k�. Od chv�le, co za�aly hry, nepamatoval nikdo takov� nad�en�. Ti, kdo� sed�li ve vy���ch �ad�ch, opustili sv� m�sta, sestupovali dol� a tla�ili se v pr�chodech mezi lavicemi, aby si mohli sil�ka l�pe prohl�dnout. Odev�ad se ozvaly hlasy ��daj�c� milost, v�niv�, nal�hav� hlasy, kter� se brzy zm�nily v jedin� vol�n�. Obr se te� stal drah� tomuto lidu, libuj�c�mu si ve fyzick� s�le, stal se nejd�le�it�j�� osobou v ��m�.</p><p>Ursus pochopil, �e dav se dom�h�, aby mu byl darov�n �ivot a vr�cena svoboda, ale jemu ne�lo z�ejm� jen o sebe. Chv�li se rozhl�el kolem dokola, pak p�istoupil k caesarovu p�diu, a kol�baje d�v�in�m t�lem na nata�en�ch rukou, vzhl�dl vzh�ru s v�razem nal�hav� prosby v o��ch, jako by cht�l ��ci:</p><p>�Nad n� se slitujte! Ji zachra�te! J� jsem to u�inil kv�li n�!�</p><p>Div�ci pochopili velmi dob�e, co ��d�. P�i pohledu na d�vku v bezv�dom�, vypadaj�c� ve srovn�n� s obrovsk�m Lygov�m t�lem jako d�t�, zmocnilo se dav�, ryt��� i sen�tor� dojet�. Jej� drobou�k� postava, b�l�, jakoby vytesan� z alabastru, jej� mdloby, obrovsk� nebezpe��, z n�ho� ji obr vysvobodil, a kone�n� i jej� kr�sa a jeho oddanost ot��sly srdci lid�. N�kte�� se domn�vali, �e to otec �ebr� o slitov�n� nad d�t�tem. A soucit vy�lehl pojednou jako plamen. Lid� m�li u� dost krve, dost smrti, dost mu�en�. Hlasy, se�krcen� slzami, po�aly volat o milost pro oba.</p><p>Ursus postupoval zat�m po obvodu ar�ny, a kol�baje neust�le d�vkou na rukou, prosil t�mito pohyby i o�ima o jej� �ivot. A vtom vysko�il ze sv�ho m�sta Vinicius, p�esko�il hrazen�, d�l�c� prvn� m�sta od ar�ny, p�ib�hl k Lygii a zakryl t�gou jej� nah� t�lo.</p><p>Pak si roztrhl tuniku na prsou, odhalil jizvy, kter� mu z�staly po zran�n�ch v arm�nsk� v�lce, a vzt�hl ruku k lidu.</p><p>V tom okam�iku p�es�hlo vytr�en� dav� v�e, co dosud amfite�tr kdy vid�l. Lid� za�ali dupat a v�t.</p><p>Hlasy, volaj�c� o milost, byly u� doslova v�hru�n�. Lid se p�imlouval u� nejen za atleta, n�br� stav�l se i na obranu d�v�ete, voj�ka a jejich l�sky. Tis�ce div�k� se oto�ily k caesarovi se z�blesky hn�vu v o��ch a se za�at�mi p�stmi. Ale caesar ot�lel a v�hal. Po pravd� �e�eno, k Viniciovi nen�vist nec�til a na Lygiin� smrti mu v�bec nez�le�elo, ale bylo by mu milej�� vid�t d�v�ino t�lo rozp�ran� b���mi rohy nebo rozs�pan� tes�ky �elem. Jak jeho krutost, tak i jeho zvrhl� p�edstavivost a zvrhl� choutky nach�zely v takov�ch pod�van�ch jakousi rozko�. A lid ho o ni cht�l p�ipravit. P�i tomto pomy�len� se v jeho otyl� tv��i objevil hn�v.</p><p>Jeho je�itnost mu br�nila podrobit se v�li dav�, ale z�rove� se pro svou vrozenou zbab�lost neodva�oval zprotivit se j�.</p><p>Za�al se tedy rozhl�et kolem, zda aspo� mezi augusti�ny nespat�� palce m���c� na znamen� smrti k zemi. Av�ak Petronius dr�el dla� zvednutou vzh�ru a d�val se mu do tv��e t�m�� vyz�vav�. Pov�r�iv�, ale n�lad�m podl�haj�c� Vestinus, kter� se b�l duch�, ale neb�l se lid�, d�val znamen� milosti. Tot� �inil sen�tor Scaevinus, tot� Nerva, tot� Tullius Senecio, tot� star�, slavn� vojev�dce Ostorius Scapula, tot� Antistius, tot� Piso a Vetus, Crispinus a Minucius Thermus, Pontius Telesinus i v�en�, lidem ct�n� Thrasea.</p><p>Kdy� to caesar vid�l, s�al z oka smaragd, tv��e se pohrdav� a ura�en�. Vtom se v�ak k n�mu naklonil Tigellinus, jemu� �lo o to, aby prosadil smrt na zlost Petroniovi, a �ekl:</p><p>�Nepovol, bo�sk�! M�me praetori�ny.�</p><p>Tu se Nero oto�il t�m sm�rem, kde st�l velitel praetori�n�, drsn� Subrius Flavius, oddan� mu dosud cel�m srdcem, a spat�il neoby�ejnou v�c: tv�� star�ho tribuna byla hroziv�, ale zalita slzami a ruku m�l zvednutu na znamen� milosti.</p><p>Dav� se zat�m zmoc�oval vztek. Zpod dupaj�c�ch nohou se zvedla oblaka prachu a zahalila amfite�tr.</p><p>Mezi vol�n�m se oz�valy hlasy: �Ahenobarbus! Matkovrah! �h��!�</p><p>Nero se polekal. Lid byl v cirku v�emocn�m p�nem. D��v�j�� caesarov�, zvl�t� Caligula, se ob�as odva�ovali jednat proti jeho v�li, to v�ak vyvol�valo v�dycky nepokoje, p�i nich� doch�zelo i k prol�v�n� krve. Av�ak Nero byl v jin� situaci. Jednak jako komediant a zp�v�k pot�eboval p��ze� lidu, za druh� cht�l m�t lid na sv� stran� proti sen�tu a patrici�m, a kone�n� po po��ru ��ma se ho sna�il st�j co st�j z�skat a sv�st jeho hn�v na k�es�any. Pochopil kone�n�, �e protivit se je�t� d�le p��n� lidu bylo by p��mo nebezpe�n�. Rozruch, kter� za�al v cirku, mohl by zachv�tit cel� m�sto a m�t nedoz�rn� n�sledky.</p><p>Pohl�dl tedy je�t� jednou na Subria Flavia, na centuriona Scaevina, sen�torova p��buzn�ho, na voj�ky, a kdy� vid�l v�ude svra�t�l� obo��, dojat� tv��e a o�i up�en� na sebe, dal znamen� milosti.</p><p>V tu chv�li se odshora a� dol� rozeh�m�l potlesk.</p><p>Lid si u� byl jist �ivotem odsouzenc�, proto�e od toho okam�iku p�ech�zeli do jeho p��e a ani caesar by se neodva�oval pron�sledovat je je�t� svou pomstou.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 24</p></title><p>�ty�i Bithy�an� nesli opatrn� Lygii do Petroniova domu a Vinicius a Ursus �li vedle a posp�chali, aby Lygii mohli co nejd��ve odevzdat do rukou �eck�ho l�ka�e. �li ml�ky, proto�e po tom, co se dneska stalo, nebyli s to rozmlouvat. Vinicius byl je�t� st�le jakoby nap�l zbaven smysl�. Opakoval si znovu a znovu, �e Lygie je zachr�n�na, �e j� u� nehroz� ani v�zen�, ani smrt v cirku, �e jejich utrpen� skon�ilo jednou prov�dy a �e si ji odv�d� dom� a u� nikdy se od n� neodlou��.</p><p>A zd�lo se mu, �e je to sp�e po��tek jak�hosi jin�ho �ivota ne�li skute�nost. Co chv�li se nakl�n�l nad otev�enou lektikou a hled�l na tu milovanou tv��, kter� ve sv�tle m�s�ce vypadala, jako by spala, a ��kal si v duchu: �Je to ona! Kristus ji zachr�nil!� Vzpomn�l si tak�, �e do spoliaria, kam oba s Ursem Lygii odnesli, p�i�el jak�si nezn�m� l�ka� a ujistil ho, �e d�vka �ije a bude ��t. P�i tomto pomy�len� c�til takov� n�por radosti v hrudi, �e v n�kter�ch okam�ic�ch ztr�cel v�dom� a musil se op��t o Ursovu pa�i, proto�e nebyl s to j�t vlastn�mi silami. A Ursus hled�l k nebi, poset�mu hv�zdami, a modlil se.</p><p>�li rychle ulicemi, na nich� nov� postaven� b�l� domy sv�tily jasn� v m�s��n�m sv�tle. M�sto bylo pr�zdn�. Jen tu a tam zp�valy a tan�ily skupinky lid�, ov�n�en�ch b�e�anem, za zvuk� fl�ten p�ed portiky, u��vaj�ce n�dhern� noci a sv�tk�, kter� trvaly u� od po��tku her. Teprve kdy� u� byli nedaleko domu, p�estal se Ursus modlit a potichu, jako by se b�l, �e vzbud� Lygii, se rozhovo�il:</p><p>�Pane, to Spasitel ji zachr�nil p�ed smrt�. Kdy� jsem ji uvid�l na roz�ch tura, usly�el jsem v nitru hlas:</p><p>Bra� ji! A to byl ur�it� Ber�nk�v hlas. V�zen� vy�erpalo m� s�ly, ale on mi je na tu chv�li vr�til a on vnukl tomu drsn�mu lidu, aby se j� ujal. Sta� se v�le jeho!�</p><p>A Vinicius odpov�d�l:</p><p>�Budi� pochv�leno jm�no jeho!�</p><p>Ale d�le u� nebyl mocen slova, proto�e pojednou uc�til, �e se mu v prsou vzdouv� nesm�rn� pl��. Zmocnila se ho neodolateln� touha vrhnout se k zemi a d�kovat Spasiteli za z�zrak a milosrdenstv�.</p><p>Zat�m v�ak u� do�li dom�. Slu�ebnictvo, o v�em zpraven� otrokem vyslan�m nap�ed, vyb�hlo jim vst��c. Pavel z Tarsu obr�til je�t� kdysi v Antiu v�t�inu t�chto lid�. Viniciovo tr�pen� znali velmi dob�e, a tak jejich radost p�i pohledu na ob�ti, vyrvan� Neronov� zlob�, byla obrovsk� a vzrostla je�t� v�ce, kdy� l�ka� Theokles prohl�dl Lygii a prohl�sil, �e neutrp�la ��dn� t�k� zran�n� a �e se uzdrav�, a� p�ejde slabost zp�soben� v�ze�skou hore�kou.</p><p>Z bezv�dom� se probudila je�t� t�e noci. Kdy� se vzbudila v n�dhern�m cubiculu, osv�tlen�m korintsk�mi lampami a napln�n�m v�n� verbeny, nev�d�la, kde je a co se s n� d�je. V pam�ti j� z�stala chv�le, kdy ji p�ivazovali k roh�m b�ka, spoutan�ho �et�zy, a kdy� te� vid�la nad sebou Vinici�v obli�ej, oz��en� p��jemn�m barevn�m sv�tlem, soudila, �e snad u� nejsou na zemi. My�lenky se j� v zesl�bl� hlav� je�t� zaml�ovaly; zd�lo se j� docela p�irozen�, �e se pro jej� �navu a slabost cestou do nebe n�kde zastavili. Proto�e v�ak nec�tila ��dnou bolest, usm�la se na Vinicia a cht�la se ho zeptat, kde jsou, ale ze rt� se ozval jen tich� �epot, z n�ho� Vinicius sotva vyrozum�l sv� jm�no.</p><p>Poklekl tedy k n�, polo�il j� zlehka ruku na �elo a �ekl:</p><p>�Kristus t� zachr�nil a vr�til mi t�!�</p><p>Jej� rty se op�t pohnuly nesrozumiteln�m �eptem, po chv�li v�ak zav�ela o�i, prsa se vzedmula lehk�m povzdechem a Lygie upadla do hlubok�ho sp�nku, kter� l�ka� Theokles o�ek�val a po n�m� p�edpov�dal uzdraven�.</p><p>Vinicius v�ak setrval na kolenou u n�, pohrou�en do modlitby. Srdce mu t�lo tak obrovskou l�skou, �e docela zapomn�l na v�e kolem sebe. Theokles ve�el n�kolikr�t do cubicula, n�kolikr�t se za poodhrnutou z�clonou objevila zlatovlas� hlava Eunik�, nakonec za�ali k�i�et je��bi chovan� v zahrad�ch, zv�stuj�ce za��tek nov�ho dne, ale on je�t� st�le obj�mal v duchu Kristovy nohy a nevid�l a nesly�el, co se kolem n�ho d�je; jeho srdce se zm�nilo v ob�tn� plamen d�k�vzd�n� a Vinicius byl pohrou�en ve vytr�en�, je�t� za�iva nap�l nanebevzat�.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 25</p></title><p>Petronius, proto�e necht�l po osvobozen� Lygie dr�dit caesara, odebral se spolu s ostatn�mi augusti�ny na Palatin. Cht�l si poslechnout, o �em tam budou mluvit, ale p�edev��m zjistit, zda Tigellinus nevymysl� n�co nov�ho na Lygiino zni�en�. I ona i Ursus byli te� sice ur�it�m zp�sobem pod p��� lidu a nikdo te� nemohl na n� vzt�hnout ruku bez nebezpe�� nepokoj�, ale proto�e Petronius v�d�l, jakou nen�vist� k n�mu plane v�emocn� praefekt praetorie, pokl�dal za mo�n�, �e Tigellinus, proto�e se prost� nem��e dostat na kobylku jemu, bude se sna�it, aby pomstu uskute�nil jak�mkoli zp�sobem na jeho synovci.</p><p>Nero byl nahn�van� a podr�d�n�, proto�e p�edstaven� skon�ilo docela jinak, ne� jak si p��l. Na Petronia necht�l zpo��tku ani pohl�dnout, ale ten, neztr�ceje chladnokrevnost, p�istoupil k n�mu s ve�kerou nenucenost� arbitra elegantiae a �ekl mu:</p><p>�V�, bo�sk�, co mi napad�? Napi� p�se� o pann�, kterou rozkaz vl�dce sv�ta odvazuje z roh� divok�ho tura a vrac� jej�mu milenci. �ekov� maj� citliv� srdce a jsem p�esv�d�en, �e takov� p�se� je okouzl�.�</p><p>Neronovi se p�es v�echnu jeho podr�d�nost ta my�lenka zal�bila, a to dokonce ze dvou p���in: jednak jako n�m�t k p�sni, jednak proto, �e v n� mohl oslavovat s�m sebe jako velkomysln�ho sv�tovl�dce. Zahled�l se tedy na chv�li na Petronia a pak �ekl:</p><p>�Ano! M� pravdu! Ale co� se hod�, abych zp�val o vlastn� dobrot�?�</p><p>�Nemus� se jmenovat. Ka�d� v ��m� uh�dne tak jako tak, o� jde, a z ��ma se ���� zv�sti do cel�ho sv�ta.�</p><p>�A jsi si jist, �e se to v Achaji bude l�bit?�</p><p>�U Polluxe!� zvolal Petronius.</p><p>A ode�el spokojen, proto�e te� m�l u� jistotu, �e Nero, jeho� cel� �ivot byl p�izp�sobov�n�m skute�nosti liter�rn�m n�pad�m, nebude si cht�t pokazit n�m�t a sv�e t�m ruce Tigellinovi. Nezm�nilo to v�ak jeho �mysl vypravit Vinicia z ��ma, jakmile jen tomu nebude na p�ek�ku Lygiino zdrav�. A proto, kdy� ho p��t� den spat�il, �ekl mu:</p><p>�Odvez ji na Sic�lii. P�ihodilo se n�co takov�ho, �e od caesara v�m nic nehroz�, ale Tigellinus je schopen u��t t�eba jedu, ne-li z nen�visti k v�m, tedy z nen�visti ke mn�.�</p><p>Vinicius se tomu usm�l a odpov�d�l:</p><p>�Lygie byla na roz�ch divok�ho tura, a p�ece ji Kristus zachr�nil.�</p><p>�Tak mu ob�tuj sto b�k�,� odpov�d�l s n�dechem netrp�livosti Petronius, �ale nenu� ho, aby ji zachra�oval podruh� Vzpom�n� si, jak Aiolos p�ijal Odyssea, kdy� se vr�til a prosil ho podruh� o p��zniv� v�tr?</p><p>Bozi se neradi opakuj�.�</p><p>�A� se uzdrav�,� odpov�d�l Vinicius, �odvezu ji k Pomponii Graecin�.�</p><p>�A ud�l� t�m l�p, �e Pomponia je nemocn�. ��kal mi to Aul�v p��buzn�, Antistius. Tady se mezit�m odehr�vaj� takov� v�ci, �e lid� na v�s zapomenou, a v dne�n� dob� jsou nej��astn�j�� ti, na kter� se zapomn�lo. K� v�m Fortuna bude v zim� sluncem a v l�t� st�nem!�</p><p>Po t�chto slovech zanechal Vinicia jeho �t�st� a �el se zeptat Theokla na Lygiino zdrav�, a zda to p�e�ije.</p><p>Lygii v�ak u� nehrozilo nebezpe��. V podzem�, zesl�blou v�ze�skou hore�kou, byl by ji skl�til zatuchl� vzduch a nepohodl�, ale te� byla obklopena nejcitliv�j�� p��� a nejen dostatkem, n�br� dokonce p�epychem.</p><p>Na Theokl�v rozkaz ji po dvou dnech po�ali vyn�et do zahrad kolem villy a tam pob�vala dlouh� hodiny.</p><p>Vinicius v�n�il jej� lektiku sasankami a p�edev��m kosatci, aby j� to p�ipom�nalo atrium v Aulov� dom�.</p><p>Skryti ve st�nu ko�at�ch strom�, rozmlouvali nejednou, dr��ce se za ruce, o minul�ch bolestech a minul�ch �zkostech. Lygie mu ��kala, �e Kristus ho �mysln� vedl utrpen�m, aby zm�nil jeho du�i a pozvedl ji k sob�, a Vinicius c�til, �e je to pravda a �e v n�m nez�stalo nic z b�val�ho patricia, kter� neuzn�val jin� z�kon ne� vlastn� v�li. Ale v tom vzpom�n�n� nebylo nic ho�k�ho. Ob�ma se zd�lo, �e se nad jejich hlavami p�evalila cel� l�ta a �e ta stra�n� minulost je u� daleko za nimi. Zaplavoval je klid a pokoj, jak� dosud nikdy nepoznali. Bl�il se k nim a vtahoval je do sebe jak�si nov�, nanejv�� bla�en� �ivot. A� si v ��m� ��lel caesar, a� si napl�oval sv�t hr�zou, oni, c�t�ce nad sebou ochrannou ruku stokr�t mocn�j��, neb�li se u� jeho zloby ani jeho ��len�ch n�pad�, jako by p�estal b�t p�nem jejich �ivota a smrti. Jednou, kolem z�padu slunce, usly�eli ze vzd�len�ch viv�ri� �ev lv� a jin�ch divok�ch �elem. Kdysi se p�i t�chto hlasech zmoc�ovala Vinicia �zkost, jako by to byla zl� v�tba. Te� se jen s �sm�vem pod�vali na sebe a pak pozvedli o�i k ve�ern�m �erv�nk�m. N�kdy Lygie, kter� byla je�t� hodn� slab� a nemohla je�t� sama chodit, us�nala v zahradn�m tichu a Vinicius pak u n� bd�l, pozoroval jej� sp�c� obli�ej a ��kal mimod�k, �e to u� nen� ta Lygie, kterou poznal u Aul�. V�zen� a nemoc set�ely pon�kud jej� kr�su. Tenkr�t, kdy� ji v�dal u Aul�, i pozd�ji, kdy� ji p�i�el un�st do Miriamina domu, byla kr�sn� jako socha a jako kv�t z�rove�. Te� byla jej� tv�� t�m�� pr�svitn�, pa�e zhubly, t�lo p�soben�m nemoci vychrtlo, rty zbledly, a dokonce i o�i se zd�ly m�n� modr� ne� kdysi. Zlatovlas� Eunik�, kter� j� p�inesla kv�tiny a drahocenn� tkaniny na p�ikryt� nohou, vypadala vedle n� jako kypersk� bohyn�. Est�t Petronius se marn� nutil, aby na n� na�el b�val� p�vab, a kr�e rameny, myslil si v duchu, �e tento st�n z elysijsk�ch niv v�ru nest�l za v�echno to �sil�, za ty bolesti a za to utrpen�, kter� z Vinicia div �ivot nevys�lo.</p><p>Av�ak Vinicius, kter� te� miloval jej� du�i, miloval ji t�m v�ce, a kdy� bd�l nad sp�c� Lygi�, zd�lo se mu, �e bd� nad cel�m sv�tem.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 26</p></title><p>Zpr�va o z�zra�n�m Lygiin� zachr�n�n� se rychle roznesla mezi zbytky k�es�an�, kte�� se dosud vyhnuli pron�sledov�n�. Vyznava�i se po�ali sch�zet, aby vid�li tu, na n� se jasn� projevilo Kristovo milosrdenstv�.</p><p>Prvn� p�i�el mlad� Nazarius s Miriam, u nich� se dosud skr�val apo�tol Petr, a po nich se hrnuli i ostatn�.</p><p>V�ichni, spolu s Viniciem, s Lygi� a s k�es�ansk�mi Petroniov�mi otroky, poslouchali soust�ed�n� Ursovo vypr�v�n� o hlasu, kter� se ozval v jeho nitru a p�ik�zal mu bojovat s divok�m zv��etem. A v�ichni odch�zeli s novou v�rou a s nad�j�, �e Kristus nedovol� vyhubit na zemi v�echny sv� vyznava�e d��ve, dokud s�m nep�ijde ke stra�n�mu soudu. A tato nad�je posilovala jejich srdce, proto�e pron�sledov�n� po��d neust�valo.</p><p>Na kohokoli uk�zalo ve�ejn� m�n�n� jako na k�es�ana, toho m�st�t� vigilov� odv�d�li okam�it� do v�zen�. Je pravda, ob�t� bylo u� m�n�, proto�e nejv�t�� ��st vyznava�� u� pochytali a umu�ili a ostatn� bu� ode�li z ��ma, cht�j�ce p�e�kat bou�i ve vzd�len�ch provinci�ch, anebo se pe�liv� ukr�vali a neodva�ovali se sch�zet ke spole�n�m modlitb�m jinde ne� v harenari�ch za m�stem. P�esto v�ak je�t� po nich sl�dili, a i kdy� hry skon�ily, schov�vali si je pro p��t� anebo je odsuzovali p��pad po p��padu. T�eba�e ��msk� lid u� nev��il, �e by k�es�an� byli p�vodci po��ru m�sta, p�ece jen je prohl�sili za nep��tele lidstva a st�tu a edikt proti nim m�l st�le p�vodn� platnost.</p><p>Apo�tol Petr se dlouho neodva�oval uk�zat se v Petroniov� dom�, kone�n� v�ak jednou ve�er ozn�mil Nazarius p�ece jen jeho p��chod. Lygie, kter� u� mohla chodit, i Vinicius mu vyb�hli naproti a za�ali mu obj�mat nohy. Apo�tol se s nimi v�tal s dojet�m o to v�t��m, �e mu u� nez�stalo mnoho ove�ek v jeho st�du, jeho� veden�m ho Kristus pov��il a nad jeho� osudem te� plakalo jeho velk� srdce. A proto, kdy� mu Vinicius �ekl: �Pane! To kv�li tob� mn� ji Spasitel vr�til,� odpov�d�l Petr: �Vr�til ti ji pro tvou v�ru a proto, aby neumlkla v�echna �sta, kter� vyzn�vaj� jeho jm�no.�</p><p>A z�ejm� myslil v tomto okam�iku na ty tis�ce sv�ch d�t� rozs�pan�ch divokou zv���, na ty k��e, jimi� byly p�epln�ny ar�ny, a na ty ohniv� sloupy v zahrad�ch ��elmy�, proto�e vyslovil tato slova pln nesm�rn�ho �alu. Vinicius a Lygie si tak� v�imli, �e jeho vlasy zb�lely u� docela, �e cel� jeho postava se p�ihrbila a �e m� v obli�eji tolik smutku a utrpen�, jako by byl prod�lal v�echny ty bolesti a muka kter� prod�laly ob�ti Neronova vzteku a ��lenstv�. Av�ak oba u� ch�pali, �e podrobil-li se mu�ednick� smrti s�m Kristus, nesm� se j� vyh�bat nikdo. P�esto v�ak jim dr�sal srdce pohled na apo�tola, shrben�ho pod b�emenem let, utrpen� a bolesti. A tak Vinicius, kter� cht�l u� za n�kolik dn� odv�zt Lygii do Neapole, kde se m�li setkat s Pomponi� a odkud m�li pokra�ovat v cest� d�le na Sic�lii, za�al ho prosit, aby opustil ��m s nimi.</p><p>Av�ak apo�tol mu polo�il ruku na hlavu a odpov�d�l:</p><p>�Sly��m v du�i slova P�n�, kter� mi �ekl u jezera Tiberiadsk�ho: ,Kdy� jsi byl mlad��, op�sal ses a chod�val jsi, kams cht�l, ale kdy� zest�rne�, vzt�hne� ruce sv� a jin� t� op�e a povede t�, kam ty cht�ti nebude�!�</p><p>Je proto spr�vn�, abych �el za st�dem sv�m.�</p><p>A kdy� umlkli, proto�e nerozum�li, co ��k�, dodal:</p><p>�Bl�� se ke konci m� utrpen�, ale pohostinstv� a odpo�inut� najdu teprve v domu P�n�.�</p><p>Pak je oslovil:</p><p>�Nezapom�nejte na mne, proto�e jsem v�s miloval, tak jako otec miluje sv� d�ti, a cokoli v �ivot� �initi budete, �i�te ke sl�v� P�na.�</p><p>P�i t�chto slovech vzt�hl nad n� sv� star�, rozt�esen� ruce a po�ehnal jim. Oni se k n�mu vinuli, proto�e c�tili, �e je to mo�n� posledn� po�ehn�n�, kter�ho se jim dost�v� z jeho rukou.</p><p>Bylo jim v�ak souzeno, aby ho spat�ili je�t� jednou. O n�kolik dn� pozd�ji p�inesl Petronius z Palatinu hroziv� zpr�vy. Zjistili tam, �e jeden z caesarov�ch propu�t�nc� je k�es�an, a na�li u n�ho listy apo�tol� Petra a Pavla z Tarsu a tak� listy Jakubovy, Judovy a Janovy. Tigellinus v�d�l u� p�edt�m, �e Petr je v ��m�, domn�val se v�ak, �e zahynul s tis�ci ostatn�mi vyznava�i. Te� v�ak vy�lo najevo, �e oba hlavn� p�edstavitel� nov� v�ry jsou dosud na�ivu a �ij� v ��m�.</p><p>Bylo tedy rozhodnuto vyp�trat je a polapit st�j co st�j, proto�e se na Palatinu domn�vali, �e teprve s jejich smrt� budou vytr�eny posledn� ko�eny nen�vid�n� sekty. Petronius sly�el od Vestina, �e s�m caesar vydal rozkaz, aby Petr a Pavel z Tarsu byli do t�� dn� v Mamertinsk�m v�zen�, a �e byly vysl�ny cel� odd�ly praetori�n�, aby prohledali v�echny domy na Z�tib��.</p><p>Kdy� to Vinicius usly�el, rozhodl se, �e p�jde apo�tola varovat. Ve�er si oba s Ursem obl�kli galsk� pl�t�, zakr�vaj�c� obli�ej, a vypravili se do Miriamina domu, le��c�ho na sam�m konci zatibersk� ��sti m�sta, pod �pat�m Janiculsk�ho pahorku, kde Petr bydlil.</p><p>Cestou vid�li domy obstoupen� voj�ky, kter� vedli jac�si nezn�m� lid�. �tvr� byla zneklidn�na a m�sty se shlukovaly hlou�ky zv�davc�. Tu a tam vysl�chali centurioni chycen� v�zn�, vypt�vaj�ce se jich na Petra �imona a na Pavla z Tarsu.</p><p>Ursus a Vinicius v�ak p�edb�hli voj�ky a do�li ��astn� do Miriamina bytu, kde na�li Petra obklopen�ho hrstkou v�rn�ch. Timotheus, pomocn�k Pavla z Tarsu, a Linus byli tak� po apo�tolov� boku.</p><p>Po zpr�v� o bl��c�m se nebezpe�� Nazarius v�echny vyvedl skryt�m pr�chodem k zahradn�m vr�tk�m a pak do opu�t�n�ch kamenolom�, vzd�len�ch n�kolik set krok� od Ianiculsk� br�ny. Ursus musil p�itom n�st Lina, jeho� kosti, pol�man� p�i mu�en�, dosud nesrostly. Jakmile se v�ak octli jednou v podzem�, c�tili se v bezpe�� a p�i sv�tle kahance, kter� Nazarius rozsv�til, za�ali se potichu radit, jak zachr�nit �ivot apo�tolovi, kter� jim byl v�em drah�.</p><p>�Pane,� �ekl mu Vinicius, �a� t� z�tra za �svitu vyvede Nazarius z m�sta k Albsk�m vrch�m. Tam t� pak vyhled�me a vezmeme s sebou do Antia, kde �ek� lo�, kter� n�s dva m� odv�zt do Neapole a na Sic�lii. Bude to ��astn� den a hodina, kdy vstoup� do m�ho domu a po�ehn� m�mu krbu.�</p><p>Ostatn� ho poslouchali plni radosti a nal�hali na apo�tola:</p><p>�Skryj se, n� past��i, proto�e v ��m� se neudr��.</p><p>Uchovej v��nou pravdu, aby nezahynula z�rove� s n�mi a s tebou. Poslechni n�s, pros�me t� jako otce!�</p><p>�Ud�lej to ve jm�nu Kristov�!� volali jin� a chytali se jeho �atu.</p><p>On v�ak odpov�d�l:</p><p>�M� d�ti! Kdo� v�, kdy mi P�n ur�� konec �ivota?�</p><p>Av�ak ne�ekl, �e neodejde z ��ma, a s�m v�hal, co m� d�lat, proto�e u� d�vno se do jeho nitra vkradla nejistota, ba dokonce i strach. Jeho st�do bylo rozpr�eno, jeho d�lo zbo�eno, c�rkev, kter� p�ed po��rem m�sta bujela jako n�dhern� strom, byla moc� ��elmy� obr�cena v prach. Nez�stalo nic ne� slzy, nic ne� vzpom�nky, muka a smrt. Setba vydala bohatou �rodu, ale satan ji vdupal do zem�. Z�stupy and�l� nep�isp�chaly na pomoc hynouc�m a Nero se st�le roztahuje a vl�dne nad sv�tem, stra�n�, mocn�j�� ne� kdykoli p�edt�m, p�n v�ech mo�� a v�ech zem�. Ryb�� bo�� u� nejednou, kdy� byl s�m, vztahoval ruce k nebi a ptal se: �Pane!</p><p>Co m�m �init? Jak to mohu vydr�et? A jak m�m j�, bezmocn� sta�ec, bojovat s tou nesm�rnou moc� Zl�ho, jemu� jsi dovolil vl�dnout a v�t�zit?�</p><p>A volal to z hlubin nesm�rn� bolesti, opakuje v duchu: �Nen� u� on�ch ovc�, kter� jsi mi p�ik�zal p�st, nen� u� tv� c�rkve, pr�zdnota a smutek vl�dne ve tv�m m�st�, co tedy mi te� rozk�e�? M�m tady z�stat, anebo vyv�st zbytek st�da, abychom n�kde za mo�em chv�lili v �krytu tv� jm�no?�</p><p>V�hal. V��il, �e �iv� pravda nezahyne a mus� zv�t�zit, ale n�kdy si myslil, �e nenade�el je�t� jej� �as, kter� nadejde teprve tehdy, a� P�n sestoup� na zemi v den soudu ve sl�v� a v moci stokr�t v�t��, ne� je moc Neronova.</p><p>�asto se mu zd�lo, �e opust�-li ��m, p�jdou jeho v�rn� za n�m a on je pak zavede a� tam n�kam daleko, do stinn�ch galilejsk�ch h�j�, k tich� t�ni Tiberiadsk�ho jezera, k past���m, m�rn�m jako holubice nebo ove�ky, kter� se tam pasou na luk�ch porostl�ch mate��dou�kou a nardem. A ryb��ova srdce se zmoc�ovala st�le siln�j�� touha po klidu a odpo�inku, st�le v�t�� stesk po jezeru a po Galileji, �ast�ji a �ast�ji se starcovy o�i napl�ovaly slzami.</p><p>Kdykoli se v�ak u� na chv�li rozhodl, znovu ho napl�oval nenad�l� strach a neklid. Jak m��e opustit toto m�sto, v n�m� vs�klo do zem� tolik mu�ednick� krve a kde tolik um�raj�c�ch �st vyd�valo sv�dectv� o pravd�? M� se snad on jedin� vyhnout tomu v�emu?</p><p>A co pak odpov� P�nu, a� usly�� slova: �Hle, oni zem�eli za v�ru svou, a ty jsi utekl?�</p><p>Cel� noci a dny pro��val ve starostech a v z�rmutku. Ostatn�, kter� rozs�pali lvi, kter� p�ib�jeli na k��e, kter� sp�lili v caesarov�ch zahrad�ch, zesnuli po chvilce muk v P�nu, av�ak on sp�t nemohl a c�til v�t�� muka, ne� byla ta, kter� vym��leli katan� pro ob�ti.</p><p>St�echy dom� b�lely u� �asto �svitem a on je�t� st�le volal z hloubi zarmoucen�ho srdce:</p><p>�Pane, pro� jsi mi p�ik�zal p�ij�t sem a v tomto pelechu �elmy zalo�it m�sto tv�?�</p><p>�ty�iat�icet let, od smrti sv�ho P�na, nepoznal odpo�inek. S hol� v ruce obch�zel sv�t a hl�sal �dobrou novinu�. Cestov�n� a �trapy vy�erpaly jeho s�ly, a kdy� kone�n� v tomto m�st�, kter� bylo metropol� sv�ta, upevnil Mistrovo d�lo, se�ehl je jeden jedin� ohniv� z�van Zloby a on vid�l, �e je nutno za��t bojovat znovu.</p><p>A jak bojovat! Na jedn� stran� caesar, sen�t, lid, legie, poutaj�c� �eleznou obru�� cel� sv�t, nespo�etn� m�sta, nespo�etn� zem�, moc, jakou dosud lidsk� oko nevid�lo, a na druh� stran� on, v�kem a prac� tak udolan�, �e jeho chv�j�c� se ruce unesly u� sotva poutnickou h�l.</p><p>Proto si n�kdy ��k�val, �e jemu u� nen� souzeno m��it s�ly s caesarem Romy, �e to m��e u�init u� jen s�m Kristus.</p><p>V�echny tyto my�lenky prob�haly jeho ustaranou hlavou, kdy� te� naslouchal prosb�m posledn� hrstky sv�ch v�rn�ch. A oni, obklopuj�ce ho st�le t�sn�j��m kruhem, opakovali prosebn�mi hlasy:</p><p>�Skryj se, Rabbi, a tak� n�s vyve� z moci �elmy.�</p><p>I Linus sklonil p�ed n�m nakonec svou utr�penou hlavu.</p><p>�Pane,� �ekl, �tob� p�ik�zal Spasitel, abys p�sl jeho ovce, ale tady u� nejsou nebo z�tra u� nebudou, jdi tedy tam, kde je je�t� najde�. �ije p�ece je�t� slovo bo�� v Jeruzal�m�, v Antiochii, v Efesu a v jin�ch m�stech. �eho dos�hne�, kdy� z�stane� v ��m�? Jestli�e padne�, jen pos�l� triumf �elmy. Janovi neur�il P�n konec �ivota, Pavel je ��msk� ob�an a bez soudu ho nemohou trestat, jestli�e se v�ak rozb�sn� pekeln� moc nad tebou, u�iteli, pak ti, v nich� srdce u� zmalomysln�lo, budou se pt�t: ,Kdo je tedy nad Nerona?� Ty jsi sk�la, na kter� stoj� c�rkev bo��. Ka� n�m zem��t, ale nedovol, aby Antikrist zv�t�zil nad z�stupcem bo��m, a nevracej se sem d��ve, dokud P�n nerozdrt� toho, jen� prolil nevinnou krev.�</p><p>�Pohle� na na�e slzy!� volali v�ichni ostatn�.</p><p>Slzy kanuly i po Petrov� tv��i. Po chv�li se v�ak zvedl, vzt�hl ruce nad kle��c� k�es�any a �ekl:</p><p>�Jm�no P�n� budi� pochv�leno a stani� se v�le jeho!�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 27</p></title><p>P��t� den za �svitu kr��ely po Appiov� silnici k rovin�m Kampanie dv� tmav� postavy.</p><p>Jedna z nich byl Nazarius, druh� apo�tol Petr, kter� opou�t�l ��m a v n�m sv� mu�en� souv�rce.</p><p>Obloha na v�chod� se u� barvila lehounk�m zelenav�m odst�nem, jeho� spodn� okraj se pomalu, ale st�le z�eteln�ji zbarvoval n�dechem �afr�nu. Stromy se st��b�it�mi listy, b�l� mramor vill a oblouky vodovod�, t�hnouc� se p�es rovinu k m�stu, vystupovaly z temnoty. Zele� oblohy se jasnila v�c a v�ce a p�ech�zela do zlatova. Pak za�al v�chod r��ov�t a rozz��il Albsk� vrchy, kter� se objevily zrak�m n�dhern�, nafialov�l�, jako by byly zbudov�ny ze sam�ho jasu.</p><p>�svit se zrcadlil v kapk�ch rosy chv�j�c�ch se na listech strom�. Mlha se rozpl�vala a odhalovala �ir�� a �ir�� pohled na rovinu, na domy stoj�c� na n�, na h�bitovy, m�ste�ka a h�jky, v nich� se b�laly sloupy chr�m�.</p><p>Silnice byla lidupr�zdn�. Venkovan�, kte�� vozili do m�sta zeleninu, z�ejm� je�t� nesta�ili zap��hnout do sv�ch voz�k�. Od kamenn�ch desek, jimi� byla silnice vydl�d�na a� k �pat� hor, odr�el se do ticha klapot d�ev�n�ch sand�l�, kter� m�li poutn�ci na nohou.</p><p>Pak se v horsk�m sedle objevilo slunce, ale v t�m�e okam�iku zarazil apo�tola podivn� zjev. Zd�lo se mu, �e zlatist� kolo, m�sto aby stoupalo na obloze v�� a v��e, sestoupilo z hor a kut�l� se po silnici.</p><p>Petr se zastavil a �ekl:</p><p>�Vid� tu z��i, kter� se k n�m bl��?�</p><p>�Nic nevid�m,� odpov�d�l Nazarius.</p><p>Av�ak Petr si zaclonil o�i dlan� a ozval se znovu:</p><p>�N�jak� postava k n�m kr��� ve slune�n�m sv�tle.�</p><p>K jejich sluchu v�ak nedolehl sebemen�� zvuk krok�. Kolem bylo naprost� ticho. Nazarius vid�l jen, �e se v d�lce pohybuj� stromy, jako by jimi n�kdo t��sl, a �e sv�tlo se rozl�v� po rovin� do v�t�� a v�t�� ���e.</p><p>Zahled�l se udiven� na apo�tola.</p><p>�Rabbi! Co je ti?� zvolal pln neklidu.</p><p>Poutnick� h�l vypadla Petrovi z ruky, jeho o�i z�raly nehybn� vp�ed, �sta byla otev�ena, v obli�eji se zra�il ��as, radost a vytr�en�.</p><p>Pojednou se vrhl na kolena, ruce vzta�eny p�ed sebe, a z �st se mu vydral v�k�ik:</p><p>�Kriste! Kriste!�</p><p>A sklonil hlavu k zemi, jako by l�bal n��� nohy.</p><p>Ml�en� trvalo dlouho. Pak se tichem ozvala starcova slova, trhan� vzlykotem.</p><p>�Quo vadis, Domine?�</p><p>Nazarius odpov�� nesly�el, ale Petr�v sluch zachytil smutn� a m�rn� hlas, kter� pravil:</p><p>�Kdy� ty opou�t� m�j lid, jdu do ��ma, aby m� uk�i�ovali podruh�.�</p><p>Apo�tol le�el na zemi, obli�ej v prachu, bez hnut�, beze slova. Nazariovi se u�u� zd�lo, �e omdlel nebo zem�el, ale Petr kone�n� vstal, zvedl rozt�esen�ma rukama poutnickou h�l a beze slova zam��il k sedmi pahork�m m�sta.</p><p>Kdy� to chlapec vid�l, opakoval jako ozv�na:</p><p>�Quo vadis, Domine?�</p><p>�Do ��ma,� odpov�d�l ti�e apo�tol.</p><p>A vr�til se zp�t.</p><p>Pavel, Jan, Linus a v�ichni v�rn� ho p�ijali s �divem a s �zkost� o to v�t��, �e pr�v� za �svitu, brzy po jeho odchodu, obstoupili praetori�ni Miriamin p��bytek a hledali v n�m apo�tola. Av�ak Petr odpov�dal na v�echny ot�zky sv�ch v�rn�ch, pln radosti a klidu, jen t�mito slovy:</p><p>�Vid�l jsem P�na!�</p><p>A ve�er t�ho� dne se vydal na h�bitov v Ostrianu u�it a k�t�t ty, kdo� se cht�li om�t ve vod� �ivota.</p><p>A od toho dne tam chod�val ka�d� den a za n�m tam t�hly st�le v�t�� z�stupy. Zd�lo se, �e z ka�d� slzy mu�edn�k� se rod� nov� vyznava�i a �e ka�d� za�p�n� v ar�n� se odr�� ozv�nou v tis�c�ch prsou. Caesar se brodil v krvi, ��m a cel� pohansk� sv�t ��lel. Ale ti, kdo� m�li u� dost zlo�in� a ��lenstv�, ti, po nich� se �lapalo, ti, jejich� �ivot byl pln utrpen� a �tlaku, v�ichni utiskovan�, v�ichni smutn�, v�ichni ne��astn� p�ich�zeli poslouchat prapodivn� vypr�v�n� o Bohu, kter� se dal z l�sky k lidem uk�i�ovat, aby vykoupil jejich h��chy.</p><p>A kdy� nach�zeli tohoto Boha, kter�ho mohli milovat, nach�zeli to, co nemohl dosud nikomu z nich d�t tehdej�� sv�t: �t�st� z l�sky.</p><p>A Petr pochopil, �e ani caesar, ani v�echny jeho legie nep�emohou �ivou pravdu, �e ji nezatop� ani slzy, ani krev a �e teprve te� nadch�z� v�t�zstv�. Pochopil tak�, pro� ho P�n vr�til z cesty: toto m�sto p�chy, zlo�inu, ne�est� a moci za��nalo b�t jeho m�stem a dvojn�sobnou metropol�, z n� se rozl�vala do sv�ta vl�da nad t�ly i nad du�emi.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 28</p></title><p>A kone�n� se naplnil �as obou apo�tol�. Ale jako na zakon�en� slu�by bylo bo��mu ryb��i d�no, aby dokonce ve v�zen� ulovil je�t� dv� du�e. Voj�ci Processus a Martinianus, kte�� ho hl�dali v Mamertinsk�m v�zen�, p�ijali k�est. Pak nade�la hodina mu�en�. Nero nebyl tehdy v ��m�. Rozsudek vynesli Helius a Politeles, dva propu�t�nci, jim� caesar sv��il vl�du nad ��mem po dobu sv� nep��tomnosti. Letit�ho apo�tola nap�ed zmrskali, jak to p�edpisoval z�kon, a p��t� den ho vyvedli za m�stsk� br�ny k Vatik�nsk�m pahork�m, kde si m�l odpykat trest smrti uk�i�ov�n�m, jak mu bylo ur�eno. Voj�ky udivoval dav lid�, kte�� se shrom�dili p�ed v�zen�m, proto�e smrt prost�ho �lov�ka a k tomu je�t� cizozemce nest�la podle jejich m�n�n� za tolik z�jmu, nepochopili ov�em, �e tento pr�vod netvo�ili zv�davci, n�br� vyznava�i, kte�� cht�li Velk�ho Apo�tola doprovodit na m�sto trestu. Odpoledne se kone�n� otev�ely br�ny v�zen� a Petr se objevil, obklopen odd�lem praetori�n�. Slunce se u� pon�kud sklonilo nad Ostii a den byl tich� a hezk�. Pro jeho velik� st��� nedali Petrovi n�st k��, soudili toti�, �e ho neuzvedne, a ani mu nesev�eli krk do vidlice, aby mu neznesnad�ovali ch�zi. �el nespout�n a jeho v�rn� ho dob�e vid�li. V okam�iku, kdy se mezi �elezn�mi vojensk�mi p�ilbami objevila jeho b�l� hlava, ozval se v davu pl��, av�ak vz�p�t� ustal, proto�e ve starcov� obli�eji bylo tolik pohody a tolik radostn�ho jasu, �e v�ichni pochopili, �e to nekr��� na smrt ob�, n�br� �e to jde triumf�ln�m pochodem v�t�z.</p><p>Tak n�jak to vypadalo. Ryb��, oby�ejn� pokorn� a shrben�, �el tentokr�t vzp��men�, tak�e p�evy�oval voj�ky, a pln d�stojnosti. Nikdy nevid�li lid� v jeho dr�en� t�la tolik majest�tnosti. Mohlo by se zd�t, �e to kr��� monarcha, obklopen� sv�m lidem a sv�mi voj�ky. Ze v�ech stran se ozvaly hlasy: �Petr odch�z� k P�nu!� V�ichni jako by zapomn�li, �e ho �ekaj� muka a smrt. �li slavnostn� a soust�ed�n�, ale klidn�, proto�e c�tili, �e od smrti na Golgot� se dosud nestalo nic tak velik�ho a �e tak jako tamta smrt vykoupila cel� sv�t, tak tato smrt m� vykoupit toto m�sto.</p><p>Lid� na cest� se u�asle zastavovali, vidouce toho starce, a vyznava�i jim kladli ruce na ramena a ��kali jim klidn�m hlasem: �Pohle�te, jak um�r� spravedliv�, kter� znal Krista a hl�sal po sv�t� l�sku!� A oni se nad t�m zam��leli a odch�zeli, ��kaj�ce si: �Skute�n�, ten �lov�k nemohl b�t nespravedliv�!�</p><p>Jak �li, utichal v ulic�ch k�ik a hluk. Pr�vod kr��el mezi nov� postaven�mi domy, mezi b�l�mi sloupy chr�m�, nad jejich� �t�ty viselo hlubok�, klidn�, modr� nebe. �li v naprost�m tichu; jen tu a tam za�in�ely zbran� voj�k� nebo se ozval �epot modliteb. Petr jim naslouchal a obli�ej se mu rozjas�oval v�t�� a v�t�� radost�, proto�e jeho zrak mohl sotva obs�hnout ty tis�ce vyznava��. C�til, �e dokon�il sv� d�lo, a v�d�l u�, �e pravda, kterou cel� �ivot hl�sal, zaplav� v�echno jako p��val vod a �e ji u� nic nebude moci zadr�et. Zaujat t�mito my�lenkami, pozvedl zrak vzh�ru a �ekl: �Pane, p�ik�zal jsi mi, abych opanoval toto m�sto, kter� vl�dlo sv�tu. Opanoval jsem je tedy. P�ik�zal jsi mi zalo�it v n�m sv� s�dlo. Zalo�il jsem je tedy. Nyn� je to tv� m�sto, Pane, a j� odch�z�m k tob�, proto�e jsem ji� dost pracoval.�</p><p>Kdy� kr��el kolem chr�m�, hovo�il k nim: �Budete chr�my Kristov�mi.� Kdy� se d�val na roje lid�, hem��c�ch se p�ed jeho o�ima, pravil jim: �Kristov�mi slu�ebn�ky budou va�e d�ti.� A kr��el s pocitem, �e dobyl sv�ta, v�dom si sv�ch z�sluh, v�dom si sv� moci, uspokojen�, velik�. Voj�ci ho vedli p�es Triumf�ln� most, jako by mimod�k potvrzovali jeho triumf, a vedli ho d�le k Naumachii a k cirku. V�rn� ze Z�tib�� se p�ipojovali k pr�vodu a z�stupy lidu byly tak velik�, �e se centurio, kter� velel praetori�n�m, kone�n� dovt�pil, �e vede n�jak�ho velekn�ze, kolem n�ho� se shlukuj� v���c�, a p��li� mal� po�et voj�k� mu za��nal p�sobit starosti. Av�ak z davu se neozval ani jedin� v�k�ik pobou�en� nebo vzteku. Obli�eje byly zaujaty velikost� chv�le, vypadaly slavnostn� a zv�dav� z�rove�; n�kte�� vyznava�i si toti� vzpomn�li, �e p�i smrti P�n� se hr�zou rozestoupila zem� a mrtv� vst�vali z hrob�, a domn�vali se tedy, �e i te� dojde mo�n� k n�jak�m viditeln�m znamen�m, kter� zp�sob�, �e apo�tolova smrt nebude nav�ky zapomenuta. Jin� si dokonce ��kali:</p><p>Mo�n� �e si P�n zvol� posledn� hodinu Petrovu, aby sestoupil z nebe, jak sl�bil, a aby soudil sv�t. A takto uva�uj�ce, porou�eli se Spasitelovu milosrdenstv�.</p><p>Ale v�ude kolem byl klid. Pahorky vypadaly, jako by se vyh��valy a odpo��valy na slunci. Kone�n� se pr�vod zastavil mezi cirkem a Vatik�nsk�m pahorkem. Voj�ci za�ali kopat j�mu, jin� polo�ili na zem k��, h�eby a kladiva a �ekali, a� budou p��pravy skon�eny. Dav, st�le ml��c� a soust�ed�n�, poklekl kolem.</p><p>Apo�tol, hlavu osv�tlenu zlat�mi z�blesky, pohl�dl naposled k m�stu. Opod�l, pon�kud n�e, bylo vid�t Tiber, lesknouc� se v slunci; na druh�m b�ehu Martovo pole, nad n�m Augustovo mauzoleum, kousek n� obrovsk� thermy, kter� za�al Nero pr�v� stav�t, je�t� n�e Pompeiovo divadlo, za n�m ��ste�n� viditeln�, ��ste�n� zakryt� jin�mi budovami Saepta Iulia, mno�stv� portik�, chr�m�, sloup�, nakupen�ch budov a kone�n� tam, v d�lce, pahorky, oblepen� domy, obrovsk� lidsk� mraveni�t�, jeho� okraje mizely v modrav�m oparu, s�dlo zlo�inu, ale i s�ly, ��lenstv�, ale i ��du, m�sto, kter� se stalo hlavou sv�ta, jeho tyranem, ale z�rove� jeho z�konem a m�rem, v�emohouc�, nep�emo�iteln�, v��n� m�sto.</p><p>A Petr, obklopen voj�ky, shl�el na toto m�sto tak, jako shl�� vl�dce a kr�l na svou ��i. A hovo�il k n�mu:</p><p>�Jsi vykoupeno a jsi m�.� A nikdo, nejen mezi voj�ky hloub�c�mi j�mu, do n� m�l b�t vsazen k��, ale ani mezi vyznava�i netu�il, �e tu opravdu stoj� skute�n� vl�dce t�to metropole a �e pominou caesarov�, p�eval� se vlny barbar�, uplynou stalet�, ale tento velik� sta�ec zde povl�dne st�le.</p><p>Slunce se sklonilo je�t� n�e k Ostii a bylo te� velik� a rud�. Cel� z�padn� ��st oblohy vzplanula nesm�rnou z���. Voj�ci p�istoupili k Petrovi, cht�j�ce ho svl�ci.</p><p>Av�ak on, modle se, vzp��mil se pojednou a vzt�hl vysoko pravici. Kati se zarazili, jako by se zalekli jeho vzez�en�; tak� v���c� zadr�eli v prsou dech, domn�vaj�ce se, �e chce promluvit, a kolem se rozhostilo velik� ticho.</p><p>A Petr, stoje na vyv��en�m m�st�, ud�lal vzta�enou rukou znamen� k��e, �ehnaje v hodin� smrti:</p><p>�Urbi et orbi!�</p><p>A t�ho� n�dhern�ho ve�era vedl jin� odd�l voj�k� po Ostijsk� silnici Pavla z Tarsu k m�stu zvan�mu Aquae Salviae. I za n�m �el z�stup v���c�ch, kter� obr�til, a Pavel, kdykoli poznal n�koho, kdo mu byl bl�e zn�m, zastavoval se a rozmlouval s n�m, proto�e jako s ��msk�m ob�anem jednala s n�m str� ohledupln�ji.</p><p>Za branou zvanou Tergemina potkal Plautillu, dceru�ku praefekta Flavia Sabina, a vida, �e jej� mladi�k� obli�ej je zalit slzami, �ekl: �Plautillo, dcero spasen� v��n�ho, odejdi v pokoji. P�j� mi jen z�voj, j�m� mi zav�� o�i v okam�iku, kdy budu odch�zet k P�nu.�</p><p>A vzav od n� z�voj, �el d�le, tv�� tak radostnou jako d�ln�k, kter� se vrac� dom� po dob�e vykonan� denn� pr�ci. Jeho my�lenky, podobaj�c� se Petrov�m, byly klidn� a pln� pohody jako ve�ern� obloha toho dne. O�i hled�ly zamy�len� na rovinu, kter� se prost�rala p�ed n�m, a na Albsk� vrchy, zalit� sv�tlem. Vzpom�nal na sv� cesty, na �trapy a pr�ci, na boje, v nich� v�t�z�val, na skupiny k�es�an�, kter� zalo�il po v�ech zem�ch a za v�emi mo�i, a usoudil, �e si pr�vem zaslou�� odpo�inek. I on dokon�il sv� d�lo. C�til, �e jeho setbu v�tr zloby u� nerozv�je. Odch�zel s jistotou, �e v boji, kter� jeho pravda vypov�d�la sv�tu, zv�t�z� tato pravda, a du�e se mu proto zal�vala nev�slovn�m klidem.</p><p>Cesta na m�sto popravy byla dalek� a na sv�t se u� za�al sn�et ve�er. Hory zpurpurov�ly a jejich �pat� se za�ala pozvolna no�it do st�n�. St�da se vracela dom�. Tu a tam �ly skupinky otrok� s pracovn�m n��ad�m p�es rameno. P�ed domy pod�l silnice si hr�ly d�ti a zv�dav� si prohl�ely pochoduj�c� odd�l voj�k�.</p><p>A v tom ve�eru, v tom pr�zra�n�m zlat�m vzduchu byl nejen klid a pokoj, n�br� i jak�si harmonie, kter� jako by stoupala ze zem� k nebi. A Pavel ji sly�el a srdce se mu napl�ovalo radost� p�i pomy�len�, �e i on k t�to hudb� sv�ta p�idal jeden t�n, kter� v n� dosud nezn�l a bez n�ho� byl cel� sv�t jako �cinkaj�c� m�� a jako zvu��c� cimb�l�.</p><p>A vzpom�nal na to, jak u�il lidi l�sce, jak jim ��k�val, �e i kdyby rozdali majetek chud�m, i kdyby ovl�dali v�echny jazyky a v�echna tajemstv�, nebudou znamenat nic, nebudou-li m�t v sob� l�sku, kter� je laskav�, trp�liv�, nep�sob� zlo, netou�� po poct�ch, v�echno sn��, v�emu v���, v�echno o�ek�v� a v�echno p�etrv�v�. Str�vil �ivot t�m, �e u�il lidi t�to pravd�.</p><p>A te� si v duchu ��kal: �Jak� s�la ji odol� a co ji poraz�?</p><p>Neudus� ji caesar, i kdyby m�l dvakr�t tolik legi�, dvakr�t tolik m�st a mo��, zem� a n�rod�!�</p><p>A �el si pro odm�nu jako v�t�z.</p><p>Pr�vod opustil kone�n� hlavn� silnici a odbo�il �zkou stezkou na v�chod k Salvijsk�mu prameni. Na v�esovi�t�ch le�ela rud� slune�n� z��e. U pramene zastavil centurio voj�ky, proto�e chv�le popravy nade�la.</p><p>Av�ak Pavel, p�ehodiv si p�es rameno Plautillin z�voj, j�m� si pak cht�l zav�zat o�i, zvedl naposled zrak, pln� nev�slovn�ho klidu, k v��n� podve�ern� z��i a modlil se. Ano! Nade�el posledn� okam�ik, ale on vid�l p�ed sebou �irokou silnici z �erv�nk�, silnici vedouc� k nebi, a v duchu si opakoval slova, kter� kdysi napsal, kdy� u� tu�il, �e splnil sv�j �kol a �e se bl�� jeho konec: �Bojoval jsem dobr� boj, v�ru jsem si zachoval, sv�j �kol jsem splnil, nakonec je mi ur�en v�nec spravedlnosti.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 29</p></title><p>A ��m ��lel jako d��v, tak�e se zd�lo, �e toto m�sto, kter� si podrobilo sv�t, za��n� nakonec po��rat sebe samo, nemaj�c u� dal�� hromosvody. Je�t� ne� nade�la posledn� hodina obou apo�tol�, p�i�lo Pisonovo spiknut� a po n�m tak ne�prosn� �e� nejvy���ch ��msk�ch hlav, �e dokonce i t�m, kdo� vid�li v Neronovi boha, zd�l se Nero nakonec bohem smrti. Na m�sto padl smutek, v domech a v srdc�ch zavl�dl strach, ale portiky se ov�n�ovaly b�e�anem a kv�tinami, proto�e bylo zak�z�no d�vat najevo l�tost nad zem�el�mi. Lid�, kdy� se r�no probouzeli, kladli si ot�zku, na koho p�ijde dnes �ada. Pr�vod mrtv�ch, t�hnouc�ch za caesarem, rostl ze dne na den.</p><p>Piso zaplatil za spiknut� hlavou a za n�m �li Seneca, Lucanus, Faenius Rufus, Plautus Lateranus, Flavius Scaevinus, Afranius Quinctianus i prostop�n� kump�n caesarov�ch ��len�ch n�pad� Tullius Senecio, Proculus a Araricus, Tugurinus i Gratus, Silanus i Proximus, Subrius Flavius, oddan� kdysi Neronovi celou du��, i Sulpicius Asper. Jedny hubila jejich vlastn� ni�emnost, druh� strach, jin� bohatstv�, dal�� zase jejich odvaha. Caesar, pod�en mno�stv�m vzbou�enc�, obstavil hradby vojskem a dr�el m�sto jako v oble�en�, vys�laje denn� do podez�el�ch dom� setn�ky s rozsudky smrti. Odsouzen� se je�t� v dopisech pln�ch pochlebenstv� poni�ovali a d�kovali caesarovi za rozsudek, odkazuj�ce mu ��st sv�ch majetk�, aby zbytek zachr�nili pro sv� d�ti. Nakonec se zd�lo, �e Nero �mysln� p�ekra�uje v�echnu m�ru, aby se p�esv�d�il, jak dalece lid� klesli ve sv� �patnosti a jak dlouho snesou krvavou vl�du. Po spiklenc�ch byli vybiti jejich p��buzn�, p��tel�, ba i jen zn�m�. Obyvatel� n�dhern�ch dom�, postaven�ch po po��ru, vych�zej�ce do ulic byli si jisti, �e potkaj� cel� �ady poh�b�. Pompeius, Cornelius Martialis, Flavius Nepos a Statius Domitius zahynuli, byv�e ob�alov�ni, �e dost nemiluj� caesara; Novius Priscus proto, �e byl Senekov�m p��telem; Rufia Crispina zbavili pr�va na ohe� a vodu proto, �e b�val kdysi Poppaein�m man�elem. Velik�ho Thraseu zahubila ctnost, mnoho jich zaplatilo �ivotem sv�j urozen� p�vod, dokonce i Poppaea se stala ob�t� chvilkov�ho caesarova hn�vu.</p><p>A sen�t se hrbil p�ed stra�n�m vl�dcem, stav�l na jeho po�est chr�my, p�in�el ob�ti za jeho hlas, v�n�il jeho sochy a jmenoval mu kn�ze jako bohu. Sen�to�i chodili s malou du�i�kou na Palatin, kde musili velebit �Periodonik�v� zp�v a ��let s n�m v orgi�ch nah�ch t�l, v�na a kv�tin.</p><p>A zat�m zdola, z p�dy nas�kl� krv� a slzami, vzr�stala potichu, ale st�le mohutn�ji Petrova setba.</p></section><section><title><p>KAPITOLA 30</p></title><p>Vinicius Petroniovi:</p><p>�V�me i zde, carissime, co se d�je v ��m�, a co nev�me, to n�m �eknou tv� dopisy. Jestli�e hod� do vody k�men, vlny se ���� kolem dokola d�l a d�l; a pr�v� takov� vlna ��lenosti a zloby dosp�la z Palatinu a� k n�m. Caesar poslal Carina, aby se stavil po cest� do �ecka sem, vyloupil zde m�sta a svatyn� a naplnil tak pr�zdnou pokladnici. Z lidsk�ho potu a z lidsk�ch slz se v ��m� stav� domus aurea. Je mo�n�, �e sv�t dosud nevid�l tak velikou budovu, ale nevid�l dosud ani tak nesm�rn� k�ivdy. Zn� p�ece Carina. Chil�n, dokud smrt� nevykoupil sv�j �ivot, byl mu podoben. Do m�ste�ek le��c�ch v na�em okol� nep�i�li Carinovi lid� snad jen proto, �e v nich nejsou ani chr�my, ani poklady. Pt� se, jsme-li v bezpe��. Odpov�m ti jen, �e jsme zapomenuti, a to ti mus� sta�it. Te� pr�v� vid�m z portiku, pod n�m� p�i, na�i klidnou z�toku a na n� Ursa v lo�ce, jak rozest�r� v jasn� t�ni s�t�. M� �ena p�ede vedle mne �ervenou vlnu a v zahrad�ch, ve st�nu mandlovn�k�, zp�vaj� na�i otroci. Och, jak� to klid, carissime, a jak� sladk� zapomenut� n�kdej��ch �zkost� a bolest�! Jen�e tu p��jemnou nit na�eho �ivota nep�edou Parky, jak p�e�, to n�m �ehn� Kristus, n� milovan� B�h a Spasitel. Zn�me smutek a slzy, proto�e na�e pravda n�m p�ikazuje plakat nad ciz�m ne�t�st�m, jen�e i v t�chto slz�ch je �t�cha, v�m nezn�m�, �e toti� jednou, a� odplyne �as na�eho �ivota, setk�me se znovu se v�emi drah�mi, kte�� zahynuli a je�t� maj� zahynout pro bo�� u�en�. Pro n�s Petr a Pavel nezem�eli, n�br� narodili se do sl�vy. Na�e du�e je vid�, a i kdy� o�i pl���, srdce se raduj� jejich radost�. Ano, m�j drah�, jsme ��astni �t�st�m, kter� nedovede nic naru�it, proto�e smrt, kter� znamen� pro v�s konec v�eho, bude pro n�s jen p�echodem k je�t� v�t��mu klidu a m�ru, k je�t� v�t�� l�sce a radosti.</p><p>A tak n�m tedy ub�haj� dny a m�s�ce v du�evn� pohod�. Na�i sluhov� a otroci v��� tak jako my v Krista, a proto�e Spasitel p�ik�zal lidem, aby se milovali milujeme se tedy v�ichni. Nejednou, kdy� zapad� slunce anebo kdy� se u� ve vod� t�pyt� m�s�c, rozmlouv�me s Lygi� o n�kdej��ch �asech, kter� n�m dnes p�ipadaj� jako sen. A kdy� si pomysl�m, jak bl�zko muk�m a smrti byla ta milovan� hlava, kter� spo��v� te� ka�d� den na m�ch prsou, veleb�m z cel�ho srdce P�na, proto�e on jedin� ji mohl vyrvat z on�ch rukou, zachr�nit ji z ar�ny a vr�tit mi ji nav�dycky. Petronie, vid�l jsi p�ece, kolik �t�chy, kolik vytrvalosti v ne�t�st�, kolik trp�livosti a odvahy d�v� toto u�en� p�ed smrt�, p�ije� tedy, abys vid�l, kolik d�v� �t�st� v oby�ejn�ch, v�edn�ch dnech �ivota. V�, lid� neznali dosud Boha, kter�ho by mohli milovat, proto se nemilovali ani navz�jem a z toho pramenil jejich neut�en� �d�l, proto�e tak jako sv�tlo pramen� ze slunce, tak pramen� �t�st� z l�sky. T�to pravd� nenau�ili lidi ani z�konod�rci, ani filozofov� a tato pravda neexistovala ani v �ecku, ani v ��m�, a ��k�m-li v ��m�, znamen� to: na cel�m sv�t�. Such� a chladn� u�en� stoik�, kter� p�ij�maj� ctnostn� lid�, zakaluje srdce jako me�e, ale z�rove� je �in� lhostejn�mi, m�sto aby je �inilo lep��mi. Ale na� ti to pov�d�m, ty ses p�ece v�ce u�il a v� toho v�ce ne� j�. Tys p�ece znal Pavla z Tarsu a nejednou jsi s n�m dlouho rozmlouval, posoud� tedy nejl�pe, zda ve srovn�n� s pravdou, kterou hl�sal on, nejsou v�echna u�en� va�ich filozof� a r�tor� jen pr�zdn� bubliny a pr�zdn� zvuk slov beze smyslu. Pamatuje� se na ot�zku, kterou ti polo�il? ,A kdyby byl caesar k�es�anem, co� byste se nec�tili bezpe�n�j��, jist�j�� t�m, co m�te, ne�ili byste bez �zkosti a bez starost� o z�t�ek?� Tys mi �ekl, �e na�e pravda je nep��tel �ivota, a j� ti nyn� odpov�d�m, �e kdybych od za��tku tohoto dopisu opakoval jen dv� slova: ,Jsem ��asten!�, je�t� bych nevyl��il sv� �t�st�. �ekne� mi na to, �e m� �t�st� je Lygie. Ano, m�j drah�! A to proto, �e ji miluji nesmrtelnou du�� a �e se oba milujeme v Kristu a �e takov� l�ska nezn� ani rozlou�en�, ani zradu, ani zm�ny, ani st���, ani smrt. Proto�e a� mine ml�d� a kr�sa, a� povadnou na�e t�la a p�ijde smrt, l�ska p�etrv�, proto�e p�etrv� du�e. Ne� se m� o�i otev�ely a spat�ily sv�tlo, byl jsem pro Lygii ochoten zap�lit t�eba sv�j vlastn� d�m, ale te� ti ��k�m: nemiloval jsem ji, proto�e milovat m� nau�il teprve Kristus. V n�m je zdroj �t�st� a klidu. To netvrd�m j�, n�br� dokazuje to sama skute�nost. Srovnej va�e rozko�e, pod�it� �zkost�, va�e opojen�, v nich� si nejste jisti z�t�kem, va�e orgie, podobaj�c� se poh�ebn�m hostin�m, srovnej to v�e s �ivotem k�es�an��� a najde� odpov��. Ale abys mohl srovn�vat l�pe, p�ije� do na�ich hor, provon�n�ch mate��dou�kou, do na�ich stinn�ch olivov�ch h�j�, na na�e pob�e��, porostl� b�e�anem. �ek� t� tu klid, jak� jsi u� dlouho nepoznal, �ekaj� t� tu srdce, kter� t� doopravdy miluj�. Ty bys m�l b�t ��asten, proto�e m� srdce u�lechtil� a dobr�. Tv�j bystr� rozum dovede poznat pravdu, a jakmile ji pozn�, zamiluje� si ji, proto�e je mo�n� ji nen�vid�t, tak jako ji nen�vid� caesar a Tigellinus, ale z�stat k n� lhostejn�, to nedovede nikdo. M�j Petronie, oba dva s Lygi� se t��me a douf�me, �e t� zakr�tko spat��me. Bu� zdr�v, ��asten a p�ije�.�</p><p>Petronius dostal Vinici�v dopis v Cum�ch, kam odjel s ostatn�mi augusti�ny, doprov�zej�c�mi caesara.</p><p>Jeho dlouholet� boj s Tigellinem se ch�lil ke konci.</p><p>Petronius u� v�d�l, �e v n�m mus� padnout, a v�d�l tak� pro�. ��m n�e den ode dne sklouz�val caesar do �lohy komedianta, �a�ka a vozataje, ��m hloub�ji zab�ed�val do chorobn�, odporn� a z�rove� brut�ln� prostop�nosti, t�m v�ce se pro n�ho st�val vyt��ben� arbiter elegantiae p��t��. I kdy� Petronius t�eba ml�el, vid�l Nero v jeho ml�en� pohanu, kdy� chv�lil, vid�l v tom Nero v�sm�ch. Elegantn� patricius dr�dil jeho je�itnost a vzbuzoval v n�m z�vist. Jeho bohatstv� a n�dhern� um�leck� d�la, kter� m�l doma, stala se p�edm�tem chamtivosti sam�ho vl�dce i jeho v�emocn�ho ministra. �et�ili si ho dosud s ohledem na to, �e m�li jet do Achaje, kde jim mohly p�ij�t vhod jeho vkus a jeho znalost �eck�ch pom�r�. Av�ak Tigellinus za��nal Nerona pomalu p�esv�d�ovat, �e Carinas je�t� p�ed�� Petronia vkusem a v�domostmi a �e bude um�t l�pe ne� Petronius uchystat v Achaji hry, hostiny i triumfy. Od tohoto okam�iku byl Petronius ztracen. Neodva�ovali se v�ak poslat mu rozsudek v ��m�. I caesar i Tigellinus si uv�domovali, �e tento napohled z�en�til� est�t, �m�n�c� si noc v den�, zab�vaj�c� se jen a jen po�itky, um�n�m a hostinami, projevil se v dob�, kdy byl prokonsulem v Bithynii a pak konsulem v hlavn�m m�st�, jako podivuhodn� pracovit� a energick� �lov�k. Soudili o n�m, �e je schopen v�eho, a v�d�li, �e si v ��m� z�skal oblibu nejen u lidu, n�br� i u praetori�n�. Nikdo z caesarov�ch d�v�rn�k� nedovedl p�edv�dat, jak se Petronius v tomto p��pad� zachov�, zd�lo se tedy rozumn�j�� vyl�kat ho z m�sta a prosadit svou teprve na venkov�.</p><p>Proto dostal pozv�n�, aby p�ijel s ostatn�mi augusti�ny do Cum. A Petronius, i kdy� tu�il l��ku, jel. Snad proto, �e se necht�l postavit otev�en� na odpor, snad proto, aby je�t� jednou uk�zal caesarovi a augusti�n�m sv�j vesel� obli�ej, v n�m� se nezra�ila sebemen�� starost, a aby p�ed smrt� naposledy triumfoval nad Tigellinem.</p><p>Tigellinus ho zat�m na�kl z p��telstv� se sen�torem Scaevinem, kter� byl du�� Pisonova spiknut�. Petroniovi lid�, kte�� z�stali v ��m�, byli uv�zn�ni a jeho d�m obstoupily praetori�nsk� str�e. Ale Petronius, kdy� se o tom dozv�d�l, nedal najevo ani strach, ba ani starosti a �ekl s �sm�vem augusti�n�m, kter� hostil ve sv� n�dhern� ville v Cum�ch:</p><p>�Ahenobarbus nem� r�d, jestli�e se ho n�kdo pt� p��mo, uvid�te tedy, do jak�ch rozpak� upadne, a� se ho zept�m, zda to on rozk�zal uv�znit mou familii v hlavn�m m�st�.�</p><p>Pak jim ozn�mil, �e �p�ed dlouhou cestou� je pozve na hostinu. A pr�v� ji p�ipravoval, kdy� p�i�el onen dopis od Vinicia.</p><p>Kdy� si ho Petronius p�e�etl, zamyslil se na chv�li, pak se mu v�ak obli�ej rozjasnil obvyklou dobrou n�ladou a t�ho� dne ve�er odepsal toto:</p><p>�M�m radost z va�eho �t�st� a obdivuji se va�im srdc�m, carissime, proto�e jsem ne�ekal, �e by dva zamilovan� mohli myslit na n�koho t�et�ho, kter� je daleko od nich. A vy jste na mne nejen nezapomn�li, n�br� m� dokonce chcete p�emluvit k odjezdu na Sic�lii, kde se se mnou chcete rozd�lit o sv�j chl�b a o sv�ho Krista, kter� v�m�� jak p�e��� d�v� tolik �t�st�.</p><p>Je-li tomu tak, uct�vejte ho. J� si mysl�m, m�j drah�, �e ti Lygii vr�til tak trochu i Ursus a trochu i ��msk� lid. Kdyby byl caesar jin�, �ekl bych dokonce, �e zanechal dal��ho pron�sledov�n� z ohledu na to, �e je s tebou sp��zn�n prost�ednictv�m Tiberiovy vnu�ky, kterou provdal kdysi Tiberius za jednoho z Vinici�.</p><p>Jestli�e se v�ak domn�v�, �e to byl Kristus, nebudu se s tebou p��t. Ano! Nelitujte ob�t� pro n�ho. Prom�theus se tak� ob�toval pro lidi, jen�e eheu! Prom�theus je pr� jen v�mysl b�sn�k�, kde�to o Kristovi ��kaj� v�rohodn� lid�, �e ho vid�li na vlastn� o�i. J� jsem p�esv�d�en s v�mi, �e je to jeden z nejpoctiv�j��ch boh�.</p><p>Na ot�zku Pavla z Tarsu si pamatuji a souhlas�m s t�m, �e kdyby nap��klad Ahenobarbus �il podle Kristova u�en�, m�l bych mo�n� �as rozjet se k v�m na Sic�lii. Pak bychom ve st�nu strom�, na b�ehu pot��k� hovo�ili o v�ech boz�ch a o v�ech pravd�ch, jak to kdysi d�l�vali �e�t� filozofov�. Dnes ti mus�m d�t jen kr�tkou odpov��.</p><p>Chci zn�t jen dva filozofy: jeden se jmenuje Pyrrh�n, druh� Anakre�n. Ostatn� ti mohu prodat velmi lacino, spolu s celou �kolou �eck�ch i na�ich stoik�.</p><p>Pravda s�dl� n�kde tak vysoko, �e ani bohov� sami ji nemohou spat�it z vrcholu Olympu. Tob�, carissime, se zd�, �e v� Olymp je je�t� vy���, a stoje na n�m, vol� na mne: ,Vystup sem a uvid� takov� obzory, jak� jsi dosud nevid�l!� Je to mo�n�. Ale j� ti odpov�d�m: ,P��teli, nem�m nohy!� A a� do�te� tento dopis, douf�m, �e mi d� za pravdu.</p><p>Ne, ��astn� man�eli kr�lovny jit�enky! Va�e u�en� nen� pro mne. M�m snad milovat Bithy�any, kte�� nos� mou lektiku, Egyp�any, kte�� top� v m�ch l�zn�ch, Ahenobarba a Tigellina? U b�l�ch kolen Charitek ti p��sah�m, �e i kdybych stokr�t cht�l, nedovedl bych to.</p><p>V ��m� je nejm�n� sto tis�c lid�, kte�� maj� bu� k�iv� lopatky, anebo velk� kolena, anebo vyschl� l�tka, anebo okrouhl� o�i, anebo p��li� velik� hlavy. M�m snad milovat i tyto lidi? Kde najdu tu l�sku, jestli�e ji nec�t�m v srdci? A jestli�e si v� b�h p�eje, abych je v�echny miloval, pro� jim ned� ve sv� v�emohoucnosti nap��klad tvary Niobid�, kter� jsi vid�l na Palatinu?</p><p>Kdo miluje kr�su, nem��e u� jen proto milovat o�klivost. N�co jin�ho je nev��it v na�e bohy, ale milovat je �lov�k p�esto m��e, tak jak je milovali Feidias, Praxiteles, Myr�n, Skopas a Lysippos.</p><p>I kdybych nakr�sn� cht�l j�t tam, kam mne vede�, nemohu. A proto�e nadto je�t� nechci, nemohu dvakr�t. Ty v��� jako Pavel z Tarsu, �e jednou, na druh�m b�ehu Styxu, na jak�chsi Elysijsk�ch pol�ch spat��te va�eho Krista. Dobr�! A� ti pak pov� s�m, zda by m� p�ijal s m�mi gemami, s mou murrhovou v�zou, s knihami vydan�mi u Sosi� a s mou Zlatovlasou. Je mi do sm�chu, kdy� na to pomysl�m, m�j drah�, v�dy� p�ece i Pavel z Tarsu mi ��kal, �e pro Krista je nutno se z��ci r��ov�ch v�nc�, hostin a rozko��. Je pravda, sliboval mi jin� �t�st�, ale j� jsem mu odpov�d�l, �e jsem pro to jin� �t�st� u� p��li� st�r a �e se m� o�i budou v�dycky kochat r��emi a �e i v�n� fialek mi bude v�dycky milej�� ne� pach �pinav�ho ,bli�n�ho� ze Subury.</p><p>To jsou p���iny, pro n� nen� to va�e �t�st� nic pro mne. Ale krom� toho je je�t� jedna p���ina, kterou jsem si schov�val na konec. Vol� m� Thanatos. Pro v�s za��n� �svit �ivota, ale pro mne slunce u� zapadlo a soumrak zahaluje mou hlavu. Jin�mi slovy�� mus�m zem��t, carissime.</p><p>Nestoj� to za dlouh� mluven�. Musilo to tak skon�it. Ty, kter� zn� Ahenobarba, pochop� to snadno.</p><p>Tigellinus nade mnou zv�t�zil�� anebo ne! To jen m� v�t�zstv� skon�ila. �il jsem, jak jsem s�m cht�l, a zemru, jak se zl�b� mn�.</p><p>Neberte si to k srdci. ��dn� b�h mi nesl�bil nesmrtelnost, nepotk� m� tedy nic neo�ek�van�ho.</p><p>A p�itom se ty, Vinicie, m�l�, kdy� tvrd�, �e jen v� b�h u�� um�rat klidn�. Ne. N� sv�t v�d�l u� p�ed v�mi, �e kdy� je vypita posledn� ��e, je �as odej�t, odpo�inout si. A dovedeme to je�t� d�lat klidn�. Plat�n ��k�, �e ctnost je hudba a �ivot filozofa harmonie. Je-li tomu tak, zem�u, jak jsem �il: ctnostn�.</p><p>Cht�l bych se je�t� rozlou�it s tvou bo�skou man�elkou slovy, jimi� jsem ji kdysi p�iv�tal v Aulov� dom�: ,�dosud nikdy jsem takov�ho �lov�ka nez�el ze v�ech mu�� ni �en��</p><p>Je-li tedy du�e n�co v�ce, ne� se domn�v� Pyrrh�n, pak m� du�e cestou k nejzaz��mu konci Okeanu zalet� k v�m a usedne u va�eho domu v podob� mot�la anebo, jak v��� Egyp�an�, v podob� krahujce.</p><p>Jinak za v�mi p�ij�t nemohu.</p><p>K� se v�m tedy Sic�lie prom�n� v zahradu Hesperidek, k� v�m poln�, lesn� i vodn� v�ly sypou na cestu kv�ty a k� po v�ech akanthech ve sloupov� va�eho domu hn�zd� b�l� holubice.�</p></section><section><title><p>KAPITOLA 31</p></title><p>Petronius se nem�lil. O dva dny pozd�ji poslal mlad� Nerva, kter� byl Petroniovi v�dycky p��telsky naklon�n a odd�n, sv�ho propu�t�nce do Cum se zpr�vami o v�em, co se odehr�valo u caesarova dvora.</p><p>O Petroniov� smrti bylo u� rozhodnuto. Naz�t�� ve�er zam��leli poslat k n�mu centuriona s rozkazem, aby se zdr�el v Cum�ch a o�ek�val tam dal�� p��kazy.</p><p>Druh� posel, vyslan� o n�kolik dn� pozd�ji, m�l mu p�in�st rozsudek smrti.</p><p>Petronius vyslechl propu�t�ncovy zpr�vy s naprost�m klidem a pak �ekl:</p><p>�Zanese� sv�mu p�novi jednu z m�ch v�z, kterou ti daj�, ne� odjede�. Vy�i� mu tak� ode mne, �e mu d�kuji z cel�ho srdce, proto�e jeho z�sluhou budu moci p�edej�t rozsudku.�</p><p>A znenad�n� se dal do sm�chu jako �lov�k, kter� p�i�el na skv�l� n�pad a m� u� p�edem radost z toho, jak se mu vyda��.</p><p>A je�t� t�ho� ve�era se jeho otroci rozb�hli a zvali v�echny augusti�ny, kte�� byli pr�v� v Cum�ch, a v�echny augusti�nky na hostinu do n�dhern� villy arbitra elegantiarum. Petronius s�m psal odpoledne v knihovn�, pak se vykoupal, potom na��dil vestiplik�m, aby ho ustrojily, a n�dhern�, vystrojen�, podoben boh�m, za�el do triclinia pod�vat se znaleck�m okem na p��pravu, odkud pak �el do zahrad, kde pacholata a mlad� �ekyn� vily k ve�ern� hostin� r��ov� v�nce.</p><p>Jeho obli�ej neprozrazoval sebemen�� starost.</p><p>Slu�ebnictvo poznalo, �e to bude neoby�ejn� hostina, jen podle toho, �e rozk�zal vyplatit mimo��dn� odm�ny t�m, s nimi� byl spokojen, kde�to lehce zmrskat ty, jejich� pr�ce se mu nel�bila anebo kte�� si je�t� p�edt�m zaslou�ili pok�r�n� a trest. Loutnist�m a zp�v�k�m sl�bil p�edem, �e je bohat� odm�n�, a nakonec usedl v zahrad� pod buk, jeho� list�m se prod�raly slune�n� paprsky a vrhaly na zem sv�tl� skvrny, a dal si zavolat Eunik�.</p><p>P�i�la v b�l�m od�vu, s myrtovou v�tvi�kou ve vlasech, kr�sn� jako Charitka. On si ji posadil vedle sebe, dotkl se zlehka prsty jej� skr�n� a zahled�l se na ni s takov�m zal�ben�m, s jak�m se d�v� znalec na sochu boha, kter� se zrodila pod dl�tem mistra.</p><p>�Eunik�,� �ekl j�, �v�, �e u� dlouho nejsi otrokyn�?�</p><p>A ona zvedla k n�mu sv� klidn� o�i, modr� jako obloha, a zavrt�la hlavou.</p><p>�Jsem, pane. V�dycky,� odpov�d�la.</p><p>�Mo�n� �e o tom nev�,� pokra�oval Petronius, �ale ta villa a ti otroci, kte�� tam vij� v�nce, a v�echno, co tady je, pole i st�da pat�� ode dne�ka tob�.�</p><p>Kdy� to Eunik� usly�ela, odsedla si pojednou od n�ho a zeptala se hlasem, v n�m� se ozval n�hl� neklid:</p><p>�Pro� mi to ��k�, pane?�</p><p>Pak si op�t p�isedla bl�e a zahled�la se na n�j, m�ouraj�c �lekem o�ima. Po chv�li zbledla v obli�eji jako pl�tno. On se v�ak st�le usm�val a kone�n� �ekl jedno jedin� slovo:</p><p>�Ano!�</p><p>Nastala chv�le ml�en� a jen lehk� v�nek pohyboval list�m buku.</p><p>Petronius se mohl skute�n� domn�vat, �e m� p�ed sebou sochu z b�l�ho mramoru.</p><p>�Eunik�!� �ekl. �Chci zem��t v dobr� n�lad�.�</p><p>A d�vka na� pohl�dla se srdcervouc�m �sm�vem a za�eptala:</p><p>�Jsem poslu�n�, pane.�</p><p>Host�, kte�� byli u� nejednou na Petroniov�ch hostin�ch a v�d�li, �e ve srovn�n� s nimi zdaj� se i caesarovy hostiny nudn� a barbarsk�, za�ali se ve�er sch�zet ve velk�ch houfech a nikomu z nich ani ve snu nenapadlo, �e to m� b�t posledn� symposion. Mnoho jich sice v�d�lo, �e nad vyt��ben�m arbitrem vis� mraky caesarovy nemilosti, ale k tomu do�lo u� tolikr�t a Petronius je dovedl u� tolikr�t op�t rozehnat n�jak�m jedin�m obratn�m �inem nebo odv�n�m slovem, �e se skute�n� nikdo nedomn�val, �e mu hroz� v�n� nebezpe��. Jeho vesel� obli�ej a obvykl� nenucen� �sm�v v�echny v t�to domn�nce je�t� utvrdily. Kr�sn� Eunik�, kter� Petronius �ekl, �e chce zem��t v dobr� n�lad� a pro kterou m�lo ka�d� jeho slovo v�hu v�tby, m�la ve sv�ch bo�sk�ch taz�ch naprost� klid a v o��ch j� hr�la jak�si podivn� sv�t�lka, kter� mohli lid� pova�ovat za odlesk radosti. Pacholata s vlasy sepjat�mi zlat�mi s�kami kladla ve dve��ch triclinia host�m na hlavy r��ov� v�nce a upozor�ovala je, jak to p�ikazoval zvyk, aby p�ekro�ili pr�h pravou nohou.</p><p>V s�le bylo c�tit slabou v�ni fialek; v r�znobarevn�ch alexandrijsk�ch sklech ho�ela sv�tla. U lavic st�la d�v��tka, kter� m�la skr�p�t chodidla host� vo�avkami. U st�n �ekali na znamen� sv�ho sbormistra loutnist� a at�n�t� zp�v�ci.</p><p>Tabule se skv�la p�epychem, ale p�itom to byl p�epych, kter� neosl�oval, nebyl nikomu na obt� a p�sobil dojmem, jako by tu vznikl s�m od sebe.</p><p>S v�n� fialek napl�ovalo s�l ovzdu�� radosti a nenucenosti. Kdy� sem host� vstupovali, c�tili, �e tady nad nimi nebude viset ani n�sil�, ani hrozba, jak tomu b�valo u caesara, kde mohl �lov�k zaplatit �ivotem za ne dost nad�enou anebo ne dost vtipn� �e�enou pochvalu caesarova zp�vu nebo jeho b�sn�. V�ak tak� srdce hodovn�k� p�i pohledu na ta sv�tla, na d�b�ny, ov�n�en� b�e�anem, na v�na, chlad�c� se ve sn�hov�m l��ku, a na vybran� j�dla okam�it� rozt�vala. Stejn� vesele, jako bzu�� roj v�el nad jablon� obsypanou kv�ty, za�aly bzu�et jejich rozhovory. Jen tu a tam je p�eru�il v�buch vesel�ho sm�chu, ob�as pochvaln� za�um�n� a ob�as p��li� hlasit� polibek vtisknut� na b�lou pa�i.</p><p>Kdy� pili host� v�no, odl�vali v�dy z ��� n�kolik kapek nesmrteln�m boh�m, aby z�skali jejich ochranu a jejich p��ze� hostiteli. Nevadilo, �e mnoz� z nich v bohy nev��ili. Tak to p�ikazoval zvyk a pov�ra. Petronius le�el vedle Eunik� a rozmlouval o posledn�ch ��msk�ch novink�ch, o rozvodech, o l�sce, o milostn�ch pletk�ch, o dostiz�ch, o Spiculovi, kter� se posledn� dobou proslavoval v ar�n�ch, a o nejnov�j��ch knih�ch, kter� vy�ly u Atracta a u Sosi�. Odl�vaje v�no, ��kal, �e odl�v� jen na po�est Kypersk� pan�, kter� je star�� a v�t�� ne� v�ichni bohov�, kter� jedin� je nesmrteln�, v��n� a kter� jedin� vl�dne.</p><p>Jeho rozmluva se podobala slune�n�mu paprsku, kter� oza�uje co chv�li jinou v�c, anebo letn�mu v�nku, kter� rozhoup�v� kv�tiny v zahrad�. Kone�n� pokynul sbormistrovi a na toto znamen� se zlehounka rozezvu�ely loutny a ozvaly se mlad� hlasy. Pak se za�ala pod pr�svitn�mi z�voji m�hat r��ov� t�la tane�nic z K�u, krajanek Eunik�, a nakonec v�til egyptsk� v�tec host�m budoucnost z pohyb� duhov�ch paprsk� v k�i���lov� n�dob�.</p><p>Kdy� se v�ak nasytili t�chto kratochv�l�, nadzvedl se Petronius na sv�m syrsk�m leh�tku a �ekl jen jakoby mimochodem:</p><p>�P��tel�! Promi�te, �e se k v�m na hostin� obrac�m s prosbou: nu�e, p�ijm�te ka�d� ode mne darem ��i, z n� jste poprv� odlili na po�est boh�m a na m� �t�st�.�</p><p>Petroniovy ��e se t�pytily zlatem, drahokamy a mistrn�mi �ezbami, a tak, i kdy� rozd�v�n� d�rk� b�valo v ��m� obvyklou v�c�, zaplavila srdce hodovn�k� radost. Jedni mu za�ali d�kovat a hlasit� ho vychvalovat, druz� tvrdili, �e ani s�m Zeus nepot�il nikdy bohy na Olympu takov�m darem, a byli i takov�, kte�� se zdr�hali p�ijmout dar, kter� tolik p�evy�oval obvykl� dary.</p><p>Petronius v�ak pozvedl ��i z murrhy, podobaj�c� se duze a maj�c� nesm�rnou cenu, a �ekl:</p><p>�A zde je ��e, z kter� j� jsem odlil Kypersk� pan�.</p><p>Nech� se j� tedy nedotknou u� ni�� rty a nech� z n� u� ni�� ruce neodlij� v�no jin� bohyni!�</p><p>A mr�til cennou n�dobou o podlahu, posypanou fialov�mi kv�ty �afr�nu. Kdy� se rozt��tila na drobou�k� st�epiny a kdy� vid�l kolem sebe udiven� pohledy, �ekl:</p><p>�P��tel�, zanechte �divu a radujte se. St��� a bezmocnost jsou smutn� druhov� posledn�ch let �ivota. J� v�m v�ak d�m dobr� p��klad a dobrou radu: je mo�n� na n� ne�ekat a odej�t dobrovoln�, d��ve ne� p�ijdou, pr�v� tak, jak odch�z�m j�.�</p><p>�Co chce� u�init?� ot�zalo se zneklidn�n� n�kolik hlas�.</p><p>�Chci se radovat, p�t v�no, poslouchat hudbu, d�vat se zde na tyto bo�sk� tvary, kter� vid�te vedle mne, a pak usnout s ov�n�enou hlavou. S caesarem jsem se u� rozlou�il. Chcete si poslechnout, co jsem mu na rozlou�enou napsal?�</p><p>Po t�chto slovech vy�al z purpurov�ho pol�t��e dopis a za�al ��st:</p><p>�V�m, caesare, �e netrp�liv� o�ek�v� m�j p��jezd a �e tv� v�rn� srdce p��tele tou�� ve dne v noci po mn�.</p><p>V�m, �e bys m� zahrnul dary, sv��il mi praefekturu praetorie a Tigellinovi bys doporu�il, aby d�lal to, k �emu ho stvo�ili bohov�, toti� pohan��e mul� na tv�ch statc�ch, kter� jsi zd�dil, kdy� jsi otr�vil Domitii.</p><p>Promi� mi v�ak, proto�e ti p��sah�m na H�des a v n�m na st�ny tv� matky, man�elky, tv�ho bratra i na st�n Senek�v, �e za tebou nemohu p�ijet. �ivot je velik� poklad, m�j drah�, a j� jsem dovedl z tohoto pokladu vyb�rat ty nejcenn�j�� klenoty. Av�ak v �ivot� jsou tak� v�ci, kter� nedovedu u� d�le sn�et. Ne, nemysli si, �e m� znechutilo to, �e jsi zabil matku, �enu a bratra, �e jsi sp�lil ��m a poslal do Erebu v�echny poctiv� lidi ve sv�m imp�riu. Ne, m�j Kron�v pravnuku! Smrt je �d�lem lidsk�ho rodu a jin� �iny nemohl od tebe nikdo o�ek�vat. Ale mrza�it si k tomu v�emu po cel� l�ta u�i tv�m zp�vem, vid�t tv� domitiovsk� tenk� nohy, zm�taj�c� se v pyrrhick�m tanci, poslouchat tvou hru, tv� recitace a tv� b�sn�, ty uboh� p�edm�stsk� poeto, to bylo nad m� s�ly a vzbudilo ve mn� touhu po smrti. ��m si zacp�v� u�i, kdy� t� sly��, sv�t se ti posm�v� a j� se u� d�le za tebe �ervenat nechci a nemohu. Kerberovo vyt�, m�j mil�, i kdy� se podob� tv�mu zp�vu, bude pro mne m�n� bolestn�, proto�e jsem nebyl nikdy Kerberov�m p��telem a nen� tedy mou povinnost� styd�t se za jeho hlas. Bu� zdr�v, ale nezp�vej, vra�di, ale nepi� ver�e, otravuj, ale netan�i, zapaluj, ale nehraj na loutnu, to ti p�eje a tuto posledn� p��telskou radu ti pos�l� Arbiter elegantiae.�</p><p>Hodovn�ci on�m�li. V�d�li toti�, �e kdyby Nero ztratil sv� imp�rium, byla by to pro n�j men�� r�na ne� takov� dopis. Pochopili tak�, �e �lov�k, kter� n�co takov�ho napsal, mus� zem��t, a p�itom se i jich sam�ch zmocnil bled� strach, �e takov� dopis v�bec poslouchali.</p><p>Av�ak Petronius se dal do tak up��mn�ho a vesel�ho sm�chu, jako by �lo o nejnevinn�j�� �ert. Pak se rozhl�dl po p��tomn�ch a �ekl:</p><p>�Radujte se a b�ze� od�e�te daleko od sebe. Nikdo se nemus� chlubit, �e si ten dopis p�e�etl, a j� se j�m pochlub�m snad jen Charonovi, a� m� bude p�ev�et.�</p><p>Pak pokynul �eck�mu l�ka�i a nat�hl k n�mu pa�i. Obratn� �ek mu ji m�ikem st�hl zlatou ���rou a otev�el mu ��lu na z�p�st�. Krev vytryskla na pol�t�� a zt��snila Eunik�, kter� podep�ela Petroniovu hlavu, sklonila se k n�mu a �ekla:</p><p>�Pane, domn�val ses snad, �e j� t� opust�m? Kdyby mi bohov� cht�li d�t nesmrtelnost a caesar vl�du nad sv�tem, i pak bych �la s tebou.�</p><p>Petronius se usm�l, nadzvedl se trochu, dotkl se rty jej�ch rt� a odpov�d�l:</p><p>�Poj� se mnou.�</p><p>A pak dodal:</p><p>�Tys mne opravdu milovala, m� bo�sk�!�</p><p>A Eunik� vzt�hla k l�ka�i svou r��ovou pa�i a po chv�li se jej� krev za�ala sl�vat a m�sit s jeho krv�.</p><p>Petronius v�ak dal znamen� sbormistrovi a op�t se ozvaly loutny a zp�v. Nap�ed zp�vali Harmodia a pak zazn�la Anakreontova p�se�, v n� si b�sn�k st�uje, jak na�el jednou p�ede dve�mi promrzl� a uplakan� Afroditino d�t�; vzal je tedy k sob�, zah��l, osu�il mu k�id�lka, ale ono, nevd��n�, probodlo mu m�sto odm�ny sv�m ��pem srdce a od t� doby nem� klidu�</p><p>Petronius a Eunik� le�eli, op�raj�ce se o lokty, kr�sn� jako dva bozi, a poslouchali, usm�vaj�ce se a blednouce. Kdy� p�se� dozn�la, na��dil Petronius, aby d�le rozn�eli v�no a j�dla, a pak za�al rozmlouvat s hosty sed�c�mi pobl� o r�zn�ch ned�le�it�ch, ale p��jemn�ch v�cech, o jak�ch se oby�ejn� na hostin�ch hovo��valo. Kone�n� zavolal �eka, aby mu na chv�li podv�zal ��ly, proto�e se c�t� ospal� a r�d by se je�t� d��ve, ne� ho nav�ky usp� Thanatos, oddal bohu Sp�nku.</p><p>A usnul. Kdy� se probudil, d�v�ina hlava le�ela u� na jeho hrudi, podobna b�l�mu kv�tu. Polo�il ji na pol�t��, cht�je se na ni je�t� jednou pod�vat. Pak mu op�t rozv�zali ��ly.</p><p>Zp�v�ci za�ali na jeho pokyn zp�vat dal�� Anakreontovu p�se� a loutny je potichounku doprov�zely, tak aby nep�ehlu�ovaly slova. Petronius bledl v�c a v�ce.</p><p>Kdy� v�ak utichly posledn� zvuky, oto�il se je�t� jednou k hodovn�k�m a �ekl:</p><p>�P��tel�, p�iznejte, �e s n�mi hyne��</p><p>Av�ak nebyl u� s to dokon�it; jeho pa�e objala posledn�m pohybem Eunik�, hlava mu klesla na podu�ku�� a Petronius zem�el.</p><p>Av�ak host�, d�vaj�ce se na ta dv� b�l� t�la, podobn� kr�sn�m soch�m, pochopili dob�e, �e s nimi hyne to jedin�, co je�t� z�stalo jejich sv�tu: jeho poezie a kr�sa.</p></section></section><section><title><p>EPILOG</p></title><p>Vzpoura galsk�ch legi� pod Vindexov�m veden�m nezd�la se zpo��tku nebezpe�n�. Caesarovi bylo teprve jedenat�icet let a nikdo se neodva�oval doufat, �e by se sv�t mohl tak brzy osvobodit od sv�ho up�ra. Lid� p�ipom�nali, �e v legi�ch doch�zelo k rozbroj�m u� nejednou, je�t� za d��v�j��ch vl�dc�, ale tyto vzpoury p�e�ly a nevynutily si zm�nu panovn�ka. Tak nap��klad za Tiberia potla�il Drusus vzpouru panonsk�ch legi� a Germanicus vzpouru legi� r�nsk�ch. �Kdo by se ostatn� mohl ujmout po Neronovi vl�dy,� ��kali lid�, �kdy� t�m�� v�ichni potomci bo�sk�ho Augusta za jeho vl�dy vyhynuli?� Jin�, hled�ce na kolosy zn�zor�uj�c� Nerona jako Herkula, ��kali si mimod�k, �e takovou moc nezlom� ��dn� s�la. A byli i lid�, kter�m se po n�m od doby, co odjel do Achaje, st�skalo, proto�e Helius a Politeles, jim� sv��il vl�du nad ��mem a nad It�li�, vl�dli je�t� krvav�ji ne� on.</p><p>Nikdo si nebyl jist �ivotem ani majetkem. Z�kon p�estal chr�nit. Zmizela lidsk� d�stojnost a ctnost, rodinn� svazky se uvolnily a zni�en� srdce se u� ani neodva�ovala doufat. Z �ecka p�ich�zely zv�sti o nesl�chan�ch caesarov�ch triumfech, o tis�c�ch v�nc�, kter� z�skal, o tis�c�ch z�vodn�k�, nad nimi� zv�t�zil. Sv�t se zd�l b�t jedinou krvavou, �a�kovskou orgi�, ale z�rove� se ujalo m�n�n�, �e nade�el konec ctnosti a v�n�ch v�c� a �e p�i�la doba tance, hudby, ne�est� a krve a �e od nyn�j�ka bude �ivot u� st�le tak vypadat. S�m caesar, jemu� vzpoura otv�rala cestu k nov�m loupe��m, nestaral se p��li� o bou��c� se legie ani o Vindexe, ba �asto prohla�oval, �e z toho m� radost. Necht�l ani odjet z Achaje, a teprve a� mu Helius ozn�mil, �e dal�� ot�len� ho m��e p�ipravit o imp�rium, dal se na cestu do Neapole.</p><p>Tam op�t hr�l a zp�val, nev��maje si zpr�v o st�le hroziv�j��m v�voji ud�lost�. Marn� mu Tigellinus vysv�tloval, �e n�kdej�� vzpoury legi� nem�ly v�dce, kde�to te� �e jim stoj� v �ele mu� poch�zej�c� z rodu b�val�ch aquitansk�ch kr�l�, a k tomu slavn� a zku�en� voj�k. �Tady,� odpov�dal Nero, �m� poslouchaj� �ekov�, kte�� m� jedin� um�j� poslouchat a kte�� jedin� jsou hodni m�ho zp�vu.� Tvrdil, �e jeho prvn� povinnost� je um�n� a sl�va. Kdy� ho v�ak zastihla zpr�va, �e Vindex o n�m prohl�sil, �e je �patn�m um�lcem, vzpamatoval se a odjel do ��ma. R�ny, kter� mu zasadil Petronius a kter� zacelil pobyt v �ecku, znovu se v jeho srdci otev�ely a Nero cht�l hledat spravedlnost za toto nesl�chan� ubl�en� u sen�tu.</p><p>Kdy� spat�il cestou bronzov� souso�� zn�zor�uj�c� galsk�ho bojovn�ka sra�en�ho k zemi ��msk�m ryt��em, pova�oval to za dobr� znamen� a od t� chv�le, myslil-li v�bec na odbojn� legie a na Vindexe, pak jen proto, aby se jim mohl posm�vat. Jeho vjezd do m�sta zast�nil v�e, co sv�t dosud vid�l. P�ijel na t�m� voze, na kter�m jel kdysi v triumf�ln�m pochodu Augustus.</p><p>V cirku musili zbo�it jeden oblouk, aby tudy pr�vod pro�el. Sen�t, ryt��i a nep�ehledn� z�stupy mu vy�li vst��c. Zdi se t��sly vol�n�m: �Bu� v�t�n, Auguste! Bu� v�t�n, Herkule! Bu� v�t�n, bo�sk�, jedin�, Olympsk�, Pythijsk�, nesmrteln�!� Za n�m nesli vyhran� v�nce, jm�na m�st, v nich� triumfoval, a jm�na mistr�, kter� porazil. S�m Nero byl opojen a ptal se dojat� augusti�n�, kte�� jej obklopovali, co byl Caesar�v triumf proti jeho triumfu. A �e by se kdokoli ze smrteln�k� odv�il vzt�hnout ruku na takov�ho poloboha, to si v�bec nedovedl p�edstavit. C�til se opravdu olympanem, a tedy i bezpe�n�m. Nad�en� a ��len� dav� jen je�t� rozn�covalo jeho vlastn� ��lenstv�. V den tohoto triumfu se mohlo zd�t, �e nejen caesar a m�sto, n�br� cel� sv�t pozbyl rozumu.</p><p>Pod kv�ty a pod hromadami v�nc� nespat�il nikdo propast. Av�ak je�t� t�� ve�er se na sloupech a na zdech objevily n�pisy vypo��t�vaj�c� caesarovy zlo�iny, hroz�c� mu pomstou a posm�vaj�c� se mu jako um�lci. Od �st k �st�m se ���ila v�ta: �Tak dlouho zp�val, dokud kohouty (gallos) nevzbudil.� M�stem za�aly ob�hat ustra�en� zpr�vy a rozr�staly se do hroziv�ch rozm�r�. Augusti�n� se zmocnil neklid. Lid�, nejsouce si jisti, co p�inese budoucnost, neodva�ovali se vyslovovat sv� nad�je, ba neodva�ovali se t�m�� ani c�tit a myslit.</p><p>A Nero �il d�le jen divadlem a hudbou. Zaj�mal se o nov� vynalezen� hudebn� n�stroje a o nov� vodn� varhany, kter� zkou�eli na Palatinu. Ve sv�m zd�tin�t�l�m mozku, neschopn�m jedin� rady ani �inu, si p�edstavoval, �e jeho dalekos�hl� pl�ny her a p�edstaven� odvr�t� jak�koli nebezpe��. Jeho nejbli��� spolupracovn�ci, kdy� vid�li, �e m�sto aby se staral o prost�edky na obranu a o arm�du, star� se jen o b�snick� obraty, vyjad�uj�c� p�il�hav� nebezpe��, za��nali ztr�cet hlavy. A�koliv jin� se zase domn�vali, �e t�mito cit�ty jen p�ehlu�uje sebe i ostatn�, ale v srdci �e je pln �zkosti a neklidu. Jeho jedn�n� bylo te� hore�n�. Denn� mu p�el�talo hlavou tis�ce nejr�zn�j��ch z�m�r�.</p><p>N�kdy vyskakoval, cht�je se rozb�hnout nebezpe�� vst��c, na��dil nakl�dat na vozy kithary a loutny, ozbrojit mlad� otrokyn� jako amazonky a z�rove� p�ivolat legie z v�chodu. N�kdy se zase domn�val, �e ukon�� vzpouru galsk�ch legi� nikoli v�lkou, n�br� zp�vem. A v duchu se usm�val p�i p�edstav�, jak to bude vypadat, a� uchl�chol� voj�ky p�sn�. Legion��i ho obklop� se slzami v o��ch a on jim zazp�v� epinikion, j�m� za�ne pro n�j i pro ��m zlat� doba. N�kdy volal po krvi; jindy prohla�oval, �e se spokoj� svrchovanou vl�dou nad Egyptem; vzpom�nal na v�tce, kter� mu p�edpov�dal vl�du v Jeruzal�m�, anebo se zase rozpl�val nad my�lenkou, �e si bude vyd�l�vat na chl�b vezdej�� jako potuln� zp�v�k a �e m�sta a zem� v n�m u� nebudou uct�vat caesara, p�na v�� zem�, n�br� zp�v�ka, jak�ho lidstvo dosud nezrodilo.</p><p>A tak se zm�tal, ��lel, hr�l, zp�val, m�nil pl�ny, m�nil cit�ty a m�nil �ivot sv�j i �ivot sv�ta v jak�si nedoch�dn�, fantastick� a z�rove� stra�n� sen, v hlu�nou ta�ka�ici, skl�daj�c� se z nafoukl�ch obrat�, ze �patn�ch ver��, z �p�n�, slz a krve. A mrak na Z�pad� zat�m rostl a mohutn�l ze dne na den. M�ra byla dovr�ena, �a�kovsk� komedie sp�la z�ejm� ke konci.</p><p>Kdy� se k jeho sluchu dostaly zpr�vy o Galbovi a o tom, �e se Hispanie p�ipojila ke vzpou�e, zachv�til ho vztek a ��lenstv�. Porozb�jel ��e, p�evrhl p�i hostin� st�l a vydal rozkazy, kter� se neodv�ili vyplnit ani Helius, ba ani s�m Tigellinus. Vyvra�dit Galy, kte�� bydl� v ��m�, pak, je�t� jednou zap�lit m�sto, vypustit zv��ata z arenari� a p�est�hovat hlavn� m�sto do Alexandrie, to v�e se mu zd�lo velik�m, ohromuj�c�m a snadno provediteln�m �inem. Ale dny jeho v�emohoucnosti u� minuly, u� i jeho spole�n�ci v n�kdej��ch zlo�inech se na n�j za��nali d�vat jako na ��lence.</p><p>Zd�lo se, �e Vindexova smrt a nesvornost ve vzbou�eneck�ch legi�ch op�t p�ekl�n�j� misku vah na jeho stranu. V ��m� byly u� ohl�eny nov� hostiny, nov� triumfy a nov� rozsudky, kdy� tu p�icv�lal jedn� noci na zp�n�n�m koni posel z t�bora praetori�n� a ozn�mil, �e p��mo ve m�st� pozvedli voj�ci prapor vzpoury a provolali caesarem Galbu.</p><p>Caesar pr�v� spal, kdy� posel p�ijel, a kdy� se probudil, marn� volal na svou osobn� str�, hl�daj�c� v noci dve�e komnat. Pal�c byl u� lidupr�zdn�. Jen otroci je�t� plenili v odlehlej��ch z�kout�ch, co se plenit dalo.</p><p>Pohled na Nerona je v�ak zastra�il. A Nero bloudil s�m a s�m pal�cem, napl�uje jej v�k�iky �zkosti a zoufalstv�.</p><p>Kone�n� mu v�ak p�ece jen p�isp�chali na pomoc propu�t�nci Fa�n, Spirus a Epafroditos. Cht�li, aby prchl, a tvrdili, �e nesm� ztratit ani okam�ik, ale Nero se je�t� odd�val iluz�m. Co� kdyby promluvil k sen�tu od�n v smute�n� roucho? Co� by sen�t mohl odolat jeho slz�m a jeho v�mluvnosti? Kdyby tak vynalo�il ve�ker� sv� kraso�e�nick� um�n�, ve�kerou svou v�mluvnost a sv� hereck� nad�n�, co� by mu pak kdokoli na sv�t� mohl odolat? Nedali by mu pak aspo� praefekturu v Egypt�?</p><p>A propu�t�nci, zvykl� mu lichotit, neodva�ovali se je�t� odporovat mu do o��, varovali ho jen, �e d��ve ne� dojde na Forum, lid ho rozs�pe na kousky, a pohrozili mu, �e nevsedne-li okam�it� na kon�, opust� ho i oni.</p><p>Fa�n mu nab�dl �kryt ve sv� ville za Noment�nskou branou. Po chv�li vsedli na kon�, zahalili si hlavy do pl᚝� a vyrazili sm�rem k okraji m�sta. Noc bledla.</p><p>Na ulic�ch bylo v�ak u� ru�no. Sv�d�ilo to o v�jime�nosti chv�le. Voj�ci se bu� jednotliv� nebo v mal�ch skupin�ch rozprchli po m�st�. Nedaleko t�bora se caesar�v k�� polekal mrtvoly a usko�il stranou. Pl᚝ se sesunul z jezdcovy hlavy a voj�k, kter� �el pr�v� kolem, poznal vl�dce. Byl v�ak tak zmaten nenad�l�m setk�n�m, �e po vojensku pozdravil. Kdy� jeli kolem t�bora praetori�n�, usly�eli hromov� provol�v�n� sl�vy Galbovi. Nero kone�n� pochopil, �e se bl�� hodina smrti. Zmocnil se ho strach a v��itky sv�dom�. Tvrdil, �e vid� p�ed sebou tmu, kter� m� podobu �ern�ho mraku, a �e z tohoto mraku vystupuj� proti n�mu obli�eje, v nich� pozn�v� matku, �enu a bratra. Zuby mu cvakaly hr�zou, ale jeho komediantsk� du�e nach�zela v hr�ze t�chto okam�ik� p�es to v�ecko jak�si p�vab.</p><p>B�t v�emocn�m p�nem sv�ta a ztratit v�e, to se mu zd�lo vrcholem trag�die. A v�ren sob�, hr�l v n� hlavn� �lohu a� do konce. Ovl�dla ho hore�ka cit�t� a v�niv� touha, aby si je ti, kdo� jsou s n�m, zapamatovali a odk�zali budouc�m. Chv�lemi ��kal, �e chce zem��t, a volal Spicula, kter� zab�jel nejobratn�ji ze v�ech gladi�tor�. Chv�lemi zase recitoval: �Matka, �ena a otec mne na smrt volaj�!� Tu a tam se v n�m v�ak rozsv�cely jalov� a d�tinsk� z�blesky nad�je. V�d�l, �e jde na smrt, ale z�rove� tomu nev��il.</p><p>Noment�nskou br�nu na�li otev�enou. Pak jeli d�le kolem Ostriana, kde kdysi u�il a k�til Petr. Za �svitu dorazili k Fa�nov� ville.</p><p>Tam u� propu�t�nci p�ed n�m d�le netajili, �e je �as zem��t. Dal si tedy vykopat pro sebe hrob a lehl si na zem, aby mohli vz�t p�esnou m�ru. Av�ak kdy� vid�l, jak vyhazuj� hl�nu, zmocnil se ho strach. Jeho tu�n� tv�� zbledla a na �ele mu vyvstaly kapky potu, podobaj�c� se kapk�m rann� rosy. Za�al ot�let. T�esouc�m se a z�rove� hereck�m hlasem prohl�sil, �e je�t� nenade�la jeho chv�le, a pak za�al op�t recitovat. Nakonec prosil, aby ho sp�lili. �Jak� to um�lec hyne!� opakoval, jakoby s �divem.</p><p>Zat�m p�ijel Fa�n�v posel se zpr�vou, �e sen�t vynesl u� rozsudek a �e parricida m� b�t potrest�n podle star�ho oby�eje.</p><p>�Jak� je ten oby�ej?� zeptal se zsinal�mi rty Nero.</p><p>�P�ichyt� ti krk vidlemi, umrskaj� t� k smrti a t�lo hod� do Tiberu!� odpov�d�l stroze Epafroditos.</p><p>Nero si rozhalil pl᚝ na prsou.</p><p>�Je tedy �as!� �ekl a pohl�dl k obloze.</p><p>A opakoval je�t� jednou:</p><p>�Jak� to um�lec hyne!�</p><p>V t�m� okam�iku se ozval dusot ko�sk�ch kopyt.</p><p>To si centurio v �ele voj�k� p�ij�d�l pro Ahenobarbovu hlavu.</p><p>�Posp� si!� zvolali propu�t�nci.</p><p>Nero si p�ilo�il n�� ke krku, ale p�chl se jen b�zlivou rukou a bylo vid�t, �e by se byl nikdy neodv�il pohrou�it ost�� hloub�ji. Tu mu Epafroditos ��ouchl znenad�n� do ruky a n�� vjel do krku a� po rukoje�.</p><p>Stra�n�, obrovsk�, vyd�en� o�i vylezly Neronovi z d�lk�.</p><p>�P�in��m ti �ivot!� zvolal centurio na prahu.</p><p>�Je pozd�,� odpov�d�l chr�iv�m hlasem Nero.</p><p>Pak dodal:</p><p>�Hle, v�rnost!�</p><p>A smrt mu v okam�iku za�ala zahalovat hlavu tmou. Krev z tlust�ho krku tryskala �ern�m proudem na kv�tiny v zahrad�. Jeho nohy za�aly kopat do zem젖 a Nero skonal.</p><p>V�rn� Akt� ho naz�t�� zavinula do drahocenn�ch tkanin a sp�lila jej na hranici, p�epln�n� vonn�mi mastmi.</p><p>A tak skon�il Nero. Stejn� jako kon��v� vich�ice, bou�e, po��r, v�lka nebo mor. Ale Petrova bazilika vl�dne dosud z vatik�nsk�ch v��in m�stu i sv�tu.</p><p>A u n�kdej�� Capensk� br�ny stoj� dnes mal� kapli�ka a na n� je u� pon�kud set�el� n�pis:</p><p>Quo vadis, Domine?</p></section><section><title><p>Staro��msk� rom�n Henryka Sienkiewicze</p></title><p>Rom�n <emphasis>Quo vadis</emphasis> znamenal vrchol sl�vy Henryka Sienkiewicze. �asopisecky vych�zel v letech 1894-96, pak n�sledovalo hned vyd�n� kni�n� a rychle, v n�kolika n�sleduj�c�ch letech, byl rom�n p�elo�en do sv�tov�ch jazyk�. Autor tak�ka r�zem dobyl ohromn�ho �sp�chu ve sv�tov� �ten��sk� i kritick� ve�ejnosti, jeho� d�sledkem a vyvrcholen�m bylo ud�len� Nobelovy ceny r. 1905; nen� pochyby, �e to byl p�edev��m slavn� rom�n s l�tkou mezin�rodn�ho v�znamu, kter� z�skal polsk�mu romanopisci toto vysok� vyznamen�n�, tak z��dka ud�lovan� autor�m slovansk�m.</p><p>��msk� starov�k a po��tky k�es�anstv� byly v�dy pokl�d�ny za ned�lnou sou��st historick� tradice a kulturn�ho d�dictv� v�ech evropsk�ch n�rod�. Zvl᚝ v�znamnou se v tomto ohledu jevila doba Neronova, kdy se tento dvoj� sv�t st�etl v dramatick�m nap�t�; tehdy, uprost�ed �padku a rozkladu star� spole�nosti i s jej� velkolepou kulturn� nadstavbou, se v krvav�ch hekatomb�ch, posv�cen�ch mu�ednictv�m, rodila spole�nost nov�, ta, k n� se hl�sila jako k sv�m po��tk�m i Evropa XIX. stolet�. T�to rod�c� se spole�nosti byla mohutnou zbran� a zdrojem s�ly jej� ideologie, vyj�d�en� nov�m n�bo�enstv�m, zanesen�m do sv�tovl�dn�ho ��ma z jeho asijsk� kolonie, ideologie, kter� byla v tak ostr�m protikladu k du�evn�mu sv�tu hrd�ho a sebev�dom�ho imp�ria jako �ivot ��msk� chudiny, otrok�, nevoln�k� a p�ist�hovalc� k n�dhe�e vl�dnouc� t��dy ��msk�ch patrici�. Evropsk� literatura i v�da �asto obracela pozornost na tyto vzru�uj�c� d�je a tento z�jem byl znovu o�iven a aktualizov�n ve druh� polovin� XIX. stolet�, kdy vedle vzpom�nek na tradi�n� d�dictv� kultury antick�ho starov�ku a k�es�ansk�ho prvov�ku po�ala p�sobit i �iv� c�t�n� analogie mezi procesem rozkladu ��msk� spole�nosti a t�m, p�ed ��m zd�la se st�t st�rnouc� Evropa.</p><p>Je�t� popul�rn�j�� byl v�ak Sienkiewicz�v n�m�t v Polsku, kde byl �zce spojen s tradic� n�rodn�. Mezi nejv�znamn�j�� a n�rodn� nejvyhran�n�j�� d�la polsk� romantiky pat�ila nesporn� dramatick� b�se� Z.</p><p>Krasinsk�ho Irydion z r. 1836, kter� v osudu prvn�ch k�es�an� a n�rod� poroben�ch ��many symbolizovala n�rodn� osud Pol�k� s mesi�nsk�m pojet�m posl�n� a budoucnosti polsk�ho n�roda. Po Krasinsk�m s�hlo k podobn� tematice je�t� n�kolik polsk�ch autor�, vesm�s se siln�j��m nebo slab��m podtr�en�m analogie mezi osudy n�rod� poroben�ch ��mem a Pol�ky. Mezi t�mito p�edch�dci Sienkiewiczov�mi na poli staro��msk� tematiky vid�me i jeho p��m�ho p�edch�dce na poli historick�ho rom�nu, popul�rn�ho J. I. Kraszewsk�ho, kter� r. 1866 vydal rom�n ��m za Nerona. Stejn� v�znamn� m�sto m� tato l�tka i v polsk�m v�tvarn�m um�n�, zvl�t� v d�le mal��e H. Siemiradzk�ho, jeho� nejslavn�j�� obraz, v�novan� Kraszewsk�mu k jubileu liter�rn� pr�ce, nazvan� Pochodn� Neronovy, p�edstavuje slavnou sc�nu z utrpen� prvn�ch k�es�an�, kter� pak byla s nemen�� p�sobivost� vyl��ena i u Sienkiewicze.</p><p>Rom�n Sienkiewicz�v ov�em zam��en� k polsk� problematice n�rodn� v�bec nem�. Nesetk�v�me se tu ani s n�znakem analogie, tak popul�rn� mezi autorov�mi rod�ky. P�esto v�ak nen� to d�lo, jeho� jedin�m c�lem by byla evokace d�vn� minulosti bez nejmen��ho z�etele k sou�asnosti, jako je tomu u slavn�ho kartaginsk�ho rom�nu G. Flauberta, kter� byl Sienkiewiczovi jist� po nejedn� str�nce p��kladem. I Sienkiewicz p�i l��en� sv�ho starov�k�ho ��ma mysl� na svou dobu.</p><p>Rom�n povst�v� v dob�, kdy vrchol� krize evropsk� spole�nosti, �iv� c�t�n� zvl�t� v oblasti kulturn�.</p><p>Pevn� v�ra v pokrok a vzestupnou tendenci ve v�voji lidstva, veden�ho modern� v�dou a� k posledn�m c�l�m pozn�n� a k uskute�n�n� humanitn�ch ide�l� o blahu lidstva, je� ovl�dala evropsk� my�len� je�t� v letech �edes�t�ch, dost�v� se do slep� uli�ky, zastavuje se p�ed probl�my, kter� nedovede �e�it; hrd� sebed�v�ra ustupuje pochybnosti, pevnost t�p�n� a hled�n�, optimismus deziluzi a pesimismu. Nad budoucnost� lidstva se op�tn� vzn�� otazn�k. Ji� v sedmdes�t�ch letech se po��n� st�le nal�hav�ji oz�vat ot�zka, kam sp�je lidstvo. Hore�n� hled�n� cesty z my�lenkov�ho chaosu a nejistoty se stup�uje v dal��ch desetilet�ch, a� v polovin� let devades�t�ch doch�z� ke kritick�mu momentu, �st�c�mu v nev�ru, beznad�j a dekadentn� n�lady tzv. konce stolet� (fin de siecle). Za t�chto okolnost� nab�v� zvl�tn�ho symbolick�ho v�znamu ji� s�m titul Sienkiewiczova rom�nu, kter� tu nen� jen p�ipom�nkou starok�es�ansk� legendy o slovech, kter�mi oslovil zjev Krist�v apo�tola Petra, prchaj�c�ho z ��ma p�ed pron�sledov�n�m, n�br� i v�mluvnou ot�zkou, adresovanou sou�asn� Evrop� i lidstvu: Quo vadis�� Kam jde�?</p><p>Rom�n m� skute�n� na tuto ot�zku d�t odpov��, a to jednozna�nou. V�chodisko z krize vid� Sienkiewicz v k�es�ansk�m sv�tov�m n�zoru a jeho mor�lce, jeho� s�lu a dokonalost se sna�� uk�zat na konfrontaci s �padkov�m stadiem slavn� a vysok� spole�ensk� kultury ��msk�, kter� v mnoh�m mohlo p�ipom�nat to, co pro��vala sou�asn� Evropa. N�vrat k apo�tolsk� v��e prvn�ch k�es�an� byl tedy Sienkiewiczovi on�m l�kem, j�m� cht�l vyl��it sou�asnou nemoc Evropy tak, jako reform�to�i minul�ch stolet� se sna�ili j�m l��it mravn� choroby pape�sk�ho renesan�n�ho ��ma.</p><p>Av�ak mezi Sienkiewiczem a star�mi blouznivci-revolucion��i, �to��c�mi na zpan�t�l� ��m jako na apokalyptickou �nev�stku na sedmi pahorc�ch�, je podobnost jen velmi vn�j�� a klamn�.</p><p>Skute�n� z�m�r autora <emphasis>Quo vadis</emphasis> se d� p�esv�d�iv� vyvodit z cel� jeho sou�asn� i p�edch�zej�c� �innosti. H. Sienkiewicz, kter� v prvn�ch sv�ch pov�dk�ch ze sou�asn�ho �ivota se uj�mal lidsk� b�dy a svou historickou trilogii naplnil tendenc� n�rodn� povzbudi603 vou, sna�il se beletristicky i publicisticky zasahovat i do intelektu�ln� a mor�ln� krize sv� doby v duchu upevn�n� tradi�n�ch hodnot, zejm�na n�bo�enstv�. Takov� zam��en� maj� zvl�t� jeho dva velk� rom�ny z po��tku let devades�t�ch, Bez dogmatu (1891) a Rodzina Polanieckich (1894). Proti postav� dekadentn�ho intelektu�la, kter� pozbyl nejen n�bo�enstv�, ale v�ry ve v�echny pozitivn� ide�ly �lov�ka a p�es sv� velk� nad�n� a �irok� vzd�l�n� kon�� v beznad�ji jako �zbyte�n� �lov�k�, je tu postaven podnikav� pr�mysln�k, kter� nal�z� uspokojen� a napln�n� �ivota v �innosti a tradi�n�ch hodnot�ch rodiny a n�bo�enstv�. Podobn� zam��en� maj� i ostr� vystoupen� Sienkiewiczova proti E. Zolovi a pozd�ji jeho polemiky s dekadenty z t�bora St. Przybyszewsk�ho. Rom�n <emphasis>Quo vadis</emphasis> je nepochybn� sou��st� tohoto ideov�ho boje.</p><p>Tendence tohoto Sienkiewiczova rom�nu m� dvoj� ost��. Vyl��en� �padkov�ho ��ma je z�rove� pronikavou kritikou vl�dnouc� spole�nosti nov� doby; ��m Neron�v p�es sv� exotick� zr�dnosti v nejednom detailu i v mnoh�ch rysech z�sadn�ch p�ipom�n� Evropu na prahu imperialismu. Kritika Sienkiewiczova v hlavn�ch, um�lecky nejzda�ilej��ch postav�ch (Petronius, Chil�n, Nero) je zam��ena p�edev��m na �padkov� rysy kultury a v tomto sm�ru m� mnoho p�esv�d�ivosti. Rovn� kladn�m rysem je to, �e Sienkiewicz, v souhlase s histori�, vid� obrodu a p�edzv�st v�t�zstv� v chudin�, mezi uti�t�n�mi a vyko�is�ovan�mi, jak�mi v Neronov� ��m� byli prvn� k�es�an�. Progresivn� rysy d�la nejsou v z�sad� oslabeny, n�br� sp�e zes�leny vyzdvi�en�m humanitn�ho charakteru k�es�ansk�ho u�en�. Zde ov�em u� za��n� p�sobit druh� str�nka tendence rom�nu.</p><p>Bylo by v rozporu se z�m�rem autorov�m a kone�n� i s v�mluvnost� jeho obraz�, kdybychom cht�li d�lu p�ikl�dat charakter revolu�n�, jak se o to pokusily n�kter� kritiky ji� bezprost�edn� po prvn�m uve�ejn�n� rom�nu. V rozporu mezi vl�dnouc� spole�nost� Neronova ��ma a k�es�anskou chudinou je absolutn� potla�en jak�koli prvek revolu�n�, co� je ostatn� v souhlase s tradic� a historick�mi fakty v rom�nu zachycen�mi. Podobn� bylo tomu ostatn� i u Krasinsk�ho.</p><p>V dan�m kontextu spole�ensk�m m�lo zd�razn�n� pr�v� t�chto moment� z�eteln� zam��en� protirevolu�n�, zvl�t� kdy� pro Sienkiewicze nositelem a d�dicem ide�l� prvn�ch k�es�an� byla ofici�ln� c�rkev.</p><p>Cesta z krize, na kterou chce sv�m rom�nem Sienkiewicz uk�zat, nen� revolu�n� p�em�na kritizovan�ho spole�ensk�ho ��du, n�br� jeho obroda soci�ln�mi a humanitn�mi ide�ly prvn�ch k�es�an� za veden� katolick� c�rkve, jak to v t�e dob� hl�saly i pov�stn� encykliky pape�e Lva XIII. Je p��zna�n�, �e pr�v� v t�ch� letech jako prvok�es�ansk� rom�n Sienkiewicz�v vych�z� i Zolova trilogie t�� m�st (Lourdy, ��m, Pa��), kter� ot�zku obrodn�ho p�soben� katolick�ho k�es�anstv� v krizi doby zodpov�d� negativn�.</p><p>Na um�leck�ch kvalit�ch d�la je velmi dob�e patrno, kde Sienkiewicz, t�eba pod zorn�m �hlem historick�ch d�j�, pravdiv� a spr�vn� zobrazuje skute�nost, a kde ji n�siln� p�izp�sobuje sv� tendenci. Autor <emphasis>Quo vadis</emphasis>, jeho� cel� tvorba vyr�st� v ovzdu�� vrchol�c�ho kritick�ho realismu, je v podstat� realistou i zde. Realistick� metoda pomohla mu k tomu, �e si dovedl zvolit p�sobivou �st�edn� postavu, kolem n� soust�edit slo�it� d�j a vykreslit �adu v�razn�ch postav dal��ch i po�etn� komparsy sc�n davov�ch. Touto �st�edn� postavou je nesporn� impozantn� ��msk� patricius Petronius, p�esto �e je tu nositelem ideologie, kterou autor odm�t� a j�, v souhlase s historickou pravdou, d�v� v rom�nu podlehnout.</p><p>Jm�no Petroniovo se dochovalo v historick�ch dokumentech ve dvou samostatn�ch verz�ch, kter� star�� historiografie spojovala. Jednak tu bylo jm�no autora, zlomkovit� dochovan� satirick� skladby p�ibli�n� z doby Neronovy, jednak postava t�ho� jm�na, o jej�m� velik�m vlivu na dvo�e Neronov� a efektn� smrti vypravuj� ��m�t� historikov�. Charakter satiry, nazvan� Hostina u Trimalchiona, i rysy obl�bence Neronova, zachycen� zvl�t� Tacitem, m�ly tolik shodn�ho, �e pln� ospravedl�ovaly identifikaci obou Petroni� v prac�ch historick�ch, kter� byla ot�esena teprve nov�j��m b�d�n�m, t�m sp�e pak v d�le beletristick�m, kter� d�v� autoru pr�vo na ur�it� licence, pokud nedeformuj� znateln� skute�nost.</p><p>Hostina u Trimalchiona, velmi popul�rn� v XVIII. stolet�, kter� si libovalo v podobn�ch mravou�n�ch skladb�ch, pak pozapomenut� v obdob� romantiky, obr�tila k sob� znovu pozornost v druh� polovin� XIX. stolet� sv�m realistick�m charakterem, satiricko-skeptick�m pohledem na spole�nost i l��en�mi skute�nostmi, kter� p��mo sv�d�ly k hled�n� analogi� v �ivot� zbohatl� Evropy, skr�vaj�c� pod n�dhernou maskou vnit�n� pr�zdnotu i p��znaky smrteln� krize.</p><p>Rovn� Petronius Tacit�v se sv�m stoick�m pohrd�n�m �ivotem, smrt�, lidstvem a spole�nost� i �nikem do �ist� estetick�ho poj�m�n� �ivota byl neoby�ejn� bl�zk� spole�nosti hluboce pro��vaj�c� schopenhauerovsk� pesimismus a renanovsk� diletantismus.</p><p>Byl to ostatn� s�m Ernest Renan, kter� o�ivil a zaktualizoval Neron�v ��m a napov�d�l Sienkiewiczovi n�kter� z nejp�sobiv�j��ch motiv� jeho rom�nu. V jeho knize nazvan� Antichrist a vydan� roku 1873 jako pokra�ov�n� slavn�ho ��ivota Je��ova� je v r�mci historie po��tk� k�es�anstv� p�sobiv� vyl��eno i obdob� Neronovo. Setk�me se tu s nejedn�m motivem pou�it�m v <emphasis>Quo vadis</emphasis>, mimo jin� i s d�vkou sm�kanou b�kem, kter� p�i ukrutn�ch hr�ch v ��msk�m cirku p�edstavovala mytologickou postavu Dirk�.</p><p>Renan tu upozor�uje i na Petronia; je mu �osobnost�, kter� reprezentovala a vyjad�ovala dobu�, jej�m� je jeho satira �dokonal�m zrcadlem�. Neronovo ��lenstv� je nazv�no �p�ev�n� liter�rn�m� a charakterizov�no tak, �e je v n�m pod�na vlastn� kritika n�kter�ch sm�r� um�n� sou�asn�ho. ��len� c�sa� je l��en jako �m욝�k, jeho� zdrav� smysl byl zka�en �etbou modern�ch b�sn�k�� a kter� se c�t� povinov�n imitovat hrdiny dramat V. Huga. Zka�en� vkus jeho dvora se projevuje v um�n� deklama�n�m, teatr�ln�m a fale�n� patetick�m, v liter�rn� marnivosti, neschopn� c�tit a zva�ovat bez fr�z�; sn� o n��em ohromn�m a monstr�zn�m, gigantick� pokl�d� za velik�; je to obdob� kolos�ln�ch soch postr�daj�c�ch vnit�n� up��mnosti. ��m, jak jej chce c�sa� p�ebudovat, p�irovn�v� Renan k Pa��i sv� doby, um�l�mu m�stu, jeho� v�stavba je zam��ena k tomu, aby vzbuzovala obdiv venkovan� a cizinc�. V tomto prost�ed� vystupuje Petronius jako �skeptick� M�rim�e, chladn�ho a vybran�ho t�nu�. I kdyby tu nebylo p��m�ch nar�ek, poznali bychom, �e Renan m� p�i sv�m l��en� na mysli nejen �padkov� ��m, ale i francouzsk� um�n� za druh�ho c�sa�stv�, jeho� z�kladn� rysy tu zachycuje. Na toto pojet� Sienkiewicz z�eteln� navazuje. Jeho ��man� jsou ov�em o �tvrtstolet� mlad��, ne�etli jen V. Huga a pozdn� romantiky, ale i dekadenty, tu�ili ji� snad i St. Przybyszewsk�ho.</p><p>A je�t� jednu my�lenku mohl Sienkiewicz �erpat z tohoto d�la Renanova: hlasateli skeptick�ho pesimismu a estetick�ho diletantismu, tak bl�zk�mu jeho Petroniovi, autoru, jeho� d�la byla t�m�� bibl� lid� �bez dogmatu�, p�i l��en� k�es�ansk�ch mu�edn�k� uklouzl tu jakoby bezd��n� povzdech: �Nen� skeptika, kter� by se ned�val tou�ebn�m okem na mu�edn�ka a nez�vid�l mu nejvy��� �t�st�, kter� je v tom, �e o n��em je p�esv�d�en.� Na tom pr�v� je zalo�ena hlavn� pointa Sienkiewiczova rom�nu.</p><p>Petronius Sienkiewicz�v je t�m�� vt�len�m renanovsk�ho diletantismu. Nen� to pozdn� romantick� est�t dvoru Napoleona III., P. M�rim�e, n�br� Renan s�m nebo n�kdo odchovan� jeho my�lenkami. Estetizuj�c� skepticismus je z�kladn�m jeho rysem. Z chaosu �ivota �padkov� spole�nosti, ji� p�ez�r�, zachra�uje se v rafinovan�m sv�t� kr�sy, kterou dovede s nev�edn�m znalectv�m vyhled�vat nejen v um�n�, ale v ka�d�m, i sebev�edn�j��m aktu denn�ho �ivota a do nejjemn�j��ch detail� ji vychutn�vat. Naprosto se nevzdaluje �ivota ani lid�; je nad�n v�emi fyzick�mi a du�evn�mi vlastnostmi dokonal�ho �lov�ka, hraje v�znamnou �lohu na dvo�e c�sa�ov�, dovede i energicky zasahovat ve v�n�ch chv�l�ch. Nevid�me v n�m �padkov�ch rys�, krom� jeho absolutn� skepse a velkorys�ho pohrd�n� cel�m okol�m; av�ak i to se u n�ho m�n� v subtiln� po�itek estetick�, vyvrcholen� rafinovan� re��rovanou sc�nou um�r�n�. V�emi sv�mi rysy je Petronius Sienkiewicz�v postavou kladnou, je skute�n� on�m �po�estn�m mu�em vl�dy Neronovy�, jak jej pon�kud v rozporu s t�m, co o n�m ��k�, naz�v� Renan. Polsk� romanopisec doplnil ov�em svou charakteristiku rysy jasn� z�porn�mi, ale ty jsou tu p�esv�d�iv� vyvozeny ze spole�ensk�ch vztah� otrok��sk�ho ��ma. Nen� to osobn� �patnost, ale t��dn� n�zory a zvyky jeho prost�ed�, kter� jsou p���inou Petroniovy lhostejn� necitelnosti ke v�emu, co nem� hodnotu estetickou, i k osud�m a utrpen� lid�, na nich� nem� p��m� z�jem.</p><p>Petronia v jeho bohorovn� pov��enosti nevzru�� hr�za pochodn� Neronov�ch. V j�dru z�st�v� ��manem, t�eba kultivovan�j��m ne� dav, hlu��c� v cirku i se sv�m c�sa�em. Zde je pr�v� mor�ln� slabina tohoto zd�nliv� dokonal�ho �lov�ka, nad n� d�v� Sienkiewicz p�esv�d�iv� zv�t�zit sv�tov�mu n�zoru prost�ch palestinsk�ch ryb���. Tendence rom�nu nab�v� neoby�ejn� v�raznosti t�m, �e pr�v� takov�m nejvy���m zd�razn�n�m klad� typu t�m siln�ji vystupuj� jeho spole�ensky podm�n�n� z�pory.</p><p>Jestli�e ji� v Petroniovi vid�me typick�ho dekadentn�ho intelektu�la, rysy analogick� kulturn�mu ovzdu�� konce XIX. stolet� vystupuj� do pop�ed� i u n�kolika postav jin�ch. P�edev��m je to �ek Chil�n Chilonides, u n�ho� nadpr�m�rn� inteligence je spojena s pok�iven�m charakterem odkop�van�ho plebejce; Petroniovo pohrd�n� zka�enou spole�nost� je tu zam�n�no v�nivou nen�vist� a touhou po pomst�.</p><p>V d�ji rom�nu m� Chil�n �lohu zl�ho intrik�na, kter� je vlastn� str�jcem v�ech katastrof. P�esto nen� l��en jako postava absolutn� negativn�; jeho jedn�n� nen� sice omlouv�no, ale motivov�no k�ivdou jeho spole�ensk�ho postaven� a bezohledn� p�ez�rav�m, v��i n�mu ukrutn�m jedn�n�m patrici�, kter� vysoko p�evy�uje sv�m rozumem. Proto z�v�re�n� apote�za, kterou mu autor poskytl v mu�ednick� smrti pro nalezenou pravdu �ivota v u�en� Kristov�, nen� nelogick�m zvratem, n�br� vypl�v� z kompozice obrazu tohoto typu. I Chil�n, ne snad sv�mi �ivotn�mi osudy, ale sv�m spole�ensky determinovan�m vztahem k sv�tu a spole�nosti mohl p�ipomenout nejednoho z dekadentn�ch boh�m� a jejich liter�rn� projevy.</p><p>Kone�n� typem reprezentuj�c�m ur�it� dekadentn� sklony um�leck� je Nero. Ani on, vzdor tradici, nen� tu postavou �ist� negativn�. Postava Sienkiewiczova op�tn� odpov�d� charakteristice, kterou o zr�dn�m c�sa�i pod�v� Renan, kdy� ��k�: �Bylo to monstrum, stvo�en� absurdn�, �patn� ud�lan�, nepoda�en� produkt p��rody; nebylo to v�ak monstrum vulg�rn�.�</p><p>Jen p�i takto pojat�m Neronovi nep�ipad� nelogick�m, �e moudr� Petronius, p�i sv�m ostentativn�m pohrd�n� c�sa�em, setrv�v� v jeho bl�zkosti a v�l�� o jeho p��ze�. Naprostou p�evahu ov�em u n�ho maj� rysy negativn�, hlavn� komediantstv�, sebezbo�n�n� a nekritick� marnivost; ov�em ani tyto rysy nebyly ciz� prost�ed�, je� si vytv��elo chim�ru �nad�lov�ka�, p�ev�d�j�c tak ji� dosti zvr�cen� my�lenky n�meck�ho filozofa v bezd��nou parodii. Dokonce ani zr�dn� my�lenka zap�len� ��ma pro estetick� po�itek nebyla ni��m neb�val�m v literatu�e evropsk�ho �fin de siecle�.</p><p>V soudob� literatu�e na�li bychom nejeden p��klad, jak spisovatel� p��mo vyjad�uj� touhu po n�jak� velk� �iveln� katastrof�, po��ru nebo zem�t�esen�, kter� by je vytrhla z v�ednosti a bezbarvosti �ivota. Sou�asn� s rom�nem Sienkiewiczov�m vznikaly i Satanovy d�ti jeho protich�dce St. Przybyszewsk�ho, rom�n, kter� je p��mo nabit podobn�mi my�lenkami. �padkov� ver�ovec na ��msk�m tr�n� li�� se tu jen t�m, �e m� mo�nost uv�st do stra�n� reality to, ��m mnoz� dekadenti pozdn�ho stolet� �ivili svou vyprahlou obraznost.</p><p>T�i hlavn� postavy rom�nu jsou tedy vlastn� Sienkiewiczovou polemikou s kulturou jeho doby, jejich prost�ednictv�m vrhal sv�m sou�asn�k�m ve tv�� slova Senekova, citovan� Renanem: Literarum intemperantia laboramus!</p><p>Kolem t�chto t�� hlavn�ch reprezentant� �padkov�ho ��ma seskupil Sienkiewicz je�t� celou �adu postav dal��ch, dokresluj�c�ch obraz mor�ln� rozvr�cen� spole�nosti. Je tu odporn� Tigellinus, jeho� bezcitnost a krutost nen� m�rn�na ani st�nem intelektu�ln� nad�azenosti, n�br� je�t� zn�sobena tupost� a nevzd�lanost�; je tu cel� sme�ka c�sa�ov�ch milc�, p�edstavuj�c�ch r�zn� variace a stupn� zvrhlosti a podlosti; mezi nimi je n�kolik postav u�lechtilej��ch, ale podl�haj�c�ch zka�en�mu okol�, jako b�sn�k Lucanus, a kone�n� n�kolik typ� v�jime�n� kladn�ch, jim� d�v� autor p�ijmout k�es�anstv�. Cel� obraz pohansk�ho ��ma je �iv� a barvit�, p�sob� dojmem realistick� pravdivosti; kritika sou�asnosti, podan� jeho prost�ednictv�m, i kdy� v mnoh�m je jednostrann�, postihuje mnoh� typick� rysy �padkov� spole�nosti konce XIX. stolet� a jej� kultury.</p><p>Proti tomuto ��mu pohansk�mu stoj� ��m k�es�ansk�. Jeho obraz v rom�nu Sienkiewiczov� je v�ak mnohem bled�� a schemati�t�j��. Apo�tol Petr, Pavel z Tarsu, l�ka� Glaukos i n�kolik dal��ch k�es�an� jsou vlastn� jen nevaln� rozr�zn�n�mi variacemi t�ho� typu, jeho� z�kladn� rysy jsou d�ny k�es�ansk�m sv�tov�m n�zorem �st�c�m v z�v�re�n� hromadn� mu�ednictv�. Od patricij� se li�� k�es�an� ov�em i sv�m spole�ensk�m za�azen�m v ni���ch spole�ensk�ch vrstv�ch ��ma. Jedinou v�jimkou v t�to nev�raznosti je jen malebn� postava sil�ka Ursa, jeho� t�lesn� s�la kontrastuje s naivn� prostotou barbara, tak ciz� cel�mu rafinovan�mu sv�tu �padkov� kultury ��msk�; do jeho prost�ho srdce snadno nal�z� cestu u�en� o pokorn� l�sce k �lov�ku, kter� nepronikne chladnou masku intelektu Petroniova.</p><p>Tato pom�rn� slab� v�raznost k�es�ansk�ch typ� v rom�nu Sienkiewiczov�, kterou vyt�kala ji� soudob� kritika, je vysv�tliteln�. Na sv� k�es�any se autor nemohl a necht�l pod�vat skepticky pronikav�m okem Renanov�m a dodat jim t�m �ivosti a p�irozenosti. Nemohl je tak� aktualizovat. Kdyby byl cht�l Sienkiewicz nal�zt ve sv� dob� �iv� analogie lidov�ch postav ��msk�ch k�es�an�, byl by je musil hledat zcela jinde ne� mezi ofici�ln�mi reprezentanty jejich sv�tov�ho n�zoru. Tento krok v�ak ud�lat necht�l, proto�e by t�m byl �pln� zm�nil ideov� zam��en� sv�ho rom�nu.</p><p>Pr�v� zde se projevuje hlavn� slabina zam��len� tendence rom�nu. Jestli�e k�es�an� a jejich sv�tov� n�zor v rom�nu maj� p�esv�d�ivou p�evahu nad �padkov�m ��mem, nevyj�maje ani postavu tak v�jime�nou, jako je Petronius, v konfrontaci se Sienkiewiczovou sou�asnost� se obraz naprosto m�n�. Pro Petronia, kter� z�st�v� ke k�es�anstv� naprosto chladn�, jedin�m, aspo� pon�kud p�esv�d�uj�c�m argumentem je ot�zka, zda by se nec�til l�pe a bezpe�n�ji, kdyby ��msk�m c�sa�em m�sto ��len�ho Nerona byl k�es�an. Takov� argument o devaten�ct stolet� pozd�ji by se naprosto minul c�le, proto�e tehdy i �lov�k velmi vzd�len� od moudrosti a �ivotn� zku�enosti star�ho ��mana by dovedl vyjmenovat des�tky c�sa�� i jin�ch vl�dc�, kte�� byli k�es�any a p�esto nezanechali o mnoho lep�� vzpom�nku ne� ��msk� pohan. Mezi vyznava�i Kristova u�en� v cirku Neronov� a pozdn�mi d�dici jejich sv�tov�ho n�zoru se nedalo ud�lat p�esv�d�iv� rovn�tko.</p><p>Jestli�e jednotliv� postavy k�es�an� za t�chto okolnost� vypadly zna�n� schematicky, ned� se to ��ci o k�es�ansk�m kolektivu v z�v�re�n�ch sc�n�ch mu�en�. Tyto hromadn� sc�ny, d�vaj�c� vyniknout s�le v�ry a ob�ti mu�en�ch v kontrastu k zvrhl�m orgi�m Neronov�ch pitek a slavnost�, p�sob� mohutn�m dojmem a p�esv�d�iv� dokresluj� obraz dvou sv�t�, z nich� jeden zd�nliv� v kyp�c� plnosti �ivota um�r� a druh� ve smrti se rod�.</p><p>Mezi t�mto dvoj�m sv�tem, ��msk�m a k�es�ansk�m, pohybuje se �st�edn� dvojice Vinicia a Lygie, tradi�n� mileneck� p�r, kter� podle zvyklost� ust�len�ho liter�rn�ho ��nru a ve shod� se z�libami �ten��� proch�z� r�zn�mi �skal�mi a vzru�uj�c�mi peripetiemi, aby v z�v�ru do�el k ��astn�mu rom�nov�mu spojen�. Sienkiewicz jej vyl��il podobn� jako analogick� typy v jin�ch sv�ch historick�ch rom�nech. Vinicius je jednoduch�, p��mo�ar� typ �estn�ho voj�ka, kter� se zpo��tku sv�mi nehum�nn�mi n�zory neli�� od sv�ho otrok��sk�ho okol�, b�hem rom�nov�ho d�je je v�ak v�nivou, o�i��uj�c� l�skou p�iveden ke k�es�anstv�.</p><p>Lygie je pak zt�lesn�n�m jemn�ho, cudn�ho a citov�ho �enstv�, kter�mu k�es�ansk� v�ra v rozhoduj�c� chv�li dod�v� s�ly a heroi�nosti oddan� mu�ednice pro v�ru.</p><p>Mistrn� charakteristika a rozvr�en� postav v d�jov�m p�smu je jedn�m ze z�kladn�ch klad� Sienkiewiczova rom�nu. Zku�en� romanopisec se tu v�ak projevuje i d�myslnou kompozic� d�jov� fabule, vhodn� kombinuj�c� a zauzluj�c� jednotliv� d�jov� p�sma.</p><p>Do st�edu sv�ho p��b�hu klade Sienkiewicz historickou katastrofu po��ru ��ma a pron�sledov�n� k�es�an�, kter� bylo jeho p��m�m d�sledkem. Star� tradice, �e ��m byl sp�len z podn�tu caesarova, je tu pak d�mysln� spojena s jin�m d�jov�m p�smem, se soupe�en�m Petronia a Tigellina o vliv na ��len�ho c�sa�e. T�m historie k�es�an� a j� ur�ovan� osudy l�sky Vinicia a Lygie jsou spojeny s osudy Petroniov�mi; po��r ��ma st�v� se tak p���inou nejen pron�sledov�n� k�es�an� a kritick�ho momentu v milostn�ch osudech hlavn�ho mileneck�ho p�ru, ale nep��mo i smrti �arbitra elegantiarum�. Jin�m mistrn�m tahem je zd�vodn�n� uspokojiv�ho happy endu l�sky sympatick�ch milenc� reakc� ��msk�ho lidu na sil�ck� v�kon Urs�v, co� je v pln� shod� s t�m, co v�me o �ivot� v neronovsk�m ��mu. Podobn� mistrn� je propracov�na v d�ji �loha Chil�na Chilonida a� po jeho obr�cen� p�i pohledu na umu�en�ho l�ka�e Glauka, nebo c�sa�ovy man�elky Poppaey.</p><p>Nejv�ce ov�em v rom�nu poutaj� malebn� konstruovan� velk� sc�ny davov�, p�ipom�naj�c� monument�ln� historick� panoramata, velmi obl�ben� v Sienkiewiczov� dob�. Nezapomenuteln� jsou tu l��en� Neronov�ch hostin a slavnost�, mohutn� obraz ho��c�ho ��ma, zejm�na pak vzru�uj�c� sc�ny mu�en� k�es�an�, vrchol�c� z�chranou Lygie Ursem, kter� je z�rove� p�sobiv�m a efektn�m rozuzlen�m hlavn�ho konfliktu d�jov�ho, a� po historick� vyl��en� impozantn� smrti Petroniovy; vzne�en� smrt tohoto nejdokonalej��ho ��mana je z�rove� jak�msi epilogem d�jinn� epochy, symbolizuj�c�m konec toho, co v �padkov�m ��m� bylo je�t� velk� a vzne�en�.</p><p>Um�leck� mistrovstv� zaru�uje rom�nu Sienkiewiczovu p�sobivost i v dob�ch, kdy �as ji� d�vno set�el aktu�ln� slo�ky d�la. Obraz staro��msk� spole�nosti, ��t�c� se nezadr�iteln� k sv�mu konci, r�sovan�uprost�ed analogick� situace ve chv�li krize na konci XIX. stolet�, je pak v�mluvn�m dokumentem doby i lid�.</p><cite><text-author>Karel Krej��</text-author></cite></section><section><title><p>Vysv�tlivky</p></title><p>AEDIL (lat. <emphasis>aedilis</emphasis>) m�stsk� ��edn�k, pe�uj�c� hlavn� o z�sobov�n� a o z�bavu lidu.</p><p>AEGIS (lat. z �eck�ho <emphasis>aigis</emphasis>) Di�v �t�t, j�m� pr� Zeus zp�sobuje bou�e.</p><p>AELI�V MOST (lat. Pons Aelius) spojoval Vatik�nsk� pole na prav�m b�ehu Tiberu s Martov�m polem na lev�m b�ehu.</p><p>AEMILI�V MOST (lat. Pons Aemilius) kamenn� most, postaven� ve 2. stol. p�. n. l. a dosud z��sti zachovan�; klenul se p�es Tiber z�padn� od Palatinu.</p><p>AENEAS syn trojsk�ho kr�le Anchisa a bohyn� Afrodity; ode�el pr� po rozbo�en� Tr�je ze sv� vlasti a usadil se posl�ze v Latiu, jak se naz�v� kraj kolem ��ma; ��man� ho pokl�dali za jak�hosi sv�ho praotce. Aeneas byl proslul� svou velkomyslnost�.</p><p>AESCULAPIUS ��msk� b�h l�ka�stv�, vlastn� p�ejat� a po��m�t�n� �eck� Asklepios.</p><p>AFRODITA (�ec.) neboli Venus (��m.), Venu�e, �dajn� nejkr�sn�j�� bohyn�, kter� se stala symbolem l�sky a kr�sy; zrodila se pr� z mo�sk� p�ny na ostrov� Kypru, proto se j� ��kalo tak� Kypris, Kyp�anka.</p><p>AFROV� Afri�an�.</p><p>AGAMEMN�N b�jn� kr�l Myk�n (le�� na severov�chod� Pelopon�su), jeden z hrdin� trojsk� v�lky.</p><p>AGRIPPA POSTUMUS ��msk� vojev�dce na po�. n. l.</p><p>AGRIPPINA Neronova matka, kterou Nero zavra�dil.</p><p>AGRIPPININY ZAHRADY tvo�ily spolu s Domitiin�mi zahradami rozs�hl� sady mezi Tiberem a Vatik�nem.</p><p>AGRIPP�V RYBN�K um�l� vodn� n�dr� na Martov� poli v ��m�, kterou dal spolu s velk�mi l�zn�mi postavit ��msk� st�tn�k Marcus Vipsanius Agrippa (63�� 12 p�. n. l.); podobn� vodn� n�dr�e slou�ily p�edev��m jako d�ji�t� tzv. naumachi�, um�l�ch n�mo�n�ch bitev, kter� byly v ��m� obl�benou z�bavou, podobn� jako hry a z�pasy v cirku.</p><p>AHENOBARBUS (lat.) M�d�nobrad�; p�ezd�vka Neronova pro rezavou barvu jeho vous�, v�bec p�ezd�vka �ast� v jeho rod�.</p><p>ACHAIA p�vodn� kraj v �ecku, v severn� ��sti poloostrova Pelopon�su; pozd�ji, kdy� se �ecko stalo ��mskou provinci�, souhrnn� n�zev pro cel� �ecko, ACHAJCI obyvatel� Achaje; pak obecn� ozna�en� v�ech �ek�.</p><p>AIOLOS (�ec, doslovn� pohybliv�, hbit�)�� �eck� b�h v�tr�, kter� �ije daleko na z�pad� na ostrov� Aiolu, s man�elkou a �esti syny a �esti dcerami (r�zn�mi v�try). Odysseus p�iplul jednou na sv� pouti tak� k Aiolovu ostrovu, kde byl vl�dn� p�ijat. P�i lou�en� dal mu Aiolos m�ch, v n�m� byly uzav�eny nep��zniv� v�try. Odysseovi druhov� v�ak na mo�i m�ch otev�eli, v�try unikly a p�ihnaly Odyssea zp�t k ostrovu; podruh� ho v�ak Aiolos u� nep�ijal, nebo� podle toho, co se stalo, usoudil, �e bohov� Odyssea nen�vid�.</p><p>AISCHYLOS (asi 525�� 456 p�. n. l.) velk� �eck� dramatik; o Prom�theovi napsal dv� trag�die: zachovanou Upoutan� Prom�theus a ztracenou Osvobozen� Prom�theus.</p><p>AKADEMIE (�ec. Akad�mia) tak se naz�vala t�locvi�n� �kola v Ath�n�ch, zasv�cen� b�jn�mu hrdinovi Akad�movi; filozof Plat�n u�inil Akademii s�dlem sv� filozofick� �koly; odtud se jeho n�sledovn�ci ve filozofii naz�vaj� akademikov�.</p><p>AKANTHOS (�ec.) bodl�kovit� pop�nav� rostlina a pak ozdoba na sloupech, kter� tuto rostlinu p�ipom�n�.</p><p>AKTAI�N b�jn� lovec, kter� pr� jednou spat�il Artemidu, jak se koupe; bohyni to rozhn�valo tak, �e p�ik�zala jeho ps�m, aby jej roztrhali.</p><p>ALBA LONGA m�ste�ko jihov�chodn� od ��ma.</p><p>ALBANUM rovn� m�ste�ko jihov�chodn� od ��ma.</p><p>ALBSK� JEZERO u �pat� Albsk�ch vrch�, jihov�ch. od ��ma.</p><p>ALBSK� VRCHY poho�� na jihov�chod od ��ma, nejvy��� hora Mons Albanus.</p><p>ALEXANDR MAKEDONSK� (tak� Velik�) kr�l makedonsk� a �eck� (356�� 323 p�. n. l.), velk� podmanitel v�chodn� ��sti tehdej��ho sv�ta. Jeho u�itelem a vychovatelem byl velk� �eck� filozof Aristoteles.</p><p>ALEXANDRIE m�sto v Egypt�.</p><p>ALEXANDROS syn trojsk�ho kr�le Priama, zvan� oby�ejn� Paris. Podle pov�sti unesl nejkr�sn�j�� �enu na sv�t�, man�elku spartsk�ho kr�le Menelaa, Helenu; ze sporu o Helenu pak vznikla slavn� trojsk� v�lka.</p><p>ALKME�N postava z �eck�ho b�jeslov�, syn argejsk�ho kr�le Amfiar�a; zavra�dil svou vlastn� matku a pak ze��lel.</p><p>ALOE liliovit� rostlina rostouc� v tropech, siln� aromatick�.</p><p>ALUMNUS (lat.) nalezenec, schovanec; alumna�� schovanka.</p><p>AMBRA aromatick� l�tka tvo��c� se ve vorvan�ch Vnit�nostech. Byla velmi drah�.</p><p>AMERIOLA m�ste�ko severov�chodn� od ��ma.</p><p>AMFITHEATRUM (lat. z �e�tiny) amfite�tr, nekryt� divadlo se sedadly uspo��dan�mi terasovit� nad sebou; kon�valy se v n�m z�pasy gladi�tor� a �tvanice drav� zv��e.</p><p>AMFITRIT� man�elka Poseidonova a jeho spoluvl�dkyn� nad v�emi vodami sv�ta; u Hom�ra mo�e v�bec.</p><p>AMOR (lat.) l�ska a tak� b��ek l�sky, toto�n� s �eck�m Erotem.</p><p>ANABATOS (�ec.) dosl. povyskakuj�c�.</p><p>ANAKRE�N velik� �eck� lyrick� b�sn�k ze 6. stol. p�. n. l.</p><p>ANIMAL IMPUDENS (lat.) nestoudn� stvo�en�.</p><p>ANNAEOV� mocn� ��msk� rod, z n�ho� poch�zel i Seneca.</p><p>ANTIOCHIE n�kdej�� hlavn� syrsk� m�sto.</p><p>ANTIUM starod�vn� p��mo�sk� m�sto ji�n� od ��ma, rodi�t� Neronovo; nyn� Porto d�Anzio.</p><p>APICIUS (Marcus Gavius Apicius) zn�m� labu�n�k za c�sa�e Tiberia.</p><p>APIS posv�tn� egyptsk� b�k, �ern� s b�lou skvrnou na �ele a na z�dech a s r�znobarevn�mi ��n�mi ve chvostu; byl to symbol boha Osirida.</p><p>APODYTERION (�ec.) �atna v l�zn�ch (<emphasis>viz</emphasis> THERMY).</p><p>APOLL�N Di�v syn, b�h slunce a sv�tla (p��domek Foibos, Phoebus = z���c�), �ivota, b�snick�ho nad�en� (jeho odznakem je lyra a je v�dcem M�z) a tak� bohem v�tby. Nejslavn�j�� Apoll�nova (nebo tak� Apollinova) v�t�rna byla v Delf�ch (ve Fokid� v �ecku, na �pat� hory Parnasu), kde Apoll�n promlouval �sty zn�m� v�tkyn� Pythie.</p><p>APOLLONIOS Z TYANY mystick� filozof z druh� poloviny 1. stol. n. l., kter� o sob� prohla�oval, �e je bohem.</p><p>AQUA ALBANA (lat.) Albsk� vodovod, p�iv�d�j�c� do ��ma vodu a� z Albsk�ch vrch�.</p><p>AQUA APPIA nejstar�� ��msk� vodovod, 16 km dlouh�, kter� zalo�il r. 312 p�. n. l. censor (tj. jak�si ��msk� ministr financ� a hospod��stv�) Appius Claudius Caecus.</p><p>AKVADUKT (aquaeductus, lat.) dosl. vodovod; ��msk� vodovody byly mohutn� mostovit� stavby (dlouh� n�kdy i n�kolik des�tek kilometr�), po nich� vedlo bu� uzav�en� (olov�n� trubky), anebo otev�en� (stru�ky) vodovodn� veden� ze vzd�len�ch hor do m�sta.</p><p>AQUITANIA ��msk� provincie v Galii, ohrani�en� na jihu Pyrenejemi a na severu �ekou Garumnou (dnes Garonne).</p><p>ARCA (lat.) pokladnice.</p><p>ARBITER ELEGANTIARUM nebo ELEGANTIAE (lat.) dosl. soudce vkusu, tj. ten, jeho� vyt��ben� vkus se st�val v ur�it�ch kruz�ch nebo dob�ch obecn� uzn�vanou normou.</p><p>ARDEA obec na cest� z Antia do ��ma.</p><p>ARDEJSK� SILNICE vyb�h� z ji�n�ho obvodu ��ma.</p><p>ARENARIUM nebo HARENARIUM (lat.) m�sto, kde se dob�val p�sek, p�skovna; pozd�ji i budovy, kde se na p�skov� podest�lce chovala divok� zv��ata.</p><p>AREOPAGOS (�ec.) nejvy��� soudn� sbor v Ath�n�ch a pozd�ji i v jin�ch m�stech; sn�m, shrom�d�n� z�stupc� lidu.</p><p>AR�S syn Dia a H�ry, �eck� b�h v�lky; pozd�ji splynul s ��msk�m bohem v�lky Martem.</p><p>ARGILETUM �iv� ��m. �tvr� le��c� mezi Forem a Suburou; m�li tam sv� kr�mky �etn� obchodn�ci a zvl�t� knihkupci.</p><p>ARGOBIJCE p�ezd�vka Hermova (<emphasis>viz</emphasis> tam), kter� zabil stook�ho past��e Arga, hl�daj�c�ho Diovu milenku I�, prom�n�nou v kr�vu.</p><p>ARCHIPELAGOS (�ec.) obecn� pojem pro mo�e se souostrov�mi; nej�ast�ji u��v�no pro Egejsk� mo�e.</p><p>ARCHITRAV (z �ec.) p���n� b�evno, spojuj�c� dva sloupy.</p><p>ARICIA star� m�sto jihov�chodn� od ��ma se slavn�m Dianin�m chr�mem (nyn� Ariccia nebo Riccia).</p><p>ARISTEIDES ath�nsk� st�tn�k z 5. stol. p�. n. l.; dostal p��domek Spravedliv�.</p><p>ARISTOTELES jeden z nejv�t��ch �eck�ch filozof� (384 a� 322 p�. n. l.).</p><p>ARSAKOVCI jin� n�zev pro Parthy, poch�zej�c� od jm�na zakladatele parthsk�ho panovnick�ho rodu Arsaka.</p><p>ARSINOE. egyptsk� kn�na, dcera Ptolemaiova.</p><p>ARTEMIS sestra Apoll�nova, bohyn� m�s�ce a lovectv�, pozd�ji ztoto�n�na s ��mskou Dianou.</p><p>ASFODEL (�ec.) liliovit� rostlina, kter� pr� rostla na louce v podsv�t�, kde p�eb�valy du�e zem�el�ch.</p><p>ASKLEPIADOV� kn�� boha Asklepia, konaj�c� ob�ady za uzdraven� t�ch, kdo� se na n� obr�tili.</p><p>ASKLEPIOS �eck� b�h l�ka�stv�, syn Apoll�na a nymfy Koronidy.</p><p>AT� �eck� bohyn� zloby, pomsty a nezkrocen� v�n�.</p><p>ATH�N� (PALLAS ATH�NA, lat. MINERVA) Diova dcera, zrozen� z jeho hlavy. Bohyn� v�lky a moudrosti, ochr�nkyn� v�ech state�n�ch a moudr�ch mu��.</p><p>ATLAS podle pov�sti Titan, kter� nese na sv�ch ramenou sv�t. Stejn� jm�no m� poho�� v Severn� Africe.</p><p>ATRIENSIS (lat.) otrok maj�c� na starosti atrium.</p><p>ATRIUM (lat.) st�edn� m�stnost ve staro��msk�m dom�; vch�zelo se z n� do v�ech ostatn�ch pokoj�, um�st�n�ch kolem dokola; byl to vlastn� jak�si dvorek�� ov�em kryt��� uprost�ed domovn�ho bloku. St�echa atria se sva�ovala ze v�ech stran do st�edu, kde byl �ty�hrann� otvor, tzv. COMPLUVIUM, j�m� st�kala de��ov� voda do tzv. IMPLUVIA, tj. do zvl�tn� n�dr�e v podlaze atria. V bohat�ch domech b�valy m�sto impluvia font�ny a kolem kv�tinov� z�hony. Compluvium se v poledn�ch hodin�ch zatahovalo plachtou zvanou VELARIUM, kter� chr�nila p�ed slune�n�mi paprsky.</p><p>ATTALUS jeden z trojsk�ch kr�l�.</p><p>AUGUSTA velebn�, posv�tn�, bo�sk�. AUGUSTUS byl st�l� titul ��msk�ch c�sa��.</p><p>AUGUSTI�NI mlad�� ��m�t� mu�i z urozen�ch rod�, kter� si Nero (Augustus) vyb�ral jako sv� spole�n�ky.</p><p>AUGUSTOVO MAUZOLEUM (lat. Mausoleum Augusti) postavil pro sebe a pro svou rodinu c�sa� Augustus (63 p�. n. l.�� 14 n. l.) na severn�m konci Martovy pl�n� na b�ehu �eky Tiberu. Byla to v�lcovit� stavba se sochou c�sa�ovou na vrcholu.</p><p>AUREUS (lat.) dosl. zlat�; zlat� pen�z, duk�t, kter� m�l hodnotu 100 sesterci�.</p><p>AVE, CAESAR IMPERATOR! MORITURI TE SALUTANT! (lat.) Bu� zdr�v, c�sa�i vl�dce! Zdrav� t� ti, kdo� jdou na smrt! Ust�len� formule, j� p�ed z�pasem zdravili gladi�to�i ��msk� c�sa�e.</p><p>AVENTINUS jeden ze sedmi pahork�, na nich� st�l ��m; <emphasis>viz</emphasis> tak� heslo PALATIN.</p><p>BAAL star� babylonsk� a f�nick� b�h.</p><p>BAIAE (Baje) star� a slavn� l�ze�sk� m�sto nedaleko Neapole.</p><p>BAKCHANTKY ctitelky boha Bakcha, bezuzdn�, smysln� tane�nice, tan��c� na jeho po�est.</p><p>BAKCHICK� TANEC p�v. bujar� tanec na po�est boha Bakcha, pak smysln�, prostop�n� tanec v�bec.</p><p>BAKCHUS b�h v�na, vesel� a rozpustilosti, obdoba �eck�ho Dionysa.</p><p>BALNEATOR l�ze�sk� otrok.</p><p>BASSUS (�ec. Bassos) �eck� b�sn�k, epigramatik, z 1. poloviny 1. stol. n. l.</p><p>BATAVOV� (lat. Batavi) germ�nsk� kmen s�dl�c� nad doln�m R�nem.</p><p>BAULI (Bauly, nyn� Bacolo) l�ze�sk� m�sto nedaleko Neapole.</p><p>BAZILIKA (z �ec.) p�v. budova, v n� se konaly ve�ejn� soudy a kde se vy�izovaly obchodn� z�le�itosti (jak�si burza).</p><p>BENEVENTUM m�sto na severov�chod od Neapole (nyn� Benevento).</p><p>BESTIARIUS (lat.) lovec divok� zv��e a tak� z�pasn�k se �elmami.</p><p>B�L� HOLUBICE nosili na Venu�in olt�� jako ob� zamilovan�, aby si vyprosili p��ze� bohyn� l�sky.</p><p>BITHYNIE krajina v severoz�padn� Mal� Asii, na v�chod od Bosporu, v nyn�j��m Turecku.</p><p>BO�SK� AUGUSTUS m�n�n prvn� ��msk� c�sa� Gaius Iulius Caesar Octavianus (63 p�. n. l.�� 14. n. l.) jeho� p��m� potomky Nero vyvra�dil, aby se zbavil konkurent� na c�sa�sk� stolec.</p><p>BO�SK� LU�I�TN�K p��domek Apoll�n�v; Apoll�n byl toti� tak� zobrazov�n s lukem a ��py, jimi� p�sobil lidem smrt.</p><p>BONA DEA (lat.) Dobr� bohyn�; uct�valy ji hlavn� �eny, proto�e byla ochr�nkyn� po�estnosti a �istoty; do jej�ho chr�mu byl mu��m p��stup p��sn� zak�z�n.</p><p>BOVILLAE obec na cest� z Antia do ��ma.</p><p>BRENNUS galsk� vojev�dce, kter� r. 390 p�. n. l. vtrhl do ��ma a vyplenil jej.</p><p>BRIAREOS (nebo tak� Aigaion) storuk� obr, kter� pom�hal Diovi v boji proti Titan�m, tedy i proti Saturnovi, jen� byl ��mskou obm�nou nejsiln�j��ho Titana Krona.</p><p>BRITANNICUS TIBERIUS CLAUDIUS syn c�sa�e Claudia, Neron�v bratr a jeho �hlavn� sok v n�roku na c�sa�sk� tr�n.</p><p>BRUTUS LUCIUS IUNIUS legend�rn� v�dce patricijsk�ho spiknut� proti kr�l�m v 6. stol. p�. n. l.; jeho dva synov� se p�idali na kr�lovskou stranu, byli v�ak prozrazeni a na rozkaz vlastn�ho otce p�ed jeho o�ima popraveni.</p><p>BUCINA (lat.) past��sk� roh.</p><p>BUKOLICK� (z �ec.) past��sk�, idylick�.</p><p>BULA (lat.) amulet, kter� nosili ho�i na krku a� do sv� zletilosti.</p><p>BUXENTUM pob�e�n� m�sto v ji�n� It�lii (nyn� Policastro).</p><p>BYSSOS (�ec.) jemn� pl�tno.</p><p>CAELIUS jeden z ��msk�ch pahork� (<emphasis>viz</emphasis> PALATIN).</p><p>CAERE m�sto v Etrurii, st�edoitalsk� krajin� (nyn� Cervetri).</p><p>CAESAR p�v. jm�no pou��van� v rodin� Juli�. Pozd�ji v�ak p�ij�mali toto jm�no (je�t� vedle jm�na Augustus) v�ichni ��m�t� c�sa�ov�, tak�e jm�no Caesar nabylo nakonec obecn�ho v�znamu: c�sa�.</p><p>CAESAR GAIUS t�et� ��msk� c�sa� (vl�dl 37�� 41 n. l.).</p><p>CALIGULA (vl. ��korni�ka�) p�ezd�vka Caesara Gaia.</p><p>CAMPANIA (Kamp�nie) �rodn� rovina ve st�edn� It�lii.</p><p>CAMPUS MARTIUS (lat.) Martovo pole, Martova pl�� v ��m�.</p><p>CANDELABRUM (lat.) sv�cen.</p><p>CAPITOLIUM jeden z ��msk�ch pahork� (<emphasis>viz</emphasis> PALATIN).</p><p>CAPUA m�sto severn� od Neapole.</p><p>CARBASOV� TKANINA (lat. carbasus) jemn�, velmi drah� pl�tno.</p><p>CARINAE (Kariny) ��msk� �tvr� rozkl�daj�c� se na z�padn�m v�b�ku pahorku Esquilinu.</p><p>CARISSIMA MEA (lat.) m� mil�, m� drah�.</p><p>CARISSIME (lat.) mil�, drah�.</p><p>CARRUCA (lat.) �ty�kol� ko��r.</p><p>CASSIUS CHAEREA praetori�nsk� d�stojn�k, kter� se sv�m p��telem Corneliem Sabinem zavra�dil r. 41 n. l. c�sa�e Caligulu.</p><p>CENTURIA (lat.) setnina (<emphasis>viz</emphasis> tak� MANIPULUS).</p><p>CENTURIO (lat.) velitel centurie, setn�k.</p><p>CERES Diova sestra, p�vodn� Matka Zem�, bohyn� �rody; ztoto�n�na s �eckou bohyn� Dem�ter.</p><p>CESTI�V MOST (lat. Pons Cestius) spojoval ostrov v Tiberu (jihoz�p. od Kapitolu) s prav�m b�ehem �eky (se Z�tib��m).</p><p>CILICIUM (lat.) hrub� vln�n� pokr�vka ze srsti cilick�ch (kilick�ch) koz. (Kilikie�� krajina na jihov�ch. pob�e�� Mal� Asie, naproti Kypru.)</p><p>CIMMEROV� (�ec. KIMMEROV�) m�tick� n�rod, �ij�c� ve v��n�ch temnot�ch na nejzaz��m z�pad� na b�ez�ch Oke�nu, tj. vlastn� na konci sv�ta.</p><p>CIRCUS MAXIMUS (lat.) Velk� cirk; mohutn� stavba tvaru prot�hl� elipsy, p�vodn� d�ev�n�, pak postupn� p�estavovan� na kamennou. Circus Maximus st�l v �dol� mezi Palatinem a Aventinem; po��d�valy se v n�m v�echny v�t�� hry a z�vody. Elipsa ar�ny byla p�es 600 m dlouh� a v�ce ne� 100 m �irok�. Na terasovit�ch sedadlech, op�raj�c�ch se o svahy Palatinu a Aventinu, bylo m�sto pro 150000 lid� a pozd�ji, po roz���en�, a� pro 300000.</p><p>CISTERNA (lat.) vodn� n�dr�, ka�na.</p><p>CITROV� D�EVO vonn� d�evo ze stromu zvan�ho citrus a rostouc�ho v severn� Africe; vyr�b�l se z n�ho p�epychov� n�bytek.</p><p>CLAUDIUS roz. Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus, ��msk� c�sa�, kter� vl�dl v letech 41�� 54 n. l.; byl otr�ven svou chot� Agrippinou.</p><p>CLIVUS (lat.) n�vr��, svah; pak ulice, cesta vedouc� do svahu; na rozd�l od VICUS, ulice na rovin�.</p><p>CLIVUS ARGENTARIUS Sm�n�rnick� uli�ka, kter� vedla z Fora Romana po svahu Kapitolu na Martovo pole.</p><p>CLIVUS DELPHINI Delfinova cesta; vedla od Ostijsk� br�ny z jihu na Aventinus.</p><p>CLIVUS PUBLICUS Ve�ejn� ulice.</p><p>CLIVUS VIRBIUS Virbiova ulice.</p><p>COA VESTIS (lat.) k�sk� roucho, zhotoven� z p�ejemn� pr�svitn� tkaniny, jakou dovedli tk�t jen na ostrov� K�u (u Mal� Asie).</p><p>CODETANSK� POLE tak se naz�vala pl�� pod pahorkem Janikulem.</p><p>CODICILLI (lat.) p�v. d�ev�n� tabulky pota�en� vrstvou vosku, na nich� se psaly dopisy apod.; pak dopisy v�bec.</p><p>COMPEDITUS (lat.) otrok, kter� musel pracovat s pouty na nohou.</p><p>COMPLUVIUM (lat.) otvor ve st�e�e ATRIA.</p><p>CONSUL nejvy��� st�tn� ��edn�k v ��m�. Konsulov� byli dva a byli voleni na jeden rok. V r�zn�ch dob�ch m�vali r�znou pravomoc.</p><p>CORBULO, GNAEUS DOMITIUS ��msk� vojev�dce, �e�n�k a spisovatel v 1. stol. n. l.</p><p>CORIOLY (lat. Corioli) m�sto le��c� jihov�chodn� od ��ma.</p><p>CORNELIOV� jeden z nejslavn�j��ch ��msk�ch rod�, kter� vydal �adu st�tn�k�, vojev�dc� atp.</p><p>CORNUTUS, LUCIUS ANNAEUS ��msk� filozof, stoik, v 1. stol. n. l.</p><p>CUBICULUM (lat.) lo�nice.</p><p>CUNICULUS (lat.) p�v. kr�l�k, odtud kr�li�� nora, pak podzemn� kobka; zde kobky pod cirkem, kde �ekali odsouzenci na sv�j �v�stup� v ar�n�. (Smrt v ar�n�, a� u� v gladi�torsk�ch z�pasech, nebo v nerovn�m boji s divok�mi �elmami, byla v ��m� b�n� a oded�vna pou��van�m trestem, hlavn� u cizinc�.)</p><p>CUMY m�sto pobl� Neapole.</p><p>DAIDALOS A IKAROS podle pov�sti prvn� letci sv�ta; Daidalos, cht�je uprchnout z �ecka, kde ho i s jeho synem Ikarem v�znil kr�l Minos, sestrojil dva p�ry k��del, na nich� se oba vydali na vzdu�nou pou� dom�. Daidalos sice ��astn� dolet�l na Sic�lii, ale Ikaros se v letu p��li� p�ibl�il slunci, tak�e vosk, j�m� byla k��dla slepena, se roztavil a Ikaros se z��til do mo�e, je� bylo pr� po n�m nazv�no Ikarsk�.</p><p>DANA� dcera Akrisiova, jemu� bylo v�t�no, �e jej zavra�d� syn jeho dcery. Akrisios dal tedy Dana� zav��t do podzemn� jeskyn�. Zeus se v�ak prom�nil ve zlat� d隝, vnikl v t�to podob� k Dana� do jeskyn� a zplodil s n� syna Persea, kter� pozd�ji skute�n� Akrisia zavra�dil.</p><p>DANAIDY souhrnn� n�zev pro pades�t dcer Danaov�ch (Danaos byl jak�si praotec �ek�), kter� zavra�dily sv� man�ely a byly proto odsouzeny k v��n�mu nab�r�n� vody do d�rav�ch sud� v podsv�t�.</p><p>DEM�TER Diova sestra, p�vodn� Matka Zem�, bohyn� �rody; pozd�ji ztoto�n�na s ��mskou bohyn� Ceres.</p><p>DEMIURGOS (�ec.) nejvy��� ��edn�k v n�kter�ch �eck�ch obc�ch; zde ve v�znamu �vl�dce sv�ta�.</p><p>DEMOKRITOS (asi 460�� 370 p�. n. l.) velik� staro�eck� materialistick� filozof; hl�sal jako prvn�, �e se hmota skl�d� z nepatrn�ch ��ste�ek, atom� (at�mos znamen� �ecky ned�liteln�). Byl zn�m tak� t�m, �e se vysm�val lidsk� hlouposti; ��k� se mu proto sm�j�c� se filozof.</p><p>DEUKALION Podle star� �eck� b�je se jednou Zeus rozhn�val na h��n� lidstvo a seslal na sv�t potopu. Zachr�nil se jen Deukalion, syn Prom�the�v, a jeho man�elka Pyrrha. Kdy� vody opadly, prosil Deukalion Dia, aby lidsk� pokolen� op�t obnovil. V delfsk� v�t�rn� dostal z�hadn� pokyn, aby za sebe h�zel kosti velk� roditelky. Po dlouh�m p�em��len� p�i�el Deukalion na to, �e t�m jsou m�n�ny kameny. Za��dil se tedy podle v�tby a z kamen�, kter� za sebe hodil s�m, vznikli mu�i, z kamen�, kter� h�zela Pyrrha, vznikly �eny. Kr�sn� vypravuje tuto b�j b�sn�k Ovidius ve sv�ch Prom�n�ch.</p><p>DEUKALIONOVY D�TI lid�, lidstvo.</p><p>DIALEKTIKA (z �ec.) zde v p�vodn�m v�znamu: um�n� dop�dit se pravdy odhalov�n�m rozpor� v �sudc�ch odp�rce a p�ekon�n�m t�chto rozpor�. V dialektice vynikal hlavn� Sokrates, staro�eck� filozof, kter� �il v letech 469�� 399 p�. n. l.</p><p>DIANA p�vodn� staroitalsk� bohyn� sv�tla a �ivota, pozd�ji ztoto�n�na s �eckou Artemidou, sestrou Apoll�novou, bohyn� m�s�ce a lovu. V Efesu na z�padn�m pob�e�� Mal� Asie byl proslul� Dianin chr�m, proto m�la Diana p��domek EFESK�.</p><p>DIANINO POSV�TN� PEPLUM (peplum, lat. roucho) nar�ka na star� ob�ad, konan� p�vodn� k poct� �eck� bohyn� Ath�ny; ob�ad z�le�el v tom, �e ka�d�ho �tvrt�ho roku nosili Ath��an� do Ath�nina chr�mu skvostn� vy��van� roucho (�ec. peplos), kter� m�lo m�stu zajistit dal�� p��ze� jeho bo�sk� patronky. Tento zvyk se pozd�ji p�enesl i na jin� bohyn�, a tedy i na ��mskou Dianu.</p><p>DIATRIBA (�ec.) diskuse, polemika.</p><p>DIOGENES Z APOLL�NIE (5. stol. p�. n. l.) staro�eck� filozof, hl�saj�c�, �e podstatou v�eho je vzduch.</p><p>DIOGENES ZE SINOPE (asi 404�� 323 p�. n. l.) filozof, kynik, kter� bydlil v pouh�m sudu.</p><p>DIOKLECI�N (cel�m jm�nem Gaius Aurelius Valerius Diocletianus) ��msk� c�sa� v letech 385�� 305 n. l.</p><p>DIOSKUROV� <emphasis>viz</emphasis> Kastor a Pollux.</p><p>DI�TA (�ec.) dvojuch� n�doba, amfora.</p><p>DIRK� podle pov�sti man�elka th�bsk�ho kr�le Lyka; proto�e nesnesiteln� t�rala svou p��buznou Antiopu, p�iv�zali ji Antiopini synov� k divok�mu b�ku, kter� ji usm�kal k smrti.</p><p>DISPENSATOR (lat.) spr�vce pokladny, ��etn�.</p><p>DIVA (lat.) bo�sk�.</p><p>DOMINA (lat.) pan� (vzne�en�, d�stojn�; vl�dkyn�).</p><p>DOMITIINY A AGRIPPININY ZAHRADY rozs�hl� sady mezi Tiberem a Vatik�nem.</p><p>DOMITIOVSK� TENK� NOHY byly rodov�m t�lesn�m znakem Domiti�, z nich� poch�zel i Nero.</p><p>DOMITIUS AFER ��msk� politik z 1. stol. n. l., slavn� �e�n�k.</p><p>DOMUS AUREA (lat.) zlat� d�m; velkolep� stavba, kter� m�la nahradit po��rem zni�en� pal�c na Palatinu. Nero v�ak sv�j pl�n sta�il uskute�nit jen z��sti.</p><p>DOMUS TRANSITORIA (lat.) �pr�chodn� d�m�; tak se naz�val p�epychov� a rozs�hl� spojovac� trakt, kter� spojoval Palatin s Esquilinem.</p><p>D�RSK� N��E�� �eck� n��e��, j�m� mluvili D�rov�, jeden z hlavn�ch �eck�ch kmen�, s�dl�c� p�ev�n� v ji�n�m �ecku.</p><p>��DOSUD NIKDY JSEM TAKOV�HO �LOV�KA NEZ�EL�� cit�t z Hom�rovy Odysseje v p�ekladu Otmara Va�orn�ho.</p><p>DRUSUS CAESAR jedin� syn c�sa�e Tiberia.</p><p>DRUSUS, NERO CLAUDIUS (38 p�. n. l.�� 9. n. l.) bratr c�sa�e Tiberia, ��msk� vojev�dce, kter� potla�il povst�n� legii v Panonii (mezi Dunajem a S�vou). Na pam� jeho v�t�zstv� v Germ�nii dal mu c�sa� Tiberius postavit DRUS�V V�T�ZN� OBLOUK.</p><p>DU�E ROZUMOV� staro�eck� filozof Plat�n (427�� 347 p�. n. l.) d�l� lidskou du�i na n�kolik ��st� (v�nivou, rozumovou, cht�� atd.), z nich� jedin� rozumov� je nesmrteln�. Du�i �ni��� maj� podle Plat�na i rostliny, �ivo�ichov� a otroci.</p><p>EFEBIE (z �ec. ephebion) �stav pro t�lesnou v�chovu jinoch�.</p><p>EHEU! (lat.) citoslovce: Och! B�da!</p><p>EKLOGA (�ec.) idylick� b�se� o past��sk�m �ivot�.</p><p>ELYSIJSK� POLE (z �ec. Elysion) s�dlo bla�en�ch v podsv�t�.</p><p>EMAUZY m�sto z�padn� od Jeruzal�ma.</p><p>EMPORIUM (lat.) tr�nice; zde hlavn� ��msk� tr�nice, na b�ehu Tiberu ji�n� od Aventinu.</p><p>EMPYREJSK� z �ec. empyreon, tj. nejvy��� vrstva nebesk�, je�t� nad hv�zdami, kde podle antick�ch n�zor� vl�dne neust�l� a ni��m netlumen� jas; r�j.</p><p>EPEIROS kraj u z�pad. pob�e�� severn�ho �ecka a dne�n� Alb�nie.</p><p>EPIDAUROS m�sto v Argolid� na Peloponesu (dne�n� Pidoro), kde b�vala Asklepiova svatyn�.</p><p>EPIKTETOS jeden z nejv�razn�j��ch p�edstavitel� ��msk�ho stoicismu (1. stol. n. l.), protestuj�c� proti otrok��sk�mu ��du.</p><p>EPIKUREJCI p��vr�enci filozofick� �koly, kterou zalo�il jeden z nejv�t��ch staro�eck�ch filozof� Epikuros (asi 342�� 270 p�. n. l.). Epikuros byl pokra�ovatelem materialistick� v�tve antick� filozofie. Materi�ln� sv�t je mu jedinou a prvotn� realitou. V�e se skl�d� z atom�. C�lem filozofie je �t�st� �lov�ka.</p><p>EPILATOR (lat.) otrok, odborn�k na zbavov�n� t�la chloupk�. ��man� si je vytrh�vali.</p><p>EPILICHNION (�ec.) sk��nka.</p><p>EPILIMMA (�ec.) n�dobka s vo�avkou.</p><p>EPINIKION (�ec.) p�se� oslavuj�c� v�t�zstv�.</p><p>EREBOS (�ec.) p�v. tma, temnota; pak podsv�t� a jeho b�h.</p><p>ERGASTULUM (lat.) robot�rna; oby�ejn� venkovsk� statek, kde museli provinil� otroci pracovat za nelidsk�ch podm�nek.</p><p>ERGO (lat.) tedy, tud�.</p><p>EROS (�ec.) b�h l�sky (u ��man� Amor, Cupido).</p><p>ER�NYE �eck� n�zev pro F�rie.</p><p>ESQUILINSK� BR�NA (star�) byla v p�vodn�ch hradb�ch ze 4. stol. p�. n. l. na v�chodn�m svahu Esquilinu.</p><p>ESQUILINSK� �TVR� chud� �tvr� na �pat� Esquilinu.</p><p>ESQUILINUS jeden z ��msk�ch pahork� (<emphasis>viz</emphasis> Palatin).</p><p>EUANDROS podle pov�sti syn Herm�v, kter� p�i�el do It�lie a usadil se na Palatinu.</p><p>EUBOIA velik� ostrov t�hnouc� se t�sn� pod�l v�chodn�ho pob�e�� st�edn�ho �ecka.</p><p>EUFRAT �eka prot�kaj�c� dne�n�m Tureckem a Ir�kem a �st�c� do Persk�ho z�livu: od Eufratu a� k Brit�nii sahal p�ibli�n� tehdej�� ��man�v zn�m� sv�t.</p><p>EVOE! vol�n� bakchantek.</p><p>EXTRA HUMANUM GAUDIUM (lat.) s neoby�ejnou radost�.</p><p>FABRICIUS VEIENTO udava� za vl�dy Neronovy.</p><p>FALERNSK� V�NO jedno z nejvz�cn�j��ch tehdej��ch v�n, rod�c� se na tzv. falernsk� pl�ni, severoz�padn� od Neapole.</p><p>FAMILIA (lat.) dom�cnost, d�m, rodina v nej�ir��m smyslu slova, tj. ve�ker� �ele�, otroci, propu�t�nci atd.</p><p>FATUM (lat.) osud.</p><p>FAUCES (lat; mno�. ��s. od �faux�) p�v. j�cen, ch�t�n; zde �zk� chodby spojuj�c� jednotliv� ��sti ��msk�ho domu a �st�c� v atriu.</p><p>FAUN p�v. staro��msk� b�h (Faunus), ochr�nce pol� a st�d. Pozd�ji vznikla p�edstava, �e faun� je v�t�� po�et, a lid� si jejich podobu ztoto�nili se satyry, lesn�mi polobohy z �eck� mytologie, maj�c�mi podobu kozla. Faunov� obcovali s nymfami, bohyn�mi p�ipom�naj�c�mi v�ly ze slovansk� mytologie.</p><p>FLAMINOV� (lat.) kn��, ob�tn�ci.</p><p>FLAVA COMA (lat.) dosl. plav� vlas, pak nev�stka; ��msk� nev�stky si toti� posyp�valy vlasy sv�tl�m pudrem nebo si je odbarvovaly.</p><p>FLAVI�V AMFITE�TR jedna z nejskv�lej��ch budov star�ho ��ma (nyn�j�� Colosseum), kterou postavil a� v letech 67 a� 68 n. l. c�sa� Titus Flavius Vespasianus (v�chodn� od Palatinu).</p><p>FLORA staroitalsk� bohyn� kv�t�; jej� chr�m st�val v ��m� nedaleko Velk�ho cirku (Circus Maximus); k jej� poct� se od 28. dubna do 1. kv�tna slav�valy tzv. Floralie, jimi� se oslavoval p��chod jara.</p><p>FOIBOS p��domek Apoll�n�v (<emphasis>viz</emphasis> tam).</p><p>FORMINX (�ec.) prastar� �eck� strunn� n�stroj, podobn� kyta�e.</p><p>FORTUNA bohyn� �t�st�, �t�st�na; byla sice jen jedna, ale m�vala r�zn� p��domky, nap�. Fortuna Bona ( = Dobr�), Fortuna Stata ( = St�l�) atp., proto se o n� n�kdy mluvilo v mno�n�m ��sle.</p><p>FORUM (lat.) n�m�st�; nejv�t�� ��msk� n�m�st� FORUM ROMANUM bylo �asto zkr�cen� naz�v�no pouze FORUM.</p><p>FORUM BOARIUM (lat.) Dobyt�� trh; n�m�st� le��c� mezi Tiberem a Palatinem.</p><p>FORUM PISTORIUM (lat.) Peka�sk� n�m�st�.</p><p>FORUM ROMANUM (lat.) (<emphasis>viz</emphasis> FORUM).</p><p>FOSSOR (lat.) kop�� na poli nebo na vinici.</p><p>FREGELLY (lat. Fregellae) m�sto le��c� jihov�chodn� od ��ma; nyn� Ceprano.</p><p>FRIGIDARIUM (lat.) m�stnost v l�zn�ch pro studenou koupel (<emphasis>viz</emphasis> thermy).</p><p>FRYGIE krajina v Mal� Asii (v dne�n�m Turecku, ji�n� od Marmarsk�ho mo�e).</p><p>F�RIE (lat; �ec. Er�nye) bohyn� kletby a pomsty, zosobn�n� v��itky sv�dom�, kter� stra�n�mi vnit�n�mi mukami trestaj� ka�d�ho, kdo se dopustil zlo�inu.</p><p>GALBA, SERVIUS SULPICIUS (5�� 69 n. l.) ��msk� c�sa� po Neronovi.</p><p>GALERA (it.) velk� lo� poh�n�n� vesly i v�trem.</p><p>GALIE souhrnn� n�zev pro nyn�j�� severn� It�lii, Francii, �v�carsko a Belgii. GALIE NARBONSK� ��st dne�n� Francie kolem Lyonsk�ho z�livu (m�sto Narbonne).</p><p>GALILEA krajina v severn� Palestin�, kolem jezera Tiberiadsk�ho.</p><p>GALLOS (lat.) 4. p�d mno�. ��s. od GALLUS = kohout; tot� slovo, ps�no s velk�m za��te�n�m p�smenem, znamen� v�ak tak� p��slu�n�ka galsk�ch kmen�, Gala. Ve v�t� �Tak dlouho zp�val�� v epilogu knihy jde tedy o slovn� h���ku.</p><p>GALOV� (lat. Galii, mno�. ��s. od Gallus) p��slu�n�ci galsk�ch kmen�, obyvatel� Galie; GALOV� (s mal�m �g�)�� gladi�to�i s galskou v�zbroj�, kter� sest�vala z men��ho �t�tu a dlouh�ho me�e.</p><p>GEMA (lat.) polodrahokam nebo drahokam s negativn�m nebo vypoukl�m reli�fem.</p><p>G�NIUS (z lat.) duch, nebo tak� b�h (g�nius smrti, sp�nku).</p><p>GERMANICUS, GAIUS IULIUS CAESAR (15 p�. n. l.�� 19 n. l.) vynikaj�c� ��msk� vojev�dce, kter� z�skal p��domek Germanicus za sv� v�t�zstv� v Germ�nii. C�sa� Tiberius mu postavil v�t�zn� oblouk.</p><p>GOLGATA pahorek u Jeruzal�ma, kde byl uk�i�ov�n Kristus.</p><p>GORGIAS (kolem 483�� 375 p�. n. l.) staro�eck� filozof, jeden z tzv. sofist�, kte�� byli mistry ve slov��ka�en� a v tvo�en� podivn�ch my�lenkov�ch h���ek.</p><p>GRAECULUS (lat.) ironick�, pohrdav� zdrobn�lina od Graecus = �ek. Graeculi tedy�� �e���kov�.</p><p>GRYF (z �ec.) b�jn� pt�k se lv�m t�lem, orl�mi k��dly a ko�sk�ma u�ima.</p><p>HABET! (lat.) dostal! V�k�ik, j�m� reagovali div�ci v cirku na z�sah p�i z�pasech gladi�tor�.</p><p>H�DES (�ec; lat. PLUTO) bratr Di�v, b�h a vl�dce podsv�t�, kam p�ich�zej� du�e zem�el�ch; p�enesen� pak podsv�t� v�bec.</p><p>HAMADRY�DY (tak� DRY�DY, �ec.) nymfy (v�ly) �ij�c� ve stromech HAMM�N (tak� Amm�n) p�v. egyptsk� b�h, ochr�nce Th�b, kter� m�l svou v�t�rnu v Libyjsk� pou�ti; u ��man� ztoto�n�n s Jupiterem.</p><p>HARENARIUM (lat; mno�. ��s. harenaria) <emphasis>viz</emphasis> arenarium.</p><p>HARMODIOS A ARISTOGEIT�N dva mlad� Ath��an�, kte�� zabili ath�nsk�ho tyrana Hipparcha a jsou proto pokl�d�ni za zakladatele ath�nsk� svobody a demokracie; ver�e, kter� si Petronius zp�v�, jsou z p�sn�, je� se na jejich po�est zp�vala p�ed j�dlem.</p><p>HEBRON star� m�sto ji�n� od Jeruzal�ma.</p><p>HEKAT� antick� bohyn� podsv�t�, zpodobn�n� v pozd�j��ch dob�ch jako p��era s t�emi hlavami a �esti rukama nebo se t�emi t�ly; proto se j� ��kalo TRIFORMIS�� T��tvar�. Hekat� byla tak� bohyni m�s�ce a kouzel.</p><p>HEKATOMBA (�ec.) slavnostn�, ve�ejn� ob� boh�m, p�i n� se ob�tovalo sto (�ec. hekaton) vol�.</p><p>HEKUBA (�ec. Hekab�) man�elka trojsk�ho kr�le Priama; po p�du Tr�je p�ipadla jako ko�ist Odysseovi.</p><p>HELENINI BO��T� BRAT�I Kastor a Pollux.</p><p>H�LIOS (�ec.) b�h slunce, kr�sn�, mohutn�, bujar�, s jiskrn�mi zraky. Ka�d� den vyj�d� na zlat�m voze na pou� oblohou.</p><p>HELL�NSK� �IVOT zde �ivot zasv�cen� um�n� a poezii.</p><p>HELVETIA dne�n� �v�carsko.</p><p>H�RA (�ec), JUNO (lat.) sestra a z�rove� man�elka Diova, bohyn� po Diovi nejmocn�j��; mimo jin� byla bohyn� rodinn�ho krbu.</p><p>HERAKLEA m�sto v Bithynii na pob�e�� �ern�ho mo�e.</p><p>HERAKLEITOS Z EFESU (asi 540�� 480 p�. n. l.) staro�eck� materialistick� filozof, jeden z prvn�ch, kter� si uv�domil, �e v�e je v neust�l�m pohybu a v�voji. Odtud pr�v� jeho zn�m� v�ta �panta rhei��� �v�echno plyne�.</p><p>HERKULES (lat., �ec. H�RAKL�S) syn Di�v a Alkm�nin, legend�rn�, polobo�sk� hrdina, tzv. h�r�s (�ec), kter� vynikal stra�livou silou. Kdy� c�til, �e se bl�� konec jeho �ivota, dal si postavit na ho�e Oit� (v ji�n� Thes�lii v �ecku) hranici, na kter� cht�l ukon�it sv�j �ivot; ne� jej v�ak ohe� sta�il zachv�tit, unesl jej Zeus za rachotu hromu na Olymp, kde ho u�inil bohem.</p><p>HERKULOVY SLOUPY tak se ��kalo nyn�j��mu Gibraltaru a Ceut�, dv�ma proti sob� le��c�m skalnat�m mys�m po obou stran�ch Gibraltarsk� ��iny.</p><p>HERMES (�ec, lat. MERKUR) syn Di�v; jeho vlastnost� je d�myslnost a� lstivost a pohyblivost; proto vykon�v� funkci posla boh�. Na svou p�st pom�h� �asto lidem (i proti jin�m boh�m); je ochr�ncem st�d, str�cem lidsk�ho blahobytu, patronem vyn�lez�, bohem obchodu a zlod�j�, pr�vodcem pocestn�ch i du�� putuj�c�ch po smrti do podsv�t�.</p><p>HESPERIDKY nymfy, dcery bohyn� Noci; s�dl� ve v��n� tm� na z�pad� a st�e�� na rajsk�m ostrov� v Oke�nu, kam nikdy nikdo nepronikne, zlat� jablka.</p><p>HEU ME MISERUM! (lat.) B�da mn� uboh�mu!</p><p>HEUR�KA! (�ec.) Na�el jsem!</p><p>HIBERNIA (lat.) dosl. zimn�, studen� zem�; dne�n� Irsko.</p><p>HIC ABDERA (lat.) dosl. zde je Abdera (tj. �eck� m�sto, jeho� obyvatel� byli pokl�d�ni za hlup�ky�� asi jako n� Kocourkov). Zde ve v�znamu: Vid�te tu Abderu! Vid�te ho, hlup�ka!</p><p>HIPPODROM (�ec.) j�zd�rna, m�sto, kde se konaly obl�ben� vozataj sk� z�vody; �asem se vytvo�ily �ty�i dostihov� kluby, naz�vaj�c� se podle sv�ch klubov�ch barev: b�l�, �erven�, mod�� a zelen�. Obecenstvo dostih� se d�lilo podle toho, s kter�m klubem sympatizovalo. Pozd�ji se z klub� a jejich p��vr�enc� staly dokonce politick� strany.</p><p>HISPANIA dne�n� �pan�lsko.</p><p>HISTRIO (lat.) herec, komediant, mim.</p><p>HOM�ROVY P�SN� m�n�ny dva velik� Hom�rovy eposy Ilias a Odysseia.</p><p>HORATIUS (Quintus Horatius Flaccus, 65�� 8 p�. n. l.) velik� ��msk� b�sn�k.</p><p>HOSANNA! (hebr.) n�bo�ensk� zvol�n� z biblick�ch �alm�: sl�va!</p><p>HRY A CHL�B (�ast�ji: chl�b a hry, lat. panem et circenses) heslo ��msk� chudiny; do�adovala se j�m na c�sa��ch ob�ivy a z�bavy.</p><p>HYPERBOREJSK� ZEM� (z �ec. hyperboreos = severn�) krajiny na nejzaz��m tehdy zn�m�m severu.</p><p>HYPOCAUSTUM (z �ec. hypokauston) potn� s��, parn� l�ze�.</p><p>HYPOGAION (�ec.) podzemn� poh�ebi�t�, oby�ejn� v b�val�ch dolech nebo lomech d�le um�le roz���en�ch; jin� n�zev, latinsk�, je catacumbae (katakomby).</p><p>CHARITKY bohyn� p�vabu, kr�sy a vesel�; p�vodn� byly t�i: Aglaia (Skv�l�), Eufrosyn� (Dobromysln�) a Thalia (Kvetouc�).</p><p>CHAR�N podle �eck� mytologie sta�ec p�ev�ej�c� du�e zem�el�ch p�es �eku Acheron, kter� tvo�� hranici podsv�t�.</p><p>CHATTOV� germ�nsk� kmen s�dl�c� v dne�n�m Hessensku a Durynsku.</p><p>CHR�M JOVA KAPITOLSK�HO nejskv�lej�� chr�m v ��m�; st�l na vrchu Kapitolu.</p><p>CHR�STOS (�ec.) Kristus ( = pomazan�). (Viz tak� pozn. RYBA.)</p><p>CHRISTUS REGNAT (lat.) Kristus kraluje, vl�dne; po��tek star� k�es�ansk� p�sn�.</p><p>IANICULUS jeden z ��msk�ch pahork� (<emphasis>viz</emphasis> Palatin).</p><p>IANITOR (lat.) vr�tn�; tuto funkci vykon�val otrok, p�ipoutan� oby�ejn� k br�n� �et�zy.</p><p>IBEROV� n�rod s�dl�c� nad �ekou Iberem (nyn� Ebro) v Hispanii (nyn�j�� �pan�lsko).</p><p>IDA poho�� v Mal� Asii nedaleko Tr�je (nyn� Kaz Dag).</p><p>IDUMSK� podle Idumeie, krajiny v Palestin�, kter� byla zn�m� chovem �istokrevn�ch kon�.</p><p>ILION jin� n�zev pro Tr�ju.</p><p>IMAGINARIUS (lat.) nosi� obraz�, z�stav, vojensk�ch a jin�ch symbol�.</p><p>IMPLUVIUM (lat.) n�dr� v podlaze atria.</p><p>INKUBACE (lat. incubatio) ob�ad, kter� spo��val v tom, �e kn�� spali celou noc v chr�m�, o�ek�vaj�ce v�teck� sny.</p><p>INNOXIA CORPORA (lat.) nevinn� t�la, nevinn� zabit� lid�.</p><p>INSPECTOR (lat.) dozorce, spr�vce.</p><p>INSULA (lat.) d�m (rodinn�, v�t�inou o samot� stoj�c� a obklopen� zahradou).</p><p>I� milenka Diova, kter� ji zahalil do oblaku, aby ji skryl p�ed zraky sv� ��rliv� man�elky H�ry.</p><p>I�NSK� Z�VITY tzv. i�nsk� sloup (podle I�nie, krajiny v �ecku) b�v� zakon�en hlavicemi, jejich� okraje jsou sto�eny na zp�sob beran�ch roh�; naproti tomu D�RSK� SLOUP (op�t podle krajiny v �ecku) je zakon�en oby�ejn�mi kv�dry.</p><p>IOVI OPTIMO MAXIMO (lat.) Nejlep��mu Nejv�t��mu Jupiterovi.</p><p>IRIS staroegyptsk� bohyn� duhy.</p><p>ISIS staroegyptsk� bohyn� m�s�ce.</p><p>ITAL�T� DOBROVOLN�CI c�sa� Augustus zprostil vojensk� povinnosti obyvatele It�lie (tj. nikoli p��m� ��msk� ob�any); slou��vali proto jako dobrovoln�ci.</p><p>JAZYGOV� kmen s�dl�c� u doln�ho Dunaje.</p><p>JE U� V�CE ST�NEM NE� �LOV�KEM �ekov� a ��man� si p�edstavovali du�e zem�el�ch v podsv�t� jako st�ny.</p><p>JOVI� <emphasis>viz</emphasis> ZEUS.</p><p>JOVI� HAMM�NSK� Jupiter ztoto�n�n� se staroegyptsk�m Hamm�nem.</p><p>JOVI� KAPITOLSK� roz. Jupiter uct�van� v chr�mu Jova Kapitolsk�ho.</p><p>JUDEA ji�n� ��st Palestiny.</p><p>JULIUS CAESAR (Gaius Iulius Caesar, 100�� 44 p�. n. l.) velik� ��msk� vojev�dce, st�tn�k a spisovatel; kdy� r. 47 porazil u Zely v Mal� Asii vojska kr�le Farnaka, poslal o tom do ��ma tuto stru�nou zpr�vu: �Veni, vidi, vici.� (P�i�el jsem, uvid�l jsem, zv�t�zil jsem.)</p><p>JUNO <emphasis>viz</emphasis> H�RA.</p><p>JUPITER (Jovi�, �ec. Zeus) nejvy��� antick� b�h, otec boh�, p�n sv�ta, vl�dce hrom� a blesk�, ochr�nce v�eho ��du (<emphasis>viz</emphasis> tak� ZEUS).</p><p>JUPITER LIBERATOR (lat.) Jupiter Osvoboditel.</p><p>JUPITER SALVATOR (lat.) Jupiter Zachr�nce.</p><p>JUPITER STATOR (lat.) Jupiter Zastavitel. Podle b�je zastavil pr� ��many na �t�ku p�ed dor�ej�c�mi Sabiny, p�vodn�mi obyvateli okol� ��ma a podman�n�mi ve 3. stol. p�. n. l. ��many.</p><p>KAKUS b�jn� obr, syn boha zhoubn�ho ohn� Vulcana; jednou ukradl Herkulovi st�do a Herkules ho za to zabil.</p><p>KALEDONSK� z Kaledonie, nyn�j��ho Skotska.</p><p>KAMEJ (z hebr. kamaa) drahokam nebo polodrahokam ze dvou nebo v�ce r�znobarevn�ch vrstev (nap�. ach�t) s vypukl�m reli�fem v prvn� vrstv�.</p><p>KANTHAROS, KANTHAR (�ec.) konvice s dv�ma dlouh�mi obloukovit�mi uchy; nal�valo se z n� v�no do men��ch poh�r�.</p><p>KAPITOL jeden z ��msk�ch pahork� (<emphasis>viz</emphasis> PALATIN).</p><p>KAPITOLSK� HUSY Kdy� r. 390 p�. n. l. porazili Galov� na sv�m postupu do It�lie ��mskou arm�du a dobyli ��ma, t�m�� �pln� opu�t�n�ho obyvatelstvem, utekla se mal� skupinka ��msk� ml�de�e na nedostupn� hrad na Kapitolu. Pokusy Gal� dob�t hrad �tokem ztroskotaly. Cht�li tedy hrad zt�ci lst� v noci. Postupovali pr� tak ti�e, �e je nikdo nesly�el. Av�ak sotva se prvn� Gal objevil naho�e, za�aly pronikav� kejhat husy, chovan� na Kapitolu k poct� bohyn� Junony. ��man� se probudili a shodili cel� galsk� odd�l do propasti. Tak pr� �husy zachr�nily Kapitol�.</p><p>KARINY <emphasis>viz</emphasis> CARINAE.</p><p>KART�GO velik� a bohat� obchodn� m�sto v severn� Africe, dlouho mocn� soupe� ��msk� republiky.</p><p>KASTOR A POLLUX (KASTOR A POLYDEUKES, tzv. DIOSKUROV�) synov� Diovi, a tedy brat�i Hel�ny, kterou unesl Paris a rozpoutal tak tr�jskou v�lku. (Podle jin� pov�sti synov� spartsk�ho kr�le Menelaa.) Byli patrony gymnastick�ch her a symbolem v�rn�ho p��telstv�.</p><p>KEFALL�NSK� z ostrova Kefall�nie u z�padn�ho pob�e�� �ecka.</p><p>KERBEROS podle mytologie �ek� a ��man� obrovsk� trojhlav� pes, kter� hl�d� vchod do podsv�t�.</p><p>KILLA A CHRYS� m�sta v Lykii (na jihoz�padn�m pob�e�� Mal� Asie) s velmi rozvinut�m kultem Apoll�nov�m.</p><p>KIMMERSK� KRAJE <emphasis>viz</emphasis> CIMMEROV�.</p><p>KIRK� mytologick� �arod�jnice na ostrov� Aiai�, zn�m� hlavn� z Hom�rovy Odysseje (prom�nila Odysseovy druhy ve vep�e).</p><p>KLAZOMENY (�ec. Klazomenai) m�sto v Mal� Asii (nedaleko dne�n� Smyrny neboli Izmiru v Turecku).</p><p>KLIENT (z lat.) sv��enec, chr�n�nec; byli to ��man� sice svobodn�, ne v�ak se v�emi pr�vy, kte�� se d�vali v ochranu bohat�ch ��msk�ch patrici�. Povinnost� klient� bylo ka�d� r�no p�ij�t a pozdravit sv�ho ochr�nce �ili patrona.</p><p>KLI� jedna z dev�ti M�z, zvan� tak� Klei�.</p><p>KOHORTA (lat. cohors) vojensk� jednotka; <emphasis>viz</emphasis> MANIPULUS.</p><p>KOLCHIS (Kolchida) zem� na jihov�chodn�m pob�e�� �ern�ho mo�e.</p><p>KOLOS (�ec. kolossos) obrovsk�, 34 m vysok� bronzov� socha boha H�lia na ostrov� Rhodu; byl to jeden ze sedmi starov�k�ch �div� sv�ta�.</p><p>KOLOV� MOST (lat. Pons Sublicius) d�ev�n� most z�padn� od Palatinu.</p><p>KONCHA (�ec.) lastura, �keble.</p><p>KORINT tehdy v�znamn� obchodn� m�sto v �ecku, na severu Pelopon�su.</p><p>KORONIS jm�no nymfy.</p><p>KORYBANTOV� (z �ec.) kn�� bohyn� Kybely.</p><p>K�S ostrov v souostrov� Sporad, u jihoz�p. pob�e�� dne�n�ho Turecka.</p><p>KR�LOVSTV� ST�N� podsv�t�, v n�m� p�eb�vaj� du�e mrtv�ch v podob� st�n�.</p><p>KRAT�R (�ec.) p�v. m�sidlo, v n�m� se m�chalo v�no s vodou, jak je byli �ekov� a ��man� zvykl� p�t; pak n�doba na v�no v�bec.</p><p>KRONOS nejmocn�j�� z Titan�, tj. z boh�, kte�� vl�dli sv�tu p�ed Diem (<emphasis>viz</emphasis> tak� Titani). Kronos v obav�, aby ho n�kter� z jeho d�t� nezbavilo vl�dy, v�echny je hned po narozen� spolykal; jen Zeus se zachr�nil a skute�n� jej o tr�n p�ipravil.</p><p>KRYPTOPORTIK (z �ec.) podloub�, kolon�da.</p><p>KV�DOV� germ�nsk� kmen s�dl�c� na dne�n� Morav�.</p><p>KVADRIGA (lat. quadrigae) �ty�sp�e��; z�vodn� �ty�sp�e�n� v�z.</p><p>KYBEL� p�v. fr��sk� bohyn� rolnictv� a vina�stv�, pozd�ji uct�van� i v ��m�. Hlavn�m st�ediskem kultu bohyn� Kybely bylo m�sto Pessinus (2. p�d Pessinuntu) v Galatii v Mal� Asii; proto KYBEL� PESSINUNTSK�.</p><p>KYKLOPOV� b�jn� ob�i s jedin�m okem uprost�ed �ela, zn�mi hlavn� z Hom�rovy Odysseje.</p><p>KYMBALON (�ec.) bic� hudebn� n�stroj podoby dvou dut�ch polokoul�, jimi� hudebn�k tloukl o sebe.</p><p>KYNIK (z �ec. kynikos = ps�) p��vr�enec staro�eck� filozofick� �koly, kterou zalo�il v Ath�n�ch ve 4. stol. p�. n. l. Antisthenes. Za z�klad �t�st� pokl�dali kynikov� co nejv�t�� nez�vislost na vn�j��ch podm�nk�ch �ivota, omezov�n� sv�ch pot�eb a n�vrat k p��rodn�mu stavu. Uskute��uj�ce tento program, �ili primitivn�m, n�kdy skute�n� �ps�m� �ivotem. Nejzn�m�j�� kynik byl Diogenes ze Sinope (asi 404�� 323 p�. n. l.), kter� bydlil v pouh�m sudu.</p><p>KYPERSK� DOLY na ostrov� Kypru b�valy bohat� doly na m��.</p><p>KYPRIDIN P�S Afrodita (neboli Venu�e, tak� Kypris) nosila pr� ozdobn� ko�en� p�s, v n�m�, jak ��k� Hom�r v Iliad�, ��jsou v�emo�n� v�bidla skryta, kter� p�elst� i moudr�ch rozvahu lid�. (P�eklad O. Va�orn�ho.)</p><p>KYPRIS p�ezd�vka bohyn� Afrodity (�ec.) neboli Venu�e (��m.); podle pov�sti se toti� tato nejkr�sn�j�� bohyn�, kter� se stala symbolem l�sky a kr�sy, zrodila z mo�sk� p�ny pr�v� na ostrov� Kypru.</p><p>LACERNA (lat.) pl᚝ podoby obd�ln�ku, zap�nan� na prsou p�ezkou.</p><p>LACONICUM odd�len� v l�zn�ch, therm�ch.</p><p>LAKEDAIMO�AN� (�ec. Lakedaimonioi) obyvatel� m�sta i st�tu Sparty (Lakedaim�nu) ve star�m �ecku. Od ostatn�ch �ek� se li�ili drsnost� a strohost� (spart�nsk� v�chova!</p><p>LAMPADARII (lat.) nosi�i pochodn�.</p><p>LAMPREDA minoha, larva mihule.</p><p>LANISTA (lat.) �erm��sk� mistr.</p><p>LANUVIUM m�ste�ko jihov�chodn� od ��ma se slavn�m chr�mem bohyn� Junony.</p><p>LARARIUM <emphasis>viz</emphasis> L�ROV�.</p><p>L�ROV� (z lat.) dom�c� b��kov�, patroni domu, jejich� so�ky a obrazy st�ly ve zvl�tn�m v�klenku, LARARIU.</p><p>LATINSK� SILNICE vyb�hala z ji�n�ho obvodu ��ma.</p><p>LAURENTUM pob�e�n� m�sto ji�n� od ��ma, na cest� do Antia.</p><p>LAVINIJSK� SILNICE vyb�hala z ji�n�ho obvodu ��ma.</p><p>LECTISTERNIA (lat.) hostina boh�; ob�ad, kter� byl zaveden r. 339 p�. n. l.: so�ky jednotliv�ch boh� se polo�ily na podu�ky a leh�tka a p�edlo�ena jim j�dla; tento ob�ad m�l usm��it bohy.</p><p>LECTOR (lat.) otrok, jeho� �kolem bylo p�ed��tat sv�mu p�novi knihy, dopisy atp.</p><p>L�DA man�elka spartsk�ho kr�le Tyndarea, kter� podle star� �eck� b�je, oplodn�na Diem prom�n�n�m v labu�, snesla dv� vejce; z jednoho se narodila Helena trojsk� a z druh�ho Kastor a Pollux.</p><p>LEGIE nejv�t�� vojensk� jednotka; <emphasis>viz</emphasis> MANIPULUS.</p><p>LEKTIKA (lat. lectica) kryt� nos�tka, jich� se v ��m� u��valo k p�eprav� osob; nos�vali ji �ty�i otroci.</p><p>LEMURALIA (lat.) ob�ti a bohoslu�by na usm��en� du�� nebo�t�k�.</p><p>L�T� matka Apoll�nova.</p><p>LIBETHRIDY jin� n�zev pro M�zy (podle poho�� Libethrion nad Korintsk�m z�livem v �ecku, kde byl chr�m zasv�cen� Apoll�novi a M�z�m).</p><p>LIBITINA staroitalsk� bohyn� smrti; jej� mal� svatyn� b�valy na v�ech h�bitovech a poh�ebi�t�ch.</p><p>LICINIUS STOLO (cel�m jm�nem Gaius Licinius Calvus Stolo) tribun lidu r. 376 p�. n. l., autor nov�ho agr�rn�ho z�kona, kter� zna�n� uleh�il lidu.</p><p>LIGURIE krajina mezi horn�m P�dem a mo�sk�m pob�e��m; hlavn� m�sto Genua (nyn� Janov).</p><p>LIKTO�I (lat. lictores) otroci, kte�� nosili p�ed sv�m p�nem tzv. fasces, svazky prut� se sekerou uprost�ed; byl to odznak hodnosti n�kter�ch vysok�ch ��edn�k�. (Od slova fascis poch�z� slovo fa�ismus; ital�t� fa�ist� m�li toti� ve sv�m znaku pr�v� ony svazky prut� se sekerami.)</p><p>LOCUSTA pov�stn� travi�ka v Neronov�ch slu�b�ch.</p><p>LOGOS (�ec.) p�v. slovo; u �eck�ch filozof� pak znamen� nejvy��� �My�lenku�, Rozum sv�ta, kter� sv�tu vl�dne a ��d� jej; pak pojem pro jedin�ho boha v�bec; srovnej tak�: �Na po��tku bylo Slovo�� z evangelia sv. Jana.</p><p>LOTOFAGOV� podle pov�sti obyvatel� jednoho ostrova v Mal� Syrt�, kte�� poj�dali ovoce lotosu; to bylo pr� tak chutn�, �e kdo je jednou ochutnal, zapomn�l pro n� na v�echno a necht�l u� ze zem� Lotofag� odej�t.</p><p>LOUTNA DELTA loutna tvaru �ec. p�smene D, delta, tj. troj�heln�kov�ho.</p><p>LYGOV� podle ��msk�ho historika Tacita (1. stol. n. l.) germ�nsk� kmen, s�dl�c� mezi horn� Vislou a Odrou.</p><p>LYSIPPOS slavn� �eck� socha� ve 4. stol. p�. n. l.</p><p>LUCANUS, MARCUS ANNAEUS (39�� 65 n. l.) ��msk� b�sn�k; z jeho dosti rozs�hl�ho d�la se n�m zachovala jen jeho Pharsalia, historick� epos o v�lce mezi G. Iuliem Caesarem a Pompeiem. Z��astnil se Pisonova spiknut� proti Neronovi a r. 56, kdy� bylo spiknut� odhaleno, p�inutil jej Nero, aby si vzal �ivot.</p><p>LUCIFER (lat.) dosl. sv�tlono�; zosobn�n� jit�enka, kter� ohla�uje p��chod slunce.</p><p>LUCINA p��domek bohyn� Junony, jako�to patronky porod�; chr�m Junony Luciny st�l na Esquilinu severn� od Liviina portiku.</p><p>LUCRETIA (Lukrecie) podle star� ��msk� pov�sti cho� z�mo�n�ho ��mana, kter�, zn�siln�na synem kr�le Tarquinia, sama se probodla.</p><p>LUCRETIUS (Titus Lucretius Carus) vynikaj�c� ��msk� b�sn�k (asi 98�� 55 p�. n. l.), autor filozofick� b�sn� De rerum natura (O podstat� v�c�), v n� vykl�d� Epikurovo materialistick� u�en� o p��rod�.</p><p>LUCULLOVY ZAHRADY prost�raly se na ji�n�ch svaz�ch pahorku Pincius.</p><p>LUCULLUS, LUCIUS LICINIUS (109�� 57 p�. n. l.) ��msk� vojev�dce, kter� proslul sv�m labu�nictv�m (lukulsk� hody); zalo�il kr�sn� sady a p�inesl do Evropy z V�chodu t�e�n�.</p><p>LUDUS (lat.) hra, hry.</p><p>LUDUS MATUTINUS (lat.) dosl. jit�n� hry, tj. prvn� zahajovac� p�edstaven� cel�ho cyklu.</p><p>LUNA bohyn� m�s�ce. N�kdy b�vala zam��ov�na s egyptskou bohyn� m�s�ce Isidou, kter� podle pov�sti ztratila sv�ho man�ela Osirida. (Tato z�m�na je vysv�tliteln� t�m, �e do ��msk�ho b�jeslov� pronikaly st�le v�ce b�je jin�ch kult� a spl�valy s n�m.)</p><p>LUPANAR (lat.) nev�stinec.</p><p>MAECENAS, GAIUS CILNIUS bohat� ��man v 1. stol. p�. n. l., �t�dr� podporovatel um�n� a literatury (v tomto smyslu jeho jm�no zev�eobecn�lo: mecen�).</p><p>MACTE! (lat.) v�k�ik vyjad�uj�c� obdiv a pochvalu; v�born�!</p><p>MAIA matka Hermova.</p><p>MAMERTINSK� V�ZEN� rozs�hl� v�zen�, z��sti podzemn�, kter� st�lo na severoz�padn�m okraji Fora Romana; bylo z��zeno z p�vodn� star� tvrze; nejspodn�j�� ��st, kam v�bec nepronikalo slunce, se jmenovala Tullianum.</p><p>MANIPULUS (lat.) vojensk� jednotka. Manipulus se skl�dal ze dvou SETNIN (CENTURIA). T�i manipuly tvo�ily 1 KOHORTU (COHORS), 10 kohort pak 1 LEGII (LEGIO). Po�et mu�� v legi�ch b�val r�zn�. Za Nerona asi 6000.</p><p>MARANATHA (aramej.) P�n n�.</p><p>MARKOMANI germ�nsk� kmen, usedl� nap�ed u �eky Mohanu, pozd�ji v nyn�j��ch �ech�ch.</p><p>MARS ��msk� b�h v�lky a boje, jeden ze t�� hlavn�ch ��msk�ch boh�, ochr�nc� m�sta ��ma.</p><p>MARTOVO POLE (lat. campus Martius) rozs�hl� pl�� na severoz�padn�m okraji ��ma na lev�m b�ehu �eky Tiberu, zasv�cen� Martovi; konala se tam r�zn� vojensk� cvi�en�, dostihy a hry, sn�my atd.</p><p>MASINISSA jeden z numidsk�ch kr�l� (na rozhran� 3. a 2. stol. p�. n. l.).</p><p>MASTIGOFOR (lat.) dosl. nosi� bi�e; mastigoforov� byli cirkov� z��zenci, kte�� m�li za �kol bi�em popoh�n�t z�pasn�ky proti sob�.</p><p>MATRICIDA (lat.) matkovrah.</p><p>MATR�NA (lat.) pan�, ale jen vzne�en�, d�stojn�, �ist�ch mrav�.</p><p>M�D�NOBRAD� (lat. Ahenobarbus) p�ezd�vka Neronova pro rezavou barvu jeho vous�, v�bec p�ezd�vka �ast� v jeho rod�.</p><p>MEMFIS m�sto v Egypt�, kter� trv� dodnes.</p><p>ME MISERUM! (lat.) j� uboh�! B�da mn� uboh�mu!</p><p>MEMN�N podle Hom�ra syn Jit�enky, ethiopsk� kr�l, kter� bojoval tak� p�ed Tr�jou a padl tam ve velmi mlad�m v�ku; s jeho jm�nem byly pozd�ji spojeny dv� obrovsk� sochy, kolosy, kter� postavil kolem r. 1500 p�. n. l. egyptsk� kr�l Amenofis III. (nebo tak� Amenhotep) nedaleko Th�b; jedna z t�chto soch vyd�vala pr� p�i v�chodu slunce podivn� zvuky, o kter�ch se ��kalo, �e to Memn�n pl��e pro sv�j mlad� �ivot.</p><p>MENSA (lat.) st�l.</p><p>M�ONSK� M�onov� byl barbarsk� asijsk� kmen v Lydii na z�padn�m pob�e�� Mal� Asie.</p><p>MERKUR (Mercurius) ��msk� obdoba �eck�ho boha Herma (<emphasis>viz</emphasis> HERMES); jako�to posel boh� byl zobrazov�n s mal�mi k�id�lky u nohou (symbol rychlosti); cirkov� z��zenec p�evle�en� za Merkura m�l mimo jin� za �kol kontrolovat, jsou-li dobit� gladi�to�i skute�n� mrtvi.</p><p>MERKUR�V PRAMEN (lat. Aqua Mercurii) z��dlo na svahu pahorku Caelia nedaleko Kapensk� br�ny (porta Capena); vodou z n�ho skr�p�li kupci sebe a sv� zbo��, aby je Merkur o�istil od v�eho podvodu.</p><p>MESEMBRIA nyn�j�� Nesebar v Bulharsku.</p><p>MIDAS podle pov�sti fr��sk� kr�l, jemu� dal b�h Dionysos (Bakchus) moc, �e v�e, �eho se dotkl, zm�nilo se ve zlato; pozd�ji mu za trest, �e se v hudebn�m souboji Apoll�na a Pana postavil na stranu Panovu, narostly osl� u�i.</p><p>MINA staro�eck� (attick�) m�nov� jednotka = asi 1/2 kg st��bra.</p><p>MINERVA ��msk� obdoba bohyn� Ath�ny (<emphasis>viz</emphasis> tam).</p><p>MINTURNY (lat. Minturnae) m�sto severoz�padn� od Neapole, na tehdej�� silnici z Neapole do ��ma.</p><p>MIRMILLONOV� (lat.) gladi�to�i t�kood�nci; jejich odznakem byla ryba na p�ilb�.</p><p>MISENSK� MYS ji�n� od Neapole (u m�sta Misena); b�val tam ��msk� v�le�n� p��stav.</p><p>MITHRA persk� b�h slunce, jeho� uct�v�n� proniklo do ��ma.</p><p>MITHRIDATES EUPATOR (136�� 63 p�. n. l.) pontsk� kr�l (Pontos, zem� na pob�e�� �ern�ho mo�e), kter� vedl s ��many, roz�i�uj�c�mi sv� panstv� st�le d�le na v�chod, t�i v�lky. ��man� ho pokl�dali za jednoho ze sv�ch nejv�t��ch nep��tel.</p><p>MITRA (�ec.) p�v. stuha, z n� se tvo�il jak�si turban, pozd�ji �pi�at� �epice se stu�kami na uv�z�n� pod bradou, odznak n�kter�ch, zvl. v�chodn�ch kn��.</p><p>MOLOSSK� z krajiny Molossis ve st�edn�m �ecku.</p><p>MOPSOS slavn� v�tec v Argu (na Peloponesu).</p><p>M�RA (lat.) primitivn� hra, p�i n� musel spoluhr�� okam�it� uhodnout, kolik prst� jeho protivn�k vystr�il ze za�at� p�sti.</p><p>MUCIUS SCAEVOLA staro��msk� hrdina, kter� si dobrovoln� up�lil pravou ruku, kdy� se mu r. 506 p�. n. l. nepoda�ilo zab�t etrusk�ho kr�le Porsennu, kter� obl�hal ��m.</p><p>MURRHA (�ec.) fluorit, vz�cn� miner�l s barevn�mi opalizuj�c�mi skvrnami; dov�el se z Parthie a zhotovovaly se z n�ho drahocenn� n�doby.</p><p>MUSONIUS RUFUS m�n� v�znamn� ��msk� filozof v 1. stol. n. l.; u�itel Epiktet�v.</p><p>M�ZY p�v. bohyn� sv�tov�ho po��dku a ladu; pozd�ji bohyn� r�zn�ch um�n�; bylo jich dev�t: Kalliop� (m�za epiky a v�dy), Euterp� (m�za lyriky), Melpomen� (m�za trag�die), Thalia (m�za komedie), Erat� (m�za b�snictv� milostn�ho), Urania (m�za hv�zd��stv�), Polyhymnia (m�za v�n� a n�bo�ensk� poezie), Klei� (m�za historie), Terpsichor� (m�za tance); v�dcem m�z byl Apoll�n.</p><p>MYR�N �eck� socha�, kovolijec, z 5. stol. p�. n. l.</p><p>MYRRHA zvl᚝ vonn� prysky�ice z n�kter�ch orient�ln�ch strom�.</p><p>NABLIUM (lat.) strunn� n�stroj podobn� harf�.</p><p>NARCIS (�ec. Narkissos) podle �eck� mytologie hezk� jinoch, jen� spat�iv sv�j obraz ve vod�, zamiloval se do n�j a byl pak prom�n�n v kv�tinu stejn�ho jm�na.</p><p>NARDOS (�ec.) aromatick� rostlina, rostouc� v Indii.</p><p>NAUMACHIA (�ec.) dosl. lodn�, n�mo�n� bitva; v ��m� se tak naz�valy um�l� n�dr�e, na nich� se lodn� bitvy po��daly sportovn�; Augustova naumachia le�ela na prav�m b�ehu Tiberu pod Janikulem.</p><p>NAUSIKAA dcera kr�le Fajak� Alkinoa, kter� prvn� spat�ila Odyssea, kdy� na sv� pouti ztroskotal na pob�e�� ostrova Fajak�.</p><p>NAZARET m�ste�ko v Palestin� (asi 100 km severn� od Jeruzal�ma), kam podle bible p��slu�el Kristus.</p><p>NEMORENSK� H�J u m�sta Aricie (jihov�chodn� od ��ma); byl zasv�cen bohyni Dian�, jej� svatyni hl�dal kn�z, tzv. kr�l Nemorensk�ho h�je. Byl to v�dy uprchl� otrok, jen� se tohoto ��adu a z�rove� azylu musil zmocnit zabit�m sv�ho p�edch�dce.</p><p>NERO, CLAUDIUS CAESAR, LUCIUS DOMITIUS AHENOBARBUS ��msk� c�sa�, nar. r. 37 n. l., vl�dl od r. 54 do r. 68. V prvn�ch letech vl�dl celkem ve shod� se sen�tem, jsa pod vlivem sv�ho vychovatele, filozofa Seneky. Pak v�ak nabyly vrchu jeho �patn� vlastnosti, sebev�dom� a krutost. R. 64 pr� zalo�il velik� po��r ��ma, aby mohl m�sto znovu postavit. Vinu pak svalil na k�es�any, kter� krut� pron�sledoval.</p><p>NERON�V CIRK (Circus Neronianus) st�l na v�chodn�m �pat� Vatik�nu.</p><p>NEROPOLIS (�ec.) dosl. Neronovo m�sto.</p><p>NERVA, MARCUS COCCEIUS ��msk� konsul a v letech 96 a� 98 n. l. c�sa�.</p><p>NESSOS podle star� b�je kentaur (p�l �lov�k a p�l k��), jeho� zabil H�rakles (Herkules); Nessovu zkrvavenou ko�ili poslala pak Deianeira H�raklovi, domn�vaj�c se, �e takto op�t z�sk� l�sku sv�ho chot�; ko�ile m�la v�ak opa�n� ��inek: kdy� si ji H�rakles obl�kl, uc�til stra�n� bolesti a zem�el.</p><p>NE SUTOR SUPRA CREPIDAM (lat.) odpov�d� �esk�mu ��ev�e dr� se sv�ho kopyta�.</p><p>NIOB� podle pov�sti dcera lydsk�ho kr�le Tantala, kter� porodila �est syn� a �est dcer (podle Ovidia sedm); jednou se posm�vala bohyni Laton� (�ec. L�t�), matce Apoll�nov� a Artemidin�, �e m� jen dv� d�ti. Apoll�n a Artemis j� za to usmrtili v�echny jej� d�ti. Niob� �alem a hr�zou zkamen�la a prom�nila se ve sk�lu.</p><p>NOMENCLATOR (lat.) dosl. jmenovatel, vyvolava� jmen; otrok, kter� m�l za �kol jmenovat a ohla�ovat sv�mu p�nu lidi p�ich�zej�c� na n�v�t�vu anebo potk�van� na ulici.</p><p>NOMENT�NSK� BR�NA (lat. Porta Nomentana) byla na severov�chodn�m okraji ��ma.</p><p>NON TE PETO, PISCEM PETO� QUID ME FUGIS GALLE? (lat.) Nechci tebe, rybu chci� Pro� p�ede mnou prch�, Gale?</p><p>NORICUM ��msk� provincie mezi Dunajem, Dr�vou, V�de�sk�m lesem a Innem.</p><p>NUMA POMPILIUS druh� kr�l ��msk� (vl�dl 715�� 672 p�. n. l.).</p><p>NUMICIOVA SILNICE vyb�hala z ji�n�ho obvodu ��ma.</p><p>NUMIDIE nyn�j�� Al��r.</p><p>OBOLOS (�ec.) jednotka staro�eck� m�ny, �estina drachmy.</p><p>OBYVATELSTVO �IJ�C� NA ST�TN� �TRATY ��msk� chudin� poskytoval nejnutn�j�� �ivotn� prost�edky st�t; c�sa�ov� si tak kupovali jej� p��ze�, proto�e chudina byla st�le v�t�� politickou silou.</p><p>OCELLE MI (lat.) m�j mil��ku.</p><p>OCTAVIA prvn� Neronova man�elka; byla u�krcena na p��n� pozd�j�� druh� Neronovy �eny Poppaey Sabiny na ostrov� Pandatarii v Tyrrhensk�m mo�i (r. 62 n. l.).</p><p>ODYSSEUS hrdina slavn�ho Hom�rova eposu Odysseia, ithack� kr�l, vynikaj�c� chytrost�, kter� p�i n�vratu z desetilet� tr�jsk� v�lky bloudil dlouho po sv�t� a za�il �adu dobrodru�stv�.</p><p>OECUS (lat.) �par�dn� pokoj� v ��msk�m dom�.</p><p>OIDIPUS podle pov�sti th�bsk� kr�l, kter� zabil sv�ho otce�� nev�da, �e je to on�� a o�enil se se svou matkou, kterou tak� neznal. Byl za to krut� potrest�n. Je to �ast� n�m�t antick�ch trag�di�.</p><p>OIT� hora v ji�n� Thes�lii v �ecku (<emphasis>viz</emphasis> tak� HERKULES).</p><p>OLEOTHEKION odd�len� v l�zn�ch (<emphasis>viz</emphasis> THERMY).</p><p>OLYMP (�ec. Olympos) poho�� na hranic�ch Thes�lie a Makedonie, na jeho� nejvy���m vrcholu (2918 m) s�dlil pr� Zeus s ostatn�mi bohy.</p><p>ORESTES b�jn� �eck� hrdina, kter� zabil svou vlastn� matku Klytaimnestru za to, �e ona zase zavra�dila jeho otce, sv�ho prvn�ho man�ela Agamemn�na; byl za to dlouho pron�sledov�n F�riemi, a� teprve bohyn� Ath�na jej od nich osvobodila.</p><p>ORFEUS b�jn� p�vec a hudebn�k, kter� svou hudbou i divokou zv�� doj�mal a krotil; hudbou si tak� od boh� v podsv�t� vyprosil navr�cen� sv� zem�el� man�elky Eurydiky. Byl patronem hudby, zp�vu a poezie.</p><p>OSIRIS latinsk� a �eck� n�zev egyptsk�ho boha Usireva, man�ela Isidina; (<emphasis>viz</emphasis> ISIS).</p><p>OSTIJSK� SILNICE vyb�hala z ji�n�ho obvodu ��ma a vedla do Ostie, p��stavn�ho m�sta jihoz�padn� od ��ma.</p><p>OSTIUM (lat.) p�eds�� p�ed atriem.</p><p>OSTRIANUM b�val� p�skovi�t� severov�chodn� od ��ma.</p><p>OTHO, MARCIUS SALVIUS prvn� Poppaein man�el, pozd�j�� ��msk� c�sa�.</p><p>OVIDIUS (Publius Ovidius Naso, 43 p�. n. l.�� 18 n. l.) velk� ��msk� b�sn�k. Jeho nejzn�m�j�� d�la jsou Metamorphoses (Prom�ny), Amores (L�sky), Ars amatoria (Um�n� milovati), Tristia (�alozp�vy), kter� napsal ve vyhnanstv� v Tom�ch u �ern�ho mo�e, aj.</p><p>PAFOS m�sto na Kypru, kde st�val slavn� Afroditin chr�m, obklopen� posv�tn�mi h�ji.</p><p>PAGUS IANICULENSIS (lat.) Janikulsk� �tvr� na prav�m b�ehu Tiberu pod Janikulem.</p><p>PALATIN (Palatinum, Palatinus mons) jeden ze sedmi pahork�, na nich� byl postaven star� ��m. Pahorky se jmenovaly: Capitolium (Kapitol), Palatinum, Aventinus, Caelius, Esquilinus (Esquilin), Viminalis (Vimin�l) a Quirinalis (Quirin�l). Pozd�ji p�ibyl je�t� Vaticanus (Vatik�n) a Ianiculus (Janikul). Jm�nem Palatin se pozd�ji ozna�oval i c�sa�sk� pal�c, kter� na tomto vrchu st�l.</p><p>PALLAS propu�t�n� otrok, kter� zbohatl tak (vedl st�tn� finance), �e jej Nero r. 62 n. l. dal otr�vit, aby se zmocnil jeho jm�n�.</p><p>PANEM ET CIRCENSES (lat.) chl�b a hry; heslo ��msk� chudiny, j�m� se na c�sa��ch do�adovala ob�ivy a z�bavy.</p><p>PANOP� m�sto ve st�edn�m �ecku, v kraji zvan�m Fokis (Fokida).</p><p>PARCA bohyn� narozen�, ur�uj�c� d�t�ti jeho �ivotn� osud; pozd�ji, pod vlivem �eck�ho b�jeslov�, si ��man� p�edstavovali, �e Parky jsou t�i (asi jako na�e sudi�ky), a to Kloth�, kter� za��n� p��st nit �ivota, Lachesis, kter� nit p�ede d�le, a kone�n� Atropos, kter� ji p�est�ihuje.</p><p>PARNAS (�ec. Parnasos), hora ve Fokid� v �ecku, s�dlo Apoll�novo a m�z.</p><p>PAROS ostrov v souostrov� Kykl�d (severn� od Kr�ty), proslul� t�bou kr�sn�ho b�l�ho mramoru.</p><p>PARRICIDA (lat.) vrah nejbli���ch p��buzn�ch.</p><p>PARTHOV� n�rod s�dl�c� ji�n� od Kaspick�ho mo�e; ��man� vedli s Parthy n�kolikr�t v�lky.</p><p>PASIFA� podle pov�sti dcera boha slunce H�lia; zamilovala se pr� do b�ka, s n�m� pak zplodila pov�stn�ho Minotaura, obludu, kter� se usadila v labyrintu na ostrov� Kr�t� a po�adovala lidsk� ob�ti.</p><p>PASITHEA man�elka boha sp�nku, pozd�ji �azena k Charitk�m.</p><p>PATRES (lat.) dosl. otcov�, zde ve v�znamu otcov� m�sta, st�tu, sen�to�i, spole�ensk� smet�nka.</p><p>PATRICIUS (lat.) �lechtic, �len urozen�ho rodu; p�vodn� byli patriciov� jedin�mi plnopr�vn�mi ��msk�mi ob�any.</p><p>PAVEL Z TARSU sv. Pavel; Tarsos bylo m�sto v Kilikii, krajin� na �zem� dne�n�ho Turecka (asi sev. od Kypru).</p><p>PAX ROMANA (lat.) ��msk� m�r; syst�m sv�tov� bezpe�nosti, spo��vaj�c� na univerz�ln� moci ��msk�ho imp�ria.</p><p>PAX TECUM (lat.) pokoj s tebou.</p><p>PAX VOBISCUM (lat.) pokoj s v�mi; star� k�es�ansk� pozdravy.</p><p>PEDISEQUI (lat.) otroci maj�c� za �kol v�dy doprov�zet sv�ho p�na a razit mu v davu cestu.</p><p>PEN�TI (lat. penates) bohov� chr�n�c� domov a rodinu (a tedy v roz���en�m smyslu i n�rod).</p><p>PENELOPA Odysseova v�rn� �ekaj�c� man�elka.</p><p>PENTELIKON poho�� severov�chodn� od Ath�n s mramorov�mi lomy.</p><p>PEPLUM (lat, z �ec. peplos) svrchn� �ensk� �at, obvykle bohat� vy��van�.</p><p>PERACTUM EST (lat.) dokon�no, hotovo.</p><p>PERGAMSK� od Pergamon, druh� n�zev Tr�je.</p><p>PERIODONIKOS slavn� staro�eck� sportovec, kter� zv�t�zil ve �ty�ech po sob� n�sleduj�c�ch olympi�d�ch.</p><p>PERIPATETIK (z �ec. peripate� = chod�m, proch�z�m se) p��vr�enec Aristotelovy filozofie. Aristoteles, jeden z nejv�t��ch staro�eck�ch filozof� (384�� 322 p�. n. l.), u�il toti� a p�em��lel proch�zeje se.</p><p>PERISTYL (z �ec.) dv�r se sloupov�m; druh� hlavn� ��st ��msk�ho domu.</p><p>PERLOVEC sklovit� vyv�elina (perlit), kter� si ��man� cenili jako drahokamu.</p><p>PERSEFONA (Persefon�) <emphasis>viz</emphasis> PROSERPINA.</p><p>PERSIUS (Aulus Persius Flaccus) satirick� b�sn�k (34�� 62 n. l.).</p><p>PERSK� KR�LI zdvo�ilostn� osloven� pat��c� zvl᚝ urozen�m a bohat�m lidem.</p><p>PETRUS latinsk� podoba jm�na Petr; v �e�tin� znamen� �petra� sk�lu. Odtud r�en�: �Ty jsi Petr, to je sk�la��</p><p>PHOEBUS p��domek Apoll�n�v.</p><p>PHOENIX (F�nix) b�jn� pt�k ohniv�k star�ch Egyp�an�; ka�d�ch 500 let se pr� s�m spaloval a z vlastn�ho popela se rodil znovu, op�t v pln� s�le a ml�d�.</p><p>PIACULUM (lat.) o�istn� nebo sm�rn� ob�, kter� m�la udob�it rozhn�van�ho boha.</p><p>PILLEOLUS (lat.) plst�n� �epi�ka.</p><p>PINAKOT�KA (�ec.) obraz�rna.</p><p>PINCIUS (nebo tak� Collis Hortorum = Pahorek zahrad) n�vr�� lemuj�c� severn� stranu Martova pole; na jeho svaz�ch byly rozs�hl� zahrady.</p><p>PISCInA (lat.) rybn�k, vodn� n�dr�, i um�l�.</p><p>PISO, GAIUS CALPURNIUS ��msk� st�tn�k v 1. stol. n. l.; st�l v �ele sen�torsk� opozice proti Neronovi; r. 65, po odhalen� spiknut�, kter� p�ipravoval, byl donucen k sebevra�d�.</p><p>PLEBS (lat.) lid; chudina ve star�m ��m�.</p><p>PLINIUS (Gaius Plinius Secundus Maior) starov�k� polyhistor, zaj�maj�c� se o v�echny obory lidsk�ho v�d�n� a um�n�. Jeho Historie p��rody, z n� se zachovalo 37 knih, m� i pro dne�n� dobu zna�nou faktografickou hodnotu. Plinius zem�el r. 79 n. l. p�i v�buchu Vesuvu, kdy� zkoumal jeho �innost.</p><p>PLUTO ��msk� b�h podsv�t�, ztoto�n�n� s �eck�m H�dem.</p><p>POMPEIUS (Gnaeus Pompeius Magnus) velik� ��msk� vojev�dce a st�tn�k (106�� 48 p�. n. l.); r. 67 dostal zvl�tn� pravomoci pro boj s pir�ty; postavil prvn� kamenn� divadlo v ��m� (Theatrum Pompei�� Pompeiovo divadlo) a na ji�n�m svahu Pincia zalo�il rozs�hl� zahrady.</p><p>POMPEJE m�sto u Neapole, na �pat� Vesuvu, kter� bylo r. 79 n. l. zasyp�no popelem bou��c� sopky.</p><p>POMPONIUS (Lucius Pomponius Secundus) ��msk� vojev�dce, st�tn�k a spisovatel trag�di� v 1. stol. n. l.</p><p>PONTIFEX MAXIMUS (lat.) nejvy��� ��msk� kn�z, jemu� podl�hali kn�� v�ech jednotliv�ch boh�.</p><p>PONTIUS PILATUS c�sa�sk� prokur�tor v Judeji na po��tku na�eho letopo�tu; podle bible soudce Krist�v (Pil�t Pontsk�).</p><p>PONTOS EUXEINOS dosl. Pohostinn� mo�e; staro�eck� n�zev dne�n�ho �ern�ho mo�e.</p><p>PORTA (lat.) br�na.</p><p>PORTA APPIA Appiova br�na, z n� vyb�hala Appiova silnice.</p><p>PORTA CAELIMONTANA Caelijsk� br�na; byla ve star�ch hradb�ch na pahorku Caelius.</p><p>PORTA CAPENA Kapensk� br�na na ji�n�m obvodu p�vodn�ch ��msk�ch hradeb, nazvan� podle m�sta Capeny, kam vedla od br�ny silnice. Podle t�to br�ny dostala jm�no i p�ilehl� �tvr�.</p><p>PORTA FLAMINIA (Br�na flamin�, tj. kn��) byla v nejsevern�j��m v�b�ku nov�ch ��msk�ch hradeb; proch�zela j� Via Flaminia.</p><p>PORTA MUGIONIS Dobyt�� br�na, j� se vstupovalo od severu do c�sa�sk�ho pal�ce na Palatinu.</p><p>PORTA OSTIENSIS Ostijsk� br�na na ji�n�m okraji ��ma, z n� vyb�hala Ostijsk� silnice.</p><p>PORTA SALARIA Soln� br�na v severn�ch hradb�ch ��ma; le�ela na Soln� silnici (Via Salaria), po n� se dopravovala z Ostie s�l p�es ��m d�le na sever.</p><p>PORTA TRIGEMINA Trojit� br�na v jihoz�padn� ��sti p�vodn�ch ��msk�ch hradeb (nedaleko Velk�ho cirku).</p><p>PORTICUS LIVIAE (lat.) Liviino sloupo�ad� na Esquilinu.</p><p>PORTIK (lat. porticus) loub�, kolon�da, sloupov� s��.</p><p>PRAEFECTUS (lat.) praefekt, p�v. p�edstaven� v�bec, pak velitel praetori�n�, tj. c�sa�sk� osobn� str�e, kter� se postupn� m�nila v jakousi politickou policii.</p><p>PRAEFEKT M�STA p�edstaven� m�sta; obvykle sen�tor, kter� odpov�dal za po��dek a bezpe�nost ve m�st� a jemu� podl�haly m�stsk� str�e, tzv. vigilov�.</p><p>PRAENESTE star� m�sto v�chodn� od ��ma (nyn� Palestrina).</p><p>PRAETEXTA (lat.) t�ga s nachov�m lemov�n�m, kterou nosili n�kte�� ��edn�ci, kn��, a hlavn� d�ti ze vzne�en�ch rod� a� do sv� dosp�losti.</p><p>PRAETOR (lat.) volen� ��edn�k se soudcovskou moc� a z�rove� jak�si not��.</p><p>PRAETORIA (lat.) instituce praetori�n�, praetori�nsk� vojsko.</p><p>PRAETORI�NI (z lat.) gardov� odd�ly ur�en� k osobn� ochran� c�sa�e; postupn� se m�nily v jakousi politickou policii.</p><p>PRESBYTER (z �ec.) star�� obce, kn�z.</p><p>PRANDIUM (lat.) druh� sn�dan�, p�esn�d�vka.</p><p>PRAXITELES slavn� �eck� socha� ze 4. stol. p�. n. l.</p><p>�PRO BOHA PROS�M T̅� citov�no podle p�ekladu Hom�rovy Odysseje Otmara Va�orn�ho.</p><p>PROKONSUL (lat.) b�val� consul (nejvy��� st�tn� ��edn�k v ��m�); st�val se oby�ejn� spr�vcem n�kter� provincie.</p><p>PROKURATOR (lat.) spr�vce, m�stodr�itel.</p><p>PRODIKOS staro�eck� filozof, sofista, z 5. stol. p�. n. l.</p><p>PRO CHRISTO (lat.) za Krista, pro Krista.</p><p>PROM�THEUS jeden z Titan�, tj. z boh�; podle star�ch �eck�ch b�j� stvo�il z hl�ny lidi a pozd�ji jim p�inesl z Olympu ohe� a stal se tak p�vodcem lidsk� s�ly a vzd�lanosti. Za trest jej pak Zeus p�ipoutal ke sk�le a rozk�zal, aby mu orel ka�d� den vyklov�val j�tra, kter� mu pak zase p�es noc dorostla.</p><p>PRONUBA (lat.) starosvatka p�i ��msk�ch svatb�ch.</p><p>PRO PUDOR! (lat.) jak� hanba!</p><p>PROPU�T�NEC otrok, jemu� dal jeho p�n svobodu a jen� z�skal n�kter� ob�ansk� pr�va, ne v�ak v�echna.</p><p>PROSERPINA (lat., �ec. Persefon�) dcera Diova a Dem�t�ina, man�elka Plutonova (�ec. H�dova) s n�m� spole�n� vl�dla v podsv�t�.</p><p>PROTAGORAS (asi 485�� 410 p�. n. l.) staro�eck� filozof, slavn� sofista, ideov� mluv�� �eck� demokracie.</p><p>PROTEUS podle �eck� mytologie jeden z mo�sk�ch boh�, sta�ec obda�en� v�teck�m duchem; s�dl� na ostrov� Faru nedaleko �st� Nilu.</p><p>PSYCH� dosl. �ecky �du�e�; zde zosobn�na du�e, bohyn�, milenka boha l�sky Er�ta.</p><p>PURPUROV� BARVA v ��m� byla odznakem c�sa�sk� moci.</p><p>PUTEOLY (lat. Puteoli) p��mo�sk� m�sto nedaleko Neapole s obchodn�m p��stavem a n�dhern�mi letn�mi s�dly tehdej��ch ��msk�ch boh��� (nyn� Pozzuoli).</p><p>PUTICULUS (lat.) dosl. j�ma, d�ra; zde podzemn� kobka.</p><p>PYRRHICK� TANEC (�ec. Pyrrich�) staro�eck� v�le�n� tanec, tan�en� ozbrojen�mi mu�i a zn�zor�uj�c� r�zn� bojov� �kony.</p><p>PYRRH�N staro�eck� filozof, vrstevn�k Aristotel�v (kolem 360�� 270 p�. n. l.), zakladatel skepticismu; hl�sal, �e nen� mo�n�, aby lid� cokoli poznali.</p><p>PYTHIJSK� p��domek Apoll�n�v (podle Pythie, kter� v�tila v Apoll�nov� v�t�rn� v Delf�ch).</p><p>QUIRINALIS jeden z ��msk�ch pahork�; <emphasis>viz</emphasis> PALATIN.</p><p>QUIRIT ��man, ��msk� ob�an;</p><p>Quiritov頖 p�vodn�, star� n�zev ��msk�ho kmene.</p><p>QUO VADIS, DOMINE? (lat.) Kam kr���, Pane?</p><p>RABBONI! (hebr.) u�iteli! (rabbi = u�itel; titul vysok�ch hebrejsk�ch kn��.)</p><p>RETIARII (lat.) s�ovn�ci; gladi�to�i vyzbrojen� pouze kovov�m nebo ko�en�m pl�tem, kter� chr�nil levou pa�i a rameno, d�kou, trojzubou vidlic� a velikou s�t�, do n� se sna�ili polapit sv�ho protivn�ka, oby�ejn� s galskou nebo jinou t�kou v�zbroj�.</p><p>R�TOR (�ec.) �e�n�k.</p><p>RHODOS ostrov u jihoz�padn�ho pob�e�� Mal� Asie.</p><p>ROSTRA (lat.) men�� �e�nick� tribuny na Forum Romanum; promluvit z nich m�l pr�vo kdokoli a kdykoli.</p><p>RUBRIA za Nerona hlavn� vest�lka, kn�ka bohyn� Vesty.</p><p>RYBA byla p�vodn�m znamen�m prvn�ch k�es�an�. Je�� Kristus, Bo�� Syn, Spasitel se toti� �ekne �ecky: Iesos Chr�stos The� Yios, S�ter. A slovo ICHTHYS, kter� vznikne z prvn�ch p�smen t�chto slov, znamen� v �e�tin� rybu.</p><p>RYT�� (lat. eques = jezdec na koni) stavovsk� hodnost ve star�m ��m�.</p><p>��M�T� ORLI st��brn� orel (lat. aquila) na �erdi byl jakousi z�stavou ��msk�ch legi�; b�val nesen v�dy p�ed pochoduj�c�mi vojsky.</p><p>SABINSK� VRCHY pahorkatina severn� od ��ma.</p><p>SAEPTA IULIA (lat.) Juliovo shroma�di�t�, sn�m; tuto velikou budovu, kter� byla ur�ena pro zased�n� sn�m�, za�al stav�t Gaius Iulius Caesar; byla v�ak dokon�ena a� po jeho smrti; st�la mezi Kapitolem a Martov�m polem.</p><p>SAGATIO (lat.) od sagum, co� znamen� vojensk� pl᚝, kter� slou�il z�rove� jako p�ikr�vka.</p><p>SALLUSTIOVY ZAHRADY se prost�raly, jako ostatn� t�m�� v�echny ��msk� sady, na ji�n�ch svaz�ch vyv��eniny Pincius.</p><p>SALVE (lat.) bu� zdr�v! Obvykl� pozdrav star�ch ��man�.</p><p>SAMBUKA (�ec.) hudebn� n�stroj podobn� harf�.</p><p>SAMNIT� tak byli naz�v�ni gladi�to�i, kte�� z�pasili ozbrojeni samnitsk�mi (tj. st�edoitalsk�mi) zbran�mi: velk�m �t�tem, dlouh�m ko�en�m ruk�vn�kem, kter� chr�nil pravou pa�i, holen� na lev� noze, ko�en�m p�sem, p�ilbic� s hled�m a h�ebenem a kr�tk�m me�em.</p><p>SANNIO (lat.) �a�ek.</p><p>SARMATSK� poch�zej�c� ze Sarmatsk� n�iny mezi Vislou a Volhou.</p><p>SARMENTICII (lat. od sarmentum = ro�t�) ro�t�m oblo�en�.</p><p>SATIRIKON (�ec; nebo tak� lat. Saturae) Satiry. Petroniovo nejv�znamn�j�� d�lo, jeho� n�kter� ��sti se dochovaly. Satirikon l��� putov�n� dvou mlad�ch lid�, Encolpia a Ascylta, kte�� pro��vaj� r�zn�, hlavn� milostn� dobrodru�stv�. Nejlep�� pas� knihy je Hostina Trimalchionova, v n� Petronius b�itce zesm��uje nevkus zbohatl�k�.</p><p>SATURN (lat. Saturnus) p�v. staroitalsk� (p�ed��msk�) b�h rolnictv� a zr�n�, za jeho� p�echodn� v�lu�n� vl�dy nad sv�tem panoval proslul� zlat� v�k; pozd�ji byl ztoto�n�n s �eck�m Kronem.</p><p>SATYR lesn� polob�h z �ec. mytologie; pozd�ji ztoto�n�n s ��msk�m faunem.</p><p>SCANDALA (lat.) pohor�en�, skand�l.</p><p>SCRIBA (lat.) p�sa�.</p><p>SCRIPTAE DUODECIM (lat.) dosl. dvan�ct linek; hra, p�i n� se t�hlo �ern�mi a b�l�mi kameny po jak�si �achovnici rozd�len� na 24 pol�; o zp�sobu tahu rozhodoval vrh kostkou.</p><p>SCRUPULUM (lat.) nejmen�� jednotka ��msk� v�hy (1,14 gramu) a tak� nejmen�� mince.</p><p>SEIANUS, LUCIUS ATELIUS st�tn� ��edn�k za c�sa�e Tiberia (1. stol. n. l.); jeho dceru�ka byla odsouzena k smrti; jeliko� v�ak podle ��msk�ch z�kon� nesm�la b�t popravena ��dn� panna, byla p�edt�m voj�ky zn�siln�na.</p><p>SEMAXII (lat.; z �ec s�ma = znamen�) zde oh�ov� znamen�, jimi� se ve starov�ku pod�valy zpr�vy na velk� vzd�lenosti.</p><p>SEMNONOV� germ�nsk� kmen s�dl�c� kdysi mezi Labem a Vislou.</p><p>SEN�TOR (z lat.) �len ��msk�ho sen�tu, p�vodn� nejvy���ho st�tn�ho org�nu, kter� se v�ak pozd�ji za c�sa�stv� zvrhl a ztratil svou moc i v�znam.</p><p>SENECA, LUCIUS ANNAEUS (3�� 65 n. l.) ��msk� filozof, p�edstavitel tzv. stoick� filozofie; zab�val se p�edev��m etikou a mor�ln�mi probl�my; b�val u�itelem a r�dcem mlad�ho Nerona, pozd�ji upadl v nemilost a skon�il sebevra�dou.</p><p>SEPTIMIANOVA BR�NA (lat. Porta Septimiana) proch�zela j� Triumf�ln� silnice na severoz�padn�m okraji ��ma.</p><p>SERAPEION (tak� Sarapeion) chr�m v Alexandrii v Egypt� zasv�cen� bohu Serapidovi (Sarapidovi) a slou��c� z�rove� jako filozofick� �kola.</p><p>SERAPIS (tak� Sarapis) p�vodn� staroegyptsk� b�h vl�dnouc� nad podsv�t�m a posmrtn�m �ivotem; pozd�ji jeho kult p�enesen do �ecka.</p><p>SERICUM dne�n� severoz�padn� ��na.</p><p>SERVIUS TULLIUS �est� ze sedmi ��msk�ch kr�l�; panoval v letech 578�� 535 p�. n. l.</p><p>SESTERCIUS (lat.) jednotka ��msk� m�ny, p�vodn� st��brn� mince; 1 sestercius = 2,50 assu.</p><p>SFAIROS (�ec.) tak nazval �eck� filozof Xenofanes (asi 565�� 470 p�. n. l.) svou p�edstavu boha, kter� m�l podle n�ho b�t nejdokonalej��m geometrick�m t�lesem, tj. koul� (�ec. <emphasis>sfaira</emphasis>), kter� nem� ani po��tek, ani konec.</p><p>SFINX mytologick� nestv�ra s ok��dlen�m lv�m t�lem a hrud� panny; sed�la pr� na sk�le nedaleko Th�b v horn�m Egypt� a po�adovala od Th�ban�, aby rozlu�tili h�danku: m� to hlas, r�no to chod� po �ty�ech, v poledne po dvou a ve�er po t�ech. (�lov�k: d�t�, dosp�l�, sta�ec o holi.) Dokud h�danku nerozlu�til Oidipus, zahubila Sfinga ka�d� den jednoho Th�bana.</p><p>SIBYLLA b�n� jm�no maloasijsk�ch v�tky�.</p><p>SIBYLLINY KNIHY star� sb�rka �eck�ch hexametr� (tj. ver��), pokl�dan�ch za v�roky Apoll�novy a obsahuj�c� rozmanit� pokyny pro nejr�zn�j�� p��le�itosti; knihy nebyly p��stupny ve�ejnosti a sm�li je studovat jen vysoc� st�tn� ��edn�ci p�ed st�tn� d�le�it�mi kroky apod.; byly ulo�eny v tajn� kamenn� schr�nce v podzem� chr�mu Jova Kapitolsk�ho.</p><p>SICA (lat.) d�ka.</p><p>SIC TE DIVA POTENS CYPRI� (lat.) K� t� prov�z� mocn� bohyn� Kypru a Helenini brat�i (tj. Kastor a Pollux), jasn� hv�zdy i otec v�tr��</p><p>SILVANUS p�vodn� ��msk� b�h les� (asi jako u �ek� Faun); pozd�ji lesn� duch v�bec, jak�si prot�j�ek v�l; podle pov�sti m�li Silv�ni podobu zv��at s lidsk�m obli�ejem.</p><p>SINE ARMIS ET SINE ARTE (lat.) beze zbran� a bez um�n� (tj. necvi�eni v z�pasech).</p><p>SI�N pahorek v Jeruzal�m�, kde pr� st�val hrad biblick�ho kr�le Davida; obrazn� znamen� Si�n k�es�anskou c�rkev, kter� pr� m� vl�dnout sv�tu jako Si�n Jeruzal�mu.</p><p>SIR�NY podle �eck�ch pov�st� panny s pta��mi dr�py a k��dly; s�dlily na skalnat�m ostrov� ve St�edozemn�m mo�i a n�dhern�m zp�vem l�kaly k sob� mo�eplavce; kdy� se jim to poda�ilo, sprovodily je ze sv�ta.</p><p>SIRMA (�ec.) roucho s vle�kou; obl�kali je herci v trag�di�ch.</p><p>SISTRUM (lat.) hudebn� n�stroj, ch�est�tko z kovov�ch ty�ek a zvonk�.</p><p>SKOPAS slavn� �eck� socha� z ostrova Paru (4. stol. p�. n. l.).</p><p>SMINTHEJEC (�ec. Smintheus) p��domek Apoll�n�v; dosl. hubitel my��; Apoll�n byl toti� tak� uct�v�n jako ochr�nce pol� p�ed �k�dci.</p><p>SOFIST� p��vr�enci staro�eck� filozofick� �koly, kter� se orientovala na �e�en� spole�ensk�ch probl�m�; v problematice pozn�n� dosp�li ke skepticismu a relativismu; byli mist�i slov��ka�en� a podivn�ch my�lenkov�ch h���ek.</p><p>SOFOKLES (497�� 406 p�. n. l.) velik� staro�eck� dramatik; napsal p�es 120 dramat; nejzn�m�j�� z dochovan�ch jsou Elektra, Antigona, Oidipus kr�l aj.</p><p>SOFRONIUS jeden z Neronov�ch obl�benc�; jinak celkem nezn�m�.</p><p>SORACTE hora severn� od ��ma.</p><p>SOSIOV� (brat�i) skute�n� existuj�c� knihkupci a vydavatel� knih v tehdej��m ��m�.</p><p>SP�NEK (�ec. Hypnos) ni��� b�h, kter� v�ak vl�dne silou, j� p�em��e v�echny ostatn� bohy�� sp�nkem. Mozaika, o n� je v 1. kapitole �e�, zn�zor�ovala z�ejm� pov�st, podle n� H�ra cht�la uspat Dia, aby mohla zahubit nen�vid�n�ho Diova levobo�ka H�rakla.</p><p>SPARTAKUS (lat Spartacus) voj�k a gladi�tor, v�dce povst�n� ��msk�ch otrok� v letech 73�� 71 p�. n. l.</p><p>SPECTATUS (lat.) dosl. vyzkou�en�, osv�d�en�; gladi�tor, kter� u� n�kolikr�t zv�t�zil v z�pasech.</p><p>SPOLIARIUM (lat.) svl�k�rna; m�stnost v amfite�tru, kde byli svl�k�ni mrtv� gladi�to�i a odsouzenci.</p><p>SPONSA MEA (lat.) m� snoubenko, m� nev�sto.</p><p>STABIE m�sto pobl� Neapole.</p><p>STADIUM (lat.) star� ��msk� d�lkov� m�ra, asi 200 m (125 dvojkrok�). Slovem stadium se ozna�ovalo rovn� z�vodi�t� (z �ec. stadion).</p><p>STILUS (lat.) �pi�at� kol�k, j�m� se psalo na tabulky pota�en� vrstvou vosku.</p><p>STOIK (z �ec. <emphasis>stoa</emphasis>, tj. sloupov� chodba, kde u��val zakladatel stoicismu Zen�n z Kitia) Stoikov� se v etice vyzna�uj� p�edev��m t�m, �e sn�ej� v�echny �trapy �ivota trp�liv�, se �stoick�m klidem�.</p><p>STOLA (lat.) dlouh� svrchn� �ensk� �at, kter� nesm�ly nosit nepo�estn� �eny.</p><p>ST��BRNOLUK� p��domek Apoll�n�v (byl zobrazov�n s lukem a ��py, jimi� zab�jel proviniv�� se lidi).</p><p>STYX jedna ze �ty� �ek v podsv�t� (Styx, Acheron, Kokytos, Pyriflegeton).</p><p>SUBIACUM m�ste�ko severn� od ��ma, kde m�l Nero sv� letn� s�dlo.</p><p>SUBURA nej�iv�j�� ��msk� �tvr�, prost�raj�c� se mezi pahorky Viminalem a Esquilinem.</p><p>SUDATORIUM odd�len� v ��msk�ch l�zn�ch, therm�ch; <emphasis>viz</emphasis> THERMY.</p><p>SUEBOV� souhrnn� n�zev pro germ�nsk� kmeny s�dl�c� v oblasti ohrani�en� Baltsk�m mo�em, Severn�m mo�em, R�nem a Dunajem.</p><p>SUGAMBROV� germ�nsk� kmen, us�dlen� v okol� nyn�j��ho Kol�na nad R�nem.</p><p>SYMPOSION (�ec.) slavnostn� hostina s um�leck�m a filozofick�m programem, p�i n� se v�ak i pilo.</p><p>SYNTHESIS (�ec.) lehk� barevn� �at, obl�kan� ke stolu.</p><p>�T�P�N jeden z prvn�ch Kristov�ch vyznava��, kter� byl podle bible ukamenov�n.</p><p>TABERNA (lat.) kr�mek nebo d�lna na ��msk� ulici.</p><p>TABLINUM (lat.) m�stnost, le��c� za atriem; oby�ejn� jak�si pracovna p�na domu.</p><p>TACITUS, PUBLIUS CORNELIUS (nar. 55 n. l., datum smrti nezn�mo; asi kolem r. 120) velik� ��msk� d�jepisec, jeho� d�lo n�m pod�v� neoceniteln� a �asto jedin� zpr�vy o tehdej��m sv�t�.</p><p>�TAK DLOUHO ZP�VAL, DOKUD KOHOUTY (GALLOS) NEVZBUDIL� slovn� h���ka; �gallus� je toti� kohout, �Gallus� pak Gal, p��slu�n�k galsk�ch kmen�.</p><p>TANAGRA m�sto v jihov�chodn� Boiotii (ve st�edn�m �ecku), proslul� n�dhern�mi terakotov�mi so�kami �en.</p><p>TARTAROS (�ec.) ta ��st podsv�t�, kde h��n�ci trp� za sv� viny; n�kdy podsv�t� v�bec.</p><p>TELESIA m�ste�ko severn� od Neapole.</p><p>TENEDOS mal� ostrov u pob�e�� Mal� Asie, nedaleko Tr�je; jedno ze st�edisek Apoll�nova kultu.</p><p>TEPIDARIUM (lat.) odd�len� v ��msk�ch l�zn�ch; <emphasis>viz</emphasis> THERMY.</p><p>TERGEMINA (porta) tot� co Trigemina, Trojit�.</p><p>TESSERA (lat.) p�vodn� kusy roz�t�pnut�ho d�eva, jejich� shodnost byla pozn�vac�m znamen�m; pozd�ji i jin� pozn�vac� zn�mky, pak i pouk�zky a losy.</p><p>THAUMATURGOS (�ec.) divotv�rce.</p><p>THEOKRITOS ZE SYRAKUS (3. stol. p�. n. l.) �eck� b�sn�k, p��c� hlavn� selanky z venkovsk�ho a m�stsk�ho �ivota; �ivot lid� je v nich velice idealizov�n.</p><p>THERMY (z �ec.) l�zn�; ve star�m ��m� m�ly i soukrom� i ve�ejn� l�zn� n�kolik odd�len� s r�zn�mi funkcemi: �atnu (apodyterion), studen� koupele (frigidarium), tepl� koupele (tepidarium), potn� l�zn� (laconicum nebo sudatorium) a kone�n� m�stnost, v n� l�zen�t� otroci vykoupan�ho ��mana mas�rovali a nat�rali vonn�mi mastmi a oleji (oleothekion nebo unctorium, unctuarium). Nejvelkolep�j�� thermy postavil v ��m� Nero; st�ly ji�n� od Augustova mauzolea.</p><p>THERSITES postava z Hom�rovy Iliady; byl to �ek nesm�rn� o�kliv� a prosto�ek�.</p><p>THES�LIE krajina v severn�m �ecku.</p><p>THESEUS b�jn� starov�k� sil�k, p�emo�itel Minotaura.</p><p>THEURGOS (�ec.) p�v. m�g, kouzeln�k, sna��c� se sv�mi kouzly a modlitbami ovlivnit bo�stva; zde ve smyslu kn�z, prost�edn�k mezi bohem a lidmi.</p><p>THR�KOV� obyvatel� Thr�cie, krajiny ve v�chodn� ��sti Balk�nsk�ho poloostrova. Tak� gladi�to�i s thr�ckou v�zbroj�: p�ilba s hled�m a h�ebenem, mal� okrouhl� �t�t, holen� na obou nohou a dlouh� zahnut� �avle.</p><p>THRASEA PAETUS ��msk� ob�an, konsul r. 56 n. l.; byl vzd�lan� a �estn�; p��vr�enec stoick� filozofie; r. 66 n. l. zem�el na Neron�v p��kaz sebevra�dou.</p><p>THYRSOS (�ec.) ty� ovinut� r�vov�m nebo b�e�anem, s piniovou �i�kou na konci; byl to odznak boha Bakcha (�ec. Dionysa).</p><p>TIBER (lat. Tiberis) druh� nejv�t�� �eka v It�lii; prot�k� ��mem; u jeho �st� le�� p��stav Ostia.</p><p>TIBERIUS CLAUDIUS NERO druh� ��msk� c�sa� (14�� 37 n. l.).</p><p>TIGELLINUS (Ofonius Tigellinus) praefect praetori�n�, Neron�v r�dce a obl�benec, kter� m�l hlavn� vinu na rozvoji Neronovy krutosti.</p><p>TIGRANES jm�no n�kolika arm�nsk�ch kr�l�.</p><p>TIRIDATES rovn� �ast� jm�no arm�nsk�ch kr�l�.</p><p>TIT�NI souhrnn� n�zev pro dvan�ct boh�, potomk� Nebe a Zem� (Urana a Gaie); tito bohov� vl�dli sv�tu p�ed Diem a jeho rodem. Nejmocn�j��mi Tit�ny byli Kronos a Rheia. Zeus Tit�ny p�emohl, svrhl je do Tartaru (podsv�t�) a s�m se ujal vl�dy nad sv�tem.</p><p>TRASUMENSK� JEZERO (tak� Trasimensk�) asi 200 km severn� od ��ma, nedaleko dne�n� Perugie.</p><p>TRIBUN (lat. tribunus) vysok� ��ednick� titul ve star�m ��m�.</p><p>TRICLINIUM (lat.) p�v. leh�tko pro t�i osoby, pak j�deln� st�l se t�emi m�sty, kone�n� j�delna v�bec. ��man� toti� p�i j�dle le�eli.</p><p>TRIGLYF (z �ec.) ozdoba na d�rsk�ch sloupo�ad�ch.</p><p>TRIUMF nejvy��� vyznamen�n�, jeho� se mohlo dostat ��msk�mu vojev�dci. Slaven� triumfu, triumf�ln�ho vjezdu v�t�zn�ho vojev�dce do ��ma, povoloval p�vodn� sen�t, pozd�ji c�sa�. V triumf�ln�m pr�vodu �li nap�ed vysoc� st�tn� a m�st�t� ��edn�ci, pak hudebn�ci, za nimi jely vozy s ko�ist� a s dary od spojenc�, pak �li kn�� a ob�tn�ci s b�l�mi b�ky, kte�� m�li pozlacen� rohy, d�le vzne�en� zajatci pora�en�ho n�roda (oby�ejn� hned po triumfu popravovan�), op�t hudebn�ci a tane�n�ci, a kone�n� s�m vojev�dce na n�dhern�m voze, ta�en�m �ty�mi b�lou�i. Pr�vod uzav�ralo vojev�dcovo vojsko, ov�n�en� vav��nem a zp�vaj�c� pochvaln� i posm�n� p�sni�ky na vojev�dce. Triumf�ln� pr�vod vch�zel do ozdoben�ho m�sta V�t�znou branou a jeho cesta kon�ila v Jupiterov� chr�mu na Kapitolu.</p><p>TRIUMF�LN� SILNICE (lat. Via Triumphalis) vedla na prav�m b�ehu Tiberu pod Vatik�nem po tzv. Vatik�nsk�m poli (Ager Vaticanus).</p><p>TROILOS A KRESIDA podle star�ch b�j� mileneck� p�r v Tr�ji, rozlou�en� tr�jskou v�lkou.</p><p>TR�JA m�sto v Mal� Asii, zvan� tak� Ilion nebo Pergamon.</p><p>TUNIKA (lat. tunica) spodn� �at ��man�, podobn� ko�ili; mu�sk� tunika sahala po kolena a m�la jen krati�k� ruk�vy, �ensk� byla del�� s dlouh�mi ruk�vy; v pase se podkas�vala.</p><p>TUNIKA BOLESTI pl�tno napu�t�n� ho�lav�mi l�tkami, do n�ho� se zavinula ob� a zap�lila.</p><p>TUNIKA EXOMIS (lat.) dosl. uvoln�n� tunika.</p><p>TYMPANON (�ec.) �t�t stavby v �eck�m slohu.</p><p>UL�T TROCHU V�NA� jde o tzv. �litbu; ��man�, ne� za�ali p�t v�no, ulili v�dycky n�kolik kapek na zem jako ob� n�kter�mu bohu.</p><p>ULIXES latinsk� podoba jm�na Odysseus.</p><p>UNCTUARIUM (lat.) odd�len� v ��msk�ch l�zn�ch; <emphasis>viz</emphasis> THERMY.</p><p>UNIVIRA (lat.) �ena, kter� m�la jen jednoho man�ela, dosud nerozveden�.</p><p>URBI ET ORBI (lat.) m�stu i sv�tu.</p><p>URUS (lat., p�v. germ.) tur, buvol, zubr.</p><p>USTRINUM obec na cest� z ��ma do Antia.</p><p>VAE MISERO MIHI! (lat.) B�da mn� uboh�mu!</p><p>VANDALOV� germ�nsk� kmen s�dl�c� mezi Odrou a Vislou.</p><p>VATIK�NSK� PAHOREK (Vaticanus) jeden z ��msk�ch pahork�, kter� nebyl v dob� Neronov� je�t� zastav�n; <emphasis>viz</emphasis> tak� PALATIN.</p><p>VATINIUS Neron�v obl�benec a ob�van� udava�.</p><p>VEIENTO FABRICIUS udava� za Neronovy vl�dy.</p><p>VELABRUM prostranstv� severn� od Dobyt��ho trhu; potravn� tr�i�t�.</p><p>VELARIUM (lat.) plachta nad otvorem ve st�e�e atria; <emphasis>viz</emphasis> ATRIUM.</p><p>VELARIUS (lat.) otrok, jeho� �kolem bylo rozhrnovat p�ed sv�m p�nem velum, tj. z�v�s, kter� m�valy ��msk� domy m�sto dve��.</p><p>VELIK� BR�NA (lat. Porta Magna) hlavn� br�na , j� se vch�zelo do c�sa�sk�ho pal�ce na Palatinu.</p><p>VELK� �ECKO �eky kolonizovan� kraje v ji�n� It�lii.</p><p>VELUM (lat.) z�v�s, kter� m�ly ��msk� domy m�sto dve��.</p><p>V�NCE NA HLAVU� ��man� si podle star�ho zvyku ke ka�d�mu slavnostn�mu j�dlu v�n�ili hlavy.</p><p>VENI, VIDI, FUGI (lat.) p�i�el jsem, uvid�l jsem, utekl jsem.</p><p>VENI, VIDI, VICI (lat.) p�i�el jsem, uvid�l jsem, zv�t�zil jsem; <emphasis>viz</emphasis> tak� JULIUS CAESAR.</p><p>VENUS GENITRIX (lat.) Venu�e Matka, Roditelka; <emphasis>viz</emphasis> tak� AFRODITA.</p><p>VENU�IN MAN�EL podle n�kter�ch b�j� je j�m chrom� H�faistos (v ��msk� mytologii Vulcanus), nejnevzhledn�j�� z boh�; je bohem ohn� a bo�sk�m kov��em (um�leck�m), proto je ochr�ncem v�ech um�lc�.</p><p>VERBENA (lat.) aromatick� rostlina, spor��.</p><p>VERGILIUS (Publius Vergilius Maro, 70�� 19 p�. n. l.) jeden z nejv�t��ch ��msk�ch epick�ch b�sn�k�; jeho nejzn�m�j�� d�lo je Aeneis, kde l��� osudy praotce ��man� Aenea; napsal tak� cykly Georgika a Bukolika.</p><p>VERRES, GAIUS CORNELIUS (1. stol, p�. n. l.) vysok� st�tn� ��edn�k na Sic�lii, kter� si vyd�ra�stv�m nashrom�dil obrovsk� jm�n�; byl pak, hlavn� z�sluhou skv�l�ch soudn�ch �e�� Ciceronov�ch, odsouzen do vyhnanstv�.</p><p>VESPASIANUS, TITUS FLAVIUS pozd�j�� ��msk� c�sa�, kter� vl�dl od r. 69 do r. 79 n. l.</p><p>VESTA (�ec. Hestia) bohyn� rodinn�ho krbu a rodinn� svornosti a p�enesen� tedy i v�t��ch rodin, tj. m�sta a st�tu. Vestin chr�m p�ipom�nal sv�m kruhovit�m tvarem krb; posv�tn� ohe� v n�m hl�daly kn�ky vest�lky (Vestiny panny), kter� se nesm�ly vd�vat a musely ��t ctnostn�m �ivotem.</p><p>VEST�LKY <emphasis>viz</emphasis> VESTA.</p><p>VESTIPLICA (lat, mno�. ��s. vestiplicae) otrokyn� �kolen� jako odbornice v obl�k�n� t�gy, svrchn�ho od�vu ��man�; byl to vlastn� dlouh� pruh l�tky, kter� se slo�it� ov�jel kolem t�la a skl�dal do ladn�ch, umn�ch z�hyb�. U mu�� byla t�ga tak� odznakem dosp�losti.</p><p>VESUV (lat. VESUVIUS) sopka u Neapole, kter� sv�m v�buchem r. 79 n. l. zni�ila �adu okoln�ch m�st, mezi nimi i slavn� Pompeje.</p><p>VIA (lat.) silnice.</p><p>VIA APPIA Appiova silnice; tuto d�le�itou vojenskou i obchodn� tepnu, kter� vedla z ��ma na jihov�chod do Capuy a pozd�ji a� na v�chodn� pob�e�� Kal�brie, do p��stavu Brundisia, zalo�il r. 312 p�. n. l. censor Appius Claudius Caecus.</p><p>VIA ASINARIA Osl� silnice; vyb�hala z ��ma na jihov�chod.</p><p>VIA LATA �irok� silnice; vedla po v�chodn�m okraji Martova pole a �stila do Via Flaminia (silnice Flamin�, Kn�sk� silnice).</p><p>VIA LITORALIS Pob�e�n� silnice.</p><p>VIA NOMENTANA Noment�nsk� silnice; vedla do Nomenta, m�sta v�chodn� od ��ma.</p><p>VIA OSTIENSIS Ostijsk� silnice, vedouc� pod�l Tiberu do Ostie, kter� le�ela u �st� t�to �eky. Ostie byla ��msk�m p��stavem.</p><p>VIA PORTUENSIS P��stavn� silnice; za��nala u P��stavn� br�ny (Porta Portuensis) na prav�m b�ehu Tiberu na jihoz�padn�m okraji ��ma a vedla pod�l �eky na mo�sk� pob�e��.</p><p>VIA SALARIA Soln� silnice, nazvan� podle toho, �e se po n� dopravovala s�l z Ostie p�es ��m na sever.</p><p>VIA TECTA Kryt� silnice, ale sp�e to byla ulice zabudovan� do sloupo�ad�, kolon�dy; proto se j� tak� ��kalo Maximova kolon�da (Porticus Maximae); vedla od Aeliova mostu p�es Martovo pole ke Kapitolu.</p><p>VICUS (lat.) ulice na rovin�; ulice ve svahu se jmenovala clivus.</p><p>VICUS TUSCUS ulice Tusk�; Tuskov� nebo tak� Etruskov� byli p�vodn� obyvatel� krajiny le��c� severn� od ��ma.</p><p>VICUS APOLLINIS Apoll�nova ulice.</p><p>VICUS IUDAEORUM �idovsk� ulice.</p><p>VICUS PATRICIUS Patricijsk� ulice.</p><p>VICUS SCELERATUS dosl. ulice Zlo�inem poskvrn�n� tady toti� p�ejela Servia Tullia vozem p�es mrtvolu sv�ho otce, legend�rn�ho p�edposledn�ho ��msk�ho kr�le Servia Tullia.</p><p>VIDEANT CONSULES (lat.) prvn� slova formule, j� d�val staro��msk� sen�t v dob� nebezpe�� neomezenou, dikt�torskou moc consul�m. Cel� formule zn�: Consulov� nech� hled�, aby obec nedo�la �kody. (Videant consules, ne quid detrimenti res publica capitat.)</p><p>VIGILOV� (z lat.) (vigilo = bd�m) ��msk� m�stsk� str�.</p><p>VILLA (lat.) staven� stoj�c� mimo m�stsk� hradby, mimo hlavn� d�m, atp.</p><p>VIMINALIS jeden z ��msk�ch pahork�; <emphasis>viz</emphasis> PALANTIN.</p><p>VINDEX, GAIUS IULIUS propraetor v Galii Lugdunsk� (okol� dne�n�ho Lyonu ve Francii), inici�tor �sp�n� vzpoury proti Neronovi.</p><p>VIRGINIUS, LUCIUS ��msk� vojev�dce v 5. stol. p�. n. l.</p><p>VIRGO MAGNA (lat.) velk� panna; tak se ��kalo hlavn� kn�ce bohyn� Vesty; velk� vest�lka, jak se j� tak� ��kalo, m�la pr�vo d�t milost kter�mukoli odsouzenci na smrt, a� byl rozsudek soudu jak�koli.</p><p>VITELLIUS AULUS (19�� 69 n. l.) vysok� ��edn�k za Nerona; pozd�ji provol�n c�sa�em, ale brzy zavra�d�n.</p><p>VIV�RIUM (lat.) obora, kde se chovala zv��.</p><p>VOLATERRAE m�sto v Etrurii, jihoz�padn� od Florencie (nyn� Volterra).</p><p>VOLOGESES �ast� jm�no parthsk�ch kr�l�.</p><p>VOMITORIUM (lat.) p�vodn� otvor, j�m� n�co prot�kalo (vomo = chrl�m), zde vstupn� chodby do cirku.</p><p>VOTUM (lat.) ob�tn� dar.</p><p>VOUSY U ��MAN� m�da byla v r�zn�ch dob�ch r�zn�: p�vodn� se ��man� neholili ani nest��hali; teprve ve 3. stol. p�. n. l. se stalo zvykem, zvl�t� u mu�� ve�ejn� �inn�ch, holit si celou tv��. Pozd�ji se op�t vracel zvyk nosit plnovous; nejd��ve byl jen vn�j��m odznakem filozof� a v�dc�, pozd�ji se roz���il docela; lid a otroci se zde chovali oby�ejn� opa�n�, tak�e nar�ka na oholen� vous� zde znamen� p�ibl�en� se lidu.</p><p>VULCANUS ��msk� b�h zhoubn�ho ohn�.</p><p>XENOFANES (n�kdy mezi 580�� 480 p�. n. l.) zakladatel tzv. eleatsk� filozofick� �koly, k n� pat�il tak� Parmenides a Zen�n. Eleat� (podle m�sta Eleie v ji�n� It�lii) po�adovali st��zlivou �innost, ��zenou rozumem a u�itkem. Boha si Xenofanes p�edstavoval jako nejdokonalej�� geometrick� t�leso, toti� kouli (�ec. sfaira), kter� nem� po��tek ani konec.</p><p>Z�TIB�� (lat. Trans Tiberim) chud� ��msk� �tvr�, le��c� na prav�m b�ehu Tiberu na �pat� Janikulu.</p><p>ZBAVIT PR�VA NA OHE� A VODU (lat. aqua et igni interdicere) pr�vnick� formule v rozsudku, j�m� bylo odsouzenci zak�z�no u��vat nejnutn�j��ch �ivotn�ch prost�edk� na �zem� ��ma, co� prakticky znamenalo vyhnanstv�.</p><p>ZEM� (�ec. Gaia, G�; lat. Tellus) dobr� matka boh�, lid� a v�eho �ivota, nebo� v�echny �iv�.</p><p>ZEN�N Z ELEJE (asi 490�� 430 p�. n. l.) �eck� filozof, p��slu�n�k elejsk� �koly; <emphasis>viz</emphasis> tak� XENOFANES.</p><p>ZEN�N Z KITIA (333�� 262 p�. n. l.) zakladatel stoick� �koly; <emphasis>viz</emphasis> tak� STOIK.</p><p>ZETHOS podle pov�sti th�bsk� kr�l, jeho� man�elka A�d�n zabila necht�c sv�ho syna Ityla. Prom�nila se pak ve slav�ka (�ec. a�d�n) a ka�d� jaro lk� pro sv�ho syn��ka.</p><p>ZEUS (�ec; 2. p�d Dia; lat. Jupiter nebo Jovi�, 2. p�d Jova n. Jovi�e) nejvy��� antick� b�h, otec boh�, p�n sv�ta, vl�dce hrom� a blesk�, ochr�nce v�eho ��du. S�dl��� s v�t�inou ostatn�ch boh��� na Olympu, horsk�m masivu v severn�m �ecku.</p><p>ZNAK RYBY <emphasis>viz</emphasis> RYBA.</p><p>ZRNO DEM�T�INO vlastn� jej� dcera Persefon�, man�elka boha podsv�t� H�da; Persefon� se toti� v�dy na jednu t�etinu roku odeb�rala ke sv�mu choti do podsv�t�, a to na podzim, kdy� roln�k zas�val zrno, a na ja�e, kdy� za��nalo kl��it, vracela se zase ke sv� matce na zem.</p></section></body><binary id="cover" content-type="image/jpeg">/9j/2wBDAAUDBAQEAwUEBAQFBQUGBwwIBwcHBw8LCwkMEQ8SEhEPERETFhwXExQaFRERGCEYGh0dHx8fExciJCIeJBweHx7/2wBDAQUFBQcGBw4ICA4eFBEUHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh7/wAARCADwAJoDASIAAhEBAxEB/8QAHQAAAAYDAQAAAAAAAAAAAAAAAgMEBQYIAAEHCf/EAFEQAAECBAMEBgUHCAcECwAAAAECAwAEBREGEiEHEzFBCCIyUWFxFCNCgZEJFVJygqGxJDNDU2KSwdEWF1SiwtLwk5Sz8RgmREVjZHODpOHi/8QAGwEAAwADAQEAAAAAAAAAAAAAAAECAwUGBAf/xAAxEQACAQMDAQUFCQEAAAAAAAAAAQIDBBEFITESBhNBUWEiM3GRoRQyQlKBscHh8FP/2gAMAwEAAhEDEQA/AOBbWMbCqbRqtUaNMv8Azfvd1IewvcMpS2z2Ryy3iPv1qozbcv6etmbVLpCWlPNBSkgd5OpiO/n5q8O+GqBXMTV5ig0CmTNRqMx+al2EFSlaXJPIAcybAcyIseBPM1PfOcP9e1BUxNZUaf6+jFoNn/Qvr87Kpm8Z4olqS6oAiTkmvSFi41CnCQkEeAUPGJ+roXYCLOuKMTbzTrZmMvw3f8YWQKOl55MAM88nSLXY+6F1Yl5YzmDMWMVN0cJWoS4l1EeDiCQT5pHnFYsXYYr2EcQv0TEtLmKbUWO2y8m1xyUk8FJNtFC4PIwslZELE68o2tAnXXla8ucH0ebo0tvPnWRm5rNbd7id3GXvv1FX+60PlEThWp1aVprFGqgVNzTbIUanntvFZR1d2LkE38YaYEe35A/Tf/nN5d0Oa61NTFJkqaZg+gybq3Gmv1a3Mubu6xy6qtHS8Q7LJSkuIZl5FyeaQHzMTDlWDLLeSdelGwlWQ5yssk5RqngeF4SP7Png8/LnDqX3mXMiG/6TArmPVtuXaG76yQh5HW4QdcXwTg5Q46LnN+b9mEy3D7Xb9mOk4wpdBwjNystVsKrfVMyrUygIqpuErQlRv6vkSU+OU8Ii9Wq2EX6a41IYXm5acOqH11TeJB7ynIL/ABgyMj7X5swFntkwBggAlXCLCbKOinj/ABYyibroGFKcvUGbbzzSh3hm4KfJZSfCFkeTgfpT366AmZf/AFxi9lI6F+zxqXHzriDEk3MfTZdZZT+7u1fjBGIOhngt+WtQcWV6nPD+0pZmU/ugNn+9BkMlFczn0zBqXNRHXdsnR+xrs2Zdqc2hqpUNJsahK6hPdvEdpHdfUX0vHJA11tPODI8kpohyOpClXSAbW74JcqFUC1BL5sCbcYOwygEb0i4ykQ1PJc3y7PG2Y98YgQpwthmtYnxTJYaoEkqcqc46GmmRoQeJKu5ISFKJ4AJJj0m2IbK6DsuwwmQp7YmKnMJCqhUFoAcfXbgPotg9lHLU3JJJ4B8n3gdreV3HswN4WXPm6RNuBypW6fgpsfvRcLimMmSGcD6Wm2x3ZfRJOkUBTRxJVEqWhbgzCUYFwXSnmoq0SDpcKJ7NjUyidIXa3TK4Kp/Tafmzmu5Kz2VbCu9JbsAn7Fj5Qu6bFWcqvSHrjSnM7VOZlpJnwAZStQ/fcXHG5pvJu/FAgLSPUzYptDp203Z/J4nkGjLuqUWZyVKsxl30gFSb+0NQQeYI4cIQbd9k9D2q4aVIz6Ey9SYSVU+fQgFyXX3ftIPNJ0Oh0IBFb/k58QFnFGI8Jk+qmpJM+3fktpYQv4h1H7kXYgI4PJ96WRgrEVXw/inCEnUKhJvmXcROvvo3K0kg5Cy4gKB4gm4IsRxjopwlQfmzD87SqPQZObnZX0h1czUZlstOgsZSj1tggb++e6wAhWbIoFAsL0j9keKq5tCGKsEYQwxXF1OUbaqPzulB3bjN0pWnMpOqkFKTa+jSY5WvYHtkcWFnZps8Crk3zptr4by33RJWSL0yhylQqBl1vYTflxMPSbobq1QRkXZ5TebfPDqLeZt33ykXKrwmpNNmWm5epSrmFJZ6ZS3IoDs7PF1K1pUcmjx3dkpSm6uJBAuRaJkrYFtkUopOznZykcyMv+e8cTqGIX6dVZimzmC8Jofln1MPJRJKVlWkkEaOa2sYYiZTWGWU05JXTcIzKpEzDXo6pioncbst+rSne+2t6+cdW3WPGIdjZMjSJ+sYabwrh8TrLgYVNyhn87Sk6qsl14+Vykj7jHc6b0fNplQp8lPS2G9ly5Z9lDrarOntdbXjr7Jtcd1+MP8ARujljycm2JLEWGtl8tR33UJnnqey8ibSyFhS90sp6qyAQD4wgF3Qs2ESUjSZDaTiqUD9QmMr9IlXk6SzfJ8j6atCn6Ise0dLH7TsVSeBsBVjFc8lxbFOY3m7QbKcWSEoQDyKlKSm/jEhl2kMtpQ2lKEpFkpSLADwAiu/ygFXXJ7IKfTGphbSqhVUbwJ9tttpxyx+2luKFyVWxdtv2pV2uPVR7HFcpyVLJblaZNqlmWh3ZUnXzNz4xajog7bpnHks7hPFkwh3EEs1vpaasEqnWRocwAA3idLkcQb8jFDQb6nnE+2I4h/oltdwrX9/uGpefQ2+vuZd9W5/dUYktnpzOSstOyj0nNy7UxLPoLbrTqApC0kWIIOhBHKPP/pV7HZfZxi9qpUVJTh+qKKpVskfkrg7TN+Kh7Sb8rjXJc+hEc26SmE04y2O16mJl97NyzBnpI26weZ6wA8VDMnyUYbIR52UFpTKsmfqgG3jDO8fXL63tGJXIMZVZgNLGI280rfL6ie0eRiGZYnoX0N5BmR6PGHS0NZlczMKURqvNMOZSfshI90di7vOOZdFktno+YMLfKnBKvrBSgfvBjpp0EZDCzy86S6i9t6xqDxFYdHwsP4Rzp6946d0pJf0PpDY1bHE1FDtvrtpX/ijmD5614aMiO59BmaXLdIOisD/ALVLzrS/Lc7z8UR6Lx5r9C0uf9JLC5B7QnCf90ej0nHAQiWZaNxkaMBJWjp7YzrFAwZQ6FSalMU5NZmHhNuy61IWtltKbt5gbhKitN7cbWvYkGia0lpSigmwJynvi4vyjDgK8GsEdludc+9gRUJISoAp0y8LxcS4lnfk+8XT0tjGpYMmp19VLmpJycl2FruluYbU2DlHK6Fm/fkHdF3xwjzk6GU4GukbhxB/Tommv/juH/DHo3GNks0YqZ8o2twUbBjabltT84SPHI2B+Ji2kVU+USYdVhrCcwjgicfb0/aQk/4IARSOzwfheyopRvnfZTdKvEGEZ3heP3wqk3A27nRMrQEZlZk6L4cfhf8A11oGWz1pw9PfOWHqbUec3KNP/vIB/jC8pCklJ5iIxslVn2UYQWeJocl/wERKdBreGYzzCmpUyFUm5IdmWfcZH2FFP8IjS2ZvOr85x/WL/lEqnnfS61OTm+3vpD7z3187ijm+BEc9nCr0t7U/nFc/H68Y4mfk9BOhHXG6nsQYpKbb2iz78qrW5Ulat8lXwdt9mO6nhHnn0OdpYwPtS+aKk+hqjV4ol3lq0DbwvullXJPWUk3061zwj0MvGQwsqBt42K0zGvSEqExVdoOGsMrqctLOysq6c84/ZAavuyW0m6m7Cy1Hwgiu9Cg/NbiqFjwKm7XQ3OU+za/ArSolHnZXlEp6euzx+v4Up2OKZLBczQipufKEjMZRZScx5kNrF/ALWeUIOhNten6sv+rfFU+7Nzcs2pykTK3My3G09plZ4kpGoJ5XHsiEMgPRT2b17BnSiTQ8SyipaoUemTE5cHM260sJaS4hfBQO8PDhwNlBQF64RPSEi5VGqmqTYM40ythEwWxvEtqKVKQFcQklCCRwJSO4Rqs1KSo9JmqrUpluVkZNlT0w84bJbQkXKifAQxcgWqpJuVuYoyHLzstLtTLqLdltxbiEH3lpz90w4RXfoqY0/rE2l7VMXp36JaZmKcxJMuE+rlm0Ppb0PZKtVKA0zKMWIgApf8oq7/1jwi1fhIzSrebjf8oqUyddTFp/lE3Ccf4aa5JpTpt5uD+UVVaOhiolHUei08ZXpCYNfT2DPlsfbaWn+Mektaq8nSG5V6fc3TMxNtSgcPBLjqsjYP1llKR4qEeZXR/f9H21YFOvXrUp/ecCf4xfDpZOPS+wTEc3KzLktMyi5SZl3kdpt1uaaWlQ8iLxLFI6rzivnT7pTs9sPYqDI1plYl33FdyFJW0fvcTHUtj2OpDaLgOQxNI5UreTknGAq5lplIG8aPlcWPMEHnC7adheWxpgGtYVmjkRUpRbKV/q18UK9ygk+6GI8m1OutvE37XlBjSC5lPMJUbeQ/5Q94mw5VqBXpukVWTMnPyjpafZULFKh+I7jzFjziQ7E8GzWO9p1Fw/KsKW0t8OTzif0Uqkjeq+Gg8VCHktnpVs5kV0zZ9h2nu6LlaVLMqHcUtJH8IQbYMSpwhsvxFiJS8jknIrVL/tPq6jSfe4pA98S3S0U96cW05icmGtn1HmQ8mSdD9VKeG9HYZv+yDmV4qRzBAhEIr1JgpWlpBzpbQE+HAa/d+MR2YYO/c6j3aPsr7/AKsPNEVvSk8z8IZ5gjfudRfaPs+P1YlGT2vAj4dKX8wJBGukWz6NfShYpFNYwrtEemlyUuhLcnVcpdW2kC2R0DrKSANFAFXIg8YqcpsB2CxcHS8ZpRFg9cqBXqBimlGdoVUkKvJLFi5LOpdQQRwNvwMQKmbBdmtNxnKYtpFDepE9Jv79lEnNuNMhZNz1AbAHgUiyculrR5qScxMycyJiUfcaWOCkKKD8U2P3wuncS4knGgw/WalMtn9GucdKfhmiCXE9c7RQ3pnbTcX1PGNWwBM3pNIp0ygeisulYnR1VtuuK0vpqEWsk8SogEW16PE+3UNhOB32iSEUOVZUT9JtpKFfekxWr5Q7CxYrmHcaS6VflTa6bMm3Vzt3ca95C3R5IECEh2+TjSUyeOfF2R/B6LeGKZ/Jy1NDVTxhR3TaYfl5WaQO9LanEq/4iIuXyvADKP8Aygtv60KHftCg9TzLzv8AlisGTvi3Hyi2H5gTmF8XMpJYWw7TXjyQsHetj3+s/cioAeNvGKiUiXbIHyNreDQB/wB/SIH+8Ij0H6VKUq6PWM8/9hBHnvEW++0Ug6JmE57Fe3XDhYYcVK0qaTUplwDqthk5k381hI98XD6bVYapfR5rbLj26eqT8tJsD6ai8lak/wCzbcPuiQZSjYrtbr+yrFiqrRyZmQeKUztOW4Q3NoF/PKoXNlAXHiCQb2bL+kHs0x4020xW2aPUlBIMhVFpYcKjyQonK59kk94EeZvA2Cc/7UbSSFBQVcjh4Q+kXJ6n492X7PsePtTmJcPys/MoRlbmW3VtOZTrbO2pJUOYBuILo1H2W7HKC4ZNuh4XknPzz8xMpQp0jgFOOKzLOugueOkeY1PcqSnA3IPzmdXsyq1JvEkpuC6tPLDtQmPRFHW7iyt34RmpWlWt7tZPba6bdXm1GDf7fPgs3ty6U9PXT5uibMnnTMFBDlVeTu0pB0syg63/AGlAW5JVe4qnSZarV1SnGWn3VKJKiodQ9/WUfeYkFNODKbN7tn8rfJsZh5vMgeXL32iaPtoYylgixF8qPZ+Ebey0enX95NfpudTpXZSlc+8rp45UHn6/0yN0LDC2ZVyYmHbONtLJCPDhqePuiCTbn5W9+Up/OK5r7/rR1s3EnM/+mr8I5JNun0t78ob7auau/wA48+tWlC1qxhHjGTB2n0u3sKlOnRjhY/kap2xeKQ2QkWMF5lkkZbAKEGPuldzfQIBgoFSiVX0jWnJm8yykDNYFZgQByhOfSCQFZiTwgRFgDbSAD0q6Grwe6OOGDe+T0pB90y6IW9KjCKcY7D8QSbTQXOyDPzlKaa52brIHipAWj7URjoIzXpOwFgfqapNoHhdYX/ijvCkJWhSFC6VAg+UYzGeVuynaBUtnG0Cm4rpTW+LC8j7BXlEywqwcbJ1tccDY2UEmxtaPSLZftEwttHoCavhmopfFhv5ZXVfllfQcRxSfHVJ9kqGsecO3LBrmA9qFdw2E2lpabUqSPfLr6zfwSQk+KTEapNZrOH5lFRo9Um6fOIvkmJV1TTyL8bLSQRFYyUz1axXhyj4qoM1Qq9IM1CmzSMrzLqdDzBB4gg2II1BAIjhT3Q92arni41V8SsS3HcNvsn2r2zFsm33+MVnp/SL2y06VDbeOZt4f+Ykpd4/vKRm++HBvbvt0xAxuJbFs8m/9nkZdm/2gi/3wRhlFU6VSpPogsv0LrYeouzPYrhF9csim4cpjYzTM3Mu+sfUB7S1dZxRsbJF9dEjlFHuk5tmmNrOKmmaY2uVoVOK0SLLnVU8VWzOLHecosOQ8SYaqxQa/W59FT2gYonphxZyATswXVk9wKrj4Rj85QcP1Fqn0iilydcIQHp3KWj4jN/MR746bUj7zY3lPQKsI95dTVOO3O7342X84IlR8KVyel0Lbk0tsKNi9MKy293GJPScE0CWn0Sk5UxUHVJzKbl06JNu/jCqexLWaZVhK1xhkS0xoCyiyRfjDSCMJ48l3kDNIzSQ6Cg3VkPcTHtp0KVHdrOHiXp6+pu7ez02ykpdPViaUur8OfHp4w/ix2kp+dnZeaRhluQkpaVVkQHOsXFc7JP4w51OTcqeG0y0yVNuOIuoFJTqOIFuR/jEYqOD5typzC5CeRLt5iFIC1DKeY0gzC/ztTsVKos/NOTAW2CgKzLCR32jYUalVR7uvBqPHp8vA3FvXuKc1QvKUumeYZyujfOOlY28ufjwLMUyfz7WZSgy6SHpclTzh4IbPD/lEpbEvuUNNoOdKNwD4d8MVZk8RJxM2iRkUjflJm3FI1GU9bMeIAR3fjEexLjCZTV5g0sIalkqyjMjMb9+sU7unbValScZe08cbbeTzvyXLUrfTq1WrcJ5bxxyktsfBcvzOhTzkq3S32isAhvq+Jjk7zg3y/Vo7R/1xhxp1QmZxwqddKlhN+svIPuiOPLG+X1Vdo8//AKjndUvPtck6Sax5nGdoNYp6pWjOlDaKxuN811pk3sBbnwt3QQ4CBZMKJrrTRKbjne2t+6C8thltck8Brc90eVmgApRYdfhG95l/NQ/0DCNdrMxIoZlNwzPTKJViZmjumS6rPlTmVx/NODS+qbcdIkLWC6XRj6TiusSzKWZ1+RmqeXlIcbyoBamE5UqLjC1aHKkkApUAoGIchNltvk8pvebGqrJq7cvXHL+SmWSP4xZOKq/J/rQzKY5kJBqdTSEzzD8gubQEuLbUHAM1tM2VCb26t+HOLVcoHFrkiScfvFR/lBMEOzsvQcbU+XdeeaX82ziUa3Scy2lW8FZx9sRVuRwRVZgXnHGZcdxOc292n3x6c44w/KYowzPUSdRduZQUhVtUK5KHiDr7opPiChTdErk5Sp9QZm5N0oeKgQBzSRfjdJB94jd6PZW1zN96914HXdldKstRUvtEm5R8OFj9/wBjndLkcIMVaXp8o8usTT6ym7ibISod3KH556p/0ulaQ56O1TktFQQ0LOBI8eEMGOZZNNqdPrbKbELKTk06yesSfMaQ+yZzY2kJhGocp6VA8e05m/CPfB9FWVLjpmuNjprZ9zVlZpKMo1I/d9nMXvvy345yyH4rpaEszeIZZ6y2amtojNyHWGnnDlj5CqvhyRrsplUtlIWtSToAr+S4MpNKlalhupzMwV55t13dm/UbUDe/vOhjeD0zKcLzFLm5FRbUFGXcV2SD3+AULiPPSoue3/WPUaujayn10enEa0c7b+0nlP0B1541/Z87V3VH0ltlK3Db2wrKqGqoszNV2dUhzIXJmWUUI8UKUAPvh7o+GW5SmpYnZqZmWN5vFyxOVrNwvaJEG2G2gm4ZSOCQOHhHuhYVa66rlYXTj+zbU9Jr3sXK6XQ3TUX45ec58vAY2adVqnLsz7TjlJmg0EzKUDPv9NF68D3wto1JEgXZp19x2or4vrPLuvwA8ILxbiQUJtBynfFGVDfP6xHdHOqnX6lWHFqfm3EpUmymmklIPnbjeMdzdUbOft5lLnn/AGTDfalZaXUcKmZzXr4458k5eizv6kyx3ihhLDsnIKL7rrfrHWz1UJ59nRRt8I5qyd8SSSPOCi44AoXNoOlpZb0qo3trHPXV1O4l1SOD1PVK+o1e8qv4LyJHQEkqFrEZe+G+YYTv3PVq7R5+MOeHb5RlQLBPEqENEytHpDl3yOufaT3x42jXLYOoVMlKy1UfSawxIvysouZZbdskTOQXUhKiQAu2oB1VYgXVZJm+HZzDkoXpDDVFFWmBMyFVkJmYaSXZN1pN3WXlKAzN5tLC6VcdOEczkpV6dnGpNlOZxRtaOt4Yo8pQJNTTCs7iwN84Rx8PKNnYafO8ksrY3+h6JPVa2HtTXL/heosDGIZ5maZfqLVLpk1PKqHoUkslxtxRQvqvKKlDrtoOh0INstzBVDotMkiQJbM6dd6RmWfeYXtImG0kqSV881r2gbDb7q8yV5vDujrLbTLa2fUo7n02w0GzscSpxy/zPd/74HbuinP7vHdVkioATNPQRr7SFDT+8Ys7FK9i9VTR9qNGcCrB6dVLL8Q5dCf7xEXUjm9eo9NypeaR8+7bUO61BVPzRX02NK4RxjpD7OFYglTiWjMOLqss3leZQLmYb8uak8RzIuNdBHZ1wEi4PjGqoV5UJqpHlHNWF9Wsa8a9J7r6+h5z4ppvpmG56VSxnnc7YZvbqnNre/hf4QgwzS6vSZd8TVUSnesBpIaJu3ZYIsq3KLX7e9hK8WNu1TBNRTRK2BmcbI/J5rzsLoWe8aHmNbxTraNgfajhtZbxdSKwwy3+leBcZPiHG7t/feN7U1e3qVe+cX1fJfodlX7SafXuFd91LvEsc4j9N2SelyUhTlFiRbZQVnMte8zKWfEwsmpgOEMhJAHdpHGqLUn6PVW5wAOpQbkZ/u847LgSUxFjRsLo2C8QzIWbJfblT6Nm7lPKISn3mNhZ6tadCUvZ9De6X2o06pTaklT6fDwx8kgbyHJ15LjSeuohIa5rP8YM2iS6sFVJ+VrQQxPMBBDefOXOqFcBwFjx4RZzYxsaaws5L17EzctNVtAzNNNLU6zKnwKgMy/GwA5d54J8oXR/R8fUGtpsDUKWptwDvYc4+8OpH2RHiutbxJdwtl4mq1HtnGNTos1mKXL8ystVqE5UJtUxNKJcJ1zwQD+zdR4wF03UI272BaOcZwEpzk8yeTN2sOKzK6ubref84OZazKTdXPWC1N3WrMrTN1vP+cCbIQpOpOusHJPBLKMMpASn2eNobX0L37nrkdo+yO+HChuBy2Qq0TDPMKX6Q56v2z7A7/OIYDjhOtSNGnnXJ1l2zjdrt209x8omoxjhh2X0emQq3Nn38o5KdfGBJWlKNEdYghSr8Y2ltqNa1pqnB7G/0/tFeafS7qljHqjo1Ux+GkE0XrqUfWOO/wCW/vuf5wzNY+q7Vw+ZebQe5rJ+FoiOULGfhGr5+qAIU9TuZ1OvqJrdo9Rq1e9VRr0XHyJxK7QKrLOJeZRLb1BCkm2oN7iPRbYdjFrHey+h4kbW2XpmWSJpKNA2+nquItxACkm19bER5YZdNLFQ8Ysr0FNpww5jZzAlUf3dMrziTKKUqyW5wDKP9okJR4qS2I8txcVq2O8n1GvvNQub7DuJZaL5xqM8I3HmNeajLHvjcZAAi+baf6Z6X6BK78ixc3QzfGFhjcZAJGuUUv8AlGJpC8Q4Wk0fnGKbNPK+qtxtI+9Bi6F481ulvjhvHG16rzUm6lynU8op0mse0lkrzq8i4pwjwIhopHHVKWqxy2gSAQb57QFeie3eMbBUjheLZQIFSwUjQ3+MKaepwPKQFAG3Hu8oSlSSFG+t9YXyuVSTca20Pf5xIyR0FIUkqy6mGuamCJl0ZeCz+MO1BU2lpFhqBrqYZppafSXfrn2j3xDjuDGoIyhN+qo8YD1jmy3yiDXilDykm6iIE8pRyBASEHtRlWwhIqxIvGZiAQNO6DFobFzreC375U95gGY0kgKUSjjyhXTlhM2XMy0KTYpUnkYQlKwkk24wagpINiQbQhpHoJ0UdurOPqQxhbEsylrFsk3YLUbCptJ/SI/8QDtp+2nS4RYS8eQsjPTUlOy05IzLkrMy6w4y8yrIttYNwoKGoII0MWt2S9Lh+QQxTtpEi9OpAy/Osnk3vm41cBXmi31SYjpwS4lzoyIPhXa1s2xO22aLjWjPuOdll2ZDLx/9tyyvuiYemym63npUvk+lvBb43gIFEZEMxbtPwBhVtSq9jGiySk8WjNpW6fJtF1n3CK0ba+lypcu5SNmjCmrgodqs431tebDfL6y/3OcAE96YW25vBOH5jCOG50f0nnWil9bS9acyoaKURwdWL5BxA6+nVvQVSytsqUSSTckwdVKhN1OefnZ+YemZ2YUpbzjqypTilG5KlHU3hFm9RFIuLwCcSkq0FoCjqrtnsICeF814G3lIuRrFACLiQmxR74Wy+Xdq62ltYQNBSiUcrw4ygDZKbXFoXIyS0O6WScx0tbrQ1zEyN+5p7R9rxh1oygtIGliIY5pbQmXRu/bPLxiWtyUN80CHdLKVzhIskugHMBCl9wKWCNCYKSha3SSQUJ4xYwK3Ck2NiI02CtV13vygSg0XgACb8IEq+ayupl4QhhS130AIgKQQb5hG3AAq4JN+AjRvxsLQxBq8ibJskj6QjFEED8YKyEp7Qv3RgSoAiyjfgIAFxUhTYBVlIGggDjjjJbVumxbsqUFa+PGE6VkIBNyRpB6lKIQmxI43gb6hhD+Yq3gJJ8TeNKWSi1iD3waQSk6A24wS45mHa4cABCYje8BZyXgpIFrXgIGkYBC4JBAWNrxhNtI1zgywPKADG1OWBTa0LZRwBtzMLaeMI27pF9IUyim+sXAB8Ya2KZJqCAVXBIFoa33E79zj2j3d8PVGSmxUk2GXhDI+4d+5oe0eXjENiQ2PZC4op110vAN51iDojwjbmQZknU8rQBOoI4RkGDeWpaUpOoA5wSpR0Hs8oxzMAATeAAnQcoTA2Y1AY3CEHNqseECW45yVaCAT3wYlLiuCbw0UDuUgqGYjxTaBlasgCUqPMwAJUUKzZiR+1GxnKdNRbWGIAsoKboJEFHqiwgRQSDYWgOYnQ8oME5AjzjDpzjI3x0hAaPHjAx33gIF1ZbRvKc1oBgkozceMKJcIT29YS2N+cKGiABrDwNkso6wEEpN9IaXd4XVmw7R5CHGjrShCsmqrQ1uLcK1HTiYgSeBsKDmJRBYSTfMbQpDSgStRy+EJVDOs9a0WMAs66QIJCjqbRikjlATa9rxIGow8IyMMBJndBiz6rSC7XgwjqRQAgUhFhoYGk5U8YKSjmDeNlVuIgyUBUpWe9oCtVzrG1qvwgJ1iSTOMbSLcI0IGm4FhAUB0vpGxe8aOnCNoIBuYYgYSSbHhA2mSoWvrGkrAOvZgxpS734fygyVgkdKAJS0AgAJ7zDe6hner0HaPtw4UxN1Jc3iSMvCwhudWN6v1CO0eQjGyBtezKUVOq17hCUgkm2kKE2CiScxglZJPW0EZJFgUglQCjpBjgbuMhgoi50N4xQ10hCyZGjpGxGQyTd7iMzRloDbWEAIZs1xAyb8TAUmBpTe94YwBUkiwEa5QEjrG0CJ6tucDQjVgPON3I4QE6nXjAhpCAwxojnyjZseECCDa57MA8AdRaD1KUEgq0X/CCwnUDlBy0qJCVce/wgKRIqOUlKVnQFPCEDo9avre0eUONBQpaQk2BCecNr2YPLG9R2j7Z74nkXI2lay3b9qCnG1FdoPmELQ88n6KoTKcVcmMgALW18Y2dR5wIJugeMat6u/cYlkgbWjLxl4wCGBu8Za8btGibQAbtaxgRNlgxq/UBjahexgAAT1zGARhHExgPUhAZlGW9ow6i0bTcpteNJGvC8PAGWNrQqDigzut0kwnuBrlMBKgTfWEVkNCRn11hQyhOfqm0JGic+msHXOfXSGhknovZT5QlUF5j6l/jCii9hHlBSn+sfXN8fpn+cYWNH//2Q==</binary>
</FictionBook>