<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?><FictionBook xmlns="http://www.gribuser.ru/xml/fictionbook/2.0" xmlns:l="http://www.w3.org/1999/xlink"><description><title-info><genre>sf</genre><author><first-name>Stanis�aw</first-name><last-name>Lem</last-name></author><book-title>K Mrak�m Magellanov�m</book-title><annotation><p>V�deckofantastick� rom�n, jeho� d�j sleduje osudy 227�lid�, kte�� se vydali na vesm�rnou pou� v ohromn� meziplanet�rn� raket�. V�prava, kter� je podniknuta ve t�ic�t�m druh�m stolet�, opou�t� na mnoho let na�i slune�n� soustavu a v�nuje se v�deck�mu pr�zkumu hv�zd a souhv�zd� v jin�ch, n�m z��sti nebo �pln� nezn�m�ch slune�n�ch soustav�ch. V���eln� za��zen� meziplanet�rn� raket� se rod� a dosp�vaj� d�ti, jim� se zd� b�t vypr�v�n� o zemi stejn� fantastick�, jako objevitelsk� pl�ny jejich otc�. Kniha pod�v� spolu s dobrodru�stv�mi v�pravy i n�kter� psychologick� probl�my sou�it� lid� za mimo��dn�ch okolnost�</p></annotation><date value="2009-07-14">2009-07-14</date><coverpage><image l:href="#cover"/></coverpage><lang>cs</lang><src-lang>pl</src-lang><translator><first-name>Jaroslav</first-name><last-name>Simonides</last-name></translator></title-info><document-info><author><nickname>Haereticus</nickname></author><program-used>doc2fb, FB Editor v2.0, FictionBook Editor Release 2.5, ImageFB2, fb2cut 2.5.4, fb2cut 2.6.2</program-used><date value="2009-07-14">2009-07-14</date><id>BF8657E7-A4FD-45CD-B980-439A0C3BDE56</id><version>2</version></document-info><publish-info><book-name>K Mrak�m Magellanov�m</book-name><publisher>Mlad� fronta</publisher><city>Praha</city><year>1958</year></publish-info></description><body><section><title><p>Stanis�aw Lem</p><p>K�Mrak�m Magellanov�m</p></title><p><emphasis>Origin�ln� n�zev: Ob�ok Magellana</emphasis></p><p><emphasis>P�elo�il: Jaroslav Simonides</emphasis></p></section><section><title><p>�VOD</p></title><p>Jsem jedn�m z dvou set dvaceti sedmi lid�, kte�� opustili Zemi a na�i slune�n� soustavu. Dos�hli jsme zam��len�ho c�le a nyn�, v des�t�m roce letu, nastupujeme zp�te�n� cestu.</p><p>Na�e raketa brzy dos�hne rychlosti p�ekra�uj�c� polovinu rychlosti sv�tla, p�esto v�ak uplynou roky, ne� se jako modrav� zrn��ko p�sku mezi miliardami hv�zd vyno�� z temnot Zem�, dosud nepozorovateln� ani nejsiln�j��mi teleskopy.</p><p>P�ivezeme v�m kroniky v�pravy, cel� dosud neprozkouman� a neut��d�n� obrovsk� materi�l prvn�ch zku�enost�, v�rn� zachycen� v mechanick� pam�ti na�ich automat�.</p><p>P�ivezeme v�m v�deck� d�la nesm�rn�ho dosahu, je� vznikla v dob� letu. Otv�raj� nov�, netu�en�, nekone�n� obzory b�d�n� v prostorech kosmu.</p><p>Av�ak na t�to v�prav� jsme poznali n�co v�t��ho a kr�sn�j��ho, ne� jsou v�deck� objevy a tajemstv� hmoty, n�co, co nem��e obs�hnout ��dn� teorie, ani zaznamenat ��dn�, sebedokonalej�� automat.</p><p>Jsem s�m. Kabina je pono�ena v polo�eru, z n�ho� neur�it� vystupuj� obrysy za��zen� a mal�ho p��stroje p�ede mnou. Uvnit� p��stroje kmit� ��stice krystalu, zaznamen�vaj�c� m�j hlas. Ne� jsem za�al hovo�it, zav�el jsem o�i, abych v�m byl bl�.</p><p>Tu jsem na n�kolik okam�ik� zaslechl velk�, �ern�, nekone�n� ticho. Pokus�m se v�m vyl��it, jak jsme nad n�m zv�t�zili. Bude to p��b�h o tom, jak � propadaj�ce se od Zem� do d�lek m��en�ch na sv�teln� roky � byli jsme j� bli��� a bli���, jak jsme bojovali s hr�zou v�t��, ne� jakou nah�n�j� v�echny formy hmoty, s hr�zou z pr�zdnoty, kter� dus� do jisk�i�ky ka�d� slunce a ni�� jakoukoliv nesm�rnou velikost propastmi prostoru.</p><p>Jak sl�bly v pr�b�hu t�dn�, m�s�c� a let na�e nejdra���, nejbytostn�j�� vzpom�nky, bezmocn� v��i �ern�mu nekone�nu � jak v honb� za n�jakou oporou ch�pali jsme se zoufale nov�ch a nov�ch �innost� a my�lenek, jak to v�echno, co na Zemi bylo nezvratn�m d�vodem, nutnost� t�to cesty, ustupovalo a rozpadalo se, jak v hled�n� jej�ho nejvlastn�j��ho smyslu sestupovali jsme do prad�vn�ch dob a jak teprve tam, v krvav� cest� lidstva, na�li jsme sebe, jak se stala na�e p��tomnost, vzn�ej�c� se mezi propast� minulosti a budoucnost� plnou nezn�ma, tak silnou, �e jsme mohli �elit stejn� v�t�zstv� jako por�k�m.</p><p>Abyste to dovedli pochopit, aspo� ne�pln�, aspo� p�ibli�n�, mus�m vlo�it na va�e bedra mal� zlomek b�emen, jak� n�s t�ila a drtila, mus�te spolu se mnou proj�t p�es potopy ud�lost�, p�es �ady let zalit� �ernou z�plavou pr�zdnoty, kdy jsme uvnit� rakety sly�eli nade v�e krut�, nekone�n� ticho vesm�ru, kdy jsme vid�li vzplanout i pohas�nat slunce, pozn�vali jsme nebe �ern� i rud�, kdy jsme p�es ocelov� st�ny sly�eli vyt� planet�rn�ch atmosf�r, kter� jsme por�eli, setk�vali se s hv�zdami obydlen�mi, hv�zdami mrtv�mi i takov�mi, na nich� se �ivot teprve rod�.</p><p>Ke komu se obrac�m, kdy� za��n�m sv� vypr�v�n� o na�ich osudech, o tom, jak jsme �ili a um�rali?</p><p>Cht�l jsem je v�novat sv�m nejdra���m, matce, otci, druh�m sv�ho ml�d�, t�m, s nimi� m� spojily v�ci prchav�, ale nejtrvalej��: �um�n� strom� a vody, spole�n� touhy, modr� nebe, po n�m� hnal v�tr mra�na nad na�imi hlavami. Ale kdy� jsem v duchu za�al vyvol�vat vzpom�nku na n�, pochopil jsem, �e na to nem�m pr�vo. Nem�m je r�d m�n� ne� kdysi, pouze pro to nach�z�m obt�n�ji v�raz, av�ak m� vypr�v�n� nepat�� jen jim. Proto�e b�hem �asu, jak se prohluboval prostor d�l�c� n�s od Zem�, okruh lid� bl�zk�ch se zv�t�oval a rostl.</p><p>Ka�d� noci za t�chto let, ze v�ech kontinent� Zem�, z mal�ch osad i m�st, z laborato�� i vrcholk� hor, z um�l�ch dru�ic, z observato�� M�s�ce, z raket k�i�uj�c�ch v prostorech na�� slune�n� soustavy, zvedaly se mili�ny pohled� ke kvadrantu oblohy, kde z��� slab� hv�zda, je� byla na��m c�lem.</p><p>V�dy� kdy� jsme zmizeli v propasti za nejzaz�� hranic� slune�n� gravitace, nech�vaj�ce za sebou ka�dou vte�inu des�tky tis�c mil, nad�le n�s prov�zela va�e vzpom�nka.</p><p>��m bychom byli v t�to kovov� sko��pce uprost�ed temnoty pln� hv�zd, kdy fyzik�ln� z�kony trhaly pouta signalizace spojuj�c� n�s se Zem�, kdyby miliardy lid� nebyly v��ily v n� n�vrat?</p><p>Proto okruh m�ch p��tel zahrnuje bl�zk� i vzd�len�, zapomenut� i nezn�m�, ty, kdo se narodili po na�em odletu, i ty, je� u� nikdy nespat��m. Vy v�ichni jste mi stejn� draz� a k v�m v�em mluv�m v tomto okam�iku. Bylo z�ejm� t�eba tak nesm�rn�ch vzd�lenost�, tak mu�iv�ch utrpen� a tolika let, abych pochopil, jak velk� je to, co n�s poj�, a jak nepatrn� to, co n�s d�l�.</p><p>Nem�m ji� �asu nazbyt. Snad ve sp�chu, abych v�m pov�d�l o v�em, co se stalo, budu mo�n� hovo�it nesrozumiteln�, zmaten�. Pokus�m se v�ak o jednu v�c: o to, abych v�m uk�zal, jak pod vlivem ud�lost�, nad nimi� jsme se sna�ili v�t�zit, vznikla v n�s pot�eba obs�hnout jedin�m, t�ebas bleskov�m pohledem celou pou�, kterou od sv�ho vzniku urazil �lov�k.</p><p>Tato v�prava n�m p�ipad� jako v�stup na gigantick� �t�t, z n�ho� se otv�r� v�hled do v�k�, av�ak ve skute�nosti je to pouze krok na jeden ze stup�� nesm�rn�, stoupaj�c� plochy, jej� v��iny hal� budoucnost. P�ejdou sta a tis�ce let, v nich� se historie na�� v�pravy smr�t� na mal�, ale nezbytn� mezistupe� a v�echny tyto ud�losti, o�iven� dnes na�� krv�, stanou se mrtvou literou zapomenut�ch letopis�. Na�e jm�na zapadnou, budeme bezejmenn� jako vzd�len� roje hv�zd, kter� maj� jm�no pouze jako celek, jako souhv�zd�, je� je z nich slo�eno. Hv�zdy jsou velk� a mocn� a v��n� ve srovn�n� s lidsk�m �ivotem, kter� z nich vznikl. Hv�zdy �lov�ka stvo�ily a hv�zdy ho zab�jej�. Av�ak na sv� pouti pronikl ji� �lov�k mezi hv�zdy, poznal prostor i �as i hv�zdy samy, z nich� vze�el. Nic mu nem��e odolat. St�v� se t�m v�t��m, s ��m v�t��mi p�ek�kami se setk�v�. Je v n�m v�echno: velikost i slabost, l�ska i krutost, kone�no i nekone�no. V�dy� i hv�zdy st�rnou a hasnou, ale my z�staneme. Ale jednou, a� civilizace dos�hne rozmachu, kter� se vymyk� na�im p�edstav�m, po �dob� prudk�ho, kypiv�ho pokroku, octne se p�ed propast� nov�ch t�kost�, p�ed n���m hroziv�m, z�hadn�m, ohro�uj�c�m samy z�klady existence �lov�ka. A pak se lid� je�t� jednou ohl�dnou zp�t, s�hnou do minulosti a objev� n�s znovu tak, jako jsme my objevovali velikost minul�ch dob.</p></section><section><title><p>DOMOV</p></title><p>Sv�tlo sv�ta jsem spat�il v pol�rn� ��sti Gr�nska, tam, kde tropick� podneb� p�ech�z� v m�rn� klima a m�sto palmov�ch h�j� zauj�maj� vysokokmenn� listnat� luhy. N� d�m bylo star�, p�ehnan� zasklen� staven�, jak�ch lze mnoho spat�it v tomto kraji. Zahrada, kter� je obklopovala, pronikla do p��zemn�ch pokoj� st�nami, otev�en�mi t�m�� po cel� rok. Intimn� sousedstv� kv�tin, kter� bylo toho d�sledkem, bylo n�kdy a� nep��jemn� a otec se dokonce pokou�el bojovat s t�mto nadm�rn�m, jak ��k�val, �zelen�m morem� v byt�, av�ak babi�ka, na jej� stran� byly matka a sestry, zv�t�zila, a tat�nek nakonec ustoupil do prvn�ho patra.</p><p>D�m m�l svou historii, dlouhou a d�stojnou. Byl postaven na konci dvac�t�ho osm�ho stolet� a st�l tehdy u d�lnice do Meorie, ale kdy� b�hem �asu vytla�ilo letectv� silni�n� dopravu v cel�m rozsahu a do posledn�ho zbytku, podlehla silnice p�irozen�mu n�poru lesa a m�sto, kudy kdysi vedla, ozna�uj� dnes pouze stromy mlad�� ne� okoln�.</p><p>Na vnit�ek domu si skoro nepamatuji a d�m s�m se vyno�uje p�ed m�ma o�ima pouze p�i pohledu z d�lky a prosv�taj�c� mezi stromy; je to snadno pochopiteln�, proto�e jsem se zdr�oval v zahrad� skoro nep�etr�it�, jako kdybych v n� bydlel. Bylo tam um�l� bludi�t� ze st��han�ch ke��; u vchodu do n�ho st�ly na str�i �t�hl� topoly; d�le za��nala sple� cesti�ek, v�dycky pono�en�ch do st�nu, vedouc�ch po dlouh�m bloud�n� � vlastn� honi�ce, proto�e �lov�k, kdy� jsou mu �ty�i roky, nechod� � do vysoko se zvedaj�c�ho, b�e�anem obrostl�ho alt�nku. Skulinami mezi listy bylo mo�no obs�hnout zrakem celou zalesn�nou oblast a� po z�padn� obzor, kde ka�d�ch n�kolik okam�ik� rozkv�taly svisl� ohniv� ��ry. N� d�m toti� st�l necel�ch osmdes�t kilometr� od meorijsk�ho raketov�ho n�dra��. Snad bych je�t� dnes mohl poslepu uk�zat ka�dou v�tev, ka�dou vidlici haluzek v tom alt�nku. Z n�ho jsem vzl�tal nad mraky, plavil se po oce�nech, b�val kapit�nem d�ln�ch plaveb, kormideln�kem raket a astrog�torem, trose�n�kem meziplanet�rn�ho prostoru nebo objevitelem nov�ch hv�zd a bytost�, kter� je ob�valy � a n�kdy v��m t�m najednou.</p><p>Se sourozenci jsem si nehr�l, proto�e mezi n�mi byl zna�n� v�kov� rozd�l. Nejv�c �asu mi v�novala babi�ka a pr�v� s n� jsou spojeny m� prvn� vzpom�nky. Kdy� bylo po poledni, se�la do zahrady, vyt�hla m� z nejhlub��ho hou�t�, posadila na ramena a vystoupila na terasu. D�laje to po n�, pozoroval jsem napjat� nebe, abych spat�il bl��c� se otcovo letad�lko, r��ov� a kulat� jako pivo�ky p�ed domem. V�dycky jsem se b�l, aby se tat�nek cestou neztratil.</p><p>�Neboj se, hlup��ku, tat�nek let� po nitce z r�diov�ho klub��ka,� ��kala babi�ka a ukazovala na ant�nu, kter� st�la na st�e�e jako st��brn� t�tina. Vyvaloval jsem o�i.</p><p>�Ale babi�ko, tam nen� ��dn� nitka.�</p><p>�M� je�t� mal� o�i�ka. A� bude� velk�, uvid� ji taky.�</p><p>Babi�ce bylo teprve osmdes�t �est let, ale mn� se zd�la neoby�ejn� star�. Myslil jsem si, �e byla v�dycky takov�. S�es�vala si �ed� vlasy hladce dozadu a svazovala je do t�k�ho uzlu. Nos�vala fialov� nebo tmavomodr� �aty, nezdobila se ��dn�mi �perky, jen na prsten�ku se j� t�pytil tenk� krou�ek. Z��il v n�m obd�ln�kov� k�men. Uta, m� star�� sestra, mi jednou �ekla, �e v tomto kam�nku je zachycen d�de�k�v hlas z doby, kdy je�t� �il, byl mlad� a zamilovan� do babi�ky. To mi u�arovalo. Kdy� jsem si hr�l, p�ikl�dal jsem prohnan� ucho k prst�nku, ale nic jsem nesly�et a �aloval jsem to na Utu. Babi�ka se m� pokou�ela p�esv�d�it se sm�chem, �e m� Uta pravdu, a kdy� to nepom�halo, vyt�hla po kr�tk�m v�h�n� z psac�ho stolku malou sk��nku, polo�ila k n� prst�nek a v pokoji zazn�l mu�sk� hlas. Nerozum�l jsem tomu, co ��k�, ale byl jsem spokojen. Velice jsem v�ak u�asl, kdy� jsem vid�l babi�ku plakat. Po kr�tk� �vaze jsem se rozplakal tak�. Pak p�i�la maminka a na�la n�s oba v hlasit�m pl��i.</p><p>Kdy� d�de�ek �il � bylo to p�ed m�m narozen�m � navrhovala babi�ka modely a malovala vzory �at�. Po jeho smrti se p�est�hovala k nejmlad��mu synovi, j�m� byl m�j otec, a p�estala pracovat. Z d�vn�ch dob j� z�staly hromady desek a n�vrhy. R�d jsem si je prohl�el, proto�e tam bylo mnoho sm�n�ch a podivn�ch obr�zk�. �as od �asu vym��lela babi�ka n�jak� �aty, hned pro maminku, hned pro n�kterou ze sester, ba dokonce i pro sebe. M�ly to b�t modern� �aty, jejich� barva i vzor se m�nily podle teploty. K slz�m m� v�dy rozesm�lo h�dat, jak� bude p��t� barva a vzor na takov�ch �atech, kdy� byly rozlo�eny na slunci. V dob� zkou�ek se babi�ka v pokoji zamykala. Cel� d�m �il v o�ek�v�n�, ale pak, p�i ve�e�i se babi�ka obl�kla jako v�dy do st��zliv�ch tmavomodr�ch jednobarevn�ch �at� a na na�e ot�zky odpov�dala:</p><p>�Takov� hlouposti u� pro mne nejsou. Na to u� jsem moc star�.�</p><p>Otec b�val mimo d�m v nejr�zn�j�� hodiny denn�, ba i no�n� � byl toti� l�ka�em. Nejrad�ji leh�val na verand� a d�val se temn�mi skly br�l� do oblak. Lehounce se p�i tom usm�val, jako by mu p�sobila pot�en� prom�nlivost jejich tvar�. Kdy� jsem si hr�val p�ed domem, p�ich�zel n�kdy za mnou a d�val se shov�vav� na m� stavby z p�sku a pak ml�ky odch�zel. Vykl�dal jsem si to jako projev p��snosti, ale te� si mysl�m, �e byl prost� plach�. Babi�ka nebo maminka, kdy� ho oslovovaly u stolu, musely nejednou v�tu opakovat, proto�e byl v�dycky trochu duchem nep��tomn� nebo roztr�it�; ve v�t�� spole�nosti, na p��klad kdy� n�s nav�t�vovali str�cov�, d�val p�ednost tomu, naslouchat jin�m ne� mluvit s�m. Jen jednou, jedinkr�t m� p�ekvapil, ba t�m�� ohromil � kdy� jsem jej v televizoru uvid�l p�i pr�ci. Ihned m� vystr�ili z pokoje, z�stala mi v�ak nejasn� vzpom�nka na n�co cukaj�c�ho, krvav�ho a uvid�l jsem otcovu tv��, jako ztuhlou v hn�vu nad touto o�klivou v�c�, s pohledem bolestn� napjat�m. Tato sc�na se vracela ve snech, jich� jsem se b�l.</p><p>Ve�er k n�m �asto chodili na n�v�t�vu str��kov�; kdy� se u n�s se�li v�ichni najednou, ��kali jsme tomu �zased�n� rodinn�ho v�boru�. Vysed�vali dlouho do noci v j�deln� pod velk�m liliodendronem, kter� st�nil k�esla prstovit�mi listy. Nezapomenu na sv� prvn� vystoupen� na takov�m �zased�n�. Vzbudil jsem se pozd� v noci, rozplakal jsem se strachem, a kdy� nikdo nep�ich�zel, rozb�hl jsem se v zoufalstv� tmavou chodbou do j�delny. Maminka v pokoji nebyla. Cht�l jsem vyl�zt na kolena str�ce Nariana, sed�c�ho nejbl�e; jak jsem se v�ak zd�sil, kdy� m� vzta�en� ruce pronikly str��kovou postavou jako vzduchem. S�pronikav�m v�k�ikem jsem se vrhl k otci. Vysoko m� zvedl, dlouho konej�il a vysv�tloval.</p><p>�No, nemus� se b�t, syn��ku. V�, str��ek Narian tady doopravdy nen�, sed� doma v Austr�lii a k n�m p�i�el jenom na televizitu; v� p�ece, co je to televizor, stoj� tady, na stole�ku, a kdy� jej vypnu, str��ek zmiz�, koukej � cvak!�� vid�!�</p><p>Tat�nek se domn�val, �e nepochopiteln� �kaz je t�eba d�t�ti zevrubn� vysv�tlit a �e se ho pak p�estane b�t. P�izn�m se v�ak, �e jsem se do �tvrt�ho roku �ivota nemohl sm��it s televizitami str��k�, z nich� Narian �il v okol� Kanberry, Amiel za Uralem a t�et�, Orchild, ��ste�n� v Transvaalu, ��ste�n� na ji�n�m svahu Erathostena, ale ve skute�nosti tr�vil polovinu �ivota v kosmick�m prostoru, kde prov�d�l velk� technick� stavby, a proto mu tat�nek ��k�val,Kosm�k�. �tvrt�, nejstar�� otc�v bratr, Merlin, bydlil na �picberk�ch, pouh�ch tis�c t�i sta kilometr� od n�s a nav�t�voval n�s ka�dou sobotu osobn�.</p><p>Te� se v�m mus�m zm�nit o jist� rodinn� pov��e, kterou vymyslil d�de�ek a kter� v na�� rodin� p�ech�zela z jedn� generace na druhou. M� babi�ka se p�i ve�ker�m bohatstv� srdce i ducha vyzna�ovala mimo��dnou roztr�itost�, kter� j� zp�sobila spoustu nep��jemnost�, zvl�t� v drobn�ch denn�ch starostech. D�de�ek � nev�m, zdali proto, aby ji pot�il, nebo proto, �e tomu s�m v��il � tvrdil, �e roztr�itost, kter� sama o sob� nen� p�ednost�, chod� ruku v ruce s um�leck�m nad�n�m, a to zvl᚝ nev�edn�m. A tak v�ichni �ekali, �e se u d�t� projev� nev�edn� talenty. Kdy� v�ak skute�nost nesplnila o�ek�v�n�, d�de�ek svou teorii opravil: nikoliv d�ti, n�br� vnuci budou velk�mi um�lci.</p><p>Av�ak toto o�ek�v�n� zklamaly i m� sestry a m�j bratr u� jako d�t� projevoval z�jem o techniku. U n�s na p�d� snad je�t� dodnes stoj� �vzdu�n� l��ko�, kter� vynalezl: syst�m siln�ch ventil�tor�, vrhaj�c�ch vzh�ru proud vzduchu tak mocn�, �e m��e pohodln� vyn�st lidsk� t�lo. Byl jsem bratrov�m pokusn�m kr�l�kem, abych pravdu �ekl, proti sv� v�li, proto�e bylo t�ko myslit nejen na odpo�inek, nato� na d�ch�n�, kdy� se �lov�k vzn�� metr nad zem� v n�ru�� vzdu�n�ho proudu, duj�c�ho prudkost� urag�nu. Historky podobn� t�to utvrzovaly n�s v domn�n�, �e bratr bude vyn�lezcem. Babi�ka, u� zase zklaman�, dosp�la k n�zoru, �e um�lcem � tentokr�t u� ur�it� � se stane nejmlad�� z d�t�, to znamen� j�. Proto mi lacino pro�la nejedna klukovina, za kterou by jin� sourozenec dostal pohlavek, a mus�m se p�iznat, �e jsem rodi��m zp�sobil nemal� starosti. Nevzpom�n�m si na prvn� n�v�t�vu ve skladu s hra�kami, do kter�ho m� zavedli, kdy� mi byla t�i l�ta, ale vypr�v�li mi o tom nejednou. Ohromen mno�stv�m poklad�, kter� mohly b�t moje, b�hal jsem po zrcadlov� s�ni, po slepu vyb�ral modely raket, bal�n�, r�diov� vl�ky a panenky, nemohl jsem se rozlou�it se ��dnou z t�ch b�je�n�ch v�c� a bral jsem si nenasytn� dal�� a dal��, a� jsem jimi byl tak oblo�en, �e jsem pod jejich vahou upadl a zalykal jsem se zlost�, k�ikem a pl��em. Babi�ka za�ala n�co pov�dat o impulsivn� um�leck� povaze, ale n�zor otc�v byl daleko p��zemn�j��.</p><p>�Kluk je divoch, proto�e vyrostl v lese,� obraceje se ke mn�, pokra�oval napolo v�n�:</p><p>�Kdyby ses byl narodil ve starov�ku, stal by ses ur�it� pir�tem, loupe�n�kem, nebo konquistadorem.�</p><p>Jak u� jsem se zm�nil, byli sourozenci star�� ne� j�, a zat�m co j� se teprve u�il slabikovat, ukon�ily ob� sestry meteotechnick� studia. Star�� sestra Uta mn� kdysi v n�valu velkomyslnosti vypr�v�la o kouzlech sv�ho povol�n�. Kdy� m�la slu�bu v m�stn� klimatick� stanici, z�le�elo na n�, bude-li p�kn� po�as�.</p><p>�A co by se stalo, kdybys ne�la do slu�by?� zeptal jsem se.</p><p>�Nebylo by p�kn� po�as�.�</p><p>Nev�m pro�, ale vykl�dal jsem si to tak, �e na Ut� z�vis� nejen p�kn� po�as�, ale i trv�n� sv�ta v�bec. P�esv�d�en, �e by se se sv�tem stalo n�co stra�n�ho, kdyby nebylo Uty, za�al jsem si sestry neoby�ejn� v�it. Zanedlouho potom mi v�novala Mlad�ho meteotechnika � p��strojek, s jeho� pomoc� jsem mohl ��dit pohyb mal�ho mr��ku. Probudila se ve mn� nejasn� podez�en�. Vysl�chal jsem ji �sko�n�, zdali na n� nez�le�� nic jin�ho ne� pohyby mrak� a v�tru. Proto�e si neuv�domovala dosah tohoto v�slechu, p�isv�d�ila, a tak ztratila, stejn� jako druh� sestra Lydie, v m�ch o��ch aureolu v�emohoucnosti.</p><p>�T���k?� �ekl jsem zklaman�. �A v�, co? Meteotechnika je �pln� zbyte�n�. No, snad tak je�t� pro v�s, �ensk�,� dodal jsem velkomysln�, �ale my mu�i, my pr�v� pot�ebujeme bou�e, ork�ny a ne n�jak� vyum�lkovan� cukr�tkov� podneb��ko.�</p><p>Uta svra�tila �elo a odpov�d�la lakonicky:</p><p>�Padaj� ti kalhotky.�</p><p>To jsem j� nemohl dlouho zapomenout.</p><p>Bratr mnou pohrdal z v��in sv� �tvrt� t��dy. Bylo mi u� �est let a ho�el jsem v�nivou touhou po dobrodru�stv�. Do D�tsk�ho pal�ce v bl�zk� Meorii m� je�t� samotn�ho nepou�t�li. Byl jsem p��li� mal�. D�vali mi s sebou bratra jako ochr�nce. Proto�e jemu bylo u� �trn�ct, sledoval poh�dkov� p�edstaven� s opovr�en�m a sna�il se mi zaimponovat t�m, �e mi �eptal do ucha � kdy� se odehr�vala na sc�n� neuv��iteln� kouzla � co se stane v nejbli��� chv�li, proto�e obsah hry u� znal.</p><p>Kdy� jsem b�val v Meorii, nemohl jsem se odtrhnout od v�kladn�ch sk��n� automatick�ch sklad�; nejv�c m� p�itahovaly sklady s hra�kami a cukr�rny. Ptal jsem se maminky, zdali bych sm�l sn�st v�echny dorty a mohl m�t v�echny ty kouzeln� v�ci, vystaven� ve v�kladn�ch sk��n�ch.</p><p>�No ov�em,� odpov�d�la.</p><p>�Tak pro� si to v�echno nevezme�?�</p><p>Maminka se sm�la a ��kala, �e �v�echno� nepot�ebuje. To jsem nedovedl pochopit.</p><p>�A� budu velk�,� ��kal jsem, �budu m�t vanu plnou �leha�ky a vezmu si dorty, hra�ky, a v�bec v�echno.�</p><p>Ale nap�ed bylo nutn�, abych se stal velk�m �lov�kem. Sna�il jsem se tedy n�jak urychlit proces r�stu. Proto, kdy� nebylo na obzoru nic mimo��dn�ho, r�d jsem chod�val brzy do postele.</p><p>�Nestyd� se, chodit sp�t d��ve, ne� se setm�? Takov� velik� chlapec?� ��k�vala matka.</p><p>Li��cky jsem ml�el. V�d�l jsem, �e ve sp�nku ut�k� �as rychleji ne� p�i bd�n�.</p><p>Kdy� mi bylo osm let, pokusil jsem se po prv� vnutit svou v�li sourozenc�m; �lo o to, jak oslavit bl��c� se otcovy narozeniny.</p><p>Z u�ebnice u� jsem m�l mlhav� p�edstavy o starov�k�ch satrapech a navrhl jsem, abychom tat�nkovi postavili kr�lovsk� pal�c. Vysm�li se mi; rozhodl jsem se tedy, �e pl�n provedu na vlastn� vrub. Maminka se mi sna�ila vysv�tlit, �e tat�nek pal�c nepot�ebuje.</p><p>�Nevzpomn�l si na pal�c, proto�e nem� �as,� odpov�d�l jsem, �ale a� ho dostane, bude m�t ur�it� radost.�</p><p>�Ale kdepak. D�rek, to p�ece nem��e b�t v�c, velk� ani mal�. P�ed d�vn�mi a d�vn�mi �asy, ve starov�ku, d�vali si lid� v�elijak� v�ci, ale te� dost�vaj� d�rky pouze d�ti, proto�e ka�d� dosp�l� m��e m�t v�echno, po �em zatou��.�</p><p>��kal jsem si v duchu, �e takov� rozt��d�n� je stra�n� nespravedliv�. Dosp�l� mohou m�t v�echno, a jak to dopadlo, kdy� jsem si t�eba p�i ob�d� cht�l vz�t t�et� kousek dortu? Poml�el jsem v�ak o tom, proto�e jsem se necht�l s maminkou p��t.</p><p>�Vzpom�n� si,� pokra�ovala, �jak ti p�edev��rem na zahrad� usnul na kolenou pejsek? Ani ses nehnul, p�esto�e ti to bylo nepohodln�, p�esto�e t� to unavovalo, ale necht�ls pejskovi zp�sobit nep��jemnost. Byl jsi r�d, �e to m��e� pro pejska ud�lat, vid? Tat�nkovi mus� darovat tak� n�co podobn�ho; uvid�, jakou bude m�t radost.�</p><p>�Dobr�,� odpov�d�l jsem, �ale tat�nek mi p�ece nesp� na kolenou.�</p><p>�Ano, ale copak mus� ve�er, kdy� �te, d�lat r�mus a vypalovat pod jeho oknem oh�ostroj?�</p><p>�No, rakety vypalovat nemus�m,� �ekl jsem, �ale to je p��li� m�lo.�</p><p>Ode�el jsem zadum�n. Pl�n na kr�lovsk� pal�c uzr�val.</p><p>Jako v ka�d� dom�cnosti, tak� my jsme m�ly mnoho automat�: na ukl�zen�, na va�en�, na �emesln� a zahradnick� pr�ce. Posledn� z nich, kter� pe�ovaly o kv�tiny a stromy, se jmenovaly Monoty; Monot jedna byl u n�s je�t� z d�de�kov�ch �as�. Nejednou m� nosil p�es rameno jako ovci; na�emu vl��kovi Plutovi se to v�ak nel�bilo; psi nemaj� r�di automaty. Babi�ka mi ��kala, �e se v�bec v�ichni ni��� tvorov� automat� boj�, proto�e nech�pou, �e se pohybuje n�co, co nen� �iv�.</p><p>Vzal jsem si k srdci babi��in v�rok, proto�e ani j� jsem nev�d�l, pro� se automaty pohybuj� a vykon�vaj� ud�len� rozkazy; �e bych byl tak� ni���m tvorem?</p><p>Proto d��ve, ne� jsem za�al se stavbou pal�ce � m�ly jej samoz�ejm� postavit na�e automaty � zalezl jsem s ob�ma Monoty do nejvzd�len�j��ho kouta zahrady a pro po��tek jsem na��dil prv�mu, aby rozp�ral druh�mu b�icho, abych vid�l, co v n�m je, ale odm�tl m� poslechnout. V zu�iv�m vzteku jsem vzal nejv�t�� klad�vko, jak� jsem mohl doma naj�t, a pustil jsem se s�m do d�la. S kovov�m pl�t�m jsem si nev�d�l rady. V z�palu pr�ce jsem na�isto zapomn�l, �e je doba tat�nkovy odpoledn� siesty, a ml�til jsem kladivem, a� se to daleko �iroko rozl�halo. Najednou jsem nad sebou usly�el n��� hlas. Rud� jako rak, polomrtv� �navou, pozvedl jsem o�i a uvid�l tat�nka, kter� melancholicky pokyvoval hlavou.</p><p>�Kdybys rad�ji vynalo�il aspo� zlomek t� energie na u�en�,� �ekl a ode�el.</p><p>Na m� dev�t� narozeniny, kter� p�ipadly na jaro roku 3098, �ekla mi maminka, �e za �trn�ct dn�, budu-li hodn�, pojedu s rodi�i a sourozenci na Venu�i. M�l to b�t m�j prvn� meziplanet�rn� let. V dob� d�l�c� m� od data odjezdu �il jsem �ivotem zvl�t� p��kladn�m. Ve�er p�ed odjezdem p�ijeli k n�m osobn� v�ichni str��kov�; maminka oslavila tuto sch�zku z�zrakem kucha�sk�ho um�n�, kter� p�ipravila v nejhlub�� tajnosti. Byl to m�s��n� dort � ve vhodn� chv�li na stole za�um�l a vychrlil z kr�teru vlny �leha�ky, val�c� se po �okol�dov�ch �bo��ch.</p><p>U� �adu dn� jsem se kojil skrytou nad�j�, �e n�s cestou na Venu�i stihne katastrofa a �e se usad�me jako trose�n�ci na n�jak�m planetoidu. P�ipravoval jsem se potaj� na tuto mo�nost a rozhodl jsem se vz�t s sebou nezbytn� z�soby potravin. A proto�e se mi dort zd�l pro tyto ��ely zvl᚝ vhodn�, vstal jsem v noci, vzal ze �pi��rny velik� kus a ukryl jej na dno sv�ho kuf���ku. Na druh� den, sotva se rozednilo, vydali jsme se na meorijsk� raketov� n�dra��. Let na Venu�i netrval dlouho a prob�hl bez nejmen�� p��hody. Zklam�n z hloubi du�e, znud�n pohledem na �ern� nebe viditeln� z vyhl�dkov� paluby, uch�lil jsem se do kouta kajuty, a aby z�soby nep�i�ly nazmar, poj�dal jsem jeden kus �okol�dy se �leha�kou za druh�m a� do chv�le, kdy megafony ohl�sily, �e se bl��me k leteck�mu p��stavu planety. N�sledky byly katastrof�ln�. Z cel�ho pobytu na Venu�i mi utkv�lo v pam�ti jenom bolen� b�icha, kv�tinami a pt��ky vymalovan� pokoj d�tsk�ho ambulatoria a obtloustl� l�ka�, kter� � kdy� se ke mn� bl�il � sm�l se zdaleka a ptal se, jak �e se mi l�b� na Venu�i.</p><p>P��t�ho dne jsme se museli vr�tit; do rakety m� nalo�ili cel�ho uplakan�ho; byl jsem u� zdr�v, m�l jsem tedy dosti sil, abych d�kladn� zv�il ne�t�st�, kter� m� postihlo a kter� � a toho jsem se b�l nejv�c � mohlo by b�t d�vodem, aby se mi moji sourozenci posm�vali. Proto jsem v dob� letu na Zemi zachov�val tajupln�, pochmurn� ml�en�; nikdo tomu samoz�ejm� nev�noval pozornost. Takov� byly konce m� prvn� kosmick� v�pravy.</p><p>Nebudu rozmno�ovat �adu t�chto historek p�eh�zen�ch bez ladu a skladu, kter� mi utkv�ly v pam�ti, vzpom�nek bezv�znamn�ch jako nepot�ebn� drobnosti, s nimi� se �lov�k t�ko lou��. Vzpom�n�m si na n�, ale nemohu v sob� naj�t d�t�, kter� bylo jejich hrdinou. Co mi z toho v�eho zbylo? To, �e m�m r�d poh�dky? To, �e nemohu vid�t �okol�du? V�c sotva. Av�ak v tomto mali�k�m zbytku je ukryt st�n sv�ta zapadl�ho na sam� dno m� bytosti, sv�ta nedosa�iteln�ho a nepochopiteln�ho, kter� se n�kdy znenad�n� vrac� ve zvl�tn�m odst�nu ve�ern�ho nebe, v n�hl�m zamy�len�, v �umotu de�t�, v nezn�m� v�ni, v m�kk�m no�n�m �eru a vyvol�v� �sm�v smutku.</p><p>Kdy� jsem se po letech vr�til dom�, na�e zahrada m� p�ekvapila, ba t�m�� ohromila. Pozn�val jsem ka�d� z�hon, ka�d� strom, ale tam, kde se d��ve prost�raly krajiny vzru�uj�c�ch dobrodru�stv�, nebylo u� nic. Oby�ejn� kv�tinov� zahrada s alt�nkem, jablon�mi a �iv�m plotem. A jak to v�echno bylo mal�! Cesta od domu k brance b�vala d��ve v�pravou, plnou dobrodru�stv�, jak� mi nyn� ned�v� let okolo Zem�. Ano, n�kolik let sta�ilo, aby se Zem� stala men�� ne� zahrada m�ho d�tstv�. V�dy� nedo�kav� tu�by se splnily: dosp�l jsem a sm�l jsem si d�lat v�echno, co jsem cht�l� ale to u� je jin� historie.</p></section><section><title><p>ML�D�</p></title><p>Ve sv�ch chlapeck�ch letech jsem u�inil mnoho objev�. Jedn�m z nejv�t��ch byli moji str�cov�. D�vno jsem v�d�l, �e nejstar�� otc�v bratr, str�c Merlin, zkoum� kamen�. M�l jsem sv� pochybnosti o jeho zdrav�m rozumu. Co zaj�mav�ho se mohlo skr�vat v kamenech? Ale pak se uk�zalo, �e um� vypr�v�t o v�cech tis�ckr�t zaj�mav�j��ch, ne� jsou poh�dky. V jeho �stech plagioklasy magmatick�ch hornin, chrysolithy a k��dov� sl�ny dost�valy romantick�, tajupln� v�znam; pomoc� jablka a ubrousku dovedl uk�zat, jak vznikaj� horsk� �et�zy, a kdy� vypr�v�l o pl�t�ch z l�vy, kter� zahaluj� chladnouc� hv�zdy, vid�l jsem obludy chrl�c� ohe�, m�chaj�c� v �ern�ch propastech ohniv�mi purpurov�mi rou�kami. Druh� str�c, Narian, ten Australan, kter� m� kdysi tak pod�sil svou televizitou, je konstrukt�rem um�l�ho podneb� na velk�ch planet�ch, vl�dcem metanov�ch urag�n� a p�nem bou��, dr�saj�c�ch oce�ny ledov�ch uhlovodan�. Jak� sv�ty se mi otv�raly za jeho slovy! Vypr�v�l mi o Gondwan�, l�taj�c�m kontinentu, o podivn�m nebi Jupitera, vyklenut�m do tvaru obr�cen� polokoule, na n�m� mal� Slunce sv�t� ve dne v noci, o tropick�ch oblastech Saturna, zahalen�ch po v�t�� ��st roku do st�nu v���c�ch gigantick�ch prstenc�, o v�prav�ch, kter� za sv�ho ml�d� podnikal na ledov� chladn� m�s�ce t�to planety, jejich� jm�na zn�j� jako zakl�nadla: Titan, Rhea a Diana.</p><p>Av�ak s t�k�m srdcem jsem je zradil oba a rozhodl jsem se j�t ve �l�p�j�ch t�et�ho str�ce, Orchilda, zn�m�ho v rodin� pod p��zviskem �Kosm�k�. Kdy� jsem se doslechl, �e bombarduje atomy, p�edstavoval jsem si, �e str�c Orchild vysed� n�kde ve sv� meziplanet�rn� pracovn�, nesm�rn� se nam�h�, aby kone�n� ulovil tyto tak stra�liv� mali�k� ��ste�ky l�tky. Ale co nevy�lo najevo? Tento �lov�k, kter� zkoumal nekone�n� mal� ��ste�ky l�tky, zab�val se pr�v� stavbou za��zen�, kter� sv�mi rozm�ry p�ekon�valo v�echno, co existuje na Zemi a bylo dokonce v�t�� ne� Zem� sama. Nebylo p�ekvapuj�c�, �e cesty do hlubin hmoty i do hlubin atomu stejn� �stily v nekone�nu? Str�c Orchild stav�l stroje na bombardov�n� atom�. Byly to vakuov� komory, stav�n� do tvaru prstence; magnetick� pole v nich urychlovala nukleony � n�boje vyst�elovan� do jader prvk�. Nejv�t�� urychlova� t�ic�t�ho stolet� byl tvo�en kruhov�m prstencem pr�m�ru t�� tis�c kilometr�; prob�hal tunely v horsk�ch �et�zech a p�ekra�oval �dol� oblouky most�; dal��m v�vojov�m stadiem mohl snad u� b�t jen urychlova� heliotron, obep�naj�c� celou zem�kouli. �e by konstrukt��i kone�n� dosp�li k nep�ekro�iteln� hranici? Ne: vznikla my�lenka �pln� nov�. Bylo rozhodnuto zbudovat nov� heliotron ve vzduchopr�zdnem prostoru. M�la to b�t soustava trubic ve tvaru kola, vzn�ej�c� se v prostoru n�kde mezi M�s�cem a Zem�? Str�c Orchild m� vyvedl z omylu. Z�kladn� konstruk�n� prvek � vzduchopr�zdno � u� ve vesm�ru existoval a dokonce znamenit� jakosti. Rakety p�ev�ely ze Zem� do kosmick�ho prostoru mnoho tis�c magnetick�ch stanic, um�st�n�ch postupn� v pr�zdnu tak, aby tvo�ily ide�ln� p�esn� kruh. A co d�lal str�c? Dohl�el snad na tuto pr�ci? Ne. Zab�val se pr�v� t�m, co bylo mezi stanicemi, to znamen� vzduchopr�zdnem. Tedy ni��m? Kdepak. Z toho, co o n�m ��kal, vypl�valo, �e nen� v�ci, kter� by sk�tala v�t��ch mo�nost� ne� vzduchopr�zdno, kter�m postupuj� elektromagnetick� pole, b�ci a poslov� vzd�len�ch hv�zd. Na televizit�ch se neobjevoval, proto�e p�i nich nen� mo�no �plhat po stromech, a to on velice r�d d�l�val. Kdy� p�ijel, vylezli jsme spolu na jednu z velk�ch jablon�, usadili se ve vidlic�ch v�tv�, a chroupaj�ce tvrd� jablka, diskutovali jsme zarputile o pol�ch impulsov�ch, ��dic�ch i �nikov�ch, o antifotonech a neva�iteln�ch ��stic�ch hmoty. Ano, bylo ji� �pln� jist�, �e se stanu energetikem, pracuj�c�m ve vesm�ru. Av�ak p�i�ly letn� pr�zdniny roku 3103 a v�echny tyto pl�ny ne�ekan� ztroskotaly. Bylo mi �trn�ct let a sm�l jsem se u� pou�t�t na v�lety do vzd�lenosti n�kolik set kilometr�. Jednou jsem si zalet�l na Tampere.</p><p>Zn�te pam�tihodnost toho mal�ho ostr�vku v Severn�m mo�i, kter� byl z�kladnou a dnes je muzeem kosmick�ch letadel? Mezi zv�tr�vaj�c�mi balvany dolomitu, obklopena vysok�mi smrky, zved� se obrovsk� hala s prot�hl�mi okny, jakoby oj�n�n�mi n�nosem soli, p�in�en� vich�icemi z oce�nu. Vevnit� u stropu klenouc�ho se na m��ovit�ch sloupech nosn�k�, p�ipom�naj�c�ch p�te� a �ebra p�edpotopn� velryby, spo��vaj� v �ad�ch velk� t�lesa raket.</p><p>Kustodem muzea byl sta�ec se zarudlou tv���, s �irokou bradou, v n� se kroutily, jako by je tam n�kdo zapomn�l, ��dk� st��brn� vousy. Objevil jsem ho v spalovac� komo�e jedn� z raket. Sed�l v �pln� temnot� u k�em�kov�ch n�dr��, v nich� kdysi kyp�l tekut� kov; te� to mezi prochladl�mi st�nami �p�lo prachem a vlhkost� rzi. Lekl jsem se, kdy� se vyno�il p��mo p�ede mnou. Byl jsem si jist, �e jsem ve velk� budov� s�m. Ve sv�tle, dopadaj�c�m zespodu pootev�en�m p��klopem, zpozoroval jsem b�lost jeho brady. Zeptal jsem se, co tam d�l�.</p><p>�D�v�m na n� pozor� aby neulet�ly,� odpov�d�l po chv�li tak dlouh�, �e jsem ji� zapochyboval, zdali odpov�� v�bec usly��m. Chv�li nade mnou st�l � sly�el jsem jeho t�k� chr�iv� dech � a sestoupil beze slova po visut�ch sch�dk�ch na dno haly.</p><p>Nav�t�voval jsem muzeum st�le �ast�ji. Na�e styky se nemohly po n�jakou dobu ust�lit. Sna�il jsem se, abych se se starcem sbl�il, ale zd�lo se, �e se mi vyh�b�, ov�em pasivn�: mizel v bludi�ti raket, ale kdy� jsem ho kone�n� na�el, odpov�dal na ot�zky z po��tku lakonicky, s p��dechem sarkasmu, kter� jsem nech�pal; pozd�ji, jak se na�e zn�most prohlubovala, byl st�le sd�ln�j��. Pomalu jsem poznal �ivotopisy raket shrom�d�n�ch v hale a tak� mnoha jin�ch kosmick�ch letadel, proto�e znal � tomu jsem v��il � osudy v�ech raket i kor�b�, kter� kdy pravideln� l�taly v oblastech slune�n� soustavy v posledn� �esti stolet�ch. Byl jsem u p��buzn�ch na Helgolandu a p�ij�d�val jsem na ostr�vek skoro ka�d� den. Postupn�, jak sta�ec p�eplouval nekone�n�, jak se zd�lo, oblasti sv� pam�ti, u� jen on byl pro mne z�hadou, proto�e nikdy nehovo�il o sob�. Tu�il jsem, �e byl hv�zdn�m kapit�nem nebo snad velitelem velk�ch v�prav, neptal jsem se v�ak nikoho, proto�e jsem byl r�d, �e byl takov�, jak� byl � zahalen nimbem tajemstv�.</p><p>Hned u vchodu haly st�ly mezi sloupy �ty�i st�ely, postaven� kosmonautick�mi d�lnami p�ed tis�cem let. Archaick�, �t�hl� v�etena s jehlovit�mi zob�ky, se stabiliza�n�mi plochami rozlo�en�mi jako pe�� ��pu. Podvozky dvou prvn�ch t�ce spo��valy na �ikm� betonov� plo�e, t�et� byla naklon�na dozadu, jako by byla zadr�ena v p�du. Jej� prav� skluznice se dot�kala okraje z�klad�, lev� tr�ela do vzduchu, nap�l vysunuta jako zchroml� noha mrtv�ho pt�ka. Toto nejstar�� hv�zdn� plavidlo zvedalo hlavu tak strm�, jako by �ekalo vzlet, k n�mu� ur�it� jednou dojde, i kdy� se dlouho odkl�d�. D�le le�ely rakety z dvac�t�ho druh�ho a dvac�t�ho t�et�ho stolet�, ve tvaru trojhrann�ch ryb. Z po��tku jsem myslil, �e jsou v�echny �ern�, ale to je pouze halila milosrdn� tma, sna��c� se zast��t skvrny a vpadlost bok�.</p><p>Cht�l jsem ��ci, �e mi sta�ec d�lal pr�vodce po raket�ch, ale nebyla to pravda. Po to�it�ch sch�dc�ch se vystupovalo na �zk� �elezn� ochoz, odkud bylo vid�t �adu temn�ch h�bet� se zej�c�mi vstupn�mi �achtami. V raket�ch bylo um�l� osv�tlen�. V jeho z��i se otv�raly uz�v�ry s�n�, objevovaly se kulat� pr�chody, kajuty, transportn� �achty i mezipalubn� chodby. Sestupovalo se jimi a� docela dol�, do prostor na dn�, v nich� byly zapu�t�ny n��kov� v�tahy podvozk�, starosv�tsky se lesknouc� rub�nov� �erven�m n�t�rem. Zu�uj�c�mi se tunely, p�es �ady olov�n�ch ochrann�ch prah� dosp�li jsme do atomov�ch komor. Mezi �ern�mi zdmi, zdrsn�l�mi ��rem, kter� tu kdysi zu�il, st�ly shrben� k��e magnet�. V zapr�en�m prostoru mezi nimi v��ily kdysi �lomky slunc�, zdroje s�ly a pohybu.</p><p>Toto putov�n� vyvol�valo v m�m pr�vodci pocity nelibosti nebo dokonce nudy; bu� jak bu�, z�st�val lhostejn� jak k m�m v�buch�m nad�en�, tak k tomu, co jsem ��kal, a j� hovo�il skoro nep�etr�it�.</p><p>Na�e �lohy se vym�nily a� tehdy, kdy� jsme nav�t�vili nejtajn�j�� z�kout� a vraceli se do �st�edn�ch prostor rakety.</p><p>Pozd�ji jsem pochopil, �e �ekal, a� ukoj�m svou prvn� nenasytnou zv�davost a zatou��m poznat v�ci v�znamn�j��, ne� jsou zvl�tnosti d��v�j�� atomov� techniky. Kdy� u� jsem se sezn�mil se v�emi raketami a prolezl jejich nejm�n� dostupn� z�kout�, p�i�el �as na vypr�v�n�.</p><p>Sta�ec m� potk�val jakoby n�hodou u vchodu. Kdy� jsme pro�li pr�zdn�m, rozlehl�m prostranstv�m haly, minuli bezvl�dn� t�lesa s �ty�n�sobn�mi patry �iroce roz�kleben�ch otvor�, z nich� vanula chladn�, zatuchl� tma, vstupovali jsme po kovov� dun�c�ch schodech do nitra st��b�it�ho giganta se zobcem prota�en�m v jehlu, velk�ho Astrotora, zd�nliv� nedot�en�ho zubem �asu. Kdy� jsme se bl�ili k �st�edn� naviga�n� kabin�, kde st�la na p�diu armatura kormidla mezi z�edl�mi televizn�mi obrazovkami a mezi pult�ky vel�c�ch p��stroj�, sta�ec se op�t zastavoval jako n�hodou a za��nal vypr�v�t. Z po��tku odsek�val v�ty nabru�en�, s nesnesitelnou pomalost�, pak hovo�il st�le plynuleji a z�eteln�ji, potom otv�ral dve�e kormideln� kabiny, p�i �em� se automaticky rozsv�covaly z��ivky na strop�, a za��nal jeden z t�ch neuv��iteln�ch p��b�h�, kter� nav�dycky zapadly do m�ho ml�d�.</p><p>Byly to �tr�ky d�vn�ch zkazek, kdy let na nejbli��� planetu byl v�pravou plnou nezn�ma, dramatem se spletit�m d�jem, dramatem rozpl�vaj�c�m se v n�pov�d�ch a odehr�vaj�c�m se v pr�zdnot� zej�c� mezi dv�ma sv�ty � pozemsk�m, opu�t�n�m mo�n� nav�dycky, a sv�tem neprozkouman� hv�zdy, obest�en� tajemstv�m. Byly to legendy o raket�ch, str�en�ch do v�ru ob�n�ch drah kolem nezn�m�ch a na hv�zdn�ch map�ch nezakreslen�ch asteroid�, o zoufal�ch z�pasech se savou p�ita�livost� obrovsk�ho Jupitera, o hranic�ch odolnosti pos�dek i raket, s�gy o z�pasech, odletech i n�vratech z hlubin prostoru.</p><p>Vzpom�n�m si na p��b�h rakety zasa�en� do strojov� ��sti troskou rozpadl� komety, rakety, kter� ztratila mo�nost man�vrovat a hnala se slep� vp�ed a zapadala do nekone�n� pustiny, vys�laj�c zoufal� r�diov� sign�ly o pomoc. Tyto sign�ly p�ich�zely na Zemi deformovan� odrazem od povrchu M�s�ce nebo jin�ho nebesk�ho t�lesa, a proto�e byly zkreslen�, nedovolovaly ur�it p�esn� polohu rakety.</p><p>V jin�m p��b�hu dopravn� raketa p��m� linky Mars � Zem�, vracej�c� se do mate�sk�ho p��stavu, nevyhnula se mraku kosmick�ho prachu, s n�m� se cestou setkala, a vyl�tla z n�ho obklopena v���c� mlhovinou. P�i dal��m letu ji tato zvl�tn� aureola nezp�sobila �kody. Kdy� v�ak dos�hla atmosf�ry na�� planety, mrak prachu, kter� ji obklopoval, se vz�al a raketa sho�ela v n�kolika vte�in�ch se v��m, co nesla na sv�ch palub�ch.</p><p>Sta�ec p�i vypr�v�n� ob�as povst�val z n�hodn�ho sed�tka, p�istupoval ke kormideln�m p�k�m, natahoval ruce, jako by je cht�l polo�it na �ern� armatury, av�ak v ilustrov�n� sv�ch vlastn�ch slov nikdy ne�el d�l. Jen tu a tam, kdy� vypr�v�l o n�jak�m �lov�ku, obracel pomalu zraky do prostoru, jako by o�ima sledoval vzdaluj�c� se postavu, n�kdy se zachmu�il a umlkl, bloud� pohledem po kajut�, jako by nemohl naj�t to, co se m�lo objevit pr�v� na tomto m�st� p��b�hu; po chv�li v�ak p�emohl odpor skute�nosti a j� jsem spolu s n�m za��nal vid�t v�ci je�t� tepl� od doteku rukou astronaut�, m�d�n� plomby gravita�n�ch pojistek utr�en� v okam�iku nebezpe�� prudkou rukou kormideln�ka, sly�el jsem kroky str�n�ho a byl jsem s�m s jeho velkou, neboj�cnou samotou, tv��� v tv�� hv�zd�m z���c�m v �ern�ch kotou��ch obrazovek. Ob�as se m� zmoc�oval neklid, kdy� se mi zd�lo, �e sta�ec l��� jinak sled ud�lost� n�jak� v�pravy, sled ji� ust�len� v d��v�j��ch p��b�z�ch; trvalo to v�ak jen okam�ik � podd�val jsem se, p�imhu�oval o�i nad nep�esnost�, nepravd�podobnost�, ba dokonce i nemo�nost�; v��il jsem mu, proto�e jsem cht�l v��it. P�esto, �e bych to tehdy nebyl dovedl vyj�d�it, c�til jsem nejasn�, �e t�m, kdy� m�n� a obm��uje podrobnosti, d�l� to jen proto, aby t�m z�eteln�ji vy�la najevo pravda o lidech, kte�� se prvn� vydali do propast� nekone�n� noci. Rozhodl jsem se, �e se stanu astronautem. Ohromovalo m�, jak jsem a� dosud mohl b�t tak slep� ke kouzlu tohoto vzru�uj�c�ho povol�n�. Domn�v�m se, �e to bylo hlavn� proto, �e jeden obor meziplanet�rn� plavby studoval m�j bratr, a na�e vztahy, abych se vyj�d�il jeho jazykem, jazykem elektroin�en�ra, m�ly v�dycky sklon k vysok�mu nap�t�.</p><p>Kdy� jsem se star�mu kapit�novi sv��il se sv�m rozhodnut�m, nev�noval tomu zprvu pozornost � ji� jeho ml�en� se mne bolestiv� dotklo � a pak mi su�e vysv�tlil, �e takov�m astronautem, jako byli hrdinov� minulosti, se st�t nemohu. U� neexistuj� odv�n� pos�dky bojuj�c� s �ekami meteor�, t�chto �tes� kosmick�ch mo��, ani navig�to�i zakresluj�c� z noci na noc do map nebe �sek dr�hy, kterou raketa urazila. U� neexistuj� kapit�ni ne�navn� se proch�zej�c� po kovov�ch palub�ch v dob�, kdy cestuj�c� odpo��vaj� p�emo�eni sp�nkem, neexistuj� str�n� a kormideln�ci up�raj�c� zraky do mrak� hv�zd nad sv�mi astrokompasy. Des�tky tis�c raket bez pos�dky, ��zen�ch automaticky, krou�� po ob�n�ch drah�ch na�� slune�n� soustavy. Tyto dlouh� vesm�rn� vlaky p�ev�ej� z jedn� planety na druhou suroviny, horniny, rudy, a jsou-li v nich lid�, jsou to cestuj�c� zvykl� z�zrak�m cesty, u��vaj�c� v pohodl� slu�eb stroj�, kter� bd� nad bezpe�nost� letu.</p><p>Nesm�le jsem se zm�nil, �e m�j bratr studuje astronautiku.,Eh,� odpov�d�l pohrdliv�, �u�� se konstruovat automatick� piloty. A to je v�echno. Jako kdybys vyr�b�l trumpety m�sto hudby a ��kal si, �e jsi velk�m skladatelem.�</p><p>Sp�chal jsem, abych to opakoval bratrovi.</p><p>�S�m jsi trouba,� odpov�d�l.</p><p>Z�stal jsem s�m se sv�mi pochybami.</p><p>P��telem m�ho otce byl profesor Murach, jemu�, jako�to astronomovi, jsem se sv��il se sv�mi trampotami, pon�vad� podle m�ho n�zoru m�l k hv�zd�m d�v�rn� vztah.</p><p>�Nechci konstruovat roboty, chci se st�t astronautem, kormideln�kem nebo t�eba i kapit�nem kosmick�ch raket.�</p><p>�Hoho, romantika starov�ku,� zvolal Murach, kdy� m� trp�liv� vyslechl. Pok�val melancholicky hlavou. �Astronautika je beze sporu hezk� v�c, ov�em, ov�em, jestlipak zn� Rufovu pr�ci Atmosf�ry planet a vesm�rn� lety?�</p><p>Neznal jsem to d�lo. Profesor se zaradoval:</p><p>�V�born�, p�e�ti si to. B�je�n� v�c. Pln� nejasnost� jako mlhav� ve�er � voln� pole pro fantazii a sn�n�! Ano, ano, kdysi byla astronautika neoby�ejn� t�k�m um�n�m. �lov�k se bl�il a� k hranic�m psychick� odolnosti. Je tam mnoho n�dhern�ch str�nek hrdinstv�, mnoho v�t�zstv� nad sebou sam�m. Jak kr�sn� �ekl Rufus: �N� sv�t je k astronaut�m laskav� � na ka�d�ch sto trilion� d�l� vzduchopr�zdna p�ipad� jeden d�l pevniny� je dosti m�sta pro rozvinut� plachet i dosti hv�zd, t�ch velk�ch p��stavn�ch sv�tel v oce�nech temnoty!� Ale jestlipak v�, mil� chlap�e, pro� vlastn� byla astronautika tak t�k�m um�n�m?�</p><p>Nev�d�l jsem.</p><p>�No, tak co?� �ekl Murach a shov�vav� na mne pohl�dl. Tam, kde maj� ostatn� lid� obo��, on m�l dva mal�, hust� ke���kovit� chom��ky �ed�ch chloupk�, kter� jako by se ��astnily rozhovoru �iv�mi pohyby, a n�kdy mi byly k sm�chu, co� oslabovalo p�dnost profesorov�ch slov.</p><p>�Dok�u ti, �e se m�l�, ty nedozr�l� hv�zdoplav�e. V�, �e se lid� kdysi plavili po mo��ch?�</p><p>�Tak zvan�mi parn�ky!� vyhrkl jsem.</p><p>�Ano, ale je�t� d��v, ve starov�ku, pluli na plachetn�ch kor�bech a za pohonnou s�lu jim slou�il v�tr. A tak, dokud neznali p�esn� hydrostatiku, hydrodynamiku, teorii vln�n� a ostatn� v�dy, stav�li lodi od oka, v�, a proto plachetnice takto vznikl� m�ly svou individualitu. Ani dv� nebyly stejn�. Nepatrn� rozd�ly v poloze sto��r�, k�lu, ve tvaru lodn�ho trupu zp�sobovaly zna�n� rozd�ly v reakci na kormidlo a tak d�le. Odhadnout je nedovedli. A tak pou�eni nebezpe��mi, kter� p�est�li, dobrodru�stv�mi, ba katastrofami, shroma��ovali mo�eplavci zku�enosti, z nich� vyr�stalo velk� um�n� mo�eplavby. Um�n�, v�, a nikoli v�da, proto�e krom� pozitivn�ch znalost� bylo v n� mnoho b�j�, pov�r, p�edsudk� a k ��zen� lodi byla nezbytn� krom� vlastn�ch znalost� i osobn� odvaha, um�n� a talent. Potom v�ak v�da vyplnila v�echny tyto mezery a na um�n� zb�valo ��m d�l t�m m�n� m�sta. A p�ed sto lety se podobn� historie opakovala s meziplanet�rn� plavbou.�</p><p>�Znamen� to, �e �lov�k u� nem��e ��dit raketu?� �ekl jsem. �Ale j� to chci d�lat! Co�pak to n�komu u�kod�?�</p><p>�Ov�em, �e u�kod�,� nam�tl profesor a jeho obo�� se pohnulo jako vousy neviditeln�ch trpasl�k�. �U�kod�, proto�e bys to d�lal pomaleji a m�n� p�esn� ne� automat, to znamen� h��e, nemluv� u� ani o tom, �e nen� spr�vn�, aby �lov�k d�lal pr�ci, kterou zastane automat. V� p�ece, �e je to ned�stojn�.�</p><p>�Ale p�ece na v�letech,� odpov�d�l, jsem, �nebo v hor�ch lid� �asto k�cej� strom, rozd�l�vaj� ohe�, va��, i kdy� by to bylo mo�n� p�ipravit si j�dlo v kuchy�sk�m automatu��</p><p>�Na v�let� d�l�me to, co je prosp�n� zdrav�, osv�uje ducha, t�� �lov�ka a tak d�le. Av�ak kdybys raketu ��dil s�m, vyd�val bys v nebezpe�� n�klad, o tob� nemluv셓</p><p>�Co z�le�� na jedn� raket�!� uklouzlo mi.</p><p>Profesor se spokojen� zasm�l.</p><p>�Tak vid�, proti sv� v�li ses p�iznal: kdy� sn� o astronautice, nemysl� na odpov�dnost a pr�ci, chce� jen, aby to tak vypadalo, jde ti jen o to, abys m�l radost z letu sam�ho, a p�itom se zd�lo, �e to mysl� doopravdy. P�ed dv�ma sty lety to bylo velk� a nesnadn� um�n�, hodn� prav�ch mu��, a vypl�ovalo cel� �ivot t�ch, kdo� se mu v�novali; a jm�na velk�ch astrog�tor� p�e�la do d�jin. Ale to, co tehdy byla nezbytnost, bylo by dnes v nejlep��m p��pad� z�bavou, nebo, co� je hor��, hloupost�.�</p><p>Zlobil jsem se na profesora, �e tak logicky zd�vod�uje sv� tvrzen�, na star�ho hl�da�e raket, na sv�ho bratra i na sv�t. Av�ak sv�j �mysl jsem nezm�nil: stanu se astronautem, n�co se u� pro mne najde. Zchytrale jsem se o tom nezm�nil, av�ak profesor poznal, jak vid�t, z m�ho skromn� sklopen�ho pohledu, co m�m za lubem.</p><p>�Chce� se st�t kapit�nem d�ln�ch hv�zdn�ch plaveb?� zeptal se bez okolk� a j�, p�esto, �e jsem si p��sahal ml�en�, bezd��n� vyhrkl:</p><p>�Chci!�</p><p>Nap�ed vykulil o�i, pak se rozesm�l. Sm�l se dlouho. Kone�n� zv�n�l.</p><p>�Je to pravda,� zeptal se, ��es p�ed ned�vn�m p�ekousl olov�n� kabel?�</p><p>�Ano,� odpov�d�l jsem zaryt�. Byl jsem je�t� trochu py�n� na tento �in, p�esto�e nikdo z dosp�l�ch neprojevil pro n�j ani zbla pochopen�, nato� nad�en�.</p><p>�A pro� jsi to ud�lal?�</p><p>�Vsadil jsem se,� odpov�d�l jsem je�t� zaryt�ji.</p><p>�Jsi safraportsky tvrdohlav�� Sl�ch�m o tom a vid�m to na vlastn� o�i. Hm, no� t�eba �asem zmoud�횅 ale zat�m �ti Rufa��</p><p>Murach na mne hled�l p��sn�, ale jeho pohybliv� obo�� z�eteln� ��kalo, �e je na m� stran�. S t�mto p�esv�d�en�m jsem se s profesorem rozlou�il, abych se o n�kolik dn� pozd�ji p�ihl�sil ve St�edisku sv�teln�ch rychlost�.</p><p>Byla to l�ta hore�n�ch diskus� a velk�ch p��prav, kter� m�la korunovat prvn� v�prava za hranice slune�n� soustavy. Po cel� zem�kouli vznikaly speci�ln� �stavy, v nich� se dobrovoln�ci podrobovali o sv� v�li t�k�m a nebezpe�n�m zkou�k�m. Nebylo toti� zn�mo, jak� n�sledky pro lidsk� organismus m��e m�t rychlost vy��� ne� deset tis�c kilometr� za vte�inu, a bylo u� jist�, �e raketa, kter� m� dosp�t k nejbli��� st�lici, mus� se pohybovat rychlost� p�inejmen��m desetkr�t v�t��.</p><p>�el jsem tedy do nejbli���ho St�ediska sv�teln�ch rychlost� jako kandid�t na dobrovoln�ka; za m�ho �asn�ho ml�d� bylo nez��dka vid�t b�le od�n� pracovn�ky t�chto odbo�ek s mal�m st��brn�m paprskem na ruk�v�. Bylo zvykem prokazovat jim velkou �ctu, takovou, jakou chov�me k proslul�m v�dc�m a um�lc�m.</p><p>Ve St�edisku se mnou jednali s p�ehnanou zdvo�ilost�, z n� v�ak bylo mo�no vyc�tit jistou rutinu; domn�v�m se, �e kandid�t� mn� podobn�ch museli odbavovat denn� des�tky.</p><p>Krom� zbo�n�ho p��n� nem�l jsem samoz�ejm� ��dnou kvalifikaci; rozlou�ili se tedy se mnou s p��slibem, �e po p�ti letech, budu-li se dob�e u�it, budu se moci znovu p�ihl�sit, tentokr�t ji� k p�ij�mac� zkou�ce.</p><p>Ode�el jsem tedy s nepo��zenou. Trpce roz�arov�n sp��dal jsem nejfantasti�t�j�� pl�ny: cht�l jsem se vydat do kosmick�ho prostoru s raketou pro jednu osobu, spol�haje na to, �e d��ve, ne� mi dojdou z�soby, setk�m se s n�jakou raketou, kter� se mne ujme jako trose�n�ka vesm�ru; pak jsem zam��lel vpl�it se potaj� na raketu a vydat se s n� na v�pravu do p�sma nejvzd�len�j��ch planet a prozradit svou p��tomnost na palub� n�kde za drahou Marsu; po��tal jsem s t�m, �e vedouc� v�pravy, pohnut m�m plamenn�m zan�cen�m, ud�l� m� p�inejmen��m sv�m asistentem; p�ipravil jsem si � a to hned v n�kolika variant�ch z�visl�ch na okolnostech � vhodn� proslov, kter� ho m�l p�esv�d�it. V�echny tyto projekty, i kdy� z�staly v oblasti fantazie, zabraly mi p�esto spoustu �asu. Hltal jsem cel� stohy kosmick�ch rom�n�, u�il jsem se mizern�, a kdy� jsem byl u stolu vytr�en z kosmick�ch dum n�jakou ot�zkou, odpov�dal jsem nevhodn�. Ani ve snu mi nenapadlo, �e si chud�k babi�ka vykl�d� m� chov�n� zcela opa�n�. Dlouh� n�hl� zahled�n� do pr�zdna se l��c� zvednutou k �st�m, chatrn� pokroky v u�en�, samota�en� � to v�echno se jej�m o��m jevilo jako neomyln� p��znaky vyzr�vaj�c�ho um�leck�ho talentu. Plna nejkr�sn�j��ch nad�j� darovala mi k narozenin�m kr�sn� b�l� genetofor, na n�m� sama nejednou jedn�m prstem �ukala. Zkou�el jsem na n�m sv� s�ly, nap�ed, abych ud�lal radost babi�ce, a pozd�ji proto, �e m� videoplastika skute�n� zaujala. Toto um�n� m� sv�j po��tek je�t� ve st�edov�ku, vzniklo k��en�m tak zvan�ho filmu, spisovatelstv� a plastick� barevn� televize. Pomoc� genetoforu, kter� je pro n�ho t�m, ��m pro skladatele klav�r, m��e um�lec vytvo�it v�e, co jen dok�e vymyslit. M��e tedy vytv��et dramata i veselohry, p��b�hy skute�n�ch osob nebo poh�dky odehr�vaj�c� se ve smy�len�m sv�t�, m��e konstruovat bytosti napolo rostlinn�, napolo zv��ec�, a to v�e pomoc� navrstvov�n� sv�teln�ch pol�, kter� p�i h�e na genetofor vznikaj�. Prvn� pokusy mi p�inesly mnoho radosti. Zav�ral jsem se ve sv�m pokoji a sedal p�ed velkou obrazovku s rukama na mnoho�adov�m manu�lu. Kdy� jsem stiskl n�kolik des�tek kl�ves, zm��kl jsem uvol�ova�, a v tom se v obrazovce, na skle dosud pr�zdn�m, objevila postava, ji� jsem vytvo�il. Av�ak vzru�en� nevyvol�val s�m fakt, �e se tato postava objevila, n�br� to, �e byla obda�ena jistou, i kdy� z po��tku nevelkou �ivotaschopnost�: pohybovala se, chodila, jako by zkoumala prostor, v n�m� byla uzav�ena. Abych pravdu �ekl, m�la oby�ejn� zna�n� nedostatky a � jak ��kaj� um�lci � obsahovala disonan�n� rozpory; pak jsem ji sprovodil ze sv�ta jedin�m stisknut�m ped�lu a pou�t�l se do dal��ch pokus�.</p><p>P�i sv�ch experimentech kaz� samoz�ejm� ka�d� za��te�n�k mnoho postav; p�ekon�val jsem v�ak na tomto poli v�echny rekordy a mus�m se p�iznat, �e se mi ve snech zjevovaly cel� z�stupy postav, hroziv�ch, d���c�ch pomstou za nezda�en� probuzen� k �ivotu a nem�n� brut�ln� vytr�en� z t�to chvilkov� existence. Videoplastika se toti� ani o vl�sek neli�� od um�n� d��v�j��ch dob; apar�t jako by byl zdokonalenou paletou a perem, a kdy� se adept obezn�m� s jeho konstrukc�, rovn� se spisovateli, kter� znal pravidla pravopisu. Mo�n�, �e je vhodn�j�� srovn�vat videoplastiku s hudbou. Stejn� jako hudebn�k t�ny, skl�d� videoplastik r�zn� psychick� znaky, a jak se v prv�m p��pad� rod� melodie, tak v druh�m vznik� hrdina dramatu. Domn�v�m se v�ak, �e nejv�t�� podobnost spo��v� v tom, �e obdobn� jako skute�n� talentovan� skladatel p�i instrumentaci symfonick�ho t�matu sly�� ve sv� p�edstavivosti souzn�n� v�ech n�stroj� je�t� d��ve, ne� nap�e by� jedinou noti�ku do p�ti linek notov� osnovy, stejn� vykon� videoplastik nejobt�n�j�� a vpravd� tv�r�� ��st d�la d��ve, ne� stiskne prvn� kl�vesu genetoforu, to znamen�, kdy� sv� hrdiny tvo�� ve sv� fantazii. Jen tak mohou vzniknout postavy, kter� se podrob� jeho v�li a budou sv�mi osudy div�ka vzru�ovat; tomu v�ak nikoho nem��e nikdo nau�it � a pouh� zb�hlost v pou��v�n� p��stroje sta�� jen k vytv��en� pohybuj�c�ch se figur a nev�edn�, poh�dkov� scen�rie; pr�v� to bylo m�m �d�lem.</p><p>Nejeden studuj�c� promarn� l�ta, ne� pochop�, jak klamav� je vidina tv�r�� v�emohoucnosti, kterou ho l�kala videoplastika, a jak velkou l�� se stane, kdy� um�lec zavrhne skute�n� pozemsk� osudy pro sny o mo�n�ch existenc�ch. Na �t�st� pro mne � byl m�j nedostatek talentu tak o�ividn�, �e jsem ani na okam�ik na videoplastiku v�n� nepom��lel, a m� um�leck� pokusy zakon�ila skute�nost, �e jsem genetofor rozebral na sou��stky, proto�e jsem cht�l v�d�t, jak je zkonstruov�n. Chud�k babi�ka, za�ila � tentokr�t ji� naposled � trpk� roz�arov�n�, kdy� si prohl�dla n�kter� plody m�ho �sil�, nebo� nemohla p�en�st sv� d�vn� nad�je ji� na nikoho v rodin�.</p><p>Je zvykem, �e v�ichni mlad� lid�, kte�� dos�hnou st�edo�kolsk�ho vzd�l�n�, nav�t�vuj� po n�kolik m�s�c� postupn� libovoln� vybran� university a u�ili�t�, aby poznali stykem s prost�ed�m v�dc�, in�en�r� a technik� sv� vlastn� z�liby a schopnosti. Kdy� jsem jako sedmn�ctilet� mlad�k opou�t�l �kolu, byl jsem dlouho na rozpac�ch, kde m�m za��t; kone�n� jsem vstoupil na meorijskou pobo�ku �stavu pro pl�nov�n� budoucnosti, do �PPB, jak se mu zkr�cen� ��kalo. Zde jsem se po prv� setkal s lidmi, kte�� vypracov�vali pl�ny cesty za hranice slune�n� soustavy.</p><p>V t�to dob� nebyly je�t� v praxi zn�my zp�soby cestovat rychlost� dost velkou, aby bylo mo�no urazit vzd�lenost ze Zem� k vzd�len�m hv�zd�m v �ase rovnaj�c�mu se d�lce lidsk�ho �ivota. Jist� si vzpom�n�te na v�niv� diskuse, jak� se rozv�jely na po��tku na�eho stolet�, diskuse, souvis�c� s projekty stavby kosmick�ch letadel, ur�en�ch k let�m do hlubin galaxie.</p><p>Proto�e m�l let trvat neoby�ejn� dlouho, m�lo p�i n�m doch�zet k tak zvan� �sm�n� generac�, to znamen�, �e k c�li m�li dolet�t teprve vnukov�, ba pravnukov� t�ch, kdo� Zemi opou�t�li. Tehdy se toto �e�en� zd�lo nutnost�, diktovanou stavem sou�asn� kosmonautick� techniky. Narazilo v�ak na v�eobecn� a prudk� odpor. Bylo n�co poni�uj�c�ho a �lov�ka ned�stojn�ho v tom mraven��m vegetov�n�, kter� se m�lo t�hnout po cel� stalet� v kovov� sko��pce, vr�en� do propasti pr�zdna. Krom� citov�ch moment� byly z�va�n� i v�hrady rozumov�.</p><p>Jac� budou lid�, ��kalo se, vystaven� des�tky let vlivu vzduchopr�zdna. Jak velk� a nebezpe�n� jsou mo�nosti, �e se jejich charakter zlom�, �e sel�ou, �e vzniknou bytosti naru�en� mor�ln� i psychicky. Jak v z�sad� poni�uj�c� �loha m�la p�ipadnout on�m �mezigenerac�m�, kter� mus� str�vit v raket� cel� �ivot, uv�zn�ny v n� od narozen� do smrti, a jak�mi u�iteli a p�stouny budou lid� �ij�c� v takov�ch podm�nk�ch t�m, kdo nakonec dolet� k hv�zd�m.</p><p>�To v�echno,� odpov�dali jin�, �je pravda. Obt�e, nesn�ze, nebezpe�� cesty si nikdo nedovede p�edstavit, p�esto v�ak let k hv�zd�m je nutnost�. Kdy� byla ovl�dnuta slune�n� soustava, kdy� byly hospod��sky vyu�ity nejprve bl�zk�, v druh� polovin� t�et�ho tis�cilet� pak i vzd�len� planety a� po dr�hu posledn� � Kerbera, mus� b�t u�in�n dal�� krok vp�ed. Plavba p�es oce�n vzduchopr�zdna d�l�c� n�s od jin�ho nejbli���ho slunce. V�pravu je mo�no po n�jakou dobu oddalovat, ale nakonec k n� dojde, proto�e k n� mus� doj�t, rezignace by toti� znamenala zastaven�, �ili po n�kolika des�tk�ch stolet� � smrt pozemsk� civilizace.�</p><p>Nov� atomov� pohonn� l�tky, stejn� jako objev zp�sobu uvol�ov�n� atomov� energie z jak�hokoli druhu l�tky, umo�nily technick� �e�en� probl�m� let� podsv�telnou rychlost�, vyno�ila se v�ak nov� ot�zka, zda toti� �lov�k m��e, i v p��pad�, �e bude u�ito v�ech ochrann�ch prost�edk� � cestovat rychlost� ��du sto nebo dv� st� tis�c kilometr� za vte�inu. Optimist� se domn�vali, �e se probl�m d� �e�it pom�rn� prost� v prostoru hodn� vzd�len�m od gravita�n�ch pol� planet a bude-li rychlost letu zvy�ov�na dostate�n� pozvolna; p�ipom�nali teorie, vznikl� ve starov�ku a st�edov�ku, �e se �lov�k bl�� k hranici biologick� odolnosti p�i rychlostech t�iceti, sta nebo tis�ce kilometr� za hodinu; tato hranice se posouvala d�l od jednoho stolet� k druh�mu.</p><p>Opatrn�j�� upozor�ovali na fakt, �e p�i rychlostech bl��c�ch se rychlosti sv�tla po�nou se projevovat a p�sobit jist� d�sledky teorie relativity, jejich� vliv na �ivotn� procesy je zcela nezn�m�. Tyto pochybnosti mohla odstranit jedin� zku�enost.</p><p>A tak vznikla St�ediska sv�teln� rychlosti, rozseta po cel� Zemi i po �etn�ch jin�ch planet�ch jako pobo�ky �stavu pro pl�nov�n� budoucnosti.</p><p>V pr�b�hu b�d�n� se p�i�lo na z�hadn� �kaz, naz�van� �kol�s�n�m v�dom�, kter� spo��val v tom, �e �lov�k uzav�en� v raket�, kter� se bl�ila rychlosti 170 a� 180 tis�c kilometr� za vte�inu, poci�oval podivn� zatemn�n� mysli, vedouc� p�i dal��m zvy�ov�n� rychlosti i k ztr�t� v�dom� a hroz�c� na konec smrt�. Rychlost 170 tis�c kilometr� za vte�inu byla nazv�na meznou podsv�telnou rychlost� a pr�v� takovou rychlost� m�la let�t raketa sm��uj�c� k nejbli��� st�lici.</p><p>Takov� byl stav v�d�n� v dob�, kdy jsem se po prv� dostal do styku s kolektivem �stavu pro pl�nov�n� budoucnosti.</p><p>Ohromen perspektivami, jak� otv�rala pr�ce t�chto lid�, rozhodl jsem se, �e se vynasna��m st�j co st�j, abych byl do �stavu p�ijat. K tomu bylo t�eba m�t ukon�ena studia mechaneuristiky, kosmodromie nebo medic�ny. Po �vaze jsem se rozhodl, �e za�nu studovat na �stavu v�eobecn� mechaneuristiky v Meorii, kter� byl proslul� skv�l�mi tradicemi. U�en� mi �lo celkem dob�e, ale po roce jsem za��nal litovat, �e zvolen� p�edm�t nem� s mou zamilovanou astronautikou nic spole�n�ho a po kr�tk�m rozm��len� jsem si dal zapsat dodate�n� kosmodromii. Nespokojen s rozp�t�m sv�ch studi�, roz���il jsem je je�t� t�m, �e nad tajemstv�m konstrukce automat� jsem vysedal v Meorii a p�edn�ky z kosmonautiky jsem poslouchal na universit� le��c� na �pat� M�s��n�ch Apenin, p�esto�e jsem se mohl bez obt�� dostat na kter�koliv u�ili�t� na Zemi. Av�ak to, �e jsem denn� doj�d�l na M�s�c, povzn�elo m� a d�lalo m� zaj�mav�m v m�ch vlastn�ch o��ch. V raket� jsem tr�vil dv� hodiny denn� a pouze tam jsem m�l �as, abych n�co pojedl. To v�echno dohromady bylo samoz�ejm� �ir� bl�znovstv�, m�lo jsem jedl, m�lo spal a s�m sebe mu�il obrovsk�m mno�stv�m povinnost�, kter� jsem si vzal na sebe. Mn� se to v�ak l�bilo a nemohu na toto �dob� nevzpom�nat bez �sm�vu. Myslil jsem si, �e jsem dokonal�, v�estrann� a � hlavn� � tajupln�, proto�e jsem se sna�il, aby m� okol� na M�s�ci nev�d�lo o m�ch studi�ch v Gr�nsku, a naopak.</p><p>Tak ub�hla dv� l�ta. Kdy� jsem ukon�il ni��� mechaneuristick� studia, slo�il jsem zkou�ky z teorie raketov�ho letu a odjel jsem dom� na letn� pr�zdniny. P�ilet�l jsem pozd� ve�er. Maminka mi �ekla, �e jsem se t�sn� minul s otcem, kter�ho pr�v� volali k operaci.</p><p>Dlouho jsme sed�li na verand� a hled�li na roje hv�zd, padaj�c�ch z �ervencov�ho nebe; �as od �asu v�chodn� okraj horizontu vrhal jim vst��c svisl�, ohniv� ��ry; zd�lo se, �e to meorijsk� raketov� n�dra�� v�t� plameny startuj�c�ch raket meteorick� posly vesm�ru.</p><p>Hodn� po p�lnoci n�m otec poslal zpr�vu, �e se vr�t� pozd�, a ��dal n�s, abychom na n�ho ne�ekali. Maminka mi rozestlala v m�m n�kdej��m d�tsk�m pokoji. Sotva jsem ulehl na l��ko, usnul jsem jak zabit�. Vzbudil jsem se v z��i pln�ho dne. Cel� d�m byl pohrou�en v ticho. Ve�el jsem do j�delny, abych vyb�hl na zahradu. U dve�� do chodby jsem se m�lem srazil s otcem. Z�stal jsem st�t, p�ekvapen t�mto setk�n�m. Byl jsem toti� p�esv�d�en, �e sp�. Uk�zalo se, �e se vr�til a� ve t�i r�no a nyn� vstal jen proto, aby se spojil s nemocnic�. Dlouhou dobu jsme oba st�li, nev�douce, co d�lat, ve sv�tle zaplavuj�c�m pokoj zelenavou z���, kter� pronikala st�nou pop�nav�ch rostlin. Ve sv�m dlouh�m �ed�m �upanu p�ipadal mi otec star�� ne� kdy jindy. Bled�, s kruhy pod o�ima, jako by byl je�t� cel� v noci, na m�le vzd�len kr�sn�ho slunn�ho dne venku. A byl daleko men�� ne� d��ve � nebo jsem snad j� vyrostl? Blesklo mi hlavou, �e u� je na prahu st���, a srdce se mi v prsou sev�elo smutkem a dojet�m. ��m byl? Nic nevytvo�il, neobjevil ��dn� nov� zp�sob operace, ani jedin� z�krok nepraktikovan� u� d��ve, ��dn� objev, dokonce nebyl proslul� ani jako chirurg: jist� ruka, dobr� oko, ��kalo se, ale nic mimo��dn�ho. Oby�ejn� doktor � chirurg. Str�cov� m�nili podneb� planet, budovali gigantick� konstrukce ve vzduchopr�zdnu, zanech�vali po sob� viditeln�, trval� stopy sv� pr�ce. Ale on? Ml�ky, �kradkem jsem ho pol�bil na neoholenou tv�� a cht�l jsem se vytratit ven. Zastavil m�.</p><p>�Chce� pr� te� vstoupit do �stavu pro pl�nov�n� budoucnosti?�</p><p>P�isv�d�il jsem.</p><p>�D��ve jsi cht�l v�echno m�t a te� zase chce� v��m b�t��</p><p>Neusm�l se. �ekal, �e mu odpov�m. Ml�el jsem a v tomto ml�en� bylo zn�t st�n podr�d�n�. Nabral dech, ale nepromluvil. Nata�enou rukou, kone�ky prst� p�ejel po m� ko�ili a s t�mto nedokon�en�m gestem zmizel za dve�mi pracovny. Vy�inut z rovnov�hy, trochu roz�ilen, trochu rozzloben jsem osam�l. Ode�el jsem do zahrady, ale najednou m� p�e�la chu� prol�zat m�sta m�ch d�tsk�ch her. Lehl jsem si na vyh��tou tr�vu a za minutu vymizel otec z m� pam�ti. Nemyslil jsem na n�ho, kdy� jsem vystavil tv�� paprsk�m obou na�ich gr�nsk�ch slunc�, um�l�ho, atomov�ho, kter� st�lo v zenitu a ho�elo platinovou z���, a skute�n�ho, vzn�ej�c�ho se jako bled� kotou�ek n�zko nad obzorem. Vybavila se mi epizoda posledn�ho v�stupu na M�s�ci � lano se zaseklo mezi dv�ma balvany a neb�t toho, �e tam �lov�k v�� �estkr�t m�n� ne� na Zemi�</p><p>N�jak� st�n p�el�tl p�es m� v��ka, za n�m druh� a t�et�. N�kdo k n�m p�ij�d�l: helikopt�ry usedaly na tr�vn�ky v zahrad�. Zvedl jsem se na loktech a spat�il prvn� vystupuj�c� hosty a vysoko nad domkem letku dal��ch stroj�, sv�t�c�ch vrtulemi. Za okam�ik jich od z�padu p�ilet�lo n�kolik des�tek. Sn�ely se dol� a m�lem se dot�kaly korun strom�. N�v�t�vn�ci utvo�ili hlou�ek, kter� st�le vzr�stal, a d�vali p�ist�vaj�c�m znamen� rukama. N�kte�� ukr�vali n�co za z�dy. Vstal jsem, st�le v�c a v�ce udiven, ale zat�m se na tr�vn�k d�le sn�ely helikopt�ry; lid� se pohybovali chaoticky, jaksi nerozhodn� � kone�n� vykro�ili k domu.</p><p>To v�echno m� tak zm�tlo, �e kdy� se bl�ili, m�sto abych jim pod�koval za pozdrav, vykoktal jsem:</p><p>�Co� co se d�je?�</p><p>�P�ilet�li jsme na oslavu v�ro��,� odpov�d�lo n�kolik hlas� najednou.</p><p>�Jak�ho?�</p><p>�No, p�ece pades�t�ho v�ro�� doktorova p�soben텓</p><p>�Ty jsi jeho syn?� ot�zala se mal�, �edovlas� �ena. Jej� vlasy sv�tily v slunci jako �iv� st��bro. Zmocnila se mne bl�zniv� chu� hupnout do k�ov�, ale nohy jako by mi vrostly do zem�. Tak, na dne�ek p�ipadlo pades�t� v�ro�� otcovy pr�ce a j� o tom v�bec nev�m� a on�? Snad si vzpomn�l�</p><p>P�ed domem se shroma��oval z�stup lid� a nad zahradou st�le p�el�t�valy st�ny p�ist�vaj�c�ch vrtuln�k�. Toto rojen� neust�valo, atak pozd�ji p�ist�valy za zahradou, proto�e na tr�vn�c�ch a p�in�ch st�l jeden stroj vedle druh�ho. Vzduch byl pln� tlumen�ch hlas�. Najednou se otev�ely dve�e. Na prahu se objevil otec. Mimod�k p�it�hl �osy rozhalen�ho �upanu a z�stal st�t, prostovlas� a rozcuchan�. Na tv��i m�l oti�t�n� vzor tkaniny. Z�ejm� si zd��ml s hlavou na op�radle k�esla. St�l a d�val se na mo�e hlav. Nastalo takov� ticho, �e bylo sly�et slab� hukot, jak p�ist�valy st�le nov� a nov� stroje. Najednou sebou otec trhl a vykro�il po schodech dol�, jako by cht�l j�t v�em naproti; v polovin� schodi�t� se v�ak zarazil, zvedl ruce a spustil je; pootev�el �sta a ne�ekl nic. V z�stupu nastal ruch. Lid� p�istupovali ke schod�m, pod�vali mu kv�tiny, v�t�inou �t�hl� kyti�ky, ale brzo m�l ruce pln�, dal�� je tedy kladli na schody. Byly tam vl�� m�ky a chrpy z australsk�ch obiln�ch rezervac�, b�l� magn�lie, africk� vstava�e, orchideje a kyti�ky sedmikr�sek, rozkvetl� v�tvi�ka jablon� z Antarktidy, kde pr�v� za��nalo jaro, a velk�, bled� stolist� r��e, rod�c� se pouze ve sklen�c�ch M�s�ce. Kdo slo�il sv�j dar, ml�ky ustupoval a otec ho sledoval pohledem, v n�m� se ob�as zableskla vzpom�nka; tu se jeho �sta beze slov pohybovala, vtom v�ak u� p�istupoval n�kdo nov� a nad stromy zahrady jako t�k� pt�k vzl�tal vrtuln�k odl�taj�c�ho. A jak z�stup ��dl, rostl kopec kv�t� na schodech. Tu se v zahrad� objevilo dev�t starc� ve t�pytn�ch b�l�ch skafandrech; �li s obna�en�mi st��brovlas�mi hlavami a bojovali se z�ejmou n�mahou s b�emenem kosmick�ho brn�n�, kter�mu ji� d�vno odvykli. Se srdcem, kter� p�est�valo tlouci, zpozoroval jsem na jejich prsou odznaky pilot� Neptuna; pravda, tat�nek kdysi, je�t� d��ve ne� poznal maminku, byl l�ka�em na raket�. Nikdy v�ak o tom nemluvil. S pr�zdn�ma rukama do�li piloti a� k verand�, odepjali st��brn� odznaky a jeden po druh�m je �derem otev�en� dlan� zabodl �pi�kou do d�eva nejni���ho schodu, tak�e toto prkno, z�ernal� a vy�lapan� tis�ci nohama, se n�hle zat�pytilo, jako by bylo pobito st��brn�mi cvo�ky. A pak jsme z�stali v pr�zdn�, slunn� zahrad� sami. Tu se otec, st�le je�t� stoj�c� bez hnut�, zachv�l a ode�el; kv�tiny se mu vysypaly z rukou a on, t�paje po dve��ch, zmizel v dom�.</p><p>A j� jsem se st�le neh�bal. Jako kdybych naslouchal hukotu vzdaluj�c�ch se stroj�. Za chv�li se objevil dal��. S m�kk�m �umotem p�elet�l nad stromy a p�ist�l. Vysko�il z n�ho �lov�k v kombin�ze; rychle se rozhl�dl, rozb�hl k verand�, hodil n�co na hromadu kv�t� a stejn� rychle se vr�til do letadla.</p><p>M�l jsem dobr� zrak a zdaleka jsem rozeznal neobvykl� vzhled tohoto opo�d�n�ho d�rku. Byla to hrstka rezav�ch, zaschl�ch a pichlav�ch sn�tek areosy, jedin� kv�tiny rozkv�taj�c� na Marsu.</p></section><section><title><p>MARAT�N</p></title><p>�Lid� oslavuj� mudrce pro jeho l�sku k nim, av�ak kdyby mu to ne�ekli, on by nev�d�l, �e je miluje.� Tato slova starov�k�ho filosofa jsou lep�� charakteristikou m�ho otce, ne� na jakou by se s�m zmohl. N�kdy se �lov�k pt� s�m sebe: �Vybral jsem si vhodn� zam�stn�n�? Jsem v n�m ��asten? �ije se mi dob�e?� A hned si odpov�d� trojn�sobn�m ano. Otec si podobn� ot�zky nikdy nekladl, nikdy mu nenapadaly a ur�it� by je pokl�dal za stejn� nesmysln� jako ot�zku: �A �iji?�</p><p>Jeho brat�i slou�ili lidstvu sv�mi znalostmi. On d�lal tot�, ale kdy� v�domosti selhaly, kdy� prohr�val boj o �ivot sv�ch nemocn�ch, z�st�val d�le spole�n�kem um�raj�c�ch, ne u� jako l�ka�, n�br� jako �lov�k, kter� um�r� spolu s nimi. Str�cov� se podd�vali st��dav� radosti z v�deck�ch �sp�ch� i depresi z por�ek. Otec z�st�val st�le stejn� � pod v�udyp��tomn�m, nikdy ho neopou�t�j�c�m b�emenem odpov�dnosti, kter� byla pro jeho du�i t�m, ��m pro na�e t�la zemsk� gravitace, nut�c� svaly k vyp�t� sil, k st�l�mu nap�t�, p�em�h�n� v�hy t�la, ale bez n� by �ivot byl nemysliteln�.</p><p>Po on�ch pam�tn�ch pr�zdnin�ch jsem p�eru�il studia vy��� mechaneuristiky a dal jsem se zapsat na medic�nu. Toto nov� rozhodnut�, u�in�n� se stejn�m krkolomn�m sp�chem jako rozhodnut� p�edchoz�, vyplynulo z jin�ch pohnutek. Byl to pokus proniknout ke skute�n�m hodnot�m �ivota a z�rove� pokus o jak�si pok�n� v��i otci � pokus vroucn� a naivn�, t�eba u� jen proto, �e jsem nem�l pon�t� o tom, ��m vlastn� je povol�n� l�ka�e. Omluvit m� m��e snad pouze to, �e jsem medic�nu dokon�il, ani� jsem ztratil z o�� hlavn� c�l, j�m� byla ��ast na v�prav� za hranice slune�n� soustavy.</p><p>Za l�ta l�ka�sk�ch studi� jsem zv�n�l. Z p�edch�zej�c�ho �dob� mn� z�stalo nemnoho: trocha pozn�mek, n��rt� a projekt�, kter� jsem schov�val, nikoli ze skute�n� pot�eby, n�br� pro klid vlastn�ho sv�dom�, �e jsem uplynul� �as tak docela nepromarnil. Babi�ka nalezla jistou �t�chu v tom, �e se ve mn� projevil, p�esto�e jsem se nestal um�lcem, aspo� n�jak� talent, ov�em talent zcela ne�ekan�: na vysok� �kole jsem zaz��il jako vych�zej�c� hv�zda v b�z�ch na dlouh� trati. M� v�kony se st�le zlep�ovaly, stal jsem se akademick�m mistrem kontinentu a ke konci studi� � mistrem severn� polokoule. Jakmile jsem dostal diplom, vstoupil jsem na chirurgickou kliniku. Kdy� pak o p�l roku pozd�ji ozn�milo veden� v�pravy na Centaura, �e p�ij�m� pos�dku, uch�zel jsem se o m�sto asistenta profesora Schreye, kter� byl na raket� prvn�m chirurgem. Jistou z�vadou byly m� skrovn� odborn� zku�enosti, byli v�ak hled�ni lid� se v�estrann�m vzd�l�n�m a j� jsem p�ece studoval kosmodromii a mechaneuristiku. Kdy� jsem se hl�sil jako kandid�t, �ekl mi jeden z astrog�tor�, �e na odpov�� budu muset dlouho �ekat, proto�e je obrovsk� n�val uchaze�� a ka�d� p�ihl�ka se podrobn� zkoum�, ale � tu se usm�l � takov� lekce trp�livosti se v budoucnosti m��e uk�zat jako velmi prosp�n�, proto�e v raket� budeme �ekat mnoho let, ne� dos�hneme c�le. Budeme,� �ekl, a t�ebas u�il mno�n�ho ��sla jen n�hodou, �il jsem z tohoto slova d�le ne� �ty�i m�s�ce.</p><p>Proto�e jsem doma nem�l st�n�, chodil jsem na dlouh� p�� t�ry do lesa. Byl podzim, stromy st�ly nehnut� v �lutav�m, jakoby star�m slunci, s kostrami v�tv� ost�e se r�suj�c�mi proti modr�mu nebi. Bloudil jsem tak po cel� hodiny, a� nastala noc a uk�zala hv�zdy. Z�st�val jsem st�t, zvedal hlavu a up�en� jsem je pozoroval. Uhodil prvn� mr�z, pod nohama �ustilo uschl� list�; odev�ad plynula chladn�, trpk� v�n� tlen�, smrteln�ho rozpadu rostlin, ale je�t� nikdy z jara mi srdce nebu�ilo tak siln�, jako v onom bezlist�m lese kon��c�ho podzimu.</p><p>Jak podivn�mi cestami jde v�voj lidstva. To, co �ij�c� pova�uj� za �asto nepochopiteln�, zd�nliv� chaos propleten�ch, vz�jemn� si odporuj�c�ch mo�nost�, v n�m� se nam�hav� derou vp�ed a po omylech couvaj� zp�tky, to vid� z perspektivy �asu jejich potomci jako samoz�ejmou nutnost. A z�kruty a odbo�ky vykonan� cesty jsou jasn� �iteln� jako tahy p�sma, tvo��c� slova bohat� obsahem.</p><p>Kdysi p�ed v�ky, dlouhou dobu p�ed �rou astronautiky, se lid� domn�vali, �e meziplanet�rn� lety nebude mo�no uskute�nit, ani� byly pro rakety vytvo�eny mezistanice, le��c� mimo Zemi, tak zvan� um�l� dru�ice. Pak uk�zal pokrok techniky, �e je takov� pl�n zbyte�n�. Ve skute�nosti se kosmonautika rozv�jela po v�c ne� sedm let nez�visle na um�l�ch dru�ic�ch, na nich� byly um�st�ny pouze observato�e a stanice regulace po�as�. P�esto v�ak po stalet�ch nastala doba, kdy se v dal�� f�zi v�voje vyskytla nutnost stavby astronautick�ch mezistanic, nutnost vyvolan� nov�mi p���inami. Stalo se to tehdy, kdy� �lov�k p�e�el od let� meziplanet�rn�ch k v�prav�m na hv�zdy.</p><p>Ji� v po��te�n�ch studi�ch p��prav, p�i zkoum�n� vlivu obrovsk�ch rychlost� na lidsk� organismus, vznikla pot�eba z��dit zku�ebn� odbo�ky na um�l�ch dru�ic�ch ve zna�n� vzd�lenosti od Zem�, odstranit tak �kodliv� vliv jej� p�ita�livosti. Potom, kdy� lid� za�ali budovat mezihv�zdnou raketu, uk�zalo se, �e ji bude nutno stav�t v mimozemsk�m prostoru, proto�e je p��li� velik�, aby se mohla z planety vzn�st nebo na n� p�ist�t. Podobn� kdysi d�vno nemohly velk� zaoce�nsk� parn�ky vplouvat do mal�ch p��stav�, n�br� kotvily ve zna�n� vzd�lenosti od nich a spojen� s pevninou udr�ovaly pomoc� mal�ch parn��k�. Stejn� tak GEA, prvn� mezihv�zdn� raketa, postaven� ve vzduchopr�zdnem prostoru, ve vzd�lenosti 180 tis�c kilometr� od Zem�, nem�la nikdy p�ist�t na ��dn� planet�, n�br� pouze sestoupit do horn�ch vrstev atmosf�ry a � jako kdyby na nich plula � chrlit ze sv�ho nitra mra�na dopravn�ch raket.</p><p>A tak u� vlastn� za m�ch �as� vznikl v cislun�rn�m prostoru prvn� dok pro stavbu raket ur�en�ch k let�m mimo slune�n� soustavu.</p><p>Jednu z prvn�ch f�z� stavby jsem kdysi pozoroval ze �tvrt� um�l� dru�ice. St�l jsem v zasklen� pozorovac� kabin� na vrcholku kovov�ho trupu v z�stupu zv�davc�. P��m� rakety sem nep�etr�it� p�iv�ely nov� a nov� turisty.</p><p>Pr�ce v doku se konaly v ku�eli st�nu vrhan�ho Zem�, jej� no�n� polokoule zela na nebi jako obrovsk� �ern� �achta. Oblast staveni�t� osv�tlovaly ve vzduchopr�zdnu um�st�n� reflektory, pohybuj�c� se kyvadlovit� sem a tam; ka�d� vrhal dvan�ct proud� sv�tla, odr�ej�c�ho se zrcadlov�mi z�blesky daleko dole, na panc��ov�ch, vrstevnat� ukl�dan�ch pl�tech rakety. Hlou�ky automat� se hem�ily po jej�m povrchu, jedny se neust�le pohybovaly vp�ed a vzad, jako �lunky na obrovsk�m tkalcovsk�m stavu, jin� se ka�dou chv�li zvedaly nad povrch a hned se zat�pytily, kdy� je sv�tlo reflektoru zas�hlo, hned tonuly ve tm�. Dalekohledem mohl �lov�k spat�it mohutn� nosn�ky a oblouky konstrukce, kter� tyto mal� stroje p�en�ely z m�sta na m�sto bez nejmen�� n�mahy, proto�e tady v�echna b�emena ztr�cela svou v�hu. Prostor byl vypln�n obl��ky r�znobarevn�ho kou�e, tryskaj�c�ho zpod sv��ec�ch p��stroj�. Dlouh� chvosty barevn�ch jisker st�kaj�c�ch po boc�ch stav�n� rakety spl�valy v mra�na, kter� se l�n� pohybovala za t�pyt�c�mi se raketami a byla probod�v�na proudy z��e v des�ti r�zn�ch sm�rech. Orgie sv�tel zh�ely bled� hv�zdy, kter� tvo�ily pozad� jen zd�nliv� ploch�. V pom�ru k na�� pozorovateln�, kter� byla vzd�lena t�icet kilometr�, vykon�vala cel� tato oblast hore�n� pr�ce obrat kolem sv� osy, majest�tn� ve sv� pomalosti, co� m�lo za n�sledek, �e reflektory, kter� na po��tku sv�tily �naho�e�, octly se nakonec �dole�, p�i pochopiteln� relativit� t�chto pojm� v prostoru bez t�e.</p><p>Po jeden�cti m�s�c�ch nep�etr�it� pr�ce automaty zmizely: vklouzly � pokud pat�ily k jej� mechanick� pos�dce � dovnit� rakety, nebo se st�hly na n�kterou ze sv�ch z�kladen � a GEA, st��brn�, velk�, ml�enliv�, vysvobozen� z le�en�, pohybovala se okolo Zem� jako jej� um�l� dru�ice. Z jej�ch propastn�ch trysek je�t� nikdy nevy�lehl atomov� ohe�.</p><p>M�j otec m�l r�d poezii zp�sobem pon�kud zvl�tn�m. D�la sv�ch obl�ben�ch b�sn�k� ��tal velmi z��dka, b�sn�m ��kal �pom�cky�, kter� �lov�k p�ece nepot�ebuje po��d: a sv�tlo v okn� jeho pokoje se roz��halo jen n�kdy v noci. Takovou �pom�ckou� v m�s�c�ch �ek�n� byly pro mne horolezeck� v�stupy. V nejrozmanit�j��ch dob�ch jsem prosil kolegy, aby m� zastoupili na klinice a vyd�val jsem se s�m na obt�n� horsk� t�ry.</p><p>Ale najednou jako by se nad mou hlavou roztrhl pytel s ud�lostmi; v n�kolika m�la dnech jsem dostal od prvn�ho astrog�tora v�pravy zpr�vu, �e jsem byl p�ijat za �lena pos�dky, p�e�etl jsem sv� jm�no na listin� z�vodn�k� letn�ch olympijsk�ch her a � sezn�mil jsem se s Annou.</p><p>M�la sv�tl� o�i s moudr�m v�razem, kter� se opakoval n�jak opatrn�ji nebo lhostejn�ji v jej�ch pln�ch rtech. Studovala geologii, m�la r�da hudbu a star� knihy. Nic v�c jsem, mysl�m, o n� nev�d�l. Kdy� jsem byl s�m, miloval jsem ji nesm�rn�. Kdy� jsme se sch�zeli, p�est�valo to b�t tak jist�. Z�m�rn� i bezd��n� prov�d�li jsme jeden druh�mu mal�, zra�uj�c� nep��jemnosti, st�le doch�zelo k nedorozum�n�m, k v�stup�m dnes dramatick�m, z�tra bezv�znamn�m. A p�ece jsem se pro n� tr�pil. A utrpen�, to jsem znal z kn�ek, je pr�vodn�m zjevem velk�ch cit�, a tak tedy cestou nep��m�ho, i kdy� p��sn� logick�ho uva�ov�n� jsem dosp�val k n�zoru, �e Annu p�ece jen miluji.</p><p>A ona? Nic ur�it�ho jsem se nemohl dop�dit. Kdy� jsme byli spolu, jej� pohled, otev�en� a vzd�len�, jako by jej vys�lala vst��c krajin�m pro mne neviditeln�m, �asto n�kam ut�kal� b�vala zamy�len� nebo posmutn�l� a duchem nep��tomn�. Zlobilo m� to. Byla ke mn� mil� a pak jsem j� byl mil� k n�. Cel� n� vztah byl jaksi mlhav�, pln� n�pov�d�, tonul v dohadech a o�ek�v�n�. Byl sou�asn� nesnesiteln� i okouzluj�c� a bylo jaro. Chodili jsme po parc�ch, naslouchali, jak se pt�ci u�� zp�vat, sed�vali na lavi�k�ch pod ke�i, obsypan�mi zelen�mi pupeny; trhal jsem je, ot��el v prstech a bezmy�lenkovit� jsem je rozlupoval, jako kdybych cht�l n�sil�m d�t jim, dosud nerozvinut�m a d�tsky slepen�m, tvar p��t�ch kv�t�. Bylo v tom n�co v�c ne� znak p�echodn� nerv�zy, proto�e i n�m nejv�ce chyb�la jedna v�c, kter� by dovolila mo�nostem, aby dozr�ly � �as. Pouze �as, kter� n�s spojuje nebo rozd�luje, mohl v�e vysv�tlit. Ale my jsme jej nem�li. Datum odletu ze Zem� se bl�ilo, mnohokr�t jsem se rozhodl, �e si s Annou otev�en� promluv�m, ale st�le jsem to odkl�dal. Z�rove� se bl�il den startu na olympi�d�. Jedno i druh� mi zah�n�lo sp�nek z v��ek. Zvl�tn� shoda okolnost�? Snad, ale jak pateticky se utv��el m�j �ivot! V�d�l jsem, �e m�j prvn� olympijsk� marat�n je z�rove� i posledn�, proto�e po n�vratu z v�pravy budu ji� p��li� st�r. Zv�t�zit p�ed odletem, nebylo by to n�dhern� rozlou�en� se Zem�? Odlet�t k hv�zd�m s vav��nov�m v�ncem na skr�n�ch? St�r p�tadvacet let � a proto se sklonem k filosofick�m generalizac�m � jsem si �ekl: m� v�echno, po �em jsi tou�il, z�v�re�n� diplom ze studi�, ��ast na v�prav� do vesm�ru, olympijsk� z�vod a l�sku � a jsi ne��astn�! Skute�n�, jak moudr� je p��slov�: �Dej �lov�ku v�e, po �em tou��, a zdrt� ho!�</p><p>V takov� n�lad� jsem za�al tr�novat. B�hal jsem po velk�m ov�lu dr�hy, po travnat�ch pahorc�ch �ir� pob�e�n� krajiny i v dlouh�ch stromo�ad�ch universitn�ch park�, v�dycky s�m, se stopkami v ruce, v �paln�m �ervnov�m slunci, za ustavi�n�ho, v�ude sly�iteln�ho �um�n� bl�zk�ho oce�nu. Tr�noval jsem pouze r�no. Ub�hl jsem sv�ch dvacet kilometr� a hnal se do v�zkumn� kondi�n�ho t�bora, v n�m� u� m�s�c bydlili budouc� ��astn�ci v�pravy. Bylo to m�ste�ko le��c� mezi star�mi cedrov�mi lesy na �pat� Karakorumu. Jmenovalo se Keriam, av�ak v�il se n�zev, vysloven� nezn�mo k�m, �O�istec�, proto�e tvo�ilo pro sv� obyvatele p�echodn� stupe� mezi Zem� a palubou rakety. Nen� snadn� vystihnout atmosf�ru, jak� v n�m vl�dla. Mnoho �asu zab�raly p��pravn� pr�ce a p�edn�ky z nejrozmanit�j��ch obor�, kter� m�ly za ��el p�ipravit ka�d�ho na cestu pokud mo�no v�estrann�. Z�rove� byli budouc� astronauti vy�et�ov�ni: fyziologov�, biologov� a l�ka�i se pohybovali ve sv�ch z��iv� b�l�ch pl�t�ch v laborato�i, z n� se oz�val svist rozt��en�ch odst�ediv�ch kabin. Nejednou jste mohli potkat mezi mnoha tv��emi pln�mi �ivota n�jakou tv�� pohaslou: n�koho, komu neodvolateln� v�rok l�ka�� uzav�el cestu ke hv�zd�m.</p><p>P�itom na br�ny m�ste�ka prudce dor�el zemsk� �ivot. P�esto�e se mnoho druh� vydalo na cestu se �leny nejbli��� rodiny, �enami a d�tmi, p�ece jen ka�d� zanech�val na Zemi n�koho bl�zk�ho a neuplynula snad hodina, v n� by se radost a o�ek�v�n� v�c� p��t�ch nem�sila se smutkem lou�en�.</p><p>A tak jsem d�lil sv�j �as mezi stadi�n a �O�istec�, s Annou jsem se nev�dal po �adu dn�, a jen kdy� jsem urval n�jakou chvilku, ne� nastala noc, v�d�val jsem ji p�i televizit�. P�i posledn�, docela n�hodou a neo�ek�van�, do�lo k rozhoduj�c� rozmluv�. Jak jsem se ob�val, �ekla mi Anna, �e jej� studijn� obor je pro cestu neu�ite�n�. Pracovat mohla pouze na Zemi. Hovo�il jsem o s�le citu, kter� p�ek�ky rozmet� na prach. Pak se zeptala, jestli bych se j� � kdyby se situace obr�tila � kv�li n� z�ekl medic�ny? Co jsem m�l odpov�d�t? C�til jsem, �e se v�echno hrout�, �e ji ztr�c�m, a za�al jsem ��kat stra�n� v�ci, vy��tat j�, �e by zm�nila sv� studium, kdyby m� skute�n� milovala, nebo p�estala v�bec pracovat � na n�jak� �as � p�ipojil jsem sp�n�, kdy� jsem vid�l, jak Anna zbledla.</p><p>�Cht�ls m� ranit?� �ekla. �Poda�ilo se ti to.�</p><p>Existuje star� �slov�, �e by se �lov�k nejrad�ji propadl do zem�; nu�e, p�i televizit� se to d� uskute�nit t�m�� doslova; rozhn�van� i zahanben�, stiskl jsem vyp�na� a Annin pokoj a jej� tv��, o�i, hlas, v�echno zmizelo jako kouzlem. Pevn� jsem si um�nil, �e ji u� v�ckr�t nevyhled�m, ale hned naz�t�� jsem si na�el z�minku: omluvit se za sv� v�erej�� chov�n�. U� se pro n� na mne nehn�vala. Nakonec jsme si dali sch�zku den po marat�nu. Po��tal jsem snad je�t� v skrytu du�e, �e zm�n� sv� rozhodnut�? Nejpoctiv�j�� bude odpov��: chv�lemi � ano. Zat�m jsem se vr�til na dr�hu ke sv�m samot��sk�m b�h�m. Mus�m se p�iznat, �e jsem ob�as zav�ral o�i, abych pod zav�en�mi v��ky spat�il Annu, ale neobjevovala se. Stejn� jako d��ve b�hal jsem se stopkami v ruce, a kdy� se pohyb jejich ru�i�ky shodoval s �dery m�ho pulsu, zmoc�oval se mne pocit, �e m� n�maha uv�d� do pohybu �as a kdyby nebylo mne, �e by se zastavil, a �e ostr�m fini�em b��m p��mo ke t�em velk�m dn�m: dvac�t�ho �ervence jsem m�l startovat v marat�nu, dvac�t�ho prv�ho r�no setkat se s Annou a dvac�t�ho druh�ho ve�er se hl�sit na palub� rakety.</p><p>V t�to dob� jsem se ��m d�l t�m �iv�ji zaj�mal o favority. T�i nejnebezpe�n�j�� byli Gerhard, Mehilla a El T�ni. Zvl�t� na Mehillu jsem se nemohl vynad�vat. Krok m�l neoby�ejn� lehk�, t�m�� o p�t centimetr� del�� ne� j�, byl toti� vysok� postavy. U��val taktiky ne�ekan�ch trh�k� mezi dvac�t�m a t�ic�t�m kilometrem. Tam oby�ejn� ze sebe set��sl soupe�e, a neohl�eje se, hnal se vp�ed dlouh�mi lehk�mi kroky, jako by se st�val ��m d�l t�m leh��m a nesl se vzduchem. Ke konci tr�ninku jsem s n�m jednou b�el celou tra�, a p�esto�e jsem ze sebe vydal v�echno, dob�hl do c�le o �est set metr� p�ede mnou. Vzpom�n�m si, jak jsem si tehdy ve�er, kdy� jsem se svl�kal do koupele, prohl�el sv� vlastn� nohy, zachmu�en� a zkoumav� m��il o�ima svalstvo na stehnech a l�tk�ch � jako hudebn�k, hledaj�c� ve sv�m n�stroji jeho nedostatky a z�rove� skryt� mo�nosti.</p><p>Mohu otev�en� ��ci, �e to nebyly nejhor�� nohy, ale s Mehillov�ma nohama se srovn�vat nedaly. Bl�il se den startu, den por�ky; p��tel� p�ede mnou neskr�vali sv� pochyby; nebylo u n�s zvykem ut�ovat n�koho fale�n�mi slovy.</p><p>Noc p�ed z�vodem m� stihla nejv�t�� pohroma, jak� z�vodn�ka m��e postihnout; bu� �e se projevil neklid dosud potla�ovan�, nebo jsem v posledn�ch dnech tr�noval p��li� mnoho, fakt je, �e jsem spal neoby�ejn� �patn�, a �e jsem se r�no odplazil z l��ka jako p�era�en� a zcela vy�erpan�, vy�erpan� p�ed startem! Nenapadlo m� v�ak, abych odstoupil; odjel jsem na stadi�n a opakoval si, �e se �lov�k mus� nau�it prohr�vat.</p><p>Stadi�n byla vlastn� �ir�, rozlehl� pl��. Nad n� hu�elo n�kolik tis�c, ba mo�n� n�kolik des�tek tis�c vrtuln�k�, kter� zakr�valy slunce. Po�adatel� je ��dili v mal�ch �erven�ch vrtuln�c�ch dv�ma sm�ry a ozna�ovali jim m�sta, na nich� se sm�ly zdr�ovat, to znamen� vzn�et se nehybn� ve vzduchu. Kdy� se v�echno uklidnilo, bylo sly�et lehk�, dut� �umot mnoha tis�c to��c�ch se vrtul� a po obou stran�ch dr�hy se vzn�ely pravideln� obd�ln�ky vrtuln�k� stoj�c�ch na jednom m�st� a tvo��c�ch hust� mrak r�znobarevn�ch trup�, mrak obrovsk�, dot�kaj�c� se t�m�� oblak a m�rn� naklon�n�. Nad ov�lnou dr�hou se te� pohybovala pouze jednom�stn� tryskov� letadla vrchn�ch a pomezn�ch rozhod��ch; kone�n� za�ali z budovy, skryt� mezi stromy, vych�zet z�vodn�ci. Na tento den bylo u meteotechnik� objedn�no po�as� sice p�kn�, ale podmra�n�, s mnoha vysok�mi kupovit�mi mraky, kter� m�ly zaru�it v ��stech trati vystaven�ch slunci teplotu ne p��li� vysokou. Kdy� tra� opustila stadi�n, vinula se mezi rozlehl�mi parky a zahradami �stavu, vedla a� k pl�i na pob�e�� (byl to nejt잚� �sek trati) a vracela se osmn�ctikilometrov�m �sekem v alej�ch, lemovan�ch po obou stran�ch palmami a ka�tany.</p><p>Z�vod shrom�dil u startovn� ��ry v�ce ne� osmdes�t z�vodn�k�. St�li jsme ve t�ech �ad�ch; vzhledem k d�lce trati nem�lo po�ad� na startu ��dn� v�znam. Na start�rovo znamen� jsme vyrazili. Z obou stran unisono zavyly mraky vrtuln�k�, zachv�ly se a daly se do pohybu za n�mi a� k hranici, ozna�en� dv�ma �adami �erven�ch bal�n�. D�le n�s sm�la doprov�zet pouze kontroln� letadla a letouny zdravotn� slu�by.</p><p>Podle prastar�ch pravidel nevyhr�v� marat�n ten, kdo vede v prvn� polovin� trati. Do des�t�ho kilometru b�eli z�vodn�ci hust� vedle sebe, ve velk�ch skupin�ch a v�echno se odehr�valo v�ce m�n� tak, jak jsem p�edpokl�dal; utvo�ila se �eln� skupina, v n� bylo osmn�ct b�c�; od ostatn�ch je d�lila mezera zvolna se roz�i�uj�c�.</p><p>J� s�m jsem b�el ve vedouc� skupin� jako jeden z posledn�ch a sna�il jsem se hl�dat krom� t�� zm�n�n�ch z�vodn�k� z na�� university tak� Jaffara a Elesze z ostatn�ch. Prvn�, neoby�ejn� �t�hl�, se sv�tlou plet�, p�ipom�nal postavou Mehillu, t�ebas nebyl tak �lachovit� jako on; druh� robustn�, �ernook�, b�el jako stroj a pracoval pravideln� lokty. Z jeho sev�en� siluety d�chala dravost, jakoby sta�en� do jedin�ho uzlu. Rozhodl jsem se, �e se zav�s�m na tuto p�tku mezi dvac�t�m a t�ic�t�m kilometrem a pak se jim utrhnu a pob��m jako prvn� a� do c�le.</p><p>Vzpomn�l jsem si na sv� tr�ninky na pahorc�ch mo�sk�ho pob�e��. B�hal jsem oby�ejn� za pln�ho slunce, kter� jako by mi propalovalo p�es b�lou �epi�ku vlasy i lebku, a proto�e jsem p�i b�hu v�bec nepil, st�kal mi p�i tr�ninku po tv��i a do o�� pot st�le hust�� a slan�j��. ��k�val jsem si tehdy:,Tu m�, tu m�, m� toho m�lo?� A zat�m, co jsem na rovn�ch �sec�ch b�h�val pom�rn� pomalu, p�id�val jsem, kdy� tra� stoupala, zrovna jako bych s�m sebe nen�vid�l a cht�l ut�rat sv� vlastn� t�lo.</p><p>Tyto tr�ninky mi nep�idaly na rychlosti, zato mi v�ak daly vytrvalost, kter� jsem m�l v kritick�m dnu zapot�eb�. Meteotechnikov� jako oby�ejn� m��ili, ale do �ern�ho stejn� netrefili; do jeden�cti, to jest do okam�iku, kdy jsme minuli zna�ku devaten�ct�ho kilometru, plynuly po nebi velk�, kupovit� mraky, ale kdy� rozta�en� ���ra z�vodn�k� po�ala klesat �iroce rozhozenou serpentinou k p��mo�sk� pl�i, kde nebyl ani kousek st�nu, oblaka se rozplynula. B�el jsem v �eln� skupin� bu�to na posledn�m, nebo na p�edposledn�m m�st�; i p�es probd�nou noc jsem se c�til docela sv��, p�esto�e jsem chv�lemi m�l neur�it� pocit, �e m� nohy pror�ej� l�tkou o n�co hust�� ne� vzduch. Sna�il jsem se d�lat co mo�n� dlouh� a lehk� kroky. Zato srdce a pl�ce pracovaly v�born�, cel� sv�t se trochu t��sl, shodn� s automatick�m rytmem b�hu, tep bu�il pravideln�, rovnom�rn�, bez zrychlen�, a� na to, �e mi st�le hlasit�ji zvonilo v hlav�. Je�t� po��d jsem d�chal nosem, zat�naje zuby do kapesn�ku.</p><p>Kdy� zmizel za obzorem posledn� z �ady velk�ch mrak�, zam��ilo slunce na n�s celou s�lu sv�ch kolm�ch paprsk� a ji� po p�ti minut�ch do�lo v �eln� skupin� k dramatick�m zm�n�m. Prvn� odpadl Elesz; jeho robustn� postava jako kdyby ustupovala proti proudu z�vodn�k�, pohybuj�c�ch se vedle n�ho. Kdy� se octl za mnou, zmizel mi brzo z o��. Soust�edil jsem pozornost na Gerharda a El Tuniho. Druh� z nich, �t�hl�, kr�sn� stav�n�, s �irokou a zd�nliv� plochou, ale objemnou hrud� skute�n�ho �treka�e, v posledn�ch osmi kilometrech vedl. Te� se dr�el na sv�m m�st�, av�ak podle p��znak� stejn� t�ko popsateln�ch jako dob�e patrn�ch jsem si uv�domil, �e ho veden� stoj� ��m d�l t�m v�t�� �sil�. P�estal b�et �sporn�, a to byl po��tek jeho konce. Jeho �lut� tri�ko jako kdyby zakol�salo a pak se neodvratn� za�alo propadat zp�t a �et�z z�vodn�k�, udr�uj�c�ch stejn� tempo, je za�al m�jet. Jaffara jsem marn� hledal o�ima, ale nerozhl�el jsem se p��li� ze strachu, abych nevypadl z rytmu. Slunce p�lilo st�le �hav�ji. C�til jsem, jak spaluje m� obna�en� ramena a stehna, av�ak jeho nesnesiteln� ��r m� napl�oval nad�j�. V�d�l jsem, �e to, co bylo pro mne zl�, bylo pro ostatn� je�t� hor��.</p><p>Tra� vedla kolem n�kolika p�se�n�ch p�esyp� a obloukem stoupala na posledn�, ale nejvy��� dunu s m�rn�mi svahy. Tady ve sv�tle rozpaluj�c�m p�sek do b�la, tak�e se vzduch nad n�m chv�l a rozmaz�val vzd�len� obrysy horizontu, jsem podnikl n�por do srdce �eln� skupiny. Na vrcholku p�esypu se kon�il dvac�t� prvn� kilometr. K obr�tce jsem p�ib�hl jako dev�t�. P�ed sebou i za sebou jsem sly�el t�k� oddechov�n�. N�jakou dobu jsem se dr�el vedle Jaffara. K�e�ovit� lapal po dechu, ukazuje oschl� zuby. Poda�ilo se mi ho p�edb�hnout a s�m jsem se podivil, jak lehce mi to �lo.</p><p>Cesta se zat��ela. U� se bl�ilo �st� dlouh�ch stromo�ad�, zast�n�n� ko�at�mi ka�tany. V�ichni jako kdyby se smluvili, zrychlili sou�asn� krok. To bylo pro mne nebezpe�n�. Ob�val jsem se, �e dlouho nevydr��m tempo tak vra�edn�. P�esto v�ak jsem musel b�et, nebo� d�le mezi stromy, vrhaj�c�mi st�n, m�l jsem m�n� nad�je ne� na otev�en�m prostranstv�. Vyplivl jsem kapesn�k do hrsti, nabral jsem dech a p�idal jsem. Jak lehko se to ��k�! Zrychlil jsem krok a pod srdcem se narodila nevelk�, ale ostr� bolest a za�ala pronikat do �trob. �Neopova�uj se zpomalit,� �ekl jsem si. Bolest rostla a p�el�vala se v t�le. U� jsme byli ve �pal�ru strom�. Zvedl jsem hlavu, jako kdyby se mi tak b�elo leh�eji. Tato zm�na p�in�ela aspo� na chv�li klamav� pocit �levy. Nad n�mi m�jela patra chladn� zelen�, mezi korunami palem sestupovalo nebe rozsv�tluj�c�mi se z�tokami. Zd�lo se mi, �e o�i pij� nehybnost a ticho, skryt� v listnat�ch mas�vech. Cesta znovu stoupala. Kon�il dvac�t� �est� kilometr. Chv�li jsem b�el jako osm�, chv�li jako dev�t� a za m�mi z�dy zu�il boj o po�ad�, o n�m� jsem nem�l tu�en�; v rozp�len�m vzduchu se pouze oz�val pravideln� dusot, n�razy nohou o povrch cesty a t�k� oddychov�n�. Ob�as spadl list s koruny ka�tanu, ob�as se n�jak� pt�k vznesl s v�tvi�ky a chv�li se bezstarostn� t�epetal nad hlavami b��c�ch. Ospal�, parn� ticho t�chto m�st, d�chaj�c� nehybnost� poledne, p�ekvapiv� kontrastovalo s ml�enlivou �pornost� na�eho z�pasu.</p><p>Na �est n�sleduj�c�ch kilometr� se t�m�� nepamatuji, tak jsem byl zahled�n do sv�ho nitra, s takovou zarytost� jsem krotil vzpouru t�la, v n�m� se brzy zde, brzy tam oz�valy bodav� jehly bolesti, jako by m� n�kdo p�chal do nerv�. Kdy� jsem se vzpamatoval, byli p�ede mnou pouze t�i z�vodn�ci. Gerhard, jak�si zcela nezn�m� blond�n v modr�m tri�ku a lehkonoh� Mehilla. Gerhard se po��d je�t� dob�e dr�el, ale u� se neodr�el od povrchu cesty tak pru�n� jako d��v. Mlad� hoch v modr�m tri�ku z�st�val zp�t centimetr za centimetrem; kdy� b�el vedle mne, usly�el jsem hv�zdav� zvuk jeho plic, n�kolikr�te se pokusil dostat se p�ede mne, ale nechal toho. Nev�noval jsem tomu pozornost, stejn� jako cel�mu okol�, nebo� u� jsem nem�l sil, abych udr�oval tempo automaticky. ��m v�ce se svaly vysilovaly, t�m v�t�� muselo b�t du�evn� vyp�t�. Tak m�jely kilometry; cesta sestupovala m�rn�mi zat��kami, v d�li se leniv� pohybovaly pahorky, p�ekr�valy se a ustupovaly zp�t, v neust�l� ozv�n� krok�. O deset a� dvan�ct metr� p�ede mnou b�el Gerhard a daleko vp�edu hned zasv�tilo v slunci, hned zmizelo ve st�nu Mehillovo b�l� tri�ko.</p><p>Gerhard se ohl�dl jednou, po druh�, zd�lo se mi, �e se na jeho tv��i objevilo n�co podobn�ho �ct�, ale byl to jist� klam. Co m��e vyjad�ovat tv�� �lov�ka na �ty�ic�t�m kilometru marat�nu, �lov�ka zalit�ho potem, jen� p�isych� na k��i jako slan� a p�s�it� sko��pka, s unaven�m srdcem a t�ce pracuj�c�mi pl�cemi? Kdy� se Gerhard ohl�dl po druh�, zd�lo se mi, �e se usm�v�, jako kdyby ��kal: �Po�kej, hned uvid�, jak j� dovedu b�et!� Najednou se setm�lo; pomyslil jsem si, �e se mi prach usadil na �as�ch; ale byla to jist� nesm�rn� �nava nebo nedostate�n� prokrven� s�tnice, dost na tom, �e jsem zbyte�n� promarnil zbytky s�ly, kdy� jsem se nadarmo pokou�el set��t si s o�� mlhu. Zmocnil se m� hn�v:</p><p>�Budi�,� pomyslil jsem si, �oslepnu, ale pob��m d�l.�</p><p>Kdy� jsem otev�el o�i, Gerhard byl pry�. Obrovsk� palmy se p�esouvaly dozadu, tretry su�e cvakaly po z�vodn� dr�ze, kolem mne bylo pusto a pr�zdno a jen sto metr� p�ede mnou se b�lalo tri�ko Mehilly, kter� nevypadal jako by b�el, n�br� jako by se vzn�el n�zko nad zem� rozmachy �ilnat�ch rukou. St�le stejn� ode mne vzd�len, udr�oval ne�prosn� odstup, kter� n�s d�lil, s takovou lhostejnost� jako okraj horizontu. Kdy� jsem se pokou�el zrychlit s pocitem, �e mi prask� srdce, ud�lal on tot�, ani� se ohl�dl, proto�e zvuk krok� se v �ist�m vzduchu daleko rozl�hal. Pomalu jsem p�est�val c�tit vlastn� nohy. Musel jsem se pod�vat dol�, abych zjistil, �e se pohybuj� jako d��v, ale v�bec jsem to nec�til, c�til jsem pouze vzduch, kter� vpadal do plic �sty �iroko rozev�en�mi a �ezal v krku jako roz�haven� n��. A c�til jsem srdce, vlastn� st�le prud�� bolest sv�jej�c� se v prsou. P�ed o�ima plavaly jak�si skvrny a fantomy. P�ede mnou se m�hala a chv�la b�l� skvrna, u� jsem nev�d�l, u� jsem si neuv�domoval, �e je to Mehillovo tri�ko, nemohl jsem myslit, snad se se v�emi svaly spekl i m�j mozek a sev�el se jako p�st zvednut� k r�n�. Zd�lo se mi, �e neb��m, n�br� �e jedu na n�jak�m zv��eti, a nutil jsem je k poslu�nosti, bez soucitu, prokl�nal neopakovateln�mi slovy jeho pomalost, nen�vid�l jsem je i tu ukrutnou bolest, kter� mi dr�sala �troby. V tomto okam�iku zazn�l pronikav�, vysok� t�n: fanf�ry u vchodu na stadi�n ohla�ovaly, �e se bl�� prvn� z�vodn�ci. �vihly m� jako kovov� bi� Na kratink� okam�ik se mi vr�til zrak. Snad deset nebo jeden�ct krok� p�ede mnou b�el Mehilla. Jeho dres byl mokr�, �e se mohl �d�mat, t�lo se pohybovalo k�e�ovit�, jako by byl opil�, a pouze nohy ne�navn� vy�uk�valy takt. �sty k prasknut� otev�en�mi jsem ji� vdechoval pach jeho potu, zavr�voral jsem a op�t jsem se vrhl vp�ed. Mezi vstupn�mi pylony stadi�nu se ohl�dl. Sta�il jsem je�t� zahl�dnout na jeho obli�eji v�raz hr�zy, klop�tl, ztratil jeden krok, druh�. Pak se mi o�i znovu zakalily. M�l jsem pocit, �e mi ve sp�nc�ch exploduj� ��ly, ale kaln�, b�lav� skvrna se zv�t�ovala. U� jsem c�til teplo jeho uh��t�ho t�la. Bok po boku jsme vb�hli na stadi�n. V tomto okam�iku jako kdyby z oblohy ude�il �elezn� hrom, jako by se nebesa otev�ela a rozezvu�ela surmami posledn�ho soudu � to v�ichni lid� v p�ecpan�ch gondol�ch vrtuln�k� spustili sir�ny, popla�n� p횝aly a otev�eli v�fuky motor�. Jako po dn� oce�nu hluku b�el jsem d�l pono�en v t�to pekeln� v�av�. Zd�lo se mi, �e jak�si rozp�len� ruce krout� m�m t�lem, chytaj� svaly nohou a pohybuj� jimi st�le prud�eji. Cht�lo se mi k�i�et bolest� a volat o pomoc proti tomu, kdo m� tak stra�n� mu�� � najednou se mi n�co zav��ilo kolem hlavy, sv�tla zapl�la, p��mo p�ed zakalen�ma o�ima se objevila b�l� p�ska. Vrhl jsem se do n� se zvednut�ma rukama. Nohy m� nesly d�l. Nemohl jsem zpomalit a teprve tehdy jsem si uv�domil, �e to z�hadn� n�co nebo n�kdo, co m� v posledn�ch metrech tak nemilosrdn� mu�ilo, byla moje v�le, �e jsem to byl j� s�m a �e to d�le p�sobil �elezn� rozkaz dan� t�lu. B�el jsem d�l, z obou stran vysko�ily jak�si rozmazan� postavy, spat�il jsem jak�si k��dla � byly to pokr�vky, t�epetaj�c� se ve v�tru, kter� rozkl�daly p�ede mnou. Tu jsem pochopil, �e jsem dob�hl prvn� � najednou jsem klesl, jako by mi n�kdo pod�al nohy, a ztratil jsem v�dom�.</p><p>Daleko pozd�ji na o�et�ovn�, kdy� jsem u� p�i�el k sob�, dov�d�l jsem se, co Mehillu p�i fini�i tak ohromilo, �e ztratil krok. Byla to moje tv��.</p></section><section><title><p>ROZLOU�EN� SE ZEM�</p></title><p>Ve v�em, co jsem d�lal v noci p�ed sch�zkou s Annou, byla �petka bl�znovstv�. Po z�vod� jsem byl jako ve snu, vid�l jsem davy lid�, potem zalitou tv�� Mehilly, kter� m� obj�mal, c�til jsem stisky a pot��s�n� rukou, sly�el jsem vol�n�, ale to v�echno jako by se mne v�bec net�kalo. Pak jsem sed�l naho�e na tribun� a d�val se dol� na stadi�n; co se tam d�lo � nev�m. K ve�eru m� obklopila skupina nad�enc� � student�; let�li do Asie a nevzpom�n�m si dob�e, jak jsem se octl spole�n� s nimi v raket�, mo�n�, �e jsem jim s�m navrhl, �e je vyprovod�m. Pak jsem vedl dlouh� rozhovor, kter� nem�l hlavy ani paty, a p�i n�m� jsem odpov�dal z�rove� na p�t ot�zek; bylo hodn� hluku, sm�chu, raketa p�ist�vala a znovu vzl�tala, cestuj�c� se st��dali a j� byl po��d st�edem v�eobecn�ho z�jmu; najednou jsem si v�iml, �e v kabin� z�staly sotva �ty�i osoby. Vyst��zliv�l jsem, jako kdybych procitl. Ozvaly se ampli�ny, raketa klesala k zemi. Byli jsme nad malou sibi�skou stanic� Kalete. Zmaten, v�dy� jsem s�m nev�d�l, pro� jsem se dal un�st a� na tento konec sv�ta, vystoupil jsem rychle na pr�zdn� n�stupi�t�; spole�n� se mnou vystoupil mlad� kosmodromista, s n�m� jsem se cestou sezn�mil. Pod�val se na hodinky, stiskl mi ruku a �ekl, �e z�tra let� na Phoebos a nyn� �e se je�t� chce rozlou�it s p��telem, kter� tady n�kde bydl� � a byl pry�! A tak posledn� slovo, kter� mi zn�lo v uchu, kdy� se ztratil, bylo �rozlou�en�. A z�stal jsem s�m, nev�da, co podniknout na opu�t�n� stani�ce, v tich�m, vlah�m soumraku, pln�m v�n� mokr�ho list�, nebo� pr�v� p�estalo pr�et � tv��� v tv�� mlhou pokryt�m pol�m a bl��c� se noci.</p><p>A tu jsem ud�lal prvn� nerozv�nou v�c; ne, �e bych se j� b�l, ale nep��l jsem si, aby nastala noc, a podvoluje se tomuto n�hl�mu impulsu, sjel jsem do podzemn�ho n�dra��, kde byla stanice vakuov�ch d�lkov�ch expres�.</p><p>N�kolik minut jsem chodil po pr�zdn�m n�stupi�ti sem a tam, bezmy�lenkovit� jsem se d�val na oblo�en� st�n lesknouc�ch se jako zrcadlo, v n�m� se m� silueta nez�eteln� odr�ela. V jist�m okam�iku jsem n�hodou dal ruku do kapsy, nahm�tl jsem n�jakou nevelkou �ust�c� polotuhou v�c: v�tvi�ku sv�ho olympijsk�ho v�nce.</p><p>S hlubok�m ostr�m sykotem vyrazil z tunelu expres, zableskl ocel� bok�, t�hle zast�nal brzdami a zastavil se. Po dvaceti vte�in�ch u� jsem jel na z�pad za sluncem, kter� se p�ed ned�vn�m skrylo za obzor. Vag�n se sotva znateln� kol�bal a st�le zvy�oval rychlost, p�edstihuje ot��en� Zem�. Krom� mne nebylo v odd�le �iv� du�e. Zapnul jsem r�dio. Po posledn�ch slovech ve�ern�ch zpr�v jsem zaslechl prvn�, majest�tn� stoupaj�c� t�ny Kreskatovy Symfonie na rozlou�enou.</p><p>�Co u �erta maj� v�ichni s t�m lou�en�m,� dop�lil jsem se a vypnul jsem r�dio.</p><p>Vakuov� expres p�d�c� prostorem plnou rychlost� u� se nekol�bal a nechv�l. Najednou se jeho koleje vyno�ily na povrch zem�; za okny se vlnilo sv�tlo st�le jasn�j��, st�le �iv�j��. Doh�n�l jsem den, prchaj�c� k z�padu. V tichu, kter� nastalo, kdy� jsem vypnul r�dio, zn�ly mi v hlav� t�m z�eteln�ji �ty�i pomal�, fanf�r�m podobn� t�ny introdukce Symfonie. Vstal jsem a za�al se proch�zet mezi k�esly. V perlov�ch ok�nk�ch n�st�nn�ch inform�tor� vyskakovala nov� a nov� jm�na proj�d�n�ch stanic, pak znovu nastala tma: vlak dosp�l k pob�e�� Evropy a vrhl se do j�cnu velk�ho tunelu a ��til se pode dnem Atlantick�ho oce�nu ke Gr�nsku.</p><p>Kdy� se v inform�toru za�ala objevovat prv� zn�m� jm�na, vypsan� ��dkami sv�t�c�ch p�smen, napadlo m� najednou, �e mus�m nav�t�vit otce. Samoz�ejm�, proto p�ece jedu do Gr�nska! Bylo to jako zjeven�! Zeptal jsem se na nejp��hodn�j�� spojen� a brzy jsem vystoupil na mal� stani�ce v �ir�m poli; pr�hledn� potrub�, v n�m� se vlak pohyboval, t�hlo se rovn� jako ���ra ob�ma sm�ry, ztr�cej�c se v d�lce. Na v�chod� bylo ji� pono�eno v soumraku, na z�pad� ho�elo �erven�m sv�tlem �erv�nk�. Nesl se od n�ho st�le slab��, st�le vy��� a vzd�len�j�� t�n, jako hlas rozkmitan� struny, kter� mi znovu p�ipomn�l Symfonii. Pokr�il jsem rameny.</p><p>Na druh� stran� stani�ky, nedaleko n�stupi�t�, �ekal ji� na tr�vn�ku vrtuln�k, p�ivolan� z vakuov�ho expresu. Vysok� tr�va byla t�k� rosou a prom��ela mi kalhoty po kolena.</p><p>Klel jsem v duchu, nasedl a let�l p��mo dom�. Kdy� se m� letadlo sn�elo do zahrady, za��nal den � kter� jsem dohnal svou bl�znivou cestou na z�pad � op�t hasnout, ale nev�noval jsem tomu pozornost. B�el jsem dom�, ani jsem za sebou nep�ibouchl dv��ka. Doma nebyl nikdo. Op�t rozhovor s inform�torem (jak vid�t, jsem dnes odk�z�n v�hradn� na spole�nost automat�! � pomyslil jsem si j�zliv�). Babi�ka a matka byly v m�st� a otec se ��astnil sjezdu l�ka�� v Antarktid�. Rozhodl jsem se, �e ho vyhled�m, a to bez me�k�n�. Vrtuln�k byl samoz�ejm� p��li� pomal�, let�l jsem tedy na raketov� n�dra��, kter� se ty�� nad severn�m p�edm�st�m Meorie. U� z d�lky jsem spat�il jeho kopuli, no��c� v posledn�ch paprsc�ch slunce. Nechal jsem st�t vrtuln�k na nejvy��� plo�in� n�dra�� a zam��il jsem k pohybliv�m schod�m, kde se po sklen�n�m globu inform�toru pohybovala r�znobarevn� sv�t�lka: p��m� raketov� spojen� s Antarktidou v nejbli���ch minut�ch nebylo; musel bych let�t na T�et� um�lou dru�ici a tam p�estoupit do rakety let�c� na Ji�n� p�l. Vstoupil jsem na stupe� schod�, sj�d�j�c�ch dol�, k n�stupi�t�m. Minul jsem prvn� patro; po st�n�ch se pohybovaly sv�teln� n�pisy:</p><empty-line/><cite><p>TAJMYR � KAM�ATKA � NOV� Z�LAND � �TY�I MINUTY</p><p>BRAZ�LIE � OH�OV� ZEM� � SEDM MINUT</p></cite><empty-line/><p>Napadlo m�, �e bych vlastn� mohl let�t do Patag�nie a pou��t m�stn�ho spojen� s Antarktidou, ale nehnul jsem se z m�sta. Schody sj�d�ly dol�, minul jsem druh�, t�et� a �tvrt� patro, lid� bylo ��m d�l t�m v�c. Zaz��il n�pis:</p><empty-line/><cite><p>MALAJSK� SOUOSTROV� � ODJEZD</p></cite><empty-line/><p>a z�rove� se ozvalo tlumen� dun�n�, kter� ihned utichlo; n�kde vysoko se oz�valo chv�jiv� svi�t�n� p�ist�vaj�c�ch raket, bylo sly�et bouch�n� zav�ran�ch p��klop� a vzd�len� hlas, kter� ��kal:</p><p>�P��m� letka linky Mars � Deimos � Zem� � osm vte�in zpo�d�n�.�</p><p>Za pr�hledn�mi st�nami se m�haly z�stupy lid� a j� jsem klesal n� a n�, a� b�l� sv�tlo n�stupi�� zemsk� dopravy ustoupilo mod�i n�stupi�t� dru�ic. V davu sp�chaj�c�ch jsem zam��il ke kolej�m, ale cestou v�echna m� energie vyprchala, jako by odplynula spolu s posledn�m sv�tlem z�padu, kter� se pr�zra�n�mi st�nami vl�valo do nitra haly.</p><p>P�ilet�m na Antarktidu, najdu m�sto zased�n� a d�m si otce vyvolat ze s�lu. Bude m�t radost, bude v�ak i p�ekvapen, zept� se, co chci, a co mu �eknu? �e jsem ho musel, bezpodm�ne�n� musel vid�t? Proto tam nebylo t�eba let�t, existuje p�ece televizor. Tak co? �e jsem se cht�l dotknout jeho tmav�ch �at�, uc�tit teplo jeho rukou? �eknu mu to v n�jak� velk� chodb�, za dve�mi bude sly�et hlas p�edn�ej�c�ho a otec bude ze v�ech sil p�edst�rat, �e do s�lu naprosto neposp�ch�, a j� budu st�t, d�vat se na n�ho a ani nehlesnu � co bych mu tak� �ekl? V�dy� GEA startuje a� za n�kolik dn�, tak�e cel� ten p�ekotn� sp�ch, cel� ta raketov� eskap�da dne�n� noci nem� ��dn� smysl.</p><p>To bylo jasn�. T�m, �e jsem upustil od z�m�ru let�t na Antarktidu, ��dil jsem se zdrav�m rozumem. Ale kdy� jsem se pomal�m krokem vzdaloval od kolej�, na kter� p�ij�d�ly rakety, c�til jsem bodav� smutek. Op�en o balustr�du, d�val jsem se, jak na teleforech vyskakuj� zelen� sign�ln� sv�t�lka, jak rakety nab�vaj� rychlosti, jak se rud� p�smena na jejich boc�ch sl�vaj� v t�aslav� pruhy, a st�ely se s pronikav�m svistotem hrou�� do odpalovac�ch komor a opou�t�j� jejich �st� ve v��i devaten�cti pater nad �rovn� peron� a cel� prom�n�n� v rychlost vyvrhuj� rozdr�san� chom��e ohn�. Vte�ina � a zmiz� v temn�j�c� obloze. Do obli�eje mi zavanul hork�, dusn� dech s pachut� �eleza, rachot utichl a j� jsem osam�l. Pod�l peron�, nad �adami vstup� do v�tah� sv�tily ostr� ��ry z��ivek a skrze sklo st�n padal st�le hust�� soumrak tohoto dne.</p><p>Na volnou kolej vj�d�ly mimozemsk� rakety � dlouh�, obl�, podobn� ryb�m se zplo�t�l�mi lebkami, a v pozad� haly se rozsv�covaly n�pisy:</p><empty-line/><cite><p>M�S�C � MO�E DE��� � APENINY � MO�E MRA�EN � JI�N� P�L � �TY�I MINUTY</p></cite><empty-line/><p>Nastal nov� p��liv lid�. Hlou�ek d�v�at, p�ib�haj�c�ch z horn�ho patra, m�l tak nasp�ch, �e d�vky sb�haly po schodech, pohybuj�c�ch se stejnom�rn� dol�. Posledn�mu z nich se otev�el kuf��k, z n�ho� se vysypaly pestrobarevn� drobnosti. D�v�e ud�lalo zoufal� pohyb, jako by se cht�lo vr�tit, proto�e je v�ak popohnalo vol�n� kamar�dek, m�chlo rukou a b�elo k raket�. Za okam�ik telefory zelen� zam�ikaly a vzduch zadun�l na znamen�, �e odstartovala letka m�s��n�ch raket. N�stupi�t� se t�m�� vylidnilo. T�kal jsem o�ima po hale; kdy� jsem se pod�val na datum sv�t�c� nad gl�bem inform�toru, trhl jsem sebou ��asem. V�dy� zrovna dnes je Sv�tek zru�en� hranic! Proto jela matka do m�sta! R�d bych v�d�l, zdali babi�ka obl�kla ty nov� �aty nebo sv� obvykl� fialov�, m�n�c podle sv�ho zvyku v posledn� chv�li sv� rozhodnut�. A zdalipak sledovaly m�j marat�nsk� b�h? Na to jsem myslil, kdy� jsem m��il k v�chodu; vtom jsem o n�co zakopl. Byl to bled� zlat�, modr�mi punt�ky st��kan� m��ek, tak stra�n� opu�t�n� v obrovsk� hale, pln� zvuk� ustavi�n�ho pohybu. Schoval jsem jej do kapsy � p�itom se vav��n prozradil jemn�m za�ust�n�m l�stk� � a rychle jsem vykro�il k v�chodu. P��mo p�ed n�m sed�l n�jak� �lov�k. Z�ejm� pohrdl k�esly, proto�e sed�l na �ctyhodn�m bal�ku, nohy nata�eny daleko p�ed sebe, s rukama zk��en�ma na prsou, a p�skal si hlasit� a fale�n� Symfonii na rozlou�enou.</p><p>�Kter� hlup�k tady tak koncertuje!� pomyslil jsem si. Pohl�dli jsme na sebe a oba z�rove� jsme vyrazili v�k�ik ��asu. Byl to Peutan, m�j spolu��k z mechaneuristick�ch studi�. Za�al zmaten� rozhovor s tah�n�m za ruk�vy, s kroky vp�ed a vzad, s popl�c�v�n�m a opakuj�c�m se refr�nem �a vzpom�n�, jak profesor���A vzpom�nᚅ� � �A vzpom�nᚅ�</p><p>�To je mi p�ekvapen�,� �ekl jsem kone�n�, �ale dovol, co ty tady d�l�, v tuto hodinu v den Sv�tku��</p><p>V�t�zn� se rozesm�l.</p><p>��ek�m na Nitu. Dnes se vrac�. Bude tu za necelou hodinku. Dokonce jsem u� s n� mluvil, v�?!�</p><p>Bylo to jeho d�v�e. P�ed rokem dokon�ila studia a byla na �estim�s��n� praxi na kosmodromick� stanici na Titanu, jedn� z nejvzd�len�j��ch v cel� slune�n� soustav�.</p><p>�To m�m ohromnou radost,� �ekl jsem, p�esto�e jsem c�til, �e se tato slova neshoduj� zcela s pravdou. Vesel� n�lada, vyvolan� ne�ekan�m setk�n�m, byla najednou ta tam. Peutan to v�bec nezpozoroval.</p><p>�M�m pro ni p�ekvapen�,� kopl lehce nohou do bal�ku. �Niagaru. To je jej� ko�ka, p�i�la na sv�t zrovna tehdy, kdy� Nita odj�d�la. Niagara, proto�e po��d tak tekla,� vysv�tloval a znovu se rozesm�l. �Ale te� u� je zp�sobn�. Mohla by ov�em upl�chnout, tak jsem ji pro v�echny p��pady str�il do krabice.�</p><p>�S ko�kou jde� na sch�zku?� �ekl jsem s j�zlivost�, kterou jsem nedovedl potla�it. �Na tv�m m�st� bych p�i�el s kv�tinami.�</p><p>�Kv�tiny taky m�m, tam uvnit�,� Peutan po druh� kopl nohou do bal�ku, kter� odpov�d�l podr�d�n�m zam�ouk�n�m. �No, a co ty tady d�l�, v�t�zi olympijsk�? Nem� potuchy, jak jsme v�ichni hul�kali, kdy� jsi fini�oval, p�esto�e jsme litovali, �es neb�el v barv�ch na�� boudy. No uka� se, oto� se k sv�tlu, a� si t� prohl�dnu, p�ece tak��</p><p>Nedokon�il. Z �st se mu vydral v�k�ik, zakon�en� t�hl�m hv�zdnut�m.</p><p>�Co to m� tady? Tak ty let� na Centaura?! Krotit hv�zdy? Marat�n�e! Doktore! Ro���ku! A nezm�nil ses ani sl�vkem!�</p><p>Opatrn�, jako by to byla v�c velmi k�ehk�, dotkl se mal�ho b�l�ho odznaku GEY, kter� jsem m�l na prsou. Te� bylo na m�st� rozpov�dat se dlouze a �iroce. Ale v t�to chv�li jsem toho opravdu nebyl schopen. A tak jsem jenom �ekl:</p><p>�Z�vid� mi?�</p><p>�A abys v�d�l, ano!� vyrazil a kr�tce se zasm�l.</p><p>�A v� ty co? J� tob� taky!� uklouzlo mi. �ekl jsem to takov�m t�nem, �e se Peutan u� na nic neptal. St�li jsme n�kolik vte�in, hled�ce na sebe, beze slova. Kone�n� mi podal ruku a n�jak slavnostn� stiskl mou se slovy:</p><p>�Tak co? Rozlou��me se, ne? Bude� k n�m chodit na televizity?�</p><p>�Jist�. Pokud to p�jde.�</p><p>�Tak nezapome�!�</p><p>Je�t� jednou jsme na sebe pohl�dli a j� vykro�il k v�chodu. Vzduch byl pln� �umotu a svistu startuj�c�ch raket, a kdy� nastalo ticho, ozvalo se daleko za m�mi z�dy Peutanovo hv�zd�n�.</p><p>Od n�dra�� se rozb�hala r�zn�mi sm�ry cel� patra pohybliv�ch chodn�k�. Vybral jsem si ten, kter� se pohyboval k parku u �eky, op�el jsem se o z�bradl� a d�val se na panor�ma m�sta, jeho� sv�tla plynula okolo mne.</p><p>V �irok�ch t��d�ch z��ily daleko od sebe postaven� nebety�n� budovy, obklopen� prstenci park� a jako uhel �ern�mi stromy na pozad� b�le rozz��en�ch st�n. Byl to jak�si mnohakilometrov� pr�vod temn�ch, zalesn�n�ch ostrov�, z jejich� st�edu vyr�ely k nebi z��iv� v�e. Pod n�mi se t�hly vrchn� vrstvy ulic, hladk�, �irok�, pr�hledn� jako led, se s�t� tunel� pulsuj�c�ch pod nimi. Pod ka�d�m n�m�st�m, pod ka�dou ulic� podt�kal proud dopravn�ch prost�edk�, kter� se valil tak rychle, �e se rozmaz�valy v dlouh� barevn� pruhy, jako by to byla krev cirkuluj�c� v c�v�ch gigantick�ho organismu. Z��e, pronikaj�c� z k�i���lov�ho podzemn�ho m�sta, m�sila se s p��valy barev �inouc�ch se shora. Zlat� a fialov� oh�ostroje reklam �plhaly po zdech, v nejvy���ch patrech z��ily d�mantov� v�kladn� sk��n�, lid�, p�et�eni bal�ky, vyb�hali ze sklad� a naskakovali do �ekaj�c�ch vrtuln�k�, kter� vzl�taly v sloupech rozpr�en�ho sv�tla a z�st�valy nehybn� viset u v�ech poschod� � rojili se jako v�ely nad pl�stvemi obrovsk�ch �l�. Na k�i�ovatk�ch leteck�ho dopravn�ho ruchu m�ikaly hore�n� telefory, pod zelenav� ztlumen�m sklovit�m povlakem ulic proj�d�ly laviny vozidel, v�ude vl�dl vzru�en�, nerv�zn� chvat sv�te�n�ho ve�era, ale j� jsem plul t�mto mraveni�t�m klidn�, chladn� a lhostejn� jsem pozoroval, jak se ruce op�en� o z�bradl� chodn�ku zabarvuj� brzy citr�nov�, brzy blankytn�, brzy purpurov�, jako by se znenad�n� pono�ily do krve.</p><p>Po n�jak� dob� sv�tla pro��dla, ruch zesl�bl, na m�stech nebety�n�ch budov se objevily domy, pak domky, m�sto toho parky se za�aly roz�i�ovat, zv�t�ovat a rozprost�rat do st�le v�t�� d�lky, a� kone�n� pohybliv� chodn�k kon�il. Zanechal jsem daleko za z�dy zelenav� z���c� sv�tilnu jeho kone�n� stanice a �el jsem d�l s pocitem zadostiu�in�n�, �e c�t�m pod nohama m�kkou, vlhkou zemi. Za branou parku m� obklopily stromy. Ve vnit�n�m m�st� oslniv� z��e pouli�n�ho osv�tlen� oslepovala nebe, tak�e se zd�lo, jako by u� byla temn� noc. Te� jsem vid�l nad hlavou nebeskou b�� temn� modrou, ale je�t� bez hv�zd. Nebe na z�pad� z��ilo posledn�mi zbytky stydnouc�, st��brnou mlhou oj�n�n� �erven�. Byla to hodina, kdy na lavi�k�ch v parku, tam, kde je sv�tla nejm�n�, sed�vaj� dvojice a �eptaj� si slova, je� nezn� nikdo na sv�t�: proto�e � i kdyby je s�m nejednou ��kal � n�jak�m podivuhodn�m ��zen�m obsah takov�ch rozhovor�, takov�ch sch�zek unik� z pam�ti, vyprch�v� z n� jako nepozorovateln� se vypa�uj�c� �ter a z�st�v� pouze opojn�, sladkoho�k� sedlina, vzpom�nka na n�ladu, po okraj napln�nou o�ek�v�n�m, na n�jak� velk� �ern� o�i, otev�en� v sam� bl�zkosti vlastn� tv��e, a na �epot, kter� � krom� v�n� dechu, t�nu hlasu � neznamen� nic � jako hudba, je� zd�nliv� t�ebas neznamen� nic a p�esto znamen� v�echno.</p><p>�el jsem parkem. Daleko nad stromy, �ern�mi ve tm�, zvedaly se sv�tl� siluety v�ovit�ch budov. Alejemi chodily dvojice, sedaly si na lavi�ky, tiskly se k sob�, co nejd�le od sv�tilen, z���c�ch mezi v�tvemi; j� kr��el mimo, uv�domuje si, �e m�m v kaps�ch p�sti za�at� jako dva kameny a odvracel jsem o�i, ale p�esto, kdy� jsem pro�el cel� park a vy�el na obrovsk�, pr�zdn� n�b�e�n� bulv�ry s mnohon�sobn�mi n�hrdeln�ky sv�tel odr�ej�c�ch se v �ern� vod�, m�l jsem je�t� pod v��ky obraz t�chto t�l, �ern�j��ch ne� noc, p�itisknut�ch k sob� v jak�msi bezradn�m opojen�, t�l spl�vaj�c�ch v objet�, kter� je jak�msi pokusem zni�it posledn� hranici mezi dv�ma lidmi, a v hlav� mi zn�ly �ty�i vysok� t�ny introdukce Symfonie.</p><p>Zastavil jsem se na pokraji n�b�e��. �eka obj�mala sv�tla m�sta m�rn�m z�krutem a dole pode mnou plynul bez nejslab��ho zvuku proud hladk�, ml��c�, kol�baj�c� s jakousi bezmeznou n�hou odrazy sv�tilen. Vyt�hl jsem ruku z kapsy, otev�el p�st. Vypadl z n� zma�kan�, pol�man� list vav��nu.</p><p>�To jsem p�kn� hlup�k!� �ekl jsem a �el jsem d�l zrychlen�m krokem. N�kolik set metr� nad z�krutem �eky se ty�il pomn�k Kosmonauta, starobyl�, cel�mu m�stu dominuj�c� pyramida s rovn�m vrcholem, obl�ben� c�l m�ch chlapeck�ch toulek. Zam��il jsem ke schod�m v jej�m obrovsk�m svahu t�m�� poslepu. Sotva jsem �l�pl na prvn� z nich, rozjel se bez hluku a un�el m� vzh�ru; p�ipadalo mi, �e m� cel� m�sto opou�t� nekone�n� jemn�m, ale p�esto neodvratn�m pohybem, �e mi ut�k� pod nohama st�le d�l a d�l a roste v hloubi prostoru horizontem z��iv�ch v�ovit�ch budov. Schody se zastavily. Byl jsem na ploch�m vrcholu pyramidy, p�ed pomn�kem Kosmonauta.</p><p>Na gigantick� mase meteoritu, �ern�, jako kdyby se do n� vpekla temnota propast�, v n� po v�ky krou�il, le�� naznak �lov�k, sra�en� k zemi. Ve dne je vid�t tohoto padl�ho kolosa i z nejvzd�len�j��ch n�m�st� Meorie; za z�dy mu na strany i nahoru vy�n�v� �lomek raketov� stabiliza�n� plochy, obr�cen� hrotem k nebi, ukazuj�c� sm�r, odkud p�ilet�la. Nyn� v odrazech vzd�len�ch sv�tel m�sta ztratil obr svou lidskou podobu. Z�hyby jeho kamenn�ho skafandru se �ernaly jako trhliny ve skaln� st�n� a lidsk� byla pouze hlava, hol�, obrovsk�, vyvr�cen�, spo��vaj�c� sp�nkem na zaoblin� balvanu. Vykro�il jsem. Na �ule se kroky rozl�haly jako ve z�ed�n�m vzduchu. Za trupem le��c�ho vl�dla naprost� tma. Obe�el jsem sochu kolem dokola a najednou jsem se octl p��mo proti jej� tv��i. Zvedala se nade mnou jako horsk� sr�z, tak mohutn�, �e jsem ji nemohl obs�hnout pohledem. Zd�lo se mi, �e v mrtv�m tichu, jak� vl�dlo, sly��m t�ny Symfonie na rozlou�enou. Byl jsem trochu om�men patetick�m pocitem osam�n�, kter� vzr�stal s ka�d�m okam�ikem. �ekl jsem si �to bude dnes v noci m�j druh�. Vyt�hl jsem se na okraj meteoritu a sedl jsem si p��mo pod oko kolosa. Na dosah ruky za mnou se slab� a tajupln� leskl vypoukl� �t�t jeho v��ka. Nohy jsem spustil do pr�zdna. Tam, pod m�ma nohama, se rozkl�dala Meorie.</p><p>Nad bezb�eh�m mo�em sv�tel se ty�ily dva mohutn� zdroje z��e. V centru universitn� �tvrti z��ila budova, postaven� koncem dvac�t�ho prv�ho stolet�, obrovsk� stavba s obrysy tak sr�zn�mi, tak se vzp�naj�c�mi vzh�ru, jako by se t�m�� na sebe ��tily. Je v nich jak�si nezkrocen�, radostn� vzpurnost, v�zva vr�en� v tv�� p�ita�livosti on�mi prvn�mi architekty, jejich vize utv��ela epocha raket, ostrost st�el rychlej��ch zvuku a v�bu�n� k�ivky jejich vzletu. Proti tomuto tis�cilet�mu kolosu, vysm�vaj�c�mu se gravitaci, stoj� druh�, u� modern� ba�ta Pal�ce mechaneuristiky, jakoby vyst�elen�ho k nebi najednou ze v�ech sv�ch k�i���lov�ch sloupo�ad�. Ve srovn�n� s jeho soust�ed�nou prostorou, kter� je sv�tlem sam�m, ztuhl�m v bezt�nou konstrukci paprsk�, p�sob� universita primitivn� a dr�d� zrak n�silnost� sv�ch forem, kter� prozrazuj� opojen� d�vn�ch architekt�, nap�naj�c�ch stavebn� materi�l a� k posledn� hranici �nosnosti. Deset v�k� d�l� tato dv� d�la pozemsk�ho stavitelstv�. Ale ��m byl tento �as ve srovn�v�n� s v�kem meteorick�ho balvanu pode mnou? Na jeho povrchu, zesklovat�l�m ��rem, z n�ho� se zrodily planety, le�eli v tomto okam�iku dva lid�. Jeden, kamenn�, zosob�oval v�echny ty, kdo� se nevr�tili z hlubin vesm�ru. Druh�, �iv�, m�l do nich odej�t. Jak� setk�n�! Jak� kruh d�jin se tady uzav�ral i otv�ral obr�cen do nezn�ma! Tak jsem uva�oval s pohledem up�en�m do tmy a hlavou podep�enou rukama. Tu vystoupily ze tmy kamenn� plochy m�ho okol�, zality pl�polav�m svitem. Nad Pal�cem mechaneuristiky se ve vzduchu rozv�jely ohniv� drap�rie, zh�ej�c� sv�tlo hv�zd: um�l� pol�rn� z��e tryskala ze zem� vodop�dem st��bra, obr�cen�m k nebi, a na jej�m vln�c�m se pozad� psala plamenem neviditeln� ruka: �PLES ZA��N��.</p><p>Tu se hv�zdami poset� propasti m�sta zachv�ly a za�aly chrlit stovky, tis�ce, desetitis�ce oh�ostroj�, sv�tlic, beng�lsk�ch oh�� t�epetaj�c�ch sv�tly nad nejvy���mi v�emi, a z park� jako na p�iv�tanou stoupaly bal�ny groteskn�ch tvar�, pa��c� a fantastick�ch ma�kar; sou�asn� se mezi pal�cem a universitou, v st��b�it�m, polo�erem vypln�n�m prostoru zachv�ly roje �arlatov�ch, fialov�ch a smaragdov�ch prstenc�; to se �adil studentsk� karnevalov� pr�vod a v���c� vrtule helikopt�r zakon�en� sv�t�lky tvo�ily z��iv� krou�ky. D�val jsem se na to v�echno s nelibost�, trochu ura�en�, a mhou�il jsem o�i p�ed vt�rav�m sv�tlem; k� by m� Zem� � ji� vzd�len� a lhostejn� � zanechala m�m �vah�m o nekone�nu, ale ona m� v takov� chv�li zve na bl�znivou ma�kar�du! V�tr p�iv�l ozv�nu vzd�len�ho k�iku dav� a� do m�st, kam jsem se utekl. Je�t� jsem se pokou�el zachr�nit svou tragickou samotu, ale p�i my�lence, jak by b�val� kolegov� hlu�n� v�tali marat�nsk�ho v�t�ze a badatele hv�zd, jsem zav�hal; ��m d�l, t�m v�ce mi bylo l�to, �e nejsem tam dole; je�t� chv�li jsem bojoval s poku�en�m, kone�n� jsem rovn�ma nohama sesko�il na ploch� vrchol pyramidy a p�ivolal vrtuln�k. Za minutu se vyno�il ze tmy a pomalu se sn�el p�ede mnou, ovinut �et�zy kv�tin, jako by m� zval svou osv�tlenou, pr�zdnou kabinou. Ale sotva jsem nasedl a poc�til, jak m� un�� v�trn� proud, napadla m� nov� my�lenka:</p><p>�A co kdy� tam potk�m Annu a ona m� uvid�, jak se sm�ji a tan��m p�ed z�t�ej��m lou�en�m?�</p><p>Rychle jsem zm�nil sm�r letu a zakr�tko ji� jen st��brn� odlesk mrak� prozrazoval m�sto, kde zmizela Meorie.</p><p>Nev�m, jak dlouho jsem let�l. �as od �asu m�jela dole m�sta jako skvrny ohn�, rozes�laj�ce do tmy tenk�, sv�tiv� nitky d�lnic; m� letadlo se zakym�celo ve vzdu�n�ch proudech, skla opalizovala sr�ej�c� se vodou, n�kolikr�t jsem nad sebou zahl�dl hv�zdy. Pozd�ji se panor�mata t�to no�n� cesty za�ala prostupovat s obrazy snu. Kdy� jsem procitl, hnaly se za ok�nky siln� vrstvy mra�en naho�e �ern�ch, odspodu zalit�ch sv�tlem. Napadlo m�, �e p�il�t�me k n�jak�mu m�stu, a za�al jsem sestupovat. Mraky se rozestoupily, spat�il jsem Zemi, celou tonouc� v z��i, av�ak nebyla to krajina obydlen�. Se slab�m ot�esem se dotkl vrtuln�k zem�. Vystoupil jsem.</p><p>Byl jsem ve stromo�ad� pr�zdn�ho parku, zachv�cen�ho klidn�m sin�m po��rem. Skupiny smrk� ho�ely jako studen� pochodn�, topoly se zm�nily v rozz��en� sv�cny a koruny ka�tan�, navr�eny nade mnou, sr�ely paprsky jako planet�rn� mlhoviny. To zelen� barvivo rostlin sv�tilo p�soben�m neviditeln�ch vys�la�� ultrafialov�ch paprsk�. Ka�d� l�stek, ka�d� �t�hl� lodyha, ka�d� st�b�lko tr�vy, stalo se zdrojem mlhav� luminiscence. �el jsem po cesti�ce, v mo�i sv�tla temn� jako �ern� pram�nek s roz�haven�mi b�ehy. Mrtv� a tmav� byly pouze kmeny, v�tve a � jakoby na vzdory ��du dne � kalichy kv�t�. V�udyp��tomn� ze v�ech stran se linouc� z��e p�sobila, �e okol� vypadalo nehmotn�; kdy� se probouzel v�tr, nehybn� chom��e sv�tla se rozpadaly; �iv� ploty se vlnily ohn�m a vysok� alt�ny se nakl�n�ly jako kor�by zachv�cen� plameny.</p><p>Do�el jsem k font�n� vrouben� kv�tinov�mi z�hony. Pod bi�em tryskaj�c� vody se l�maly tis�ce duh. Okolo baz�nu vedla kamenn� lavice. Usedl jsem na ni a hled�l do parku. Jeho st��brn� mas�vy byly vy�ity �ern�mi krajkami v�tvov�. Znovu se m� zmocnila ospalost. P�ij�mal jsem ji jako n�co blahod�rn�ho; kamenn� plotna lavice se mi zd�la b�t z�vid�n�hodn�m l��kem; kdy� se mi skl�ila v��ka, m�l jsem pocit, �e jsem za branou �ivota�</p><p>�Le�el jsem na hork�m p�sku pl�e. Slunce st�lo vysoko, byl odliv, mo�e ustupovalo, jen ojedin�l�, �um�c� vlny se je�t� vracely, obl�valy m� a prchaly, a� odtekla posledn� a j� jsem byl vr�en sem na tvrd�, such� b�eh� skute�nosti.</p><p>Otev�el jsem o�i. Zaslechl jsem tichounk� pl��. Zvedl jsem hlavu. P�ich�zel zbl�zka. Vstal jsem rozl�man� a ztuhl� a obe�el jsem kulat� baz�n. Na stejn� kamenn� lavi�ce, na druh� stran� font�ny, se choulilo d�t�. Mal�, snad �ty�let� ho��k. Na umoun�n� tv��i�ce se t�pytily stopy slz. Kdy� m� uvid�l, p�estal plakat. Ml�el jsem, om�men� sp�nkem, u�asl�. Dlouho jsme se na sebe d�vali, oba zara�en� a zachmu�en�. Jeho prvn�ho to p�estalo bavit.</p><p>�Copak tady d�l�?� zeptal se drsn�m ochrapt�l�m hlasem.</p><p>Uvedl m� do rozpak�. Na tuto ot�zku bych t�ko na�el odpov��.</p><p>�A copak ty tady d�l�?� �ekl jsem a sna�il jsem se, abych sv�mu hlasu dodal v�n�, karatelsk� t�n. �J� jsem se ztratil.�</p><p>�Kde jsou tvoji rodi�e?�</p><p>�Nev�m.�</p><p>�Kde ses tu vzal?�</p><p>�P�ilet�l jsem.�</p><p>Po del��m v�slechu jsem se dozv�d�l, �e p�ilet�l s rodi�i na v�let a st�j co st�j cht�l vid�t kon��ka.</p><p>�Jak�ho kon��ka?�</p><p>�Ty to nev�? J� myslel, �e tys taky byl u kon��ka.�</p><p>Jak se uk�zalo, s parkem sousedila zoologick� zahrada. Byl v n� s rodi�i. Ale ke kon��kovi se nedostali. Tat�nek pov�d�:</p><p>�U� se mus�me vr�tit. Nasedni do letadla. A� polet�me, ud�l� kon��kovi televizitu.�</p><p>Ale on si cht�l kon��ka pohladit. Tak do letadla sice nastoupil a druhou stranou vystoupil tak, �e si toho nikdo nev�iml a sv�j n�ramkov� teleranek, spojen� r�diovou vlnou s teleranem rodi��, aby v�dycky v�d�li, kde je, sundal s ruky a str�il pod sedadlo. A pak �el ke kon��kovi. Za soumraku se vr�til do parku, ale rodi�e byli pry�. Pak dlouho bloudil a volal, ale nikde nikdo. Kone�n� na�el tuhle lavi�ku. Cht�lo se mu sp�t, ale nemohl usnout.</p><p>�B�l ses?�</p><p>Neodpov�d�l. Co s n�m? Zeptal jsem se, kde bydl�. Nev�d�l.</p><p>�Kolik slunc� sv�t� nad va��m domem?� zeptal jsem se ho po chv�li rozm��len�.</p><p>�Dv�.�</p><p>�Dv�?�</p><p>�Ne, jedno.�</p><p>�Tak ne dv�, pouze jedno?�</p><p>�Jedno.�</p><p>�Jist�?�</p><p>�Asi jist�.�</p><p>S takov�mi informacemi se nedalo mnoho podnikat. Odv�zt ho na nejbli��� leti�t�? Najednou zm�tl m� �vahy:</p><p>�Ty ses taky ztratil?�</p><p>�Ne. Jaks na to p�i�el?�</p><p>�Tak m� to napadlo.�</p><p>�To ses spletl. Dosp�l� se nikdy neztr�cej�,� �ekl jsem energicky, abych zabr�nil ne��douc�mu zvratu rozmluvy. Ho��k se na mne dlouze zad�val, ale ne�ekl nic. Najednou se hlasit� rozka�lal. To rozhodlo celou v�c s kone�nou platnost�.</p><p>Ano, nebylo zbyt�! Je�t� nikdy se mi to nep�ihodilo, ale v�d�l jsem, co mus�m ud�lat. Zabalil jsem chlape�ka do kab�tu a s�hl pro teleran. Kdy� jsem ho vytahoval z kapsy, na�el jsem v n� n�co kulat�ho: zlat� lakovan�, punt��kovan� m��ek, kter� jsem zvedl na raketov�m n�dra��. Dal jsem jej chlapci a s�m jsem na�el tla��tko na okraji teleranu, lemovan� rud�mi p�smeny V�ECHNY OKRUHY, tla��tko, kter� jsem je�t� nikdy nezm��kl. Stiskl jsem je a z mal�ho p��stroje zahlaholila sm�sice zvuk�: lidsk� hlasy, ostr� hv�zd�n� automatick�ch stanic, sign�ly vzd�len�ch raket a kontinent�, bzukot raketov�ch vys�la��, �tr�ky slov, hudby, zp�vu, to v�echno, slito v mili�nhlas� hlomoz, zazn�valo z ploch� krabi�ky. Sklonil jsem se nad p��stroj a ti�e � proto�e jsem necht�l, aby m� ho��k sly�el � vyslovil jsem zakl�na�i formuli:</p><p>�Pozor! �lov�k v nebezpe��!�</p><p>Opakoval jsem to t�ikr�t a �ekal jsem. Uvnit� reproduktoru se n�co zachv�lo. Nar�stalo tam ticho, kter� se ���ilo v�t��mi a v�t��mi kruhy, jako kdyby n�kdo hodil k�men do vody bez hranic. Des�tky tis�c� hlas� tichly, oz�valy se vy�k�vac� sign�ly.</p><p>�Sly��me!� ��kaly. �Pozor, sly��me!�</p><p>Je�t� n�kdo se na n�co zeptal, je�t� se tu a tam oz�valy rychl� s�rie vys�lac�ch impuls� a mezi t�m p�en�ely retransla�n� stanice m� slova d�l a d�l: zd�lo se, �e sly��m ozv�nu vlastn�ho hlasu, kter� ve zlomku vte�iny ob�hl celou zem�kouli a pak, soust�ed�n do sm�rov�ch vys�la��, byl vr�en do vesm�ru. Ohl�sily se kosmodromick� stanice na um�l�ch dru�ic�ch i na M�s�ci, kter� pracovaly s vte�inov�m zpo�d�n�m, p�ijaly v�zvu a p�e�ly na poslech, a� kone�n� utichla cel� vnit�n� sf�ra vl�dy �lov�ka a jemn� bzu�en� reproduktorku v teleranu p�eru�ovalo jen nikdy neust�vaj�c� tik�n� atomov�ch hodin na observato��ch. Najednou se ozval n�jak� m�s��n� pilot, a ptal se, co se stalo. N�jak� siln� hlas mu poru�il, aby okam�it� vypjal, a nastalo ticho. Bylo to p�t vte�in po m� v�zv�. A v �est� vte�in�, jak bylo nutno, za�al jsem kr�tce a v�cn� ��kat: Na�lo se d�t� jm�nem Pao, star� t�i a p�l roku, sv�tle hn�d� o�i atak d�le. Pak op�t nastalo ticho, pro�at� kr�tk�mi hvizdy retransla�n�ch stanic a najednou se ozvaly dva vys�la�e z�rove�. Hl�sily, �e maj� z�znam v�zvy rodi�� a �e u� p�t hodin �ekaj� na zpr�vy. A pak, ve dvac�t� druh� vte�in�, byla v�echna p�eru�en� spojen� obnovena, v�echny stanice letadel a raket se ohl�sily, automaty dokon�ily v�ty p�eru�en� v polovici, lid� se sm�li a hovo�ili, v miniaturn�m reproduktorku op�t hlaholil bou�liv� hluk.</p><p>Na rodi�e jsme �ekali je�t� dv� hodiny. Nap�ed jsem h�zel ho��kovi m��ek. H�zel mi jej sv�domit� zp�t, bez �sm�vu, t�m�� zachmu�en�; najednou jsem si v�iml, �e za��n� natahovat mold�nky. Tu jsem si vzpomn�l, �e jsem vyhr�l marat�n. To byl n�pad! Vypr�v�l jsem mu o cel�m z�vod� co nejpodrobn�ji; z po��tku m�l jist� pochybnosti, ale sn�tkou vav��nu jsem ho p�esv�d�il. V nejdramati�t�j��m okam�iku jsem ud�lal pauzu, kterou jsem nep�eru�il; chlape�ek zat�m usnul s hlavou na m� pa�i. Rozmazan� stopy slz mu za�pinily tv��i�ky; �as od �asu se mu obli�ej��ek svra�til a zavzlykal. A kdy� nad vlnit�m obrysem les� zaz��il r��ov� pruh, zahrada najednou zhasla, jako by ji sfoukli, a t�m�� sou�asn� jsem usly�el vzd�len� rachot motoru: bl�ilo se letadlo rodi��. P�i my�lence, �e s nimi budu muset mluvit a snad jim tak� vypr�v�t, jak jsem p�i�el sem, �e mi budou d�kovat a zv�t m� k sob�, zmocnila se m� panika; ulo�il jsem chlape�ka co nejopatrn�ji na kamennou lavici, dal jsem mu pod hlavu slo�en� ruk�vy kab�tu, do rukou jsem mu vtiskl bal�nek a rozb�hl jsem se ke sv�mu vrtuln�ku, jako by m� honili. Tento posledn� bl�zniv� kousek u� nepat�il noci, proto�e kdy� jsem se vznesl do vzduchu, zas�hly m� p��mo do o�� prvn� paprsky vych�zej�c�ho slunce.</p><empty-line/><p>Dvac�t�ho prv�ho �ervence roku 3123 jsem naposled uvid�l Annu. Se�li jsme se v Porsangoru, bezv�znamn� stani�ce p��m� linky Eurasie � Amerika, le��c� nad fjordem t�ho� jm�na. P��krou, hadovit� se vinouc� stezkou jsme vystoupili na vrchol pob�e�n�ho �tesu, zastavuj�ce se �as od �asu, abychom nabrali dech. �um�n� neviditeln�ho mo�e bylo v�razn� sly�et. Kdy� jsme dosp�li na vrchol, prudce n�s ovanula br�za. S bu��c�mi srdci a se sv�en�ma rukama jsme se zastavili. Pod n�mi zu�il nel�tostn� boj dvou krajin. Jedna, vysok�, ztuhl�, jako by o�ek�vala por�ku, druh� na ni ne�navn� �to�ila �adami �ernob�l�ch pahork�, kter� s lomozem bu�ily do sk�ly.</p><p>�U� ses rozlou�il se Zem�?� zeptala se m� spole�nice ti�e, ani� se na mne pod�vala.</p><p>�Pr�v� to d�l�m,� odpov�d�l jsem stejn� ti�e.</p><p>Anna se p�ibl�ila sv�m lehk�m krokem k nakupen�m balvan�m a vyhl�dla si m�sto, nejl�pe odpov�daj�c� tvaru zad, m�sto jako stvo�en� pro ni a �ekaj�c� snad cel� v�ky na tento okam�ik. V�dycky jsem se skr�van�m obdivem pozoroval, jak p�irozen� dovedla objevovat v t� nejdivo�ej�� pustin� takov� mal� v�hody.</p><p>�A koho jsi nav�t�vil?� zeptala se.</p><p>�Byl jsem dnes doma, u profesora Muracha, u p��tel� j� je tady p�ece v�echny zanech�v�m� Anno��</p><p>Tato slova, i kdy� to nebylo m�m �myslem, vyzn�la jako v��itka.</p><p>�Tak u� to chod텓 dodal jsem jako na omluvu.</p><p>�A j� jsem posledn�,� �ekla. Oba jsme se d�vali nikoli na sebe, n�br� na b�l� �iky vln, p�ich�zej�c�ch z �ern�ho oce�nu; vypadalo to, jako kdyby �to�il cel� horizont. Chv�lemi jsem m�l p�i t�to rozmluv� dojem, �e mo�e stoj� a my se po n�m pohybujeme a vlny �e jsou rozr�eny pohybem skaln�ho �tesu, na jeho� vrcholu nepohnut� sed�me.</p><p>Ot�zala se, jak dlouho bude cesta trvat. Zvedl jsem udiven� o�i, proto�e jsem j� to u� ��kal.</p><p>�Asi dvacet let,� odpov�d�l jsem a s�m jsem se tomu podivil.</p><p>�A rychlost GEY p�ekro�� polovinu rychlosti sv�tla?�</p><p>�Ano.�</p><p>Myslil jsem, �e se zahled�la do d�lky, p�ekvapil m� proto neznateln� pohyb jej�ch rt�. Vtom jsem pochopil; po��tala. Nem�lil jsem se.</p><p>�Cesta bude trvat asi dvacet pozemsk�ch let, ale rychlost rakety zp�sob�, �e zest�rnete jen o�� odml�ela se, jako by si nebyla jista sv�mi tich�mi v�po�ty.</p><p>�O patn�ct, mo�n� o �estn�ct, proto�e�� umlkl jsem p�i pohledu na nepopsateln� �sm�v, kter� se objevil na jej� tv��i.</p><p>�A� se vr�t�, budu star�� ne� ty,� vysv�tlila.</p><p>Nev�d�l jsem, co ��ci. Sed�lo se mi nepohodln�, av�ak neodva�oval jsem se zm�nit polohu, d�val jsem se na bur�cej�c� oce�n a c�til jsem, jak n�s d�l� ml�en�, tot�, kter� n�s kdysi tak pevn� poutalo.</p><p>�Ano,� �ekl jsem zoufale, �mysl�m, �e jsem k tob� byl up��mn� a �e n�m spolu bylo dob�e a mohli jsme��</p><p>�Pro� to ��k�?� pravila, d�vaj�c se st�le p�ed sebe, jako v �divu pon�kud ospal�m. Jej� klid je�t� zvy�oval osam�lost. ���k�m to, proto�e se mi v t�to chv�li zd�, �e jsme si ciz�, a p�ece to nen� pravda, Ani�ko� Nem��e to b�t pravda��</p><p>�A p�ece je to pravda,� odpov�d�la, a j� bych byl tato slova trpn� p�ijal, kdyby nebyla ud�lala op�t n�co, co m� u n� tak �asto p�ekvapovalo; usm�la se: ironicky nebo smutn�, to nedovedu ��ci.</p><p>�Ani�ko��</p><p>Cht�l jsem ji k sob� p�ivinout, ale jemn� se mi vymkla. �Znamen�m-li pro tebe n�co,� �ekla, �je to jen proto, �e jsem byla nez�visl�. Kdybych byla jin� nebyla bych jist� posledn�m �lov�kem, s n�m� se lou�횅�</p><p>�M� pravdu, i kdy� tomu docela nev���m, ale mus�me o tom skute�n� mluvit?�</p><p>�R�d bys sly�el n�jak� kr�sn�, snad trochu melancholick� slova, kter� by se stala jak�msi symfonick�m fin�lem na�� zn�mosti?� �ekla s tro�inkou v�sm�chu. Neusm�vala se ji�. �A kdybych ti te� �ekla, �e chci��</p><p>�Pros�m t�, nechme �ert�,� odpov�d�l jsem a ona se dala do sm�chu, kdy� vid�la m� vzru�en�, kter� jsem potla�il o zlomek vte�iny p��li� pozd�. Zalykala se sm�chem, a� se jej� tmav�, v�trem roz�echran� vlasy dot�kaly vysok�ho balvanu, jen� tvo�il jak�si p��rodn� op�radlo, a obt�kaly jeho okraj jako obl�vala voda, t��t�c� se pod n�mi, balvany �tesu.</p><p>Jej� sm�ch m� zm�tl. Trvalo to v�ak jen chvilku� pak m� napadla my�lenka, kter� se vyno�ila u� nejednou, kdy� Anna byla bl�zko mne: tohle byl jin� �lov�k, cel� velk�, uzav�en� sv�t, kter� n�co nepochopiteln�ho a velik�ho pro mne jedin�ho odli�ilo a vytvo�ilo mezi tis�ci jin�ch. A tento sv�t unikal. D�lilo n�s u� tak mnoho, �e fyzick� bl�zkost t�l byla zcela bezmocn�. Dotkl jsem se jej� ruky: pohl�dla mi do tv��e. V jej�ch o��ch n�co zaho�elo � tepl�, m�kk� sv�tlo.</p><p>�Anno,� �ekl jsem �eptem, �to v�echno je pravda, v�m o tob� tak m�lo, ale ty o mn� tak�; existovalo je�t� n�co jin�ho ne� mo�nost, kter� nen� d�no, aby se rozvinula. Ale chci, abys v�d�la, jak se mnoho tvou z�sluhou��</p><p>�Jak jsi nemoudr� a um�n�n�,� odpov�d�la ji� s �sm�vem. �Zase ta hezk� slov��ka?�</p><p>�Tak co m�m d�lat?� zeptal jsem se jako d�t� a ona se kr�tce zasm�la, ale ihned zv�n�la a odpov�d�la, nakl�n�j�c hlavu dozadu.</p><p>�Copak j� v�m� t�eba m� polib� ned� se nic d�lat��</p><p>Objal jsem ji. Hled�li jsme si do o��. Bez n�mahy bych mohl naj�t mezi v�emi odst�ny oblohy barvu jej�ch duhovek, v nich� se nyn� jako ve dvou mal�ch nebesk�ch klenb�ch odr�ela miniaturn� slunce.</p><p>Vstala, uhladila si �aty a pozorn�, t�m�� s ned�v�rou se prohl�ela v mal�m zrc�tku a �esala si vlasy m�m h�eb�nkem. V�dycky m� doj�mala p��snou prostotou, jak� se zra�ila na jej� tv��i p�i t�chto ob�adech, a my�lenka, �e jim p�ihl��m naposledy, mi sev�ela hrdlo nev�slovn�m smutkem.</p><p>�U� je pozd�, zme�k� letadlo,� �ekla, a kdy� jsem p�i vst�v�n� klop�tl, chytla m� pod pa�d� malou, pevnou rukou.</p><p>�Poj�, ne�iko, poj�, nebo je�t� m�sto na hv�zdy polet� do vody��</p></section><section><title><p>GEA</p></title><p>Kdysi v dob�ch d�vno minul�ch byli lid� v�zni prostoru. Ze v�ech panor�mat Zem� znali pouze to, v n�m� se rodili, �ili a um�rali. Prvn� cestovatel� museli bojovat s hou�tinami prales�, drav�mi �ekami, nep�ekro�iteln�mi horsk�mi �et�zy a na kontinentech odd�len�ch oce�ny se rozv�jel �ivot izolovan� jako na vzd�len�ch planet�ch. Jak se podivili F�ni�an�, kdy� p�i v�prav�ch na mo�e ji�n� polokoule spat�ili Slunce pohybuj�c� se po nebi od prav� ruky k lev� a za obratn�kem Kozoroha M�s�c, vych�zej�c� jako vodorovn� polo�en� srpek, tak�e se zpod obzoru nejprve vysunuj� jeho dva na�ervenal� r��ky.</p><p>P�i�ly doby, kdy na map�ch zem�koule byla vypl�ov�na b�l� m�sta, p�i�ly doby dlouh�ch, obt�n�ch a bohat�rsk�ch v�prav na k�ehk�ch plachetnic�ch � epocha Kolumbova, Magellanova, Vasca da Gamy, av�ak Zem� byla je�t� po��d nesm�rn� velik� a k jej�mu obeplut� zhusta st�� sta�il lidsk� �ivot; nejeden z t�ch, kdo� se prvn� vyd�vali na takovou plavbu, nespat�il u� svou vlast. Teprve v epo�e stroj� se za�ala planeta zmen�ovat. Lid� ji obj�d�li v n�kolika m�s�c�ch, t�dnech, pak dnech; a potom se uk�zalo, �e �lov�k, jen� se zmocnil vl�dy nad prostorem, pohnul n���m, co se mu po cel� v�ky zd�lo naprosto neot�esiteln�: �asem.</p><p>Ka�d�mu z n�s se dnes p�i cestov�n� st�v�, bu�to �e do�ene den, kter� ji� kon��, nebo �e prodlou�� nebo zkr�t� noc, ba dokonce p�i letu proti ot��en� Zem�, �e najednou p�esko�� den v t�dnu. Nikdo se nad t�m nepozastavuje, tak je to samoz�ejm�; lid�, kte�� jsou zam�stn�ni na um�l�ch dru�ic�ch, zvykaj� si na jejich m�stn� �as, s krat��m rytmem sp�nku a bd�n�, ne� je den na Zemi. M�n� v�ak bez obt�� sv� n�vyky, jakmile se vracej� na svou rodnou planetu. Ano, prostor se smr�til, �as se rozpadl, av�ak v�sady, kter� mu byly vyrv�ny, jsou st�le je�t� nepatrn�. Dokonce i kosmonauti, vracej�c� se z dalek� v�pravy, odn�kud od ob�n� dr�hy Saturna nebo Pluta, p�iv�ej� si ve sv� raket� �as o t�i, �ty�i nebo p�t, n�kdy v�ce dn� odli�n� od zemsk�ho �asu. V�prava za hranice slune�n� soustavy k nejbli��� hv�zd�, Proxim� Centauri, m�la �as �pln� rozdvojit. Jeden, plynouc� nezm�n�nou rychlost�, z�st�val na Zemi. Druh�, m��en� na GEI, m�l ub�hat t�m pomaleji, ��m rychleji se raketa pohybovala. Rozd�l, vypo��tan� na celou dobu v�pravy, dosahoval n�kolika let. Je to zvl�tn� a velk� v�c, kdy� teorie a vzorce ov��en� zat�m na hv�zdn�ch jevech po��naj� zasahovat do lidsk�ho �ivota. M�li jsme se vr�tit mlad��, ne� budou na�i pozem�t� vrstevn�ci, proto�e v nejmen��ch molekul�ch v�eho, co GEA s sebou odnese, p�edm�t� stejn� jako rostlin a lid�, m�l �as plynout pomaleji ne� dosud; bylo t�ko odhadnout d�sledky tohoto jevu pro dobu, kdy se cesty za hranice slune�n� soustavy stanou v�eobecn�m �kazem.</p><p>O tom jsem p�em��lel na mal�m leti�ti, le��c�m v such�m, travnat�m �dol��ku mezi b�ezov�mi a ol�ov�mi h�ji. �ekala na mne raketa GEY, jedno z t�ch komick�ch tryskov�ch letad�lek, kter� p�i p�ist�n� rozkl�daj� ve vzduchu sv� t�i stabiliza�n� plochy, aby na nich p�ist�la kolmo k zemi, z�stala st�t podobna amfo�e se zobcovit� prot�hl�m hrdlem.</p><p>Se v��m u� jsem se rozlou�il � s lidmi, drah�mi m�sty, vzpom�nkami � byl jsem p�ipraven na cestu, lehk� a klidn�, s jiskrou hluboko skr�van�ho vzru�en� � p�esto v�ak jsem oddaloval okam�ik odletu. Z dlouh�ho pruhu st�nu vrhan�ho letad�lkem pohl�el jsem na skupinku nedalek�ch smrk�, proti sv�tlu t�m�� tmavomodr�ch. V�echno kolem mne bylo v naprost�m klidu � rozp�len� ticho dne, kdy jaro nepozorovateln� p�ech�z� v l�to, roz�ep��en� hlavi�ky prysky�n�k� se nakl�n�ly na stonc�ch, jako by byly unaven� vedrem, n�jak� pt�k nabl�zku se ozval a umlkl, pod�en vlastn�m hlasem. To v�echno jsem m�l jedin�m pohybem odhodit jako plavec odr�ej�c� od b�ehu. P��mo u m�ch nohou kvetl trs fialov�ch kv�t�, jejich� n�zev jsem neznal; sklonil jsem se, abych je utrhl, ale vzp��mil jsem se s pr�zdnou rukou. Na�, zvadnou. A� rad�ji z�stanou takov�, jak� je m�j pohled opustil. Vstoupil jsem na sch�dky, ve dve��ch jsem se naposledy ohl�dl � smrky se zvedaly vysoko, jejich �er� byla na tis�ci m�stech probod�na rudou z��� z�padu. Cht�l jsem se usm�t, z�le�elo mi na tom. Nemohl jsem. M� vlastn� nehybnost se s ka�d�m okam�ikem nepozorovateln� napl�ovala je�t� n�jakou nepochopitelnou t��.</p><p>�M��eme let�t,� �ekl jsem mechanicky, skl�n�je hlavu ve dv��k�ch, a posadil jsem se.</p><p>�M��eme let�t,� odpov�d�l nebo sp� zasykl pilot � robot. Letadlo se zachv�lo a vymr�tilo vzh�ru. Kulat�mi ok�nky jsem vid�l Zemi rychle se vzdaluj�c�. Kabina se rozsv�tlila, to pro mne tohoto dne znova vy�lo Slunce a majest�tn� stoupalo v�� a v��. Trvalo to jen kratinkou chv�li. Pak mod� nebe, jakoby vy��han�, zbledla, zpopelav�la, z�ernala a objevily se na n� hv�zdy. Necht�l jsem se na n� te� d�vat; polo�il jsem ruce na op�radlo pr�zdn�ho k�esla p�ed sebou. Sed�l jsem tak nev�m jak dlouho, kdy� vtom se ozval sign�l.</p><p>Zvedl jsem hlavu.</p><p>Hluboko dole za oknem ho�elo slunce, osl�uj�c� koule v aureole chv�jiv�ch plamen�. P�ed n�mi, v z�v�j�ch nehybn�ch hv�zd, se objevovaly barevn� ���rky plam�nk� p�ed o�ima se zv�t�uj�c� � byly to sv�teln� boje, rozm�st�n� spir�lovit� okolo GEY. Vyzna�ovaly cestu jednosm�rn�ho letu pro n�kladn� rakety, tryskov� letadla a st�ely, mal� jako moje letad�lko, kter� se v cel�ch hejnech rojily kolem letadla. Dvakr�t jsme nad n�m p�elet�li, na leti�ti byl nepochybn� n�val; pak p�i�la rozhlasov� v�zva, abychom p�ist�li. Letad�lko opsalo p�edepsanou k�ivku � n�hle m� oslnil st��brn� z�blesk, byla to sv�tla na�ich vlastn�ch reflektor�, kter� se odrazila od panc��e GEY; le�ela bez hnut�, rostla jako obludn� nafukovan� bal�n z nejt�pytiv�j��ho st��bra, pak jej� lesk ztemn�l a zhasl. Bl�ili jsme se k n� ze strany; t�m�� kilometr dlouh� ryb� trup letadla se prudce zv�t�oval a vypl�oval celou oblohu. N�sledoval lehk� ot�es, kr�tk� tma a op�t zaz��ila sv�tla, ale u� jin�.</p><p>Sotva jsem vystoupil a ud�lal n�kolik krok� (nabl�zku nebyl ��dn� �lov�k), rozjely se se mnou vzh�ru pohybliv� schody. Nedojel jsem a� do nejvy���ho patra, ustoupil jsem stranou na nehybn�, galerii podobn� v�stupek. Tady, asi t�i patra pode mnou, rozkl�dalo se n�kladn� leti�t�. Mezi matov�mi pruhy oceli chodily, h�motily, dun�ly a odfukovaly kr��iv� naklada�e a transport�ry, kter� se trhav�mi pohyby posunovaly na travers�ch plo�in nad otvorem raket.</p><p>Kulat� dve�e vstupn�ch otvor� se bez ust�n� otv�raly a zav�raly jako �sta rychle d�chaj�c�ch ryb; n�kladn� rakety se vyno�ovaly z tunel�; vykl�daly sv�j obsah na p�sy transport�r� a dole v hale bl�zko zdi blikala rozst�ikuj�c� se sv�t�lka sign�l�. Oran�ov�, �erven� a zelen�. Cel� prostor byl pln nez�eteln�ho, jednotv�rn�ho dut�ho �in�en�. To, �e se hluk zd�l pom�rn� mal�, bylo jedin� z�sluhou pohlcova�� zvuku, jejich� mu�le vystupovaly ze sloup� a stropu.</p><p>Vstoupil jsem do v�tahu. Na st�n� bylo vid�t mikrofon inform�toru; zeptal jsem se na in�en�ra Yrj�lu, technick�ho vedouc�ho v�pravy. Byl na dev�t� palub�. Zajel jsem tam.</p><p>St�ny kolm� �achty, v n� se v�tah pohyboval, byly z pr�hledn� sklovit� hmoty. A tak jsem vid�l p�i j�zd� vzh�ru kabiny pohybuj�c� se v sousedn�ch �acht�ch. Proto�e v�ak proj�d�ly za pr�zdn�mi tunely ostatn�ch v�tah�, byly siluety lid�, kte�� v nich jeli, zahaleny b�lavou aureolou, tak�e byly p��li� nez�eteln�, ne� abych je mohl poznat. Tu se mihl p��mo za pr�hlednou st�nou osv�tlen� vnit�ek rychlov�tahu. Jel nahoru rychleji ne� m�j. St�li v n�m dva lid�. Jeden byl ke mn� obr�cen z�dy, postavu i tv�� druh�ho jsem zahl�dl velmi neur�it�; ztuhla v jak�msi zvl�tn�m posunku a v�razu, nesrozumiteln�m, proto�e vjem trval p��li� kr�tkou dobu. V�tah u� zmizel a d�le vzh�ru u� jsem jel s�m a pod zav�en�mi v��ky se je�t� po n�jakou chv�li rozpl�val obraz �lov�ka, kter�ho jsem spat�il. Byl to Goobar, �len v�pravy, nejslavn�j�� v�dec na�� doby.</p><p>M� kabina se zastavila. Octl jsem se v prostorn� chodb�. Byl jsem zvl�tn�m setk�n�m trochu rozru�en a snad proto jsem necht�l in�en�ra vyhledat ihned. Po lev� ruce se r�sovaly v�dy po n�kolika metrech v�klenky dve��, po prav� tvo�ila st�nu sklovit� plocha t�hnouc� se kam oko dohl�dlo. Vych�zel z n� jas jako z oblohy pokryt� mraky. Kdy� jsem �el d�l, uv�domil jsem si, �e se sv�tlo m�nilo, hned s�lilo, hned sl�blo. Kdy� jsem tak �el a p�em��lel, t�ko ��ci o �em, zmoc�oval se mne st�le siln�j�� pocit, �e jdu pod�l velk�ho lesa. �Sm�n� klam,� pomyslil jsem si a p�istoupil jsem ke sklen�n� plo�e.</p><p>Dole se rozkl�dal obrovsk� park. Z v��e, kde jsem st�l, bylo vid�t koruny dub� a buk�, kol�baj�c� se m�rn� ve v�tru, hust� tr�vn�ky mezi �iv�mi ploty, z�hony kv�tin, zat��ej�c� se stromo�ad�, jez�rka, jedna t�pyt�c� se nebem, jin� zadr�uj�c� obraz mra�en, a d�le h�je, tu a tam otev�en� pr�seky; zele�, jasn�, t�m�� �lut� jako pe�� housat, p�ech�zela ve zna�n� vzd�lenosti v �er� smrk�, stoj�c�ch v osam�l�ch skupink�ch v mo�i list�. Tato lesnat� krajina se t�hla a� tam, kde se k horizontu skl�n�lo nebe, zata�en� ml��n� b�l�mi mraky. Kdy� jsem p�ilo�il tv�� ke sklen�n� desce, spat�il jsem dole pod sebou �ernomodr� sk�ly, p�n�c� se stuhu potoka, kter� se p�es n� hnal, a tam, kde dole zmizel, skupinku cyp�i��, t�sn�c�ch se nad skalisky zrnit�ho porfyru. Prvn� dojem se rozplynul�</p><p>�Videoplastick� panor�ma,� pomyslil jsem si. Vtom mi n�kdo polo�il ruku na rameno. P�ede mnou st�l vysok�, �t�hl�, tro�inku p�ihrben� �lov�k, s tmav� rud�mi tvrd�mi vlasy, kter� tvo�ily bohat� prst�nky, pevn� p�il�haj�c� k hlav�. Tv�� m�l mladou, hubenou, �irok� �sta s tenk�mi, pon�kud na�pulen�mi rty. Usm�l se, jeho tv��e se p�i tom slo�ily do nes�etn�ch vr�sek a uk�zaly se oslniv� b�l�, ostr� zuby. Poznal jsem ho, d��ve ne� promluvil.</p><p>�J� jsem Yrjola,� �ekl, �konstrukt�r. Zn�me se od vid�n�.�</p><p>Podal jsem mu ruku, kterou pevn� stiskl, pak ji lehce otev�el a dotkl se m� dlan�.</p><p>�Vesla�?� zeptal se s �sm�vem, kdyby to bylo mo�n� je�t� �ir��m. P�ik�vl jsem.</p><p>�S t�m to bude u n�s hor��. Ale ty p�ece tak� b�h�, doktore?�</p><p>Tento sportovn� interview m� pobavil. �Samoz�ejm�,� odpov�d�l jsem, �ale boj�m se, �e tam �� uk�zal jsem rukou za sklen�nou desku, �se b�hat ned�, Tam nic nen�, vi�?�</p><p>�Jak to?� m� ned�v��ivost se ho dotkla. �To je opravdov� park� no� snad o n�co men��, ne� vypad� odtud.�</p><p>Op�t se usm�l. V bl�skav�ch o��ch, v tvrd�ch vlasech, ve tv��i m�l n�co p�ita�liv�ho; bylo v n� hodn� �elmovsk�ho, dokonce mo�n� � i chytr�ck�ho humoru.</p><p>D�val se na mne, mrkaje rychle, jako kdyby se zamyslil nad n�kolika slovy, kter� jsem �ekl.</p><p>�Doktore,� �ekl, �GEA, to je po �ertech velk� a spletit� historie, a na�e cesta � je�t� spletit�j�� V� co, ne� se ujme� sv�ho nemocni�n�ho kr�lovstv�, v�nuj mi patn�ct minut �asu, ano!�</p><p>P�ekvapen t�mto �vodem, op�t jsem p�ik�vl. Vzal m� za ruku a zavedl k nejbli���mu v�klenku. Sjeli jsme v�tahem dol�. Po��tal jsem poschod�. V�tah se zastavil v prvn�m. Dve�e se otev�ely, proti mn� v hust�m polo�eru spadaly dol� propleten� listy divok�ho v�na. Pod podr�kami zask��p�l p�sek, do ch��p� ude�il sv�� prysky�i�n� z�van. Kdy� jsem ud�lal n�kolik des�tek krok� a ohl�dl se, z�stal jsem st�t pln ��asu. Rozlehl� kopcovit� krajina se t�hla na v�echny strany, kam oko dohl�dlo; pahorky, pokryt� hust�m porostem, z n�ho� vy�n�valy malebn� v�pencov� skalky, b�ely d�l, a� k obzoru, kde se modrav�mi pruhy skl�n�ly kl�ny lesn�ch mas�v�.</p><p>�Dokonal� iluze,� vydralo se mi se rt�.</p><p>Yrj�la na mne zachmu�en� pohl�dl.</p><p>�Po�kej,� �ekl, �sl�bils mi patn�ct minut. Poj�me d�l.�</p><p>P�e�li jsme plo�ku tr�vn�ku, m�rn� se sva�uj�c�ho; dal�� cestu uzav�raly ke�e rozkvetl�ho bezu. M�j pr�vodce se bez v�h�n� pustil do hou�t�. N�sledoval jsem ho. Ke�e n�hle kon�ily nad potokem, p�n�c�m se v skalnat�ch b�ez�ch. Yrj�la se p�enesl jedn�m skokem na druh� b�eh, ud�lal jsem to po n�m. Na druh� stran� in�en�r vy�plhal bez nejmen�� n�mahy na velik� balvan a uk�zal mi rukou m�sto vedle sebe.</p><p>Dlouho jsme ml�eli. Zd�lo se, �e zde v�tr vane siln�ji, jeho prysky�i�nou v�ni zesiloval chlad stoupaj�c� od potoka, jen� se rozst�ikoval pod na�ima nohama. Na druh�m b�ehu se zvedaly v z�krutu potoka majest�tn� melancholick� kanadsk� jedle a o n�co d�le obrovsk� seversk� borovice s jehli��m modr�m a st��brn�m. Jej� ko�eny, podobn� medv�d�m prack�m, se kroutily a ztr�cely v trhlin�ch sk�ly. Cht�l jsem se zeptat, zdali tohle u� je klam � po celou dobu jsem se sna�il objevit m�sto, kde skute�n� park p�ech�z� ve videoplastickou f�tu morg�nu, vytvo�enou obratn� skrytou aparaturou � ale nemohl jsem zjistit nejslab�� stopu p�echodu. Iluze byla dokonal�.</p><p>�Doktore,� �ekl Yrj�la nezvu�n�, �nev�m, zdali jsi sly�el, �e jsem jedn�m z konstrukt�r� GEY? Pros�m t�, nemysli na ni jako na syst�m dob�e vymy�len�ch stroj�. Uv�dom si: kdy� jsme projektovali jej� budouc� tvary, kdy� jsme p�edem prom��leli nezbytnost a u�ite�nost v�ech jej�ch za��zen�, nemyslili jsme p�esto na to, co je jedin� d�le�it�, toti�, �e GEA bude krom� na�ich t�l jedinou ��ste�kou Zem�, kterou vezmeme s sebou��</p><p>Musel jsem napnout sluch, tak ti�e Yrj�la mluvil. Z�vany v�tru a �umot vody kyp�c� mezi kameny chv�lemi smaz�valy jeho slova.</p><p>�To nen� oby�ejn� raketa. Tv�j pohled se bude setk�vat s jej�mi st�nami v prv�m okam�iku procitnut�, ve zdrav�, v nemoci, p�i odpo�inku i p�i pr�ci � den za dnem, noc za noc�. Tak tomu bude po cel� l�ta. Tyto stroje, tyto kovov� st�ny, tyto kameny zde, voda, stromy a v�tr, to bude jedin� vzduch pro pl�ce, pod�van� pro o�i. Pravda, uboh�, t�sn�, skli�uj�c�, ale � pozemsk�. To bude nikoli tvoje raketa, doktore, n�br� tv� zem�, tv� vlast.�</p><p>Odml�el se.</p><p>�Tak to mus� b�t a tak se to mus� st�t� jinak ti bude velice t�ko. Velice zle a velice t�ko. V�m, �e mi to ne�ekne�, i kdyby ses skute�n� zalekl a �e od cesty neustoup�, proto�e bys to nedovedl. A proto z�le�� na tob�, bude-li tato cesta � sp�e �ivot � nejvy��� svobodou nebo nejt잚� nutnost�. Neuplynulo je�t� patn�ct minut, ale to je v�echno. �ekl jsem ti to proto, �e� M�m mluvit d�l, nebo chce�, abych t�hl ke v�em �ert�m?�</p><p>�Mluv, Yrj�lo!�</p><p>�V�, tu��m tak trochu, pro� jsi p�i�el mezi n�s s�m. Nerad si vyb�r� a v�dycky bys cht�l pro��t dv� mo�nosti tam, kde je m�sto pouze pro jednu� Ale te� u� mi hlasit� nad�v�?�</p><p>�V�, �e ne.�</p><p>�To je hezk�. Poslouchej, tys porazil Mehillu?�</p><p>�Copak to mᅓ</p><p>�M�. Porazils v�echny, pravda?�</p><p>�Ano.�</p><p>�Podej mi ruku.�</p><p>Podal jsem mu ruku; st�hl m� zp�t. Balvan, na n�m� jsme sed�li, dot�kal se sousedn�ho. Kdy� jsem pohl�dl vzh�ru, vid�l jsem ohromnou kamenitou pl��, t�hnouc� se a� k vrcholu rozlo�it�ho horsk�ho h�ebene. Potok tekouc� ��labinou se leskl jak st��brn� h�dek. Yrj�la p�ibl�il mou ruku k sousedn�mu balvanu. �ekal jsem, �e se dotknu jeho drsn�ho, chladiv�ho povrchu. Av�ak prsty pronikly kamenem jako vzduchem a narazily na ploch� kov. Pochopil jsem, pr�v� tudy vedla hranice parku, tady kon�ily skute�n� stromy a balvany a za��nalo jejich pokra�ov�n� vykouzlen� videoplastikou, vzd�len� lesy, zachmu�en� nebe, hory nad n�mi� v�echno.</p><p>�A ten potok?� zeptal jsem se, ukazuje na h�dka naho�e, kter� vypadal jako po��tek vody bublaj�c� mezi kamen�m.</p><p>�Ten pod n�mi, to je ten nejskute�n�j�� potok na sv�t�: m��e� se v n�m vykoupat, kdykoliv po tom srdce zatou��,� odpov�d�l Yrjola, �ale ten naho�e, nu co�, budu citovat tv� slova: dokonal� iluze.�</p><p>Pustil mou ruku. Byl to pohled dosti neobvykl�. Pa�e byla a� po loket zabo�ena do balvanu, kter� ve skute�nosti neexistoval. Zrak lhal hmatu. Vyt�hl jsem ruku, a kdy� se vyno�ila, nabyla iluze sv� p�edchoz� plnosti.</p><p>Kdy� jsme odch�zeli z parku, zeptal jsem se in�en�ra:</p><p>�Odkud m� tak dob�e zn�?�</p><p>,J� t� v�bec nezn�m,� odpov�d�l. ���kal jsem dnes tob� to, co jsem p�ed ned�vnem ��kal s�m sob�.�</p><p>�P�esto v�ak o mn� v횅� Usm�l se tak, �e jsem nedokon�il.</p><p>�V�m o tob� v�elicos, ale to je n�co docela jin�ho. Mus�m to p�ece v�d�t. Jsem p�nem nad stroji, ale p��telem lid�.�</p><p>�Zm�nil ses p�edt�m o z�vodech. D� se tady b�hat?� �Ov�em, z�vodn� dr�ha vede okolo parku. T�ko bys na�el lep��. Budeme b�hat� dost mo�n�, �e m� poraz�, ale docela jist� to nen� J� b�h�m krat�� trati: t�i a p�t kilometr�.� Pod�val se na mne, usm�l se �elmovsky a dodal: �Ale poraz� m�, bude�-li opravdu cht�t�� Odml�eli jsme se, Yrjola promluvil, teprve kdy� jsme vystupovali z v�tahu ve �tvrt�m poschod�.</p><p>�To v�echno jsou slova, pouh� slova. ��k�me, �e to bude t�k�, ale tu��me v�bec, co to znamen�? Civilizace n�s zchoulostiv�la jako sklen�kov� plody, jsme baculat�, �erve�ou�c�, ne dost dob�e vyuzen� v d�mu pekel!�</p><p>�Co po��d m� s t�m peklem,� blesklo mi hlavou, ale nahlas jsem �ekl:</p><p>�Nejsme tak docela sklen�kov� plody, jak ��kᚅ A rozhodn� nen� mo�n� ��kat o tob�, �e jsi baculat�.�</p><p>�To v�echno n�m je�t� uk�e budoucnost. Zat�m jen tolik: budeme d�lat, co dovedeme, pravda?�</p><p>Zav�el jsem na souhlas o�i, a kdy� jsem je otev�el, Yrjola zmizel, snad ho sebral jeden z t�ch �ert�, kter� m�l st�le na jazyku. �Jako kdyby s�m byl pouh�m videoplastick�m klamem,� napadlo m� a tato my�lenka vyvolala trpk� �sm�v.</p><p>Zeptal jsem se inform�toru na cestu a �el do nemocnice.</p><p>Op�t kr�tk� cesta kabinou v�tahu, nap�ed vzh�ru, pak dlouhou naklon�nou �achtou mezi ml��n�mi a op�lov�mi st�nami. Chodba vedouc� do nemocnice byla u��� ne� koridor nad parkem, barvy kr�mov� zlat�, s modrou malbou, jako kdyby na st�nu dopadaly st�ny list� vr�en� sluncem. Okna ��dn�. B�hv� jak to bylo ud�l�no, proto�e st�ny se p�ece docela z�ejm� pohybovaly a vlnily jako ve v�tru. P�ekvapen� tady bylo hodn�. N�kter� mi p�ipadala � pro m�j vkus � pon�kud p��li� teatr�ln�.</p><p>Byt, kter� mi byl p�id�len, jsem rychle pro�el; n�kolik nevelk�ch, sv�tl�ch pokoj�, pracovna s okny vedouc�mi na mo�e � samoz�ejm� videoplastick� klam. Napadlo m�, �e to bude vyvol�vat stesk t�m siln�j��, proto�e jej nelze ukojit, ale snad pr�v� to je t�eba.</p><p>Od nemocni�n�ch s�l� d�l� m�j byt jak�si klenut� s��. Uprost�ed, v majolikov�m kv�tn�ku zasazen�m do podlahy, stoj� t�k� �ern� araukarie. Jej� jehli�nat� ruce sahaj� daleko do m�stnosti, jako kdyby se sna�ila dotknout mimojdouc�ho a p�ipomenout mu tak svou existenci. Dvojit�mi dve�mi se vstupuje do mal�ho s�lu. Je tam mnoho sk��n�k ve zdi, paprskov� steriliz�tory, v�tr�ky, v postrann�ch v�klenc�ch pokryt�ch ml��n�m sklem chemick� mikroanalyz�tory, sklo, retorty, elektrick� ho��ky. A v sousedn�m v�t��m s�le b�lost je�t� neposkvrn�n�j��. P��stroje t�pyt�c� se jako rtu�, k�esla z plastick�ho porcel�nu polokruhovit� rozm�st�n�, vysok� okna s pohledem na �ir� prostranstv�, porostl� zral�m, t�ce se vln�c�m obil�m.</p><p>Naklon�n� plocha na druh�m konci s�lu �st� do velk� matov� st�ny; nevstoupil jsem, proto�e jsem uhodl, �e je za n� vlastn� opera�n� s�l. Za ml��nou st�nou se neur�it� r�sovaly tvary p��stroj� a chirurgick� st�l podobn� mostu s jedn�m obloukem.</p><p>Kdy� jsem p�ich�zel k nejbli���m dve��m, usly�el jsem za nimi kroky, nepochybn� �ensk� � byly toti� drobn� a lehk�. Zastavil jsem se. Bl�hov� my�lenka: �Tam je Anna!� Okam�it� jsem ji potla�il a vstoupil jsem. U velk�ho okna, obr�cena ke mn� z�dy, st�la �ena v b�l�m. Za jej�mi z�dy se t�hla v �ad�ch sn�hob�l� l��ka, odd�len� deskami opalisuj�c�ho saf�ru, kter� sahaly a� do stropu. �ena byla tak vysok� jako Anna a velmi mlad�; tmav� vlasy tvo�ily bohat� prst�nky a kade�e. Skute�nost, �e se neobr�tila p�i zvuku m�ch krok�, po druh� nechala vzplanout nad�ji: po druh� u� jsem ji nedovedl potla�it, nem�l jsem sil.</p><p>�Anno�� za�eptal jsem n�m�.</p><p>Nemohla to zaslechnout, t�m jsem si jist, av�ak pod�vala se na mne. Bylo to n�jak� nezn�m� d�v�e, nikoli Anna. Hez�� ne� Anna. Ale j�, kdy� jsem k n� �el, je�t� jsem hledal v t�to nezn�m� tv��i rysy t� druh�, jako bych cht�l sv� sny prom�nit ve skute�nost.</p><p>�Ty jsi l�ka�?� zeptala se, op�raj�c se nehybn� o ��msu okna.</p><p>�Ano.�</p><p>,To jsme kolegov�,� �ekla. �Jmenuji se Anna Ruysov�.�</p><p>Zachv�l jsem se a pozorn� jsem se na n� zad�val. Nesmysl. Nev�d�la samoz�ejm� nic, co�pak takov� jm�no m� pouze jedin� �ena na sv�t�?</p><p>Usm�la se a z�rove� zamra�ila, proto�e si nespr�vn� vykl�dala kr�tkou odmlku.</p><p>�Jsi zklam�n doktore?�</p><p>�Ne� samoz�ejm� ne, ne,� �ekl jsem a maskoval rozpaky �sm�vem, �n�jak jsem si spletl tv� jm�no se jm�nem tv�ho otce.�</p><p>Chv�li jsme ml�eli.</p><p>�Te� zde nem�me co na pr�ci, vi�?�</p><p>�Ne,� �ekla nejist�, tak trochu jako mal� d�v��tko. P�istoupila k l��ku, najednou se zamyslila nebo zahled�la do pr�zdna a uhlazovala na povle�en� neexistuj�c� z�hyb.</p><p>�No, kdy� nen� co d�lat� m��eme si jenom p��t, aby tomu tak bylo st�le,� �ekl jsem.</p><p>Zase jsme se oba odml�eli; na kr�tkou chv�li jsem se zaposlouchal do ticha tak hlubok�ho, jako kdyby v cel� raket� vl�dl naprost� klid; vzpomn�l jsem si v�ak na halu leti�t� plnou ruchu. Je to tedy pouze dobr� zvukov� izolace.</p><p>�P�ednostou nemocnice je profesor Schrey, vid?� zeptal jsem se.</p><p>�Ano,� odpov�d�la r�da, �e se kone�n� naskytlo dosti slibn� t�ma na rozhovor. �Nen� na raket�, let�l na Zemi. Vr�t� se dnes ve�er. P�ed n�kolika okam�iky jsem s n�m mluvila.�</p><p>Odn�kud jako z nep�edstaviteln� v��ky ozval se tenounk� sklen�n� zvuk, klokotaj�c� jako �vito�en� mechanick�ho pt�ka.</p><p>�Ob�d,� zvolala moje spole�nice radostn� a j� jsem v tomto okam�iku pochopil, �emu tak vy�k�vav� naslouchala p�ed n�kolika okam�iky.</p><p>�Nud� se z�ejm� u� te�!� blesklo mi hlavou.</p><p>Byla mou pr�vodkyn� v labyrintu chodeb, proto�e na GEI byla u� d�le ne� t�den. Cesta vedla po nezvykle �irok�ch schodech. Nesly n�s nad sklen�n�m stropem �st�edn�ho parku. V�iml jsem si, �e jeho �obloha� byla p�i pohledu shora �pln� pr�hledn�. Dole se prost�raly zalesn�n� pahorky; vid�li jsme je jako z n�zko let�c�ho letadla.</p><p>V p�edpokoji j�delny jsem zahl�dl zn�mou tv��; byl to Ter Haar, historik, s n�m� jsem se povrchn� sezn�mil p�ed n�kolika m�s�ci. Vryl se mi do pam�ti pro komickou p��hodu. Na ve��rku u profesora Muracha byla jeho sousedkou sedmilet� hol�i�ka, dcerka jednoho z host�. Pokou�el se ji bavit, ale skon�ilo to tak, �e se hol�i�ka usedav� rozplakala, tak�e ji matka nakonec musela odv�st. Jak se uk�zalo, vypr�v�l historik d�v��tku, �e v d�vn�ch dob�ch lid� zab�jeli zv��ata a poj�dali je. Kdy� jsme pak z�stali sami v zahrad�, sv��il se mi Ter Haar v�n� a s odzbrojuj�c� up��mnost�, �e ho d�ti p�iv�d�j� do stra�n�ch rozpak�. �Po p�ti minut�ch rozhovoru,� �ekl, je�t� po��d cel� nesv�j, �za�nu se potit n�mahou, kde vz�t n�m�t pro rozhovor, a v�sledek je stejn� jako dnes��</p><p>Te� p�i pohledu na jeho robustn� postavu jsem se usm�l, jako kdybych spat�il star�ho zn�m�ho. Tak� on m� poznal a zat�hl n�s s Annou ke stolku v pozad� s�lu. Sed�l tam ji� urostl� mu�; byl to Ter Akonjan, vedouc� v�pravy.</p><p>Kdy� se p�ibl�il automat � ��n�k a vytahoval ze sv�ch k�i���lov�ch �trob oh��t� pokrmy a serv�roval je obratn� na tal��e, pozoroval jsem star�ho astrog�tora p�es t�pytiv� stoln� n��in�. M�l velkou kostnatou hlavu. V kr�tce p�ist�i�en� bradce �er� vous� hr�la do modra jako ocel prastar� kalen� �epele.</p><p>Snad proto � napadlo m� � ��kaj� mu �ocelov� astrog�tor�.</p><p>V j�deln� p�ib�valo lid�. Na st�n�ch z citrinu, zasazen�ho do bled� st��brn�ch r�m�, bylo vid�t obrazy p�edstavuj�c� v�jevy ze �ivota v historick�ch m�stech. Strop jako kdyby vykrystalizoval z obrovsk�ho balvanu ledu. T�aslav� sv�tlo sv��ek ho��c�ch na stolc�ch se l�malo v jeho brilantov�ch r��ic�ch a zaplavovalo n�s p��bojem mihotav�ho jasu.</p><p>Ter Akonjan se mne zeptal, jak jsem spokojen s bytem. Zvedl jsem p�i tom hlavu a na jeho tv��i, kter� vyvol�vala v mysli obraz temn�ch, ponur�ch hor Kavkazu, jeho� byl synem, ne�ekan� zaz��ily o�i d�tsky modr�.</p><p>�Chce�-li prov�st n�jak� �pravy ve sv�m byt�, jsou ti na�i architekti k slu�b�m,� pokra�oval astrog�tor, kter� si m� ml�en� vysv�tloval jinak. �ekl jsem, �e se mi byt velice l�b�. Anna Ruysov� dostala najednou chu� na palmov� v�no. Znala je z Malajska, kde del�� dobu p�sobila, a p�emlouvala m�, abych je ochutnal. Robot zmizel, vz�p�t� se vr�til a vykouzlil dv� l�hve. Vtom z proudu lid� jdouc�ch st�edn� uli�kou zam��ily k n�m t�i osoby: Yrj�la, asi �trn�ctilet� chlapec, kter� jako by mu z oka vypadl, a tmavovlas� �ena. Na d�lku se mi zd�lo, �e je st�edn�ho v�ku, ale ��m p�ich�zela bl�, t�m v�ce jako by ml�dla. Poznal jsem uzn�vanou socha�ku Soledad. Kdy� se chlapec bl�il k na�emu stolku, ud�lal n�kolik energick�ch krok� a za jeho z�dy �ekl Yrj�la:</p><p>�Doktore, to je Nils, m�j syn��</p><p>Usedli. Nils Yrj�la se na mne pozorn� zad�val. M�l ve zvyku probod�vat o�ima sv� sousedy, jako by to byly r�busy, kter� je nutno ihned rozlu�tit� Socha�ka, sed�c� vedle n�ho, vypadala chv�lemi t�m�� jako jeho vrstevnice: v jej� drobn� tv��i vid�l �lov�k pouze tmav� velk� rty s bl�skav�mi zuby. O�i m�la p�imhou�en�, nah� pa�e byly huben� jako ruce d�v��tka, ale v pam�ti mi utkv�l pevn�, odv�n� stisk jej� ruky. Vlasy m�la p�ipjat� vzadu na hlav� a sv�zan� stu�kou. Ob�as jimi pot��sla, jako kdyby j� tento atribut �enskosti roz�iloval a cht�la se ho zbavit.</p><p>Ob�d sliboval n�co mimo��dn�ho. V rub�nov� �erven�m r�me�ku sv�til s�hodlouh� j�deln� l�stek a vinn� l�stek vypadal jako siln� starobyl� kniha. Bylo by jej mo�no studovat po cel� hodiny. Na stole bylo tolik zlat�ch, kobaltov� modr�ch a zelen�ch tal��k�, poh�rk�, misek a p��bor�, �e jsem nedovedl pochopit, jak se sm�stnaj� na jeho nevelk� �estihrann� plo�e. Profil Anny Ruysov� se b�lal po m� pravici na pozad� k�i���lov�ho prohlouben�ho v�klenku, jedla elegatn�, i kdy� vyvalovala pon�kud o�i na ka�d� sousto. Kdy� byla na �ad� pe�en�, pohl�dla zkoumav� do zrcadlov� leskl� tabule, odd�luj�c� n�s od druh�ho stolku, a pohybem vlastn�m �en�m od nepam�tn�ch dob si upravila vlasy. Rozhovor p�i ob�d� byl nejist� a k�ehk�, proto�e nesm�rn� mno�stv� j�del a jejich rafinovanost si vy�adovala soust�ed�nou pozornost. Ve zlat� a skle p��bor� pohybovaly se �ady plam�nk�.</p><p>Luxusnost ob�da m� p�ekvapovala, ba dokonce trochu roz�ilovala; ml�el jsem v�ak v domn�n�, �e je nutno p�izp�sobit se oby�ej�m na raket�. Av�ak prvn�, kdo toho m�l dost, byl Ter Haar:</p><p>�Uf!� �ekl, �v�eho moc �kod�! Cht�j� n�m uk�zat, jak� bohat� v�b�r v�eho m�me, ale �lov�ka by to �pln� umo�ilo.�</p><p>Dali jsme se do sm�chu. N�lada byla hned srde�n�j��. Nyn� jsme se z�rove�, Anna i j�, odv�ili odm�tnout nab�dku automatu, kter� n�m cht�l serv�rovat jak�si dal�� chod. Bavili jsme se �iv� o prac�ch p�i zavod�ov�n� pou�t� na Marsu. Pouze Soledad byla duchem nep��tomna. Dvakr�t j� spadla vidli�ka, pro kterou sahala pod st�l naslepo, ohro�uj�c celou bohat� prost�enou tabuli, a vzp�imovala se cel� u�asl�, kdy� automat, po ka�d� rychlej�� ne� ona, zast�ral tyto n�sledky roztr�itosti a vedle jej�ho tal��e u� se leskl nov� kompletn� p��bor. Kdy� byla pod�v�na mra�en� pomeran�ov� d�e�, zd�lo se, �e se probouz�. V�ichni jsme umlkli a Soledad, mrkaj�c v��ky s dlouh�mi �asami, obr�tila se na obsluhuj�c� automat s ot�zkou:</p><p>�Mohla bych dostat tvrdou housku?�</p><p>Kdy� ji dostala, za�ala ji trhat, nam��et ve sklence a poj�dat po tak mal�ch kousc�ch, jako kdyby krmila pt��ka.</p><p>Ter Haar, nakl�n�je se ke mn�, po�eptal mi spiklenecky.</p><p>�Pod�vej se na tu fresku tamhle na zdi � jak se ti l�b�?� uk�zal na ni vidli�kou.</p><p>Obr�til jsem hlavu t�m sm�rem. Freska p�edstavovala ulici ve starobyl�m m�st�. V ulici se zvedaly domy s okny pro�at�mi k��em, se st�echami �pi�at�mi jako �apky bl�zn�; pod�l dom� �li lid�. A st�edem ulice se pohyboval po �elezn�ch kolej�ch modr� v�z. Za p�edn�m sklem st�l �idi� v b�l� paruce, oble�en� do bohat� premovan�ho kab�tce; na hlav� m�l t��roh� klobouk s p�tros�m pe��m a okolo krku krajkov� okru��. S rukou pevn� op�enou o kliku ��dil sv�j p�edpotopn� vehikl, p�ecpan� lidmi, jejich� obli�eje vykukovaly z oken za n�m.</p><p>Nev�d�l jsem tak docela, co je na tomto obraze sm�n� Ter Haarovi, kter� se ti�e pochecht�val a v�znamn� na mne mrkal jako po�ouchl� kluk.</p><p>�Nu, jak se ti l�b�?� opakoval.</p><p>Usilovn� jsem p�tral po n�jak�m omylu, anachronismu, proto�e historik jist� nar�el na n�co takov�ho. Domn�val jsem se, �e jako ka�d� odborn�k je tak� on citliv� na ignorantstv� ostatn�ch v ot�zk�ch sv�ho oboru.</p><p>�Zd� se mi,� �ekl jsem v�hav�, ��e ta okna� okna s takov�m k��em byla pouze v t�ch budov�ch, no, kter� byly ur�eny pro n�bo�ensk� ob�ady, nen�-li� pravda. Proto�e k�� byl��</p><p>Ter Haar m� pozoroval udiven�ma o�ima, pak zrudl a dal se do sm�chu tak hlasit�ho, �e jsem se za�ervenal zase j�.</p><p>�Ale, co to pov�d�, �lov��e mil�! Okna jsou dob�e, ten k�� nem� nic spole�n�ho s n�bo�ensk�m m�tem! Jak�e, ty to nevid�? To je p�ece elektrick� v�z na kolej�ch, tak zvan� tramvaj, �ili cel� v�c se odehr�v� n�kdy na p�elomu devaten�ct�ho a dvac�t�ho stolet�, ale �idi� i pasa���i jsou oble�eni jako �lechta na dvo�e francouzsk�ch kr�l�!�</p><p>�Tak to se um�lec zm�lil o sto nebo dv� st� let; je to skute�n� tak hrozn� d�le�it�?� za�eptala Anna na mou obhajobu. ��aty se tehdy m�nily skoro po��d� Vzpom�n�m si, vid�la jsem takov� p�edstaven� tak jestli m�li kab�tce s premov�n�m nebo bez n�ho, paruku sv�tlou nebo tmavou��</p><p>Ter Haar se p�estal sm�t.</p><p>�No,� pov�d�, �nechme toho. Je to m� vina. Po ka�d� si mysl�m, �e je to nemo�n� � ale, bohu�el, vy jste v�ichni tak neuv��iteln�, tak stoprocentn� ignoranti pokud jde o d�jiny��</p><p>Klepl vidli�kou do stolu.</p><p>�Ale profesore,� �ekl jsem, �promi�, kdo z n�s nezn� z�kony v�voje spole�nosti?�</p><p>�To je hol� kostra, nic v�c,� p�eru�il m�. �To je v�e, co si odn��te ze �kol. Neprojevujete ani trochu z�jmu o to, jak v minulosti lid� �ili, jak pracovali, jak� m�li touhy��</p><p>V tom okam�iku v pozad� m�stnosti n�kdo vstal a zeptal se, zda by p��tomn� m�li n�mitky proti n�jak� leh�� hudebn� skladb�: z�porn� odpov�� se ozvala sborov� a ihned zazn�la tlumen� melodie. Ter Haar u� do konce ob�da nepromluvil. S�l se pr�zdnil, tak� moji spolustolovn�ci vstali. Uklonil jsem se a ode�el jsem s doktorkou Ruysovou � s Annou, jak jsem ji jmenoval. Z po��tku jsem sice v sob� musel p�ekon�vat jak�si odpor, abych ji oslovoval jm�nem, ale odpor brzy zmizel. Energicky se ujala funkce pr�vodkyn� po raket�.</p><p>Raketa m�la jeden�ct pater. Kdy� jsme �li od p��di k z�di, nav�t�vili jsme nejprve malou observato� ve �pi�ce, po n� � v p�ti patrech se rozkl�daj�c� astrofyzik�ln� observato� s nejsiln�j��m teleskopem GEY, potom naviga�n� kabiny a pak nad nimi um�st�n� vel�ny automat�, kter� tvo�ily dv� skupiny � prvn� skupina byla v �innosti, kdy� raketa let�la plnou rychlost�, a druh� fungovala, kdy� se letadlo bl�ilo do sf�ry nebesk�ch t�les. Pak jsme sjeli na dno do haly leti�� a vlastn�ch hang�r� letadel GEY, prohl�dli jsme si sportovn� haly, d�tsk� h�i�t�, plov�rny, koncertn� s��, videoplastick� s�ly a parky oddechu. Na konci tohoto patra byla na�e nemocnice. Tam, kde obytn� prostory p�il�haly k atomov�m komor�m, vypl�uj�c�m celou z��, zvedala se mohutn� hradba panc��ov�ho filtru proti z��en�. Odtamtud jsme vyjeli v�tahy nahoru a obe�li postupn� jeden�ct laborato��. P�i dvan�ct� u� jsem toho m�l dost. Kdy� Anna vid�la, �e se m� nad�en� pomalu m�n� v �navu, upadla do rozpak�; dokonce si str�ila do �st mal��ek, ale kdy� zpozorovala m�j pohled, ihned jej vyt�hla a zvolala radostn�:</p><p>�U� v�m, kam p�jdeme, kolego! Na proch�zkov� palub� jsi je�t� nebyl?�</p><p>�ekl jsem, �e ne. Plna radosti pohodila triumf�ln� hlavou, vzala m� v podpa�� a vykro�ili jsme.</p><p>Na konci �irok� chodby bylo vid�t matov� st��brn� z�v�s z hust� tkaniny. Rozhrnuli jsme jej a z um�l�ho sv�tla jsme se nar�z octli v nej�ern�j�� tm�.</p><p>Hodnou chv�li jsem nevid�l nic; kone�n� si o�i po�aly zvykat na temnotu. St�li jsme v chodb� tak prostorn�, �e by se j� dalo ��kat s�l, kdyby nebyla tak neoby�ejn� dlouh�. Ka�d�ch dvacet t�icet krok� byly ve zdi dve�e ozna�en� matn� fosforeskuj�c� �ipkou; alej t�chto �lutav�ch ��rek, jakoby se vzn�ej�c�ch ve vzduchu, podobna chorovodu bludi�ek, t�hla se tak daleko, �e se posledn� sl�valy v t�epotavou nitku. Kdy� jsem odtrhl o�i od t�chto sv�t�lek a pohl�dl na prot�j�� stranu chodby, �i sp�e paluby, zd�lo se mi z po��tku, �e tam nic nen�, ale v n�sleduj�c� vte�in� jsem se zachv�l, proto�e jsem si uv�domil, jak velice se m�l�m. Tam zela propast. Opatrn� jsem zam��il k prostoru jisk��c�mu hv�zdami, jako bych se b�l, �e paluba znenad�n� skon�� a j� se z��t�m po hlav� do propasti beze dna, ale v jist�m okam�iku se vzta�en� ruka dotkla chladn� desky, kter� uzav�rala dal�� cestu. Poznen�hlu jsem pozn�val jednotliv� souhv�zd�. N�kde dole se d�lily rozsochy Ml��n� dr�hy. Doutnaly tam miliardy a miliardy nepatrn�ch jisk�i�ek; na n�kolika m�stech na tomto mdl�m pozad� jakoby doho��vaj�c�ho z��en� bylo vid�t �ern� pr�rvy, st�ny tmav�ch kosmick�ch mrak�. Nepozoroval jsem ihned, �e se m�j pohled, up�en� na Ml��nou dr�hu, zved�, �e se hv�zdy pohybuj�, kdy� vtom v pozad� galerie, v n� jsme st�li, na sam�m jej�m konci zaz��il troj�heln�k oslniv� t�pytiv�ho st��bra. Pohl�dl jsem v tu stranu. Kl�n sv�tla se rychle roz�i�oval, zal�val prostranstv� ��m d�l t�m v�t�� a zhas�nal fosforeskuj�c� �ipky nade dve�mi � kone�n� v jedin�m okam�iku zaplavila n�s z��e Luny v �pl�ku. Pod�val jsem se na oblohu � zespoda sv�til vypoukl�, obrovsk�, kr�tery hust� pos�zen� M�s�c jako st��brn� �erviv� plod. Zatm�val nejbli��� hv�zdy a leniv� plynul, st�ny v galerii se beze zvuk� kladly na opa�nou stranu, byly ��m d�l t�m �ikm�j��, pluly p��zra�n� po st�n�ch a strop�, spl�valy spolu, a� kone�n� M�s�c odplul k druh�mu p�lu GEY a zmizel stejn� nenad�le, jak se objevil. V tom v�em nebylo nic divn�ho, nebo� raketa se ot��ela okolo sv� pod�ln� osy a vytv��ela si um�l� gravita�n� pole.</p><p>Kdy� M�s�c zapadl za z�� rakety, znovu se mezi n�mi rozlo�ila tma. Najednou uchopila Anna mou pa�i svou horkou drobnou ru�kou a oto�ila m� na druhou stranu, �eptaj�c:</p><p>�Pohle� pohle� za okam�ik vyjde Zem셓</p><p>Mezi hv�zdami se vyno�ila Zem� jako modr� mlhav� koule, ze t�� �tvrtin pohlcen� noc�. Modr� sv�tlo jej�ho velk�ho srpku, s neposti�iteln�m p��m�skem zelen�, bylo m�k�� ne� sv�tlo M�s�ce. V trhlin�ch mezi mra�ny se objevovaly rozmazan�, polosmyt� obrysy pevnin a mo��. Nad jej�m severn�m, neviditeln�m p�lem odvr�cen�m od Slunce ho�el oslniv� bod � byla to vlastn� hv�zda Zem� � severn� atomov� slunce. Palubou se op�t pohybovaly st�ny, op�t se oh�baly, protahovaly, pokl�daly, posledn� sv�tlo st�le vzd�len�j�� postupovalo vzh�ru po palub� a znovu nastala tma.</p><p>�Vid�ls?� za�eptala m� spole�nice jako d�t�.</p><p>Neodpov�d�l jsem. Znal jsem tento pohled dob�e; kdo z n�s b�hem roku alespo� n�kolikr�t nepodnikal cestu vzduchopr�zdn�m prostorem za sv�mi z�le�itostmi. To v�ak byly cesty kr�tk�, m��en� na dny, z��dka t�dny. �lov�k mohl uhodnout v�e, co na n�ho bude �ekat po n�vratu, av�ak nyn� se mi Zem� zd�la nedosa�iteln�, p��li� dalek�! A kdy� mlad� d�vka t�sn� vedle mne za�eptala s tv��� a �elem p�itisknut�m k studen�m desk�m:</p><p>�To je kr�sn酓 po dlouh� dob� zmocnil se m� po prv� zase pocit osamocen�. �D�t�,� pomyslil jsem si.</p><p>V temnot�ch, kter� n�s obklopily, kdy� Zem� zapadla, posunovala se pomalu mra�na hv�zd vzestupn�m pohybem, kter� zvl�tn� upout�val zrak, pohybem pln�m p��slib�, jako kdyby se sou�asn� s n�m majest�tn� zvedaly st��brn�mi jiskrami pobit� tmy, jako drap�rie, kter� maj� odhalit n�co nezn�m�ho; av�ak znal jsem tento klam p��li� dob�e.</p><p>Pak jsme se n�jakou dobu proch�zeli po palub� a st��dav� s matn�m �erem p�eb�haly po n�s pruhy sv�tla, jednou ostr� m�s��n� b�losti, po druh� zemsk� mod�e s dlouh�mi intervaly tmy, kter� vt�kala mezi n�; p�sobilo to dojmem, jako kdyby se nad n�mi zav�ralo a otv�ralo gigantick� k��dlo.</p><p>Anna mi vypr�v�la o sob�. Byla na GEI se sv�m otcem, proslul�m skladatelem. Pr�v� nyn� hr�li v koncertn� s�ni jeho �estou symfonii. P�ekvapilo m�, �e mi Anna ani nenavrhla, abychom si ji poslechli.</p><p>�Ach, zn�m ji tak dob�e� a co�pak je otec p�i v�ech m�ch operac�ch?� �ekla tak v�n�, �e jsem si nebyl jist, je-li to �ert. Nakonec jsme v�ak na ten koncert p�ece jen jeli. Kdy� jsme se bl�ili k vestibulu, vykl�dan�mu deskami chrysoprasu, zah�m�ly vrcholn� t�ny, korunuj�c� melodii fin�le a zakr�tko se ze s�n� dol� po schodech za�ali hrnout poslucha�i; schodi�t� se l�n�m obloukem ov�jelo kolem monument�ln�ho balvanu p��rodn�ho vulkanitu a dosahovalo b�lou, v polost�nu mizej�c� spir�lou a� k �iv�m plot�m, kter� jim z t�to strany vys�lal vst��c �st�edn� park GEY.</p><p>St�li jsme nerozhodn� na odpo��vadle, nev�douce co d�lat; zd�lo se, �e d�v�e m� dost m� nepochybn� a� p��li� ml�enliv� spole�nosti, i kdy� ob�tav� zast�vala �lohu pr�vodkyn� a diskr�tn�mi pohyby hlavy a o�� m� upozor�ovala na mimojdouc� a ��kala jejich jm�na. Snad nejv�ce tady bylo astronom� a fyzik�, technikov� byli zastoupeni poskrovnu; mechaneurista ani jeden.</p><p>�Za mechaneuristy d�laj� v�echno jejich automaty, mohou tedy tak� za n� poslouchat koncerty,� �ekla Anna a dlouho se sm�la vlastn�mu vtipu, ale jej� sm�ch zakon�ilo z�vnut�, ne dost obratn� maskovan�. To u� bylo znamen� zcela jednozna�n�, rozlou�il jsem se s n� tedy s p��n�m dobr� noci. Seb�hla dol�; v polo�eru se obr�tila a je�t� jednou mi zam�vala.</p><p>Je�t� st�le jsem st�l na odpo��vadle; m�j pohled bloudil po hlav�ch sv�tl�ch i tmav�ch, zastavoval se na siluet�ch �en; lid� �lo st�le m�n�, je�t� jedna druh� trojice, pak jak�si opo�d�n� p�r� Ji� jsem se chystal k odchodu, kdy� se v �irok�m, sloupy or�movan�m port�lu objevila n�jak� �ena.</p><p>Byla to nev�edn�, zvl�tn� kr�sa. Ov�ln� obli�ej, n�zk� oblouky obo��, �ern� o�i a nezkalen� jasn� klenut� �elo, ale to v�echno jakoby je�t� neust�len�, jakoby samo sob� nezn�m�, jako prvn� z�blesk letn�ho dne. Dokon�en�, �lov�k by cht�l ��ci definitivn� vymodelovan�, byly pouze jej� rty, zd�nliv� daleko zralej�� ne� tv��. V jejich v�razu bylo n�co, co z�rove� probouzelo radost i neklid. N�co velmi zp�vn�ho, lehk�ho a p�esto tak neoby�ejn� pozemsk�ho. Svou kr�su p�en�ela na v�echno, k �emu se p�ibli�ovala. Kdy� do�la na po��tek schodi�t�, polo�ila b�lou ruku na drsnou plochu vulkanitu a zd�lo se, �e tento mrtv� k�men na okam�ik o�il. �la ke mn�. Jej� t�k�, polorozpu�t�n� vlasy se m�nily v�emi odst�ny bronzu, kter� se proti sv�tlu t�pytil jako zlato. Kdy� byla p��mo proti mn�, u�asl jsem, �e je tak drobn�. Tv�� m�la hladkou, �zkou, m�rn� troj�heln�kovitou, bradu s d�tsk�m dol��kem. Kdy� �la okolo mne, zvedla hlavu; �lachy na ��ji vystoupily jako struny na jemn�m n�stroji. �S�m?� zeptala se.</p><p>�S�m,� p�isv�d�il jsem a p�edstavil jsem se. �Callarla,� �ekla, �biofyzik�.</p><p>Jm�no jsem znal, jen jsem si nemohl vzpomenout odkud. St�li jsme tak snad vte�inu, kter� se mi zd�la v��nost�. Pak m� pozdravila �klonem hlavy a se slovy: �Dobrou noc, doktore,� za�ala sestupovat dol�. Nevid�l jsem pohyb jej�ch nohou pod �aty spadaj�c�mi a� na paty, pozoroval jsem jen lehk� vln�n�. D�val jsem se je�t�, jak sestupuje, �i sp�e sn�� se dol�, �t�hl� a k�ehk�. P�ejel jsem si rukou po obli�eji a teprve tak jsem zjistil, �e se usm�v�m. M�j �sm�v zhasl. Ve tv��i t�to �eny � uv�domil jsem si to a� te� � bylo n�co bolestn�ho. Byl to rys tak nepatrn�, �e jej lid� snadno p�ehl�dli, ale existoval. Takov� v�raz tv��e m��e m�t ten, kdo skr�v� utrpen� p�ed �lov�kem, kter� je mu drah�, a skr�v� je dob�e. Jen zcela ciz� �lov�k je m��e post�ehnout, a to jen na prvn� pohled, proto�e pozd�ji, kdy� si zvykne, p�estane je vid�t.</p><p>T�k� v�c, pomyslil jsem si, ka�d� z t�chto n�kolika set lid�, kte�� se nyn� ukl�daj� k sp�nku v komfortn�ch bytech GEY, bere s sebou na cestu k hv�zd�m v�ecky sv� pozemsk� probl�my, nen� p�ece mo�n�, aby je, d��ve ne� nastoup� cestu, svrhli do propasti, jako jsme se sv�ch st�ev�c� st��sli prach Zem�.</p></section><section><title><p>KOSMICK� PARK</p></title><p>P��t�ho dne v jeden�ct hodin zemsk�ho �asu m�la GEA nastoupit sv�j prvn� samostatn� let. V podkovovit�m s�le pilotn� kabiny se shrom�dily dobr� t�i �tvrtiny pos�dky, aby vy�kaly slavnostn�ho okam�iku.</p><p>Astrog�to�i Ter Akonjan, Songgram, Grotrian a Pendergast, vrchn� konstrukt��i Yrj�la a Uteneut, atomist�, mechanici, in�en��i a technici p�ech�zeli postupn� od jednoho p��stroje k druh�mu. Kontroln� lampi�ky, jako kdyby odpov�daly na kladen� ot�zky, zablikaly na souhlas. U p�edn� st�ny pilotn� kabiny, cel� z jedin� plotny le�t�n�ho synklitu, st�l na p�diu hlavn� velic� pult. Kdy� byly skon�eny p��pravy, odstranili s n�ho astrog�to�i ochrann� p��krov a na�im zrak�m se objevila mal� �ern� startovn� p��ka, kter� se je�t� nedotkla lidsk� ruka. Pohnout j� m�l Goobar. �ekali jsme ho ka�dou minutu, bylo v�ak u� jeden�ct pry� a v�dec se je�t� neobjevoval. Mezi astrog�tory zavl�dlo m�rn� zd�en�; d�vali hlavy dohromady, �eptem se domlouvali, kone�n� nejstar�� z nich, Ter Akonjan, zatelefonoval do profesorovy pracovny.</p><p>Po kr�tk� rozmluv� �ekl sta�ec, zakr�vaje rukou sluch�tko, ti�e k astrog�tor�m, kte�� st�li kolem:</p><p>�Zapomn�l pr���</p><p>Tato slova, p�ed�v�na od �st k �st�m, vyvolala lehk� �umot, kter� prol�tl cel�m s�lem. Ter Akonjan n�co ��kal, ale tak ti�e, �e jsem nic nezaslechl, p�esto�e jsem st�l v jedn� z p�edn�ch �ad. Prvn� astrog�tor odlo�il sluch�tko, pohladil si bradku a �ekl:</p><p>�Trochu strpen�. M� n�jakou my�lenku, kterou si mus� poznamenat. P�ijde za p�t minut.�</p><p>�ekali jsme nikoliv p�t, ale patn�ct minut. Kone�n� zasv�tilo sv�tlo za sklen�nou deskou �achty v�tahu, dve�e se otev�ely a ve�el, �i sp�e vb�hl Goobar. Sna�il se, jak vid�t, dohonit zpo�d�n�, kter� zavinil. Kdy� spat�il tolik lid�, kte�� se p�ed n�m �iroce rozestupovali, uklonil se, jako by byl p�ekvapen tak po�etn�m shrom�d�n�m, a vykro�il p��mo k astrog�tor�m, m�ikaje o�ima. Pokazil cel� po�ad slavnosti, nebo� d��ve, ne� sta�il Ter Akonjan promluvit jedin� slovo (a podle v�razu jeho tv��e a podle toho, jak si hladil bradku, jsem uhodl, �e m�l mluvit), vystoupil Goobar po t�ech stupn�ch na p�dium, zeptal se Yrj�ly, kter� st�l nejbl�e; �To je ono?� a sp�n� pohnul p��kou.</p><p>V�echna sv�tla v hale pomalu sl�bla, zato na st�n�ch se rozz��ily �tverce v dlouh�ch �ad�ch. V ka�d�m takov�m ok�nku se na barevn�m pozad� chv�la �ern� st�elka; nad n�mi se ozvalo slab� cink�n� automat�, pak konstrukc� prob�hl nepatrn� z�chv�v a �eln� st�na se otev�ela, odhaluj�c hlubinu kosmu, mra�na hv�zd a v pop�ed� sv�t�c� model GEY jako z���c� kostru ryby, zam��enou do tmy. Postupn�, jak proud vys�lan� soustavami ��dic�ch automat� uv�d�l do chodu nabuzova�e, pohonn� stroje, bloky vod�koheliov�ch reaktor�, hlavn� a odpalovac� tryskov� soustroj�, zachvacovalo r��ov� sv�tlo tis�ce nitek veden� uvnit� modelu.</p><p>Goobar, jeho� tmav� silueta se v�razn� odr�ela od pozad� nebe, t�pyt�c�ho se hv�zdami, se�el dol� a ustoupil stranou, odka�l�vaje, jako kdyby si myslel: �Co jsem to zase provedl.� Kdy� se postrann� sv�tla siln�ji rozblikala, nadarmo v�ichni hledali o�ima profesora; velk� v�dec zmizel, jist� uprchl nejbli���m v�tahem do sv� pracovny.</p><p>Zat�m zaujali sv� m�sto u vel�c�ho stolku Yrjola a Ter Akonjan. Majest�tn�, bez nejmen��ho ot�esu nebo z�chv�vu, opou�t�la GEA dr�hu, kterou poslu�n� opisovala kolem Zem� od chv�le sv�ho zrodu. �iroce se rozv�jej�c� spir�lou drala se proti proudu gravitace. Jak o tom sv�d�il osv�tlen� model, �lehal z jej�ch trysek, prozat�m pouze osov�ho syst�mu, rovnom�rn� proud atomov�ch plyn�. Raketa za�ala d�lat v prostoru evoluce. Napadlo m�, �e je bude je�t� l�pe vid�t z proch�zkov� paluby, a zam��il jsem k v�tahu; nebyl jsem ostatn� s�m; odliv zv�davc� byl masov�.</p><p>Zd�lo-li se, �e je na galerii m�lo lid�, tento dojem byl vyvol�n jej� prostornost�; ka�d� z obou proch�zkov�ch palub m��� p�t set pades�t metr� d�lky. Kdyby se tady v�ichni �lenov� pos�dky postavili do �ady, st�li by p�t metr� od sebe.</p><p>GEA se rozb�hala, zastavovala, opisovala kruhy vlevo i vpravo, hned stoupala, klesala, hned se za�ala pohybovat po spir�le ��m d�l t�m t�sn�j��. V�echny tyto pohyby, jednou plynul�, jednou prudk�, byly sotva znateln� a pouze obloha krou�ila t�m nejzvl�tn�j��m zp�sobem, n�kdy dokonce tak rychle, �e se hv�zdy m�nily v no��c� v�ry a mezi nimi se jako planouc� pochodn� m�haly rtu�ov� M�s�c a modrav� Zem�. Po n�kolika minut�ch se mi z t�ch �hv�zdotrysk�� a �hv�zdop�d�� za�ala to�it hlava. Usedl jsem na lavi�ku z�dy k t�to pod�van� a zav�el jsem o�i. Kdy� jsem je otev�el, bylo nebe �pln� nehybn�. P�ekvapilo m� to, proto�e jsem poci�oval t�i, jako kdyby se raketa d�le ot��ela okolo pod�ln� osy. Kdy� jsem se zeptal in�en�ra Uteneuta, vysv�tlil mi, �e se GEA sice ot���, av�ak o�i televizor�, zachycuj�c� pohled do kosmu, se nyn� ot��ej� opa�n�m sm�rem a z�st�vaj� tak v pom�ru ke hv�zd�m v klidu.</p><p>�Ach, tak my tedy nevid�me nebe p��mo t�mito sklen�n�mi st�nami,� �ekl jsem, �a j� si myslil, �e je to opravdov�, gigantick� okno!�</p><p>V tom okam�iku se ozvaly v�k�iky div�k�. Vstal jsem a pod�val jsem se do �ern� hlubiny. Tak daleko dole, �e jsem musel p�itisknout tv�� k chladn� desce, abych v�bec n�co spat�il, t�epetala se malink� barevn� sv�t�lka, r��ov� a zelen� � mezi nimi se rychle proj�d�la �hledn� t�lesa jako st��b�it� b�lice v �ern� vod�.</p><p>Let�li jsme pr�v� nad D�tsk�m kosmick�m parkem. �mysln� nebo mo�n� n�hodou se GEA zastavila a za�ala se dokonce pomalu sn�et dol�. Zem� z�stala za na�� z�d�, tak�e jej� z��e nevadila neru�en�mu pohledu na panor�ma, jak� se dole prost�ralo. Ne bez dojet� jsem poznal od d�tsk�ch let tak dob�e zn�m� model na�� slune�n� soustavy, vzn�ej�c� se ve vzduchopr�zdnu. Slunce p�edstavovala velk�, zlat�m ohn�m ho��c� koule; nedaleko od n� krou�il vulkanick� Merkur, d�le ob�hala sn�hob�l� Venu�e, Zem� a oran�ov� rud� Mars, je�t� d�le leniv� rotovaly modely velk�ch planet � pruhovan�ho Jupitera, Saturna s okru��m prstenc� a �ty� ledov�ch planet temnoty � Urana, Neptuna, Plutona a Kerbera. Do �ulic� parku vyty�en�ch hust� rozv�en�mi sv�teln�mi b�jemi pr�v� vl�taly astrokary vezouc� v�pravy d�t�. ��zeny kormidly, s motory vypnut�mi, proplouvaly poslu�n� st�edem kan�l� s barevn�mi b�ehy, ozna�en�mi dlouh�mi n�hrdeln�ky sm�rov�ch sv�t�lek, vyh�baly se Slunci (z n�ho� �lehaly skute�n� plameny) a postupn� se bl�ily k planet�m. Obratn� obepluly Merkur a bl�ily se k modelu Zem�. Z ur�it� vzd�lenosti od modelu, kter� se rozm�ry rovnal zd�nliv�mu pr�m�ru skute�n� Zem�, bylo p�i pohledu z rakety nesnadno rozeznat na�i rodnou planetu od tohoto sklen�n�ho gl�bu o pr�m�ru dv� st� metr�, jen� byl zevnit� osv�tlen modr�mi z��ivkami � tak n�padn� byla podobnost. Zd�lo se mi, �e sly��m sborov� v�k�iky ��asu a �divu, jimi� d�ti poka�d� m�lem zni�ily astrokar p�i pohledu na �bl�ence� Zem�, kter� vznikl jakoby kouzlem. Pokou�el jsem se zrakem naj�t modely Jupitera a Saturna, av�ak ob�haly p��li� daleko ve tm�.</p><p>GEA se dlouho vzn�ela nad kosmick�m parkem, a� jsem za�al uva�ovat o tom, nen�-li po�kozena, ale pak m� napadlo, �e na�i astrog�to�i tak� p�ece byli d�tmi.</p><p>R�no t�et�ho dne m�ho pobytu na GEI, kdy� jsem se pod�val do pr�zdn� nemocnice a n�jakou dobu bloumal po opera�n�m s�le, vstoupil jsem do v�tahu a zajel na p�tou palubu, kter� m�la neofici�ln�, ale v�eobecn� u��van� n�zev �m�sto�. Je to soustava p�ti rovn�ch soub�n�ch chodeb, kter� �st� do dvou velk�ch s�l�. S��, do n� m� zavezl v�tah, byla polokruhovit�, zdoben� kv�tinami a b�lou mramorovou sochou uprost�ed; v polokruhovit� st�n� se otv�rala �st� p�ti chodeb, �irok�ch bezm�la jako ulice. Z ka�d� z nich ho�elo sv�tlo jin� barvy; st�edem prob�hal �zk� kv�tinov� z�hon a na st�n�ch byly vtipn� vymalov�ny fas�dy neexistuj�c�ch dom�; tam, kde m�l vymalovan� d�m vchod, byly opravdov� dve�e do bytu. Vstoupil jsem do chodby osv�tlen� citr�nov� �lut�mi sv�tilnami. Ji� jsem se cht�l vr�tit, proto�e m� m� bezc�ln� putov�n� nudilo, kdy� jsem znenad�n� zahl�dl zn�mou mohutnou postavu Ter Haarovu. Oba jsme m�li ze setk�n� radost.</p><p>�Prohl�� si GEU?� �ekl. �B�je�n�! V�, jak se jmenovaly ulice ve st�edov�k�ch m�stech? Jejich jm�na souvisela se zam�stn�n�m obyvatel, na p��klad Hrn���sk�, �evcovsk�, Kov��sk� tady vid� tento star� zvyk v nov� form�: jsme v ulici Fyzik�; kdybychom se vr�tili tam do toho s�lu, vid�l bys jin�, zelenou � Biolog�, r��ovou � Mechaneurist���</p><p>�Na� ty barvi�ky?� zeptal jsem se. �Je to tak trochu karnevalov酓</p><p>�Aby byla leh�� orientace a n�jak� zm�na. V na�em m�st� u� nezabloud�; te� mus� poznat lidi; to bude del�� historie��</p><p>St�l m�rn� rozkro�en a hladil si prsty bradu.</p><p>,O �em p�em��l�?� zeptal jsem se.</p><p>�P�em��l�m, kam zaj�t nejd��v.�</p><p>Vzal m� v podpa��. U�li jsme n�kolik des�tek krok� a zastavili jsme se p�ed domkem namalovan�m na zdi, se slam�nou st�echou, na n� sed�l na hn�zd� ��p, rovn� vymalovan�, a d�val se na n�s nakl�n�je komicky hlavu�</p><p>�Tady bydl� Rudel�k,� �ekl Ter Haar a zastavil se. �Cht�l bych, abys ho bl� poznal. Nebude� litovat.�</p><p>�Ten��</p><p>�Ano, ten zn�m� atomov� fyzik. Dovol.�</p><p>Otev�el dve�e. Objevila se mal� p�eds�� a na jej�m konci druh� dve�e. Historik m� nechal vstoupit. Ve�el jsem prvn� hned jsem se zastavil, proto�e m� obklopila tma. Lehce postr�en sv�m spole�n�kem, ud�lal jsem je�t� krok a z�stal jsem st�t pln ��asu.</p><p>P��mo p�ede mnou na nebi �ern�m jako uhel a poset�m hv�zdami ty�il se svisl� sr�z skaln�ho h�ebene, st��dav� pruhovan� sytou �ern� tmy a b�lost� roz�haven�ho �eleza; tento skaln� h�eben p�ech�zel v pilu rozeklan�ch �t�t�, sm��uj�c�ch gigantick�m obloukem k obzoru, kde neoby�ejn� n�zko, p��mo nad skalnatou pustinou, visel t�k� modr� kotou� Zem�. Na prvn� pohled bylo vid�t, �e je to m�s��n� krajina. Pod nohama jsem m�l balvan, rozpraskan� drobn�mi trhlinkami; ve vzd�lenosti �esti krok� jeho plocha n�hle kon�ila jako u�at�. Tam, rozlo�en� pohodln� mezi dv�ma skaln�mi bloky, s nohama spu�t�n�ma do propasti, sed�l mlad�, asi p�tadvacetilet� mu� v �ed�m dom�c�m obleku. Kdy� n�s uvid�l, �iroce se usm�l a vstal.</p><p>�Kde to jsme?� zeptal jsem se, vym��uje si s n�m pevn� stisk ruky.</p><p>Mezit�m p�istoupil Ter Haar a� k okraji propasti. Byl to �arovn� pohled. St�na spadala dol� obludn�mi skoky, cel� pokryta �ern�mi d�rami a drsn�mi v�stupky; o n�kolik set metr� n�e z n� tr�ely h�ebenovit� jehly, t�pyt�c� se v slunci; dno propasti bylo neviditeln�, proto�e bylo zahaleno st�nem.</p><p>�Jsme v severn�m sedle Hadleyho,� �ekl Rudel�k, �odtamtud je nejkr�sn�j�� pohled na tuto st�nu.�</p><p>Vzta�enou rukou ukazoval na sluncem oz��enou sr�znou st�nu, rozrytou �zk�mi �ern�mi ��labinkami, s h�ibovit� p�evisl�m, do pr�zdna tr��c�m vrcholem.</p><p>�Nep�ekro�iteln� st�na!� �ekl jsem s bezd��nou �ctou.</p><p>Probudil se ve mn� horolezec, nebo sp� selenista, proto�e jsem se nejednou ��astnil horolezeck�ch v�stup� na M�s�ci.</p><p>�Bohu�el, zat�m � ano,� �ekl Rudel�ka usm�l se po druh�, ale trochu smutn�.</p><p>��ty�ikr�t jsem se o ni s bratrem pokou�el, no, je�t� jsem se nevzdal.�</p><p>�Jist�,� �ekl jsem, �tam je asi t�icet metr� p�evis�, �e?�</p><p>��ty�icet metr�,� opravil m� Rudel�k. �Te� si mysl�m, kdybych se tak o to pokusil po p�t� tam, kde je ta mal� ��labinka, vid� ji?�</p><p>�A nekon�� slep�?� poznamenal jsem a cht�l jsem p�istoupit o krok bl�, abych se pod�val na to strm� m�sto, ale fyzik m� s omluvn�m �sm�vem zadr�el vzta�enou rukou.</p><p>�D�l se nesm�, nebo si rozbije� nos!� �ekl.</p><p>Vzpamatoval jsem se. Nebyli jsme p�ece na M�s�ci!</p><p>�A co ty tady te� d�l�?� zeptal jsem se.</p><p>�Nic. Jen se tak d�v�m. To m�sto mi u�arovalo. Ale posa�te se, t�eba sem,� uk�zal na v�stupek nad propast�.</p><p>Uposlechli jsme jeho rady.</p><p>�M� hezk� byt�� �ekl jsem ti�e, s o�ima pln�ma hol�, p��zra�n� divok� m�s��n� krajiny, jakoby na okam�ik zastaven� p�i stra�liv� erupci a ust�len� tak na v�ky. P�t kilometr� pod n�mi, obklopen� pilou h�ebene, le�elo mrtv�, ploch�, hlubok�mi rozsedlinami zbr�zd�n� dno kr�teru.</p><p>�Ani n�bytek nen� o�kliv��� dodal jsem, �ukaje prstem na balvan, kter� odpov�d�l dut�m zvukem jako n�jak� truhlice. Rudel�k se kr�tce zasm�l.</p><p>�Kdy� jsem tady � vlastn� sp� tam � byl naposledy,� vysv�tlil po chv�li, �bleskl mi hlavou n�jak� n�pad, kter� mi pozd�ji vypadl, a tak jsem si myslel, �e si na n�j mo�n� vzpomenu, a� zase budu na stejn�m m�st�. Je to takov� star� po�ekadlo, v�te��</p><p>�A co, vzpomn�l sis?�</p><p>�Ne, ale� p�esto� bylo mi t�ko to v�echno opustit� ale u� je pomalu �as.�</p><p>Naklonil se nad propast, a� jsem bezd�ky poc�til t�sniv� strach, a ud�lal mal� pohyb rukou. Najednou cel� m�s��n� krajina zmizela jako sfouknut�. Z�rove� jsme se s Ter Haarem dali do hlasit�ho sm�chu. V�ichni jsme sed�li na stolku, s nohama t�m�� se dot�kaj�c�ma podlahy, v nevelk�m pokoji se t�emi okny. V rohu st�l matematick� automat s jantarov�m povlakem. N�zko na zdi mezi k�esly visela fotografie.</p><p>Kdy� jsem se naklonil, spat�il jsem skaln� st�nu na M�s�ci, kterou jsme si p�ed chv�l� prohl�eli �in natura�. Sn�mek byl nevelk�, p�esto v�ak krajina na n�m neztr�cela nic ze sv� hr�zypln� divokosti.</p><p>��ty�ikr�t ses o ni pokou�el?� zeptal jsem se, nespou�t�je o�i z fotografie.</p><p>�Ano.�</p><p>Rudel�k ji vzal do ruky a pozorn� ji prohl�el s obo��m lehce svra�t�n�m. Jako by to byl n��� portr�t, napadlo mi. Profil sk�ly nebyl v�t�� ne� vr�sky na tv��i, ale tyto drobn� vrypy p�edstavovaly pro n�ho m�sta �porn�ch z�pas�, mnohahodinov�ch �tok� a �stup��</p><p>�Boj o �ivot,� zahu�el jsem.</p><p>Odlo�il fotografii a rychle na mne pohl�dl.</p><p>�Ty jsi horolezec?� zeptal se.</p><p>P�isv�d�il jsem.</p><p>O�il.</p><p>�Mysl�, �e rozhoduj�c� �lohu hraj� emoce vyvolan� nebezpe��m?�</p><p>�V횅 abych pravdu �ekl, nep�em��lel jsem o tom, ale snad ano.�</p><p>�Nemysl�m, �e by to bylo nejd�le�it�j��,� odpov�d�l po chv�li. �M�j bratr ��k�v�: Nepatrn�m atomov�m v�buchem m��eme s povrchu planety smazat cel� horsk� �et�z, jsme vl�dci p��rody � a z toho n�kdy vypl�v� chu�, abychom j� dali stejnou p��le�itost, abychom se s n� chytli do k��ku �mezi �ty�ma o�ima�, �mu� proti mu�i�, bez mechanick�ch spojenc�. Tak to ��k�v� m�j bratr. Ale j� bych to definoval jinak. Na Zemi �ijeme v prost�ed�, kter� v okam�iku vypln� ka�d� na�e p��n�, ka�d� n� rozmar. P�ekon�v�me hory a bou�e, vesm�r le�� p�ed n�mi doko��n na v�echny strany. Ale �lov�k chce t�m�� v�dycky st�t a� na sam� hranici mo�nosti, tam, kde se poznan� a p�emo�en� st�k� s nep�emo�en�m, hroziv�m. Pro mnoho lid� je takov�m m�stem pr�v� skaln� st�na.�</p><p>�Snad m� pravdu,� p�isv�d�il jsem, �ale odkud se vzala ta touha podnikat v�stupy na M�s�ci. V�dy� na Zemi m�me dost nebezpe�n�ch hor, t�eba v Himal�jsk� rezervaci.�</p><p>�No, v tom je to pr�v�, �e v rezervaci!� odpov�d�l Rudel�k rychle. ��eknu ti, �e mi bylo milej�� ly�ovat na m�s�c�ch Neptunu ne� na sn�hu v Alp�ch, p�esto�e n� zemsk� sn�h z vody daleko l�pe nese ne� zmrazen� plyn� p�esto v�ak jsem tomu d�val p�ednost, stejn� jako mnoho jin�ch. Pro�? Proto�e divokost horsk�ch krajin na Zemi nen� docela p�irozen�. Existuj� jen proto, �e jsme si to p��li, proto�e jsme je uchovali neporu�en�. A tak p�es celou svou divokost tak� ony tvo�� pouze sou��st �civilizovan�ho' prost�ed�. Zat�m co na M�s�ci m� p��rodu v cel� jej� nedot�enosti��</p><p>Ter Haar, kter� dosud ml�el, ne�ekan� �ekl:</p><p>�Nev�m, trp�m-li hypertrofi� pudu sebez�chovy, nebo je-li to docela oby�ejn� zbab�lost, ale p�izn�m se v�m, �e hory nem�m r�d. V�stupy m� nikdy nel�kaly.�</p><p>�To nem� s odvahou nic spole�n�ho,� �ekl Rudel�k.</p><p>�P�ed n�jakou dobou pracovala na Plutu v�zkumn� v�prava��</p><p>Najednou p�estal vypr�v�t a pohl�dl na mne s nov�m z�jmem.</p><p>�Tv�j otec je l�ka�?� zeptal se.</p><p>�Ano.�</p><p>,Zn�m ho.�</p><p>�ekal jsem, �e mi o tom �ekne v�ce, ale on se vr�til k sv�mu p��b�hu.</p><p>�Expedice, tu��m, p�trala po nov�ch lo�isc�ch nerost�. Kdy� byly pr�ce ukon�eny, odlet�ly v�echny rakety, a� na jednu, je� m�la demontovat a odv�zt s sebou za��zen�. Tyto pr�ce se z n�jak�ho d�vodu prot�hly, tak�e v raket� zbylo m�lo kysl�ku. Sotva tolik, aby dolet�la do nejbli��� kosmogonick� stanice na Neptunu. V den, kdy m�la raketa odstartovat, �el jeden z �len� pos�dky do ter�nu, aby tam posb�ral sondy kosmick�ho z��en�, rozestaven� na okoln�ch kopc�ch. Tak� on nerad chodil po hor�ch, ale toto byla jeho povinnost. P�i traversu sklouzl tak ne��astn�, �e si na n�kolika m�stech zlomil nohu. Nav�c se mu rozbil teleran, tak�e nemohl ani podat zpr�vu ostatn�m �len�m pos�dky. Vlekl se k raket� d�le ne� osmn�ct hodin, pak �ekl: �P�i sebemen��m pohybu jsem m�l takov� bolesti, �e jsem ztr�cel v�dom�. Kdybych m�l jistotu, �e druhov� odlet�, d��v ne� z�soba kysl�ku klesne pod p��pustnou hranici, byl bych tam um�el, ani� jsem se hnul z m�sta, ale v�d�l jsem, �e neodlet�, �e m� budou hledat, a bude-li to trvat dlouho, nevysta�� s kysl�kem na zp�te�n� cestu. A tak jsem si �ekl, �e mus�m doj�t��</p><p>��ekali na n�ho, samoz�ejm�,� �ekl jsem.</p><p>��ekali, samoz�ejm�, s kysl�kem to bylo b�dn�, ale potkali cestou patroluj�c� raketu bez pos�dky, a ta jim dala natankovat vzduch. Vid�, Ter Haare, on taky nem�l r�d hory. Mezi charakternost�, mezi odvahou a z�libou v horolezectv� nen� ��dn� souvislost.�</p><p>�Znal jsi toho �lov�ka?� zeptal jsem se.</p><p>�Ne. Znal ho tv�j otec,� �ekl Rudel�k a na m�j vyjeven� pohled dodal s �sm�vem:</p><p>�L��il ho. Byl palubn�m l�ka�em t� v�pravy.�</p><p>�Kdy to bylo?�</p><p>�Ach d�vno, snad p�ed �ty�iceti lety.�</p><p>Ohromen�m jsem umlkl.</p><p>Ticho p�eru�il Ter Haar.</p><p>�Jestlipak v�te,� zeptal se, �pro� maj� raketov� piloti ve znaku plamen?�</p><p>�St��brn� jiskra v �ern�m poli,� �ekl jsem. �Ano, a je�t� jsou tam n�jak� slova �,p�es plamen', Ne, nikdy jsem o tom neuva�oval, ale je to prost�. Jist� proto, �e plamen, �e ohe� je zdrojem pohonu rakety.�</p><p>�Dost mo�n�,� odpov�d�l Ter Haar, �ale piloti to vykl�daj� jinak. Tradice uchovala legendu, kterou mi vypr�v�l Ameta. Zn� Ametu? Ne? Mus� se s n�m sezn�mit. Dvac�t� a dvac�t� prv� stolet�, to byly doby pr�kopnick�ch raketov�ch let�, kter� si vy��daly mnoho ob�t�. Jedna z prvn�ch raket na M�s�c byla pr� v okam�iku startu zachv�cena ohn�m. Vz�aly se najednou v�echny z�soby paliva. Zauj�maly tehdy dev�t desetin objemu cel� rakety. Pilot mohl ho��c� n�dr�e katapultovat, byly by v�ak dopadly na m�sto. Proto jen zv��il rychlost. Zahynul v ohni, ale dovedl raketu �,p�es plamen' � mimo sf�ru Zem�. Odtud ta slova.�</p><p>�Ale to znamen�,� dodal Rudel�k, ��e �lov�k nejen um� vynal�zat v�ci neexistuj�c� v cel�m vesm�ru, n�br� �e jim tak� dovede �elit��</p><p>Kdy� jsem se lou�il s�Rudel�kem, �ekl jsem:</p><p>�Zn� m�ho otce, �koda, �e jsme se o n�m jen zm�nili, snad mi o n�m n�kdy pov� v�c��</p><p>�Jist�.�</p><p>Stiskl mi ruku a dodal:</p><p>�Ale mysl�m, �e� jsme o n�m mluvili po celou tu dobu.�</p><p>Kdy� jsem �el po Ter Haarov� boku pod citr�nov� �lut�mi sv�tilnami chodby, byl jsem tak zabr�n do sv�ch my�lenek, �e jsem si v�bec nev��mal mimojdouc�ch. Vy�li jsme z ulice Fyzik� a octli jsme se v onom polokruhovit�m s�le, odkud jsem za�al svou proch�zku. Ter Haar si sedl na lavi�ku pod b�lou sochou, po o�ku se na mne pod�val a zeptal se s potla�ovan�m �sm�vem:</p><p>�Tak co, m� je�t� chu�?�</p><p>�Na co?� zeptal jsem se, vytrhuje se ze zamy�len�.</p><p>�Na lidi. Na lidi z GEY.�</p><p>�Ov�em!�</p><p>�Dobr�. Kam p�jdeme te�?�</p><p>Vstal a ��kal slavnostn�, jako kdyby od��k�val v�tu z poh�dky, ukazuje p�itom do chodeb p�ed n�mi, kter� z��ily r�zn�mi barvami duhy:</p><p>�P�jde�-li vpravo, z�zrak uvid� (�u� jsi ho vid�l�, dodal rychle oby�ejn�m hlasem). P�jde�-li p��mo � tajemstv� objev횅 budi�, p�jdeme objevovat tajemstv�! Doktore! Probu� se kone�n�! Jdeme!�</p><p>�Kam?�</p><p>�Tam, kde je tajemstv�: do ulice Biolog�.�</p><p>Vstoupili jsme do zelen� chodby. Tak� zde byly na st�n�ch namalovan� domky.</p><p>�Tady,� �ekl historik, �bydl� Callarla, Goobarova �ena.�</p><p>�Goobarova �ena?� opakoval jsem. Bylo to jm�no m� nezn�m� z prvn�ho ve�era na GEI.</p><p>�Ano.�</p><p>�A on?�</p><p>�On tak�, ale z druh� strany, to znamen�, �e vchod do jeho pokoj� je z ulice Fyzik�. Oba byty jsou uvnit� spojeny, ale ve skute�nosti bydl� Goobar ve sv� laborato�i.�</p><p>Kdy� otv�ral dve�e, mihlo se mi hlavou, �e na Zemi se m��eme mnoho dov�d�t o �lov�ku, pozn�me-li, jak m� za��zen� byt, a tady, na raket�, m��e o n�m mnoho ��ci pohled za oknem; je to toti� videoplastick� panor�ma podle vlastn� volby. Sotva jsem to domyslel, dve�e se otev�ely a j� jsem st�l na prahu vedle Ter Haara.</p><p>Octl jsem se v prost�m venkovsk�m domku s podlahou a stropem z hladk�ho d�eva sl�mov� barvy. Uprost�ed st�l n�zk� sklen�n� st�l a �idle s op�radly naklon�n�mi daleko dozadu, u zd� na podlaze � hodn� zelen�, docela oby�ejn� zelen� rostliny bez kv�t�. Cel� tento pokoj tvo�il p�echod do parku viditeln�ho za okny, bohat� orosen�ho de�t�m, proto�e venku pr�elo. V d�li nad krajinou t�hly mraky, nikoli vysok�, n�br� plou��c� se n�zko, jak n�kde na �pat� hor. Za jejich chom��i se chv�lemi objevovaly hn�d� a �ern� svahy �t�t� a st�le se lil jednotv�rn� siln� d隝, bylo sly�et jeho lehk� cupot na cesti�k�ch vysypan�ch p�skem, crkot okapu, ba dokonce i vzduchov� bubliny, kter� pukaly na kalu��ch; tento pohled m� tak okouzlil svou v�ednost�, �e jsem se nehnul z m�sta, dokud ke mn� nep�i�la pan� domu a nepodala mi ruku.</p><p>�Vedu ti skorokolegu, toti� na�eho doktora,� �ekl historik.</p><p>V kaln�m sv�tle dopadaj�c�m �iroce otev�en�m oknem p�ipadala mi Callarla men�� a z�rove� mlad�� ne� p�i prvn�m setk�n�. M�la na sob� dom�c� �aty z tmavorud� l�tky, s kresbou tak jemnou a slo�itou, jako kdyby to byl st��brem nakreslen� pl�n labyrintu. Krom� n� byly v pokoji je�t� dv� osoby. D�v�e s t�k�mi rud�mi vlasy, spadaj�c�mi na l�mec modr�ch �at�, a mu� atletick� postavy s tv��� skrytou ve st�nu.</p><p>�To je Nonna, architektka, kter� by r�da poznala stavitelstv� na jin�ch planet�ch,� �ekla Callarla, �a to je Tembhara, mechaneurista.�</p><p>�Zl� jazyky tvrd�, �e stav�m elektrick� mozky z lenosti, ale ty tomu nemus� v��it, plat�?� �ekl mu�. Naklonil se vp�ed a j� jsem spat�il jeho tv��. Byla �ern�, jako kdyby se na n� atavisticky vracela barva jeho �erno�sk�ch p�edk�, �irok� a napjat� jako biceps. Objevil se na n� �sm�v oslniv� b�l� jako blesk a ihned zmizel.</p><p>Callarla n�m nab�dla m�sto. P�istoupil jsem rad�ji k oknu, tak m� l�kala trpk�, syrov� v�n� list� a mokr�ho jedlov�ho jehli��, kter� odtamtud vanula. Kdy� jsem zvedl hlavu, spat�il jsem, jak se na okapu shroma��uj� velk� kr�p�je vody, soust�e�uj�c� v pr�zra�n�ch bani�k�ch blankyt nebe, kter� se na kraj�ch protrh�valo, jak putuj� hus�m pochodem pod�l okapu, jak se zastavuj� na jeho hran� a padaj� dol�. Nat�hl jsem ruku, av�ak padaj�c� kapka, ani� jsem ji c�til, prol�tla mezi m�mi prsty jako z�blesk sv�tla. Nep�ekvapil m� ani tak tento �kaz, o�ek�val jsem jej, jako sp� m� vlastn� zklam�n�. Op�en o ��msu okna, ve vlan�ch z�vanech v�tru, obr�til jsem se k p��tomn�m. Rozhovor p�eru�en� na��m p��chodem pokra�oval d�l.</p><p>�Jak si vlastn� p�edstavuje� tu architekturu nez�vislou na gravitaci?� zeptal se Tembhara rudovl�sky.</p><p>�M�la jsem na mysli konstrukce, kter� neznaj� kolmici,� odpov�d�la. �P�edstavte si dvan�ctic�pou hv�zdu s hroty, kter� tr�� na v�echny strany. V hlavn�ch pr�hledov�ch os�ch bych postavila sloupo�ad텓 Kreslila ve vzduchu rukou. Naslouchal jsem s rostouc�m �divem.</p><p>�Promi�, a z jak�ho materi�lu?� zeptal jsem se.</p><p>�Led. V� p�ece, jak ohromn� mno�stv� vody se doprav� mimo sf�ru Zem�, kdy� zmen�ujeme oce�ny. Stav�la bych pal�ce z vody, �i sp�e z ledu, kter� v teplot� vzduchopr�zdna nem� nejhor�� konstruk�n� vlastnosti.�</p><p>�Aha! Ve vzduchopr�zdnu!� uklouzl mi v�k�ik. �Ch�pu, takov� vzdu�n� z�mky jako mili�nkr�t zv�t�en� sn�hov� vlo�ky? Ale� kdo v nich bude bydlet?�</p><p>V�ichni se za�ali sm�t a Tembhara �ekl:</p><p>�Vtip je v tom, �e nikdo. Nejsou z�jemci. Chud�k Nonna, nem��e je stav�t a stra�n� se proto tr�p�.�</p><p>�Ano,� �ekla mlad� d�vka s povzdechem, �vid�m st�le jasn�ji, �e jsem se do cel� t� z�le�itosti pustila p��li� brzo!�</p><p>�Do jak� z�le�itosti?�</p><p>�Do �ivota. M�la jsem se narodit v roce 100000, potom by mo�n� m� ledov� pal�ce byly k n��emu dobr�.�</p><p>�Tam bych se rad�ji nepou�t�l,� �ekl Ter Haar, ���k� se, �e v roce 100 000 Slunce znovu vstoup� jako ka�d�ho �tvrt mili�nu let � do tmav� mlhoviny kosmick�ho prachu a nastane galaktick� zima.�</p><p>�Ledov� doba?�</p><p>�Ano, ledu bude spousta a takov� pr�ce s jeho rozpou�t�n�m, �e se na tv� ledov� pal�ce nebude cht�t nikdo ani pod�vat.�</p><p>�A Slunce pak bude rud� jako krev,� �ekla v chvilce ticha Callarla. V�ichni se k n� obr�tily, ale v�c u� nepromluvila.</p><p>�Ano,� dokon�ila Nonna, �bude rud�, proto�e prach mlhoviny pohlt� ostatn� paprsky.�</p><p>�Je komick�, �e o tom mluv�te, jako kdybyste pro�ili p�inejmen��m tucet takov�ch zim,� vm�sil se do hovoru Ter Haar.</p><p>�V�dy� to zn�me,� �ekla Norma.</p><p>�To nen� tot�,� nam�tl historik. �N�co jin�ho je pozorovat st��d�n� galaktick�ch jar a zim, vid�t vyno�ovat se horsk� syst�my, spat�it vr�sn�n� pevnin, vysych�n� oce�nu a n�co jin�ho je v�echno zn�t. V geologick�m m���tku �ije �lov�k jako jepice. Zn�me fakta, nezn�me a nem��eme ani zn�t dojmy, jak� je prov�zej�.�</p><p>�Ano, n�jak� tvor, kter� by �il miliardu let�� za�ala Nonna a p�estala.</p><p>Znovu se rozhostilo ticho, pouze za okny �um�l d隝.</p><p>�P�ed ned�vn�m jsem m�la podivn� sen,� �ekla Callarla ti�e. �Zd�lo se mi, �e jsem vytvo�ila v laborato�i um�l� organismy. Byli to malinc� r��ov� tvore�kov�. Mno�ili se tak rychle, �e jsem vid�la, jak pokr�vaj� celou laborato� jako r��ov� pl�se�. Pak jsem se rozhodla ud�lat zvl�tn� pokus. Vybrala jsem si slunce ne p��li� �hav�, ale ne p��li� vychladl�, p�isunula jsem k n�mu planetu p�im��en� velikosti, zaplavila jsem jej� pustiny oce�nem, obalila ji m�kkou vrstvou vzduchu a naroubovala na ni �ivot v podob� sv�ch r��ov�ch tvore�k�. Pak jsem ji zanechala jej�mu osudu. Nevzpom�n�m si, co n�sledovalo. Plynuly stovky tis�c�, snad dokonce mili�ny let. Po celou tu dobu jsem �ila a v�bec jsem nest�rla.�</p><p>�Sen �eny,� zamru�el pozorn� naslouchaj�c� Tembhara.</p><p>Callarla se usm�la sv�ma �ern�ma o�ima a pokra�ovala.</p><p>�Kone�n� jednoho dne jsem si vzpomn�la na sv�j pokus a rozhodla jsem se, �e se pod�v�m, jak se vyv�jel �ivot, kter� jsem p�enesla na povrch planety. Jak se prom�nil? Pono�il se do oce�nu, pokryl kontinenty? Jak� vzal na sebe formy? Tak jsem uva�ovala p�ipravuj�c se k letu. A pak, kdy� jsem let�la mezi hv�zdami k on� planet�, zmocnil se m� p�ekvapiv� neklid. Kdy� jsem vytvo�ila svou b�lkovinu, otev�ela jsem p�ed hmotou v�echny mo�nosti v�voje. A m� fantazie mi najednou postavila p�ed o�i mili�ny bytost�, kter� vznikly z on�ch nevinn�ch r��ov�ch t�l�sek. �Vid� u� sv�j sv�t?� Uva�ovala jsem. Sly�� �um�n� v�tru? A mo�n�, �e u� ovl�dla celou planetu, za�ala zkoumat sama sebe a ji� si polo�ila ot�zku, jak� je jejich p�vod, jak vznikla. A tu m� napadlo, �e jsem jim nedala jenom za��tek, ale i konec, a t�m, �e jsem stvo�ila �ivot, stvo�ila jsem z�rove� i smrt. Ale v tom u� byla p�ede mnou planeta obrovsk� jako nebe, zahalen� mraky; m�j neklid se zm�nil ve smutek a hr�zu a j� se probudila��</p><p>�Ach, jak� ty m� sny!� zvolala z�vistiv� Nonna. �Mn� se v nejlep��m p��pad� zd�, �e se vad�m s poka�en�mi automaty!�</p><p>�Tv�j sen je n�sledek nedo�kavosti vid�t v�sledky cesty, nedo�kavosti, kter� sou�� n�s v�echny,� �ekl jsem. �Je d�t�tem o�ek�v�n� objev�, jak� se skr�vaj� u c�le na�� cesty � v soustav� Centaura.�</p><p>�A je charakteristick� pro za��tek cesty,� dodal Ter Haar, �proto�e pozd�ji nebudeme ve sv�ch snech p�edch�zet ud�lostem, n�br� nostalgicky se v nich vracet na Zemi.�</p><p>�A j� v�m ��k�m, �e v tom snu b�elo o n�co docela jin�ho,� protestoval Tembhara. Polo�il sv� velk� ruce na sklen�nou desku stolu jako na klaviaturu a �ekl:</p><p>,Je to sen biologa prahnouc�ho po v�d�n�. Nev�me toti� nic o cest� v�voje organism� na jin�ch planet�ch. Zn�me jedin� d�jiny �ivota na Zemi a na Marsu, ale to p�ece jsou d�ti t�ho� Slunce. Ale tvorov�, kte�� vznikli pod prom�nliv�mi hv�zdami, kter� se st��dav� smr��uj� a rozp�naj� jako tlukouc� srdce? Toto pulsov�n� sv�tla se p�ece mus� n�jak obtisknout v tom nejplasti�t�j��m materi�lu, jak�m je pr�v� �iv� hmota! A �ivot pod obrovsk�mi vychl�daj�c�mi rud�mi slunci? A v okol� podvojn�ch hv�zd, na planet�ch oz��en�ch st��dav� hned jednou, hned druhou slo�kou soustavy? A ve sv�tle modr�ch slunc� vys�laj�c�ch mocn� paprsky��</p><p>�Vra�edn�,� prohodil jsem. �Tam �ivot jist� neexistuje.�</p><p>�M��e si vytvo�it ochrann� mechanismy, na p��klad rohov� panc��e s vysok�m obsahem sol� t�k�ch kov�� Uva�te, jak rozd�ln� je v�k hv�zd, tak rozd�ln� je i v�k r�zn�ch planet, jin�mi slovy i na planet�ch podobn�ch Zemi je mo�no objevit �asn�j�� nebo pozd�j�� f�ze �ivota ne� na Zemi. Ale to nen� v�echno. Callarlin sen skr�val ot�zku, zda na�e pozemsk� fauna a flora, a tak� my sami jsme v pom�ru k ostatn�m obyvatel�m vesm�ru n���m zcela pr�m�rn�m, statisticky nej�ast�j��m, nebo zdali jsme sp� v�jime�nou variantou, vz�cnou obm�nou� Proto�e jsme mo�n� unik�t a nad tvary na�ich t�l by mo�n� kroutily hlavami bytosti z jin�ch hv�zd��</p><p>�Pokud by ty hlavy m�ly,� vm�sila se Nonna.</p><p>�Pokud by je m�ly, samoz�ejm�.�</p><p>�Tak ty ��k�, �e jsme �dvojhlav�m teletem vesm�ru'?� zeptal jsem se se sm�chem. Ter Haar vypadal trochu pohor�en�.</p><p>�Ne��k� to v�n�,� �ekl Tembharovi.</p><p>�J� v�bec nic ne��k�m; to pouze jej� sen klade takov� ot�zky.� Velk� mechaneurista ud�lal lehk� �klon hlavou p�ed mladou �enou, kter� sed�la bez hnut� po celou dobu t�to rozmluvy, av�ak na jej� klidn� tv��i se ob�as, jako mal� sv�t�lko, objevil �sm�v, kter� pootev�el jej� rty.</p><p>�Dobr�,� obr�til se na ni Ter Haar, �te� rozhodni tedy spor: co znamen� tv�j sen a jak� c�l sledoval tv�j pokus?�</p><p>�Nev�m.�</p><p>Po t�to odpov�di m�l zahlaholit sm�ch, ale zavl�dlo ticho, pln� de�t� za oknem. U� d�vno mi nebylo tak dob�e a tak radostn� jako te�, kdy� jsem se d�val na d�stojn� pr�vod kapek na okapu.</p><p>�Nev�?� �ekl Ter Haar a v jeho hlase se ozvalo zklam�n�. �A co kdybys mohla ud�lat takov� pokus ve skute�nosti?� zeptal se.</p><p>�Boj�m se, �e bych jej neud�lala,� odpov�d�la Callarla po chv�li p�em��len�.</p><p>�Pro�?�</p><p>Sklopila hlavu.</p><p>�Ne pro nedostatek odvahy, ale� ne, opravdu nev�m.�</p><p>�Mo�n�, �e by se ti zd�lo, �e je to groteskn� napodobenina d�la onoho velk�ho P�na � Stvo�itele, v n�ho� v��ili lid� minulosti?� napov�dal historik ti�e.</p><p>Callarla ml�ela s prchav�m �sm�vem, kter� znamenal: nem�m u� co ��ci. V tomto okam�iku se ozval vzd�len� sklen�n� zvuk, p�ich�zej�c� jako od hor hal�c�ch se do soumraku.</p><p>�Ob�d!� �ekl Tambhara a vstal. Teprve te� jsem uvid�l, jak� je to dlouh�n. �Ale posed�li jsme si!�</p><p>Kdy� jsem se lou�il jako posledn� z host� s Goobarovou �enou, ot�zal jsem se j� n�hle:</p><p>�Pr��v� u tebe �asto?�</p><p>��asto. M� r�d d隝?�</p><p>�Ano.�</p><p>�Nav�t�vuj m� tedy �ast�ji.�</p><p>Vy�el jsem na chodbu za ostatn�mi a usly�el jsem zvu�n� hlas Tembhary, kter� ��kal:</p><p>�Abych pravdu �ekl, je to nere�ln�: na v�sledky takov�ho pokusu by �lov�k musel �ekat sta mili�n� let. I kdyby to �lo, kde vz�t tak obrovskou trp�livost?�</p><p>Dal se do sm�chu. Otev�el dve�e v�tahu a vstoupil do n�ho za ostatn�mi. Sklen�n� klec zmizela beze zvuku v �acht�, ale jeho basov� sm�ch mi je�t� st�le zn�l v u��ch.</p><p>Ter Haar m� prosil, abych k n�mu po ob�d� za�el. M�l jsem ho vyhledat v pracovn� historik� a Nils, syn in�en�ra Yrj�ly, m� tam m�l dov�st. S�n� historik� byly um�st�ny na z�di. Chodby tady byly ni��� a ne tak prostorn� jako v �st�edn� ��sti rakety.</p><p>�Tady je to!� �ekl Nils a ustoupil, abych mohl vej�t. Po druh� v t�m�e dnu jsem za�il p�ekvapen�. Myslil jsem, �e se octneme ve sv�tl�, trionov� pracovn�, kde humanist� prosv�tluj� a zkoumaj� star� palimpsesty. A zat�m jsme st�li na prahu polo�er� lodi, �zk� a tak vysok�, �e se pohled ztr�cel v temnot�ch gotick�ho stropu, kter� vypadal jako ztuhl� pohyb obrovsk�ch netop���ch k��del. U st�n st�ly dlouh� reg�ly a stolky s deskami z mod��nov�ho d�eva. Tam ve sv�tle n�zko sta�en�ch lamp sed�li lid�. Jeden ze sed�c�ch se obr�til. Byl to Ter Haar. Osln�n� sv�tlem, zast�el si o�i rukou a zvolal: �Ach, to jste vy? Po�k�te chvilenku, p��tel�, ano? Hned jsem hotov.�</p><p>Proto�e jsem nem�l nic lep��ho na pr�ci, okukoval jsem historiky. Krom� Ter Haara tam byli je�t� dva. Na tv��i jednoho se soust�edilo sv�tlo, je� se odr�elo od pap�r� rozlo�en�ch po stole. Jmenoval se Moleti�. N�kter�m lidem se zd�l trochu sm�n�; mn� nikdy. Je pravda, m�l �zkou lebku, zakon�enou bradou vyvst�vaj�c� jako loket vyhubl�ho �lov�ka, k tomu odst�vaj�c� u�i, kter� by na norm�ln� hlav� nevzbuzovaly pozornost, av�ak na jeho hlav� upozor�ovaly na svou p��tomnost pon�kud p��li� okat�. P�esto v�ak na jeho tv��i hr�l �sm�v, kter� jako by ��kal: �v�m, �e jsem sm�n�, ale to nevad� � pod�vejte se, mn� sam�mu je to k sm�chu.�</p><p>Pozd�ji jsem se od Ter Haara dozv�d�l o jeho dobromysln� prohnanosti, s jakou sv� my�lenky podstrkoval mlad��m koleg�m, tak�e je pova�ovali za vlastn�, a nau�il jsem si v�it hloubky jeho v�domost�. Ale nyn�, kdy� jsem poslouchal, jak hovo�� s profesorem, musel jsem potla�ovat veselost, kter� se m� zmoc�ovala p�i pohledu na zan�cen�, s jak�m si st�oval na mezery v arch�vn�ch pramenech, vztahuj�c� se k osob� jak�hosi Hintera nebo Hitlera, tak se mi zd�lo bezv�znamn� to punti�k��sk� ��our�n� v poz�statc�ch �er�ho d�vnov�ku. Najednou m� napadlo, �e bych snad nem�l, nejsa k tomu vyzv�n, naslouchat rozhovoru v�dc� a rozhl�dl jsem se, kde je Nils. St�l bez hnut� v pozad� s�lu s hlavou zdvi�enou; kdy� jsem sledoval sm�r jeho pohledu, spat�il jsem sotva viditeln� velk� obd�ln�k, kter� jsem nap�ed pokl�dal za okno. Ale nebylo to okno. Zapom�naje na sv� okol�, �el jsem tam s o�ima vyt�e�t�n�ma, jako kdybych uvid�l p��zrak. V s�le sv�tily pouze mal� stoln� lampy se st�n�tky obr�cen�mi dol�, tak�e na st�ny dopadal pouze odraz jejich z��e. V tomto polo�eru jsem uvid�l sc�nu, kter� vyvolala jednu z nejstar��ch vzpom�nek m�ho d�tstv�. Jednou jsem objevil v kter�si babi��in� kn�ce obr�zek, jeho� z�hadn� obsah m� tak ohromil a p�itom tak upoutal, �e jsem od n�ho nemohl odtrhnout o�i. Babi�ka mi kn�ku vzala se slovy, �e takov� barbarsk� ukrutnosti nejsou pro d�ti. A hle, po dvaceti letech na palub� GEY, v pracovn� historik� tonouc� v polo�eru, octl jsem se p�ed t�m� velk�m obrazem, v obrub� zlacen�ho, st���m z�ernal�ho r�mu.</p><p>Z�stal jsem st�t vedle Nilse. Zd�lo se, �e chlapec ani ned�ch�. Co tam vid�l?</p><p>Noc, v�e vzd�len�ho m�sta, �ern� nebe bez hv�zd a na hl�n� pot��sn�n� krv� dv� skupiny lid�, odd�len� sv�tlem luceren. Jedni v �ad� slit� v �erou masu, s hlavami vtisknut�mi mezi ramena, vystrkovali p�ed sebe �adu kr�tk�ch hol� nebo trubic. Proti nim, mezi tmav�mi, choul�c�mi se postavami kle�el vzp��men� vlasat� mu� s rukama �iroce rozta�en�ma. V tomto rozp�t� pa��, v jeho tv��i, fanatick� a stra�n�, byly �ivot a smrt tak sm�eny, jako krev a hl�na u jeho nohou. Jestli�e jsme tohoto �lov�ka jedinkr�t vid�li, vracel se k n�m znovu ve snech, t�eba po letech, a byla to vzpom�nka, p�i kter� se srdce zastavovalo.</p><p>Polo�il jsem ruku Nilsovi na rameno. Stejn� jako j� v d�tstv� nech�pal nic z toho a stejn� jako j� se t��sl.</p><p>Najednou jasn� sv�tlo zaplavilo cel� okol�. N�kdo z historik� rozsv�til lustry. Z�rove� se ozval Ter Haar�v hlas. �Tys to je�t� nevid�l, Nilsi?� Chlapcova bled� tv�� byla sama odpov�d�. �Co� p�edstavuje tento obraz?� zeptal se nakonec. �Co d�laj� ti lid� s t�mi druh�mi?� Historikov� p�ich�zeli k n�m.</p><p>�Je to d�lo z prv� poloviny devaten�ct�ho stolet�,� �ekl jeden z nich a Moleti� dodal:</p><p>�P�edstavuje �pan�lsk� sedl�ky, kter� zajal odd�l vojska��</p><p>�To mu p�ece nic ne�ekne,� vpadl jsem do �e�i. �Tento obraz��</p><p>�Po�kej!� p�eru�il m� Ter Haar rozkazova�n�m hlasem, jak� jsem u n�ho je�t� nikdy nesly�el, zvolal: ��ekni, chlap�e, s�m, co vid�, neboj se,�</p><p>Nils ml�el.</p><p>�Netrouf� si? P�esto v�ak to �ekni! Pov�z, jak� je tv�j dojem, co mysl�, co c�t�!�</p><p>��e oni je��</p><p>�Mluv!�</p><p>�Zab�jej�.�</p><p>Kdy� padlo toto slovo, nastalo hrobov� ticho. Pak Ter Haar pohl�dl na sv� kolegy a na jeho tv��i se objevil z�blesk triumfu.</p><p>�Sly��te?� �ekl. A pak, obraceje se k Nilsovi:</p><p>�P�ed tis�cem a p�ti sty lety �il tento mal�� jm�nem Francisco Goya. Zapamatuj si to jm�no. Byl to jeden z t�ch, kdo neum�raj�.�</p><empty-line/><p>Kdy� jsem se ve�er vracel od Ter Haara, zabloudil jsem v labyrintu chodeb rakety. Unaven p�em�rou z�itk� � ten den mi p�ipadal nekone�n� � do�el jsem posl�ze do prostorn� chodby, kter� sousedila s parkem, a sedl jsem si na malou lavi�ku. St�la u zdi a za jej�m pr�hledn�m materi�lem, p��mo u m�ch nohou, kol�baly se nesly�iteln� velk� �ern� chocholy jedl� se st��brn�m jehli��m. Vtom jsem usly�el zn�m� hlas, kter� m� volal. Od v�tahu p�ich�zela Anna Ruysov� a u� z d�lky se usm�vala. P�emluvila m�, abych s n� �el na videoplastickou trag�dii. Sjeli jsme do divadeln�ho s�lu: prom�tali nekone�n� dlouh� drama o dvou epoch�ch. D�j, l���c� p��hody v�zkumn� expedice, se odehr�v� nap�ed na Saturnu, pak na Jupiteru. Bylo tam samoz�ejm� mnoho kr�sn�ch exteri�r�, do pam�ti se mi vryl zvl�t� jeden, p�edstavuj�c� bou�i na oce�nu �pavku � u�in�n� orgie jantarov�ch, rudohn�d�ch a �ernozlat�ch barev � ale kdy� jsme opou�t�li s�l, mimovoln� jsem si oddechl uleh�en�m.</p><p>�Stra�n�!� �ekla Anna. �Z po��tku jsem m�la pocit, �e c�t�m z�pach toho �pavku� a kdy� raketa vl�tla do Saturnova prstence, zav�ela jsem o�i. T�ch neoby�ejn�ch pod�van�ch u� m�m dost. Ode dne�ka chod�m jedin� na p��b�hy o Zemi.�</p><p>�U� nyn�?� zeptal jsem se s �sm�vem.</p><p>�Nyn� a napo��d,� odpov�d�la a v�n� na mne pohl�dla. Kdy� se se mnou rozlou�ila, z�stal jsem v pr�zdn� chodb� s�m. Ani� jsem si to uv�domil, do�el jsem k st��brn�mu z�v�su, uzav�raj�c�mu vchod na vyhl�dkovou palubu. Na okam�ik jsem se zamyslil, nen�-li rozumn�j�� j�t si lehnout, nakonec jsem v�ak dosp�l k n�zoru, �e bude dobr� trochu se proj�t a pod�vat se na hv�zdy. N�co ve mn� se pohledu na hv�zdy br�nilo, a pr�v� proto jsem se cht�l p�emoci, abych se nesm��il s my�lenkou, �e mi nah�n�j� strach. Na palub� panovala tma, rozd�lovan� sv�tlem p�ech�zej�c�m v�dy po n�kolika minut�ch od st��brn� do modr�. �Televizn� o�i� se z�ejm� p�estaly ot��et. �el jsem od jednoho konce paluby k druh�mu a nikoho jsem nepotkal. Nep�ekvapilo m� to ostatn�, proto�e u� byla skoro p�lnoc. Tu jsem u sklen�n� st�ny zahl�dl n�jak� st�n. Z�stal jsem st�t vpovzd�li. Za m�stem, kde se �ernala lidsk� postava, objevil se b�l� M�s�c a za�al stoupat vzh�ru. Silueta stoj�c�ho se ost�e odr�ela od z���c�ho kotou�e; nohy, trup, kone�n� hlava, viditeln� ze t���tvrte�n�ho profilu, r�sovala se �ern� na pozad� M�s�ce v �pl�ku, jako kdyby byla vroubena aureolou. Potom se M�s�c � nebo� GEA se ot��ela � p�esunul o n�co v�� a vrhl na nezn�m�ho ostr� p��zra�n� sv�tlo. Byl to Goobar. D�val se na hv�zdy.</p></section><section><title><p>HOST Z VESM�RU</p></title><p>O n�kolik dn� pozd�ji jsme nastoupili let. Nap�ed je�t� GEA p�tkr�t oblet�la Zemi. V t�to dob� se k n� p�ipojily �etn� rakety, velk� i mal�, kter� m�ly tvo�it jej� �estnou str�, doprovodit ji a� k dr�ze Marsu a let�t spolu s n� na trati sedmdes�ti mili�n� kilometr�. Tuto ��st cesty, jako ostatn� celou dr�hu letu p�es oblast slune�n� soustavy, urazila GEA v pom�rn� dlouh� dob�, nebo� nemohla rozvinout svou plnou cestovn� rychlost pro bl�zkost planet i jin�ch nebesk�ch t�les, p�sob�c�ch p�ita�livou silou. A tak �est set raket, kter� n�s prov�zely, mohlo s n�mi let�t bez nesn�z�. Nebyl to mal� �kol se�ikovat tuto arm�du, ale astrog�to�i se ho �sp�n� zhostili. P�ed n�mi, rozpt�leny v p�smu tis�ce kilometr�, pohybovaly se cestovn� rakety se zplo�t�l�mi hlavami. Obklopovaly je roje mal�ch raketek, kter� z nich hned vyletovaly, hned se vracely na palubu mate�sk�ch letadel, aby naplnily n�dr�e pohonn�mi l�tkami. Nad GEOU a pod n� t�hly letky st��brn�ch v�eten zast�raj�c�ch hv�zdn� pozad� �mouhami bled�ch plamen� sv�ch motor�, a vzadu, kam jen oko dos�hlo, pohybovaly se jin�, st�le men��, a� se kone�n� ztr�cely v hlubin�ch, a jen n�kdy p�i man�vru, kdy� se cel� ta nekone�n� rozta�en� eskadra vyh�bala dr�ze asteroid� nebo proudu meteor�, zat�pytily se n�kde v d�li panc��e raket zasa�en� slune�n�mi paprsky; pak byl na okam�ik meziplanet�rn� prostor poset jiskrami, kter� mizely tak rychle, jak vznikaly, jako kdyby se zrodilo a zhaslo tis�ce hv�zd najednou. Na�e cesta nebyla p��m�. Krom� roj� meteor�, zakreslen�ch v map�ch, a asteroid�, museli jsme se tak� vyh�bat p�sm�m, v nich� nep�etr�it� prol�t�vaj� obrovsk� rakety bez pos�dky, dopravuj�c� vodu na Mars. P�elet�li jsme nad jejich drahou ve v��i sedmi tis�c kilometr�, tak�e pouze v teleskopech obr�cen�ch dol� bylo vid�t tato nepatrn� t�lesa, �ipern� se pohybuj�c� po trati ��dce ozna�en� sv�teln�mi b�jemi.</p><p>Ve �tvrt� hodin� letu jsme m�jeli Lunu. Observato�e Ji�n� polokoule, obr�cen� k n�m, rozlou�ily se s n�mi nev�dan�m oh�ostrojem a vyp�lily do prostoru n�kolik des�tek barevn�ch sv�tlic; za dal�� hodinu, kdy� se st��brn� polokoule satelitu po��nala halit do st�nu, bylo je�t� st�le vid�t chom��e a �mouhy fluoreskuj�c�ho d�mu, rozpl�vaj�c�ho se v prostoru. Dlouho jsme se d�vali na M�s�c, kter� n�jakou dobu zakr�val Zemi, ne� se za n�m vyhoupla jako t�kop�dn�, mod�e z���c� kotou�. V posledn�ch letech byly na M�s�ci podnik�ny rozs�hl� hornick� pr�ce; v teleskopech GEY bylo jasn� vid�t na Mo�i Mra�en st�da v�ovit�ch exkav�tor� a �erpadel trhav� se pohybuj�c�ch v t�k�m p�sku pou�t� a exploze, kter� ob�as zacl�n�ly klidn� t�pyt pustiny mohutn�mi oblaky prachu. Pak tento obraz za�ali zasti�ovat jakoby n�jac� mot�li; byly to rakety doprov�zej�c� GEU, jejich� roje st�le v�c zacl�n�ly m�s��n� kotou�, jak jsme se od M�s�ce vzdalovali a pomalu se dost�vali do p��m�ho kursu na Mars. Dr�hu rud� planety jsme pro�ali ve zna�n� vzd�lenosti od n�: to jest dvacet �est mili�n� kilometr�; rud� koule se p�esunula od severov�chodu oblohy na jihoz�pad a b�hem noci se tak zmen�ila, �e naz�t��, kdy� jsem vstal, bylo Mars vid�t ji� na sam�m okraji kulat�ch televizn�ch obrazovek jako �ervenou drobnou skvrnku.</p><p>Teprve te� se za�aly obracet, formovat a man�vrovat rakety, kter� n�s prov�zely. V hv�zdn� tm� neust�le bl�skaly �erven� ho��c� kou�e sign�l�, kter� znamenaly �volnou dr�hu�. Rakety vzl�taly, ve spir�l�ch odplouvaly na strany a prostor kolem GEY, let�c� s vypnut�mi motory a zvolna se pohybuj�c� pouze vlivem slune�n� p�ita�livosti, se �istil a vyprazd�oval; kone�n� v sedm hodin ve�er se �ter naposledy naplnil bou�� hlas�; r�diov� rel� se prost� dusila p�et�en�m, kdy� n�m tlumo�ila tis�ce a tis�ce pozdrav� v�ech t�ch, kdo� se vraceli. Zemsk� rakety se nesly prostorem jako nesm�rn� hejno st��brn�ch ryb. Vzdalovali jsme se pomalu opa�n�m sm�rem. Tu najednou ze v�ech letadel prorazily tmu paprsky reflektor�, soust�ed�n� na st��brn� panc�� GEY, kter� se zahalila velk�m, rud� prosv�taj�c�m oblakem, a� ti, kte�� st�li na jej�ch palub�ch, ztratili z o�� cel� nebe. To vy�lehl ohe� z pohonn�ch trysek: nejprve trysek p�edstihov�ch, pak z trysek prv�ho, druh�ho a kone�n� t�et�ho ��du, a GEA, z�stavuj�c za sebou dlouhou stopu hasnouc�ch plamenn�ch jazyk�, dala se do pohybu. St��brn� hejno raket st�le sm��uj�c�ch k jihoz�padu se vzdalovalo z po��tku jako plocha ostr�ch sv�tel, pak jako mra�no jisker mihotaj�c�ch se jasn�ji a �iv�ji ne� hv�zdy, kone�n� jako hrstka �edav�ho prachu, aby nakonec zmizelo, jako kdyby se rozplynulo v nekone�n�ch temnot�ch. Jedin� Zem� z��ila d�le jako jasn� modr� hv�zda se �lut�mi p�ly dvou atomov�ch slunc�. P�esto�e nastala noc, nikdo neopou�t�l palubu. Kdy� zmizela v bezedn� propasti i nejposledn�j�� stopa velk� arm�dy raket, up�rali jsme o�i d�l do temnoty, aby ji aspo� n� pohled obr�cen� k Zemi doprov�zel co nejd�le.</p><p>Mezit�m zv�t�ovala GEA rychlost letu. Dosahovali jsme rychlosti dv� st� kilometr� za vte�inu a tak jsme se pohybovali v prostoru odd�luj�c�m Mars od Jupitera. Tento obrovsk� prostor je pln�m pr�vem naz�v�n h�bitovem raket � tolik katastrof pamatuje tato oblast vesm�ru. Krou�� v n� mili�ny ostr�ch �elezok�emit�ch �lomk�, trosek planety, kter� v t�chto m�stech kdysi ob�hala, a kdy� se neproz�eteln� p�ibl�ila k Jupiteru, podlehla jeho osudov� s�le.</p><p>Ter Akonjan, kter� m�l nyn� m�n� pr�ce, pozval m� na besedu. Uhodl jsem, �e chce bl�e poznat jednoho z doktor�, pe�uj�c�ch o zdrav� pos�dky. �el jsem k n�mu p��mo z ambulatoria. Vstup do astrog�torova bytu je Nonnin�m d�lem a p�chou. Tvo�� jej deska z ml��n�ho skla, dlouh� t�m�� jako cel� st�na a or�movan� dv�ma sloupy. Lev� sloup je d�ev�n� a tvo�� jej �ada p��ern�ch masek s obd�ln�kov�mi tlamami, �ern�mi, jakoby uzen�mi v kou�i, kter� jsou postaveny jedna na druh�. Jejich dut� o�n� jamky jsou obr�ceny na prot�j�� stranu, kde vyrostl z podlahy sv�tl� sloup hladk�ho tvaru: a� se na n�j d�v�me odkudkoli, zd� se, jako kdyby pr�v� p�ech�zel z pohybu do klidu. Je v n�m n�co z rostlinn�ho v�honku derouc�ho se ke sv�tlu a n�co z lidsk�ho pohybu vzep�t� tak �iv�ho, jako kdyby to bylo od�ato vzp�imuj�c� se d�v�� postav�. V kamenn�m nadpra�� je vytes�n prost� n�pis �Na cest� k hv�zd�m.�</p><p>Ter Akonjan m� o�ek�val v obrovsk�m pokoji, kter� byl my�len jako zasedac� s��. St�ny byly pomalovan� rozevl�tou honbou barev podzimu v cel� �k�le vadnut�; ba zd�lo se dokonce, �e i vzduch je prosycen atmosf�rou jesen�, vanouc� ze v�ech t�n� zlatav�ho bronzu, �loutnouc�ho purpuru a �arlatu, Ve v�ech �ty�ech roz�ch m�stnost� se �ernaly vysok� v�klenky. St�ly v nich �t�hl� automaty a v jejich polopr�hledn�ch obalech pulsovaly ohn��ky sv�teln� cirkulace tak pomalu a d�stojn�, jako kdyby tito �and�l� z k�i���lu a berylia� p�em��leli o sv�ch vlastn�ch osudech, tak�e se n�v�t�vn�ci bezd��n� usm�vali, kdy� stroje ob�adn� opou�t�ly sv� m�sta, aby podaly k�vu. Uprost�ed st�ny bylo vid�t velk� �ern� hodiny; na cifern�ku se m�sto ��slic t�pytily znaky zv�rokruhu, vytepan� ze st��bra. Kdy� jsem vstoupil, nakl�n�l se prvn� astrog�tor nad rozprost�enou mapou nebe. Za jeho k�eslem, na des�ti podstavc�ch, st�ly busty slavn�ch kosmonaut� minulosti. Ihned jsem poznal tyto tv��e, zn�m� je�t� ze �koly.</p><p>�Jak se ti tady l�b�?� zeptal se Ter Akonjan, kdy� jsem si sedl.</p><p>�N�ramn�, ale bydlet bych tady necht�l,� �ekl jsem.</p><p>Usm�l se.</p><p>�Chud�k Nonna, kdyby t� tak sly�ela!�</p><p>A dodal:</p><p>�V�dy� j� tady tak� nebydl�m, to je takov� ofici�ln� pokoj. Pracuji tam,� uk�zal na postrann� dve�e.</p><p>Kdy� jsem se tam ot��el, pohl�dl jsem je�t� jednou na �adu kamenn�ch tv��� a ude�il m� do o�� rys, spole�n� v�em. O�i t�chto hlav, p�esto�e byly postaveny do sv�tla, vypadaly, jako kdyby hled�ly do tmy, jako kdyby pro n� neexistovaly st�ny pokoje a rakety, jako kdyby p��mo u �ulov� plochy jejich tv��� za��nal nesm�rn� j�cen propasti; jako kdyby tyto kusy kamene, p�edstavuj�c� lidi za�l�ch v�k�, samy byly rovny hv�zd�m. Ter Akonjan m� pozoroval.</p><p>�D�v� se na m� r�dce?� zeptal se s lehk�m �sm�vem.</p><p>Ihned jsem si uv�domil v�sti�nost t�chto slov.</p><p>�Tady se patrn� nikdy nec�t� osam�l�?�</p><p>Pomalu p�ik�vl hlavou. Vstal a p�istoupil k nejbli���mu poprs�.</p><p>�To je Uldar Tog, kter� prvn� p�ist�l na Saturnu, nen�-li� pravda?� �ekl jsem.</p><p>�Ano. Syn dvac�t�ho t�et�ho stolet�. Konstrukt�r a kormideln�k raket v jedn� osob�. Zn� jeho historii?�</p><p>�Nevzpom�n�m si p�esn�. Ale zd� se mi, �e se nevr�til ze sv� posledn� v�pravy.�</p><p>�Ano. Byl na svou dobu ji� neoby�ejn� star�. Bylo mu devades�t osm let. Zem�el u kormideln�ho kola, jako kdyby u n�ho usnul. Necht�l le�et v zemi. Byl poh�ben v prostoru. N�kde je�t� krou�� raketov� lo�, do n� bylo ulo�eno jeho t�lo.�</p><p>Podivn� m� dojal Ter Akonjan�v obrat,v prostoru�. Ano, p�esn� tak, jednodu�e �prostorem� naz�vali meziplanet�rn� pr�zdno jeho prvn� dobyvatel�; poc�til jsem tot� vzru�en� jako za sv�ch chlapeck�ch let, kdy� jsem se z���c�ma o�ima hltal kosmonautick� rom�ny a kroniky.</p><p>�A kdy� si �lov�k pomysl�,� �ekl jsem, ��e p�es t�� prostor kon�me televizity p��tel�m na Zemi��</p><p>�Zat�m ano. Av�ak zpo�d�n� p��jmu zp�soben� vzd�lenost� u� je zn�t. V�iml sis u� t�ch zm�n?�</p><p>�Ano. V�era jsem nav�t�vil otce. Sed�li jsme proti sob�, jako te� sed�me my dva. Ml�el jsem rad�ji, proto�e pak je daleko siln�j�� pocit, �e jsme skute�n� bl�zko sebe.�</p><p>Astrog�tor se pod�val na mapu hv�zdn�ho nebe.</p><p>�V t�to chv�li d�l� zpo�d�n� r�diov�ch vln asi dev�t minut,� �ekl, �s takov�mi p�est�vkami se samoz�ejm� t�ko rozmlouv�; zpo�d�n� ostatn� st�le vzr�st�. Zakr�tko to budou hodiny, potom dny.�</p><p>�Ano, to je po��tek na�� samoty.�</p><p>�Je n�s p��li� mnoho, abychom mohli mluvit o samot�,� odpov�d�l astrog�tor �iv�, �je�t� se nekonala tak po�etn� v�prava do vesm�ru!�</p><p>�Kdo vlastn� p�i�el prvn� s touto my�lenkou?�</p><p>�Nev�m. My�lenka sama je star�; vyno�ovala se, mizela, a kdy� byla zapomenuta, vracela se znovu. Hovo�ilo se o n� u� v dob�ch, kdy je�t� lidstvo nem�lo technick� prost�edky k jej�mu uskute�n�n�. Ale i potom, kdy� u� je m�lo, z�st�vala dlouho jen p��n�m. Prvn� podrobn� pl�ny vypracoval Bardera asi p�ed sto �ty�iceti lety. M�l mnoho odp�rc�. ��k�val: �V�c je nesm�rn� obt�n�, tak obt�n�, �e je nutno se o ni pokusit.�</p><p>Kdy� astrog�tor domluvil, �ekl jsem:</p><p>�Posly�, r�d bych ti polo�il ot�zku, snad trochu drzou. Vydal by ses na tuto v�pravu, kdybys v�d�l, �e se z n� nevr�t�?�</p><p>�J�, nebo raketa?� odpov�d�l tak rychle, �e jsem chv�li ml�el, proto�e jsem nebyl p�ipraven na takov� rozli�en�.</p><p>�My v�ichni,� �ekl jsem nakonec.</p><p>�Samoz�ejm�, �e ne. Ale z �eho by pramenila ta jistota, �e zahyneme?�</p><p>�Nev�m. Nep�em��lel jsem o tom. Je to jenom pomysln� situace.�</p><p>�I pomysln� situace mus� n�jak souviset se skute�nost�. Riziko m��e b�t jakkoli velk�. Ale s�m fakt, �e existuje, obsahuje mo�nost �sp�chu.�</p><p>�Dobr�. A co� kdyby nad�je na n�vrat byla jedna ku tis�ci?�</p><p>�V takov�m p��pad� � ano.�</p><p>�Pro� ano? Ale nejsem n�hodou nem�stn� zv�dav�?�</p><p>�Nejsi zv�dav�, jsi jenom zv�dav�, a to je velk� rozd�l. D�m ti dv� odpov�di. Nap�ed tuto. �lov�k, kdy� vstupuje do nov� oblasti �ivotn�ho p�soben�, nar�� na odpor nezn�ma. Je to �kaz prastar�: neandert�lci, prvn�mu v�robci n�stroj�, bylo velmi obt�n� vytesat z k�emene hrot o�t�pu. Obnovovan�mi pokusy p�ekon�v� �lov�k odpor materi�lu. Jeho odpor ovliv�uje dal�� pokusy a �lov�ka sam�ho obohacuje dvojn�sobn�: o nov� v�domosti o vlastnostech hmoty a o �hrn nov�ch zku�enost�. Je to proces dlouh� a slo�it�. P�i sr�ce s nezn�mem mohou prv� pokusy dopadnout zcela z�porn�, nic neznamen�, �e se v�sledky nedaj� ihned uplatnit. Jsou v�ak nutn�, jak je vid�t, nahl�dneme-li do d�jin. Bez prvn�ch pokus� vyk�esat jiskru nebylo by ohn�, a bez prvn�ch raket, t�ebas je rozdrtily meteory, nebylo by lidstvo ovl�dlo meziplanet�rn� prostor. To je tedy ospravedln�n� rizika, jeho soci�ln� dosah. A te� se vra�me k na�� v�prav�. Ve zpr�v�, v n� jsme ohla�ovali n�bor pos�dky pro na�i expedici, �ekli jsme jasn�, �e nesn�ze cesty budou obrovsk� a �e katastrofa v tak dlouh�m �asov�m rozmez� je mo�nost� zcela re�lnou. Vzpom�n� si ostatn� na text a p�izn� s�m, �e nezn�l nijak povzbudiv�. D�le, po�adavky a n�roky kladen� na kandid�ty byly neoby�ejn� vysok�. V �vahu p�ich�zely pouze ur�it� kategorie povol�n�, bylo t�eba ovl�dat nejm�n� t�i speci�ln� obory a tak d�le. Ale p�es to v�echno dostali jsme patn�ct mili�n� p�ihl�ek. A tak nesm�me zapom�nat na to, �e na Zemi z�stalo je�t� patn�ct mili�n� lid�, kte�� se v�ci znovu chop� a p�ivedou ji ke konci, neud�l�me-li to my. Uspokojil jsem tvou zv�davost?�</p><p>�Ne. �ekni mi, pro� ses ty, ty s�m, ��astnil t�to v�pravy?�</p><p>�Boj�m se, �e ses neobr�til na spr�vnou adresu,� usm�l se astrog�tor; �fyzik by ti jist� �ekl: �proto�e bych r�d poznal atomov� reakce na jin�ch slunc�ch'. Planetolog: �proto�e chci prozkoumat strukturu mimoslune�n�ch planet'. Astrobiolog: �hled�m projevy organick�ho �ivota v kosmu'. Ale j� � j� ti nemohu d�t takovou odpov�</p><p>�Jak to? Ty nev� pro�?�</p><p>�To ne. V�m, a �eknu ti to, t�ebas t� to jist� neuspokoj�: proto, �e hv�zdy existuj�.�</p><p>Astrog�tor povstal.</p><p>�Doktore, nechce� se trochu proj�t? Odpus�, �e se t� pt�m tak bez okolk�, ale nevid�l jsem kousek �iv� zelen� ji� dvacet hodin.�</p><p>�Nechce� b�t rad�ji s�m?� zeptal jsem se.</p><p>�Kdepak. M�-li je�t� �as��</p><p>Sjeli jsme v�tahem do doln�ho patra. V parku byl modr� ve�er. Na nejv�t��m tr�vn�ku tan�ilo velk� kolo d�t�. Dr�ely se za ruce a zp�valy. Najednou se jedno z nich ostatn�m vytrhlo a p�il�tlo k n�m jako �ipka. Byl to chlapec asi p�tilet�. V��skal radost�, chytil m�ho druha okolo kolen a za�al po nich �plhat.</p><p>�To je m�j nejmlad��,� �ekl Ter Akonjan a zvedl mal�ho, aby ho pohoupal, ale kdy� uvid�l Uteneuta, jen� se proch�zel opod�l, zastavil ho, d�t� podal mn� a �el za in�en�rem. Vyhazoval jsem chlapce do vzduchu, jak jsem jen dovedl, ale on nedocenil mou snahu a za�al se prudce dom�hat, abych ho postavil na zem.</p><p>�Mohu t� postavit do tr�vy, ale ne na zem, proto�e my u� nejsme na Zemi, v�?� �ekl jsem a pustil jsem ho tak, �e mohl odej�t, ale dotkl jsem se z�ejm� jeho hrdosti. Z�stal. Chvilku vrtal patou v p�sku, pak pov�d�:</p><p>�To j� taky v�m, j� to ��kal jen tak. My let�me na GEI.�</p><p>�Ano, ano, a jestlipak tak� v�, kam let�me?�</p><p>�V�m, k takov� jedn� hv�zdi�ce.�</p><p>Jak� to byl rozhovor! Nemohl jsem si odpustit posledn� ot�zku.</p><p>�A snad dokonce u� v�, kde ta hv�zdi�ka je?�</p><p>�V�m.�</p><p>�Kde?�</p><p>�Tam, kde u� budu velk�!�</p><p>Kdy� mi takto �ekl u� v�e, co k t�to v�ci bylo nutno ��ci, rozb�hl se chlapec k d�tem, ne�navn� zp�vaj�c�m: ��e�uli�ka kuk�, �e�uli�ka kuk�, za vodou� za vodou��</p><p>Kdy� jsem to v�echno poslouchal �ekaje, a� Ter Akonjan skon�� rozhovor s Uteneutem, napadlo m�, �e na GEI v�bec nejsou pt�ci. Tato my�lenka, trochu ban�ln�, zp�sobila, �e jsem astrog�torovi � kdy� jsme se po del�� proch�zce ve tm� lou�ili u v�tahu � polo�il impuls�vn� ot�zku, j� jsem v�ak vz�p�t� litoval:</p><p>�Na raket� je hodn� d�t�. Trochu m� to p�ekvapuje. Ty ses nerozm��lel vz�t sv� d�ti s sebou?�</p><p>Ter Akonjan zv�n�l. Pustil mou ruku a �ekl pomalu:</p><p>�Star�� chlapci cht�li sami. A ten nejmlad�� samoz�ejm�, rozm��lel jsem se. P�esto jsem si �ekl: Te� nem��e rozhodovat s�m. P�iprav�m ho o ��astn� ml�d� na Zemi. Nebezpe�� ano, ale� jak bych mu mohl pohl�dnout do o��, a� bych se vr�til.�</p><p>Noc, p��t� den, druhou noc i druh� den jsme pro�ili bez jak�chkoli p��hod. Raketa zvy�ovala rychlost a ��tila se vp�ed, chr�n�na vlnami radarov�ch paprsk�. Lovila pozorn� do mu�l� jejich reflektor� ozv�ny, kter� varovaly raketu p�ed nebezpe�nou sr�kou. Astrog�to�i dostali raketu z roviny ekliptiky, proto�e je v n�, jak zn�mo, nejv�t�� �n�val� meteor�. GEA je�t� nem�la prav� hv�zdn� kurs; let k Jupiteru byl pova�ov�n za posledn� zkou�ku p�ed odletem do propasti vesm�ru; bylo pot�eba vyzkou�et funkce v�ech za��zen� v siln�m gravita�n�m poli nejv�t�� slune�n� planety, proto jsme let�li pom�rn� bl�zko n�. Stalo se to r�no, t�ic�t�ho dev�t�ho dne cesty. Mnoho z n�s, shrom�d�n�ch na vyhl�dkov� palub�, pozorovalo bl��c� se planetu.</p><p>�ty�i z jeho dvan�cti m�s�c� bylo vid�t. Nejbli���, Io, se rychle pohyboval jako jasn�, �iv� hv�zda a vrhal st�ny na gigantickou v�du� planety, ��nanou tmav�mi pruhy. P�ed na�ima o�ima vych�zela severn� polokoule s nadrovn�kovou ��ervenou skvrnou� d��v�j��ch astronom�, nebo, podle dne�n� nomenklatury s L�taj�c� pevninou Gondwanou. Hustou atmosf�rou pror�el jej� drsn� obrys rozmaz�van� mra�ny kou�e, zaplavovan� vlnami methanu a �pavku. Hv�zdn� paluba, obvykle tmav�, byla nyn� osv�tlena podivn�m, zdola dopadaj�c�m p��svitem, vrhan�m kotou�em Jupitera, kter� dos�hl zd�nliv� nejv�t��ch rozm�r� a rozkl�dal se hluboko pod raketou, podoben obrovsk� rud� �lut� m�se s okraji vzh�ru zvednut�mi, vypln�n� plynovou p�nou, kterou si pror�ely cestu sloupy tajfun�.</p><p>Z druh�ho m�s�ce, Europy, z���c�ho vysoko nad n�mi, �ly �ady �ern�ch kor�lk�, klesaj�c�ch ke st�edn� ��sti planety. Byly to samo�inn� rakety, prov�d�j�c� pr�zkumy na L�taj�c�m kontinentu Gondwan�. Dalekohledem bylo vid�t, jak se jedna po druh� no�ily do oce�nu mra�en, chvilku se �ernaly v jeho �lut�ch oparech jako mal� kapky a zmizely. Jejich pr�ci sleduje hrstka lid�, bydl�c�ch v tlakov�ch komor�ch na Ganymedu. Povrchu Jupitera se lidsk� noha je�t� nedotkla, nebo� jeho plynn� obal tla�� na hladinu planety tlakem mili�n� atmosf�r, kter�mu by ��dn� skafandr neodolal.</p><p>GEA man�vrovala nad kotou�em Jupitera po n�kolik hodin; paluby se pomalu vylidnily. I j�, unaven dlouh�m pobytem na nich, ode�el jsem pomalu do s�lu odpo�inku, vzd�len�ho od hv�zdn� paluby n�kolik des�tek krok�. Tento s�l, tak zvan� barokn�, je za��zen s drtiv�m barbarsk�m p�epychem. V jeho �esti bohat� zlacen�ch st�n�ch jsou v�klenky se �esti obrovsk�mi b�l�mi sochami starov�k�ch boh�. Nad zrcadlovou podlahou vis� k�i���lov� lustry a z n�zk�ho stropu se vykl�n�j� stovky postav buclat�ch ok��dlen�ch putti. Je tam mo�no dlouho vysedat s hlavou obr�cenou vzh�ru, proto�e ve �tvercov�ch kazet�ch stopu jsou obrazy zalesn�n�ch i hornat�ch krajin, s hraj�c�mi si poh�dkov�mi bytostmi, podivuhodn� kr�sn� malovan�mi ztemn�l�mi barvami, tak�e tvo�� um�lecky uspo��danou sb�rku muze�ln�ch obraz�. Av�ak div�ka se brzy zmocn� �nava, pohled t�k� z jednoho obrazu na druh�, proto�e se nem��e zachytit na st��b�en� a zlacen� li�t zproh�ban�ch jako krajky a na miniaturn�ch reli�fech. Na ka�d� st�n� vis� zrcadlo zmnohon�sobuj�c� t�pytiv� bohatstv� um�leck�ch d�l. St�ed s�lu je voln�, pouze u st�n stoj� vysok� k�esla s tvrd�mi op�radly, na nich� jsou vy�ez�ni z�pas�c� lvi a orli, a nohy k�esel p�edst�raj�, �e jsou to dr�py nebo kopyta. Tato k�esla jsou dobr� na v�echno, jenom ne na sezen�; jejich v�robci byli prapodivn� lid�! Ale jejich nepohodl� jsme nuceni pokorn� trp�t, proto�e podle slov historik� je cel� tento interi�r v�rnou kopi� jedn� ze s�n� kter�hosi barbarsk�ho monarchy.</p><p>Chv�li jsem m�l dojem, �e v s�le nikdo nen�, av�ak p�ed skupinou mramorov�ch boh� st�l s rukama za z�dy n�jak� �lov�k. Po �zk� hlav� s odst�vaj�c�ma u�ima jsem poznal Moleti�e. Za podstavcem sochy se vyno�il Nils Yrj�la s nosem div ne zabo�en�m v kapesn�m p�ij�ma�i. Byl tak zabr�n do �etby, �e vrazil do historika. Del�� dobu se jeden druh�mu omlouval tak horliv�, �e by je bylo mo�no pokl�dat za n�jak� dvo�any z doby p�ed tis�cem let, kdyby nebylo jejich �at�. Kdy� jsem se k nim p�ibl�il, zaslechl jsem chlapcova posledn� slova:</p><p>,Je to velice zaj�mav� rom�n, ale m�sty je skoro nesrozumiteln�. Nu, tak� p�eklad je mizern�, jsou tam dokonce chyby.�</p><p>�Co to ��k�? To je divn�,� �ekl historik.</p><p>�Ano. Tak na p��klad tady,� uk�zal Nils. �Ze srdce jsem litoval ztracen�ch n�stroj�.�</p><p>�A kde je v tom chyba?�</p><p>�Jak to? V�dy� sloveso �litovat� se vztahuje pouze na �iv� bytosti. Litovat m��eme pouze �iv�ch bytost�, ale ne v�c텓</p><p>�Tak je tomu dnes, mil� hochu,� �ekl Moleti�, �ale d��v tomu bylo jinak. Vazba �litovat n��eho' zn� tv�mu sluchu cize, proto�e ti nen� b�n� a b�n� ti nen� proto, �e podm�nky, kter� vytvo�ily toto spojen� pojm�, p�estaly p�ed v�ky existovat.�</p><p>�A j� myslil, �e je to chyba,� podivil se Nils.</p><p>V otev�en�ch dve��ch se objevilo n�kolik lid�, p�istoupili k n�m a naslouchali rozhovoru.</p><p>�A zde tak�,� pokra�oval Nils, z�ejm� cel� ��astn�, �e se setkal s n�k�m, kdo m��e rozpt�lit jeho pochyby, �jeden moudr� a zaj�mav� �lov�k hned za��n� sn�t o tom, jak by to bylo kr�sn�, kdyby ka�d� mohl m�t sv� vlastn� letadlo, a pak dod�v�:,ale to je poh�dka'.�</p><p>�Nu, ano. D�j se p�ece odehr�v� p�ed d�vn�mi v�ky. A tehdy zn�l jako v�ta z poh�dky v�rok, �e ka�d� �lov�k m��e m�t sv� vlastn� letadlo.�</p><p>�Ale to je n�jak� hloup� p��n�! Co z toho, �e to dnes nezn� jako v�ta z poh�dky, kdy� sv� vlastn� letadlo stejn� nikdo nem�.�</p><p>�Jist�, �e nem�, ale tak� je nikdo nepot�ebuje.�</p><p>�Okam�ik�� zamyslil se Nils. �Ale pro� vlastn� dnes nem� nikdo sv� vlastn� letadlo?�</p><p>�Vysv�tl�m ti to. To, co ��k� hrdina rom�nu, nen� tak docela nesmysln�. P�ed d�vn�mi �asy v barbarsk� dob� existovalo soukrom� vlastnictv� v�robn�ch prost�edk� a tak� vyroben�ch hodnot. Pozd�ji, na ni���m stupni komunismu, staly se v�robn� prost�edky spole�n�m vlastnictv�m. Ale spot�eba hodnot byla d�le individu�ln�, to znamen�, �e ka�d� �lov�k mohl m�t sv� vlastn� letadlo, pr�v� jak o tom snil hrdina t�to knihy. Ale v�voj spole�nosti se nezastavil, kdy� se tento sen uskute�nil, pokra�oval d�l, a tak dnes u� �ijeme v dob�ch z�niku individu�ln�ho vlastnictv� i spot�ebn�ch statk�. A pro� se to d�je? Vypl�v� to ze st�le pln�j��ho uskute��ov�n� z�kona �ka�d�mu podle jeho pot�eb'. K �emu je letadlo? Aby t� p�en�elo z m�sta na m�sto. P�ivol� je a let�. A kdy� jsi dolet�l, kam jsi cht�l, p�estane� se o n� zaj�mat.</p><p>A kdybys m�l vlastn� letadlo. Kam si je d�? Dom�? A kdy� polet� raketou na druhou polokouli, nevezme� si je s sebou: doprava by byla obt�n� � lep�� by bylo m�t tam, u c�le sv� cesty, druh� letadlo, kter� by na tebe �ekalo. Tak� vlastn�. Ale �lov�k st�le podnik� r�zn� cesty raketou, na konci ka�d� je tedy t�eba m�t p�ipraven� letadlo. Kdybys m�l b�t d�sledn�, m�l by sis postavit letadlo na v�echna raketov� n�dra�� sv�ta. Co by sis po�al bez letadla, a� by ses tam jednou vypravil? Nakonec, kdyby ka�d� z n�s jednal stejn�, pokryla by celou Zemi letadla, tis�ce �ekaj�c�ch stroj�, proto�e mo�n� n�jak� z�le�itost p�ivede tam jejich majitele. Jak� by to bylo pl�tv�n�! Jak� by to bylo nepraktick�! Proto�e bys neum�stil sv� stroje na v�ech m�stech na Zemi. Ale kdy� se z�ekne� v�sady vlastnictv�, m� dnes na Zemi v ka�d�m okam�iku k dispozici dopravn� prost�edek, jak� ti nejl�pe vyhovuje.�</p><p>�Ch�pu,� �ekl Nils, �my jsme dokonce p�edstihli sny lid� minulosti� ale vlastn� letadlo bych mohl m�t dnes, �e?�</p><p>�Samoz�ejm�, �e bys mohl. Ale n� vztah k t�to v�ci se tak zm�nil, �e by ka�d� pokl�dal podobn� vlastnictv� za b�emeno a nikoliv za spln�n� tu�eb.�</p><p>V tomto okam�iku strop zaho�el �erven� a cel� raketa se nepatrn�, ale citeln� ot��sla. Ozval se jak�si dut�, kovov� vzdech. Pak nastalo ticho, v n�m� bylo sly�et neviditeln� reproduktory.</p><p>�Pozor! Poplach prv�ho stupn�. V�echna gravita�n� soustroj� stop. Pozor! P�ipravte se na ztr�tu gravitace.�</p><p>Poc�til jsem, �e se st�v�m ��m d�l t�m leh��m. GEA p�ibrz�ovala sv�j rota�n� pohyb, je�t� okam�ik a s�l byl pln� lid� voln� se vzn�ej�c�ch ve vzduchu. K�esla, n�kolik stolk�, v�echno, co nebylo upevn�no k podlaze, ztratilo v�hu a vzn�elo se ve vzduchu. P��mo p�ed m�ma o�ima proplula, jako strnul� ve v�razu nesm�rn�ho �divu, velk� mramorov� tv�� jedn� ze soch; dotkl jsem se prsty stropu. Trvalo to snad dvacet vte�in, pak zazn�l hlas:</p><p>�Pozor, konec poplachu prv�ho stupn�. Zapn�te gravita�n� soustroj�. Pozor, �ekejte na dal�� hl�en�.�</p><p>Sn�eli jsme se k podlaze jako bal�ny, z nich� vypou�t�j� plyn; ka�d� z n�s, sotva se dotkl podlahy, chytal se n�jak�ho p�edm�tu, aby udr�el rovnov�hu. Po n�kolik okam�ik� je�t� vl�dlo ohromen�, potom jsme se skoro poklusem rozb�hli na hv�zdnou palubu.</p><p>Dole se je�t� rozkl�dal t�� pohled: obrovsk� pruhovan� hmota Jupitera vrhala na n�s kaln� jantarov� svit. Vzadu, n�kolik nebo snad n�kolik des�tek kilometr� za GEOU, se v prostoru vzn�el nehybn�, sv�t�c� chom�� plynu, pomalu se rozp�naj�c� jako exploduj�c� hv�zda.</p><p>V absolutn�m tichu, v n�m� se oz�val jen n� zrychlen� dech, bylo sly�et kr�tk� p�eru�ovan� zvuky spojovac�ch bzu��k�, pak n�kolikr�t zasvi�t�ly rychlov�tahy; kone�n� se raketa zastavila, obr�tila se z�d� ke kotou�i Jupitera, a z jej�ch trysek vy�lehl sm�rem k n�mu n�kolikr�t kr�tk� plamen. Pak se po palub�ch rozb�hl vzd�len�, tlumen� svist � to byly zapnuty statick� emitory paprsk�. Raketa, lehce p�edklon�na, visela �ikmo nad kotou�em planety t�hnouc�m se daleko na v�echny strany. Znovu zasvi�t�ly v�tahy, ale nikdo z n�s se te� neodva�oval volat do pilotn� kabiny, aby nezdr�oval astrog�tory.</p><p>Asi po p�ti minut�ch se v�echno uklidnilo a pr�v� jsme se cht�li vydat k nejbli���mu telefonu, kdy� se reproduktory znovu ozvaly:</p><p>�Pozor. Zvl�tn� hl�en�. V�ichni l�ka�i na sv� m�sta!�</p><p>Sp�chal jsem k v�tahu. Snesl m� dol�, a kdy� jsem b�el do opera�n�ho s�lu, vyb�hla mi vst��c Anna Rusyov�.</p><p>�Co se stalo?!� zvolal jsem.</p><p>�Ne�t�st�! Nen� te� �as na vysv�tlov�n�, je� dol�, do tlakov� komory, hned jsem tam!� str�ila m� do v�tahu a zabouchla dve�e tak rychle, �e jsem nem�l ani �as odpov�d�t. Jel jsem tedy dol�, nev�da pro� a na�, kdy� se v�tah v p�edposledn�m poschod� najednou zastavil, dve�e se otev�ely a vstoupil do n�ho Ter Akonjan a Yrj�la.</p><p>�Co se stalo,� obr�til jsem se na n�, kdy� se v�tah znovu rozjel.</p><p>Jak jsem se dov�d�l z in�en�rov�ch slov, z Ganymeda, Jupiterova m�s�ce, okolo n�ho� jsme let�li ve vzd�lenosti necel�ch osmdes�ti tis�c kilometr�, vylet�l n�m r�no naproti n�jak� �lov�k. Byl to jist� student kosmodromie, kter� si odb�val ro�n� praxi na astronautick� stanici, z��zen� na Jupiterov� m�s�ci; v naprost� odlou�enosti tam �ij� kolektivy n�kolika des�tek lid�, kte�� se rok co rok st��daj�, a spojen� se Zem� udr�uj� jedin� radiofonicky. Pilot, kter� n�m vzl�tl naproti v jednom�stn� raket�, musel ji� d�vno v�d�t o letu GEY a netrp�liv� �ekal na jej� p��let.</p><p>Jak to nejednou d�laj� mlad� nad�enci, vypnul automatick� pojistky kormidel sv� rakety, aby mohl na na�i po�est vykonat n�kolik krkolomn�ch evoluc�. Provedl tak� dvojn�sobn� p�emet okolo GEY, kter� mu odpov�d�la varovn�mi sign�ly, a kdy� nepomohly, obklopila se �ervenou kou�ovou clonou. Kdy� i to bylo bezv�sledn�, zv��ila raketa rychlost. Man�vry GEY ��dily automaty, proto�e v pilotn� kabin� v tom okam�iku nebyl ��dn� z astrog�tor�. Bl�hov� pilot, kdy� vid�l, �e mu GEA za��n� unikat, za�al ji st�hat, nedbaje v�strah a �d�maje ze sv� rakety maximum rychlosti. Kdy� se bl�il k na�emu boku ze strany Jupitera, nevzal v �vahu jeho p�ita�livost, a tak se raketa p�i prudk� zat��ce dostala do p�sma na�ich tryskov�ch atomov�ch plyn�. Raketa, str�en� v�rem, se p�evr�tila a pilot ztratil ve zmatku orientaci; ve snaze vyrovnat let ��til se plnou rychlost� p��mo proti boku GEY. Na jak�koliv �hybn� man�vr bylo p��li� pozd�, zat�m co se vzd�lenost zmen�ila na n�kolik set metr�, zapnuly automaty emitory paprsk� a raketa dostala mocn� z�sah z��en�, kter� ji prudce zastavilo. Z�stala bezmocn� viset ve vzduchopr�zdnu a snad by se z��tila na kotou� Jupitera, kdybychom nepodnikli dal�� man�vry. GEA se zastavila, vypnula rota�n� pohyb a magnetick�m polem vs�la ne��astnou raketu dovnit�.</p><p>V�echno, co automaty ud�laly, bylo nutn�; kdyby raketa nebyla vr�ena zp�t z�sahem paprsk�, bylo by do�lo ke sr�ce s tragick�mi n�sledky. Byla to bu� jak bu� st�ela v��c� jeden�ct tun, kter� se na n�s hnala rychlost� sedmn�cti kilometr� za vte�inu � m�la tedy dost energie, aby prorazila ochrann� panc�� a provrtala trup rakety.</p><p>Zat�m sjel v�tah dol�. Vstoupili jsme do tlakov� komory. Pod hol�mi kovov�mi �ebry, kter� zde odhalovala ��st v�ztu�n�ho syst�mu rakety, jako ryba vyvr�en� na b�eh, le�ela na plo�ince p�istaven� u st�ny �t�hl� dlouh� raketa, o�ehnut� do �ervenohn�da. V�bojem paprsk� zm�nil se jej� pl᚝ v drsnou, jakoby struskou pokrytou sko��pku. Zava�en� dve�e se nedaly otev��t, proto se automaty s ve�kerou opatrnost� pustily do vy�ez�n� velk�ho otvoru nad sed�tkem pilota. Kdy� jsme vstoupili do komory, ch�lily se pr�ce ke konci; je�t� n�kolik okam�ik� sypaly se jiskry z �elist� elektrick� pily, pak byl v��ez panc��e lehce nadzvednut, a takto vznikl�m otvorem byla vyta�eno t�lo, zahalen� v hermetick�m obalu.</p><p>Tento obal ze siln�, tmav� pru�n� hmoty m� vp�edu vmontov�ny ��sti kormideln� aparatury a radiolok�toru a krun�� chr�n�c� hlavu a hru� pilota. Proto jsme jej za�ali roz�ez�vat odzadu. V �iroce otev�en�ch dve��ch rychlov�tahu u� �ekala nos�tka; po��nali jsme si, jako kdyby letec �il, i kdy� to nebylo jist�, proto�e raketa zabr�d�n� v�bojem paprsk� ztratila rychlost tak n�hle, �e �lov�k, kter� v n� byl uzav�en, byl vystaven deceleraci mnohokr�t p�ekra�uj�c� nejvy��� p��pustnou mez.</p><p>N�kdo mi pod�val ze strany n�stroje na �ez�n�: jak se vrstvy obalu otv�raly, pracoval jsem st�le opatrn�ji. Kone�n� se ozval tich� sykot uch�zej�c�ho vzduchu, uvnit� toti� byl p�etlak. Posledn� �ez a v otvoru se za�ernala letcova kombin�za. Podobala se nafukovac�mu gumov�mu pytli, hust� op�san�mu kovov�mi spir�lami, kter� p�idr�uj� m�kk� ��sti t�la p�i n�hl�m zrychlen� nebo p�ibrzd�n� rakety.</p><p>K hrudi a b�ichu pilota vedou n�levkovit� se roz�i�uj�c� trubice, v nich� ob�h� plyn pod tlakem z�visl�m na zrychlen�, kter� vznik� p�i letu. S pomoc� n�kolika lid� jsem p�enesl t�lo, je�t� st�le uzav�en� v kombin�ze, na nos�tka. Sklen�n� dve�e se zav�ely, v�tah se m�kce rozjel a vyl�tl vzh�ru.</p><p>V opera�n�m st�le u� planula v�echna sv�tla. Od opera�n�ho stolu mi p�ich�zela vst��c Anna. Kdy� nos�tka p�ij�d�la k oh��van� plastick� desce, n�kdo ve�el z druh�ho s�lu: byl to prvn� chirurg Schrey.</p><p>Cht�l jsem mu postoupit sv� m�sto, ale �ekl rychle:</p><p>,Ne, jen pracujte, pracujte,� a poode�el.</p><p>N�zko naklon�n, s Annou po boku, rozst�ihl jsem nyn� n��kami vn�j�� i vnit�n� vrstvu kombin�zy. Pod siln�mi �epelemi chrupaly roz�ez�van� z�vity v�ztu�n�ch spir�l: najednou se zab�laly obna�en� nohy. N��ky rychle dojely ke konci. Pr�zdn� obal se sma�kal a splaskl. P�ed n�mi le�el v bezv�dom� nah� �lov�k.</p><p>Schrey p�ikro�il k desce. Po n�kolik dlouh�ch vte�in jsme le��c�ho napjat� pozorovali.</p><p>Byl to mlad�, snad dvacetilet� chlapec s bujn�mi, te� krv� slepen�mi vlasy. Jeho bezbrann� nahota kontrastovala p�ekvapiv� s �ern�m obalem, v n�m� v�zel a kter� spadl na podlahu jako sta�en� zv��ec� k��e. Na prsou, stehnech a b�i�e r�sovala se sotva viditeln� fialov� kole�ka � tam, kde se ve chv�li n�hl�ho zabr�d�n� p�is�ly k t�lu trycht��ky tlakov�ch p��vod�. Rozhozen� ruce visely dol� z desky; tv�� byla bez krve, se zsinal�m odst�nem, v jamk�ch nad kl��n�mi kostmi, vyhlouben�ch jako v alabastru, chv�l se tep t�m�� nepozorovateln�.</p><p>S nekone�nou opatrnost� p�ilo�il Schrey na srdce kole�ko elektrofonendoskopu, st�hl shora pohybliv� st�n�tka a zhasl v�echna sv�tla. V n�hl� tm� se objevily zelenav� plochy rentgenov�ch st�n�tek. Naklonili jsme se nad nimi. V�echny klouby, kosti, kon�etiny byly cel�. Schrey rozsv�til a odstr�il st�n�tka, kter� se bez hluku vznesla ke stropu.</p><p>Ze strany se jako otev�en� polovina o�echu vysunula p��lba elektroencefalografu a zvolna zakr�vala hlavu bezv�dom�ho. Zabzu�el proud v zesilova��ch; Schrey zkoumal mozek. Najednou �ekl:</p><p>�Pros�m, podporujte srde�n� �innost!�</p><p>Dal jsem znamen�. Z obou stran vyjely st��brn� dr��ky se st��ka�kami p�ipraven�mi k vbodnut�. Jehly se pono�ily do bled� k��e p�edlokt�. Kapalina rychle vyt�kala ze sklen�n�ch v�lc�.</p><p>�Krev?� zeptala se Anna.</p><p>�Ne.�</p><p>Transf�zi nebylo mo�no prov�st. Kdy� t�lo pilota, let�c�ho hlavou nap�ed, bylo prudce zastaveno i s raketou, v�echny jeho org�ny krevn�ho ob�hu a v�echna jeho krev, hnan� d�l silou setrva�nosti, jako by se sna�ila vedrat do hrudn�ho ko�e: antidecelera�n� za��zen� tomu mohla �elit pouze ��ste�n�: vyvinula proto n�hl� tlak na jeho hru� a jakoby oband�ovala ��ji, byla v�ak bezmocn� proti obrovsk�mu vzr�stu vnitrolebe�n�ho tlaku. Museli jsme p�edpokl�dat, �e mnoho c�v popraskalo a �e do�lo na mnoha m�stech k v�ronu krve do mozku. Ka�d�ch n�kolik vte�in prob�hlo bezvl�dn�m t�lem slab� �kubnut�. Napadlo m�, �e za��naj� klonick� k�e�e, jin�mi slovy, �e je t�ce po�kozena mozkov� k�ra. P��pad vypadal beznad�jn�.</p><p>Schrey se naklonil n�zko nad st�n�tko encefaloskopu. On s�m, podle chv�j�c�ch se k�ivek proudu vid�l, co se d�je v mozku bezv�dom�ho. Anna a j� jsem mohli pouze �ekat a pozorovat p�itom jeho tv��. Marn� jsem se pokou�el n�co z n� vy��st. V t�to chv�li, pln� hlubok�ho ml�en�, kdy na�e pohledy visely na tv��i star�ho chirurga, po prv� jsem si s ��asem uv�domil, �e je kr�sn�.</p><p>M�l velkou, vysoko klenutou lebku, av�ak jej� velikost si �lov�k stejn� t�ko uv�domil jako ��asnou velikost gotick�ch katedr�l � to pro lehkost jejich konstrukce. Horn� a doln� v��ka byla nyn� stejn� daleko od sebe jako od okraj� o�n�ch jamek. Zbyla mezi nimi ostr�, tmav� �t�rbina: jeho naklon�n� obli�ej nem�l ��dn� v�raz, jako kdybychom se d�vali na ztuhlou masku, ale jeho prav� tv��, pln� soust�ed�n�, byla skryta. Stejn� n�hle jako z�stal st�t bez hnut�, se te� nap��mil a otev�el �iroce o�i.</p><p>�Temenn� jsou na tom nejh��e�� �ekl a zam�ikal jako osln�n�. Ml�eli jsme. To, co ��kal, bylo od po��tku pravd�podobn�, ale jako v�dy v ka�d�m p��pad�, kter� p�ekra�uje na�e mo�nosti, klamali jsme samy sebe. �ekal jsem, jak Schrey rozhodne.</p><p>�P�e�ije-li to,� �ekl, �bu�to ztrat� pam�, nebo� se z toho vyvine epilepsie� Je v�e p�ipraveno?�</p><p>�Ano,� odpov�d�l jsem z�rove� s Annou.</p><p>�Za��n�me.�</p><p>Kdy� deska s t�lem p�ijela k opera�n�mu stolu, dodal Schrey, ani� se pod�val na n�kter�ho z n�s, jakoby pro sebe:</p><p>�Nebo jedno i druh酓</p><p>Sklen�n� p��krovy obklopuj�c� st�l se otev�ely, t�lo p�enesen� m�kk�mi pa�emi automatu spo�inulo lehce na sn�hob�l� desce, p�esn� odpov�daj�c� jeho tvaru.</p><p>Muselo nastat t�k� vnit�n� vykrv�cen�, tak�e na�e injekce p��li� nepomohly, proto�e k��e bezv�dom�ho byla jen o odst�n �lut��, ale ne tmav�� ne� barva porcel�nov�ch okraj� stolu. Sklen�n� d�ly zvonu se hermeticky uzav�ely; z�rove� se zachv�ly ru�i�ky narkotiza�n�ho p��stroje. Stla�en� plyn ti�e zasy�el v trubic�ch. Nyn� le�el pilot na stole pod pr�hlednou kupol�. M�kk� dr��ky p�ichytily ohb� rukou a nohou. St�l klesal. Ot��el j�m a man�vroval tak, a� hlavice s chirurgick�mi n�stroji z�stala viset nad hlavou le��c�ho. Zat�m byl vnit�ek zvonu vyh��t, op�t se objevily podnosy se st��ka�kami a z postrann�ho v�klenku, jako hlavi�ka hada s ostr�m jaz��kem, se vysunul konec trubi�ky transf�zn�ho apar�tu, p�ipraven� vbodnout se kdykoliv do ��ly operovan�ho, Schrey v�el za p�ep�ku ze saf�rov� modr� hmoty: tam st�la ��dic� aparatura opera�n�ho stolu. Usedl p�ed matnici, na n� bylo vid�t pilotovu hlavu, zastr�il ruce po lokty do �erven�ch gumov�ch man�et; byly v nich kovov� p�ky, jimi� pohyboval, a pak z n�strojov� hlavice, kter� visela nad hlavou nemocn�ho jako svazek skr�en�ch pa��t�, vystupovaly postupn� pot�ebn� n�stroje.</p><p>Ani� m� Schrey k tomu vyzval, p�ibl�il jsem se ke stolu z lev� strany, abych kontroloval �innost srdce a dech operovan�ho; proti mn� ��dila Anna p��vod krve do organismu.</p><p>V s�le odd�len�m od n�s modrou st�nou bylo sv�tlo, horko a ticho. �asem zazvonilo ost�� n�stroje, zasouvaj�c�ho se do svazku ostatn�ch n�stroj�, nebo rychle za sebou se sypal lehk� praskot, kdy� se zav�raly svorky na obna�en�ch tepn�ch, zastavuj�ce krv�cen�. Na st�n�tku bylo vid�t hlavu ji� oholenou; vrt�ky trepan� se zabo�ily do kosti a opisovaly kruh, zna��ce svou dr�hu prou�kem pilinek, nasakuj�c�ch krv�. Pak se p�ibl�ily elev�tory a zasunuly tup� ost�� pod vy�ezanou ��st lebe�n� klenby, kter� se s dut�m, mlaskav�m zvukem odklopila jako v��ko. Sotva byla vy�ezan� kost nadzvednuta, vyh�ezla z lebky modrorud� masa mozku a nadouvala se ��m d�l t�m v�c, jak ji vytla�ovalo neviditeln� krv�cen�. Velk� arterie, rozv�tven� v blan�ch tvrd�ch plen, l�n� pulsovaly. Schrey zm�nil stupe� zv�t�en� na matnici. Te� u� na n� nebylo vid�t celou lebku operovan�ho, n�br� pouze mnohon�sobn� zv�t�en� opera�n� pole or�movan� pruhy hubkovit�ch tamp�n� ods�vaj�c�ch krev. Tenk�, jako st��brn� vl�sek se t�pyt�c� n�� sestupoval dol� k mozku a dotkl se ho, jak se zd�lo, neoby�ejn� lehce. Plena okam�it� pukla a otev�ela se. Zevnit� vyst��kla vlna krve a vyvrhla ven kousky sra�en� krve. Ejektory fyziologick�ho roztoku �zk�mi pram�nky o�is�ovaly pole; tekutina v��ila, nab�vala r��ov�, pak �erven�, kone�n� tmavorud� barvy; krev se st�le �inula, rou�ky se automaticky vym��ovaly. Schrey se cel� shrbil; jeho ruce, hluboko pono�en� v gumov�ch man�et�ch, byly neviditeln�, jen podle �kub�n� ramen bylo se mo�no domyslit, jak chvatn�, hore�n� pracuj�.</p><p>Je�t� v�c se naklonil nad st�n�tko. Vtom se ozval vysok�, opakuj�c� se t�n automatu, kter� kontroloval krevn� ob�h. Opera�n� pole se ihned za�alo o�is�ovat. Shrey, ani� odtrhl o�i od matnice, k�ikl:</p><p>�Um�l� srdce!� a teprve z t�chto sotva srozumiteln�ch slov, vyk�iknut�ch ochrapt�l�m hlasem, jsem pochopil, jak nadlidsk� je jeho n�maha.</p><p>P�epojil jsem rel�, a t�m jsem dal v�echny p��stroje na sv� stran� pod Anninu kontrolu a rychle jsem zasedl k postrann�mu stolku. Tady z��ila druh� obrazovka, ukazuj�c� obna�enou hru� operovan�ho. Uvedl jsem do chodu no�e; ihned se za��zly do k��e, pe�ny zachycovaly ��ly, ji� t�m�� nekrv�cej�c�. Tlak prudce klesal, automat bzu�el t�nem st�le hlub��m. Nebyly to ji� p�eru�ovan� zvuky, n�br� t�hl�, kv�liv� klesaj�c� t�n. To u� nebyl �ok, n�br� ag�nie. Operovan� um�ral. C�til jsem, jak mi tv�� tuhne; pracoval jsem, jak nejrychleji jsem byl schopen, kdy� v tom se ozval pronikav�, rezav� t�n a na na�ich obrazovk�ch zaho�ely r�my rud�m sv�tlem na znamen�, �e letcovo srdce p�est�v� b�t. Posledn� �der � konec. Vy�erp�no, zastavilo se v p�li diastoly.</p><p>�Um�l� srdce!� chraptiv�, s divok�m vztekem v hlase, vyk�ikl Schrey. Zat�naje zuby a� k bolesti, se zatajen�m dechem jsem roz�ez�val svalstvo, �ebra praskala pod n�razy n��ek � kone�n� se za�ernal �irok� otvor. P�ipraven� u� trubi�ky transf�zn�ho p��stroje zmizely ve tm�, kterou jsem zapla�il pruhy sv�tla vr�en�mi z obou stran. Dr��ky p�ichytily oblouk aorty, hlavn� tepna byla pro��znuta a vzduchopr�zdnem p�is�t� k trubi�k�m; rychle jsem zapojil ob�h. Ozvalo se st�le rychlej�� mlask�n� odst�ediv� pumpi�ky, ru�i�ky se pohybovaly vzh�ru, tlak se zv�t�oval. Konzervovan� krev proudila do mrtv�ho t�la.</p><p>Te� jsem rozst�ihl obna�enou pr�du�nici a zavedl jsem dovnit� konec kysl�kov�ho potrub�. V�echny ukazovatele nad st�n�tkem pulsovaly ve stup�ovan�m rytmu, um�l� srdce i um�l� pl�ce pracovaly. Nic v�c u� jsem nemohl ud�lat. S hore�n� planouc�ma o�ima jsem pozoroval mrtv� srdce pilota, nap�l od�ezan�, vis�c� jako plod mezi modrav�mi pl�cemi. Uplynula minuta, druh� � nepohnulo se.</p><p>Um�le vh�n�n� krev si t�ce, s n�mahou razila cestu do chladnouc�ho t�la; nadarmo pracovaly zah��vac� emitory, nadarmo tekly pram�nky heparinov�ho roztoku.</p><p>Schrey pracoval d�l, operuje mrtv�ho, kter� le�el b�l� jako mramor na �ikmo naklon�n�m stole.</p><p>�Zv��it tlak!� vychropt�l Schrey, jako kdyby ztratil hlas. Okam�ik jsem se na n�ho d�val. Z �ela se mu �inul v kapi�k�ch pot, ru�i�ka st�ra�e se pohybovala sem a tam, osu�ovala kr�p�je velk� jako slzy, kter� mu zaplavovaly o�i a rty, stisknut� do ��ry ostr� jako n��, ztuhly v bolestn� grimase.</p><p>Zv��il jsem tlak krve, hu�en� apar�t� bylo hlasit�j��, bl�ila se �tvrt� minuta smrti, potom p�t�. Je�t� jedna a bude v�emu konec.</p><p>�Adrenalin!�</p><p>Ve sv�tle se zableskly jehly, naklonily se, injekce �la p��mo do srdce; najednou se tento popelav� modr� kus masa smr�til a zachv�l.</p><p>�Palpitace!� vyk�ikl jsem.</p><p>�Elektrick� �ok!� odpov�d�l Schrey jako ozv�na. V�d�l jsem tak�, �e je to posledn� pokus o z�chranu. Srdce, zasa�en� proudem z platinov�ch elektrod, se zachv�lo, zastavilo, a prudce, bez p�echodu, za�alo rytmicky pracovat.</p><p>�Udr�ovat v tomto stavu!� �ekl Schrey hlubok�m, dut�m hlasem.</p><p>Sign�l ag�nie, kter� a� do tohoto okam�iku bzu�el nep�etr�it�, za�al se oz�vat krat�eji a krat�eji; teprve te� jsem ho op�t usly�el. Naklonil jsem se stranou, abych se pod�val na Schreyovu matnici.</p><p>Vnit�ek lebky, to byla jak�si rud� ka�e, se skvrnami sedl� krve; proudy bezbarv�ch roztok� ji ne�navn� om�valy, n�stroje se vysouvaly a vracely ve snaze vtla�it zp�t m�kkou hmotu mozku, ale bylo to nemo�n�, proto�e vyh�ezl� tk�� se st�le nadouvala a tla�ila p�es okraje r�ny.</p><p>�Zv��it tlak pod zvonem!�</p><p>Pochopil jsem. Schrey se pokou�el dostat vyh�ezl� mozek zp�t aspo� ��ste�n� t�m, �e zv�t�oval vn�j�� tlak. Bylo to nesl�chan� riskantn�, hrozilo to po�kozen�m b�ze mozku, centra d�ch�n�; ostatn�, pomyslil jsem si, jsou-li v prodlou�en� m�e v�rony, je cel� na�e zoufal� �sil� marn�. V�echny tyto pochybnosti mi prol�tly hlavou jako blesk, ale bez v�h�n� jsem rozkaz vykonal. Mozek leniv� ustupoval. Krevn� ob�h se nepatrn� zlep�il; po dal��ch des�ti minut�ch jsme mohli vypnout um�l� srdce, otvor v prsou jsem definitivn� za�il, stejn� tak r�ny po tracheotomii. Nyn� dost�val bezv�dom� pilot v�c a v�ce oh��t� krve s gluk�zou a b�lkovinou; tak� Schrey kon�il. Lebka byla uzav�ena, shora spl�valy kovov� tamp�ny podobn� aluminiov� f�lii, zatikal �ic� p��stroj, st��ka�ka naposledy vychrlila pram�nky tekutiny, pak se rozsv�tily velk� b�l� lustry na strop� a matnice ztemn�la.</p><p>Schrey vstal, �i sp�e odvr�voral od stolu. Uchopil jsem ho v podpa�d�, rty se mu t��sly, cht�l n�co ��ci, odm�tnout; odstrkoval m�; zd�lo se mi, �e jsem zachytil slova �eptan� s�pav�m dechem: �j� s�m,� ale nepustil jsem ho. Anna p�i�la k n�m a v�ichni t�i jsme vy�li ven za z�st�nu.</p><empty-line/><p>P�ed n�mi, na �ikmo se zvedaj�c� tabuli, le�elo nah� jino�sk� t�lo. Od �t�hl�ch nohou b�elo ke ky�l�m; z jejich svalnat�ho svorn�ku se zvedaly oblouky hrudn�ku. Krk jako siln� b�l� lodyha podp�ral stranou nach�lenou, �epcem obvaz� obt�enou hlavu, s v��ky zam�en�mi sp�nkem. Dech, je�t� slab�, hned prohluboval, hned zm�l�oval st�ny v jamk�ch nad kl��n�mi kostmi. St�li jsme bez hnut�, ale hrud se rozp�nala, �ebra hr�la a bylo u� vid�t, jak neviditeln�m proudem pulsuje v t�le krev.�� Tu m� zaplavila nesm�rn� radost, jako kdybych po prv� uvid�l jeho kr�su vyrvanou smrti.</p></section><section><title><p>PILOT AMETA</p></title><p>Prvn� astronauti, kte�� se p�ed jeden�cti stolet�mi vypravili dob�vat vesm�r, p�edstavovali si krajinu letu jako �ernou, jiskrami posetou hlubinu, rozd�lenou prstencem Ml��n� dr�hy na dv� polokoule; v�d�li, �e uvid� souhv�zd� zn�m� ze Zem� jako obrovsk� mra�na sv�tel plasticky se vzn�ej�c� v propastech; jejich o�ek�v�n� se splnilo, z�rove� se v�ak p�esv�d�ili o n��em, co si nedovede p�edstavit nikdo, kdo s�m nebyl mezi hv�zdami.</p><p>Mo�eplavci minulosti byli nad�eni rozlohou oce�nu, letci nezm�rn�m prostorem atmosf�ry, prvn� dobyvatel� pol�rn�ch kraj� op�vovali nekone�n� pl�n� b�l�ho ticha, av�ak ��m jsou v�echny zemsk� rozlohy ve srovn�n� s pr�zdnem, v n�m� ho�� miliardy sv�t�. Nen� pravda, �e obrovsk� prostor je stejn� jako prostor mal�, jak ve star�m p��b�hu vypr�v� ��nsk� filosof. City, zvyky, nad�je zrozen� na Zemi se rozpadaj� hned p�i prvn�m styku s nekone�nem.</p><p>Jak�koli optick� odhad vzd�lenosti je tady nemo�n�. N�jak� jisk�i�ka, kterou zpozorujeme, m��e stejn� dob�e b�t sv�tlem druh� rakety let�c� bl�zko n�s, jako hv�zdou, kter� vys�l� sv� paprsky p�es triliony kilometr� pustiny. P�edm�ty zasa�en� slune�n�m sv�tlem se znenad�n� objevuj�, kdy� se v�ak dost�vaj� z jeho dosahu � kdy� je t�eba zakryje st�n n�jak�ho nebesk�ho t�lesa � zmiz� tak rychle, jako kdyby neexistovaly. Z�rove� miz� pocit pohybu. Raketa m��e utkv�t bez hnut� nebo let�t nejvy��� rychlost�, hv�zdn� nebe z�st�v� stejn� nehybn�. Ka�d� zm�na pohybu rakety, ka�d� obrat nebo zat��ka jev� se �lov�ku pouze jako pohyb hv�zdn� sf�ry a v�echny smysly se spojuj�, aby klam byl �pln�. Na Zemi laskav� zm�k�uje vzdu�n� perspektiva ostrost kresby p�edm�t� v pozad� a za�ad� ka�dou v�c na spr�vn� m�sto prostorov� stupnice. V kosmick�m prostoru jsou v�ak v�ci viditeln� bu�to dob�e, nebo v�bec ne; nejsou tady ��dn� p�echody, p��svity, p�lt�ny, existuje pouze absolutn� sv�tlo a stejn� absolutn� tma.</p><p>Starov�c� mo�eplavci p��li� neuva�ovali o hlubin�ch le��c�ch pod hladinou mo��, nebo� hlubiny nebyly jejich nep��telem, n�br� nep��zniv� v�try; bou�e, tajfuny na n� �to�ily a pot�p�ly jejich lodi, ale pos�laly viditeln� p�edzv�sti. Nep��tel ohla�oval sv�j p��chod vzedmut�mi vlnami, chaosem vod a mrak�. Kdy� mu st�li tv��� v tv��, byli vystaveni jeho mocn�m �der�m a r�n�m, odr�eli je a bu�to v�t�zili, nebo hynuli v boji. Mezi hv�zdami nic takov�ho neexistuje. Dokud nebyla vynalezena st�l� radioloka�n� clona, byly rakety vyd�ny na pospas z�sah�m p�il�taj�c�ch meteor� � zlomek vte�iny �asto d�lil �sp�nou cestu od zk�zy p�i smrteln� sr�ce. Pak byly vytvo�eny a krok za krokem zdokonalov�ny ochrann� prost�edky. St�le placeny ob�mi, za�aly se tvo�it z�kony a pravidla hv�zdn� plavby, nepodobn� z�kon�m pozemsk�m.</p><p>Tak se na p��klad mluv� o setk�n� raket. V palubn� knize je vzd�lenost raket let�c�ch mimo sebe n�kolik tis�c kilometr� ozna�ena jako �bl�zk�; na Zemi se tato vzd�lenost rovn� protilehl�m b�eh�m nejrozs�hlej��ho oce�nu. I kdy� se m�jej� ve vzd�lenosti rovn� zemsk�mu pr�m�ru, je tato vzd�lenost zaps�na jako �setk�n�. Mus� tomu tak b�t, proto�e kdyby se lid� pokou�eli p�en�st beze zm�n pozemsk� zvyky do cest v propastech vesm�ru, odsoudili by se k absolutn� samot�. Jak vypl�v� ze z�kladn�ho v�po�tu, mohly by mezi planetami krou�it nikoli mili�ny, ale miliardy raket a p�esto by uplynula tis�cilet�, ne� by prolet�la jedna tak bl�zko druh�, aby ji bylo mo�no spat�it pouh�m okem.</p><p>Ka�d� z n�s, lid� sou�asnosti, se domn�v�, �e zn� krajinu hv�zdn�ch cest. Zvyk�me si na ni od nej�tlej��ho ml�d�, pozn�v�me jej� bezednou tmu i ledovou pustinu, proto�e v�ak je let bezpe�n�, rakety dokonal� a my jsme st�le ve styku s �ern�m nebem rozkl�daj�c�m se za okny st�el, jsme tomuto pohledu n�jak zvykl�: cestuj�c� ��m d�l t�m v�c v�nuje svou pozornost planet�m, kter� jsou pro vzduchopr�zdno t�m, ��m pro zemskou krajinu pahorky, stromy, �eky, t�m, co na sob� nese znaky prom�nnosti, sice jen miziv�, ale p�ece jen pozorovateln� � to ji� znamen� mnoho. Kotou�e jedn�ch hv�zd se zmen�uj�, jin�ch zv�t�uj�, m�s�ce a planety vstupuj� do r�zn�ch f�z�, putuj� po nehybn�m hv�zdn�m pozad� a my se tak na vlastn� o�i p�esv�d�ujeme, jak cesta pokra�uje, proto�e m�me pod kontrolou zraku � jinak ne� na Zemi � z�rove� m�sto startu i c�l letu.</p><p>Z d�jin kosmonautiky jsou zn�ma l��en� hr�z, jak� se zmoc�ovaly cestovatel�, kdy� se Zem� na �as skryla za n�jak�m nebesk�m t�lesem. Nejeden mlad� mu� pova�uje takov� p�izn�n� za zn�mku slabosti, nebo� ��m m��e b�t, mysl� si, pro �lov�ka d�vaj�c�ho se ze vzd�lenosti mili�n� kilometr� modrav� sv�teln� skvrna, na n� ani nelze rozeznat obrysy kontinent� a oce�n�. Ale stejn� jako se sta�� kosmonauti p�esv�d�ili o tom, �e meziplanet�rn� prostor nen� toto�n� s prostorem zemsk�m, stejn� jsme tak� my, lid� GEY, poznali prostou, ale krutou pravdu, �e se kr�tk� cesta v ni�em nepodob� dlouh� pouti.</p><p>Jak v�te, GEA se nepohybovala od za��tku sm�rem k ji�n�mu p�lu galaxie, ale prolet�la nap�ed celou slune�n� soustavu v rovin� ekliptiky. A tak jsme minuli mimozemskou sf�ru mal�ch planet, v n� v��� asi dv� st� �edes�t miliard asteroid�, pak za Marsem jsme pro�ali � na hv�zdn�ch map�ch jako �ern� ��ry viditeln� � dr�hy �etn�ch komet z rodiny Jupitera, z nich� tento obr na�� slune�n� soustavy u�inil sv� zajatce t�m, �e je vylovil z prostoru silou sv� daleko sahaj�c� gravitace. M�n� st�le jejich dr�hy, a� je vy�ene za hranice slune�n� soustavy, nebo je um�st� na st�lou ob�nou dr�hu. Ve dvaceti osmi dnech, kdy GEA let�la p�es vnit�n� oblast slune�n� soustavy rychlost� bl��c� se tis�ci kilometr� za vte�inu a hledala si cestu v hem�en� planetek, meteor� a komet, byla vystavena zat�k�vac� zkou�ce v�echna jej� naviga�n� za��zen�. Po celou dobu jsme �ili ud�lostmi, kter� p�ich�zely zven��; z��dkakdy nav�t�vovan� planety za Jupiterem se zv�t�ovaly a rostly a umo��ovaly n�m pozorovat pouh�m okem obrovsk� plynn� obaly zm�tan� v�ry hlubok�ch proud�; sotva jejich pr�m�ry leniv� dos�hly maxima, za��naly se zmen�ovat; jedna velk� planeta za druhou ustupovala obklopena rojem vychladl�ch, ledov�ch dru�ic, a� se kone�n� skryla jako nepatrn� sv�teln� skvrnka daleko za z�d� GEY. Z�rove� se postup cesty projevoval sl�bnut�m slune�n�ho svitu; kone�n� ve v��ce Pluta stalo se Slunce jednou z hv�zd na nebi, ov�em hv�zdou nejjasn�j��. Zemi nebylo vid�t u� mnoho dn�; tato slab� jisk�i�ka zanikala v proudech sv�tla, kter� tryskalo z mate�sk� hv�zdy.</p><p>Mezi drahou Urana a Neptuna setkali jsme se za t�in�ct dn� se dv�ma raketami typu kosmodromick�ch stanic bez pos�dky, patroluj�c�ch v t�chto mrtv�ch, mraziv�ch prostor�ch a p�traj�c�ch neust�le po meteorech a komet�ch nezakreslen�ch dosud ve hv�zdn�ch map�ch; o sv�ch objevech pod�vaj� zpr�vy ostatn�m raket�m a varuj� je r�diov�mi sign�ly. ��k�m, �e jsme tyto kosmodromick� stanice potkali, ale my jsme je samoz�ejm� minuli ve vzd�lenosti p�esahuj�c� dosah zraku, ba dokonce teleskopu; prozradily n�m svou p��tomnost pouze rytmicky se oz�vaj�c�m tepem r�diov�ch sign�l�, co� n�m umo�nilo ur�it p�esn� jejich polohu i sm�r letu. Tyto hl�dkov� rakety, v po�tu asi 16 000, pat�� mezi letadla, kter� se nejd�le zdr�uj� v mezihv�zdn�m prostoru. Ne� se znovu vr�t� do p�sma mal�ch planet, uplyne deset let, a pak se na r�diovou v�zvu dostav� do n�kter�ho z p��stav� vnit�n� soustavy, aby naplnily n�dr�e pohonn�mi hmotami na dal��ch deset let.</p><p>V bl�zkosti dr�hy Kerbera za�ali astrog�to�i pomalu man�vrovat tak, aby raketu vyvedli z roviny slune�n� soustavy. Od t�to chv�le m�la GEA vyplout na mo�e pr�zdna. Jej� rychlost se m�la st�le zvy�ovat. Pr�m�rn� rychlost, jak jsem �ekl, kdy� jsme prot�nali ekliptiku, kol�sala kolem tis�ce kilometr� za vte�inu. Tak jsme se pohybovali d�le ne� osmdes�t dva dny a urazili jsme za tu dobu p�ibli�n� �est a t�i �tvrt� miliardy kilometr�. Nezasv�cenci by se mohlo zd�t, �e je to obrovsk� kus cesty, ale den po tom, co jsme p�ekro�ili hranice slune�n� soustavy, objevily se na st�n�ch naviga�n� kabiny mapy v m���tku mili�nkr�t v�t��m, ne� jak�ch jsme u��vali doposud. Prostor, kter�m jsme do tohoto dne prolet�li, nebylo na nich v�bec vid�t. Kru�nice pr�m�ru sedmi miliard kilometr�, jakou zauj�m� slune�n� soustava v�etn� nejvzd�len�j��ch planet, jevila se na nov�ch map�ch jako �ern� bod.</p><p>Nejeden z n�s si bezd��n� p�edstavoval, �e prostor mimo na�i slune�n� soustavu bude vypadat jinak ne� ten, kter� u� zn�me a kter� jsme u� zat�m prozkoumali. P�esto�e jsme v�d�li, �e to nen� mo�n�, toho dne, kdy zpr�vy hl�sily, �e jsme pro�ali ob�nou dr�hu Kerbera, vy�li jsme r�no na paluby s pocity p�em�han�ho vzru�en�. Av�ak hv�zdn� nebe se na�im zrak�m objevilo stejn� nem�nn� a nehybn�.</p><p>St�l jsem na p�edn� vyhl�dkov� palub�. Pol�rku, kter� byla skryta za z�d�, nebylo vid�t. GEA, zachov�vaj�c p��m� kurs, jako by padala od severn�ho p�lu hv�zdn� klenby k ji�n�mu, kde z��il na rozs�hl�m poloostrov� Ml��n� dr�hy c�l na�� cesty � slunce Centaura.</p><p>P�ed n�mi le�ela galaxie. Jej� obrovsk�, b�lav� zahoustl�, mraziv� hv�zdn� pevniny se t�hly v navrstven�ch mas�ch odd�len�ch pruhy tmy, kter� jako z�toky pronikaly mezi mas�vy hv�zd: byla to mra�na �ern�, studen�, mezihv�zdn� hmoty pohlcuj�c� sv�tlo hv�zd, kter� visely za nimi. Pohled bezd�ky b�el pod�l t�chto sv�teln�ch kontinent� vp�ed k slunc�m Centaura. Tam, v oblasti bohat� nasycen� sv�tly, v miliard�ch hv�zd tak slabounk�ch, �e oko na n� up�en� brzy je p�est�valo vid�t, jako kdyby p�i pohledu t�ly, ho�ely n�dhern� ohn� Ji�n�ho k��e a na druh� stran� galaktick�ho p�lu p�i kulovit� hv�zdokup� v Tukanu 47, t�pyt�c� se jako �lomky briliantu, z��ily Mraky Magellanovy.</p><p>Sv�tlo Velk�ho Mraku let�lo prostorem, kter� n�s odd�luje, osmdes�t tis�c let. Oblak hv�zd, ��taj�c� bezm�la p�t set mili�n� slunc�, tkv�l na �ern�m pozad� jako �tr�ek b�lav� mlhy nepravideln�ho tvaru. Opod�l, obklopen st��pky sv�tla na hranici viditelnosti, sv�til Mal� Mrak, jako odraz prvn�ho v nekone�n� dalek�m �ern�m zrcadle.</p><p>Oba tito souputn�ci na�� galaxie t�hli za n� po mili�ny let ve stejn� vzd�lenosti, udr�ov�ni v poslu�nosti silami gravitace.</p><p>Hovo�il jsem s druhy o tom, �e se viditelnost zlep�ila od chv�le, kdy jsme opustili slune�n� soustavu, v n� v��� ��ste�ky prachu, kter� pohlcuj� sv�tlo: asi po hodin� se hojn� nav�t�ven� paluba za�ala vylid�ovat: v�ichni se poznen�hlu roze�li a j� z�stal s�m. Pohled na mra�na hv�zd m� zvl�tn�m zp�sobem poutal: c�til jsem t�m�� fyzickou n�mahu pohledu bojuj�c�ho s bezedn�mi prostory. Pohled byl st�le t�� a p�ece neunavoval, snad proto, �e vyvol�val nov� a nov� my�lenky, kter� bych v�ak nedovedl vyslovit.</p><p>St�l jsem a d�val se a hv�zdy z��ily � ne v�ak t�m prom�nliv�m, t�epotav�m a skoro rozmarn�m svitem pozemsk�ch noc�, n�br� sv�tlem tak st�l�m a nehybn�m, jako kdyby to byly jiskry, kter� uv�zly v �ern�ch ledov�ch z�v�sech. Vtom jsem zaslechl docela bl�zko sebe �epot: pohl�dl jsem tam. Snad dva kroky ode mne n�kdo st�l a d�val se do mezihv�zdn�ho prostoru stejn� jako j�. V panuj�c� temnot� rozeznal jsem pouze, �e je t�m�� o hlavu men�� ne� j�. Zd�lo se mi, �e je to n�jak� chlapec. Jednu chv�li �ekl ti�e:</p><p>�Tam je srdce galaxie�� a pohybem, kter� jsem sp� uhodl, ne� uvid�l, uk�zal na m�sto, kde se st�kalo souhv�zd� St�elce, Hadono�e a �t�ra. Oba jsme se d�vali na tuto oblast. St�elec visel nad n�mi jako mrak, nejjasn�j�� ze v�ech, a byl roz�len�n trojc�p�m z�livem tmy.</p><p>M�j spole�n�k si d�le �eptal pro sebe. Kdy� jsem zvykl na monot�nn� zvuk jeho hlasu, za�al jsem lovit jednotliv� slova: ��kal si jm�na souhv�zd�, ale nikoli jako astronom, kter� popisuje, n�br� jako n�kdo, kdo se raduje p�i prohl�dce neoby�ejn�ch sb�rek.</p><p>�Plachty,� ��kal, ��t�r� Ji�n� Koruna� Chamele�n� L�taj�c� Ryba� S흅�</p><p>�Jak neuv��itelnou fantazii m�li kdysi lid�,� promluvil najednou hlasit�ji; navazoval t�m na samomluvu na okam�ik p�eru�enou, �a co v�echno v tom chaosu sv�t�lek nevid�li! Znovu a znovu se pokou��m slo�it z nich n�co podobn�ho t�m n�zv�m, ale neda�� se mi to.�</p><p>Z�rove� m� jasn� t�n jeho hlasu a to, �e ��kal hv�zd�m �sv�t�lka�, utvrdil v p�esv�d�en�, �e je to mlad� chlapec. Neodpov�dal jsem mu, domn�val jsem se, �e mluv� nahlas pro sebe. Tu �ekl, je�t� st�le se na mne ned�vaje:</p><p>�Ty jsi l�ka�, �e ano? Pov�z, jak se da�� na�emu nov�mu spoluob�anu?� a kdy� jsem ml�el, proto�e jsem hned nepochopil, dodal: �Tomu chlapci z Ganymeda, kter�ho jste operovali.�</p><p>��ije, ale je v bezv�dom�,� odpov�di jsem trochu su�e, proto�e m�l aspo� ��ci sv� jm�no, kdy� se obracel na star��ho. Abych mu ud�lil jemnou, ale zaslou�enou lekci, jak jsem se domn�val, zeptal jsem se ho trochu ost�e:</p><p>�A kdo vlastn� jsi?�</p><p>�J�?�</p><p>V jeho hlase zazn�l �div. �J� jsem Ameta� pilot.�</p><p>P�ekvapen, ml�el jsem n�jakou dobu. Na GEI je asi �ty�icet palubn�ch raket. ��dit je maj� speci�ln� vy�kolen� odborn�ci, amat��i, rekrutuj�c� se p�ev�n� z technik�, fyzik� a in�en�r�. Na cel� zem�kouli se v�nuje v�hradn� ��zen� letadel jen pom�rn� nevelk� skupina lid�; pracovali v pokusn�ch St�edisc�ch sv�teln� rychlosti a p�t nebo �est z nich pat�� k pos�dce. Nejzn�m�j�� byl Ameta a pokud v�m, jedin� �lov�k, kter� p�i pokusn�m letu p�ekro�il rychlost sto devades�t tis�c kilometr� za vte�inu a vyv�zl z toho letu �iv � i kdy� ne zdr�v, proto�e jeho organismus utrp�l t�k� poruchy. M�j ��as byl t�m v�t��, �e jsem si ho p�edstavoval jako obrovsk�ho atletick�ho mu�e, zat�m co on � soud� podle siluety i hlasu � byl mal�. Kdy� zam��il k v�chodu z paluby, vykro�il jsem za n�m.</p><p>V matov�m sv�tle vnit�n� chodby jsem si ho po prv� prohl�dl. Byl nevysok�, �i sp�e mal�, zavalit�, s ne�m�rn� velkou hlavou a s je�at�mi m�d�n�mi vlasy; tv�� m�l suchou, nos u konce zahnut�, tvrd� �ezan�, rty pln�, pevn� semknut�, jako kdyby s mimovoln�m �sil�m chr�nily n�jak� tajemstv�. Pohyboval se lehce, ale tak, �e si �lov�k uv�domoval robustnost jeho t�la, jako kdyby bylo pod �aty utvo�eno ze siln� stla�en�ch pru�in, v kter�mkoli okam�iku p�ipraven�ch prudce se vymr�tit. Nap�ed jsem si myslil, �e je mu asi dvacet let, ale kdy� jsme pro�li hloub�ji do chodby osv�tlen� t�m intenzivn�ji, ��m v�ce se vzdalovala od hv�zdn� paluby, pozoroval jsem v koutc�ch jeho o�� ostr� vr�sky. P�i hovoru se mi d�vali do tv��e, jako kdyby neust�le odhadoval, co ve mn� je.</p><p>Chodba se roz�i�ovala. Z jedn� strany byl prostorn� v�klenek s k�esly a v protilehl� zdi byla zasazena sklen�n� st�na akv�ria. Linulo se odtamtud zelenav� sv�tlo; bylo v n�m vid�t st�ny velk�ch, l�n� se pohybuj�c�ch ryb. Ve v�klenku sed�l astrog�tor Songgram a sv�tlovlas� d�v�e, kter� jsem znal jen od vid�n�. Lena Behrensov�, asistentka na�� odbo�ky �PPB, �stavu pro pl�nov�n� budoucnosti. P�isedli jsme si k nim. Ameta se n�jakou dobu ml�ky d�val na sklen�nou st�nu; ka�tanov� m�d�n� h��va ve sv�tle dopadaj�c�m z vody t�m�� docela z�ernala.</p><p>Najednou pov�d�:</p><p>�Pro� vlastn� my let�me k jin�m hv�zd�m?�</p><p>�N�kdo p�ece musel za��t,� odpov�d�la Lena, ale p�eru�il ji; jak se uk�zalo, nepochopila jeho my�lenku stejn� jako j�.</p><p>�Pro� my let�me k jin�m hv�zd�m a pro� k n�m na Zemi nikdy nikdo nep�ilet�l?�</p><p>Na toto t�ma se rozvinula diskuse, zda se poutn�ci z jin�ch soustav nemohli objevit na Zemi v dob�ch d�vno minul�ch, p�ed n�kolika tis�ci nebo dokonce mili�ny let.</p><p>Nakonec �ekl Songgram:</p><p>�Na�e slune�n� soustava je v z�sad� m�lo p�ita�liv�. P�edn� le�� na vzd�len� perif�rii galaxie, ve hv�zdn�m z�ed�n� mezi rameny mlhovinn� spir�ly ve vzd�lenosti asi t�iceti tis�c sv�teln�ch let od jej�ho st�edu; jsme tedy f�dn�, zapadlou �provinci� vesm�ru. Za druh�: ze v�ech slune�n�ch planet m� jedin� Zem� vysoce vyvinut� formy organick�ho �ivota a je to jedna z nejmen��ch planet a je na v�t�� vzd�lenost velmi t�ko pozorovateln�; kone�n�: v pr�b�hu n�kolika posledn�ch mili�n� let proch�zela z�rove� s ostatn�mi planetami n�kolika ledov�mi dobami; to v�echno by mohlo odradit od n�v�t�vy i ty nej�hav�j�� astronauty jin�ch sv�t���</p><p>Ameta p�ik�vl hlavou.</p><p>�M� pravdu, m�me malou nad�ji, �e by k n�m n�kdo p�ilet�l na n�v�t�vu, ale,� dodal, �je to �koda. D��ve lid� bu�to v�bec nemyslili na bytosti jin�ch sv�t�, nebo je cht�li poznat ze zv�davosti, ale nyn� je v n�s takov� touha po nich jako v �lov�ku, kter� kr��� za noci n�kam daleko a r�d by n�koho potkal��</p><p>Nemyslil jsem si, �e by pilotovy rty mohly tak zm�knout. Podle sv�ho zvyku musel se p�i hovoru n�komu d�vat do o��, te� spojil sv�j pohled s o�ima Leny, kter� nap�ed lehce zvedla v��ka a pak je spustila, jako v sebeobran�. Za chv�li vstala a navrhla, abychom se pro�li v parku. Songgram, kter� m�l pr�v� p�evz�t slu�bu v pilotn� kabin�, rozlou�il se s n�mi �klonem hlavy a ode�el k v�tahu. Ve t�ech jsme se pustili opa�n�m sm�rem; kdy� jsem jako posledn� opou�t�l v�klenek, zaplavovan� st�le t�aslavou z��� akv�ria, ot�el jsem se m�lem o sklen�nou st�nu a setkal jsem se s pohledem velk� ryby s b�lavou, podkovit� prohnutou hubi�kou; houpala se sotva znateln� na m�st� a dva v�r�stky tr��c� jako vousy po stran�ch tlamy, t��sly se nap�l hloup�, nap�l v�sm�n�.</p><p>U skal, nad pot��kem, jsme spat�ili hlou�ek druh�, kte�� si prozp�vovali n�jakou p�sni�ku. P�e�li jsme do druh� poloviny parku; museli jsme proto vystoupit na mal� travnat� pahorek, z n�ho� se m�lk�m hlinit�m �vozem sestupovalo k alt�nku, ukryt�mu mezi vysok�mi ke�i bez� a l�sek. �el jsem posledn� a zastavil jsem se na vrcholu pahorku, abych se pod�val na rud� slunce; jeho kotou� p�et�naly �zk� �ern� pruhy mrak� na oslniv�m pozad�. Zd�lo se mi, �e jsem st�l n�kolik minut, ale trvalo to d�le, proto�e jsem vstoupil do alt�nku, modr� soumrak u� houstl. V listnat�m vnit�ku bylo skoro tma. Zaslechl jsem Amet�v hlas:</p><p>�Ve vesm�ru nen� ani modr� nebe, ani barvy, ani st�ny a v�tr, ani zur�en� vody, ani pta�� hl�sky. Domovem jsou v n�m roz�haven� plyny, ledov� planety, v��n� noc a pr�zdnota. Zem� je n���m neoby�ejn� vz�cn�m a jedine�n�m; pt� se, pro� jsem pilotem? To je tak, jako kdyby ses ptala, pro� pr�v� tento k�men sk�t� oporu tv�m noh�m; kdyby tam nebyl, musel by na tom m�st� b�t jin�.�</p><p>�To ch�pu,� odpov�d�la Lena, pohnula se a j� spat�il zlatav� t�pyt jej�ch vlas�, �ale ty p�ece nejsi k�men, na to m�sto t� nikdo nepostavil, vybral sis je s�m.�</p><p>�Hmm,� zabru�el Ameta a bezd��n� jsem si ho znovu � s rozporu se skute�nost� � p�edstavil jako ramenat�ho obra, �mus� b�t opravdu v�echno �e�eno naplno? Pro� jsem pilot?�� N�kte�� lid� se domn�vaj�, �e je to povol�n� jin� ne� v�echna ostatn�, �e st�le hraji s n�hodou o �ivot. Nen� to pravda. Nejsem hazardn� hr�� ani hrdina, ba dokonce ani ne hlup�k, �iju jako jin�, jen snad��</p><p>�Jen snad�� opakovala Lena ti�e a podle t�nu jej�ho hlasu jsem poznal, jak mu celou du�� naslouchala.</p><p>�Pln�ji��</p><p>Zd�lo se, �e p�em��l�, co te� m� ��ci.</p><p>�Pt� se, pro� jsem se stal pilotem. V�, j� chci, aby bylo mo�no podnikat cesty po galaxii. K tomu je t�eba nejvy��� rychlosti. N�kte�� v�dci tvrd�, �e je to nemo�n�. Kdybych pouze v��il, �e m�m j� pravdu, to by bylo p��li� m�lo. Rye� tvrdil, �e �lov�k nem��e p�ekro�it rychlost 180 tis�c kilometr� za vte�inu; ale cht�l jsem dok�zat, �e to nen� pravda. Teoreticky jsem to zd�vodnit nedovedl, musel jsem tedy vyvr�tit teorii s�m sebou��</p><p>�M��e� mi ��ci, pro� ses�tehdy� usm�val?� �eklo d�v�e ti�e. �Promi�, nev�m, je-li to pravda?�</p><p>Ameta si rozpa�it� odka�lal.</p><p>�Tak tys o tom sly�ela? Ano, kdy� m� vyt�hli z kabiny, m�l jsem na tv��i �sm�v. Mo�n�, �e to byla lehkomyslnost. Kdy� jsem zapnul zrychlova�e, nastalo v�echno to, �emu se ��k� �kol�s�n� v�dom�, v�. Bojoval jsem s t�m, pokud jsem jen mohl, pak jsem ��m d�l t�m v�c v�dom� ztr�cel a nev�d�l jsem co d�lat, aby to neskon�ilo. Myslit jsem u� nemohl a c�til jsem, �e v ka�d�m okam�iku upadnu do bezv�dom�. Um��t jsem necht�l, ale je�t� v�c jsem necht�l, aby to skon�ilo, proto jsem se za�al sm�t, a tak jsem omdlel.�</p><p>�Nerozum�m. Necht�ls, aby skon�ilo� co?�</p><p>�Lety,� vysv�tlil Ameta prost�. �Neuva�oval jsem logicky, nebyl jsem toho p�irozen� schopen, ale p�edstavoval jsem si to n�jak tak: kdy� otev�ou kabinu a uvid�, �e jsem se a� do konce usm�val, budou si myslit, �e to nen� tak t�k�,� zav�hal. �V�m, �e to zn� hloup�, kdy� to vypr�v�m tak su�e. Opakuji ostatn�, u� jsem nemyslil, proto�e jsem nemohl. M��e� ��ci, �e to bylo n�co jako reflex.�</p><p>�Mohls p�ij�t o �ivot,� �eklo d�v�e sotva sly�iteln�.</p><p>�Ano, p�em��lel jsem o tom. Kdy� �lov�k um�r�, um�raj� jeho vzpom�nky i budoucnost, v�echny mo�nosti, kter� se nerozvinuly, i city. Nen� v tom k�ivda ani stesk, proto�e mrtv� je nep��tomen, a jak se m��e n�kdo, kdo neexistuje, rmoutit nad sv�m vlastn�m osudem? Je to zcela prost� Jsou pouze jist� d�sledky, ale o tom� snad nebudeme mluvit��</p><p>�Nechce�?�</p><p>�Naopak, mohu,� odpov�d�l n�jak su�eji. �Vtip je v tom, �e se nev�u na nikoho s v�jimkou lid� sob� podobn�ch.�</p><p>Kdy� Lena ode�la, a my jsme z�stali sami dva v alt�nku ji� pono�en�m do tmy, �ekl jsem:</p><p>�Pilote, vybral sis �patn� zp�sob, jak odstra�ovat d�v�ata� Nechce�-li se na ��dnou v�zat��</p><p>�Nechci odrazovat d�v�ata od sebe�� odpov�d�l a na hlase jsem poznal, �e se usm�v�, �ale od u�lechtil�ho hrdiny, kter�m nejsem. Jsme obest�eni fale�nou romantikou, do n� se nejedn� zamiluje. A potom je n�kdy nutno zp�sobit bolest: to �lov�ka vzpamatuje. Nu, co d�lat. M�m star� z�sady, rostly a zr�ly se mnou��</p><p>�Posly�,� �ekl jsem, �kolik je ti vlastn� let?�</p><p>Podle v�eho, co ��kal, zv��il jsem p�edch�zej�c� odhad: dvacet osm, dokonce mo�n� t�icet.</p><p>��ty�icet t�i. Ano, m�m star� z�sady, ale jsem ochoten je zavrhnout, bude-li t�eba��</p><p>Vy�li jsme spole�n�. Na cesti�ce n�s zas�hl pruh sv�tla, prosakuj�c� �iv�m plotem. Nesl se odtamtud tich� sborov� zp�v.Tu jsem b�hem jedin�ho ve�era po druh� spat�il Ametu a po t�et� jsem u�asl, jak je mal�.</p><empty-line/><p>Kdy� jsem se vracel do sv�ho bytu, pohl�dl jsem na hodinky: bylo u� skoro jeden�ct. Denn� sv�tlo v chodb�ch vyst��dal modr� svit no�n�ch lampi�ek. Raketa byla pono�ena do tmy, na v�ech palub�ch vl�dlo ticho. Zajel jsem do nemocnice. Separace, v n� le�el chlapec z Ganymeda, byla pono�ena do tmy. Pomoc� r�diov�ho spojen� se Zem� jsme zjistili, �e to byl absolvent kosmonautiky. Za t�i m�s�ce se m�l vr�tit dom� a te� se stal bezd��n� ��astn�kem hv�zdn� v�pravy.</p><p>Fialov� lampi�ka, um�st�n� daleko od hlavy l��ka, slab� oza�ovala roh pokoje. Opatrn� jsem vstoupil. Tv�� le��c�ho byla nehybn�. Jen nepatrn� z�chv�vy ch��p� p�i vdechnut� prozrazovaly, �e v jeho t�le pulsuje �ivot. Bezv�dom� trvalo d�le; Schrey se zmi�oval o nutnosti vy�et�it mozek. Oddalovali jsme tento z�sah, proto�e jsme cht�li, aby se chlapci po t�k� operaci vr�tily s�ly.</p><p>Kdy� jsem st�l nad l��kem sp�c�ho, pozoroval jsem bedliv� jeho tv��, jako kdybych se sna�il vy��st z n� jeho tajemstv�, av�ak nebylo na n� nic krom� nesm�rn� vy�erpanosti. Vtom se zachv�ly dlouh� st�ny �as na tv���ch. Zatajil jsem dech v domn�n�, �e se probouz�, ale jen se mu vydral z prsou chraptiv� vzdech a zase se p�estal h�bat. Zkontroloval jsem automat v hlav�ch l��ka a vy�el jsem na chodbu.</p><p>Kdy� jsem �el po zrcadlov� leskl� dla�b� p�eds�n�, utkv�l m�j pohled na arauk�rii. Uv�domil jsem si, �e jej� jemn� jehli�ky, kter� se rozechv�vaj� i slab�m pohybem v bl�zk�m okol�, ��t� se s celou raketou stra�livou rychlost�. Zav�el jsem o�i. GEA, obrovsk� kovov� v�eteno, nesouc� stroje i lidsk� osudy, hnala se v��nou noc�. N�kde v hlubin�ch temnot, kter� ji obklopovaly, pohybovaly se �lomky �eleza a kamen�, rozpadl� hlavy komet a trosky rozt��t�n�ch hv�zd. Komety se pohybuj� rychle pouze v bl�zkosti Slunce, v nejvzd�len�j��ch bodech sv� ob�n� dr�hy, apheli�ch, plaz� se l�n�, ��haj�ce tam, temn� a zledovat�l�, na rakety. ��innost radioloka�n� clony se zmen�ovala se vzr�stem rychlosti raket; na�e letadlo u� nemohlo man�vrovat, proto�e ka�d� evoluce by zp�sobila obludn� zm�ny zrychlen�, jimi� by konstrukce byla roztrh�na a lidsk� t�la rozdrcena na ka�i. Celkov� v�ha meteor�, bloud�c�ch slep� na obvodu slune�n� soustavy, �in� miliardy tun, av�ak statistick� v�po�ty dok�zaly, �e pravd�podobnost sr�ky je jedna k sedmn�cti st�m mili�n�m. Zat�m co jsem takto uva�oval, zpomalil jsem krok. Znovu jsem vykro�il, ve dve��ch bytu jsem se zastavil, abych se p�esv�d�il, zdali jsem n�hodou nezapomn�l v parku z�pisn�k; byl v�ak v n�prsn� kapse; kdy� jsem spustil ruku dol�, ozval se pozvolna stoupaj�c� a s�l�c� svist, kter� p�ich�zel ze v�ech stran prostoru.</p><p>Raketa byla urychlov�na jednou za den, v noci. Pokyny doporu�ovaly p�eru�it pr�ci a ulehnout, p�esto�e to nebylo nutn�. Ne� byly motory zapnuty, oz�valy se v�stra�n� sign�ln� p��stroje vmontovan� ve v�ech m�stnostech � a pr�v� jejich tlumen�, ale dob�e sly�iteln� t�n m� zastihl ve dve��ch pokoje. Zastavil jsem se, se sklon�nou hlavou a zav�en�ma o�ima jsem dlouho naslouchal tomuto monot�nn�mu, dut�mu zvuku, kter� m� od t� chv�le m�l prov�zet po cel� l�ta.</p></section><section><title><p>TRIONY</p></title><p>Ka�d� z n�s, lid� XXXII. v�ku, ovl�d� um�n� ps�t, i kdy� ho nepou��v� nijak zvl᚝ �asto; pokud jde o psan�, mus�m se p�iznat, �e jsem se lidem d��v�j��ch dob pro tuto jejich dovednost v skrytu du�e obdivoval; po ka�d�, kdy� jsem m�l napsat v�ce ne� n�kolik v�t, poc�til jsem brzy v rukou tak zna�nou �navu, �e jsem si musel del�� dobu odpo�inout. Historikov� vysv�tlovali, �e kdy� kaligrafick� um�n� bylo d�tem v�t�pov�no od nej�tlej��ho ml�d�, organismus se tomu p�izp�sobil a lid� pr� vydr�eli ps�t po cel� hodiny � v���m tomu, p�esto�e mi cel� v�c p�ipad� hodn� zvl�tn�.</p><p>Za je�t� zvl�tn�j�� pova�uji tvrdo��jnost nebo sp� konzervativnost, s jakou se po dlouh� v�ky u��valo archaick�ho zp�sobu usklad�ov�n� ve�ker�ho v�d�n� v knih�ch, vyroben�ch z pap�ru; je to p�ekvapuj�c� d�kaz setrva�nosti n�vyk�, p�en�en�ch z generace na generaci. Lid� t�m, �e u��vaj� zd�d�n�ch prost�edk�, komplikuj� si �asto mnoho probl�m�, kter� by se daly vy�e�it daleko jednodu�eji a rychleji, kdybychom o nich uva�ovali nez�visle na tradici.</p><p>Psan� dokumenty existuj� (m� znalosti historie jsou velmi uboh�), jak se zd�, mnoho tis�c let; r�zn� civilizace vytvo�ily odli�n� druhy p�sma. Vyn�lez knihtisku p�inesl velk� zjednodu�en�, domn�v�m se v�ak, �e ji� ve dvac�t�m a dvac�t�m prv�m stolet� byl tento zp�sob usklad�ov�n� informac� anachronismem, kter� lidem komplikoval �ivot. Jak asi v�te, existovaly tehdy tak zvan� ve�ejn� knihovny, kter� ustavi�n� dopl�ovaly sv� sb�rky tisk�; ji� koncem dvac�t�ho stolet� ��tala ka�d� velk� bibliot�ka n�kolik mili�n� nebo n�kolik des�tek mili�n� svazk� a proces vzr�stu po�tu knih se zrychlil po nastolen� komunismu a s t�m spojen�m roz���en�m osv�ty. �st�edn� kontinent�ln� knihovny m�ly v roce 2100 pr�m�rn� po devades�ti mili�nech knih; jejich z�kladn� fond se zv�t�oval ka�d�ch dvan�ct let na dvojn�sobek a ji� o p�l stolet� pozd�ji nejv�t�� knihovny sv�ta, jako berl�nsk�, lond�nsk�, leningradsk� nebo pekingsk�, m�ly na sedm set bibliograf�. Bylo tehdy vypo��t�no, �e za sto let bude jich muset pracovat v ka�d� knihovn� asi t�i tis�ce a po dal��ch dvou letech asi sto osmdes�t tis�c. Neodbytn� se vnucovala groteskn� vize sv�ta z roku 2600, pokryt�ho tlustou vrstvou knih a katalog�; cel� lidstvo muselo by se zm�nit v knihovn�ky opat�uj�c� ustavi�n� rostouc� hromady knih, proto�e proces jejich st�rnut� a odstra�ov�n� z knihoven byl v dob� st�le se roz�i�uj�c� du�evn� tvorby mnohokr�t pomalej�� ne� tempo, v jak�m vych�zely nov�.</p><p>�pravy zaveden� v prv� polovin� t�et�ho tis�cilet� m�ly r�z konzerva�n�. Byly zakl�d�ny knihovny speci�ln�, d�l��, byly masov� zav�d�ny mikrofilmy a zkonstruov�n� katalogizuj�c�ch automat� odstranilo karikaturn� vizi lidstva prom�n�n�ho v jedin� obrovsk� sbor str�c� knih. P�esto v�ak vznikaly katalogy katalog� a bibliografie bibliografi�, a tento proces se ��m d�l t�m v�ce komplikoval, tak�e kone�n� kolem roku 2400 musel v�dec, kter� pot�eboval n�jak� star� d�lo, �ekat marn� n�kdy t�eba i t�den. Dnes n�m to p�ipad� nesmysln� proto, �e tehdej�� lidstvo vlastn� u� m�lo k dispozici technick� prost�edky umo��uj�c� mu radik�ln� zm�nit tento neudr�iteln� stav v�ci.</p><p>P�esto se zost�oval rozpor mezi archaick�mi zp�soby uchov�v�n� v�domost� a jejich novou n�pln� a� do poloviny t�et�ho tis�cilet�; teprve v roce 2531 ust�lilo sv�tov� symposium nejznamenit�j��ch odborn�k� zcela nov� zp�sob uchov�v�n� lidsk�ch my�lenek.</p><p>Poslou�ily k tomu d�vno ji� objeven�, av�ak doposud jen v technice u��van� triony, krystalky k�em�ku, jejich� kvantov� struktura se d� elektrick�mi kmity trvale zm�nit.</p><p>Krystalek ne v�t�� ne� zrn��ko p�sku mohl v sob� obs�hnout mno�stv� v�domost� rovnaj�c� se star� encyklopedii. Reforma se neomezila jen na zm�nu zp�sobu z�znamu: rozhoduj�c� bylo zaveden� kvalitativn� nov�ho zp�sobu, jak trion� u��vat.</p><p>Pro celou zem�kouli byla zalo�ena jedin� sv�tov� trionov� knihovna, v n� se od t� doby ukl�daj� v�bec v�echny v�sledky du�evn� pr�ce. Zvl�t� mnoho n�mahy st�ly p�eklady do soudob�ho jazyka on�ch d�l, kter� byla d�dictv�m starov�k�ch kultur a kter� m�la b�t za�azena do trionov� knihovny. Tato gigantick� sb�rka d�l lidsk�ho ducha m� za��zen�, kter� umo��uj� ka�d�mu obyvateli Zem� sezn�mit se okam�it� s obsahem zachycen�m v kter�mkoli z miliard trionov�ch krystal�, a to pomoc� prost�ho radiotelevizn�ho za��zen�. Kdy� ho dnes u��v�me, ani n�s nenapadne uva�ovat o mohutnosti a pru�nosti t�to neviditeln� s�t�, obep�naj�c� Zemi. A� v australsk� pracovn�, a� v observato�i na M�s�ci, a� v letadle, kdykoli s�hne n�kdo z n�s po kapesn�m p�ij�ma�i, aby si zavolal �st�ednu sv�tov� knihovny, m� p�ed sebou na obrazovce televizoru ve zlomku vte�iny ��dan� d�lo.</p><p>Nikdo se ani nepozastav� nad t�m, �e dokonal� za��zen� umo��uj�, aby z ka�d�ho trionu mohlo sou�asn� t�it libovoln� velk� mno�stv� z�jemc�, ani� jeden druh�mu sebem�n� p�ek�el.</p><p>V prvn�ch stolet�ch po reform� existovaly je�t� sb�rky knih, kter� byly majetkem jednotliv�ch v�dc�. Byl to d�kaz nepochybn�ho konzervatismu, kter� jako by na�ept�val, �e z pap�rov�ho foliantu postaven�ho v reg�le v pokoji je mo�no �erpat rychleji ne� z trionu, vzd�len�ho n�kdy n�kolik tis�c kilometr�. Je to domn�nka naprosto fale�n�. Abychom mohli nahl�dnout do knihy, mus�me vst�t, p�istoupit ke knihovn� a vyt�hnout pot�ebn� svazek. To v�echno si vy��d� n�kolika vte�in �asu, zat�m co od zavol�n� trionov� �st�edny a ohl�en� hesla do chv�le, kdy d�lo uvid�me v televizoru, uplyne jen tolik �asu, kolik ho pot�ebuj� automaty katalogiza�n� vel�rny a r�diov� vlny, aby p�ekonaly vzd�lenost mezi Trionovou knihovnou a �ten��em. B�v� to obvykle zlomek vte�iny. Jedin� z�jemci na odvr�cen� polokouli M�s�ce mus� �ekat o p�l druh� vte�iny d�le.</p><p>Trion m��e zachycovat nejen sv�teln� obrazy p�enesen� do zm�n jeho krystalick� struktury, tedy obrazy kni�n�ch str�nek, nejen fotografie, mapy, obrazy, diagramy a tabulky v�eho druhu � jedn�m slovem v�e, co je mo�no zobrazit tak, aby to mohl postihnout zrak; trion m��e stejn� snadno zachytit i zvuky, to jest lidsk� hlas stejn� jako hudbu; existuje tak� zp�sob �z�znamu pach�� � zkr�tka a dob�e, jak�koli v�c posti�iteln� smysly m��e b�ti zachycena, uskladn�na a na po��d�n� p�edlo�ena z�jemci. Kone�n� m��e trion obsahovat recept �v�robn�ho postupu�. Automat spojen� s trionem r�diov�mi vlnami vyrob� v�c, kterou z�jemce pot�ebuje, a tak je mo�no uspokojit i nejrafinovan�j�� choutky fantast�, kte�� tou�� po star�m stylov�m n�bytku, nebo po nejneobvyklej��m od�vu; bylo by toti� velmi nesnadn� rozes�lat do v�ech ��st� zem�koule p�edm�ty nep�edstaviteln� r�znorod�, po nich� m��e n�kdo zatou�it.</p><p>Na�e televize, v protikladu k televizi star�, je barevn� a plastick�. Jej� obrazy sk�taj� plnou iluzi skute�nosti a �lov�k vysedaj�c� u televizoru nad rom�nem nebo v�deck�m d�lem si ani ve snu nevzpomene, �e kniha, kterou �te, nebo v�c, kterou si prohl��, neexistuje �ve skute�nosti� v takov� podob�, v jak� se p�ed n�m objevuj� � to znamen� jako tlust� svazek, barevn� p��loha nebo �lomek horniny � ale �e jsou to pouze prostorov� obrazy vytv��en� v elektrick�m poli a jejich vznik z d�lky ��d� trion, rozkmitan� na jeho rozkaz.</p><p>I kdyby se �loha trionu omezila pouze na to, �e vytla�ily nepohodlnou starosv�tskou formu ukl�d�n� v�domost�, a pak na to, �e umo�n� ka�d�mu t�it z d�l sou�asn�ch i star�ch, z divadeln�ch her, symfoni�, b�snick�ch spis�, z cel� pokladnice lidsk� kultury a kone�n�, �e zjednodu�� syst�m roz�i�ov�n� spot�ebn�ch statk�, ji� to by byla �loha neoby�ejn� velk�. Uk�zalo se v�ak, �e jejich �loha je nesrovnateln� v�znamn�j�� a �e byla po��tkem prom�n v oblasti psychiky, o nich� prvn� reform�to�i ani nesnili.</p><p>Teoretik�m a felicitolog�m komunistick� spole�nosti v jej� ran� f�zi p�sobil nemal� starosti probl�m jedine�nosti ur�it�ch v�c�, kter� byly bu� v�tvory p��rody, nebo d�lem lidsk�m. Z�kladn� z�kon komunismu hl�saj�c�: �ka�d�mu podle jeho pot�eb�, v tomto jedin�m p��pad� zd�nliv� selh�val; na zem�kouli bylo toti� mnoho v�c�, kter� existovaly pouze v ne�etn�ch nebo jen unik�tn�ch exempl���ch. Pat�ila k nim na p��klad pl�tna star�ch mistr�, sochy, drahocenn� p�edm�ty a mnoho jin�ho. Zd�lo se samoz�ejm�, �e ka�d� takov� unik�t m��e m�t bu� pouze jeden �lov�k, nebo �e je pot�eba zp��stupnit jej �irok� ve�ejnosti jako majetek celku. Praktick� �e�en� sm��ovalo k druh� mo�nosti, av�ak s t�m nebyli v�ichni spokojeni.</p><p>Bylo ov�em mo�n� zhotovit v�rn� kopie a rozmno�ovat je, ale to byly pouze kopie. Pojem �vlastnictv�, zd�d�n� po p�edch�zej�c�ch spole�ensk�ch formac�ch, zrodil nem�lo podivn�ch zmetk�. Jedn�m z nich byla tak zvan� �sb�ratelsk� m�nie�. Lid�, kte�� j� propadli, sb�rali nejrozmanit�j�� v�ci, um�leck�mi d�ly po��naj�c a mincemi a kv�tinami kon��c. Tak vypadala jedna slep� uli�ka komplikovan�ho probl�mu �vlastnictv�. Tak� jin� takov� uli�ka p�in�ela nemal� nesn�ze. Neust�le vzr�staj�c� v�roba statk� dovolovala ka�d�mu, aby si opat�il v�echno, po �em zatou��, bez ohledu na to, jestli tyto v�ci skute�n� pot�eboval, nebo jestli m�ly pouze ukojit �hlad po vlastnictv�. Jev �radosti�, vypl�vaj�c� ze samotn�ho faktu �m�t n�co ve vlastnictv�, kter� n�m p�ipad� nesmysln�, ba p��mo komick�, vyvolal mno�stv� t�ko �e�iteln�ch probl�m�. ��kalo se na p��klad, �e v budoucnosti bude m�t ka�d� tak velk� mno�stv� v�c�, �e na automaty pe�uj�c� o toto jeho vlastnictv� budou muset dohl�et jin� automaty, na ty op�t jin� a tak d�le. Byl to zase groteskn� aspekt konzervativn�ho stanoviska, zd�d�n�ho po p�edc�ch.</p><p>Zaveden� trionov� techniky skoncovalo jednou prov�dy se v�emi podobn�mi pseudoprobl�my. Ka�dou v�c, jak� jen existuje, m��eme dnes, jak se ��k�, �m�t trionem�, to znamen� prost�ednictv�m p��slu�n�ho trionu. Tou��-li n�kdo na p��klad po obraze Mony Lisy od renesan�n�ho mistra Leonarda, m��e ve sv�m byt� pov�sit tento obraz, vys�lan� trionem, v r�mu televizn� obrazovky a dosyta se t�it z jeho kr�sy, a kdy� se mu omrz�, m��e jej prost�m stisknut�m vyp�na�e odstranit. Probl�m �origin�lu� byl nar�z odstran�n, nebo� origin�lem jsou krystalky k�em�ku, jejich� vlastnictv� nem��e nikomu nic p�in�st.</p><p>Ale proto�e v�echno, co vytv��� trionov� technika, je v�rn�m odrazem skute�nosti, je t�ko mluvit o kopi�ch; jejich struktura z�st�v� toti� naprosto toto�n�, a� ji� ve form� hudebn�ch zvuk�, obraz� nebo kn�ek, jedin� je mo�no ji v kter�mkoli okam�iku vyvolat k �ivotu nebo smazat � podobn� jak se ve starod�vn�ch poh�dk�ch kouzlem spl�ovala p��n�. Nikdo z n�s v tom nevid� nic zvl�tn�ho, naopak, zvl�tn� n�m p�ipadaj� zvyky d��v�j��ch dob, kter� vid�ly p�ek�ky tam, kde je z dne�n�ch lid� nikdo nepozoruje, ale to u� je probl�m historick� prom�nlivosti vztah�, o n�m� se nepokus�m vyslovit sv�j soud.</p><p>Pozemsk� �st�edn� trionov� knihovna byla dosa�iteln� z kter�hokoli m�sta slune�n� soustavy; mohou z n� t�it dokonce i cestuj�c� v raket�ch, bl��c� se k ob�n� dr�ze Jupitera, s jedn�m rozd�lem, �e od zavol�n� centr�ly do chv�le, kdy ��danou v�c uvid�, uplyne t�m v�ce �asu, ��m vzd�len�j�� je raketa od Zem�.</p><p>GEU na jej� hv�zdn� v�prav� st�hal mocn� proud zemsk�ho trionov�ho vys�l�n�, ale jak cesta pokra�ovala, neust�le se prodlu�oval �as mezi vys�l�n�m sign�lu a odpov�d�. A kdy� jsme museli na ��dan� d�lo �ekat d�le ne� dvan�ct hodin, stalo se prakticky nemo�n�m obracet se na pozemskou �st�ednu a nastal velk�, v�emi se vzru�en�m o�ek�van� okam�ik, kdy jsme p�e�li na vlastn� triony rakety.</p><p>GEA byla prvn�m letadlem na sv�t�, kter� bylo vyzbrojeno vlastn� sb�rkou trion�, pochopiteln� daleko a daleko men�� ne� sb�rka zemsk�, kter� v�ak p�esto obsahovala zhruba p�l miliardy exempl���. Okam�ik p�epojen� na�ich p��ru�n�ch televizor� na trionovou knihovnu rakety byl stanoven na poledne st�ho dne cesty; v tomto okam�iku na znamen�, kter� v �st�edn� naviga�n� kabin� dal vrchn� astrog�tor, byla zapojena trionov� knihovna na raket�; od t�to chv�le u� jsme byli od��znuti od zemsk�ho vys�l�n�.</p><p>Proud r�diov�ch zpr�v mezi raketou a Zem� pulsoval samoz�ejm� d�l. Mohutn� vys�la�ky n�m zaji��ovaly spojen� dokonce i u c�le cesty, u slunc� Centaura, av�ak zpr�vy pot�ebovaly ��m d�l t�m v�ce �asu, ne� dos�hly sv�ho c�le. Nap�ed to byly dny � tehdy jsme ��kali s �sm�vem, �e se vracej� �asy tak zvan� po�ty, kter� doru�ovala zpr�vy jednoho �lov�ka druh�mu v dob� rovn� zemsk�m dn�m; ale pak se mezi n�s a Zemi pozvolna kladly t�dny a m�s�ce; r�diov� vlny let�c� rychlost� sv�tla musely p�ekon�vat st�le del�� dr�hu, ne� dos�hly Zem�. Tak rostlo a zv�t�ovalo se na�e hv�zdn� osam�n�.</p><empty-line/><p>�ivot na raket� se ustaloval, vznikaly jist� m�stn� tradice a oby�eje. Na�e organismy si zvykly na rytmus sp�nku a bd�n� pon�kud rychlej��, ne� byl na Zemi: den na GEI trv� deset hodin, stejn� jako noc. V laborato��ch, pracovn�ch, d�ln�ch pokra�uje ka�dodenn� pr�ce.</p><p>Plynou dny, podobn� jeden druh�mu. Pr�ce laboratorn�ch kolektiv� trv� zpravidla �est sedm hodin. Ve skute�nosti po��taj� r�mcov� pl�ny s p�tihodinovou pracovn� dobou, ale t�m�� nikdo ji nedodr�uje. Je�t� na Zemi zvykl jsem si jako l�ka� radit st�le lidem, aby pracovali krat�� dobu, ale jak u� to b�v�, nap�ed si ka�d� st�uje na n�val pr�ce, a kdy� mu n�kdo �ekne, aby si na n�jak� �as odpo�inul nebo si vzal pr�ce m�n�, div se neuraz�.</p><p>�Nic si z toho ned�lej, doktore, jsi je�t� mlad� a hloup�,� ut�ovala m� profesorka �akand�anov�, �edovlas�, neoby�ejn� siln� �ena, kter� vedla ve skupin� biolog� odbor paleobotaniky. ��lov�k si mus� post�ovat, bez toho by �ivot nest�l za nic.�</p><p>Profesorka �akand�anov� p�ich�z� do ambulatoria t�m�� denn� v �loze ne zcela jasn� � ani ne jako pacient, nem� toti� ��dn� obt�e, ani jako host � a p�in�� mi kl�pky. Podobn�ch �pacient�� se objevuje v dob�, kdy m�m slu�bu, v�c. M�l jsem u� n�kolikr�t dojem, �e mi prost� cht�j� ud�lat radost t�m, �e skutkem demonstruj�, jak nezbytn� je moje p��tomnost na raket�. Kdy� dosp�li k n�zoru, �e ud�lali, co bylo jejich povinnost�, vyslechnou tito �pacienti� velmi pozorn� m� rady a pak zmiz� nav�dy. S profesorkou �akand�anovou je tomu jinak. V�era mi na p��klad vypr�v�la o sv�m kolegovi, mlad�m botanikovi, kter� se zamiloval do M�ly Grotrianov�. D�v�e s n�m chodilo na proch�zky � stalo se to je�t� na Zemi � a on p�i tom st�le t��dil a popisoval. Kdy� p�i�li do kr�sn�ho parku, spustil: �To proto, �e chlorofyl nepohlcuje zelenou ��st spektra, tedy�� Za sedm t�dn� ovl�dla M�la systematiku tajnosnubn�ch a sv�domit� se vyl��ila ze sv� l�sky.</p><p>Od �akand�anov� jsem tak� usly�el hrstku podrobnost� o Goobarovi. Mluv� o n�m s obdivem, jako v�ichni, ale neodpustila si, aby si do n�ho � podle sv�ho zvyku � trochu nezaryla. �Ano,� �ekla, �je to neoby�ejn� �lov�k, ale je daleko nesnesiteln�j��, ne� jeho genialita vy�aduje.�</p><p>�akand�anov� mi rovn� vypr�v�la o matematiku Kjeunovi, nejroztr�it�j��m �lov�ku na GEI. M� ve zvyku prozp�vovat si na n�jakou melodii to, co si chce zapamatovat, ale �asto mu pot�ebn� slova vypadnou z hlavy a z�stane v n� pouze pr�zdn� melodie, kterou si prozp�vuje st�le fale�n�ji a st�le hlasit�ji p�i marn�ch pokusech, aby si vzpomn�l. Obvykle za n�m chod�v� jako pejsek mal� automat, kter� sb�r� v�echny v�ci, je� Kjeun ztrat�, a kter� zaznamen�, kam zalo�� tu nebo onu pozn�mku �i v�c.�� Abych �elil situaci a uvedl v ambulatoriu na pravou m�ru vztah l�ka�e k pacientovi, navrhl jsem �akand�anov�, aby se podrobila hormon�ln�mu �p�elad�n� organismu, proto�e m� p��li� velk� b��ko. Vysm�la se mi do o��.</p><p>�P�eladit, pod tvou taktovkou?� �ekla, kdy� se jej� hru� kone�n� p�estala vlnit sm�chem. �M� �l�zy hraj� takhle fale�n� u� sedmdes�t let, douf�m, �e to vydr�� provozovat je�t� dvakr�t tak dlouho!�</p><p>Od operace v�d�m Annu pouze v dob� spole�n�ch n�v�t�v v nemocnici, bu�to u l��ka chlapce z Ganymeda, nebo v ambulatoriu, kdy� si p�ed�v�me slu�bu. Anna m� toti� m�lo voln�ho �asu, nebo� se p�ipojila ke skupin� biolog�, ale krom� toho se oba sna��me nijak se spolu nest�kat bez �ofici�ln�ch� d�vod�.</p><p>Petr z Ganymeda se probral z bezv�dom�, ale �pln� ztratil pam�. Le�� ve sv� separaci po cel� dny bez hnut�, s modr�m pohledem up�en�m do stropu. Boj�m se, �e asi z�stane neplnomysln� do konce �ivota, ale ne��k�m to nikomu.</p><p>Lid�, kte�� ned�laj� t�m�� nic jako j� (p�i nejlep�� v�li je t�ko ��kat pr�ce m�m nesystematick�m a vlastn� zcela nesmysln�m slu�b�m v ambulatoriu), je na GEI nemnoho. Jsou to piloti a n�kte�� um�lci, ale nezam�stnanost ostatn�ch je pouze zd�nliv� a souvis� s t�m, �e jejich tv�r�� pr�ce se nepod�izuje pl�novit�mu rozd�len� �asu. Dopoledne, kdy jsou laborato�e a studovny pln�, je mo�no v lidupr�zdn�m parku nebo na vych�zkov� palub� potkat n�kter�ho um�lce nebo videoplastika, bloumaj�c�ho jako bez my�lenek a bez c�le. A� odpoledne se za�nou plnit s�ly odpo�inku, �st�edn� park a vyhl�dkov� paluby. Kolem v�dc� hovo��c�ch o v�sledc�ch pokus� se tvo�� hlou�ky poslucha��, rozv�jej� se diskuse o novink�ch na Zemi � nej�erstv�j�� jsou star� ji� m�s�c, ne� dolet� na raketu, ale tomu jsme u� zvykl�. V�iml jsem si, �e se stalo roz���en�m zvykem nosit po kaps�ch n�jak� �lomek ze skal nad potokem; �asto je vid�t lidi, kte�� p�i rozhovoru, proch�zce nebo �etb� obracej� se skr�vanou radost� v prstech mal� kam�nek, od�t�pek pozemsk� �uly.</p><p>Dnes jsem byl u Nonny. Toto skute�n� velmi talentovan� d�v�e z jak�hosi zvl�tn�ho vzdoru velice r�do ze sebe d�l� st�elenou. Znamenit� to vystihl Ameta. �ekl j�:</p><p>�Cht�la bys, aby se o tob� ��kalo, �es na Centaura let�la jen proto, aby sis od t� hv�zdy zap�lila cigaretu.� P�ijala n�s v nov� za��zen�m pokoji, jakoby uzav�en�m v nitru vydlaban�ho briliantu. Podlahu tvo�� mnohoc�p� r��ice a strop se jehlancovit� sb�h� a soust�e�uje v sob� �ikm� troj�heln�kovit� kl�ny st�n. St�l a k�esla jsou vymodelov�na z aerodynamick�ch kus� pr�hledn� hmoty; jsou tak pr�svitn�, �e se zd�, �e v�bec nemaj� obrysy, neb�t toho, �e ka�d� m� uvnit� jakousi kostru z tmav�ho d�eva, kter� sv�mi tvary zd�raz�uje geometrick� z�m�r architekta. T�m je samoz�ejm� Nonna.</p><p>�Jak se v�m l�b� ten pokoj?� zeptala se, sotva jsme vstoupili.</p><p>�Osl�uj�c�!� zvolal Tembhara, zakr�vaje si o�i rukama, a �mur dodal:</p><p>�Tak tady ty bydl�, chudinko?�</p><p>P�ijali jsme tato slova s �sm�vem. Z�plava pablesk� tryskaj�c� z d�mantov�ho za��zen� st�n, kter� se p�i sebemen��m pohybu hlavy l�maly v duhu, nebyla skute�n� na del�� dobu nijak p��jemn�. Nonna n�m uk�zala sv� architektonick� n�vrhy. �ivou diskusi vyvolalo raketov� n�dra�� tvaru hyperboloidu roz��znut�ho na polovinu, s dv�st�metrov�mi st��brn�mi sloupy, podobn�mi svisl�m k��dl�m. Mn� se l�bilo.</p><p>�P��li� hezk�,� odpov�d�l Ter Haar. �Na� ty svorn�ky ve v��i �ty�ic�t�ho patra? Maj� snad lid� nastupuj�c� cestu ut�kat k raket�m s nosem vzh�ru?�</p><p>�Zato z d�lky to b�je�n� korunuje celek!� h�jila Nonna sv�j n�vrh a obr�tila se na Ametu, kter� ml�el:</p><p>�Co ty tomu ��k�, pilote?�</p><p>�L�b� se mi. Tu skicu bych si pov�sil do pokoje. Ale jako n�dra�� � ne.�</p><p>�Pro�?�</p><p>�Proto�e p�i startu, v d�sledku pohybu, svisl� st��brn� p�sy by se m�haly a osl�ovaly by lidi v raket�ch. Na to jsi nepomyslila?�</p><p>Nonna si del�� dobu n��rt prohl�ela, pak jej uchopila do obou rukou a roztrhala.</p><p>�M� pravdu,� odpov�d�la na na�e protesty. �Na� o tom mluvit.�</p><p>Otev�ely se dve�e; objevil se v nich Yerioga, pilot, kter� zp�v� nejkr�sn�j��m basem, jak� jsem kdy sly�el, a proto ho v�ude zvou. On v�ak chod� jen tam, kde � jak ��k� � maj� rad�ji jeho osobu ne� jeho hlas. Sezn�mili jsme se zp�sobem dosti origin�ln�m, jednou r�no se objevil v ambulatoriu ramenat� mu� s vlasy neoby�ejn� sv�tl�mi, sv�tlej��mi ne� op�len� k��e. Vstoupil do ordinace, zastavil se uprost�ed a prohl�el si m� pozorn�, jako kdybych j� byl pacient a on doktor.</p><p>�Co ti sch�z�?� zeptal jsem se, abych p�eru�il tuto prohl�dku.</p><p>�Nic,� usm�l se dobromysln�, �cht�l jsem pouze vid�t �lov�ka, kter� porazil Mehillu!�</p><p>Dnes se objevil u Nonny, pln� nad�en�, volaje ji� ode dve��:</p><p>�Posly�te, spustili heliotron! Pr�v� p�i�ly zpr�vy ze Zem�. Spustili jej p�ed hodinou.�</p><p>�P�ed hodinou ne, p�ed m�s�cem,� opravil ho Tembhara, �tolik toti� d�l� zpo�d�n텓</p><p>�No, pravda!�</p><p>Yerioga se roz�ilil.</p><p>�To je nesl�chan�. Tak pozd� se o tom dov�d�me� Co se asi odehr�valo na Zemi a my jsme nic nev�d�li��</p><p>�Tot�, co v st�m dvac�t�m, kdy� svou pr�ci dokon�oval Ter Sofar,� �ekl jsem. �Tu o fotonech. Vzpom�n�te si? Lid� se tehdy �mysln� zastavovali cestou, jedni se vypt�vali druh�ch, nev�d�-li n�hodou, kdy budou vys�lat pokra�ov�n�. Na na�em u�ili�ti � byl jsem tehdy je�t� student � m�ly pr�v� za��t regaty, kdy� vtom hl�s� reproduktor, �e Ter Sofar bude p�edn�et dal�� ��st teorematu, a v minut� nebylo na cel�m n�b�e�� �iv� du�e. D�le ne� dv� hodiny mokly pr�zdn� lodi na �ece, proto�e v�ichni st�li hlava na hlav�, aby sly�eli Ter Sofara��</p><p>Ob�dv�vali jsme v parku u stolk� malebn� rozestaven�ch mezi z�hony kv�tin. Toto ned�vno zaveden� zlep�en� jsme p�ijali s velk�m uspokojen�m. Tembhara, kter� byl hotov�m zlat�m dolem historick�ch anekdot, vypr�v�l o architektech dvac�t�ho druh�ho v�ku, kte�� projektovali �l�taj�c� m�sta�, cel� kask�dy kovov�ch pal�c�, udr�ovan�ch ve vzduchu ot��iv�m pohybem gigantick�ch vrtul�. Nonna na opl�tku vypr�v�la p��b�h o Klausiovi, mechaneuristovi dvac�t�ho �tvrt�ho stolet�, podiv�nu, kter� zhotovoval mechanick� pavouky, chytaj�c� mechanick� mouchy.</p><p>Po ob�d� jsme se se Schreyem a Ter Har�m p�est�hovali na sk�ly nad pot��kem, abychom �zpralid�tili� konec besedy. Na bl�zk�m tr�vn�ku si hr�ly dv� d�ti, chlapec asi sedmilet� a d�v��tko o n�co mlad��, z�ejm� bratr a sestra. Oba byli tmavovlas�; jejich ple� m�la hlubok� nazl�tl� odst�n, jak� j� dod�v� dlouh� pobyt pod ji�n�m sluncem. D�v��tko p�ed bratrov�ma o�ima hned otv�ralo, hned zav�ralo p�sti�ku.</p><p>�Ty stejn� ani nev�, co to je!� zaslechl jsem ho��kova slova.</p><p>�A zrovna v�m! Pen�z!�</p><p>�A co je to pen�z?�</p><p>D�v��tko se tak usilovn� zamyslilo, a� se mu skr�il nos�k.</p><p>�V�d�la jsem to, ale u� jsem zapomn�la.�</p><p>�Ty jsi v�dycky stejn�,� �ekl chlapec pohrdav�, �nikdy jsi to nev�d�la. Pen�z, to je takov� v�c� eh�� m�chl ru�kou. �Stejn� tomu nebude� rozum�t.�</p><p>�Tak �ekni! �ekni!�</p><p>�P�ed d�vn�mi, velice d�vn�mi �asy, dostalo se za to v�ecko. Byla takov� m�sta, a tam za to bylo v�ecko, a u� je to v�ecko.�</p><p>�Co?�</p><p>�Nerozum�? Aha! Samoz�ejm�! J� to v�d�l.�</p><p>�Rozum�m. A zrovna rozum�m. Za takov� pl�ky dost�vali v�ecko. Dosp�l� si tehdy tak� hr�li � �e? To byly �asy! V� co, popros�me tat�nka, on n�m t�ch pen�z� nad�l�!�</p><p>S veselost� st�� potla�ovanou za�eptal chirurg Ter Haarovi:</p><p>�Sly��? Kone�n� n�kdo, kdo lituje �star�ch zlat�ch �as�!� Chlapec se na n�s pod�val, Schrey ho zavolal �sm�vem a pohybem hlavy. Hoch k n�m bez rozpak� p�istoupil.</p><p>�Jak se jmenuje�?�</p><p>�Andrea.�</p><p>�A j� � Schrey. Jsem l�ka� a tohle je profesor Ter Haar; shodou okolnost� se taky zaj�m� o ty star� �asy, o nich� jsi mluvil, v�? M��e ti o nich vypr�v�t mnoho zaj�mav�ho.�</p><p>Pohl�dl na hodinky, vstal, a bera m� v podpa��, p�ipojil:</p><p>�A my se s v�mi rozlou��me, proto�e mus�me do nemocnice. Dobrou z�bavu!�</p><p>Kdy� jsme odch�zeli, zachytil jsem zoufal� pohled Ter Haar�v. Dobr�ka Schreye ve snu nenapadlo, jak m�lo p��telskou �sluhu prok�zal historikovi t�m, �e ho vydal d�tem na pospas!</p><p>Po dvou hodin�ch jsem se�el do parku, abych se nad�chal �erstv�ho vzduchu, a spat�il jsem ke sv�mu bezmezn�mu �divu Ter Haara na t�m� m�st� nad potokem. Usedl jsem vedle n�ho a naslouchal jsem, jak vypr�v� chlapci o ud�lostech p�ed tis�ci lety. Vypr�v�l o dob�ch, kdy lid� p�ipout�ni k mali�k�mu kousku zem� t�ce pracovali, o stra�liv�ch v�lk�ch, kter� v n�kolika hodin�ch ni�ily to, co bylo budov�no po cel� stalet�, o tyranech, kte�� �ili v nesm�rn�m p�epychu, zat�m co jejich poddan� um�rali hladem. Chlapec naslouchal zaujat�, celou svou bytost�. P�estal odhazovat vlasy, kter� mu spadaly do �ela; jeho o�i, vis�c� na historikov�ch rtech, temn�ly a jako by st�rly. Op�len� ru�ky p�itiskl na prsa a st�l tak bez pohybu je�t� dlouho po v�dcov� posledn�m slov�. Kone�n� za�oupal nohama a hluboce zamy�len ode�el.</p><p>Ter Haar z��il radost�, �e na�el tak vn�mav�ho poslucha�e. Pak jsme se proch�zeli parkem a naslouchali sborov�mu zp�vu. Ji� zavl�dl hlubok� soumrak a stromy post��b�il neprav�, ale tak kr�sn� pozemsk� M�s�c. Najednou se z postrann� cesti�ky vyno�ila chlapcova rozcuchan� hlava. P�istoupil rychle k historikovi, uklonil se, polkl a �ekl:</p><p>�Promi� posly�� ale v�echno to, cos mi pov�dal� to byla jenom poh�dka, �e?�</p><p>Ter Haar neodpov�d�l ihned. D�val se na chlapce a na jeho tv��i s �sm�vem hasnouc�m ve sv�tle se objevil najednou stydliv� fantasta, plach� �lov�k s pro�ediv�l�mi skr�n�mi a srdcem pln�m sn�, kter� jsem najednou vytu�il.</p><p>M� tu�en� potvrdila jeho slova, jimi� se v jedin�m okam�iku z�ekl v�eho, co znal:</p><p>�Ano,� �ekl, �to byla jenom poh�dka��</p><empty-line/><p>T�den potom, co byla na raket� zapojena trionov� knihovna, stali se ur�it� lid� neviditeln�mi. Nap�ed zmizeli z j�delny skoro v�ichni astrog�to�i, pak p�estali do parku p�ich�zet n�kte�� fyzikov�; nikde jste nemohli potkat konstrukt�ry Uteneuta a Yrj�lu � jako kdyby v�bec nebyli na palub�. P�esto�e to v�ichni vid�li, nikdo si toho nev��mal, proto�e si ��kali stejn� jako j�:</p><p>�Jist� to m� sv� p���iny.�</p><p>Na kloub tajemstv� jsem p�i�el n�hodou. R�no toho dne si mi st�oval jeden mlad� matematik, �e cht�l prov�st jak�si velmi obt�n� v�po�et pomoc� hlavn�ho elektronov�ho mozku GEY. Kdy� o to po��dal Ter Akonjana, odbyl ho astrog�tor stroze slovy, �e je stroj pr�v� p�et�en.</p><p>�Tomu se ��k� pracovn� podm�nky!� b�doval mlad� mu�. ��ijeme jako primitivov�! V kamenn� dob� m�l ka�d� �lov�k aspo� vlastn� kam�nek a na�m�ral si v�po�t�, kolik cht�l; kamen�, tehdej��ch po��tac�ch stroj�, bylo v�ude plno. Ale dnes! A� mi je�t� n�kdo ��k�, �e tady m�me v�echno, co pot�ebujeme��</p><p>Odpoledne jsem si zasko�il k Ter Haarovi. Zastal jsem tam v�t�� spole�nost, mezi jin�mi byli u n�ho biofyzik Diokles a matematik �mur, Goobarovi spolupracovn�ci.</p><p>Diokles je mal�, �ernovlas� a �ernook� �lov��ek; vyzna�uje se jakousi, �ekl bych, velmi ustaranou pohyblivost�. Vypad�, jako kdyby n�co ztratil a pr�v� p�i�el na tuto nep��jemnou skute�nost. �mur, mo�n� podle z�kona kontrastu, mi p�ipad� neochv�jn� klidn�, jako �lov�k, kter� je v�dycky p�nem situace, v jej�m� bludi�ti se jeho mal� kolega ztr�c�. Vypr�v�l n�m o Goobarovi; naslouchal jsem mu se z�jmem, nebo� m� dar vypr�v�n� a nav�c m� tak� jadrn�, i kdy� such� humor. Vysv�tloval, pro� n�kte�� studenti jsou p�edn�kami slavn�ho v�dce uneseni, zat�m co druz� je nemohou ani sly�et. Kdy� Goobar p�edn�� s v�dom�m, �e seznamuje poslucha�e s v�cmi nezn�m�mi a pro n� velmi obt�n�mi, je pra�patn�m p�edn�e�em; huh��, opakuje se, kokt� � je to prost� trapn�; kdyby si to �lov�k p�e�etl v n�jak� u�ebnici, m�l by z toho v�c. Ale kdy� se rozhovo�� s v�niv�m z�palem, zmiz� tento pomal�, jakoby p��, ba p��mo plaziv� chod my�len�, tak vzd�len� jeho povaze, a na jeho m�sto nastoup� skoky z jednoho vzd�len�ho kouta d�kaz� na druh� konec, jak to m� Goobar ve zvyku. Cestu na vrchol vysv�tlovan� teorie tvo�� �ada obrovsk�ch my�lenkov�ch skok� a je t�eba nemal�ho d�vtipu, aby mu �lov�k sta�il.</p><p>,To je p�ece jednoduch�,� �ekl �mur, �je t�k� ��dat od kamz�ka, kdy� se �plh� vzh�ru na sk�ly, aby dr�el krok s chodcem. A bude-li se pohybovat s vynalo�en�m velk�ho �sil� tak pomalu jako chodec, bude prov�d�t nep�etr�it� des�tky zbyte�n�ch pohyb�, p�edb�hat se, zastavovat, vracet se a jeho um�le zpomalen�m pohyb�m se pak nebude dost�vat kr�sy a s�ly, jimi� se m��eme obdivovat jen tehdy, kdy� se pohybuje p�irozen�m bleskurychl�m krokem.�</p><p>N�kdo z p��tomn�ch p�ipomn�l anekdotu, kter� tvrd�, �e nov� teorii, kterou Goobar vykl�d� napoprv�, nerozum� nikdo, dokonce ani on s�m ne, druh� v�klad ch�pe jenom on s�m, a norm�ln�m smrteln�k�m, samoz�ejm� odborn�k�m, se neza�ne rozb�eskovat d��ve, ne� kdy� to sly�� po osm� nebo po dev�t�. Dali jsme se do sm�chu. Rozhovor se sto�il na jin� p�edm�t, ale brzy zase padlo Goobarovo jm�no. Poznamenal jsem nahlas, �e si g�nia p�edstavujeme v�bec jako starce, a pro n�koho, kdo Goobara nevid�l, m��e znamenat prvn� setk�n� skute�n� p�ekvapen�, proto�e Goobar nen� sta�ec. Kdy� jsem domluvil, odvr�til jsem hlavu od sv�tla, proto�e jsem si cht�l Goobara p�edstavit. Nemohl jsem v�ak, m�l jsem ve vzpom�nk�ch pouze nepravideln� rty, vymodelovan� jakoby jedin�m prudk�m pohybem, a o�i, kter� byly ukryty pod p�evisem �ela. Nemyslel jsem na to pouze j� s�m, znenad�n� se toti� n�kdo zeptal:</p><p>�A jakou barvu maj� jeho o�i?� Nikdo z Goobarov�ch spolupracovn�k� nedovedl odpov�d�t.</p><p>�Vid�te!� �ekl triumf�ln� ten, kdo se ptal, jako kdyby prov�d�l pokus, aby dok�zal pravdivost sv� nevysloven� teze.</p><p>Kdy� jsem odch�zel od Ter Haara, bylo ji� pozd� ve�er; zam��il jsem do bytu. Vtom jsem zahl�dl v hlubok�m z�hybu atomov� clony, kter� se tady zved�, Yrj�lu, mlad�ho Rudel�ka a nezn�mou �enu. Cht�l jsem je minout, ale ozval se v�stra�n� svist. Za okam�ik m�la GEA dostat svou denn� d�vku zrychlen�. Nebyl bych u� do�el k v�tahu, z�stal jsem tedy s nimi. Vym�nili pohledy, kter� sv�d�ily o tom, �e maj� n�jak� probl�my, ale ne� padla slova na vysv�tlenou, zapojily automaty soustavu pohonn�ch motor�. Nic se nezm�nilo. Sv�tla na chodb�ch, p�epnut� ji� na modr� no�n� �ero, klidn� sv�tila, jen na�e t�la pon�kud zt�kla. Kdybych si neuv�domoval, �e motory pracuj� (a neprozrazuje to ani nejslab�� zvuk), mohl bych se domn�vat, �e m� prost� zalila n�hl� vlna �navy. Mezit�m oni t�i lid� vstoupili do nejhlub��ho m�sta z�lomu. Naklonili se nad masivn�, �ikmo postavenou deskou, vystupuj�c� z panc��e, kter� je pokra�ov�n�m jednoho z obrovsk�ch vnit�n�ch �eber konstrukce rakety. V�iml jsem si ne bez �divu, �e Yrj�la kou�� cigaretu; je to pohled velmi vz�cn�, j� jsem ho nikdy p�edt�m kou�it nevid�l. Naklonil se nad deskou a za�al na ni oklep�vat popel, kter� se na povrchu ukl�dal v tenk� vrstvi�ce. Trvalo to dost dlouho a vypadalo to jako podivn� hra, ale v�iml jsem si, jak napjat� v�ichni pozoruj� kovovou plochu. Tak� j� jsem se mimovoln� naklonil, abych l�pe vid�l. ��ste�ky popela nele�ely docela nehnut�, n�br� se velmi l�n� skl�daly do jak�hosi obrazce. Z po��tku jsem to nech�pal. Vtom mi svitlo. Popel se kladl do soust�edn�ch kru�nic, jejich� centrum z�ejm� le�elo na druh� stran� p�ep�ky, n�kde uvnit� atomov�ch komor. Pracuj�c� motory z�ejm� vyvol�valy vibrace, p��li� slab�, aby byly posti�iteln�, a kov p�ep�ky p�en�el toto nezachytiteln� hlubinn� chv�n� na vrstvi�ku popela, kter� se shroma��oval na nehybn�ch m�stech � to znamen� na uzlech vznikl�ch vln.</p><p>Ti t�i lid� se dorozum�vali pohledem. Yrj�la n�co zapsal, �ena zav�ela z�klopku p��stroje na trojno�ce a v nejbli��� chv�li dut� zabzu�en� ozn�milo, �e byly vypnuty motory.</p><p>,Co to d�l�te?� zeptal jsem se.</p><p>Yrj�la mi pohl�dl do tv��e a p�imhou�il o�i.</p><p>�P�edev��m � ml�et � doktore, ano?�</p><p>�Co�e, nem�m o tom s nik�m mluvit?� podivil jsem se. �Dobr�, slibuji. M��ete mi ��ci, co to je?�</p><p>�Vibrace,� �ekl tajemn� Yrjola. Rudel�k se na n�s ned�val. Hladil si prsty nedoholenou bradu, jako kdyby byl zamy�len� nebo dokonce ustaran�. Jen nezn�m� �ena st�la klidn� a d�vala se do pr�zdn� chodby.</p><p>�To jsem pochopil,� odpov�d�l jsem. �Ale je v tom n�co zl�ho?�</p><p>�Je-li zl� to, s ��m jsem nepo��tal, pak je to zl�,� �ekl Yrj�la. V jeho tv��i u� nebylo nic �elmovsk�ho. Pod o�ima m�l kruhy, jako z nevysp�n�.</p><p>�No, dobr�, ale co je to?�</p><p>Yrj�la pokr�il rameny.</p><p>�Zat�en� motor� je st�le stejn�. P�i ni���ch rychlostech vibrace nenastaly; projevily se p�i��</p><p>�� p�i �edes�ti tis�c�ch kilometr� za vte�inu,� vm�sil se n�hle do hovoru Rudel�k a pohl�dl na n�s, jako kdyby se vytrhl ze zamy�len�.</p><p>�Co je to tedy�� zeptal jsem se znovu pon�kud bezradn�, jako bych ji� tu�il odpov��. Byla to zvl�tn� situace. St�li jsme v jednom z nejvzd�len�j��ch z�kout� velk� rakety, kter� se ��tila tmou, obklopeni ze t�� stran kovov�m mas�vem clony. Bylo naprost� ticho, nehybn� byla i sv�tla v chodb�, je� se t�hla tak daleko, �e ���ra lampi�ek spl�vala na jej�m konci v modravou stu�ku.</p><p>�Nev�m,� odpov�d�l p��mo Rudel�k, �s t�mto �kazem jsme nepo��tali, proto�e nevypl�v� z teorie, proto tedy��</p><p>��teorie je nespr�vn�,� dokon�ila �ena. St�la nehnut�. Jej� hlas prozrazoval velkou �navu.</p><p>�Ano,� �ekl Yrj�la a usedl na �ikmou kovovou desku.</p><p>�Mo�n�, �e �et�zov� reakce d�vaj� maxima a minima pohlcov�n� neutron��� prohodil jsem, vyhrab�vaje t�ce v pam�ti v�domosti, jim� jsem se kdysi nau�il. Ale ihned jsem umlkl, proto�e om�el� trosky m�ho �koln�ho v�d�n� byly sm�n� ve srovn�n� se zku�enostmi on�ch t��.</p><p>�Hmmm,� zabru�el Yrj�la. Znamenalo to z�pornou odpov��. �U� jsme pos�lali automaty na druhou stranu,� uk�zal pohybem hlavy na p�ep�ku, �a to ne jednou��</p><p>�No, dobr�,� �ekl jsem, �ale jak� to m� v�znam, tak nepatrn酓</p><p>Yrj�la ke mn� zvedl zespodu o�i, kr�tce se na m� zad�val a zase je sklopil. Ne�ekl nic, p�esto jsem pochopil teprve te�.</p><p>�Nebesa!� vyk�ikl jsem, �ty vibrace se zv�t�uj�, zv�t�uj� p�i ka�d�m zrychlen�, vi�te?�</p><p>�Ti�e!� Rudel�k mi stiskl ruku.</p><p>�Odpus�te�� vykoktal jsem zmaten�.</p><p>Yrj�la se tv��il, jako by tuto sc�nu nevid�l.</p><p>�Zv�t�uj� se?� �ekl, jako by se ptal s�m sebe.</p><p>�Zv�t�uj�, ale�� pokra�oval kone�n�.</p><p>�Ale ne line�rn�!� dokon�il Rudel�k. Cel� se p�ihrbil, o�i se mu leskly, vid�l jsem, �e v tomto okam�iku zapomn�l na mou p��tomnost. ��kal to jen in�en�rovi; mechanicky vyt�hl kapesn� analyz�tor: Yrj�la ztlumil jeho vzru�en� pohybem ruky, jako by �krtl to, co �ekl.</p><p>�Nu, ano,� �ekl. �Zd� se, �e to dos�hne maxima p�i sto t�iceti tis�c�ch kilometr� za vte�inu a pak se to mo�n� bude zmen�ovat, ale my nep�jdeme tak daleko. Goobar sice ��k�, �e je to dob�e, ale��</p><p>�Co�e, vy jste do t�to historie zasv�til Goobara?�</p><p>Yrj�la se pokusil potla�it �sm�v, jako by ��kal: �Je�t� po��d nic nech�pe�?�</p><p>����k�, �e je to dob�e,� pokra�oval in�en�r, �ale abych pravdu �ekl, n�m to nic ne��k�, proto�e jeho to zaj�m� jen potud, pokud to souvis� s jeho nyn�j�� prac텓</p><p>�A souvis� to?� �ekla �ena.</p><p>�Ano, on z toho m� dokonce radost, ��k�, �e mu to pomohlo��</p><p>�Tak o� vlastn� jde,� zeptal jsem se. Nech�pal jsem do�ista nic. C�til jsem, �e n�s tu obklopuje n�co, co nelze zachytit slovy.</p><p>�Je� nebezpe�텓 zeptal jsem se kone�n�, ale hned, s�m nev�m pro�, jsem se zastyd�l.</p><p>�Nebezpe��?� odpov�d�l udiven� in�en�r.</p><p>�Nemysl�m, konstrukce GEY je propo��t�na se sedmdes�tin�sobn�m koeficientem bezpe�nosti.�</p><p>�Nu�e�?�</p><p>Yrj�la vstal, v�ichni se chystali k odchodu. �ena zvedla vibrometr postaven� u zdi a Rudel�k zat�hl za automat, kter� se za n�m pohyboval jako pejsek.</p><p>�li mimo mne, st�l jsem nepohnut�, bez rozlou�en�, jako bych se byl prom�nil ve vzduch. Yrj�la, kter� �el posledn�, najednou se zastavil a vzal m� za ruku. Byl to pevn� stisk.</p><p>�Je to n�co, �emu n�s �ivot odnau�il,� �ekl d�vaje se mi do o��, �n�co, co nen� v t� velk� budov�, kterou jsme postavili v uplynul�ch tis�cilet�ch,� ud�lal rukou �irok� gesto, jako by ukazoval okol�, ale pochopil jsem, �e m� na mysli budovu v�dy. �N�co hor��ho ne� nebezpe��,� p�ipojil ti�eji.</p><p>�Hor��ho?� zeptal jsem se. M�l jsem v hlav� naprost� zmatek.</p><p>�Pr�v�, �e ano,� odpov�d�l, �nezn�mo.�</p><p>Pustil mou ruku a odch�zel za ostatn�mi. Dlouho jsem si prohl�el set�en� stopy vibrac� na povrchu desky, kter� jako zrcadlo neodr�ela sv�tlo. Pak jsem i j� odch�zel po �pi�k�ch, jako bych st�e�il sv��en� mi tajemstv�.</p></section><section><title><p>ZLAT� GEJZ�R</p></title><p>Uplynul p�t� m�s�c cesty a druh�, co se opo��ovaly r�diov� sign�ly ze Zem�. M�l jsem te� m�n� �asu ne� d��ve. V�noval jsem jej chlapci z Ganymeda. Po konziliu se Schreyem a Annou jsme se rozhodli, �e zevrubn� vy�et��me jeho mozek. Prvn� chirurg si vy��dal p��m� spojen� se Zem�, aby o chlapci z�skal co nejv�ce podrobnost�; po��tal toti� s t�m, �e ho bude muset u�it jeho vlastn� minulosti, jako kdybychom znovu popisovali str�nky pam�ti zpusto�en� katastrofou.</p><p>Chlapec dovoloval, abychom s n�m d�lali, co cht�li; byl zcela pasivn�. Nekladl odpor; mohli jsme ho vodit jako d�t�. Anna mu v�novala velkou pozornost; nejednou jsem vid�l, jak �la mezi z�hony parku a vedla ho za ruku a on, vysok�, �t�hl�, neoby�ejn� v�n�, �el poslu�n� za n� a pokou�el se ob�as srovnat sv�j dlouh� krok s jej�mi drobn�mi kr��ky. Mluvila na n�ho, ukazovala mu kv�ty, jmenovala je, ale v�echno to se odr�elo od jeho voskov�ho klidu. Kone�n� na��dil Schrey prov�st rozhoduj�c� vy�et�en�. Velk� encefalovizn� aparatura m�la n�jakou poruchu, kterou jsem s�m nemohl odstranit, a musel jsem se spojit s druh�m astrog�torem, proto�e ten m� na starosti automaty technick� pohotovostn� slu�by. Nena�el jsem ho hned; skon�il pr�v� slu�bu a ode�el z pilotn� kabiny. Inform�tory mi nepomohly v hled�n�. Kdy� jsem bloudil po cel� raket�, za�el jsem nakonec do oblasti vzd�len� od st�edn�ch palub. Chodba p�ech�zela v jakousi prostornou s�� p�ed mal�m koncertn�m s�lem. Pod b�l�m postrann�m sloupem st�l Lancelot Grotrian a d�val se na b�lou sochu, kter� zdobila st�ed pr�zdn� s�n�. �ekl jsem mu, co m�m na srdci. Rozmluva byla v�cn�, skoro such�, av�ak p��tomnost b�l�ho kamenn�ho t�la jako kdyby na ni vrhala sv�tlo a vypl�ovala ka�dou z�mlku.</p><p>V jist�m okam�iku jsme vykro�ili, �i sp�e se za�ali proch�zet; na�e kroky se hlasit� rozl�haly, zes�leny odrazem o klenbu, kter� se pne nad s�n� jako mu�le zvednut� do v��e. Nev�m, jak se to stalo, ale zastavili jsme se z�rove� tv��� v tv�� so�e. Je to mlad� chlapec, kter� se zastavil na dalek� pouti. Tv�� v�edn�, m�lo poutav�, to je pravda. Ale jako n�jak� velmi �asn� z nich vst�vaj�c� b�eznov� jitro, kdy vodou omyt�, hol� stromy, vystaven� bled�mu s�l�c�mu slunci, stoj� plny o�ek�v�n� velk�ch dn� l�ta. P�esn� takov� tv��: o�ek�vaj�c� spln�n� v�ech i t�ch nejv�t��ch slib�. Grotrian �ekl, �e socha je d�lem Soledad. Vzpomn�l jsem si na drobnou p��hodu, kter� se odehr�la p�ed t�dnem.</p><p>Vid�l jsem socha�ku v parku. Sed�la na vrcholku n�vr�� s opravdovou starod�vnou knihou na kolenou. Zeptal jsem se j�, pln zv�davosti, jak� je to kniha. Neodpov�d�la, nepozvedla hlavu, n�br� za�ala nahlas ��st: �Ot�zali se tedy:</p><p>�Jak se ti �ilo?</p><p>,Dob�e, odpov�d�l: �Mnoho jsem pracoval.</p><p>�Nem�ls nep��tele?</p><p>�Nemohli mi p�ek�et v pr�ci.</p><p>,A p��tel�?</p><p>���dali ode mne, abych pracoval.</p><p>�Je pravda, �es mnoho trp�l?</p><p>,Ano, odv�til,je to pravda.</p><p>,Cos tehdy d�lal?</p><p>�Pracoval jsem tehdy t�m v�ce. To pom�h�. �</p><p>,O kom se to mluv�?� zeptal jsem se. Vyslovila jm�no kter�hosi d�vn�ho socha�e a pokra�ovala v �etb�, ihned zapomenuv�i na mou p��tomnost.</p><p>Vypr�v�l jsem onen p��b�h Grotrianovi a zeptal jsem se ho, domn�v�-li se, �e ��ast na v�prav� m��e b�t socha�ce k n��emu dobr�.</p><p>�Mysl�m, �e ano,� �ekl,je velmi t�k� d�vat kameni tvar toho, co je skryto v hloubi lidsk� bytosti. Je nutno hledat rozli�n� cesty a jist� se m��eme mnoho dov�d�t o �lov�ku, d�v�me-li se k hv�zd�m.�</p><p>Pozoroval jsem tv�� astrog�tora, kdy� mluvil. U� na n� p�eva�ovaly linie st���, linie klesaj�c�. V kresb� vr�sek vroub�c�ch o�i, v lehk�m zvr�sn�n� tv��� v�echno bylo t�k� a t�hlo dol�. Jeho o�i pod siv�m obo��m jako by zast�rala �ed�, st�� post�ehnuteln� st��ava. Ale kdy� p�i posledn�ch slovech obr�til na mne sv�j pohled, zd�lo se mi � je to p�ekvapiv� � �e je mlad�� ne� j�.</p><p>Ve�er jsme se se�li v opera�n�m s�le a chlapec, st�le stejn� lhostejn�, byl polo�en na kovov� st�l. Tu se stalo n�co ne�ekan�ho. Kdy� za�al Schrey stahovat dol� �irok� pl�ty elektrod, kter� m�ly op�sat chlapcovu hlavu, zakryl si hoch n�hle tv�� rukama. Toto prudk� b�zliv� gesto n�s tak ochromilo, �e jsme byli zmateni. Tak jsme si toti� zvykli na jeho �plnou pasivitu. Anna se nad n�m naklonila a za�ala ti�e, laskav� hovo�it a odtahovala mu jemn� prsty jako p�i d�tsk� h�e nebo p�i mazleni. Tehdy s tv���, je�t� po��d sev�enou jako p�st, p�estal kl�st odpor. Kovov� dr��ky sev�ely jeho sp�nky, p�esahuj�ce do obli�eje a� pod o�i, kr�mov� �lut� rou�ka zaclonila t�lo, a pouze ��st obna�en� hrudi se pravideln� pohybovala ve sv�tle, kter� za��nalo sl�bnout, jak je Schrey pomalu zhas�nal. Kone�n� se rozhostilo hlubok� polo�ero. Z bl�skav� p�ilby, kter� te� t�sn� obep�nala hlavu nemocn�ho, tr�ely jako bodliny je�ka sp�na�e proud�. Tvo�ily dohromady jakousi obrazovku, kter� p�ej�mala slab� puls elektrick�ch v�boj� mozku a tis�ckr�t zes�len� odevzd�vala jej v�rn� p��stroji postaven�mu v hlav�ch stolu. St�lo tam pr�hledn� t�leso, tvarem p�ipom�naj�c� gl�bus. Jak v�te, nepotvrdila se star� hypot�za, �e jednou bude mo�no ��st lidsk� my�lenky podle z�pis� mozkov�ch proud�. �et�zy asociac� se u ka�d�ho �lov�ka utv��ej� jinak a podobn�m k�ivk�m proud� neodpov�daj� podobn� pojmy. Proto se l�ka� s pomoc� elektroencefaloskopu nem��e dov�d�t, co si nemocn� mysl�, m��e v�ak zjistit, jak se utv��� dynamika psychick�ch proces�, a tak zjistit onemocn�n� nebo poruchu mozku. Schrey sed�l del�� dobu nepohnut� a zaposlouch�val se do bzukotu zesilova�e, jako kdyby cht�l vylovit z t�chto zmaten�ch zvuk� n�jakou melodii; kone�n� p��stroj zapnul.</p><p>Uvnit� pr�hledn�ho gl�bu se rozsv�tlilo. V��ily tam tis�ce jisker uv�zn�n�ch ve skle, a to tak rychle, �e bylo vid�t pouze chv�jiv� spir�ly a kruhy, fantastickou sv�telnou krajku rozv�enou v prostoru, vroubkovanou tenink�mi ostr�mi zoubky; tu a tam zhu�t�n� vl�kna jasu sl�vala jednotliv� v�boje do perlov�ch, mlhav� t�pytn�ch nitek; cel� koule se pomalu plnila hlubok�m fialov�m svitem a p�ipom�nala mal� nebe, probod�van� drahami l�tavic. Mili�ny rozv�tvuj�c�ch se sv�teln�ch drah se nep�etr�it� spl�taly a rozpl�taly a vytv��ely kresbu neoby�ejn� pravidelnou a kr�snou. �Mluv na n�ho,� za�eptal Schrey Ann�. Vid�l jsem ho ve sv�tle linouc�m se z nitra koule; tenk�, ostr� nos vystoupil z tv��e zalit� �ern�mi st�ny.</p><p>�Co m�m mluvit?� zeptala se Anna trochu v rozpac�ch.</p><p>�Cokoli,� broukl Schrey a naklonil se je�t� hloub�ji nad rozz��enou kouli.</p><p>Anna p�ibl�ila hlavu k p�ilb�. Uvid�l jsem pouze jej� temn� profil na sv�tlej��m pozad�.</p><p>�Chlap�e, sly�� m�, vi�?�</p><p>Na krou�en� sv�tel se nic nezm�nilo.</p><p>��ekni mi, kdo jsi? Jak se jmenuje�?�</p><p>Jej� hlas zn�l slab� na pozad� jednotv�rn�ho �umotu proudu. Tato ot�zka, desetkr�t polo�en�, z�stala v�dycky bez odpov�di. Tak� nyn� le��c� ml�el a sv�teln� jiskry se d�le pohybovaly po sv�ch uzav�en�ch drah�ch a ne�navn� prov�d�ly nem�nn� v�kyvy nahoru a dol�; Anna polo�ila chlapci je�t� mnoho ot�zek. Zm�nila se o Ganymedu, o kosmodromick� stanici, vyjmenovala v�eobecn� zn�m� zemsk� n�zvy, ale to v�echno nevyvolalo ve v��en� sv�tel sebemen�� zm�nu.</p><p>I kdy� jsem a� dosud neasistoval p�i tak zevrubn�m vy�et�ov�n�, vzpomn�l jsem si na podrobnosti zn�m� je�t� ze studi�. Tyto jiskry, jako uv�zn�n� na ob�n�ch drah�ch ustavi�n� cirkulace, byly pouze odrazem vy�ivovac�ch, vegetativn�ch funkc� mozku. Jejich rytmi�nost a symetrii neru�ily nepravideln�, sv�jiv� v�boje, kter� na laika p�sob� dojmem chaosu, a�koliv pr�v� ty jsou obrazem my�lenky. Jako student jsem se t�ko smi�oval s t�m, �e odrazem k�i���lov�ho ��du my�len� jsou blesky zd�nliv� chaoticky sr��c�.</p><p>P�es Schreyovo rameno �ernaj�c� se ve tm� pozoroval jsem vnit�ek koule. V n�kter�ch m�stech z��ila nerovnom�rn�, jako kdyby se tam �t�pil sv�teln� proud na neviditeln�ch �skal�ch a om�val je zlatavou p�nou, kter� �rt� rozplyvav� obrysy vln a v�r�.</p><p>Kone�n� Anna, kterou to rozladilo, se odml�ela. Ji� jsem tak� za��nal c�tit �navu a nepohodlnost pozice � st�l jsem hodn� naklon�n � Schrey si pro sebe n�co nez�eteln� bru�el, nakonec si odka�lal a �ekl:</p><p>�To sta��.�</p><p>Anna ho z�ejm� nesly�ela. Po vte�in� ml�en� vypln�n�ho bzukotem zesilova�� �ekla: �M� n�koho r�d?� Uplynul kr�tk� zlomek vte�iny. Vtom se v���c� sv�tla zachv�la. Ze tmy vzl�tl zlat� trysk, zat�pytil se, rozbil uzav�en� okruhy a vl�tl vzh�ru. Zd�lo se, �e proraz� st�ny sklen�n�ho v�zen�. Pak sv�tlo skanulo dol�, zhaslo, z��iv� povrch se znovu uzav�el a zbyla zase jen p��zra�n� fluorescence proud�c�ch jisker.</p><p>Rychl�m pohybem se Schrey vzp��mil, vypnul p��stroj a rozsv�til stropn� sv�tla. Osln�n jsem zav�el o�i.</p><p>�Ano, ano,� �ekl chirurg nez�eteln� jako v�dy. �Notorick� aphasie� Jak�? Asi deset pol� t�ce po�kozen�ch� a hloub�ji, tractus corticothalamicus� ale vypad� to, �e thalamus je cel�� i spoje�� a najednou p�istoupil k Ann�, jako by ji po prv� uvid�l, polo�il j� ruce na ramena a �ekl:</p><p>�B�je�n�, d�v�e, jak t� to napadlo?�</p><p>Anna se bezradn� usm�la.</p><p>�Nev�m. Dokonce jsem si myslela, �e je to hloupost. V�dy� p�ece nervov� dr�hy��</p><p>�Nebyla to hloupost, nebyla!� p�eru�il ji Schrey a zat��sl jej�mi �tl�mi rameny.</p><p>�P�eru�en� dr�hy, nen�-li� pravda? Ale jsou mnem�ny, v�ce nebo m�n� trval�, jsou vzpom�nky, kter� je mo�no zni�it jen sou�asn� s cel�m �lov�kem. Velice dob�e jsi to ud�lala. Nev�m, ale��</p><p>Ani� dokon�il, p�istoupil k l��ku a uvolnil le��c�ho. Chlapec �iroce otev�el o�i s obrovsk�mi z��telnicemi. Tak obrovsk�mi, �e vypadaly jako dv� �ern� slunce p�i zatm�n�, lemovan� �zk�m prou�kem �edomodr� aureoly. Tyto o�i, lhostejn� a nevzru�en�, d�valy se skrze n�s.</p><p>�Abulie� �eln� pole�� bru�el Schrey, �zapeklit� v�c� ale to nevad� budeme je�t� operovat��</p><p>M�stem, kde se pravideln� st�kali lid� z nejr�zn�j��ch pracoven a kolektiv�, byla sportovn� hala. S�m jsem radil v�em, aby systematicky p�stovali lehkou atletiku, p�edch�zel jsem p��kladem a chodil ka�d� druh� den cvi�it. Na��m tren�rem byl Zorin, Amet�v p��tel. Nikdy jsem se vlastn� nedov�d�l, je-li pilotem, kter� se tak� zab�v� mechaneuristikou, nebo obr�cen�, mechaneuristou, kter� se v�nuje ��zen� letadel. Byl to ostatn� probl�m pouze zd�nliv�. Jak s�m ��kal, potuloval se tak dlouho po r�zn�ch kosmodromick�ch stanic�ch, �e mu to docela rozru�ilo rytmus sp�nku a bd�n�; mohl pracovat nebo sp�t v kteroukoli hodinu denn� nebo no�n�. Zorin byl skv�l� atlet � pr�v� tak jsem si p�edstavoval Ametu, pokud jsem ho je�t� neznal. Nejslo�it�j�� gymnastick� sestavy prov�d�l velmi lehce, jakoby mimochodem. Kdy� p�istupoval k n��ad�, zastavoval se, jako kdyby se zaposlouch�val do sv�ho vlastn�ho t�la a �ekal na n�jak� tajn� znamen�, �e je p�ipraveno; najednou byl na hrazd�, za�al d�lat sklopky a to�e. Chv�lemi se zastavoval, na vzdory p�ita�livosti, a prov�d�l kratink� efektn� cviky. Ve v�ech jeho pohybech, ve zp�sobu, jak�m pod�val ruku, ve zd�nliv� t�k�, t�ebas tich� ch�zi, byla utajena ospal� ko�i�� gr�cie, jako kdyby mu z�rove� p�sobilo radost, �e m� tak n�dhern� t�lo a st�le musel p�em�hat jeho lenost. V�ichni jsme byli do n�ho zbl�zn�ni; um�l na�e ambice povzbuzovat jak�msi co nejd�t�t�j��m zp�sobem. Vzpom�n�m si, �e Ryliant chodil ka�d� ve�er do t�locvi�ny, aby tr�noval jist� p�e�vih, a mo�il se tak n�kolik t�dn� jen proto, aby na n�ho Zorin kone�n� p��telsky mrkl. Byl pr� vynikaj�c�m konstrukt�rem; jeho kolegov� z Tembharovy skupiny nejednou vypr�v�li o zvl�tn� intuici, s jakou odhadl velmi vzd�len� d�sledky pl�novan�ch stereometrick�ch �e�en�. Mysl�m, �e to n�jak souviselo s ovl�d�n�m prostoru, za jak� vd��il sv�mu t�lu. Nebylo v�bec zn�mo, jak a kdy pracuje � p�ich�zel k Tembharovi jako host, str�vil v laborato�i hodinku, vzal si �kol a za dva t�i dny se vracel ji� s hotov�m �e�en�m v hlav�. Nikdy si ned�lal ��dn� pozn�mky, tak skv�lou m�l pam�. Modrav� lesk jeho voln� selenitov� kombin�zy jste mohli ne�ekan� spat�it v n�kter� ze vzd�len�ch, temn�ch chodeb, kter� vedly daleko od srdce rakety, na obvodu letadla, n�kde nad leti�tn� halou nebo v nult�m poschod�. �asto se tam pou�t�l s�m. Kr��el-li po jeho boku �lov�k, mohli jste d�t hlavu na to, �e je to Ameta. Zd�lo se, �e spolu nikdy nemluv�. Oba toti� ovl�dali um�n� ml�et zp�sobem, kter� m� stejn� udivoval jako roz�iloval, tak je mi ciz�. Tu zase kol�bav�m, lehk�m krokem p�ech�zeli po hv�zdn� palub� a prohodili jeden k druh�mu jednou za p�l hodiny sl�vka pro n�koho jin�ho nesrozumiteln� � n�zvy n�jak�ch raket nebo mo�n� kosmodromick�ch stanic � a ml�eli d�l na spole�n� zvolen� t�ma.</p><p>V t� dob� dos�hla GEA rychlosti devades�ti tis�c kilometr� za vte�inu. D�le se vzn�ela zd�nliv� nehybn� mezi hv�zdami, jejich� sv�tlo pouze pomalu za��nalo m�nit barvu, v d�sledku Dopplerova efektu; hv�zdy p�ed �pi�kou rakety modraly a hv�zdy le��c� za z�d� rudly; citliv� apar�ty m��ily tyto zm�ny a propo��t�valy rychlost cesty, stra�livou a nepochopitelnou v zemsk�ch pom�rech; raketa pohybuj�c� se takovou rychlost� vyprchala by jako plyn p�i styku i s t�mi nej�id��mi vrstvami zemsk� atmosf�ry. Av�ak tady bylo v�echno tich� a n�m�, hv�zdy i �ern� pustina mezi nimi; jen z posledn�ch palub na z�di bylo mo�no spat�it Slunce jako ocelov� �lutou, dosti jasnou hv�zdu z���c� uprost�ed zplo�t�l�ho kotou�e; byl to mrak zodiak�ln�ho prachu, kter� v��� v rovin� ekliptiky.</p><p>Dal�� zv�t�en� vzd�lenosti znamenal pouze p��r�stek v �ad� mrtv�ch ��slic na cifern�c�ch ukazatel�; mysl u� je nemohla obs�hnout.</p><p>U� jsem dostal n�kolik n�vrh�, abych se p�ipojil k n�kter� ze skupin. Byl jsem dokonce v poku�en�, p�izn�m se, nav�zat spojen� s videoplastiky, ale p�emohl jsem je. Zahloub�val jsem se do st�le intenzivn�j��ho studia medic�ny; po ve�erech, s p��jemn�m pocitem fyzick� �navy po tr�ninku, jsem prov�d�l slo�it� operace na trionov�ch obrazech a studoval u�ebnice, zavrt�vaje se do bohat�ch lo�isek l�ka�sk� literatury v knihovn� rakety.</p><p>Studia mi p�in�ela radost, p�esto v�ak jsem st�le m�l jak�si neur�it� pocit neukojen�. Hned se mi zd�lo, �e se p��li� m�lo st�k�m s lidmi, hned zase, �e m� v�domosti maj� p��li� akademick� r�z a �e nikomu na raket� nejsou nic platn�. �vahy o l�ka�sk� praxi po n�vratu na Zemi byly tak dalek�, �e byly vlastn� nere�ln�. Zat�m co jsem takto studoval, �etl, vy�et�oval pacienty, nav�t�voval Ter Haara, proch�zel se s Ametou, objevovaly se v atmosf��e rakety sotva posti�iteln�, pomal�, ale neodvratn� zm�ny. Mou pozornost m�ly vlastn� vzbudit �etn� nepatrn� p��hody, byl jsem v�ak jako hluch� a slep�. Pozd�ji jsem se divil, jak to, �e jsem nic nezpozoroval. Ale nyn� se domn�v�m, �e mysl v sebeobran� necht�la si p�ipustit p��znaky toho, co se bl�ilo, jako by to u� ��halo v jedn� z t�ch �ern�ch ledov�ch propast�, jimi� na�e raketa bez ust�n� prol�t�vala.</p><p>Tak jednou ve�er, kdy� jsme unaveni b�hem odpo��vali na leh�tk�ch s t�ly kou��c�mi od hork�ch sprch, poznamenal n�kdo, kdo se tloukl l�n� kolmo postavenou dlan� do stehen, jako kdyby cht�l pokra�ovat v p�eru�en� mas�i, jak� �koda, �e si nem��eme zaveslovat. Zorin s �sm�vem �ekl, �e se uj�m� �kolu, zorganizovat na GEI opravdov� z�vody osmiveslic. Na na�e udiven� ot�zky vysv�tlil, jak si to p�edstavuje. Lodi se postav� do baz�n�, obklop� je videoplastick� obraz velk�ho jezera, nebo dokonce mo�e, a mu�stva za�nou z�vodit. Skryt� m��ic� p��stroje zjist�, kter� osma veslovala nejrychleji, a ta bude prohl�ena v�t�zem. Podle sv�ho zvyku ji� dokonce ve vzduchu kreslil zapojen� p��stroje, kdy� fyzik Griga �ekl trpce:</p><p>�To nebudou z�vody, ale halucinace. A v�bec, t� videoplastiky je tady trochu mnoho. Um�l� nebe a um�l� slunce a um�l� voda; kdov�, t�eba v�ichni sed�me v oby�ejn� k�di a GEA, vesm�r, v�prava a cel� ta kosmick� scen�rie jsou pouze videoiluze!�</p><p>N�kte�� se dali do sm�chu, a to fyzika jen je�t� v�c popudilo.</p><p>�K �ertu s takovou z�bavou!� zvolal. Vysko�il, a pak, stoje nad n�mi, nazloben� �ekl:</p><p>�To je p�ece sebeklam! P�jde-li to tak d�l, dosp�jeme k tomu, �e nikdo nebude nic podnikat, dokonce videoplastika bude zbyte�n�. Sta�� spolknout pilulku, kter� podr�d� vhodn�m zp�sobem mozek, a bude� sed�t v leno�ce a pln� pro��vat nejautenti�t�j�� dojmy, �e podnik� horolezeck� v�stup v Him�laji a prod�r� se p�es ledovce a sk�ly! Jak� je to sebeohlupov�n�! Jsou to prost� odporn� n�hra�ky, narkotika! Nem��e-li �lov�k n�co d�lat skute�n�, nemus� to d�lat v�bec!�</p><p>Posledn� slova t�m�� vyk�ikl. Z po��tku se n�kte�� z n�s za�ali sm�t. Ale ojedin�l� v�buchy sm�chu ihned umlkaly. N�jak� biolog se pokou�el vykl�dat n�co v�cn� o narkotik�ch, ale rozhovor ihned uv�zl a tak� jsme se rychle roze�li, st�uj�ce si hlasit�, �e n�s Zorin p��li� vysiluje p�ed bl��c�mi se z�vody. To v�ak byla z�minka, kter� m�la zast��t ml�en�, ��haj�c� v ka�d�m z n�s.</p><p>Del�� dobu mi nedop��vala klidu z�le�itost nep�edv�dan�ho �kazu p�ed atomovou clonou, do n� jsem byl n�hodou zasv�cen. Zav�zal jsem se, �e o tom nebudu s nik�m mluvit, ale mus�m se p�iznat, �e jsem po �adu dn� �ekal se vzr�staj�c�m vzru�en�m na ve�ern� v�stra�n� znamen� a a� jsem byl kdekoli, za�al jsem konat sv� vlastn� pozorov�n�, stejn� neobratn� jako pe�liv�, nemohl jsem v�ak na nic p�ij�t. N�kolikr�t jsem se �mysln� zdr�el u Ter Haara d�le, abych p�i n�vratu od n�ho nahl�dl do v�klenku ve st�n�ch clony, byl v�ak pr�zdn� a tmav�. M�l jsem chu� opakovat Yrj�l�v pokus s popelem, ale b�l jsem se, �e m� n�kdo p�i tom p�istihne a �e se tak zesm�n�m. Ostatn� probl�m se roz�e�il s�m. Yrj�la, kter� se koncem p��t�ho m�s�ce vr�til ke stolku v j�deln�, byl ve znamenit� n�lad� a zd�lo se, �e na no�n� setk�n� docela zapomn�l. Tu a tam jsem to nadhodil p�i rozhovoru, a kdy� to nepom�halo, zeptal jsem se ho bez okolk�.</p><p>�Ach,� �ekl,to nic nebylo, v�ecko je v po��dku. Takov� v�c se p�i pr�kopnick�m pokusu mus� st�t.�</p><empty-line/><p>Ve�er jsem chod�val na hv�zdn� paluby. Lid� na nich bylo m�lo. P�i��tal jsem to n�valu pr�ce. ��kalo se, �e se astrofyzikov� ji� p�ipravuj� na pozorov�n� neoby�ejn� vz�cn�ho �kazu, jak�m v p��t�m roce m�lo b�t vzplanut� supernovy. O Goobarov� kolektivu kolovaly pov�sti, �e je na stop� n�jak�ho objevu. Je pravda, �e zb�vaj�c� kolektivy m�ly asi sto osmdes�t osob, zat�m co po palub�ch se proch�zeli osam�l� ctitel� hv�zd, ale nev�noval jsem tomu pozornost: mezihv�zdn� prostor m� v�c a v�ce fascinoval. D��ve jsem se na n�j d�val jako astronom amat�r, kter� se sna�� pojmenovat a ut��dit v�echna nebesk� t�lesa. Toto m� stanovisko k nim beze stopy zmizelo.</p><p>P�est�val jsem rozezn�vat souhv�zd�. Nehledal jsem je. Neizoloval jsem je od temn�ho pozad�, jako se nepokou��me odd�lit pohledem ze zn�m� tv��e o�i nebo rty. Po cel� hodiny, nehybn�, zamy�len�, s �elem p�itisknut�m k chladn� st�n�, up�ral jsem pohled do hlubin nebes. Pohled vr�en� vzh�ru jako by se vracel zp�t, podoben ��pu, vyst�elen�mu na nebe. Tam utkv�ly vrstvy �erni, tu a tam rozleptan� bled�mi fosforeskuj�c�m i �ilami mlhovin. Nic v�ce. Dole propasti poset� jiskrami. Ob� tato �zem� noci tvo�ila dva �ern� okraje Ml��n� dr�hy. Za n�jakou dobu jsem p�estal rozli�ovat v�t�� celky. Nam�hav� si pohled klestil cestu temnotou, pror�el jej�mi vrstvami, jak�misi obrovsk�mi haldami tmy, posypan�mi vyhas�naj�c�m popelem, jak�misi oce�ny �erni, v nich� doutnala fosforeskuj�c� sedlina; s nejv�t�� n�mahou se prod�ral z�clonami prachu ke st�nu hv�zd a jako by se vy�erp�val, unaven, rozmaz�v�n a pohlcov�n nekon��c� se �ern�. Se skute�n�m uleh�en�m spo��val na skupin�ch sv�tel � a byla to mlhovina jasn� jako t�pyt rtuti prom�n�n� v plyn, na v�ky ztuhl� v ��len�m v�ru expanze � a pohled d�l pokra�oval v letu tam, kde mezi beztvar�mi �ern�mi trupy zely pr�rvy, vyd�vaj�c� p��ern� hnilobn� sv�tlo podobn� zv�tr�vaj�c�mu j�lu. Kdy� jsem tak st�val se zrakem up�en�m do noci, zd�valo se mi n�kdy, �e se m�j pohled m�n� v n�co hmotn�ho, �e mi z o�� vyb�haj� jak�si hmotn� paprsky nebo dr�hy a �e nemohu v��ka zav��t, proto�e bych sv�j pohled opustil n�kde v bezedn�ch bludi�t�ch noci a odsoudil ho k v��n�mu trv�n� mezi ledov�mi a �hnouc�mi mra�ny, v propastech, v nich� vl�dne �as nekone�n� star�, pulsuj�c� po miliardy let. To v�echno � ty prostory nesm�rn� bez mez�, bez dna a strop�, bez viditeln�ch a domysliteln�ch hranic � to byla skute�nost, sv�t, kter� vznikl z �ern� pustoty a z oslniv�ch plamen� vod�k�.</p><p>V osm�m m�s�ci cesty dos�hla raketa rychlosti sta tis�ce kilometr� za vte�inu. Ka�d� �ty�i vte�iny urazila vzd�lenost prost�raj�c� se mezi M�s�cem a Zem�, jej� b�h vr�il �ela sv�teln�ch vln p�ed n�mi a roztahoval je daleko dozadu. Dos�hla t�etiny nejvy��� rychlosti, jak� existuje ve vesm�ru, a p�esto v�echny sv�teln� body ozna�uj�c� na�i polohu z�st�valy nehybn�. N�kdy se mi zd�valo, �e sta��, kdy� se �lov�k vmysl� do drtiv� lhostejnosti vesm�ru, obojetn�ho k nejv�t��mu vyp�t� na�� energie i s�ly na�ich stroj�, kter� jsme v�echny zkonstruovali za jedin�m c�lem a uvedli v chod, jako kovov� pokra�ov�n� v�le zam��en� k jedin�mu bodu, �e sta�� pochopit toto, aby si �lov�k uv�domil svou bezmocnost. Na nejmen�� p�esuny souhv�zd�, odm��iteln� jedin� pomoc� mikroskop� na fotografi�ch nebe, bylo nutno �ekat ne t�dny, ne m�s�ce, n�br� cel� l�ta. ��tili jsme se v noci i ve dne, v dob� pr�ce, v dob� odpo�inku, z�bav, l�sky; automaty zap�naly motory, proudy atomov�ho ohn� t�epotav� �lehaly z trysek, raketa zrychlovala let, pohybovala se ji� sto p�t, sto deset, sto dvacet tis�c kilometr� za vte�inu, ale hv�zdy z�st�valy nehybn�.</p></section><section><title><p>BEETHOVENOVA DEV�T�</p></title><p>V�echny hluboko a nejasn� ve mn� doutnaj�c� z�rodky n��eho nov�ho, nepoznan�ho, nepro�it�ho, z�rodky st�le jakoby za�lap�van�, potla�ovan� setk�n�mi s lidmi, hodinami tr�ven�mi u p��stroj� nalad�n�ch na zemsk� vys�l�n�, rozho��vaj�c� se v�ak jako jiskry ve chv�l�ch, kdy jsem se probouzel v noci, mezi koncem jednoho a za��tkem druh�ho snu, p�i samot��sk�ch toulk�ch pod hv�zdami, za �asn�ho �svitu, to v�echno se ve mn� vzedmulo, spojilo a prodralo na povrch ve dvoust�m �edes�t�m t�et�m dnu cesty.</p><p>Skon�il jsem svou denn� pr�ci pozd�ji ne� obvykle; st�l jsem pod velkou arauk�ri� mezi nemocni�n�mi s�ly a sv�m bytem v rozpac�ch, jak nalo�it se zbytkem ve�era. Nakonec nerozhodnut jsem zajel do parku.</p><p>Padal v n�m �asn�, jarn� soumrak. Nepochybn� na p��n� n�kter�ho z druh� dul v�tr siln�j�� ne� jindy a jeho prudk� z�vany, kter� ka�dou chv�li rozkol�baly v�tve, probouzely vzpom�nky d�vn� a siln�. V blankytu nad hlavou plula b�l� oblaka neur�it�ch tvar�, n�zk� slunce se hned za nimi skr�valo, hned vyst�elovalo snopy sv�tel p�es zlat� ho��c� okraje a tu v�echny ke�e i stromy, jako znenad�n� vytr�eny ze sp�nku, vrhaly na zem ostr� st�ny.</p><p>Na skal�ch nad sr�zem, z n�ho� spad� potok, sed�li �ty�i chlapci ve v�ku od dvan�cti do patn�cti let. Nejmlad��, schoulen� pod �ulov�m balvanem, olizoval ze �pejle cukrovou vatu; n�bo�n� soust�ed�nost, s jakou se t�to �innosti v�noval, byla tak intenz�vn�, �e jsem se bezd��n� zastavil, abych mohl chv�li p�ihl�et. Druh� si fale�n� p�skal motiv symfonie a na obt�n�j��ch m�stech si pom�hal rychl�m kom�h�n�m nohou; t�et� (poznal jsem v n�m Nilsa Yrj�lu) vy�plhal nejv��, a sed� obkro�mo v p�irozen�m kamenn�m sedle, up�ral o�i na horizont, s rukama zk��en�ma na prsou a s v�razem p�na nekone�n�ch prostor�. N�kdo, koho jsem nemohl poznat, st�l na druh�m b�ehu pot��ku, p��mo nad p�n�c� se vodou, kter� ve st�nu vypadala �ern� a hust� jako sm�la; pouze h��va p�ny metala odtamtud chv�lemi b�l� z�blesky.</p><p>�A kdy vlastn� nastane to stra�n� pr�zdno, o n�m� se tolik mluv�?� zeptal se nejmlad�� chlapec, obraceje se na neviditeln�ho �lov�ka. Pak za�al zase l�zat cukrovou vatu, a aby rozhovor sladil s mls�n�m, ulomil konec �pejle a nacpal si zbytek za tv��.</p><p>�Za�ne tehdy, a� si je uv�dom�,� odpov�d�l neviditeln�.</p><p>Poznal jsem Amet�v hlas. V t�e chv�li se n�kdo dotkl m� ruky. Byla to Anna.</p><p>�U� dlouho jsem t� nevid�l, co st�le d�l�?� zeptal jsem se, obraceje se k n� s �sm�vem. Sly�el jsem, �e chlapci pokra�ovali v rozmluv� s pilotem, ale u� jsem je nemohl poslouchat.</p><p>�Dnes je koncert,� �ekla v�cn� Anna a pot��sla vrko�i.</p><p>�Ruys � otec?� zeptal jsem se.</p><p>�Ne, n�co neoby�ejn� starobyl�ho: Beethoven, Dev�t�. Zn� to?�</p><p>�Snad ano,� odpov�d�l jsem. �Tedy koncert. Chyst� se taky?�</p><p>�Ano, a ty?� zeptala se. V d�lce se m�haly pestr� �ati�ky d�t�.</p><p>�Samoz�ejm�,� �ekl jsem,s tebou, dovol�-li.�</p><p>P�ik�vla hlavou na souhlas a hned zvedla ruce k vlas�m, aby potla�ila jejich vzpouru.</p><p>�Mus�me u� j�t?� ot�zal jsem se. Dostal jsem n�hle lehkou, dobrou n�ladu, jako kdybych pr�v� vypil ��i �umiv�ho n�poje.</p><p>�Ne, za��tek je v osm.�</p><p>�To je za hodinu,� zjistil jsem na hodink�ch. �D�me si n�kde sch�zku?� p�ipojil jsem s �sm�vem. Bylo zvykem na GEI jednat pr�v� takto a p�edst�rat sv�m chov�n�m, �e volnost jedn�n� nen� omezena st�nami rakety; pat�ilo to k rozr�staj�c�mu se syst�mu klam� a l��. Myslil jsem jako ostatn�, �e je to dobr� metoda.</p><p>�Ov�em, d�me, pod tou vysokou jedl� za hodinu,� odpov�d�la v�n�.</p><p>�P�esn� za hodinu?�</p><p>�V�born�. A te� se rozejdeme?�</p><p>�Ano, mus�m si je�t� n�co za��dit.�</p><p>Op�t jsem osam�l. Zam��il jsem k m�stu, kde p�edt�m sed�li chlapci, te� tam v�ak nebyl nikdo. Vydal jsem se na proch�zku po parku. Znal jsem tak dokonale ka�d� i to nejmen�� z�kout�, ka�dou cesti�ku a z�hon, �e bych byl mohl j�t se zav�en�ma o�ima libovoln�m sm�rem. V�d�l jsem ov�em p�esn�, kde kon�� prostor skute�n� a kde za��naj� kouzla videoplastiky. Vtom mi blesklo hlavou, �e se tato proch�zka podob� proch�zce starov�k�ch galejn�k�, a najednou jsem poc�til odpor k hlasit� �evel�c�m strom�m. Ode�el jsem do chodby. Zmocnila se m� jak�si ochromuj�c� nerozhodnost � vstoupil jsem do v�tahu a vyjel do osm�ho patra, abych nav�t�vil Rudel�ka, ale vystoupil jsem u� v p�t�m a sjel op�t dol� s nad�j�, �e zastihnu Ametu v osobn� ��sti leti�t�, proto�e jsem ho tam u� n�kolikr�t vid�l; av�ak hala byla tak rozs�hl�, �e bych byl ztratil hled�n�m spoustu �asu. Poslu�n� v�tah se znovu rozjel vzh�ru. Tehdy jsem provedl novou klukovinu; zav�el jsem o�i, nat�hl ruku a stiskl prvn� knofl�k, kter�ho jsem se prstem dotkl. Trp�liv� jsem �ekal. Dve�e se otev�ely se sotva sly�iteln�m zasyknut�m. Byl jsem, jak se uk�zalo, v jeden�ct�m pat�e v bl�zkosti Goobarovy pracovny. M�lokdo sem zabloudil, proto�e tady ani nem�l co pohled�vat. P�esto jsem vystoupil, poslal v�tah dol� a pomal�m krokem jsem �el k vysok� st�n�, za jej�m� dvojit�m oblo�en�m se skr�vala Goobarova osobn� laborato�.</p><p>P�ibl�il jsem se ke st�n�. Byla nepr�hledn�, p�esto�e byla sklen�n�. Tvo�ily ji toti� polarizovan� desky. V jist� poloze mohly sv�tlo propou�t�t, v jin� je pohlcovaly. Te� byla st�na tmav� a leskl�, jako pota�en� bl�skav�m aksamitem, ale na jednom m�st� ve v��i hlavy bylo v n� jak�si ok�nko; nev�m, zda polarizovan� desky byly tak postaveny n�hodou, nebo jestli to n�kdo ud�lal �mysln�; fakt je, �e se dalo dovnit� voln� nahl�dnout a to jsem u�inil. Vid�l jsem ��st pracovny s matematick�mi stroji sahaj�c�mi a� ke stropu. St�l jsem v tlumen�m sv�tle, zat�m co laborato� tonula v z�plav� jasu. V prvn�m okam�iku se mi zd�lo, �e je pr�zdn�, zpozoroval jsem pouze jak�si nepatrn� opakovan� pohyb v pozad�: to se rytmicky chv�ly ru�i�ky rel�.</p><p>Najednou jsem sebou trhl: v zorn�m poli se objevil �lov�k. Chodil sem a tam mezi stroji obr�cen ke mn� z�dy. Hovo�il velmi �iv�, jak o tom sv�d�ily neust�l� pohyby ruky, v n� dr�el n�jakou �ernou ty�inku. Druhou ruku m�l v kapse.</p><p>Poznal jsem ho ihned, je�t� d��ve, ne� se na konci sv� kr�tk� proch�zky obr�til; byl to Goobar. P�ech�zel pod�l �ela stroje je��c�ho se ukazovateli a vypadal, jako kdyby mluvil s n�k�m neviditeln�m. Jeho hlas, jako ostatn� ��dn� zvuk, nedol�hal ke mn� p�es sklen�nou ze�. Pln zv�davosti, s k�m tak �iv� mluv�, p�istoupil jsem je�t� o krok bl�e, zapom�naje, �e m� m��e uvid�t. Nyn� st�l m�rn� rozkro�en a rychle mluvil, zvedaje ruku s ty�inkou, obr�cen ke mn� ze t�� �tvrtin z�dy, tak�e jsem vid�l pouze lehounk� pohyb sval� na tv��i. Na obrazovk�ch p�ed n�m se sv�jely ��ry bled� zelen�ho ohn�.</p><p>Byl s�m se sv�mi automaty a pr�v� s nimi diskutoval. Obraz byl ��m d�l t�m zvl�tn�j��. Obsah rozmluvy bych jist� nepochopil, ani kdybych ji mohl sly�et, p�esto v�ak pomalu, jak se sc�na rozv�jela, za�al jsem ch�pat. Vypadalo to, �e Goobar n�co vykl�d� nebo vysv�tluje skupin� stroj�, seskupen�ch okolo n�ho; �st�edn� elektronick� mozek, navr�en� mas�v kovu, vypoukl� jako �elo giganta, pokryt� siln�m panc��em se zorn�ky obrazovek, odpov�dal z�rove� hlasem i �adami v�po�t� a diagram�, kter� se st�le objevovaly a mizely na jeho obrazovk�ch. Goobar hned naslouchal odpov�d�m a hned je �etl a pomalu vrt�l hlavou. Ob�as se nespokojen� oto�il, ud�lal dva nebo t�i kroky a znovu se obr�til tv��� ke stroji a prohodil n�kolik slov; tu se dotkl n�jak�ho kontaktu, tu ustoupil stranou a d�lal n�co u jednoho z p��ru�n�ch elektroanalyz�tor�. Vracel se se �t�tkem, a vhodil jej do stroje jako dopis. Pak stroj za�al pracovat, rozsv�cuje a zh�eje obrazovky, co� chv�lemi vypadalo, jako kdyby na n�co v�znamn� mrkal zelen�ma a �lut�ma o�ima. Ale Goobar, kdy� se sezn�mil se v��m, co mu stroj sd�loval, opakoval z�porn� pohyb hlavou a vyslovil jedin� sl�vko: �ne�; nau�il jsem se je ��st z kr�tk�ho trhnut� jeho rt�.</p><p>V�jev pokra�oval. Goobar n�kolikr�t p�eru�il pohybem ruky s �ernou ty�inkou, jako kouzeln�m proutkem, s�rii dlouh�ho d�kazu a p�inutil automat, aby v�po�ty opakoval. Najednou svra�til obo��, odhodil ty�inku a zmizel mi z o��. N�jakou dobu tam nebyl nikdo a pouze automat vrhal na obrazovky, pomalu se zastavuj�c�, tabulky diagram� tuhnouc� v jak�si zelen� led, jako kdyby znovu, kdy� jej mistr opustil, s�m je�t� jednou prom��lel v�echny vyvr�cen� argumenty. Za minutu se Goobar vr�til s mechanoautomatem, kter� zam��il p��mo k elektrick�mu mozku; v�dec ustoupil, p�imhou�il oko a �ekl n�co mechanoautomatu. Strnul jsem, proto�e robot na Goobar�v pokyn vystr�il z hlavice nebozez a navrtal otvor do panc��ov�ho �ela elektrick�ho mozku. Pak n��kov�m je��bem nadzvedl cel� obal. Ted mechanick� chirurg ustal ve sv� �innosti a Goobar s nejv�t��m z�jmem nahl�el dovnit� otev�en� aparatury, pak vzal n�kolik jemn�ch n�stroj� a za�al m�nit spojen� kabel�; pracoval nep�edstaviteln� rychle. Ustoupil, n�jakou dobu pronikav� pozoroval obna�en� vnit�ek, v n�m� se sv�jely st��brn� a b�l� c�vky dr�t� a znovu n�kolik z nich p�em�stil. Kone�n� na jeho pokyn zvedl mechanoautomat po�kozen� �eln� pl�t a vsadil jej na p�vodn� m�sto. Goobar zapnul proud, mozek o�il, sv�tlo na obrazovk�ch zavibrovalo a �ern� ty�inka se jako kouzlem zase objevila ve v�dcov�ch prstech. Teprve te� jsem poznal, �e to byla tuba s mentolov�mi pastilkami. Goobar usedl na okraj vysok� �idle a dlouho se d�val na k�ivky, rozvinuj�c� se v obrazovk�ch, nakonec p�ik�vl hlavou na souhlas a �ekl n�co, obraceje se do rohu m�stnosti, kam jsem nevid�l.</p><p>Napadlo m�, �e ur�it� p�ed�lal ��st axiomatick� aparatury � jak vid�t, tvo�il neexistuj�c� odv�tv� matematiky, jeho� nutnost vyplynula ze souvislosti s nov�mi pokusy; byl jsem sv�dkem operace, kterou p�evedl �my�len� mozku na novou dr�hu.</p><p>Goobar sed�l na stoli�ce s o�ima up�en�ma na mozek, kter� pracoval d�le; ob�as za��nala sv�tla sl�bnout; a tu se Goobar lehce pohnul, p�ipraven k dal�� etap� operace, ale mozek ji� znovu m�ikal obrazovkami, a rel�, kter� se zastavila, se dala do pohybu, kol�sala a t�m ozna�ovala tak jednotv�rn� rytmus mechanick�ho �ivota. Vtom mi Goobar zmizel z o��.</p><p>V zorn�m poli se objevila nov� osoba, Callarla. Pomalu pro�la pr�zdnou m�stnost�, zastavila se t�sn� u Goobara, zacl�n�j�c ho, pak se obr�tila a bl�ila se p��mo ke mn�. Pohnul jsem se, cht�l jsem se ukr�t, ale nohy jako by mi vrostly do podlahy. P�istoupila ke sklen�n� st�n� tak bl�zko, �e jej� tv�� vyplnila pr�hledn� ok�nko. Byl jsem si jist, �e m� uvid�. Tu j� Goobar n�co �ekl. Odpov�d�la pohybem rt�, ani� se ohl�dla; jej� tv�� se ne��astnila hovoru, kter� se jist� to�il kolem n�jak�ho technick�ho t�matu. Nevid�la m�. Jej� velk�, nehybn� z��telnice se pomalu roz�i�ovaly, jako by vp�jely tmu. Nevid�la ani mne, ani nic jin�ho. Jej� pohled nic ne�ekal, nep�edpokl�dal, �e uvid� n�jak� obraz, sv�tlo, ba dokonce ani tmu.</p><p>Sc�na se d�le rozv�jela. Goobarova �ern� postava v pozad� mi p�ipadala najednou podivn� bezv�znamn�, a obrovsk� p��stroje, kter� ho obklopovaly, vypadaly jako n�jak� neoby�ejn� dokonal� mechanick� hra�ky, v��i t�to jasn� �ensk� tv��i s hladk�m �elem, se zmlkl�mi rty a pohledem, jen� � op�en o �tverec sklen�n� zdi � byl tak dalek�, jako kdyby jej up�ela do bezedn� pr�zdnoty. Pak se obr�tila a d�vala se na Goobara, jen� st�le rozmlouval se stroji; tu jsem ji� d�le nemohl vydr�et na m�st�, c�til jsem na tv��i pal�iv� rum�nec studu, �e jsem ji potaj� sledoval ve chv�li, kterou nem�l nikdo zn�t, odstoupil jsem �kradkem a utekl jako zlod�j.</p><p>V�tah m� dopravil do patra, kde byla koncertn� s��, a�koliv jsem jej tam v�dom� neodeslal. V proudech brilantov�ho sv�tla jsem se najednou vzpamatoval. St�l jsem na mramorov�ch desk�ch pod obloukem vstupu do s�lu. Posledn� lid� se hrnuli dovnit�. Z�rove� jsem si vzpomn�l, �e jsem m�l sch�zku s Annou a vtom jsem ji spat�il. Rozb�hl jsem se k n�, vzal ji za ruce a za�al �eptat n�jak� zmaten� omluvy. V dlouh� toalet� zhotoven� jakoby z proudu velmi star�ho matn�ho st��bra vypadala vy��� ne� oby�ejn�. Na�pulila rty, p�edst�raj�c, �e se hn�v�.</p><p>�Poj�, poj�,� �ekla, �pak se spolu vypo��d�me.�</p><p>Sotva jsme vstoupili, zhasla velk� sv�tla. Do obrovsk� mu�le na konci s�lu dopadla shora sv�tla reflektor� a na pozad� bl�skav�ch n�stroj� a pohybuj�c�ch se hlav ud�lala k�� �ern�, �t�hl� silueta dirigenta. Taktovka su�e za�ukala.</p><p>Zpo��tku jsem naslouchal lhostejn� a proud t�to star� hudby m� skoro m�jel. Bylo mi p��jemn� se d�vat na starobyl�, mosaz� a lakem se lesknouc� n�stroje, na nich� b�vaj� v�dy provozov�na star� d�la. Ty sto�en� trubice, k��e napjat� na v�lc�ch, kovov� tal��e, to v�echno je z�rove� z�bavn� i dojemn�. Kdykoli mysl�m na nejvzd�len�j�� minulost, p�ich�z� mi na mysl ten propastn� rozd�l mezi fantazi� t�chto lid�, kte�� milovali hudbu stejn� jako my, a zp�soby, jak�mi ji vyluzovali na d�ev�n� sk���ky a struny ze zv��ec�ch st�ev�</p><p>V hlav� mi v��ily �tr�ky obraz�, hlas�, nedopov�d�n� slova, my�lenky, a to v�echno, jako by bylo zven�� podm�l�no dun�c�, stoupaj�c� a klesaj�c� hudbou. A tu najednou, nev�m ani jak ani kdy, tato hudba do mne pronikla. Mezi vychladl� vzpom�nky se vtiskly mohutn�, strhuj�c� t�ny, jako by povode� zaplavila d�m a brala s sebou stejn� vete� jako v�ci nesm�rn� hodnoty. Tam, kde je�t� p�ed chv�l� byl skromn�, ale mil� ��d v�ednosti, to�ily se nyn� temn� v�ry. A pak se stalo, �e m� ta hudba za�ala pohlcovat a strhovat do sv�ch hlubin. Probudil se ve mn� hn�v, necht�l jsem se poddat, sna�il jsem se nad melodi� zv�t�zit. Nadarmo. My�lenky, cel� pam�, v�echno, ��m jsem byl, str�eno s sebou, hnalo se n�kam do nezn�ma, a� byl zlomen posledn� odpor; a j� z�stal bezbrann�, nekryt�, byl jsem jako �e�i�t� stra�liv�ho proudu, kter� se valil, hloub�ji a hloub�ji vym�lal koryto a strh�val b�ehy, vracel se a bu�il se zdvojenou silou; a v t�to bou�i se za�alo oz�vat opakuj�c� se ustavi�n� vol�n� � to mne volal nadlidsk� hlas!</p><p>Najednou v�e zakol�salo, jako kdyby se na okam�ik zastavila obrovsk� s�la, zd�en� vlastn� odvahou, nastalo ticho, kr�tk� a tak prudk�, �e srdce p�estalo b�t; pak vybuchla melodie.</p><p>Cht�l jsem vst�t a odej�t; nemohl jsem to sn�st. Potichu, sklon�n, pro�el jsem nev�m jak prostor, d�l�c� m� ode dve��. Octl jsem se v pr�zdn�m p�lkruhu mramorov�ch sloup� a oddechoval jsem nepravideln�, jako po vy�erp�vaj�c�m b�hu. Za�al jsem sestupovat, proto�e m� hudba, i kdy� zazn�vala tlumen�ji, za�ala pron�sledovat a� sem. Tu jsem si uv�domil, �e nejsem s�m.</p><p>O schod v��e st�la Anna. Ml�ky jsem ji vzal za ruku. V�echno jako by se uti�ovalo, dohas�nalo. ��m d�l t�m vzd�len�j�� t�ny symfonick�ch �der� prov�zely n�s do nitra pr�zdn� chodby. Pak ti�e zasvi�t�l v�tah. N�kolik krok� � a otev�ela se hv�zdn� galerie.</p><p>Nev�m, zdali jsem tam �el j�, nebo zdali m� tam zavedla ona. Nev�m. St�li jsme bez hnut� a u na�ich nohou, neviditeln�ch, jako kdybychom se sami zm�nili v �er�, otv�raly se hlubiny, str�e bez b�eh� a dna, v��n�, nem�nn� propast a v n� ztuhl� jiskry sv�tla � krut�, krut� hv�zdy.</p><p>Stiskl jsem Anninu ruku. C�til jsem jej� teplo, ale byl jsem s�m.</p><p>�D�t�,� �eptal jsem, �ty nic nev횅 on, on n�s znal, sly��. Ten prad�vn� muzikant, ten Beethoven, N�mec z osmn�ct�ho stolet� v�ecko v�d�l� on v�ecko tu�il, on uhodl��</p><p>Anna ml�ela. Poc�til jsem klidn� dotek jej�ch prst�. Chopil jsem se toho klidu. Mohlo to b�t po��tkem v�edn�ho, dobr�ho rozhovoru, otev�raj�c�ho zp�te�n� cestu k n��emu, co bylo p�edt�m a co se mi v tomto okam�iku zd�lo b�t ztraceno nav�dy � ale svitla nad�je.</p><p>�On nic nech�pal,� pokra�oval jsem je�t� ti�eji, �nic, pouze hovo�il a jeho hlas je dodnes �iv�� Zd�lo se mi, �e se v�ichni na mne d�vaj�, proto�e vyslovil v�ci, kter� bych se neodv�il p�iznat ani s�m sob� on znal dokonce i toto!� zvedl jsem ruku k hv�zd�m.</p><p>Souhv�zd� jsem nevid�l. Bylo tam jakoby zmrazen� m�h�n� sv�tel v propastech nekone�n� star�ch; studen�, ml�eliv� jiskry, nehybn� jako ��klebek v��n� lhostejnosti; nemohl jsem ani zav��t o�i ani se d�vat. Uchopil jsem Annu za ruce. Tu se jej� hlava octla mezi mnou a pr�zdnotou, jako kdyby m� zakr�vala a chr�nila. Bez jak�hokoli �myslu jsem ji k sob� p�ivinul. Poc�til jsem teplo nah�ch pa��, jej� dech mi zalil tv�� a rty se na�ly.</p><p>Bylo ticho a bu�en� tepu sl�bnouc�, jako by na�e srdce zm�rala. P�itiskla se ke mn� siln�, d�v��iv�. Nem�l jsem na to pr�vo.</p><p>�Anno,� za�eptal jsem, �posly�, jᅓ</p><p>Uvolnila ruku a zav�ela mi �sta dlan�. Jak zapomenout na toto gesto �ensk� moudrosti!</p><p>�Ne��kej nic�� za�eptala ti�e.</p><p>Nevid�li jsme se. Bylo tma. Zej�c� pr�zdnota n�s oblehla ze v�ech stran a ��hala na ka�d� pohled. Zd�lo se mi, �e se panc��e GEY rozpadly. Zapochyboval jsem o pevnosti opory pod nohama. Jen to �t�hl� t�lo sk�talo ochranu. P�itiskl jsem rozp�len� �elo na jej� chladn� rameno a st�li jsme tak nev�m jak dlouho. Tu jako by mi usedl na vlasy pt�k. Pt�k, tady? Na GEI nebyli pt�ci, nemohli tu b�t, utloukli by se jako slep� o st�ny vylhan�ho obrazu Zem�</p><p>Hladila m� po hlav�. P�itiskl jsem �sta na jej� hrdlo a c�til jsem jej� srdce: tep se pravideln� oz�val, jako kdyby z hloubi jej�ho t�la na mne mluvil n�kdo neoby�ejn� mil� a dob�e zn�m�. Vykro�ili jsme p�ivinuti k sob�, ml�ky, jako by u� v�echno bylo �e�eno.</p><p>Chodba se zat��ela, minuli jsme schody, osv�tlen� modr�m m�en�m no�n�ch lampi�ek, pak dlouh� odbo�ka, velik� s�� St�li jsme p�ed m�m pokojem. Annina pa�e neznateln� ztuhla v m� dlani, ale sama zvedla ruku, stiskla kliku a prvn� p�ekro�ila pr�h. Obr�cen z�dy, hledaje t�pav� k��dla dve��, abych je za sebou zamkl, zachv�l jsem se najednou, jako zasa�en� bleskem. Anna se ke mn� p�itiskla, marn�. U� jsme byli rozd�leni tmou, tou tmou, z n� vyrazil a d�le se nesl dlouh�, t�hl�, dut� t�n sir�ny. GEA zv�t�ovala rychlost.</p></section><section><title><p>PORADA ASTROG�TOR�</p></title><p>Ka�d� hv�zda existuje proto, �e v n� trv� boj dvou sil opa�n�ho sm�ru; gravitace, stahuj�c� jej� hmotu ke st�edu, a z��en�, kter� se sna�� sv�m obrovsk�m tlakem hmotu rozp�nat. Hv�zda vrh� do vesm�ru proudy hmoty prom�n�n� v energii a tak trv� po miliardy let.</p><p>Kdy� atomov� palivo doch�z�, sl�bne z��iv� energie, ten v�boj z��en�, vyr�ej�c� zevnit� hv�zdy sou�asn� v�emi sm�ry. Nitro hv�zdy po��n� chladnout rychleji, proto�e unik�n� energie jej�m povrchem pokra�uje. Tlak rozp�naj�c� plynnou kouli sl�bne, nem��e ji� odporovat p�ita�livosti, kter� kouli smr��uje. Hv�zda se za��n� sr�et, st�l� moment ot��en� trh� vn�j�� obaly atmosf�ry a vrh� je do prostoru ve form� rozp�len� koule plyn�, nafukuj�c� se rychlost� mnoha tis�c kilometr� za vte�inu. Tu se odliv energie skrze obna�en�, �hav� vrstvy hv�zdy je�t� v�ce zv�t�uje. Pak se u n�kter�ho druhu slunc� m��e st�t, �e se hv�zda za�ne smr��ovat neoby�ejn� rychle. Obrovsk� tlak a teplota vtla�uj� voln� elektrony do atomov�ch jader; doch�z� k neutralizaci elektrick�ch n�boj� a cel� hv�zda se prom�n� v masu neutr�ln�ch ��stic, neutron�. A ty, proto�e se neodpuzuj�, mohou se k sob� p�ibl�it daleko v�ce ne� j�dra oby�ejn�ch atom�. A tu nastane n�co, co je mo�no ozna�it slovy, �hv�zda se do sebe propadla�.</p><p>Koule rozp�len� hmoty, kter� by mohla vm�stnat do sv�ho nitra cel� planet�rn� syst�m, zm�n� se v kouli kilometrov�ho pr�m�ru; zhu�t�n� dr� neutron� vytv��� nejpodivuhodn�j�� a nejhust�� druh vesm�ru hmoty. Takto stla�en� hmota cel� Zem� ve�la by se do stometrov�ho pahorku. Uvoln�n� energie vybuchuje do prostoru nestv�rnou erupc�; po n�kolik m�lo dn� z��� hv�zda intenzitou zasti�uj�c� stamili�ny slunc� dohromady; pak plamen t�to kosmick� exploze uhas�n� a hv�zda, �i sp�e do b�l� roz�haven� t�leso, kter� z n� z�stalo a jeho� hmota je nesm�rn� zhu�t�na, zapad� do nekone�n� tmy.</p><p>Pr�v� takov� �kaz, kter� se v ka�d� mimogalaktick� mlhovin� vyskytuje jednou za n�kolik set let, o�ek�vali astrofyzikov� GEY.</p><p>�ek�n� na vzplanut� supernovy se stalo senzac� dne. K observato�i t�hla cel� proces� zv�davc� u� n�kolik dn� p�ed stanoven�m term�nem, kter� byl ostatn� ur�en s p�esnost� p�l druh�ho t�dne, proto�e je nemo�n� p�esn� zjistit n�kter� faktory podmi�uj�c� okam�ik v�buchu.</p><p>Supernova m�la zaz��it v p��m�m prodlou�en� pod�ln� osy rakety, proto tedy byla osmimetrov� obrazovka hlavn�ho teletaktoru neust�le, zam��ena k ji�n�mu p�lu galaxie. V�b�ek Ml��n� dr�hy, kter� tam le�el, rozpadal se v gigantick�m zv�t�en� siln�ho p��stroje na nes�etn� hv�zdi�ky, ale v�echny byly d�le viditeln� jako pouh� body, nebo� proti hlubin�, kter� n�s d�lila, bylo bezmocn� dokonce i mnohamilionov� p�ibl�en�. Zato mezi kulovit�mi kupami Omegy Centauri a Ji�n�ho k��e bylo vid�t zagalaktick� mlhoviny jako bled� kotou�e s temn�j��m okrajem prachu; ka�d� takov� obl��ek byl soustavou mnoha set mili�n� hv�zd.</p><p>Ohniskem z�jmu astrofyzik� byl Mal� mrak Magellan�v, a zvl�t� ta jeho ��st, v n� ur�ili vzplanut� supernovy. P�es ustavi�n� n�v�t�vy pokra�ovali ve sv� ka�dodenn� pr�ci. Mal� matematick� automat byl neust�le v chodu a prov�d�l komplikovan� v�po�ty; z ruky do ruky �ly zv�t�en� fotografie a p�sky spektrogram�, ozna�en� ��slicemi; cel� tento organizovan� ruch p�sobil na p��choz� podivuhodn� uklid�uj�c�m dojmem. C�tili jsme se tady jako lid�, kte�� pod veden�m ozbrojen�ch krotitel� nav�t�vuj� oblast hem��c� se dravou zv���. Pro astrofyziky nebylo nic zneklid�uj�c�ho ani v oblastech v��n� noci, ani v bezedn� se rozp�naj�c�ch mrac�ch �ern�ho mrazu a b�l�ho ��ru; jejich v�cn�, popisuj�c� vztah k nekone�nu p�en�el se i na n�s; zpozoroval jsem, �e se znovu plnily hv�zdn� paluby, v posledn� dob� lidupr�zdn�.</p><p>Pon�kud m� udivoval rozruch, jak� vedouc� v�pravy vyvolali okolo bl��c�ho se �kazu; zm�nil jsem se jednou p�ed Yrj�lou, �e proudy zv�davc� mohou zt�it pr�ci astronom�, ale in�en�r se jenom usm�l a prohodil jen tak mimochodem, �e �se to vyplat�.</p><p>Kdy� p�i�ly dny skute�n�ho �ek�n�, mohla hala observato�e sotva pojmout v�echny n�v�t�vn�ky. P�esto v�ak se nep�ihodilo nic ani prvn�, ani druh�, ani t�et� den. A tak jsme se � zklam�ni a unaveni � rozch�zeli pozd� po p�lnoci chodbami a mhou�ili jsme o�i, kter� si zvykly na �er� observatorn�ch obrazovek.</p><p>�tvrt� den u� se objevilo lid� m�n�, p�t� den pouze �tvrtina a r�no �est�ho dne supernova kone�n� vzpl�la jako oslniv� b�l� bod v Mal�m mraku. Snad proto, �e se �ek�n� p��li� prot�hlo, nebo �e n�m na�e fantazie kreslila tento �kaz monument�ln�ji, fakt je, �e jsme tuto skute�nost p�ijali celkem lhostejn� a v�ecko, co se potom v observato�i ��kalo, bylo daleko sp�e gesto zdvo�ilosti v��i astrofyzik�m ne� projev skute�n�ho obdivu. Tak pon�kud um�le vyvolan� vlna z�jmu opadla a pohasla daleko rychleji, ne� se po�ala v rovnom�rn�m svitu Mraku ztr�cet a rozpl�vat jiskra supernovy.</p><p>Koordin�torem skupiny astrofyzik� byl profesor Trehub; znamenit� badatel zagalaktick�ch mlhovin, lovec hv�zdn�ch mrak� krou��c�ch na hranici dosahu nejsiln�j��ch teleskop�. Sta�ilo vid�t ho jednou, aby si ho �lov�k zapamatoval nav�dy. Jeho hlava sed�la mezi rameny � podobna pt�ku, roz�ep��en�mu jako koule � s mohutn�m nosem vy�n�vaj�c�m jako tup�, dop�edu vysunut� zob�k, s obo��m sta�en�m ke ko�eni nosu v kosmat�, chv�j�c� se �iv� uzel, kter� signalizoval v�echno d�le�it�, co spat�ily o�i, v�dy jako osln�n� jasem dne. Mluvil v kr�tk�ch v�t�ch, ani� zv��il hlas, kter� v�dycky dolet�l i p�es nejv�t�� hluk k tomu, na koho se obracel. P��choz� p�ij�mal v observato�i s p�ehnanou zdvo�ilost�, ale svou pr�ci ani na okam�ik nep�eru�oval. N�kdy si �lov�k mohl myslit, �e chce toho, s k�m mluvil, ohromit neobvykl�mi v�roky. Jednou, kdy� jsem se zm�nil o Zemi, �ekl:</p><p>�Tak� tam jsme mezi hv�zdami; od vzduchopr�zdna n�s d�l� trochu vzduchu a vrstvi�ka zem� pod nohama. Sta�� jen zvednout hlavu.�</p><p>Byl autorem pl�nu, kter� zp�sobil velk� rozruch, a�koliv nikdo krom� n�ho se neodv�il v�n� o n�m p�em��let; �ekl, �e by bylo nejlep��, vypravit se na cestu mezi hv�zdy nikoliv s raketou velkou nebo malou, n�br� s celou Zem�, a to tak, �e by zem�koule byla vy�inuta ze sv� dr�hy mocn�mi n�razy atomov� energie a pomalu rozt��ena po spir�le, vzdaluj�c� se ��m d�l t�m v�ce od Slunce. Nu, a tak by se mohla kone�n� rozlet�t ke zvolen� hv�zd�. Teplo a sv�tlo na t�to kosmick� pouti temnotami m�la pozem��an�m dod�vat �etn� um�l� atomov� slunce.</p><p>�Dnes u� je mo�no zhruba vypo��tat,� ��k�val, ��e na�e Slunce za n�jak�ch deset nebo dvan�ct miliard let vyhasne a budeme si pak muset hledat jin�. Co jednodu���ho ne� t�to ud�losti p�edej�t a ud�lat nyn� z vlastn� v�le to, k �emu budeme v budoucnosti donuceni!�</p><p>P�izn�m se, �e mi nejv�ce zaimponovalo z�jmeno �my�, jeho� u�il, jako kdyby m�l docela v�n� v �myslu do�kat se epochy po dvan�cti miliard�ch let, ale on ned�lal nikdy nic, aby n�komu zaimponoval, na tom mu nijak nez�le�elo. Se sv�mi �asto nezvykl�mi n�zory b�val v men�in�, nez��dka se omezuj�c� pouze na jeho vlastn� osobu; pak mluv�val o �vzpour�ch� sv�ch koleg� a spolupracovn�k�; je dob�e p�ipojit, �e se r�d sm�l. V polo�eru observato�e se �asto rozl�hal jeho basov� chechtot, kdy� prosv�tloval n�jak� sn�mek a nal�zal na n�m potvrzen� sv�ch domn�nek. R�d jsem se d�val na toho �lov�ka, nabit�ho nezni�itelnou energi�.</p><p>V Trehubov� kolektivu pracovali Borelovi. Pavel, planetolog, na Zemi v�niv� horolezec, �t�hl�, �ediv�j�c�, p�ihrbl�, s k��� o�lehanou od v�tru a slunce. Od o�� zvykl�ch pevn� se p�iv�rat v z��i ledovc� rozb�haly se hust� drobn� vr�sky. Marie, jeho �ena, byla nen�padn�. Kdy� st�la v hlou�ku lid�, pohled nezn�m�ho ji snadno minul. A� pozd�ji jsem poznal skryt�, t�ko srozumiteln� p�vab jej� tv��e, kter� se jen velmi z��dka rozho�el naplno, v n�jak� radosti nebo smutku, jako nejryzej�� nahota, kdy� najednou spadnou z�voje.</p><p>Man�el� pracovali zpravidla odd�len�, on u teletaktor� nebo spektroskop�, ona u matematick�ho stroje. P�i rozhovorech p�eru�ovan�ch dlouh�m ml�en�m, p�i nich� k porozum�n� sta�ila jednoslabi�n� sl�vka, p�i jednotv�rn�, soust�ed�n� pr�ci, bylo mo�no ojedin�le zachytit ve vzduchu pohled, jak� Borel vys�lal sv� �en�. Ani zvl᚝ v�mluvn�, ani siln�, naprosto ne, prost� kr�tk�, jasn� z�blesk o��, konstatov�n� �jsi tady�� a pak se znovu pohrou�il do sv� pr�ce, ale nikoliv tak, jako kdyby se k n� vracel, proto�e tento pohled ho z b�d�n� nevytrhoval.</p><p>V t�to dob� se mi Anna vyh�bala. Jej� jedn�n� a v�raz tv��e mi �asto b�valy nepochopiteln�. Mizela na cel� dny; kdy� jsem se jakoby mimochodem ptal, svalovala vinu na pr�ci u �akand�anov�; kdy� jsem navrhoval spole�nou proch�zku nebo n�v�t�vu koncertu, m�la pr�v� pr�ci, kterou nemohla odlo�it, ale pak se ne�ekan� objevila takov� jako na za��tku, plna dobr� n�lady, d�v��iv� a klidn�. N�kdy z ni�eho nic zesmutn�la, ale ihned zapla�ovala tyto drobn�, d�tsk� starosti �sm�vem. Na�e sch�zky se n�jak komplikovaly; hned jsem se pokou�el opl�cet j� klid klidem, ale m�nilo se to v nucenou lhostejnost, hned zase jsem se sna�il b�t k n� up��mn�, onou vynucenou up��mnost�, kter� krom� prchav�ch n�lad se nem� z �eho vyznat. Jednou jsem hl�sal my�lenky tak zvan� �hlubok�, po druh� osnoval pi�ny na n� p��t� �ivot. Naslouchala pozorn�, ale do jej�ho �sm�vu se m�sila jisk�i�ka ironie � snad nebrala v�n� ani to, co jsem ��kal, ani m� sam�ho.</p><p>Tu se nit hovoru trhala, �e� v�zla, vlekla se a musel jsem vynakl�dat �sil�, abych ji udr�oval; zlobilo m� to, m�l jsem pocit, �e jsem na pohybliv�m p�sku. Po ka�d� jako bych musel znovu hledat onu Annu z ve�era po Beethovenov� Dev�t�. Kdy� jsem se k n� bl�il, musil jsem p�ekon�vat neviditeln� odpor, kter� nebyl jak se zd�lo ani v n�, ani ve mn�, n�br� mezi n�mi.</p><p>Jednou jsem se j� zeptal:</p><p>�Je ti se mnou dob�e?�</p><p>�Ne,� odpov�d�la, �ale bez tebe je mi h��e.�</p><p>P�ilnul jsem k n�. R�d jsem se d�val, jak r�no p�ipravuje sn�dani; ve voln�m sv�tl�m �upanu, s roz�echran�mi vlasy, nakl�n�la se nad sklem a m�chala ovocn� ingrediencie se soust�ed�n�m hodn�m starov�k�ho alchymisty. �Anna z hv�zd� � tak jsem j� ��kal, ale nepov�d�l jsem j�, �e tato asociace vznikla jako kontrast k �Ann� ze Zem�.</p><p>Byla kr�sn�. Na Zemi se setk�v�me s krajinami, lhostejno zda majest�tn�mi nebo tich�mi, kter� v n�s vyvol�vaj� dojem, �e je p��roda stvo�ila v jak�msi zamy�len� nad sebou, op�jej�c se vlastn� kr�sou. N�co takov�ho bylo v Ann�. V temnosti vlas�, bujn�ch jako vlny, v pravidelnosti dechu, v oblouc�ch obo��, zastaven�ch na hranic�ch rozletu, ve rtech zav�en�ch jakoby nad n���m, co dozr�v� velmi zvolna, ale neust�le. Vzpom�n�m si, jak jsem jednou s dojet�m pozoroval jej� sp�nek, nejjemn�j�� z�chv�vy �as, pohyb �ader, zvedaj�c�ch se tepl�m dechem; znenad�n� pod m�m pohledem procitla a jako by mi vych�zela ze sp�nku vst��c, d�vala se na okam�ik roz���en�ma o�ima a pak se cel� zap��ila: rum�nec se j� rozlil po tv��i, hrdle, ba dokonce i po u��ch. Hned jsem zah�jil k��ov� v�slech, abych poznal p���inu rum�nce. Dlouho necht�la odpov�d�t, kone�n� � nerada � pravila p��sn�:</p><p>�Zd�lo se mi o tob�,� nic v�c necht�la ��ci.</p><p>Takto � neust�le se znovu navazuje i trhaje � pokra�oval n� nev�edn� vztah, v n�m� se skr�vala � v pozdn�ch hodin�ch no�n�ch � n�ha sm�en� s ��msi ho�k�m i pe�liv� zatajovan� boj.</p><p>Zat�m plynul �ivot na GEI d�l sv�m obvykl�m chodem. Laborato�e pracovaly, ve�er jsme se shroma��ovali u zemsk�ch r�diov�ch po�ad�, sch�zeli se na videoplastick�ch p�edstaven�ch, ve sportovn�ch hal�ch tr�novala mu�stva na turnaje, koncerty bu�ily ch�ry zvuk� do klenby koncertn� s�n�. V�echno, pozorov�no z d�lky, vypadalo jako d��ve, ale z�rove� se projevovaly p�edzv�sti toho, co se bl�ilo a co vypadalo, jako kdyby � rozta�eno po cel� nekone�n� d�lce cesty pronikalo nepozorovateln� hermetick�mi panc��i rakety a otravovalo mysli i srdce.</p><p>Za�alo to snad sny. Aspo� j� jsem nasb�ral takov� poznatky. M� vlastn� sny se staly v t�to dob� z�rove� plastick�mi a bohat�mi, ale bohatstv�m nev�tan�m a ne��douc�m, ba dokonce nesnesiteln�m. M�val jsem sny neodbytn�, vracej�c� se, t�hnouc� se z jedn� noci do druh�; n�kter� se rozv�tvovaly v n�kolik p��b�h�, kter� se mi zd�ly postupn�. Zvl�t� se mi vryl do pam�ti sen o m�st� slepc�. Byl jsem slep� a �il jsem v �eru jak�chsi spletit�ch v�tevnat�ch tvar�; v tomto snu jsem m�l komplikovanou, dlouhou minulost, naprosto odli�nou od minulosti skute�n�. Byly tam jak�si dalek� cesty, jak�si setk�n� s lidmi, ale v�echno bez jedin�ho paprsku sv�tla. V��n� v �erni drt�c� hlavu i hru�. Onen sen, �i sp�e cel� jejich plej�da, vlekouc� se po t�dny, mne tak vy�erp�vala, �e jsem po prv� v �ivot� po�al br�t pr�ky pro span�, kter� vy�azovaly z �innosti mozkovou k�ru; dostavoval se tvrd� sp�nek, kdy� jsem v�ak l�k p�estal u��vat, t�iv� sen se vracel.</p><p>V ambulatoriu se objevovali lid� a st�ovali si na no�n� m�ry. P�ich�zeli a obvykle se styd�li za bezv�znamnost sv�ch stesk� a p�edst�rali, �e je to sp�e jejich vrtoch ne� projev neodvratn� nutnosti; vyslechl jsem je v�ak pozorn�, pou�en vlastn� zku�enost�. P�edpisoval jsem jim l�ky pro uklidn�n�, kter� jsem j� s�m u��val. Setk�val jsem se v�ak �asto s odporem. Za na�ich �as� neradi u��v�me l�ky; medic�na je toti� sp�e zam��ena k tomu, aby nemocem p�edch�zela, ne� aby je l��ila.</p><p>Moji pacienti ov�em hlavn� necht�li sp�t tvrd�m sp�nkem beze sn�, naopak, cht�li, aby se jim zd�lo, ale o� Zemi; k tomu se p�izn�vali pouze mezi �ty�ma o�ima. �Bohu�el,� odpov�dal jsem, �neum�me dosud vyvolat sny na libovoln� t�ma.� Musel jsem je poslat dom� s pr�zdnou a doporu�it jim pouze, aby se v�ce v�novali sportu a t�lesn�m cvi�en�m a pohybovali se na �erstv�m vzduchu.</p><p>Zm�nka o parku GEY vyvolala �asto bezd��n� gesto odporu; d�lo videoplastik�, na n� byli tak py�ni, stalo se t�m�� kamenem �razu. N�jakou dobu se diskutovalo o ot�zce p�etvo�en� na�eho parku a byl pod�n n�vrh, aby byl p�estav�n a aby byla vytvo�ena nov� konfigurace jak ��sti skute�n�, tak i obrazu, kter� ji obklopoval. Ale anketa uk�zala, �e si to na �t�st� nikdo doopravdy nep�eje. M�sto toho byly vzneseny �etn� n�mitky, na p��klad: �e �d隝 je um�l� a ka�d� hned pozn�, �e je to �vindl�, �e �tam nejsou pt�ci, a to �lov�ka p�iprav� o iluzi�, ba dokonce � a to hned n�kolikr�t � �e �nebe a mra�na nesou pe�e� klamu a v�bec se pozemsk�m mra�n�m nepodobaj�.</p><p>T�mito pozn�mkami se c�tili videoplastikov� dot�eni. Uji��ovali n�s, �e um�l� obraz je jist� dokonal�, proto�e byly vzaty v �vahu v�echny faktory, kter� p�sob� na lidsk� smysly, a aparatura �e nyn� funguje stejn� jako na po��tku cesty, kdy v�ichni, sotva p�i�li na raketu, s uzn�n�m prohla�ovali, jak je iluze pln� a dokonal�.</p><p>Na konci prv�ho roku cesty se mezi m�mi pacienty objevili nov�, kte�� si st�ovali na poruchy �asov� koordinace sp�nku a bd�n�. Rytmus jejich pr�ce byl v pom�ru k ostatn�m druh�m posunut, jedni poci�ovali ospalost v �asn�ch ve�ern�ch hodin�ch a probouzeli se dlouho p�ed sv�t�n�m, druz� naopak pracovali rad�ji pozd� do noci a spali dopoledne; rozdroben� pracovn�ch �kol�, kter� takto vznikalo, se zv�t�ovalo a hrozilo, �e rozlept� kolektivy.</p><p>Zvl�t� v odpoledn�ch hodin�ch bylo mo�no potkat st�le v�ce lid� bloumaj�c�ch bez c�le po chodb�ch; navazovan� rozhovory v�zly na mrtv�m bod�, lid� se sami toulali po palub�, vyh�baj�ce se v�slovn� hv�zdn�m palub�m. Kdy� jsem n�kolik dn� p�ed Nov�m rokem vy�el na vych�zkovou palubu v dob�, kdy d��ve b�vala nejv�t�� frekvence promenuj�c�ch, potkal jsem tam pouze dva piloty, kte�� se bavili s Ametou o n�jak�m souhv�zd�, jinak byla obrovsk� prostora zcela lidupr�zdn�.</p><p>V�echny tyto ud�losti se �asov� sb�haly s nejkomplikovan�j�� f�z� m�ho vztahu k Ann�, a proto jsem jim nev�noval pozornost, jakou si zasluhovaly.</p><p>V pravideln�ch �asov�ch odstupech se konaly porady astrog�tor�; t�i dny p�ed nejbli��� z nich se na mne obr�til Ter Akonjan, abych promluvil o psychick�m zdrav� pos�dky. �edi jsem si k tomu na n�kolik hodin a p�ipravil s�hodlouh� elabor�t.</p><p>Na sch�zi jsem p�i�el pozd�, proto�e jeden z Nilsov�ch kamar�d�, podnikav� ctitel cukrov� vaty, spadl, kdy� �plhal na nosn� sloup leti�t�, a j� mu musel napravovat vymknutou nohu. Kdy� jsem p�i�el, slovo m�la pr�v� Lena Behrensov�. Usedl jsem vzadu na jedno z posledn�ch sedadel v rohu prostorn� s�n�.</p><p>Felicitologick� odbo�ka GEY d�lala statistiku n�v�t�vy ur�it�ch m�stnost� rakety. Uk�zalo se, �e v prvn�ch m�s�c�ch cesty se zdr�ovala v�t�ina �len� pos�dky na hv�zdn�ch palub�ch, pozd�ji se jim v�ak vyh�balo v�c a v�ce osob a m�stem oddechu se stal hlavn� park, ale nyn� stejn� park jako paluby �asto zely pr�zdnotou.</p><p>�Kde tedy v�ichni tr�v� sv�j voln� �as?� zeptal se Ter Akonjan; nakl�n�l se nad sv�mi pozn�mkami a ned�val se na nikoho.</p><p>�Na�e kontrola sledovala pouze spole�n� u��van� s�n�,� odpov�d�la Lena, �ale nen� t�ko uhodnout, �e se zdr�uj� p�ev�n� ve sv�ch bytech.�</p><p>�A m� to r�z v�t��ch spole�ensk�ch podnik�?� zeptal se Ter Akonjan; hlavu m�l po��d sklopenou. Nech�pal jsem dob�e, k �emu jeho ot�zky sm��uj�.</p><p>�Nev�m,� odpov�d�la Lena, �ale pokud mohu soudit podle sebe a tv�ch p��tel� ne.�</p><p>�Co to tedy je?� ot�zal se Ter Akonjan. Zvedl hlavu. Spat�il jsem jeho tv��.</p><p>�Mysl�m, �e� samota,� ozval se n�kdo vzadu. V�echny hlavy se tam obr�tily. �ekl to Trehub.</p><p>�Doktore,� obr�til se Ter Akonjan na mne, �pros�m t� o zpr�vu.�</p><p>Vstal jsem. M�j refer�t byl zbyte�n�, pochopil jsem to ve zlomku vte�iny. Byla to podivn� chv�le; s�m jsem nev�d�l, co v nejbli���m okam�iku �eknu, ale z�rove� jsem m�l pocit, �e m�m o v�em podivuhodn� jasno.</p><p>�Kolegov�,� �ekl jsem, �m�m zde p�ipraven soupis r�zn�ch st�nost� sv�ch pacient� za posledn� m�s�ce, ale pr�v� jsem pochopil, �e jejich v�po�et a rozbor ztratil smysl. V�echno to jsou �kazy vyvolan� spole�nou p���inou; pojmenoval ji profesor Trehub. Do t�to chv�le byla nepochopiteln� stejn� pro ty, kdo si st�ovali, jako pro jejich l�ka�e. V�ichni se u��me od nej�tlej��ho ml�d� p�ekon�vat rozumov� konflikty, jak� s sebou �ivot nese� S t�m souvis�, �e je pro n�s samoz�ejm� zaml�ovat v�ci, kter� jsou neodvratn�, proto�e b��m�, kter� n�s t��, sm�me na druh�ho p�en�st jedin� tenkr�t, kdy� m�me nad�ji na jeho pomoc: siln�j��, lep��, moud�ej�� poskytuj� pomoc kol�saj�c�m, m�n� schopn�m, slab��m. Av�ak v��i pr�zdnot� kosmu jsme v�ichni stejn� bezmocn�. Proto o tom v�ichni stejn� ml��me. Toto ml�en� mezi n�mi roste. Mus�me s n�m bojovat.�</p><p>Usedl jsem, o slovo se hl�sil Yrj�la.</p><p>�Kolegov� ��kaj�, �e pocit osam�n� a ml�en� jsou prvn�mi �kazy vlivu kosmick� pr�zdnoty na �lov�ka. Nev�m, je-li to spr�vn�. ��k�m, �e nev�m, a cht�l bych se s v�mi nad t�m hlasit� zamyslit. Co bylo z�kladem na�eho byt� na Zemi, co n�s nejsiln�ji spojovalo s ostatn�mi lidmi? Kdysi v d�vnov�ku spojovaly lidi spole�n� tradice, zvyky, pouta rodov�, i n�rodn�, t�k� doby minulosti a kult nejv�znamn�j��ch ud�lost�. N�s v�ak nejsiln�ji spojuje pr�ce pro budoucnost. Jsme generace, kter� hled� daleko za hranice individu�ln�ho, osobn�ho �ivota. V tom je na�e s�la. Ne�ek�me na to, co p�ijde, ale tvo��me to sami; klademe na sebe po�adavky podle tu�eb st�le sm�lej��ch, z toho vypl�v� prom�na a obnova v�eho v n�s sam�ch i kolem n�s. Mysl�m, �e n�kte�� z n�s tento vnit�n� postoj pozvolna ztr�cej�. Mimod�k u� te� �ekaj� na krajn� mez cesty, ale d�l� n�s od n� je�t� mnoho let, a proto je to nebezpe�n�; �ekat v�t�� ��st �ivota, nen� mo�n�!�</p><p>,A na�e pr�ce?� zeptal se po del�� chv�li Ter Akonjan a p�elet�l p��tomn� pohledem.</p><p>Odpov�d�l Rudel�k star��.</p><p>�Vzr�staj�c� zpo�d�n� ve styku se Zem� n�m podstatn� komplikuje prov�d�n� v�zkum�, ale to patrn� nen� nejd�le�it�j��. Lid� pracuj� dokonce d�le ne� d��ve, p�esto nejsou v�sledky pr�ce lep��; pr�ce je jak�msi �nikem, proto�e pohlcuje �as a odvrac� pozornost od na�� situace, od p�em��len� o p��t�ch letech. Sub specie budouc�ch let d�ch� na n�s z drobn�ch denn�ch �kon�, kter� jsme si d��ve neuv�domovali, jako je vst�v�n�, obl�k�n�, j�dlo, jak�si vra�edn� jednotv�rnost; a� kon�me cokoli, zd� se n�m to tak bezv�znamn�, tak malichern�, �e to nestoj� ani za pohyb ruky; odtud ty pr�zdn� koncertn� s�ly, park a vyhl�dkov� paluby� To, co pro n�s bylo na Zemi nejcenn�j�� � �as � st�v� se zde na��m nep��telem.�</p><p>�Promi�te, co to vlastn� je� porada, mysl�m, ne,� �ekl n�hle Trehub.</p><p>Vstal, obe�el sv� k�eslo a polo�il ruce na op�radlo, jako kdyby se chystal k odchodu�</p><p>�Hled�te n�zev pro to, co se d�je na GEI? Pro�? V�d�li jsme p�ece v�ichni, �e to p�ijde. Nev�d�li jsme pouze kdy. Z�ekli jsme se pohodl� �ivota v dostatku vytvo�en�m na Zemi, vydali jsme se dobrovoln� do vesm�ru.</p><p>Nekone�n� pr�zdnota kosmu? Ano. M�me si tedy st�ovat? Na�? Na z�kony p��rody? T�m, �e budeme vypo��t�vat v�echna sv� utrpen� nyn�j�� i budouc�, nezmen��me je ani o vl�sek. Kdy� jsem se zm�nil o samot�, m�l jsem na mysli n�co zcela jin�ho ne� vy. Ka�d� z v�s ve spole�nosti sv�ch druh� p�i pr�ci, ve sportu je takov�, jako byl p�edt�m, jin� si p�ipad� pouze, kdy� z�stane s�m. Chce tedy b�t s�m, aby prozkoumal s�m sebe, co je jednodu���ho? To je jedin� samota d�stojn� �lov�ka. A co n�m m��e ud�lat vesm�rn� pr�zdnota?�</p><p>�Zdolat n�s,� �ekl jsem polohlasem. Zaslechl to.</p><p>�Naprosto ne,� �ekl. �Materi�ln� s�ly vesm�ru mohou n�s zni�it na p��klad p�i sr�ce, ale vesm�r nesta�� na to, aby n�s zdolal. Na to by bylo t�eba� �lov�ka.�</p><p>N�jakou chv�li ml�el.</p><p>�Na�e �vahy jsou plan�. V�te to stejn� dob�e jako j�. Rozhodnut� padlo d�vno, sami jsme je u�inili. D�je se to, co se mus� d�t, a� se v n�s m�n� cokoli, a� se to stane a projev�, budeme-li slab� nebo siln�, rozradostn�n� nebo podr�d�n�, nebo rozbolestn�n�, to v�echno je bezv�znamn� vzhledem k jedin� neochv�jn� jistot�: pokra�ujeme v letu.�</p></section><section><title><p>PLES</p></title><p>V den prv�ho v�ro�� odletu ze Zem�, konal se na GEI spole�ensk� ve�er, kter� jsme pozd�ji �ertovn� naz�vali �ples�.</p><p>Jubileum bylo pouze z�minkou; astrog�to�i sledovali hlavn� c�l osv�it a roz���it lidsk� vztahy v uzav�en�m kruhu obyvatel GEY. Ve��rku se m�li ��astnit v�ichni, dokonce i ti nejznamenit�j��, prac� nejv�ce p�et�en�, a proto z��dka se objevuj�c� v�dci, kte�� tentokr�t sv�m druh�m neob�tovali svou pr�ci, n�br� sami sebe. Slavnost m�la rozv��it stojat� vody spole�ensk�ho �ivota, ��m d�le t�m v�ce se uzav�raj�c�ho do bun�k jednotliv�ch laborato��. Bylo podniknuto mnoho, aby byly od z�kladu zm�n�ny v�em tak dob�e zn�m� s�ly rakety. U� t�den p�e� slavnost� se zamkla skupina videoplastik� v barokn�m s�le, do n�ho� byl p��stup co nejp��sn�ji zak�z�n. Kdy� se s n�mi setk�vali v dob� j�dla, d�lali videoplastikov� nar�ky na n�dheru, jakou p�ipravuj�, av�ak podrobnosti halili z�vojem tajupln�ho ml�en�.</p><p>Onoho dne r�no jsem dostal pozv�n� vyti�t�n� ve starosv�tsk�m stylu na karti�ce pap�rov� hmoty, polopr�hledn� a ��han� jako mramor. Pod m�m jm�nem figurovala dv� slova: �Tropick� oblek�. Vyvolala ve mn� n�ladu ran�ho ml�d�, kdy jsem se jako chlapec hore�n� vypravoval na jarn� z�bavu.</p><p>P�esn� v �est hodin odpoledne jsem si oblekl nejb�lej�� ze sv�ch oblek� a odebral se na palubu ve t�et�m pat�e. P�ed vchodem do barokn�ho s�lu st�li v�ichni videoplastikov� ve spole�nosti t�et�ho astrog�tora s havran�mi vlasy � Songgrama.</p><p>Vym�nili jsme ob�adn� �klony; vzru�en� atmosf�ra, slavnostn� gesta, na�e elegantn� �bory, to v�e bylo komick� a v�ichni jsme to c�tili. P�es ofici�ln� obli�eje ka�dou chv�li probleskovaly po�ouchl� �sm�vy videoplastik� a nejmlad�� z jejich skupiny, M�ja Moleti�ov�, sestra historika t�ho� jm�na, vzala m� pod pa��, poru�ila mi zav��t o�i a uvedla m� do s�lu. Uc�til jsem tepl� z�van v�tru, do ch��p� ude�il vzduch nasycen� vlhk�m horkem i nasl�dl� a p�itom trpk� v�n� exotick�ch kv�t�.</p><p>�U�!� zvolala M�ja.</p><p>Otev�el jsem o�i a z�stal jsem st�t jako vryt� do zem�.</p><p>Octl jsem se v s�ni tak obrovsk�, �e zab�rala snad polovinu prostoru cel� rakety. Jej� st�ny, zvedaj�c� se zprvu kolmo vzh�ru, bl�ily se k sob� ve v��i n�kolika pater m�rn�mi oblouky; uvid�l jsem dole je�t� jak�si dlouh� tmav� galerie a b�l� pilastry vzp�naj�c� se ke stropu; tu v�ak moji pozornost � jako ka�d�ho, kdo sem p�ich�zel � upoutalo panor�ma na prot�j�� stran�. Byla tam �irok� terasa, lemovan� kamennou balustr�dou, spojen� se s�lem �adou vysok�ch, doko��n otev�en�ch dve��. Kdy� jsem tam �el, spat�il jsem u� z d�lky nekone�n� mo�e, ztuhl� ve slune�n�m jasu. Vstoupil jsem na terasu. Dole se prost�rala slune�n� pl�, pokryt� vlnovkami, negativem v p�sku obti�t�n�ch mo�sk�ch vln, kter� s neust�l�m hluch�m �um�n�m postupovaly od obzoru, t��tily se na m�l�in� u b�ehu a zal�valy pob�e�� zelenavou z�plavou.</p><p>Ve vzd�lenosti asi dvou kilometr� se jasn� barva mo�e m�nila tam, kde v�el p��boj na bari��e podmo�sk�ch �tes�. Za nimi se temn� hlubina dot�kala �hav�ho nebe nehybnou ultramar�novou mod��.</p><p>T�m�� uprost�ed obzoru, a� docela vzadu, d�mal vulk�n zm�k�en� modrav�m polost�nem. Z jeho ku�ele stoupala �ikm� stu�ka na�loutl�ch plyn� rozpl�vaj�c�ch se l�n� v prostoru. Kdy� jsem se naklonil p�es balustr�du, spat�il jsem sr�zn�, rozryt� svah skaln�ho mas�vu, na jeho� vrcholu terasa le�ela. Od mo�e vanul velmi m�rn�, sotva znateln� v�nek. Ol�zl jsem si rty, byly slan�. Obr�til jsem se, proto�e n�kdo za mnou klel nad�en�m hlasem. Byl to pilot Yerioga. O�i mu z��ily:</p><p>,U j�dra star�ch atomik�!�</p><p>Myslil jsem, �e ho tak nadchl tento obraz, �ekl v�ak:</p><p>�Ale �lov�k by si zaplaval, co?�</p><p>Op�el se o balustr�du, jako by uva�oval, m�-li sko�it dol�, potom do n� bouchl p�st� a ode�el do s�lu. �el jsem za n�m.</p><p>Lid� bylo je�t� m�lo; ztr�celi se ostatn� v obrovsk� prosto�e s�n�. To, co jsem p�edt�m, osln�n z��� p�ich�zej�c� od mo�e, pokl�dal za galerii, bylo obkl�d�n� st�n, p�eru�ovan� ov�ln�mi v�klenky � kde se t�pytily obsluhuj�c� automaty. St�ed s�lu byl voln� a p��mo uprost�ed se zvedala ko�at� palma s kmenem pokryt�m zd�evnat�l�mi �upinami, vypl�znut�mi jako jazyky. Kolem dokola st�ly �ady nizounk�ch stole�k�. Nad tmav�mi pruhy obkl�d�n� st�n se zvedaly sloupy, podp�raj�c� strop, kter� se nad vchodem skl�n�l jako perlov� vodop�d zastaven� v b�hu. Tam nad portikem z��ilo monument�ln� barevn� oko.</p><p>Z ploch�ho pozad� vystupovaly dv� postavy, mu� a �ena kr��eli brod�ce se po kolena ve vysok� tr�v�, velic�, op�len�, naz�. Jejich pohled ut�kal z roviny okna a no�il se nad na�imi hlavami do nesm�rn�ch d�lek oce�nu, kde � jak se zd�lo � z��il c�l jejich cesty, viditeln� pouze jim. Od portiku se t�hly dv�ma sm�ry chorovody plastick�ch sc�n, odd�len� pruhy alabastru. Byla to jak�si okna do tajupln�ho sv�ta, prora�en� ve st�n�ch. V jednom otvoru se hem�ili brouci se zlat�mi krovkami, v jin�ch se vzn�eli dravci z ��e hmyzu, pruhovan� p�sy m�di a �erni, jakoby zalit� ve vzduchu zhoustl�m ve sklo; tady t�hly z�stupy mravenc� se siln�mi kusadly, tam sed�ly v�etenovit�, chlupat� m�ry, jako porostl� st��brnou ko�e�inou, a v�echny se m�nily, chv�ly a vibrovaly t�pytem, proto�e byly cel� z drah�ch kamen�. V pohledu t�kaj�c�m z jednoho obrazu na druh� pulsovala fialov� barva zirkon�, smaragdy se nal�valy zelen�m plamenem, rozk�es�valy se ostr� briliantov� duhy, tekla krev gran�t� a rub�n�; fosfore�n� z��ily disteny, amfiboly, cyanity, citr�ny a karneoly. D隝 ostr�ch plam�nk� �ezal do o��, a� zrak p�ech�zel. Kdy� jsem se obr�til ve sm�ru terasy, up�el jsem s �levou pohled na �istou mod�.</p><p>Nenapraviteln� Nonna! Dal bych za to hlavu, �e je to jej� d�lo. Ji� jsem m�l na jazyku jedovatou kritiku, ale kdy� jsem uvid�l jej� pohled pln� o�ek�v�n�, usm�l jsem se a �ekl jsem n�kolik vl�dn�ch uznal�ch slov. Co d�lat? Musela st�j co st�j v��m marnotratn� h��it; tuto mou �vahu zpe�etila jin�: jak vid�t � st�rnu nebo p�inejmen��m vstupuji do v�ku zral� usedlosti, jestli�e se p�inut�m sm��it se s vkusem, kter� se diametr�ln� rozch�z� s m�m. Lid� st�le p�ib�valo. Jednotliv�, ve dvojic�ch �i v cel�ch skupin�ch hrnuli se ze v�ech kout� rakety astronomov�, tektonofyzikov�, gravimet�i, in�en��i, um�lci, matematici, metalurgov� a mechaneurist�, piloti a biofyzikov�. Velk� z�v�s na dve��ch se st�le t�epetal jako pta�� k��dlo. Na jeho pozad� se objevovaly sv�tl� postavy, proto�e v�ichni byli oble�eni sv�te�n� a v b�l�m. Bylo vid�t toalety sn�hob�l� a st��brn�, b�lost neposkvrn�nou, b�lost p�ech�zej�c� do modra i zasa�enou st�nem nejsv�tlej�� zelen�. Dlouh� r�by �en se m�nily sotva nadechnut�mi vzorky. Najednou jsem zahl�dl Zorina a nemohl jsem potla�it �sm�v. On, kter� se v�dy honosil st��b�itou kombin�zou, objevil se v tr�vov� zelen�m od�vu, nad n�m� se jeho sv�tl� hlava vzn�ela jako planouc� pochode�. V�ichni si prohl�eli se sv�domit�m obdivem z�zraky, kter� vytvo�ili videoplastikov�, a nev�d�li � jak se mi zd�lo � co si vlastn� maj� po��t; ml�de� odn�ela sklen�n� stole�ky na terasu, kter� byla za okam�ik obsazena do posledn�ho m�ste�ka a pln� hluku p�ehlu�ovan�ho �um�n�m mo�e.</p><p>St�l jsem nerozhodn� u zdi. Pohl�dl jsem stranou a uvid�l jsem obsluhuj�c� automat ustrnul� v nehybn� p�ze pln� ochoty; jako ostatn� byl dnes �pln� zm�n�n. V�edn� nen�padn� pl᚝ byl dnes nahrazen jak�msi panc��em nebo p�ilbic� z tepan�ho st��bra; na jeho �eln�m pl�tu vystupovaly reli�fy s mytologick�mi v�jevy. Prohl�el jsem si je zbl�zka, kdy� m� z m�ho pozorov�n� vytrhl d�v�� hlas:</p><p>�Doktore, jak�e, flirt s automatem?�</p><p>Odpov�d� byl sborov� v�buch sm�chu. Obr�til jsem se. P�ede mnou st�l hlou�ek mlad�ch lid�, mezi nimi Nonna, M�ja, mlad�� Rudel�k, astrog�tor Songgram a dva historikov�, Moleti� a ten druh�, na jeho� jm�no jsem si jak�iv nemohl vzpomenout, ne proto, �e by bylo t�k�, ale proto, �e byl tak nen�padn�; ztr�cel se i ve spole�nosti n�kolika m�lo osob a stal se sou��st� nepozorovateln�ho pozad�.</p><p>�Flirt s automatem? Nebyla to n�jak� kn�ka, velice star�, z dvac�t�ho nebo dvac�t�ho druh�ho stolet�?� zeptala se M�ja. Ov�vala se �zk�m dlouh�m pouzdrem sv�ho z�pisn�ku.</p><p>�Je ti horko? Po�kej, j� hned�� �ekl mlad� �lov�k, kter� byl jej�m spole�n�kem.</p><p>�Ne, ne,� vzala ho za ruku, �zrovna dnes se chci tr�pit v horku, a� je n�m docela starosv�tsky a prehistoricky. Pod�vej, dokonce automaty dnes vypadaj�, jako by p�i�ly rovnou ze st�edov�k�ho hradu.�</p><p>�Ve st�edov�ku nebyly automaty,� opravil ji Moleti�.</p><p>M�ja, je�t� st�le se ov�vaj�c, pohl�dla na mne zdola.</p><p>�Doktore,� �ekla, �za��n�me diskusi o l�sce, to znamen�, kter�mu povol�n� se nejv�ce podob� � j� sama jsem to vymyslela. Co n�m �ekne� ty, doktore?�</p><p>�Ale m�li jsme p�ece zachovat po�ad�,� poznamenal jej� mlad� spole�n�k.</p><p>�Tak a� to jde podle abecedy� Za�ni ty,� obr�tila se na Songgrama.</p><p>�Ale m� jm�no za��n� na S.�</p><p>�Ano, ale jsi astrog�tor a to za��n� na A.�</p><p>�V�born�,� p�el�tl n�s o�ima a za�al:</p><p>�L�ska p�in�� bezesn� noci � jako astrogacie; p�i jedn� i druh� se �lov�k mus� m�t na pozoru. Kdo miluje, nedovede ��ci pro�. Stejn� j� nev�m, pro� jsem se stal pr�v� astrog�torem. L�ska p�ekon�v� vzd�lenost mezi lidmi jako astrogacie mezi hv�zdami. Jedna i druh� si vy�aduje cel�ho �lov�ka, u obou ka�d� objev p�in�� plno radosti i neklidu��</p><p>�Tu m�,� p�eru�il ho v�k�ikem chlapec. �Tys n�m to provedl! Mluv� prvn� a �ekne� v�echno, co jsem j� cht�l ��ci o matematice.�</p><p>�A j� o fyzice�� �ekl temn� Rudel�k, d�val se mezi n�mi do prostoru, kter� se rozkl�dal za dve�mi otev�en�mi na terasu.</p><p>�No, a ty, doktore, co ty �ekne�?� zeptala se M�ja, pokou�ej�c se zachr�nit sv�j n�pad.</p><p>�Nev�m,� za�al jsem. V tom okam�iku jsem spat�il Annu. St�la mezi Zorinem a Nilsem.</p><p>�Nu?� nal�hala M�ja. Najednou pohl�dla na nehnut� stoj�c� p��tele a upadla do rozpak�.</p><p>�Po�kej�� �ekla mn� a jim: �Posly�te, mn� se to l�bilo, proto�e to byl m�j n�pad, ale te� u� se mi to tak nel�b� Co�, abychom toho nechali?�</p><p>�Co t�m mysl�?� zeptala se Nonna.</p><p>�Bavit se takto nen� asi p��li� chytr�?�</p><p>�Hm,� p�ik�vla hlavou Nonna, �tak� si mysl�m.�</p><p>�Nev�m, je-li to chytr�, rozhodn� trochu riskantn�,� poznamenal Songgram.</p><p>M�ja se za�ervenala.</p><p>�Fale�n�ci!� dupla, �a p�edst�rali jste, �e jste nad�eni,� energicky vykro�ila. V�ichni �li za n�. Zase jsem z�stal s�m. St�le jsem se d�val na Annu. Nils j� n�co horliv� vykl�dal. Naslouchala mu, jak dovedla naslouchat jedin� ona. O�ima, �sm�vem, celou tv���. Pohnul jsem se, cht�l k nim p�istoupit, ale s�m nev�m pro�, upustil jsem od tohoto z�m�ru a vy�el jsem na terasu. Bezmezn� plocha vod se rytmicky pohybovala, jako kdyby oce�n d�chal. P�es balustr�du, o ni� jsem se op�el, visela v�tev pop�nav� rostliny. V jej�m nap�l rozvit�m listu, jako v pootev�en� dlani, t�pytila se kr�p�j vody. Uvid�l jsem v n� sv�j vlastn� odraz. Vtom se miniaturn� obraz pot�hl st�nem. Zvedl jsem hlavu. Vedle mne st�la Callarla.</p><p>�Co tam vid�, doktore?�</p><p>�P�ed rokem jsem byl u tebe a za oknem padaly kapky de�t�, ale na to si jist� u� nevzpom�n�.�</p><p>�Vzpom�n�m. Jak je ta kapka modr�! �pln� stejn� padaly tenkr�t z okapu. Pro� na to vzpom�n�?�</p><p>�Nev�m. V t�to kapce mohou plavat tis�ce am�b, �e?�</p><p>�Mohou.�</p><p>�Azur, odr�ej�c� se v kapce, je pro n� hranic�, kterou nemohou p�ekro�it. Hranic� sv�ta, nebem.�</p><p>V Callarlin�ch �ern�ch o��ch se mihl z�blesk z�jmu.</p><p>�Pokra�uj,� �ekla.</p><p>�Tis�ce pokolen� nev�d�ly, �e je mo�no prorazit nebe, modr� nebe, a opustit je tak jako am�ba, kdy� vyplave za hranici sv� kapky��</p><p>�To mus� b�t stra�n�, pro am�bu, mysl�m,� za�eptala.</p><p>�Jak dob�e to zn�!�</p><p>Nehlasn� se zasm�la.</p><p>�Vyzn�m se v am�b�ch. Ale na tom, cos ty ��kal, je zrnko pravdy � proto�e my jsme v nebi.�</p><p>�Ne,� vrt�l jsem hlavou, �my nejsme v nebi. Nebe kon�� b�l�mi mraky, modr�m vzduchem Zem�. My jsme ve vzduchopr�zdnu.�</p><p>�ensk� o�i vedle m� tv��e ztemn�ly.</p><p>�Je to zl�?�</p><p>Ml�el jsem.</p><p>�Cht�l bys b�t n�kde jinde ne� na GEI?�</p><p>�Ne.�</p><p>�Tak vid�!�</p><p>Po chv�li jin�m hlasem:</p><p>�Kdy� jsem byla mal�, hr�vala jsem si na �p�evl�k�n� do lid�. P�edstavovala jsem si, �e jsem n�kdo docela, ale docela jin�. Tak jako kdybych si na zkou�ku obl�kala ciz� �ivot. Bylo to neoby�ejn� kouzeln�, ale ne dobr�.�</p><p>�Pro�?�</p><p>�Proto�e �lov�k mus� b�t s�m sebou. V�dycky s�m sebou. Ze v�ech sil s�m sebou. T�m v�c, ��m je to t잚�; nep�evl�kat se do ciz�ch osud�, ale��</p><p>�Ale?�</p><p>Callarla zavrt�la hlavou, a� se jej� sluncem proz��en� vlasy zavlnily zlatem, usm�la se a ode�la.</p><p>Zahled�l jsem se na temn� �um�c� oce�n.</p><p>Kdy� jsem tak st�l, zachycoval jsem bezd��n� �tr�ky bl�zk�ch rozhovor�:</p><p>�Pros�m t�,� ��kal siln� hlas, �m�la to b�t takov� freska: �ada chlupat�ch divoch� se �ene z jeskyn�; takov� pralid� p�i magick�m tanci; p�za sou�asn� n�bo�ensk� i divo�sk�, n�co zv��ec�ho i lidsk�ho z�rove�. Tr�pil jsem se s t�m nemo�n�, a nic� Jednou potk�m profesora a za��n� mi vykl�dat o sv�ch trampot�ch, nudil mne snad hodinu �� hlas klesl na duniv� �epot, �bl�bolil o usazenin�ch a pov�dal a rozoh�oval se, p��mo p�ede mnou tan�il. Jak�si p�edn�ec� ext�ze, v�. Najednou � ale to u� jsem ho neposlouchal, zkroutil se tak n�jak, vykouzlil takovou piruetu a do mne jako by ude�il blesk:,U� to m�m!�� Ch�pe�? V m�iku jsem zachytil osu cel� kompozice! Hned jsem za�al skicovat a on si chud�k myslel, �e si zapisuji to, co mi pov�d�!! B�je�n�, co?�</p><p>Ozval se sm�ch, vzdaluj�c� se zvuk krok� a � ticho.</p><p>Neskute�n� slunce se skl�n�lo k z�padu. Nebe ho�elo mohutn�mi ohni �erv�nk�. Byla to pozemsk� v��nost, kterou jsme odhodili tak prost�, jako kdybychom si neuv�domovali jej� nesm�rnou, p�evz�cnou cenu. St�l jsem vyklon�n, s rukama op�en�ma o drsn� kameny z�bradl�. Zdola p�ipl�val �umot vln, jednotv�rn�, ospal�, uti�ovan� z�vany ve�ern�ho v�tru, kter� un�el m� my�lenky, ale v s�le za m�mi z�dy se oz�val �iv� �um, probod�van� jehlami �ensk�ho sm�chu; sly�el jsem cinkot skla, p��pitky pron�en� um�le zvu�n�mi hlasy, v�buchy k�iku a n�hl� z�mlky.</p><p>St�le jsem se d�val do mo�e. Nad obzorem vych�zela Venu�e, velk�, b�l�, jako p�ezr�l� kapka sv�tla, ve�ern� hv�zda tak neoby�ejn� na�e a bl�zk�. Soumrak pomalu houstl, modral a v jist�m nezachytiteln�m okam�iku jsem spat�il v temn�j�c� hlubin� nebes obrys vzd�len� sopky, jako obta�en� rub�nem. Roz��haly se hv�zdy; musel jsem tak st�t nejm�n� hodinu; ve�er dos�hl zenitu, jeho syt� fialov� barva p�ech�zela v noc. Najednou, jako kdybych nabyl v�dom�, pochopil jsem, �e jsem s�m. Rozhl�dl jsem se a zachv�l, kdy� jsem t�sn� vedle sebe spat�il druh�ho �lov�ka. D�val se p�ed sebe op�en o balustr�du stejn� jako j�. Jak tmy p�ib�valo, sv�tila vzd�len� sopka �erven� st�le jasn�j��, jej� odlesk u� zal�val jemn�m p��svitem bl�zk� p�edm�ty. �lov�k vedle mne st�l tak bl�zko, �e jsem se na n�ho nemohl pod�vat, ani� to upoutalo jeho pozornost. P�esto jsem to ud�lal. Jeho tv�� m�la v tomto polosvitu �edavou barvu kamene; pod�val se na mne, nebo sp� mimo mne, nevidouc�ma o�ima. Poznal jsem ho. Cht�l jsem promluvit, ale neodv�il jsem se; jist� to uhodl a s�m lehce p�ik�vl hlavou � prvn�.</p><p>�Goobar, biofyzik,� �ekl.</p><p>Znali jsme se jen od vid�n�, toti� j� jsem ho znal. �ekl jsem sv� jm�no a povol�n�. Dlouho jsme ml�eli, ale jinak ne� p�ed t�m. Spole�n�. Pak znenad�n�, nev�m, jak k tomu do�lo, zeptal jsem se ho:</p><p>�Profesore� zn� Ametu?�</p><p>O�il.</p><p>�Zn�m, samoz�ejm�. Kdysi se mnou pracoval.�</p><p>�Jako pilot?� zeptal jsem se hloup�.</p><p>�Ne.�</p><p>Goobar vypadal, jako by se zamyslil.</p><p>�Pot�ebovali jsme tehdy matematika, a to ne ledajak�ho. Ameta� jak bych ti to, doktore, vysv�tlil? Jsou n�kdy d�tsk� v�roky, kter� by nevymyslil nejgeni�ln�j�� b�sn�k. Jsou to takov� bezd��n� v�ci, kter� se zrod� samy a d�t� samo je nedovede ocenit. Mohou mu b�t mil�, ale stejn� mil� mu mohou b�t malichernosti. Ameta tak� m�v� n�kdy skv�l� n�pady, ale neum� je ani odli�it od bezv�znamn�ch, ani zpracovat. Nejednou tak zaz��il, jako kdyby n�m ukazoval dal�� cestu. Jinak to nedovedl.�</p><p>�V kolektivu to m��e b�t neoceniteln�,� podotkl jsem. Tento Ameta, kter� se vyno�oval z Goobarov�ch slov, mne nesm�rn� p�ekvapil. Goobar se je�t� v�ce naklonil do tmy. Jeho profil, obta�en� z��� sopky, se zost�il.</p><p>�Ne,� �ekl, �z takov�ch n�znak� mohl m�lokdo t�it. Pr�m�rn� matematik ne, proto�e to bylo p��li� vzd�len�, le�elo to mimo jeho dosah, a nadpr�m�rn� je v�dycky p��li� sv�j, m� p��li� �zce vymezen� sm�ry sv�ho b�d�n�, a ty ho p�itahuj� tak, �e je neopust� pro ciz� vizi, i kdyby byla sebekr�sn�j��. Stejn� nikdo neopust� milovanou �enu pro n�jakou jinou, kr�sn�j��, kter� mo�n� �ek� pr�v� na n�ho, na T�et� um�l酓</p><p>�A nemohl j�t d�l?� zeptal jsem se.</p><p>�Ne,� opakoval, �byl n�kdy jako �lov�k, kter�ho najednou napadne p�ekr�sn� symfonick� motiv, ale nedovede jej zazp�vat a nezn� noty, nezachyt� jej tedy a v�c je nav�dy ztracena. Pr�v� tak vypadala jeho vidina, �matematik�. Byly to toti� p�edstavy syst�m� anal�zy �pln� nez�visl�ch na soustav�ch n�m zn�m�ch. Jak�si matematick� ostrovy vzn�ej�c� se v temnot�ch, kter� �ekaj� na sv�ho objevitele. Jist� mnoh� z nich budou objeveny badateli, kte�� postupuj� systematicky a kter� ani nenapadne, �e n�jak� �lov�k s�m u� kdysi p�iplul k tomuto nezn�m�mu pob�e�� V jeho mysli se ostatn� rodily tak� podiv�nsk� v�plody, ale on nedovedl odd�lit zrno od plev.�</p><p>�Jin�mi slovy: nen� to k ni�emu,� �ekl jsem ti�e.</p><p>�Ne!� po t�et� hlasit�ji �ekl Goobar. �P�ivedl m� na jistou stopu, kterou jsem ji� opou�t�l a na kterou jsem se vracel, tak je l�kav�. Zaz��il tak p�ede mnou osv�tlil jakousi p��zra�nou krajinu, vysn�nou ve zlomku vte�iny, a nic v�c u� o tom nedovedl ��ci��</p><p>Nastalo ticho.</p><p>�D�lal potom mnoho v�c� bylo to snad p�ed dvan�cti lety, mo�n� i d��ve��</p><p>�Zd� se, �e se stal pilotem pom�rn� ned�vno,� �ekl jsem na to, �a snad teprve v tomto povol�n� na�el, co hledal.�</p><p>�A op�t se m�l�,� �ekl Goobar s vnit�n�m �sm�vem, jako kdyby se bavil mou neschopnost� myslit. �On d�lal v�dycky a st�le tot�. To v�echno souvis� s probl�mem, kter� �e�il��</p><p>�To znamen�?�</p><p>��krou�en� mezi temn�mi proudy,� tak tomu ��kal. M�l v�dycky velmi p�vodn� terminologii. Jde o transgalaktick� cesty.� Najednou se ke mn� obr�til.</p><p>�Rozp�t�m, v�, doktore, Ameta m� p�evy�uje rozp�t�m. Je to tak jist� jako tento k�men.�</p><p>�Jako matematik?�</p><p>�Ne, jako �lov�k.�</p><p>Toto sd�len� m� ohromilo. Goobar pokra�oval jako pro sebe:</p><p>�Tak je to zvl�tn� mezi n�s rozd�leno��</p><p>A dodal jin�m hlasem:</p><p>�D�vno u� jsem se s n�m nesetkal, d�kuji ti, doktore, �es mi ho p�ipomn�l.�</p><p>Dlouho se d�val do tmy, z n� p�ich�zelo t�k�, monot�nn� �um�n�, pak m� vzal za ruku a �ekl kr�tce:</p><p>�Poj�me.�</p><p>Ve�li jsme do s�lu. Hluk byl nyn� men��: v k�eslech, p�istaven�ch k stolk�m, sed�li te� lid� v nepravideln�ch v�nc�ch: nejv�t�� hlou�ky obklopovaly palmu. Barevn� okno nad vchodem bled� z��ilo. Z jeho skl��ek plasticky vystupovala velk�, nazl�tl� t�la kr��ej�c�ch obr�, ale fantastick� sc�ny ze �ivota hmyzu pot�hla �i�ounk� �erost � snad byly �mysln� p�itlumeny; zato dole z��ila souhv�zd� k�i���lov�ch lamp, jemn� se odr�ej�c� v st��brn�ch panc���ch automat�. Ka�dou chv�li se n�kter� z nich pono�il do z�stupu, proplouval mezi stolky a m��il neomyln� tam, kam ho volali. Ve vzduchu se vzn�el tenink� cinkot skla a hlasy uzav�en� v okruz�ch rozhovor�.</p><p>�el jsem s Goobarem do st�edu s�lu. Kdy� jsme tam proch�zeli �zkou uli�kou, let�ly mu vst��c �sm�vy, posunky i hlasy ho zvaly ke v�em stolk�m najednou. Zastavil se v rozpac�ch pod palmou, nev�da, kter� si vybrat. Zaradoval jsem se, �e i na mne, Goobarova spole�n�ka, pad� tro�inka v�eobecn� sympatie a �cty, p�esto�e jsem si to nezaslou�il.</p><p>�Asi se rozd�l�me � ty p�jde� horem a j� dolem,� �ekl kone�n� Goobar.</p><p>�Ach,� odpov�d�l jsem zmaten�, �budu velice nedokonalou n�hra�kou za Goobara.�</p><p>Ti, kdo sed�li bl�e a usly�eli to, zasm�li se, a od stole�ku obklopen�ho sev�enou hradbou ml�de�e p�ivol�val m� ob�ma rukama Nils Yrj�la.</p><p>P�ipojil jsem se k mlad�m: byli tu ostatn� tak� star��; vynikala mezi nimi trojice mechaneurist�, v�ichni t�i atletick�ch postav, ale p�evy�oval je vedouc� kolektivu Tembhara. N�kte�� z mlad�ch lid� sed�li na op�radlech k�esel, jin� st�li op�eni o ramena koleg�. P�i�el jsem pr�v�, kdy� byla v nejlep��m plamenn� diskuse a usly�el jsem posledn� slova �t�hl�ho chlapce.</p><p>�Tak pro� by se nedalo vlastn� u��t automat� pro p�ist�n� na n�jak� nezn�m� planet�? Pov�d� se, �e tam vy�leme rakety ��zen� lidmi.�</p><p>�Ano, je to � bohu�el � nutn�,� odpov�d�l Tembhara. �Zn� p�ece ten v�rok, �e automaty jsou dokonal� a omezen� a lid� nedokonal� a neomezen�? Vtip je v tom, �e pro automaty je typick� tak zvan� �sm�rov� situa�n� omezenost'.</p><p>Automat je v�dycky trochu jednostrann�, proto�e byl konstruov�n, aby plnil p�esn� vymezen� �koly. Ale na nezn�m� planet� m��eme p�edpokl�dat setk�n� s nezn�m�mi bytostmi a v souvislosti s t�m netu�en� situace. Kdybychom tam poslali automaty, mohly by �pln� zklamat a dokonce nebezpe�n� zklamat.�</p><p>,Co by mohly ud�lat? Nech�pu.�</p><p>�Mohly by si prost� po��nat jako �lov�k du�evn� chor�,� �ekl Tembhara, �abych ti to vysv�tlil, uvedu p��klad ze star� u�ebnice mechaneuristiky. M� jenom historick� v�znam, ale ilustruje dob�e to, o� mi jde. Je to kr�tk� historka a zn� takto: Jeden �lov�k m�l m�stnost plnou haraburd�, gl�b� a natlu�en�ch d�b�nk�. Poru�il automatu, aby tuto vete� odstranil, a �ekl to takto: �Vyho� v�echny kulat� p�edm�ty.� Poslu�n� automat vymetl smet� a tak� utrhl hlavu tohoto �lov�ka, proto�e vzal rozkaz p��li� doslovn� a uznal hlavu �lov�ka, kter� mu rozkazoval, za kulat� p�edm�t, jen� m� b�t vyhozen.�</p><p>�Ale to je nesmysl.�</p><p>�To je nemo�n�!�</p><p>�Automat nem��e ubl�it �lov�ku,� ozvaly se sborov� protesty.</p><p>�Samoz�ejm�, �e nem��e, proto�e ka�d� m� speci�ln� pojistku; tato p��hoda se nemohla doopravdy st�t, �lo mi jen o n�padn� p��klad toho, �emu bychom mohli ��ci nedorozum�n� mezi �lov�kem a automatem. Pro lidi je mnoho v�c� pochopiteln�ch, samoz�ejm�ch beze slov, av�ak pro automat nen� samoz�ejm� nic, ne� to, co do n�ho vestav�l jeho konstrukt�r. Na�e automaty na p��klad maj� sebez�chovnou soustavu, kter� je chr�n� p�ed sebezni�en�m. Maj� ony pojistky, kter� znemo��uj�, aby ubl�ily �lov�ku. Ale v �pln� nov� situaci, kterou konstrukt��i nep�edv�dali, v podm�nk�ch na ciz� planet�, mohly by natropit mnoho zl�ho. Krom� toho je tady je�t� jedna p�ek�ka etick� povahy. Ani n�m by jist� nebylo mil�, kdyby obyvatel� jin� planety poslali na Zemi hromadu stroj�, kter� by m�ly vyzkoumat, stoj�-li za to nav�zat s lidmi p��telsk� styky��</p><p>Tembhara se usm�l, jeho zuby zasv�tily.</p><p>�Profesore,� �eklo jak�si d�v�e, �ty jsi projektoval gyromaty, vi�?�</p><p>�Ano, to jest, ��astnil jsem se projektov�n� n�kolika z nich.�</p><p>�Ale profesor Averroes n�m p�i hodin� ��kal, �e se takov� gyromat stav� v�bec bez konstruk�n�ch pl�n�. Jak je to mo�n�? Mohl bys mi to vysv�tlit?�</p><p>�Pokus�m se�� Tembhara se zamyslil. �Nejl�pe snad na konkr�tn�m p��klad�. Na�e projektovna vypracovala, ne� jsem odlet�l ze Zem�, jako posledn� velk� astrogyromat pro Simeidskou observato�; je to gigant se speci�ln�m �kolem. Tento stroj dovede ud�lat �matematick� modely hv�zd'. D�me mu �daje o velikosti hv�zdy a fakta z�skan� p�i astronomick�ch pozorov�n�ch a on dovede na jejich podklad� zrekonstruovat cel� �ivot hv�zdy od jej�ho narozen� a� do smrti.</p><p>Odhaluje jej� minulost a tvar, rozm�ry, teplotu, v�echny atomov� prom�ny, kter� se odehr�vaj� v jej�m nitru, ob�nou dr�hu, vliv na ostatn� nebesk� t�lesa a pak jejich vliv na ni. Jedn�m slovem � dok�e zobrazit v�voj libovoln� hv�zdy vesm�ru neoby�ejn� p�esn� a v �ase neuv��iteln� kr�tk�m: jednu miliardu let �ivota hv�zdy pro�ije stroj za dvacet vte�in. Nu, takov� gyromat by nemohl postavit ��dn� �lov�k na sv�t�. Propo��t�v�n� a r�sov�n� pl�n� trvalo by snad tis�c let a snad i v�ce. Mohli bychom si vz�t na pomoc matematick� stroje, ale i to je zcela zbyte�n�, proto�e existuje zp�sob nesrovnateln� prost��. Vypad� takto: nap�ed postav�me soustavu automat�, kter�m ��k�me z�kladn�; t�to soustav� d�me gener�ln� instrukci postavit gyromat, �ili podm�nky a obory jeho p�sobnosti a tak d�le; to v�echno dohromady se jmenuje �sm�rov� gradient technologick�ho v�voje gyromatu'. Pak dod�v�me z�kladn�m automat�m stavebn� materi�l a uvedeme je v �innost. Zakr�tko, to jest po n�kolika m�s�c�ch, je gyromat hotov. P�irozen� my, projektanti, nev�me, kolik tis�c a mili�n� mont�n�ch operac�, jak� anal�zy a propo�ty z�kladn� automaty vykonaly. Ale nejen to nev�me, ale v�bec n�s to nezaj�m� a stejn� n�s v�bec nezaj�maj� detailn� konstrukce gyromatu sam�ho. M�me jej, funguje, vykon�v� v�echny na�e rozkazy a dost � nic v�c nepot�ebujeme.�</p><p>�V� co, profesore,� �ekla M�ja Moleti�ov�, kter� st�la vedle mne. �Mysl�m, �e by in�en�r konstrukt�r p�ed tis�ci lety pova�oval za pomaten�ho �lov�ka, kter� by mu �ekl, �e v budoucnosti lid� budou konstruovat bez pl�n� nejslo�it�j�� za��zen�.�</p><p>�Nemysl�m, vysv�tlil bych mu princip na p��kladu, kter� by mu byl srozumiteln�. Tehdy se u��valo prvn�ch primitivn�ch po��tac�ch stroj�. In�en�r, kter� n�sobil pomoc� takov�ho stroje, �ekn�me dv� ��sla, naprosto se nezaj�mal o mezif�ze tohoto po�etn�ho �konu. Pot�eboval jedin� kone�n� v�sledek, nic v�c. Tedy u� tehdy se po�ala, samoz�ejm� v z�rodku, uplat�ovat z�sada, kter� zn�: �Mus�me se vyh�bat neu�ite�n�m v�domostem.</p><p>A t�m by pr�v� byla zevrubn� znalost v�ech spojen� kabel� astrogyromatu. Kdyby se n�kdo pokou�el je sepsat, vyplnil by tento pokus deset tis�c svazk� nebo trion�. Byla by to pr�ce nesmysln� a nikomu prosp�n�. Na�e technick� civilizace opl�v� tak obrovsk�m mno�stv�m za��zen�, �e kdybychom cht�li v�echna studovat a podrobn� zn�t jako d��ve lid� znali na p��klad konstrukci hodinek, pohltil by n�s a zaplavil oce�n naprosto zbyte�n�ch popis�. Kdyby nebylo do�lo k u��v�n� automat�, bylo by lidstvo p�ed tis�cem let vkro�ilo na cestu st�le u��� a vyhran�n�j�� specializace jednotlivc�. Lid� by se zm�nili v mravence, z nich� ka�d� prov�d� pouze nepatrn� d�le�ek pr�ce celku, ale celek nikdy �pln� neobs�hne. Automaty nejen�e zmnohon�sobuj� lidsk� my�len� tak, jako p�ky zesiluj� s�lu lidsk� pa�e, n�br� sn�maj� tak� z �lov�ka b�emeno jednotv�rn�ch netv�r��ch pokus�, pozorov�n�, inventarizace, a ponech�vaj� mu pouze to, co je nejd�le�it�j��, neopakovateln�, co vy�aduje invenci, d�mysl, intuici, a tak n�m pom�haj� vytvo�it nov� typ �lov�ka, jen� podobn� jako vojev�dcov� starov�ku na�rtne pouze hlavn� sm�ry �toku na neprob�dan� oblasti a nestar� se o p��t� podrobnost�.�</p><p>Kdy� Tembhara domluvil, �ekl jsem v nastal�m tichu: �V�te, kdy� jsem byl chlapec, nesm�rn� jsem litoval star�ch �as�, kdy d�la lidsk� ruky, jako t�eba plachetnice, m�la svou individualitu. Ka�d� z nich bylo jin�, nepodobn� v�em existuj�c�m. Domn�val jsem se, �e mechanizace v�roby nav�dy odstranila z na�eho sv�ta individualitu v�robk�. Ale z toho, co ��k� Tembhara, vypl�v�, �e se nyn� vrac� � na vy���m stupni. Jestli�e d�v� z�kladn� soustav� pouze hlavn� sm�rnice stavby, tu se bude li�it jeden stroj od druh�ho v podrobnostech bezv�znamn�ch a v instrukc�ch p�esn� nedefinovan�ch, nen�-li� pravda.�</p><p>�Samoz�ejm�, �e ano,� odpov�d�l Tembhara, �m��e se to t�kat rozmanit�ch znak�, na p��klad vn�j��ho vzhledu stroje nebo veden� kabel� nebo vz�jemn� polohy agreg�t� a tak d�le. O jednom z m�ch koleg�, Yorisovi, kter� je roztr�it�, se pov�d�, �e p�i konstrukci jist�ho gyromatu dal z�kladn� soustav� v�echny informace a� na jedinou, t�kaj�c� se velikosti stroje. Kdy� se po m�s�ci vr�til na stanovi�t�, spat�il u� z d�lky n�co, co p�ipom�nalo Cheopsovu pyramidu a dominovalo cel�mu okol�. Zeptal se trochu rozpa�it� automatu, kter� potkal, je-li stavba gyromatu u� u konce, a usly�el odpov��: �Ne. Teprve za�ala, to je prvn� �roubek.�</p><p>V�ichni se dali do sm�chu.</p><p>�No, to je vtip,� pokra�oval jsem, �ale stroje, kter� dnes zhotovujeme, li�� se navz�jem tak, jak se li�� stromy, kv�ty nebo lid�. Tvarem list�, barvou pl�tk�, duhovkou oka, barvou vlas�, �ili znaky m�n� v�znamn�mi, kter� jim v�ak p�esto d�vaj� pe�e� fyzick� individuality.�</p><p>�M� pravdu,� �ekl druh� mechaneurista, �ale toto je individualita nov�ho typu, kter� nevypl�v� jako d��ve z nedostatku znalost�, n�br� n�jak z jejich p�em�ry.�</p><p>Po posledn�ch slovech zavl�dlo ticho, v n�m� se nabl�zku t�m hlasit�ji rozlehl v�buch sm�chu u stolku, k n�mu� si p�edt�m p�isedl Goobar. Ani� to vzbudilo n��� pozornost, opustil jsem skupinu mlad�ch a p�ipojil jsem se k hlou�ku astrofyzik�, pln zv�davosti co je tak rozveselilo. Kdy� jsem se k nim bl�il, ��kal Ter Akonjan:</p><p>�Slovo m� profesor Trehub.�</p><p>�Co to bude,� zeptal jsem se �eptem Zorina, kter� st�l pod palmou.</p><p>�Je to takov� hra: vym��len� �mo�n�ch sv�t�,� odpov�d�l mi tak� ti�e. �Po Trehubovi bude mluvit Goobar�</p><p>V�echno se uti�ilo. Vypadalo to na souboj vtipu a fantazie dvou znamenit�ch v�dc�.</p><p>Trehub zakroutil svou hlavou velk�ho pt�ka, st�hl obo�� do uzlu a za�al velice v�n�:</p><p>�Mysleme si, �e vesm�r, v n�m� �ijeme, neexistuje nep�etr�it�, n�br� p�er�van�, �e se tedy ve�ker� hmota, z n� je utvo�en, tak n�jak,m�h� jako p�eru�ovan� paprsek sv�tla, my to v�ak nepozorujeme, proto�e kmito�et tohoto �m�h�n� je nep�edstaviteln� rychl�, ��du mnoha miliard kmit� za vte�inu. V takov�m p��pad� by byla mo�n� existence druh�ho vesm�ru, jeho� hmota by v okam�ic�ch sv� existence �zaskakovala' do mezer existence na�eho vesm�ru. Oba tyto vesm�ry m��eme nazvat �st��dav� se zaskakuj�c� v t�m� prostoru. Mohou-li b�t dva takov� vesm�ry, m��e jich b�t velmi mnoho. Tis�ce, ba dokonce mili�ny. Ty v�echny, zd�raz�uji, mohou existovat v t�m� prostoru a m�t zcela nez�visl� fyzik�ln� z�kony a� na jeden, to jest a� na z�kon, kter� by ��dil jejich vz�jemn� kmito�ty tak, aby nemohlo doj�t,ke sr�ce' hmoty dvou nebo n�kolika vesm�r� najednou. Mysleme si tedy, �e prostorem, kter� zauj�maj� na�e t�la, pronikaj� v tomto okam�iku chorovody bytost� z vesm�ru 5,678934, bytost�, kter� se bav� o mo�nosti, jakou jsem v�m pr�v� p�ednesl��</p><p>Ozval se potlesk a sm�ch, ale rychle utichl. Se z�jmem jsme �ekali na Goobar�v n�pad.</p><p>Podle sv�ho zvyku st�l m�rn� rozkro�en, neznateln� se kol�baje, jako kdyby zkou�el pevnost podlahy pod nohama. Kone�n� pov�d�:</p><p>�Dejme tomu, �e v jist� metagalaxii nast�v� proces pokra�uj�c� komplikace jej� struktury, kter� se projevuje t�m, �e se jednotliv� hv�zdy st�vaj� jakousi obdobou nervov�ch bun�k mozku; po jist�m �ase stane se tato metagalaxie, shluk n�kolika miliard galaxi�, jak�msi jedin�m �mozkem', kter� vypl�uje obsah koule o polom�ru takov�ch, �ekn�me � jsme lid� odv�n� � �ty� miliard sv�teln�ch let.�</p><p>�P��ern� vize�� za�eptala Callarla, kter� sed�la nedaleko mne. �Jak� by to byla geni�ln� obluda z ho��c� hmoty��</p><p>�M�l� se, m� drah�,� nam�tl Goobar neoby�ejn� klidn�. �Boj�m se, �e by to byl � aspo� podle na�ich m���tek � kret�n v�ech kret�n��� vyt�hl kapesn� analyz�tor a provedl n�jak� mal� v�po�et, pak pokra�oval d�le:</p><p>�V takov�m �mozku' by galaxie odpov�daly nervov�m centr�m a sv�teln� paprsky nervov�m impuls�m. Aby si mohl pomyslit nejjednodu��� v�tu, na p��klad: �J� jsem', pot�eboval by asi 1019, to znamen� v�ce ne� deset trilion� let. Mysl�m, �e lze t�ko slou�it s genialitou my�len� tak hlem��d텓</p><p>V�ichni se dali do sm�chu, jedin� Callarla vypadala zklaman�.</p><p>�Tak ono to nen� mo�n�,� �ekla, ��koda��</p><p>Ji� n�kolik vte�in se mi zd�lo, �e se v s�le oz�v� basov� hukot, ale nev��mal jsem si toho. Ted, kdy� se po Callarlin�ch slovech rozhostilo ticho, vzd�len� rachot zes�lil. Vzr�stal nepravideln�, jako kdyby vych�zel z podzem�: n�kolikr�t se ozvalo t�k� zadun�n�, podlaha pod na�ima nohama se zachv�la. V�ichni vysko�ili z m�st, pohledy se obr�tily k doko��n otev�en�m dve��m na terasu: z chladiv� tmy, kterou pohyboval v�tr, zazn�val t�hl� rachot.</p><p>�Hle�te, d�je se n�co zaj�mav�ho,� �ekl Goobar a prvn� vy�el na terasu � v�ichni sp�chali za n�m.</p><p>Tma tu byla tak hust�, �e to vypadalo, jako by ukovala dohromady tv��e a t�la neviditelnou t��. Do o�� zabl�skal nad obzorem �arlat. Na �ern�m pozad� se r�soval ku�el sopky. �lehal z n�ho kr�tk� plamen. Ve vzduchu se p�evaloval hromov� rachot; c�til jsem, jak se chv�j� kamenn� desky terasy. Sopka chrlila ohe�. Vzn�ela se na n� kupovit�, blesky protrhan� mra�na; rachotil v nich hrom za hromem. Najednou tyto basov� t�ny pro�al ostr� svist; z oce�nu vystupovala oblaka p�ry, jakoby zalit� krv�. To st�kala do vody l�va.</p><p>Del�� dobu v�ichni ml�eli, pak se sypaly v�k�iky:</p><p>�N�dhern�.�</p><p>�Kdo to vymyslil?�</p><p>�Kdo jin� ne� Yrj�la!�</p><p>�C�t�te, jak se v�echno t�ese?�</p><p>Kdy� na�li Yrj�lu, jeho� poklep�valy po rameni des�tky rukou, in�en�r se br�nil a vysv�tloval, �e s t�m nem� nic spole�n�ho:</p><p>�Co chcete, vulk�ny p�ece vybuchuj�, to se st�vᅓ</p><p>A zat�m se rud� z�plava rozl�vala v�� a v��. Objevili se nad n� ohniv� hadi a blesky, stopy plamenn�ch bomb, kter� kr�ter vyvrhoval. Nad na�imi hlavami ka�dou chv�li n�co pronikav� zavylo.</p><p>�P��tel�, poj�me odtud!� zvolal najednou jak�si mlad� hlas. �Nezn�te videoplastiky. Ti jsou ochotni vychrlit na na�e hlavy d隝 ho��c� s�ry, jen aby iluze byla realisti�t�j��!�</p><p>Ozval se sborov� v�buch sm�chu. Sopka bur�cela tak mohutn�, �e bylo ��m d�l t�m t잚� se dorozum�t. Kone�n� se Ter Akonjan jm�nem cel� pos�dky obr�til na videokonstrukt�ry: ti se dali uprosit, zmizeli na okam�ik a zakr�tko za�ala katastrofa nab�vat snesiteln�j��ch forem. Pomalu jsme se vr�tili do s�lu; d��v�j�� skupiny se rozpadly. N�kte�� zavolali automaty, utvo�ili okolo jejich st��brn�ch postav hlou�ky a zvedali ��e s perliv�m v�nem. Jin� se usadili v k�es�lk�ch pod palmou a hr�li n�jakou hru; sm�ch vybuchoval st�le �ast�ji, zp�valy se p�sni�ky, objevovalo se n�kolik obrovsk�ch sv�t�c�ch bal�n�, kter� poletovaly z jednoho konce s�lu na druh�. Nerozhodn� jsem obch�zel kolem stolk�, kde pod veden�m Amety rozestavili piloti komplikovan� televizn� za��zen� pro hru �Hur�, za raketou!� Kone�n� jsem ode�el na galerii. Vedla kolem cel�ho s�lu. Obrovsk� hmyz, vytesan� z drah�ch kamen�, p�sobil p�i pohledu zbl�zka monstru�zn�m dojmem. Ji� jsem cht�l odej�t, kdy� jsem zaslechl hlas vych�zej�c� z reli�fu, p�ed n�m� jsem st�l. Uplynul zlomek vte�iny, ne� jsem si uv�domil, �e plastika stejn� jako mo�sk� krajina je d�lem videoplastik�; musel jsem v�ak p�ekonat reflexn� odpor, ne� jsem se odhodlal vkro�it p��mo do jisk�iv� plastick� plochy. P��mo p�ed m�ma o�ima zaho�ely brilanty obrovsk�ch pavou��ch o��, pak obraz zmizel. Samoz�ejm� jsem nepoc�til nic, a kdy� jsem ud�lal dva kroky, octl jsem se v polo�eru. U hladk� hol� st�ny sed�la Soledad s Annou, kter� ��kala, d�vaj�c se na mne:</p><p>�Pov�z, za�ilas u� n�kdy ve�er, kter� ti, jak sis aspo� myslila, uzav�r� cel� p��t� den, ve�er zcela neu�ite�n�, kter� mus� n�jak p�e�kat, jako kdy� se z m�l�iny dost�v� na vodu? Ve�er, v n�m� se nahromadila sedlina zpackan�ch v�c�, nespln�n�ch tu�eb, v n�m� se t� zmoc�uj� pochybnosti o v�em, po �em tou��? V n�m� odkl�d� ka�dou zapo�atou pr�ci a jsi r�da, kdy� p�ijde n�kdo t�eba sebelhostejn�j��, proto�e jeho p��chod z tebe sn�m� zbytek odpov�dnosti za zma�en� �as?�</p><p>�Jestli se takov� ve�er vyskytne jednou, dvakr�t za rok, nevad�,� odpov�d�la Soledad, �ale p�ich�z�-li �asto � pozor� �ije se ti s n�m t�ko, vi�?�</p><p>�Velice,� odpov�d�la Anna. St�le se na mne d�vala. V tomto okam�iku jsem pochopil, �e o mn� mluv� a nevid� m�; st�l jsem asi p��mo v prostoru obrazu a byl jsem neviditeln�.</p><p>�Nikdo ti nem��e pomoci,� pokra�ovala Soledad, �ale ty a on��</p><p>Se zatajen�m dechem, po �pi�k�ch jsem rychle ustoupil. St�l jsem znovu p�ed t�pyt�c� se mozaikovou deskou. Posp�chal jsem pry�. Necht�l jsem myslit na rozmluvu, kterou jsem proti sv� v�li vyslechl.</p><p>Na prot�j��m konci galerie st�li dva lid� a d�vali se dol�; byli to Goobarovi spolupracovn�ci �mur a Diokles.</p><p>Odtud se otv�ral pohled na ��st s�lu nezastav�nou stolky; pohybovaly se tam des�tky lid�. P��mo pod n�mi st�la po�etn� spole�nost hoch� a d�vek, jej�m� st�edem bylo mlad� d�v�e v b�lav� modr�ch �atech; najednou se ozval sm�ch, pak za�ala d�vka zp�vat. Byla to vesel� p�sni�ka, dlouh� jako litanie. Kdy� d�v�e p�ezp�valo prvn� sloku, uk�zalo prstem na jednoho z okolostoj�c�ch, a ten musel zp�vat d�l. Takto bloudila p�sni�ka po cel�m s�le, p�eskakuj�c od �lov�ka k �lov�ku p�i st�le se stup�uj�c�m vesel�, a� p�iputovala pod sloupy. Tam ve v�klenku, z n�ho� ode�el automat, st�l Goobar op�raje se o d�ev�n� oblo�en� st�ny. Jak�si chlapec, kter� pr�v� kon�il svou sloku, se zastavil p�ed n�m a uk�zal na n�ho prstem. Vte�inku bylo ticho, pak v�dec bez rozm��len� zazp�val hlubok�m, trochu chraptiv�m barytonem n�sleduj�c� �ty�ver��. Byl odm�n�n urag�nem potlesku � pak zas on uk�zal na n�koho stoj�c�ho nabl�zku a p�se� odl�tla zp�t do s�lu. Goobar, maje je�t� na tv��i �sm�v, s n�m� u�inil zadost sv� p�veck� povinnosti, nen�padn� vyt�hl z kapsy p��ru�n� analyz�tor a za�al n�co po��tat.</p><p>�To je cel� Goobar,� �ekl Diokles, �vid�te? M��e� s n�m hr�t, tan�it, zp�vat, mluvit o pekle i o nebi, ale nikdy nebude �pln� s tebou.�</p><p>�Ale on se skute�n� r�d bav�,� poznamenal �mur.</p><p>�J� v�m, �e to nep�edst�r�, ale co z toho? M� r�d lidi, ale on s�m nen� jedn�m z n�s. Ka�d� nov� spolupracovn�k,� pokra�oval Diokles, �kdy� se octne v jeho bl�zkosti, nem��e odolat poku�en� a klade mu v�elijak� dosti sm�n� ot�zky; jsou to naivn� pokusy, kter� prost� diktuje nutnost, proto�e on p�ece jen z�st�v� nerozlu�titelnou h�dankou; nejednou jsem se obdivoval punti�k��stv�, s jak�m se pokou�el odpov�dat��</p><p>�Na p��klad?� zeptal jsem se. Na�e pohledy byly st�le up�eny na v�dce, kter� pr�v� zastavil automat sunouc� se nehlu�n� kolem, vzal si s podnosu skleni�ku v�na a up�jel mal�mi dou�ky. Vypadal, jako kdyby pozoroval automat s dob�e skr�van�m vesel�m.</p><p>�Po��naj�c od ot�zek, jak dosp�v� k sv�m vynikaj�c�m v�sledk�m��</p><p>�Ano, to skute�n� nen� nejchyt�ej�� ot�zka,� souhlasil jsem,a co odpov�d�l?�</p><p>�Rozm��lel se dlouho a v�n�, kone�n� �ekl:,Snad proto, �e neust�le mysl�m. P�es zd�nlivou ban�lnost obsahuje tato v�ta pravdu stejn� velkou jako prostou. Jeho mysl bez ust�n� tvo�� my�lenkov� konstrukce a konfrontuje je navz�jem, jako by to byly pokusy o velkou synt�zu, kter� trvaj� m�s�ce a l�ta a neust�vaj� nikdy; m� odvahu domyslit a� do konce ty nejabsurdn�ji vypadaj�c� hypot�zy a vyvodit ze v�eho kone�n� d�sledky� To je ostatn� p���ina, pro� s n�m u� nikdy nep�jdu na hory. Nechci vlastn� osobou zv�t�ovat kr�lovstv� mrtv�ch v�c�.�</p><p>�Co m� tv�j pud sebez�chovy spole�n�ho s Goobarem?� zeptal jsem se ho.</p><p>�Pr�v� �e m�. Byli jsme na horolezeck� ture v p�smu Pam�ru; d�lali jsme v�chodn� travers��</p><p>�Promi�,� p�eru�il jsem ho, ��ekni, je dobr�m horolezcem, a jak se v�bec chov� p�i v�stupu?�</p><p>�Hned usly��, k tomu sm��uji. Nen� �patn�m horolezcem. Byl tam mal�, ale z�ludn� kom�n. Ne� jsme do toho kom�na ve�li, Goobar se n�hle zastavil a �ekl mi, �e ho n�co napadlo. Radil jsem mu, aby si to zapsal, odpov�d�l, �e to jist� nezapomene. Svou my�lenku sice nezapomn�l, ale zapomn�l na to, kde je a co d�l�. Div sob� nesrazil vaz a n�s nezabil. Nevid�l hory, propasti, v�bec nic; kdy� zpam�ti dokon�il v�po�et, u� cestou do chaty, omluvil se n�m, ale vid�l jsem, �e to ud�lal � abych tak �ekl � z povinnosti; ch�pal sice, co se p�ihodilo, ale nepoci�oval pra��dn� obavy, t�m m�n� strach. ��k�m v�m, je to �lov�k, kter� pozbyl pud sebez�chovy.�</p><p>Posledn� slova pronesl Diokles s nepokryt�m podr�d�n�m.</p><p>Dole p�estali zp�vat; po n�kolik minut se odtamtud nesl zmaten� �um, oz�valy se jednotliv� hlasy, kter� se pokou�ely spojit ostatn� n�jakou p�sni�kou, ale zanikaly ve v�eobecn� v�av�; kone�n� zazn�l n�dhern� �ensk� alt; byla to pomal� p�se�, m�la v sob� n�co konej�iv�ho.</p><p>�On je vlastn� v�dycky stejn�,� �ekl Diokles, jako kdyby se nemohl zbavit tlaku t�matu, �sly�eli jste, jak za��nal? Babi�ka ho nechala jako �estilet�ho chlapce doma a sv��ila ho p��i str�ce. Klaudius Goobar, dosti zn�m� matematik, mo�n�, �e jste o n�m sly�eli, oper�tor pole, to je jeho d�lo. Ta jeho babi�ka si myslila, �e s d�t�tem mus� po��d n�kdo b�t. Str�c ho po ka�d� posadil do kouta s hra�kami a s�m pracoval. Chlape�ek si ti�e hr�l � bylo to neoby�ejn� m�lomluvn� d�t�. Jednou ve�er, p�i jak�msi obt�n�m m�st�, diskutoval star� Klaudius n�ru�iv� s automatem. Najednou d�t� v koutku pov�d�: �Mus� dosadit skupinov� struktury na m�sto monoid�� a d�l, jakoby nic, si pou�t�l sv�ho vl�ka. Do str�ce jako by ude�il blesk, bylo to hledan� �e�en텓</p><p>�St�v� se z��dka,� poznamenal jsem, �aby tak zvan� geni�ln� d�ti pozd�ji skute�n� plnily o�ek�v�n�, jak� do nich v ml�d� vkl�d�me, ale on je nejen splnil, n�br� nad pomy�len� p�ekonal!�</p><p>Pro�el okolo n�s automat. Diokles vypil rychle po sob� dv� ��e v�na. Tv��e mu zrudly, tepny na sp�nc�ch viditeln� bu�ily. Cht�l jsem mu ��ci, aby u� nepil. ���il kolem sebe n�jak� neklid a smutek. Bylo to skryto na dn� v�eho, co ��kal o Goobarovi, nejen ve slovech, ale v obli�eji, ve zk�iven� rt�, v hlase.</p><p>�mur od n�s ode�el; jeho vysok� silueta pro�la galeri� na pozad� mozaikov�ch obraz� a zmizela za sloupy; n�jakou dobu jsme ml�eli. Dole te� zp�vali sko�nou p�se�, n�kdo uprost�ed tleskal do taktu, oz�val se rytmick� dupot, s�lista obklopen� st�le se ����c�m kruhem voln�ho m�sta tan�il, n�hle vzal do kola n�jak� d�v�e, zato�il se s n�m a zakrou�il; bylo vid�t pouze, jak se m�haj� sv�tl� �aty a zlat� vlaj�c� vlasy. Diokles se d�val, ale nevid�l to, tu se ke mn� obr�til, s tv��� je�t� v�ce svra�t�lou � pil u� asi p�ed t�m, a vypadal, jako by mu v�no ned�lalo dob�e. Vzal jsem ho za ruku, abych ho doprovodil dom�, ale on chytil mou ruku a �ekl t�nem ne�ekan�ho vyzn�n�:</p><p>�V�� mi, �e nejsem k ni�emu, m�m za sebou �estn�ct publikovan�ch prac�, dv� opravdu dobr�, ale kdy� se o mn� mluv�, ne�ekne nikdo: �Diokles? Aha, to je ten odborn�k na mnemony, v�te,�� ale v�dycky: �Diokles? Aha, Goobar�v asistent. J� s�m u� bych mohl skl�dat ��ty t�m budouc�m pokolen�m, u� bych se jim s�m p�edstavil: biotensory re�ln�ch obvod�, inerce echov� pam�ti � m�m i dal�� v�ci, je�t� nedod�lan�, v�dy� ta pr�ce, to je cel� moje radost, ale v�echno je to k ni�emu: jsem Goobarov�m asistentem a vejdu do d�jin jako jeden z Goobarovy skupiny, nic osobit�ho, pr�zdn� zvuk, st�n jednoho ze sta tis�c list� v korun� stromu� a v�m, �e od toho nen� pomoci� mus� to tak b�t��</p><p>�Co ��k�,� �ekl jsem vzru�en�, tolik potla�ovan�ho utrpen� zaplavilo najednou tv�� mlad�ho mu�e. �Ale v�dy� bys p�ece mohl pracovat samostatn� nebo v jin� skupin� od Goobara m��e� p�ece kdykoliv odej�t.�</p><p>�Co�e!� �ekl Diokles. Jeho tv�� se zav�ela jako temn� p�st. �Odej�t od Goobara? odej�t?� opakoval. ��lov��e, co to mluv�! J� �e bych m�l dobrovoln� odej�t? Kde najde� druh�ho Goobara?�</p><p>�Nem��e�-li se sm��it s t�m, �e t� o tolik p�evy�uje�� za�al jsem opatrn�.</p><p>�Ale co to pov�d�?� ot�zal se Diokles s nejvy���m �divem. Pak m� k sob� p�it�hl a za�al vysv�tlovat v�niv�m �epotem:</p><p>�Ano, vynik� nade mne, vynik� nad n�s nad v�echny. Ale co na tom? Jdeme st�le vp�ed; za �est let jsme v �stavu vykonali obrovsk� kus pr�ce, ka�d� ti to potvrd�, nechlub�m se. S�m v�m, �e te� dok�u v�c ne� na za��tku, �e se m� my�lenkov� rozp�t� zv�t�ilo, ale kdy� dosp�ji k bodu, na n�m� st�l p�edt�m Goobar, on u� je zase daleko, a tak n�s st�le p�edb�h� o mnoho kol. �tok st�h� �tok a j� jsem po ka�d� pora�en. Je to trpk�? Kdo by to zap�ral? Ano, ale po ka�d� jsem pora�en n���m v�t��m ne� d��ve!�</p><p>Stejn� n�hle jako m� chytil za ruku, nyn� ji pustil, omluvn� se usm�l a ode�el drobn�mi, lehk�mi, jako v�dy usp�chan�mi kr��ky. Pod�val jsem se do s�lu. V�klenek, v n�m� p�edt�m st�l Goobar, byl pr�zdn�. Sestoupil jsem dol� a vy�el na terasu. Nevid�l jsem nikoho, jen odn�kud ze strany dol�taly tlumen� hlasy. P�e�el jsem na druhou stranu a se zav�en�ma o�ima jsem dlouho vdechoval chladn� slan� vzduch, kter� om�val rozp�lenou hlavu. Obzor byl neviditeln�. Podle �zk�ho purpurov�ho zubu, kter� ozna�oval vrchol vulk�nu, bylo jej st�� mo�no vytu�it. �nava, kter� a� dosud ��hala v �krytu, vystupovala a t�ila v�echny m� �dy. Obr�cen z�dy k balustr�d�, s rukama �iroce rozlo�en�ma, op�el jsem se o jej� studen� kamenn� okraj. Skryt v tomto nejodlehlej��m z�kout� terasy, v�iml jsem si n�hodou �eny, stoj�c� osam�le mezi dv�ma k��dly p�iv�en�ch dve��. Jej� postava spl�vala s okoln� tmou a pouze obli�ej vystupoval slab� z �era v namodral�m p��svitu, jak� vych�zel z ramen jej� toalety. Netu��c, �e ji n�kdo m��e vid�t, st�la bez hnut�, obr�cena tam, odkud p�ich�zely hlasy. Sledoval jsem zrakem jej� pohled, jako pohledem sledujeme st�n, abychom objevili v�c, kter� jej vrh�, nespat�il jsem v�ak nic. Bylo p��li� tma. Z druh�ho konce terasy dolet�l ke mn� po chvilce ticha Goobar�v hlas, hlubok�, syt�, s nepost�ehnuteln�m p��m�skem ironie.</p><p>Vr�til jsem se o�ima k �enin� tv��i. Teprve nyn� jsem ji poznal: byla to Callarla. Z nejslab��ho p��svitu vystupovala jej� tv��, odhmotn�n�, jako neskute�n�, se st�ny kolem o��, soust�ed�n� a sou�asn� n�kam propadl�; pootev�en� rty vypadaly, jako by neviditeln� pily. Tak snad p�ed v�ky vypadaly tv��e lid� str�en�ch n�bo�ensk�m nad�en�m, kdy� uv��ili v mo�nost z�zrak� a rozp�nali ruce jako k��dla a sk�kali z vysok� hory do vzduchu, aby v n�m l�tali, ale ihned se z��tili k zemi. Nesly�ela, co Goobar ��kal: zaposlouch�na do jeho hlubok�ho hlasu, sna�ila se mu jakoby vnuknout, aby ji unesl � a byla ihned odm�tnuta.</p><p>M�la ho r�da. M�la ho r�da za to, �e byl pr�v� takov�, �e nikdy nebylo mo�no vytu�it jeho nejbli��� �in nebo slovo. M�la ho r�da ne�ekanou, lehkou a jakoby bezd��nou, ob�tavou n�hou. M�la r�da jeho prsty, v�dycky oz�bl� od kovov�ch kl�ves, vzdorn� sklon hlavy i �sm�v, s n�m� se p�el s automaty, i zp�sob, jak ml�ky mhou�il o�i, jako by ho bavilo, �e nech�pou. N�kdy, kdy� ji k sob� p�ivinul, jeho hlava, skl�n�j�c� se k jej�m �adr�m, se zastavila, a pak se zvedala s nevidouc�ma o�ima; to vyr�el na povrch onen proud plynouc� neust�le hluboko v n�m; p�est�val ji vid�t, a �sm�v, jak� mu vys�lala vst��c, k n�mu nedol�tal � d�lilo je jedno z t�ch nekone�en, s nimi� si pohr�val. Po chv�li se jeho pohled vracel, p�istoupil rychle ke stolu a n�co si poznamen�val. Ta p�irozen� lehkost, s jakou se od n� odtrhoval, ji bolela. P�sobily j� utrpen� v�echny ty n�hl� okam�iky, kdy ji p�est�val vid�t, ch�pala v�ak, �e jej� l�ska je nesm�l�m a zdaleka dopadaj�c�m sv�tlem, a on se v n�m objevuje a hned zase ztr�c� v �eru samoty, do n� nem� nikdo p��stup.</p><p>Ale nau�ila se milovat dokonce jeho pohled, kter�m se d�val skrze ni; zamilovala si bolest, kterou j� p�sobil, proto�e j� mohla m��it velikost sv� l�sky. Bylo to v��n� ztr�cen� a hled�n�, zmatek, neklid, a v tom v�em � n�jak� chvilka, kdy se vytrhl ze zamy�len� a vyslovil jej� jm�no pouze rty, bez dechu, jako by ji volal, p�esto�e u� byla tak bl�zko, �e je ned�lilo nic, krom� jejich my�lenek.</p><p>Kdy� si vzpom�nala na sv� d�v�� l�ta, jasn� a klidn�, jako o�ek�v�n� hudby, uv�domovala si najednou, jak j� tehdy chyb�lo to, co p�in�el ka�d� dne�n� den, a kdyby si mohla vybrat a za��t v�echno od za��tku, vystavila by sv� srdce znova t�mto ustavi�n�m por�k�m a zase by s otev�en�ma o�ima p�ij�mala r�ny, kter� j� nev�domky zasazoval, a sd�lela s n�m v�echno, krom� utrpen�, kter� dovedla tak dokonale skr�vat. Nedorostla tak vysoko, aby pochopila, co mu u� nyn� zaji��ovalo nesmrtelnost. Ale t�ebas ho nemohla obs�hnout cel�ho, jako plachta nem��e pojmout v�tr vanouc� prostorem, p�esto ho milovala. Nejv�ce to, co v n�m bylo z naivity d�t�te, �asnouc�ho nad sv�tem, a jeho dech, kter� teple hladil jej� hrdlo, kdy� us�nal, i slab� pohyby rt�, �eptaj�c�ch n�co ze sp�nku. Nejv�ce milovala pr�v� to, nebo� to m�lo trvat pouze, dokud �il, a pak zaniknout nav�dy, to lidsk� a smrteln�. Proto n�kdy v noci bd�la, jako by st�e�ila jeho sp�nek, jako by bojovala nikoliv o v��n� trv�n� jeho my�lenek, n�br� jeho dechu. P�esto�e to bylo nemoudr� a bezmocn�, musela tak jednat, proto�e si to ��dala l�ska. Tak plynula l�ta a on do nich vrhal sv�j obrovsk�, jakoby u� do budoucnosti padaj�c� a tam utkv�vaj�c� st�n.</p><p>Hlasy hovo��c�ch se zv��ily a ihned utichly; vstali a vykro�ili ke dve��m. Kdy� vstupovali do s�lu, �ern� siluety prot�naly pruh sv�tla. Goobar se je�t� chvilenku zdr�el u kamenn�ho z�bradl�. Pod�val jsem se na hodinky. Bl�ila se t�et� hodina v noci. Kdy� jsem zvedl hlavu, Goobar pr�v� odch�zel. Nezpozoroval �enu ukrytou ve st�nu dve�� a zmizel ve vzd�len�m hluku. Callarla ud�lala krok vp�ed a vstoupila do sv�tla. Uvid�l jsem jej� �sm�v, kter� mi �ekl v�echno. Jak se to stalo, nev�m. V�m pouze, �e jsem si zakryl tv�� rukama, abych po tomto �sm�vu nespat�il u� nic.</p></section><section><title><p>ANNA Z HV�ZD</p></title><p>V druh�m roce cesty opo�d�n� v r�diov�m spojen� p�eru�ilo prakticky kontakt se Zem�. Drobn� �lomek lidstva, zam�en� ve sko��pce, kter� padala ledov� mrazivou tmou, byl odk�z�n v�hradn� na sebe. A �ivot pokra�oval: laborato�e pracovaly, na porad�ch kolektiv� si v�dci vym��ovali v�sledky b�d�n�, mlad� chlapci a d�v�ata ukon�ovali studia, uzav�raly se s�atky, p�ich�zely na sv�t d�ti.</p><p>V�noval jsem jim mimo��dnou pozornost. Vypt�val jsem se podrobn� matek, kter� p�ich�zely do ambulatoria, a mus�m se p�iznat, �e m� jedn�n�, krom� v�deck� zv�davosti, ovliv�ovalo podez�en�, �e t�sn� sousedstv� v��n� tmy a pobyt mezi hv�zdami, p�ed nimi� jsme se sna�ili chr�nit tlust�mi panc��i rakety, budou m�t n�jak� nezn�m� vliv na v�voj t�chto mal�ch lidsk�ch bytost�. Proto jsem nikoliv bez podez�ravosti asistoval u p�evinov�n� r��ov�ch, pi�t�c�ch nemluv�at, jako bych doufal, �e se na nich ne�ekan� objev� n�jak� �hv�zdn� p��znaky, av�ak m� o�ek�v�n� (jeho� sm�nost jsem si ��ste�n� uv�domoval) se nespl�ovalo. Byly to v�echny naprosto norm�ln�, zdrav�, vesel� d�ti. Prvn� u� lezly po tr�vn�c�ch parku a jejich pl��, kter� se ne�ekan� ozval z n�jak�ho bytu, kdy� �lov�k �el chodbou, d�lal okol� kovov�ch st�n a k�i�uj�c�ch se chodeb podivn� dom�ck�m, jako by do rakety zavanul tepl� dech vlastn�ho d�tstv�.</p><p>V�noval jsem se vlastn� p��i o d�ti s�m, proto�e z na�� l�ka�sk� trojice Schrey byl chirurg a Anna jevila k d�tem jakousi potla�ovanou nechu�, kterou jsem si nedovedl vysv�tlit, je�to na po��tku cesty se o osudy prvn�ch novoroze�at �iv� zaj�mala.</p><p>�ivot na raket� dos�hl na oko stavu rovnov�hy.�� P�esto v�ak si mohl citliv� pozorovatel v�imnout zm�ny, jak� se ud�la s n�mi v�emi, zm�ny t�m d�le�it�j��, �e zd�nliv� zapadla do nitra ka�d�ho �lov�ka.</p><p>Kdysi jsme se d�sili rostouc�ho ml�en�. Splnila se tato obava? Vlastn� ne; st�kali jsme se r�di a �asto, spole�ensk� podniky se konaly stejn� �asto jako podniky v�deck�, pracovaly sportovn� odd�ly, ale na�e pr�ce a rozhovory byly dosti podivn�. Hovo�ili jsme hodn� o denn�ch bezv�znamn�ch ud�lostech, o koncertech, kter� jsme poslouchali, o kn�k�ch, kter� jsme p�e�tli, o zn�m�ch. Nikdo se nezmi�oval o Zemi; jej� jm�no v rozmluv�ch nikdy nepadlo; zd�lo by se, �e v�ichni zapomn�li na jej� existenci; stejn� nikdo nevzpom�nal na sv� mil�, kte�� z�stali na n�, ba ani na cestu samu.</p><p>O tomto t�matu hovo�ili pouze odborn�ci. Objevili �adu zaj�mav�ch skute�nost�; tak na p��klad n�kolik m�s�c� potom, co jsme dos�hli pln� cestovn� rychlosti, zpozorovali, �e se za��n� nepatrn� zvy�ovat teplota uvnit� GEY. In�en��i p�trali po p���in� tohoto �kazu. Byl t�m podivn�j��, �e motory rakety u� nepracovaly, p���ina mohla tedy b�t jedin� vn� rakety; ale tam se rozkl�dala pr�zdnota, kter� obsahovala v jednom krychlov�m centimetru pouze n�kolik atom�, �ili prakticky absolutn� pr�zdno � srovn�me-li je s pr�m�rnou hustotou plyn� v zemsk�ch pom�rech, kde je v jednom krychlov�m centimetru n�kolik des�tek trilion� atom�. GEA se v�ak pohybovala takovou rychlost�, �e ka�d� �tvere�n� centimetr jej�ho pl�t� nar�el v ka�d� vte�in� na osm set miliard atom�; to sta�ilo, aby vzniklo �t�en� a z toho plynouc� zah��v�n� rakety, a co v�c, uk�zalo se, �e raketa � kdy� pror�� tento mezihv�zdn� �plyn� � pomalu obr�st� vrstvi�kou atom�, n�jak �vlisovan�ch� rychlost� do vn�j�� plochy panc��e. Samoz�ejm� zv�t�en� hmoty, kter� takto vznik�, je nesl�chan� mal�, p�esto v�ak je neoby�ejn� citliv� apar�ty dok�zaly zm��it.</p><p>V ambulatoriu jsem m�val denn� n�kolik pacient�: st�nosti byly r�zn�, �asto velmi neur�it�; n�kdy to vypadalo, �e jsou jenom z�minkou pro rozmluvu s l�ka�em, rozmluvu dovoluj�c� naprostou up��mnost. Toto privilegovan� postaven� mi umo�nilo poznat prameny ud�lost�, k nim� do�lo o m�s�ce, ba o cel� l�ta pozd�ji.</p><p>Poznen�hlu vznikala jak�si v�eobecn� �lehkost� �ivota. Lid� se r�di bavili, r�di �ertovali, ale to v�echno ulp�valo na povrchu. Ob�as b�hem nejv�edn�j�� rozmluvy uklouzl n�komu v�rok, kter� v�ichni sv�domit� p�e�li ml�en�m. Vzpom�n�m si, �e jednou v parku, kdy� se hovo�ilo o pr�ci tektonofyzik� a o mo�nostech jejich budouc�ho uplatn�n�, padlo slovo �Zem�. Jak�si �ena �ekla ti�e: �A vr�t�me se v�bec?� Vte�inu vl�dlo napjat� ml�en�, ale pak za�alo najednou n�kolik lid� chvatn� mluvit o n��em jin�m.</p><p>Nejv�ce znepokojuj�c�m �kazem, kter� zasahoval do nejhlub��ch a nejtajn�j��ch vrstev du�evn�ho �ivota, vymykaj�c�ch se pozorov�n�, byly na GEI osudy milostn�ch vztah�.</p><p>Statis�ce pokolen� zv��at, kter� musela vyhynout, aby se vyvinul �lov�k, odk�zala mu jako t�k� a nezavr�iteln� d�dictv� p�ita�livost pohlav�. V�ky m�jely, civilizace povst�valy a zanikaly a �lov�k bojuj�c� s p��rodou, kter� ho obklopovala, i s p��rodou v sob�, konal tis�ce a tis�ce pokus� vyv�st na sv�tlo ony temn� s�ly, kter� byly do n�ho vlo�eny bez jeho v�le a v�dom�; tak se ��dost pud�c� k sob� samice a samce m�nila v touhu. Av�ak po v�ky l�sku, jako ostatn� citov� oblasti, utv��ely p�edpisy, ritu�ly a z�kony, kter� vznikaly p�i sr�k�ch spole�ensk�ch antagonism�. P�ek�ky ve sbl�en� mu�e a �eny vypl�valy z vlastnick�ch pom�r�, z n�bo�ensk�ch m�t� a pov�r. Barbarsk� merkantiln� formace zm�nily l�sku ve zbo��, dosa�iteln� pro ty, kdo mohli koupit � v nestv�rn� trh! L�ska m�la b�t prost�edkem, kter� dr�d� p�esycen� nervy, dal��m pamlskem, ohnivou skvrnou v �edi a nud� �ivota. Mu�ov� a �eny se k n� ut�kali p�ed slep�mi katastrofami, jak� bujely uvnit� spole�ensk�ch ��d�, a p�ed stejn� slep�m vegetov�n�m v�ednosti.</p><p>N� spole�ensk� ��d vytvo�il nov� vztah mezi pohlav�mi, kter� pramen� z tv�r�� pr�ce, lhostejno zda du�evn� �i fyzick�, jako z nejhlub��ho smyslu �ivota. Du�evn� tv�r�� �innost vypl�v� z t�lesn�, je jej�m vy���m, jasn�j��m odrazem, ustavi�n�m opakov�n�m nad�en� a neklidu, jak� v n�s probouz� sv�t. D��ve se lid� v�novali ot�zk�m pohlav�, ani� ch�pali, �e po�et� nov� bytosti je tou nejvy��� odpov�dnost�, jak� je �lov�ku sv��ena. Pokolen� se rodila a um�rala, a velk�, nepochopen� tajemstv� bylo odevzd�v�no jedn� generaci po druh� jako zape�et�n� list, kter� p�e��st bylo dop��no teprve pozdn�m potomk�m.</p><p>Z�hady, kter� stav� p�ed �lov�ka sv�t, �e��me prac� mozku, jen� odr�� ��d p��rody, jako z�konitost materi�ln�ch zm�n, kter� se odehr�vaj� stejn� v hlubin�ch hv�zd i lidsk�ch t�l. L�ska nepodlehla v�deck�mu zkoum�n�, proto�e ji nelze chytit do formulek a vzorc�, ned� se p�edv�dat ani vypo��tat a p�esto je v na�em racion�ln�m sv�t� zku�enost�, bez n� by n� �ivot nebyl pln�.</p><p>V pozemsk� l�sce na�� doby nen� nic z v�buch� cht���, prudk�ch sbl�en� a rozchod�, nic z ��dosti sobeck�ho vlastnictv�, sm�en� s pocitem omezov�n� a z�vislosti. Jako planety krou��c� po sv�ch drah�ch se v ur�it�ch ne�etn�ch bodech vz�jemn� p�ibli�uj�, tak se v l�sce p�ibli�uj� mu� a �ena tak velice, jak se jen m��e jeden �lov�k p�ibl�it k druh�mu. Tak vznik� jednota tu�eb, d�v�n� na sv�t o�ima druh�ho �lov�ka, tajemstv� jeho neust�l� bl�zkosti i radost z p�ij�m�n� ciz�ch starost� a b�emen, jich� nem��e b�t nikdy p��li� mnoho. V�e� je tedy pouze jedn�m z mnoha spojovac�ch �l�nk� a n�ha se m�n� z podr�d�n� smysl� v p�smena jazyka beze slov, jen� za��n� tam, kde oby�ejn� ka�dodenn� �e� v�zne a selh�v�. Takov� l�ska m��e b�t pouze jedna.</p><p>Vzpom�n�m, jak p�i rozhovorech s historiky, kte�� mi vypr�v�li o d�jin�ch l�sky p�ed d�vn�mi v�ky, nevych�zel jsem z �divu nad vrtkavost� a nest�lost� cit� d�vnov�k�ch lid�, a ji� v�bec jsem nech�pal, jak mohli, tou��ce po vzd�l�n� v r�zn�ch oborech �ivota, a� ji� v�znamn�ch, �i malichern�ch, nevy�adovat nic v jedn� z nejd�le�it�j��ch oblast�, v�chov� d�t� rodi�i. Jejich nev�domost musela b�t skute�n� obrovsk�, jestli�e se odva�ovali nechat zde otev�en� pole p�sobnosti naprost� libov�li a n�hod�, jestli�e nech�pali, �e v prvn�ch letech �ivota je d�t� nejcitliv�j��m a nejpoddajn�j��m materi�lem, v n�m� se otiskuj� v�echny vlivy okol�, a �e vady, z�skan� v tomto �dob�, nem��e pozd�ji odstranit n�kdy ani krajn� �sil� vychovatel�.</p><p>Na palubu GEY p�i�lo ze Zem� mnoho �en a mu�� zral�ch ji� pro l�sku, ale st�le je�t� hledaj�c�ch, a dalo se p�edpokl�dat, �e dlouh� doba cesty spoj� mnoho dvojic. Toto o�ek�v�n� se splnilo, ale p�ek�ky, kter� v�t�ina z nich musela p�ekon�vat, byly v�t��, ne� kdokoli tu�il. V druh�m roce cesty se st�valo, �e dvojice vznikaly p�echodn� a rozch�zely se jakoby n�hodou, a tento n�vrat zanikl�ch barbarsk�ch mrav� halil jak�si tich� souhlas ostatn�ch. Bylo to v dob�, kdy odvaha, sebeovl�d�n�, klid, v�echny ty znaky, jimi� n�s obda�ila Zem�, staly se jakousi vn�j��, strnulou formou, povrchem viditeln�m pro jin�, kter� p�edst�ral, �e se nic nezm�nilo, zat�m co vlastn� �hav� n�pl� �ivota n�kam unikala a mizela. To byla ta stra�liv� spou��, jakou zanech�v� kosmick� pr�zdnota v lidech nep�ipraven�ch na nesm�rn� str�zn� pouti mezi hv�zdami.</p><p>Jestli�e jsme mohli do ur�it�ho stupn� klamat sv� druhy v pr�ci, kolegy, ba dokonce i p��tele, nebylo mo�no jednat tak v nejhlub�� sf��e citu. Odtud pokusy naj�t �to�i�t� v n�ru��ch �en, propadnout se v k�e��ch rozko�e. V�d�li jsme, �e n�s trvale nespoj� ani spole�n� l�tost, ani zoufalstv�, ani touha svrhnout ze sebe odpov�dnost za dobrovoln� p�ijat� osud, �e to neud�l� nic jin�ho ne� l�ska, a p�esto mu�ov� vyhled�vali �eny a ony se jim odd�valy se soust�ed�n�m ml�enliv�m porozum�n�m. Byly to pokusy o z�chranu, stejn� nebezpe�n� jako marn�. Nejbli��� odliv vyvrhoval n�hodn� milence, bezbrann� a bez vedouc� my�lenky, a kdy� se oz�valo ve tm� nad jejich hlavami v�stra�n� houk�n�, opakuj�c� se noc co noc, nem�li odvahu pod�vat se sob� do o��, proto�e v nich byla pr�zdnota, p�ed kterou cht�li ut�ci, a b�emeno, kter� na chv�li svrhli, vracelo se znovu. A tak le�eli vedle sebe sami, uv�domuj�ce si svoji por�ku.</p><p>Koho m�m na mysli, kdy� ��k�m tato slova? P�edev��m sebe, a�koliv v�m, �i sp�e tu��m, �e nejeden z m�ch druh� utrp�l podobnou por�ku. M�m na mysli sebe. Pouze sebe, proto�e Anna vy�la z t�to zkou�ky v�t�zn�, t�ebas dlouho trp�la, ale snad pr�v� proto, �e m�la odvahu trp�t, zat�m co j� cht�l jenom zapomenout.</p><p>Kdy� se lidsk� hlavy k sob� bl�� k polibku, nen� mo�no obs�hnout pohledem druhou tv��, nebo� je p��li� bl�zko. Je to bl�zkost fyzick�, kter� nic ne�e��, ani nezavazuje. Nadarmo jsem cht�l usp�it p��chod citu, marn� jsem ho hledal v dychtiv�ch polibc�ch, v pevn�m objet� � zat�m co cit byl v n�jak� ve�ern� chvilce ml�en�, v �sm�vu nap�l skr�van�m, v n�hodn�m, ne�ekan�m setk�n� rukou, z nich� jedna tou�ila pohladit druhou a zastavila se nesm�le v p�li cesty. Jak v�bec jsem nech�pal Annu, jak stra�n� m�lo se mne t�kalo to, ��m �ila. Nechci mluvit mnoho o tom, jak jsem poznal tuto pravdu. Jist� se ve mn� �asto n�co ozvalo, mo�n� �lechetnost, mo�n� pouh� hanba. Do pam�ti se mi vryla pouze jedna ud�lost; a p�ece jsem se lec�ehos dom��lel i p�edt�m a jen jsem zapla�oval tyto my�lenky, jako kdybych m�l nehezk� strach, �e budu muset vz�t na sebe odpov�dnost i za jej� osud � j�, jen� jsem sv�j vlastn� osud nedovedl n�st d�le.</p><p>Uv�domil jsem si p�ece nejednou, �e si vzpom�nala na nejbezv�znamn�j�� podrobnosti na�ich prvn�ch sch�zek, z nich� jsem si j� nepamatoval skoro nic; p�ipisoval jsem to dobr� pam�ti vlastn� �en�m, kter� naopak mu��m v�t�inou chyb�. Byla zde ona potaj� vyslechnut� rozmluva a v�ce takov�ch mali�kost�, kter� jsem necht�l ch�pat. A� jednou ve�er se stalo n�co, co u� jsem se neodv�il nevid�t.</p><p>Sed�li jsme, �i sp�e p�lo le�eli na l��ku, pokryt�m t�kou b�lou ko�e�inou. Unaven op�el jsem hlavu o Anniny zk��en� pa�e a d�val jsem se p�ed sebe nevidouc�ma o�ima. Sv�tila n�zko pov�en� modr� lampi�ka. Hovo�il jsem, jak u� nejednou, o tom, jak budeme v budoucnu ��t spolu, jak cestou naraz�me na planetu tak malou, �e na n� bude m�sto jen pro dva lidi, a t�mi lidmi �e budeme my, a usad�me se tam v malink�m dome�ku, obklopen�m hv�zdami. Kdy� jsem to vypr�v�l, polo�eptem, l�n�, uvid�l jsem n�hle Anninu tv�� v zrcadle vis�c�m na zdi.</p><p>Naslouchala mi s ho�k�m, nepatrn�m zk�iven�m rt�, jako by ��kala: �V�m, �e je to v�echno klam, a �e to ��k� jen tak, abys jen zapla�il ml�en�, a �e zapom�n� ka�d� slovo, sotva je vyslov�, ale to nevad�, mluv d�l, mluv jen d�l��</p><p>A v t�to vte�in� jsem pochopil, jak nebezpe�n� to byl pokus. Ned�val jsem j� nic. Byla pro mne tepl�m, tich�m �to�i�t�m p�ed dlouh�mi, pr�zdn�mi hodinami t�dn� a m�s�c�. Zvykl jsem si na ni, jak si �lov�k zvykne na n�jakou krajinu; kdy� nebyla se mnou, c�til jsem pr�zdnotu zven��, ne v sob�: kdybych ji byl c�til v sob�, znamenalo by to l�sku. A ona to pochopila od sam�ho za��tku a nesla to s jak�msi klidn�m zoufalstv�m, proto�e m� milovala. Hle, nejdra���, ale p�itom naprosto ciz� �lov�k; lhostejn� a bezstarostn� vstoupil do jej�ho �ivota, prob�ral se v jej�ch nejintimn�j��ch vzpom�nk�ch, p�ehraboval se v nich jako d�t� v leskl�ch cetk�ch, na okam�ik je zvedal k o��m, aby je vz�p�t� znud�n� pohodil. Ob�as b�val n�n�, a to bylo je�t� hor��. Ano, byl bych mohl vid�t sv�t jej�ma o�ima, usly�et ty hlasy jej�ho srdce, kter� uml�ovala sama p�ed sebou. P�ipravena na v�echno, pohl�ela na sv�j osud, jako by se teprve za��nal, b�l� a nepopsan�. Jej� l�ska se ned�sila hv�zd a j� jsem myslel jen na to, �e j� von� vlasy a �e m� teplou, m�kkou ple��</p><p>Umlkl jsem, neschopen vypravit ze sebe dal�� fale�n� sl�vko�</p><p>�A co d�l?� zeptala se ti�e, kol�baj�c lehce mou hlavu. Nemohl jsem mluvit, hrdlo jako by mi stiskla �elezn� ruka, a tak p�ipojuje ke v�em p�edchoz�m hanebn�m skutk�m je�t� dal��, p�it�hl jsem jej� hlavu k sob�, abych j� vtiskl polibek, do n�ho� jsem se skryl, aby nemohla vy��st z m� tv��e, �e u� v�m.</p><p>Jak r�d bych v�m �ekl, �e hned potom jsem si Annu zamiloval a �e jsme byli velice ��astni! Lidsk� vztahy se v�ak bohu�el ne�e�� tak prost�.</p><empty-line/><p>Uplynula druh� zima cesty, p�i�la druh� jaro. Doposud v�echny stromy parku prod�l�valy zm�ny, poslu�ny um�l�ho slunce: kdy� h��lo siln�ji, pokr�valy se list�m, rozkv�taly, nesly plody, kdy� po��nalo sl�bnout, obl�kaly podzimn� �at v nejkr�sn�j��ch barv�ch a pouze samojedin� kanadsk� jedle nad potokem, zahalen� do �erni sv�ho jehli��, nem�nila sv�j vzhled. Do zem�, z n� �erpala �ivotod�rnou m�zu, vst�ikovali botanici speci�ln� hormony a prepar�ty, ale ona z�st�vala nehybn�, lhostejn�, jako by prohl�dla jejich naivn� hru a poh��ila se do v��n�ho sp�nku, necht�c b�t sou��st� fale�n� vidiny Zem�. A tu, jednou r�no, prol�tla celou GEOU elektrizuj�c� zpr�va. �ern� jedle uv��ila v jaro a p�es noc vystr�ila zelen� prst��ky�</p><p>Shrom�dili jsme se v parku ve velk�m z�stupu. Nikdo nemluvil. V�ichni, kte�� sem tak chvatn� p�ib�hli, hn�ni nepochopitelnou silou, z�st�vali st�t, d�vali se ml�ky na procitnuv�� strom a jeden po druh�m odch�zeli. Nakonec zbylo jen n�kolik osob; n�kdo cht�l utrhnout bled� zelenou �t�ti�ku, aby ji rozemnul mezi prsty a nadechl se prysky�i�n� v�n�, n�kdo jin� ho p��sn� napomenul. Kone�n� jsem z�stal s�m. Posadil jsem se pod strom s hlavou op�enou o ruce. Do naivn� radosti, jakou mi p�sobil pohled na strom, vm�sil se tup� �al. Vtom jsem si uv�domil n��� p��tomnost. Vedle mne st�li Ameta a Zorin.</p><p>�Poj� s n�mi,� �ekl Ameta, �projdeme se po hv�zdn� palub�.�</p><p>Nem�l jsem nejmen�� chuti, zvl�t� te� ne.</p><p>�Nechce se ti?� �ekl Ameta. �Ale p�esto poj�.�</p><p>Zmocnil se mne hn�v na Ametu za jeho vt�ravost. Vstal jsem as nelibost� jsem vykro�il za piloty. V�tah n�s vynesl na �rove� vyhl�dkov� paluby. Za chv�li jsme se octli v temnot� pod hv�zdami. Necht�l jsem se na n� d�vat. Odvr�til jsem hlavu, av�ak rameny, k��� hlavy, cel�m povrchem t�la jsem c�til propast, �kleb�c� se za m�mi z�dy. St�li jsme ve tm�; kone�n� �ekl Ameta jakoby k nikomu:</p><p>�Nebydl�me v dom� pod oblaky, jsme ve vzduchopr�zdnu. M��eme se klamat a jednat tak, jako kdyby tomu bylo jinak, ale to je v�e. Daleko lep�� je jasn� ��ci, �e �ijeme ve vzduchopr�zdnu� ba dokonce z tohoto zji�t�n� vyj�t. Je pravda, pak se dostav� strach, proto�e v�echno, na� jsme byli zvykl� spol�hat, bylo n�m od�ato. Mysl se st�j co st�j pokou�� zast��t skute�nost n�jakou obrovskou l��. To se nesm� d�lat. My nepot�ebujeme jistotu klidnou, zaji�t�nou p�ed nehodami. Co� neprob�dan� hroziv� nejistota nen� mnohem v�c lidsk�? Obzory �ivota st�le roz�i�ujeme, objevujeme v nich tedy v�c a v�c. Nezav�rej o�i! To je jedin� odvaha, jakou �lov�k pot�ebuje. Nezavrhuj vesm�rnou pr�zdnotu, nereptej proti n�, v�dy� pr�v� to je n� sv�t. N� sv�t! Mus�me jen pochopit, �e v�echno je t�m v�c na�e, lidsk�, ��m je t잚�, aby se stalo na��m c�lem, u� oded�vna hledan�m, to, co se zd�lo b�t ciz� a hroziv�.�</p><p>Nehybn� doutnaly hv�zdy. Ml�el jsem. Ameta znovu promluvil, jako kdyby navazoval na p�eru�en� rozhovor:</p><p>�M� n�jak� program na dne�n� ve�er?�</p><p>�Ne.�</p><p>�P�ij� za hodinu do d�tsk�ho parku. P�ijde�?�</p><p>Byl bych snad odm�tl, ale uchopil mou ruku a kr�tk�, pevn� stisk, kter� jsme vym�nili, m� sm��il se v��m. S t�m podivn�m proslovem p�ed tv��� hv�zd, se zvl�tn�m pozv�n�m a kone�n� i s n�m sam�m, s pilotem Ametou.</p><p>D�tsk� park se ��kalo s�lu, kter� p�ipom�nal nevelkou botanickou zahradu. Nerostlo tam p��li� mnoho strom�, v�echny byly n�zk�, se siln�mi a pok�iven�mi v�tvemi, jak d�lan�mi pro �plh�n�. Byl zde p�sek pro nejmen�� d�ti a mal�, balvany obklopen� jeskyn� ve sk�le, i vodotrysk uprost�ed.</p><p>Dnes stromy a p�sek zmizely. Videoplastikov� prom�nili s�l v kouzelnou zahradu, proto�e se tady m�ly konat zvl�tn� z�vody � sout� o titul nejlep��ho vyprav��e poh�dek. Uchaze�� o titul v�t�ze bylo mnoho. Postupn� zauj�mali m�sto na p�diu, obklopeni hlou�kem naslouchaj�c�ch d�t�, kter� m�ly v ru�k�ch mal� st��brn� zvone�ky.</p><p>Zvonily jimi, kdy� byla poh�dka u konce, a tak vyjad�ovaly sv� pocity; velk� automat, p�evle�en� do groteskn�ho kost�mu, poloskryt� ve st�nu palmy, neomyln� m��il intenzitu hromadn�ho cinkotu zvonk�. Uk�zalo se, �e jedn�m z nejlep��ch vyprav��� je Zorin; pilot, oby�ejn� m�lomluvn�, n�s p�ekvapil poh�dkou o radioaktivn�ch obrech z hv�zdy Algolu; p�esto v�ak palmu v�t�zstv� dobyl Tembhara, jeho� jm�no za doprovodu v�buch� beng�lsk�ho ohn� vyhl�sil automat p�estrojen� za �arod�je.</p><p>Vychovatel� pomalu odv�d�li d�ti do lo�nic, a to se neobe�lo bez n��k� nejmlad��ch, kter� je�t� �ekaly na n�co nev�dan�ho. Nakonec, kdy� jsem se rozhl�dl, uvid�l jsem sam� dosp�l� lidi a srdce m� zabolelo jak�msi bezd��n�m smutkem, jako kdybych se s�m � odchodem d�t� � neodvolateln� rozlou�il s ml�d�m.</p><p>Ale tu lehk�m krokem vystoupila na opu�t�n� p�dium Callarla a zeptala se s �sm�vem:</p><p>��ek�te na dal�� poh�dku? Pov�m v�m ji, budete-li cht�t, abyste se v�ichni nec�tili tak sta�텓</p><p>Poslu�n� spont�nn�ho impulsu, posb�rali jsme st��brn� zvone�ky, pohozen� d�tmi, a vesel� hl�sky rolni�ek naplnily cel� s�l. Callarla pak s mnohoslibnou a tajuplnou tv��� za�ala vypr�v�t:</p><p>�Poh�dka, kterou v�m budu pov�dat, je t�m�� pravdiv� a jmenuje se O sm�j�c�m se Turingovi.�</p><p>Zavl�dlo ticho, v n�m� se je�t� n�jakou dobu oz�valy kroky obsluhuj�c�ch automat�. Pak i ty utichly, ale Callarla je�t� st�le ml�ela a v koutc�ch �st j� bloudil lehounk� �sm�v. Snad na n�co �ekala. Na�? T�eba na n�vrat t� n�lady, j� jsme podlehli v�ichni, dokud je�t� byly v s�le d�ti.</p><p>Nakonec �ekla:</p><p>�Sly�ela jsem ji od sv� babi�ky, �eny neoby�ejn� konzervativn�, kter� ale u poh�dek snad jsou koment��e zbyte�n�. A tak tedy za�nu��</p><p>U� se na n�s ned�vala. Jej� o�i utkv�ly na bl�skav�m bi�i vodotrysku a tlumen� hlas se m�sil se zvukem vody dopadaj�c� na okraj kamenn� n�dr�e.</p><p>�Za d�vn�ch, prad�vn�ch �as�, v�ce ne� p�ed tis�ci lety, byl sv�t rozd�len na dv� poloviny. Jedn� vl�dli Atlanti�an�. Ka�d� �lov�k, v dob�ch d�vno minul�ch stejn� jako dnes, m� n�jak� touhy. Tak� Atlanti�an� je m�li. Jejich touhou bylo zni�it druhou polovinu sv�ta, kter� se osvobodila z jejich nadvl�dy. Proto shroma�dovali jedy, aby mohli otr�vit vzduch i vodu, smrt�c� radioaktivn� l�tky a v�bu�niny. Ale ��m v�ce jich m�li, t�m v�t�� hr�za na n� padala. Kupovali tedy za zlato v�dce, aby jim sestrojovali dokonal� stroje na zab�jen�. Jednou se dov�d�li, �e na jednom d�ln�m ostrov� za mo�em bydl� v�dec jm�nem Turing, kter� um� stav�t automaty. Tehdy je�t� nebylo po automatech ani slechu a nikdo dob�e nev�d�l, k �emu mohou b�t dobr�. Turing stav�l v�elijak� automaty: jedny vyr�b�ly stroje, jin� pekly chleba, dal�� po��taly a logicky uva�ovaly. Tak se lopotil �ty�icet let, a� vymyslil automat, kter� mohl d�lat v�e, co v�bec bylo mo�n�. Automat dovedl tavit kovy z rud i ��t boty, p�em��ovat prvky, stav�t domy a stejn� jako pracovat fyzicky dovedl i myslit: dovedl odpov�d�t na ka�dou ot�zku a roz�e�it ka�d� probl�m; nebylo v�ci, kterou by nevykonal, byla-li mu na��zena. Vl�dcov� Atlantidy vyslali sv� zv�dy, aby Turinga koupili, ale v�dec na to necht�l p�istoupit. Tu ho uv�znili a pl�ny vyn�lezu mu ukradli. Nejstar�� z Atlanti�an� je prohl�dl, svolal ostatn� a �ekl:,A� budeme m�t ten automat, zept�me se ho, jak zni�it ty netvory, kte�� cht�j� na v�ky odstranit v�lku.</p><p>A druh� vl�dce, �edovlas� a v�emi v�en�, dodal:,A tak� n�m pov�, jak odnau�it na�e poddan� myslit, proto�e lid�, kte�� mysl�, neradi um�raj� pro �est a sl�vu na�eho zlata.</p><p>T�mto slov�m v�ichni zatleskali a rozhodli: Postav�me velk� Gener�ln� Turing�v Automat a pak se staneme v�emocn�mi, tak�e nikdo na sv�t� se neodv�� postavit se n�m na odpor.</p><p>Pak povolali sedm tis�c po�t��� (proto�e tehdy lid� po��tali z hlavy) � aby vypo��tali, kolik zlata bude t�eba na stavbu, a pak svolali sedm tis�c in�en�r� a konstrukt�r�, kte�� po sedm let r�sovali pl�ny. Je�t� d��ve, ne� byly hotovy, vydaly se prvn� pracovn� �ety na ur�en� m�sta. V Alamogordu, v srdci velk� p�se�n� pou�t� Nov�ho Mexika, bylo soust�ed�no sedmkr�t sedm tis�c d�ln�k�. Bydlili v bar�c�ch z plechu, v noci trp�li ledov�m chladem a ve dne ukrutn�m ��rem. Slan� p�sek jim leptal pl�ce i o�i, ni�ily je nemoci a na m�sta t�ch, kte�� zahynuli, byli p�ih�n�ni nov� a nov�; a tak kopali hlubok� j�my pro z�klady, pror�eli ve skal�ch �toly a chodby a nad nimi kr��ely dlouhokrk� drap�ky, podobn� je�t�r�m, jac� �ili p�ed sedmdes�ti mili�ny let. A ta stavba trvala sedm let a je�t� jednou sedm let a tak po �trn�cti letech vysok� v�e a budovy pokryly sto tis�c akr� p�dy, obklopen�ch vysokou zd�; kone�n� nade�el den, kdy ode�ly zbytky t�ch, kdo p�e�ili tit�nskou pr�ci, a br�ny se zav�ely.</p><p>Staveni�t� se vylidnila, nastalo ticho, jen v�tr svi�t�l ve vysoko nata�en�ch dr�tech a po stezk�ch vysypan�ch p�skem p�ech�zeli hl�da�i se psy. Tak tomu bylo po sedm dn�, a� kone�n� za tmav�, bezm�s��n� noci se p�ed v�chodn� zd� zastavil v�z, zvan� obrn�n� automobil, z n�ho� vystoupilo osm lid�, kte�� vl�dli v Atlantid�. Prvn�mu pat�ilo jej� �elezo, druh�mu uhl�, t�et�mu nafta, �tvrt�mu spoje, p�t�mu obil� a maso, �est�mu elekt�ina a sedm�mu arm�da.</p><p>Z podzem� jim vy�el vst��c hlavn� in�en�r stavby a hluboce se jim uklonil. Vl�dcov� vystoupili z auta a uvid�li lampy, houpaj�c� se vysoko nade zdmi na dr�t�n�ch lanech, a v jejich neklidn�m sv�tle � �ern� v�e a bloky nakupen� jeden vedle druh�ho jako �iky voj�k�. To byla jen nevelk�, na povrchu zem� viditeln� ��st Turingova Gener�ln�ho Automatu, kter� se t�hl hluboko pod zem� ve �tol�ch a chodb�ch, vyhlouben�ch ve skal�ch pou�t�. Z obou stran se p�ibl�ily str�e, �ern� dve�e ve zdi se rozestoupily a p��choz� vstoupili dovnit�, kde na n� �ekal zasklen� motorov� v�z, kter� se dal ihned do pohybu.</p><p>Proj�d�li s�ly se studen�m modr�m osv�tlen�m a pal�ci, jakoby obr�cen�mi dol� a vt�snan�mi do sk�ly, a nad jejich hlavami se �ernala neproniknuteln� sple� kabel�, obt�en� velik�mi rolni�kami izol�tor�. M�jeli hn�zda tlumivek zapu�t�n� do zdi, prot�nali nap��� �achty, v nich� st�ly na str�i automaty v nerozbitn�ch helm�ch, a motorov� voz�k zaj�d�l do v�t�� a v�t�� hloubky; in�en�r jim v�echno vysv�tloval a ��kal, �e jen hlavn�ch vel�n� je v podzem� v�ce ne� vte�in v lidsk�m �ivot�. Jeli d�l, sestupovali z jednoho poschod� do druh�ho, za sklem se vinuly chodby, pohled bloudil v lese p��vod�, vag�n proj�d�l pod siln�mi m�d�n�mi dr�ty, �asem v d�li zam�ikalo rub�nov� sv�t�lko, tma houstla a ot��saj�c� se voz�k klesal n� a n�.</p><p>Ale cel� tento �ir� a nezm�rn� labyrint byl mrtv�, ani jedin� impuls proudu je�t� nikdy neprob�hl miliardami zkroucen�ch �il, kter� op��daly m�d�n� mozek stroje. Jeli dlouho; kone�n� za okny zablikala sv�t�lka, oza�uj�c� vlhkou sk�lu tunelu. Motorov� voz�k sebou trhl a zastavil se. Byli u c�le. Pod stra�livou stavbou, v jej�m nejhlub��m srdci, byla nevelk� vej�it� panc��ov� m�stnost. Vstoupili tam. Na �ern�ch st�n�ch bylo vid�t ukazovatele kontroln�ch p��stroj�, sedm set sedmdes�t sedm cifern�k� a uprost�ed � stupe�. Na n�m �ern� mikrofon a pod diamantov�m zvonem tla��tko � v�ce nic. Odtud m�ly b�t Velk�mu Univerz�ln�mu Turingovi ud�lov�ny rozkazy.</p><p>In�en�r vysv�tloval, �e stroj m��e stejn� dob�e p�stovat exotick� kv�tiny, jako zakl�dat zahrady i zab�jet lidi. Nem�l ��dn� bezpe�nostn� opat�en�, jako maj� na�e dne�n� automaty, nep�ipom�nal je v�bec ni��m. Byl to barbarsk�, divok� automat, mili�nkr�t v�t�� ne� pyramida.</p><p>Tam se tedy zastavili a zavl�dlo ticho. P�esto�e u stropu z��ilo sedm lustr�, pohlcovaly �ern� st�ny sv�tlo. Turing m�l b�t doopravdy spu�t�n a� pozd�ji, ale nejstar�� in�en�r, aby se vlichotil do p��zn� sv�ch chlebod�rc�, p�ivedl je na my�lenku, aby provedli zkou�ku ihned. On s�m �il u� po �adu let v hore�ce o�ek�v�n� a na dn� jeho my�lenek d��mala jedin�, kterou skr�val, proto�e ch�pal, �e ten, kdo se postav� k mikrofonu zapnut�ho Turinga, bude m�t v�t�� moc ne� asyr�t� a babyl�n�t� m�gov�, jim� slou��vali d�moni. A tak, kdy� �ekl prvn� vl�dce:,Ale co mus�me ud�lat, aby to za�alo fungovat? odpov�d�l: �Pane, stiskne�-li tento �ern� knofl�k, zvednou se stavidla v p�ehrad�ch a vody �eky svat�ho Juana se v��t� do p��vod� sedmi turb�n a vznikne proud, kter� nasyt� kovov� �troby Turinga a pak za�nou jeho ��ly pulsovat elektrick�m tepem. Tu se onoho vl�dce zmocnilo vzru�en�, proto�e miloval v�ci velk� a zvl�tn� a zm��kl jakoby n�hodou knofl�k tlust�m prstem. A tu se roztan�ila sv�tla, v�echny cifern�ky se zachv�ly, lampi�ky otev�ely �erven� o�i a pohl�dly na n� a nad jejich hlavami o�ilo a ot��slo se prostranstv� statis�ce akr�.</p><p>Stroje b�ely a hu�ely, tis�ce elektronek se rozho��valy �arlatem, rel� se pohybovala sem a tam a v�emi c�vami, solenoidy, z�vity prob�hl proud. Ale v �ern� komnat� bylo vid�t pouze nehybn� osv�tlen� kotou�e cifern�k� a v ampli�nu se ozval dut� zvuk, proto�e obluda s m�d�n�m mozkem byla probuzena k �ivotu, ale je�t� spala a jako kdyby chr�pala.</p><p>Tu najednou pochopili vl�dcov�, �e stoj� p�ed bytost� v�emohouc�, �e je to b�h, kter�ho oni sami stvo�ili, a kdy� mu daj� rozkaz, ud�l� v�echno. A kdy� se nad t�mto slovem zamyslili, ulekli se v hloubi sv�ch srdc�, jako kdyby pohl�dli do propasti, proto�e nebyli zvykl�, aby mohli v�echno.</p><p>Ka�d� si myslil, �e na jeho rozkaz zni�� automat jm�n� i �ivot ostatn�ch �esti, ale potla�oval tuto neodbytnou, nesnesitelnou my�lenku ve prosp�ch nov� v�lky, kterou spole�n� dojednali. Av�ak osm�mu z nich bylo osmn�ct let a byl synem vl�dce �eleza, nejbohat��ho ze v�ech, proto�e ze �eleza se vyr�b�ly n�stroje na zab�jen�. Vl�dce �eleza dovedl prod�vat krev za zlato jako nikdo jin�, a v jeho hut�ch bu�ily tis�ce ocelov�ch buchar� proto, aby v dalek�ch zem�ch p�estaly b�t tis�ce �iv�ch srdc�. Ale jeho syn byl je�t� chlapec, bled� a melancholick�. Znal chu� v�ech plod� Zem�, v�ech jed�, dr�d�c�ch ospal� nervy, a v�ech rozko��, kter� je mo�no koupit za zlato. Proto se mu sv�t zd�l b�t pln� bezmezn� nudy a p�i hled�n� nov�ch vzru�en� r�d se no�il do labyrint� temn�ch filosofi�. Nikdo z lid�, kte�� st�li nepohnut�, se neodv�il promluvit, zdrcen vlastn� nicotou tv��� v tv�� stroji, a jen napjat� naslouchal rytmick�mu bzu�en� proudu, kter� te� zn�l, jako kdyby netvor d�chal v napjat�m a pokorn�m o�ek�v�n�.</p><p>A tehdy ten bled� chlapec znenad�n� p�edstoupil a zeptal se:</p><p>�Pro� �ijeme?</p><p>Jeho otec sebou trhl, cht�l ho pok�rat, ale je�t� neotev�el �sta, kdy� Turing u� za�al pracovat. Sv�tla se za�ala t��st, osv�tlen� zesl�blo, tma st�n se pl�ila k nim a hned zase od nich ustupovala. Vtom vyl�tl z reproduktoru �elezn� vzdech, za n�m druh�, t�et�, �tvrt�, st�le prud�� a prud��. Podlaha se zat��sla, zvedl se z n� prach, nohy se jim podlamovaly od stra�n�ch n�raz�; najednou v bou�i sk��pav�ho h�motu a rachotu se v�ichni z�rove� vrhli ke dve��m, �lapali po sob�, rvali se v panick�m �t�ku, pochopili toti�: stroj se sm�l�!�</p></section><section><title><p>PETR Z GANYMEDA</p></title><p>U� d�vno jsem se nezm�nil o Petrovi, ale jeho stav se tak� nezm�nil za cel�ch dvacet m�s�c�, kter� uplynuly od prvn� operace. Zachr�nila mu �ivot, ale to je v�echno. Jizvy, jak� vznikly na jeho mozku, postavily hr�ze cirkulaci my�lenek. Nemohl mluvit, ps�t a ��st, a krom� toho trp�l �slepotou mozkov� k�ry�. Neznamen� to, �e nevid�l, naopak, jeho o�i na sv�tlo reagovaly, ale mozkov� centrum zraku bylo jako ostrov, odd�len� jizvami od center pam�ti, a tak Petr pouze vid�l nepochopiteln� chaos skvrn a tvar�. �pln� ztracen ve sv�m okol�, pohyboval se t�m�� jako slepec; tento stav trval a� do n�sleduj�c� operace, kterou jsme provedli v druh�m roce cesty. Rekonvalescence se t�hla dlouho. Petr z�sk�val pomalu a s n�mahou zp�t sv� du�evn� schopnosti. Mluvit ani tak neza�al, jako se tomu sp�e nau�il. Byl jsem druhem jeho ve�ern�ch studi�; hodiny, kter� jsem s n�m tr�vil, vy�adovaly mnoho trp�livosti a soust�ed�nosti, ale nelitoval jsem jich, tak bohat� p�in�ely ovoce. Koncem druh�ho roku neli�il se Petr ji� t�m�� od ��dn�ho z n�s, nebereme-li v �vahu skute�nost, �e v�t�inu podrobnost� o sv� minulosti znal jako v�c nau�enou a nikoliv pro�itou. O jeho vlastn�ch osudech jsme mu vypr�v�li tak, jak n�m to prost�ednictv�m rozhlasu sd�lila Zem�; to, �e zpr�vy p�i�ly se zpo�d�n�m, nem�lo na �t�st� v�znam, nebo� v dob�, kdy zpr�vy st�haly raketu, nem�ly je�t� pro Petra cenu.</p><p>Mlad�k u� sed�val v hlubok�m k�esle, byl neoby�ejn� vyhubl�, ale ka�d�m dnem se mu vracely s�ly a zmi�oval se st�le �ast�ji o sv�m �myslu p�ipojit se ke kolektivu mlad�ch, kte�� studovali kosmonautiku. Toto p��n� jsme v�tali s opravdov�m zadostiu�in�n�m, p�esv�d�eni, �e mu pr�ce usnadn� co nejpln�j�� n�vrat do norm�ln�ho �ivota. Kdy� jsme dosp�li k z�v�ru, �e se m��e u� dov�d�t v�echno, co se s n�m d�lo, v posledn�ch dvou letech, t�m sp�e, �e neznalost vlastn�ch osud� z t�to doby v n�m vzbuzovala neklid, vypr�v�li jsme mu s Ter Haarem, jak se octl na GEI. Velmi �etrn� jsem se zm�nil o pam�tn�m pokusu p�i zkoum�n� jeho mozku. Petr to vyslechl klidn�, i kdy� se pozd�ji trochu roz�ilil a o�i se mu za�aly lesknout, tak�e jsem se b�l, zdali to nen� recidiva nervov� hore�ky, kter� ho takovou dobu tr�pila. Ve�er prohl�sil, �e by r�d vypr�v�l t�m, kdo mu zachr�nili �ivot, jedinou vzpom�nku, kterou si uchoval. Z po��tku jsem se sna�il odvr�tit ho od t�to my�lenky, ale vracel se k n� tak tvrdo��jn�, �e jsem mu to po konzultaci se Schreyem a Annou dovolil. Krom� l�ka�� a Ter Haara z��astnil se vypr�v�n� tak� Ameta, jeho� spole�nost p�sobila na na�eho pacienta neoby�ejn� blahod�rn�. Petr mluvil v kr�tk�ch v�t�ch, vypr�v�n� �asto p�eru�oval a pohl�el t�zav� hned na mne, hned na Annu, jako v ml�enliv� nad�ji, �e se domysl�me, jak� slovo pr�v� pot�ebuje napov�d�t; jeho vypr�v�n� p�eru�ovan� dlouh�mi pauzami pokulh�valo. N�kdy se zam��lel a pokou�el se v nar�staj�c�m tichu, se zav�en�ma o�ima, vyvolat v sob� n�jakou mlhou zast�enou podrobnost. Ob�as se mu to poda�ilo, ale ob�as pot��sl hlavou s lehk�m, bezradn�m �sm�vem, kter� ��kal �zapomn�l jsem�. A p�ece p�esto, a snad pr�v� proto, tento p��b�h, kter� p�ed na�ima o�ima rekonstruoval tak, jako �lov�k vracej�c� se do rodn�ho kraje pouze silou sv� fantazie kresl� obraz rodn�ho domu obr�cen�ho v prach a popel, a stoje na sp�leni�ti, zvedne ka�dou chv�li n�jak� �lomek a dotv��� si z n�ho pln� tvar, viditeln� pouze jeho zrak�m. Snad pr�v� proto tento p��b�h, prost� a drsn�, n�mi tak ot��sl. Seznamuji v�s s n�m, nikoliv v t� zmrza�el� podob�, v jak� jsem jej s�m sly�el, n�br� napsan� znovu, dopln�n� podle zpr�v do�l�ch ze Zem�. Hle, to je p��b�h Petra z Ganymedu, trose�n�ka kosmick�ho prostoru, jedin� vzpom�nka, kter� p�etrvala katastrofu.</p><empty-line/><p>�asn� ml�d� tr�vil jako v�t�ina chlapc� jeho v�ku. Do sedmi let bydlil u d�de�ka a babi�ky, ve velk� Rezervaci eurasijsk�ho p��rodn�ho parku na �pat� Pam�ru, a pouze dva m�s�ce v roce �il ve star�m dom� sv�ch rodi�� na Visle. Pak za�ala �kola, to znamen� st�l� cesty po zemsk�ch mo��ch a pevnin�ch, spojen� s vyu�ov�n�m zem�pisu a geologie, n�v�t�va star�ch muze� a sb�rek p�i p�edn�k�ch z d�jin, v�lety do hor, letn� plavby po proudu �ek, prvn� raketov� lety ve spole�nosti vychovatel� a spolu��k�, samostatn� fyzik�ln� a chemick� pokusy, prohl�dky model� planet v D�tsk�m kosmick�m parku, kone�n� pak prvn� �trn�ctidenn� pobyt v observato�i na �est� kosmick� stanici.</p><p>Byla to doba plamenn�ch sn� a tu�eb po objevech, po neoby�ejn�ch dobrodru�stv�ch a nebezpe�n�ch sil�ch dalek�ch zem� a planet, s nimi� cht�l bojovat a� do �pln�ho v�t�zstv�. Jak vyr�stal a dychtivost poznat sv�t a bavit se p�ech�zela z hry ve v�du, v�echno kolem n�ho se mu st�valo pochopiteln�m a chlapeck� sny o boj�ch a v�t�zstv�ch odl�taly do sf�r st�le vzd�len�j��ch a m�n� re�ln�ch. Studoval u� z�klady obecn� v�dy a v��il, �e tajemstv� � jsou-li v�bec n�jak� � jsou ukryta snad pouze v nejvzd�len�j��ch z�kout�ch vesm�ru. Kdy� mu bylo sedmn�ct, za�al nav�t�vovat r�zn� polytechniky, �stavy, laborato�e, aby objevil z nesm�rn�ch mo�nost� oblast� lidsk� �innosti tu, kter� zasv�t� sv�j �ivot. Z po��tku se p�ikl�n�l ke studiu astronomie, ale jen do t� doby, ne� se dostal do velk�ho �stavu obecn� a experiment�ln� astronautiky. Po t�ech letech dokon�il prvn� b�h a za�al se p�ipravovat na b�h n�sleduj�c� � �ty�letou etapu v�zkum� ji� samostatn�j��ch. Tehdy za�il prvn� triumf i prvn� por�ku. P�i hodnocen� v�sledk� pr�ce sv�ch ��k� prohl�sil o n�m profesor Dyaadik, �e je velkou nad�j� v�dy, ale do chlapcovy radosti brzy skanula kr�p�j ho�kosti. Utrp�l por�ku v boji s nezn�mou silou, kterou neobjevil na vzd�len� planet�, n�br� s�m v sob�.</p><p>Poznal d�v�e, svou vrstevnici, studentku jako on s�m. Sbl�ily je spole�n� z�jmy a nad�je. Po roce u� se stali p��teli. Byli si navz�jem mil�. Jejich my�lenky � nejednou se o tom se sm�chem p�esv�d�ili � se pohybovaly po rovnob�n�ch kolej�ch a pocity, jak� se rodily v jednom z nich, kdy� naslouchal hudb� nebo obdivoval um�leck� d�la, jako kdyby se dopl�ovaly v druh�m. Pracoval tenkr�t intenzivn�ji ne� kdykoliv p�edt�m. Kdy� nar�el na p�ek�ky, nepoci�oval nikdy p�edt�m takovou jistotu ve v�t�zstv�, nikdy na n� ne�to�il s takovou v�nivost� a ne�stupnost�, ale kone�n� �e�en� mu p�in�elo m�sto �levy toliko neklid. St�le vyhled�val dal�� �koly, nov� probl�my, podn�ty. Brzy se ho zase zmoc�ovala nep�ekonateln� touha po samot��sk� v�prav� do hor; �sp�n� absolvoval tehdy n�kolik odv�n�ch, vlastn� lehkomysln�ch, neoby�ejn� obt�n�ch v�stup�; kone�n� jednou ve�er, kdy� s n� z�stal v laborato�i s�m a d�val se, jak obr�cena z�dy, obratn� pracuje s p��stroji, pru�n� a siln�, uv�domil si ne�ekan�, a tak najednou, a� se v n�m srdce zastavilo, �e v�echny tyto z�pasy, v�niv� z�jmy a �niky, nepochopiteln� zamy�len�, hork� sny, nevysloven� touhy a t�p�n�, �e to v�echno vysv�tluje jedin� slovo: l�ska.</p><p>Ne�ekl j� to ani hned ani ukvapen�; kone�n� tento okam�ik nade�el a cel� v�c skon�ila, proto�e ona ho nemilovala, p�esto�e j� byl mil� a v�ila si ho a cenila si ho. Po osudn� rozmluv� ji nevid�l n�kolik m�s�c�, a kdy� se znovu setkali, ne��kal j� u� nic. A co je zvl�tn�j��, t�m�� nikdy na ni nemyslil. Pouze velmi z��dka, kdy� sed�l v noci nad rozlo�en�mi pap�ry, p�i n�zko sta�en� lamp�, mezi dv�ma f�zemi v�zkum�, zalet�l n�kdy jeho pohled z osv�tlen� roviny pap�r� za okraj stolu, kde za��nala tma, pr�zdn� a �ern� jako mezihv�zdn� prostor. Tu ho zas�hl blesk �alu tak siln�, a� ztr�cel dech. Hrbil se, skl�n�l hlavu a vracel se k v�po�t�m, opakuje tup� posledn� napsan� v�razy, a v�echno zase ustupovalo a uzav�ralo se n�kde v jeho nitru.</p><p>Uplynul dal�� rok studi� a je�t� dal��. Petr za�al pracovat na diplomov� pr�ci. P�est�hoval se do jednoho z mimozemsk�ch odd�len� �stavu, do astronautick� odbo�ky na M�s�ci. Tam pr�ci dokon�il a vr�til se na Zemi, aby ji odevzdal do rukou sv�ho vychovatele Dyaadika. Cht�l se vr�tit je�t� t�� den, ale setkal se se star��m kolegou, kter� mu �ekl nap�l �ertem:,To od tebe nen� hezk�, �e se u n�s neuk�e�. Moje dceru�ka po��d �ek� na tu sl�benou poh�dku.� �Jestli jsem j� to sl�bil, omluv m� a �ekni, �e p�ijedu z�tra,� odpov�d�l v�n� Petr. M�l n�kolik hodin �asu, �el tedy do velk�ho parku, kter� se rozkl�dal kolem �stavu, a tam potkal tu, kterou nevid�l dv� l�ta. M�la velkou radost a navrhla mu spole�n� v�let. Let�li do jedn� z bl�zk�ch rezervac�. Do z�padu slunce chodili po v�esovi�t�ch, ona trhala kv�tiny a sv�zala je do velk� kytice. Kone�n�, o�ehnuti sluncem, unaveni, usedli na ji�n� svah pahorku, porostl�ho vysokou, bujnou tr�vou. Slunce se ji� skrylo za obzor. V list� za�um�l v�nek zv�t�uj�c� no�n� chlad. Vtom z��e, osl�uj�c� zrak, zalila mra�na na severov�chod�. Zas�hla je stuha bodav�ho sv�tla, vznesla se k zenitu a zmizela. Za dlouhou chv�li za�al z v��e klesat st�le se zesiluj�c� zvuk, podobn� h��m�n� vzd�len� bou�e. �To byla posledn� letka raket na M�s�c,� �eklo d�v�e, �odlet�la bez tebe; z�stane� tady do z�t�ka?�</p><p>Neodpov�d�l. Tma st�le houstla, tv�� sed�c� se rozpl�vala jako socha om�van� temnou vodou. N�jakou dobu je�t� sv�tila jako fosforeskuj�c� skvrna, a� kone�n� zhasla. Noc je rozd�lila tak, �e ani u� nev�d�l, je-li na okraji k�ov� je�t� n�jak� �iv� bytost, a ml�el ze strachu, �e promluv� do pr�zdna. Sed�l bez hnut�, oslepen tmou, pohled bloudil bezmocn� � zd�lo se, �e se s�m vzduch m�n� v lehounk� vl�kno ov�jej�c� v�e beztvar�mi kokony. Dol�tal k n�mu pouze hned hlasit�j��, hned slab�� �elest neviditeln�ho list�, kter� se o sebe t�elo, bylo n�co nev�slovn� lhostejn�ho, a proto i bezcitn�ho.</p><p>Ml�en� trvalo dlouho. Kone�n� k n�mu dolet�l jin�, �iv�j�� �elest. Vstala.</p><p>�Mus�me u� j�t,� �ekla, tlum�c hlas, jako kdyby nabl�zku n�kdo st�l, �u� je pozd셓</p><p>��koda, �e jsem nevzal helipl�n�. odlet�li bychom,� �ekl a vstal.</p><p>�To nevad� ale nev�m, kudy jsme p�i�li, Pet�e!�</p><p>�Budeme se orientovat podle hv�zd a najdeme stanici vakuov�ho expresu. Jezd� tady n�kde nedaleko. Tudy, vzh�ru. Vid� Velk� v�z? Tamhle. A d�l � Pol�rka.�</p><p>Vystoupili na vrchol pahorku � m�rn� se sva�uj�c�, hol� kupole. Slab� t�pyt hv�zd jen zesiloval tmu. Kdy� si ur�ili sm�r cesty, za�ali sestupovat, brodili se vysokou, orosenou tr�vou, kter� vrzala pod nohama.</p><p>�Sly�el jsi u�,� zeptala se po chv�li, ��e bylo zastaveno od�erp�v�n� mo�sk� vody a jej� odstra�ov�n� ze zemsk�ho povrchu.�</p><p>�Jde o pl�n zv�t�ov�n� plochy pevnin?�</p><p>�Ano, ale zat�m od�erp�vali vodu neu�ite�n�, ale te� k n�m p�i�ly projekty z �stavu pro areologii, aby touto vodou zavod�ovali such� planety� Pozor, mysl�m, �e je tady jalovec, pop�chala jsem se. Pod�vej, tady u� za��n� cesti�ka, n�kam po n� dojdeme. Ano, profesor n�s v�echny p�e�adil na novou pr�ci. Neoby�ejn� zaj�mavou.�</p><p>P�inka, po kter� �li, vedla mezi vysok�mi nep�ist�i�en�mi �iv�mi ploty. V zat��ce po lev� stran� se otev�el v�hled na rozlehlou �irokou planinu. Neoby�ejn� daleko, v podobla�n�ch v��k�ch, se pohyboval sv�teln� mrak, pak se zastavil a pohyboval se zp�tky.</p><p>�Vid�,� uk�zala jej sv�mu spole�n�ku, �to d�l� Pozdena sv� pokusy� �koda, �e tady nez�stane� d�le� Uk�zala bych ti v�echno nov� Ud�lali jsme v posledn� dob� kus pr�ce.�</p><p>�Ne,� odpov�d�l netrp�liv�, �nem�l jsem sem jezdit,� uklouzlo mu. Zastavila se. Drobn� l�stky �iv�ho plotu m�ly velice sv�tlou, t�m�� sv�tivou spodn� stranu, a kdy� je z�van v�tru ohrnoval, vypadalo to, �e se ze tmy d�vaj� des�tky b�lav�ch o��. Nevid�l ji, av�ak v slab�ch z�vanech v�tru se l�stky hned ohrnovaly, hned klesaly a to neklidn� m�h�n� p��zra�n�ch plam�nk� obkreslovalo neur�it� jej� postavu. �Pro�, Pet�e?� zeptala se ti�e.</p><p>�Nemluvme o tom,� poprosil. Padla na n�ho najednou velk� �nava. Nemluvit, nemyslit, jen tak s n� j�t touto tmou, j�t, j�t�</p><p>�Pet�e, myslila jsem, �e� necht�la jsem p�ece, ch�pe�� myslila jsem, �e za ty dva roky�� nedokon�ila. ��e jsem zapomn�l?�</p><p>Usm�l se � neviditeln�m �sm�vem. C�til pouze velk�, konej�iv� klid t�to noci, nic v�ce.</p><p>�Nemluv tak,� p�ipojil t�nem, jak�m se mluv� na d�t�. �Nech�pe� to� Ani j� to nech�pu, ale� Podej mi ruku.�</p><p>Podala mu ruku. Uchopil ji ve tm�. St�li na nejtemn�j��m m�st�, jejich t�la jako by se rozplynula. Hlasem, jak� je�t� nikdy nesly�ela, tak lehounk�m, �e se sotva vzn�el nad neutichaj�c�m �elestem list�, promluvil:</p><p>�V�ecko, co m� potk�v�, zprvu nen�, pak to p�ich�z�, m�j� a zanik�. Ale ty trv� st�le. Nev�m, pro� je to tak, a nept�m se na to.</p><p>Tvar tv�ch prst�, �st, hlavy, je mi d�n jako tvar m�ch vlastn�ch, nevyb�ral jsem je, jsou tady a j� se tomu nediv�m, i kdy� se n�kdy proti tomu mohu bou�it � ale kdo se doopravdy bou�� proti vlastn�mu t�lu.</p><p>Nejsi mi drah�, jako mi nen� drah� m� t�lo, je pouze nezbytn�, proto�e bez n�ho bych nemohl existovat. Dot�k�m se tv� ruky. Co to znamen�? Hle, k�stky, �lachy, k��e, to v�echno je pravda, ale bezv�znamn�. Jak ti to m�m ��ci? Nesmrtelnost neexistuje. V�ichni to v�me a v�ichni si to mysl�me. Av�ak nyn� v tomto okam�iku je nesmrtelnost. C�t�m toti� tvou ruku, to je vysv�tlen� i odpov��. Dot�k�m se tv� ruky a jako kdybych znal v�echny zapomenut�, ztracen�, v�echny smutky lid�, v�echny sv�ty, jejich po��tek, osud i konec� A co jin�ho je nesmrtelnost, ne-li pr�v� toto?�</p><p>Ml��. To je dob�e. Ne��kej: �Zapome�! Ne��kej to. Ty jsi p�ece moudr� d�v�e. Kdybych zapomn�l, nebyl bych to u� j�, proto�e ty jsi vstoupila do v�eho, co m�m. Prostoupilas m� nejstar�� vzpom�nky, pronikla jsi tam, kde je�t� nejsou my�lenky, kde se nerod� ani sny, tam, kde jsou pouze slep� p�em�ny hmoty, z nich� j� za��n�m. A kdyby t� n�kdo ze mne vyrval, z�stalo by pr�zdno, jako kdybych nikdy neexistoval, musel bych se vzd�t s�m sebe, z��ci se odpov�dnosti za sv�j vlastn� osud � a na to nem�m pr�vo. V�, pro� jsem nastoupil pr�ci v observato�i na pr�smyku kr�teru Tycho? Cht�l jsem zapomenout, ale kdy� jsem se d�val na modrou Zemi, bylo, to jako kdybych se d�val na tebe. Myslil jsem, �e je to vzd�lenost p��li� mal�, ale to byla hloupost, proto�e ty jsi v�ude, kam se pod�v�m� Odpus�, nezlob se� ach, co to ��k�m. Ch�pe� p�ece, pro� jsem to v�echno ��kal? Ne abych t� p�esv�d�oval nebo vysv�tloval, jako se nevysv�tluje, pro� �lov�k �ije. ��kal jsem to proto, �e stromy ztr�cej� a znovu nab�vaj� list�, �e kameny pu�t�n� z ruky padaj�, �e sv�tlo p�i letu v bl�zkosti siln�ch hv�zd se odchyluje, proto�e ledovce nesou balvany a �eky � vodu�</p><p>To, co c�t�m, je pro tebe nepot�ebn�, v�m. Ale jednou bude� m�t mnoho v�c� za sebou a m�lo p�ed sebou. Bude� u� docela jin� a v�echno bude jin� a j� nev�m, kde budu, ale to je vedlej��. Vzpome� si pak, �es mohla m�t mou astronautiku stejn� jako m� sny a hlas a starosti i my�lenky, mn� samotn�mu nezn�m�, i mou netrp�livost a nesm�lost a �e ti takto mohl pat�it sv�t je�t� jednou. A kdy� bude� takhle uva�ovat, nebude d�le�it�, �es to nedovedla nebo necht�la dok�zat. D�le�it� bude jen to, �es byla mou slabost� a silou, ztr�tou i ziskem, sv�tlem, tmou, bolest� � to znamen� �ivotem.�</p><p>Sklonil se a dot�kal se prsty mimod�k rozta�en�mi jej� ruky, sv�ch sp�nk� a �ela.</p><p>�C�t� tento tvrd� obrys? To je kost. Jednou vystoup� z t�la voln� a hol�. Ale to nevad�. Nebo� p�esto�e v�echno je zm�nou v �ece tvar�, nest�lou formou atom� a jejich strukturou, spojen�m atom�, av�ak i atomy se n�kdy shlukuj�, aby vytvo�ily lidsk� t�lo, a znovu se rozpadaj� � tento okam�ik z�stane. Bude� v prachu, v kter� se zm�n� m� pam�, uschov�na nav�dy, siln�j�� ne� �as, ne� hv�zdy, siln�j�� ne� smrt.�</p><p>Posledn� slova ��kal �epotem st�le ti���m, t�m�� nesly�iteln�m, a� kone�n� umlkl. Zd�lo se, �e p�estal d�chat. Pak pustil jej� ruku, opatrn�, jako kdyby j� vracel n�co neoby�ejn� k�ehk�ho. Vykro�il prvn�. P�inka vedla zprvu rovn�, pak zahnula a rozd�lila se. Odbo�il do jej� lev� v�tve. Valila se mra�na, zakr�vaj�c� ��m d�l t�m v�t�� plochu nebe a v�tr s�lil. �li ml�ky; kone�n� za st�nou �iv�ho plotu se ozval pomal� a monot�nn� klapot, kter� zesl�bl, kdy� se p�ibl�ili k jeho zdroji, a pak op�t zes�lil; cvakala ost�� neviditeln�ch n��ek.</p><p>�Je tam n�kdo?� �ekl Petr hlasit�, obraceje se t�m sm�rem.</p><p>�Tady jsem j�. Sigma �est,� odpov�d�l kovov� baryton. Petr tam zam��il, ale zastavil se, kdy� narazil na jednolitou st�nu pichlav�ch v�tv�.</p><p>�Sigma �est! Jak se k tob� dostanu? Je tu cesta?�</p><p>�Nem��e�-li proj�t, jsi �lov�k. Jdi deset metr� rovn�,� odpov�d�l hlas, �tam je pr�sek.�</p><p>�Sigma �est, dej znamen�.�</p><p>Daleko v hou�t� zaz��ila nachov� koule se zelen�mi pruhy. Oba pro�li n�zk�m otvorem �iv�ho plotu. Pod n�zko vis�c�mi v�tvemi st�l stroj na t�ech skluznic�ch. Jedna z jeho ant�n byla osv�tlena sign�ln� lampou, zbytek kovov�ho povrchu, kter� tonul ve st�nu, pokr�valy nast��han� v�tvi�ky a velk� kapky rosy jako slzy.</p><p>�Sigma �est, kde je tady stanice vakuov�ho expresu?� zeptal se Petr a p�istoupil ke stroji. Polo�il ruku na chladn� pl᚝.</p><p>�Mimo��dn� stanice vakuov�ho expresu� vzd�len� �ty�i sta metr� na severov�chod,� odpov�d�l stroj. Jeho hlas byl st�le ni���, slova padala s p�est�vkami.</p><p>�N�jak� zbloudil� Sigma,� �ekl Petr sv� spole�nici. �Zd� se, �e je vybit�. Sly�elas, jak sm�n� kokt�?�</p><p>�J� nejsem vy�vybit�,� odpov�d�l stroj s kovov�m zach�est�n�m, kter� zn�lo podivn� jako s jak�msi n�dechem pohor�en�.,J� m�m sp�len� modu�la�n� okruh�� zabru�el je�t� jednou a utichl.</p><p>Petr vykro�il nazna�en�m sm�rem, p�idr�oval pru�n� v�tvi�ky, aby ne�lehly d�v�e, kter� �lo za n�m. Tmou za�al pronikat hlubok� oran�ov� p��svit. Ke�e p�ech�zely ve volnou planinu. Vedlo po n� potrub� vakuov� dr�hy a jeho st�ny vyd�valy mdl� sv�tlo. Nabl�zku st�la stanice, chr�n�n� polokruhovitou st��kou. Zde od hlavn� trati odbo�ovala p��pojka, kter� se skl�dala z kus� potrub� ��m d�l t�m krat��ch: celek vypadal jako ohromn� varhann� p횝aly obra, rozlo�en� na zemi. St�le ml�ky vstoupili na schodi�t�. Petr stiskl volac� knofl�k, d�v�e se op�elo o kovov� dve�e. D�v�ina tv�� byla nehybn� a uzav�en�. Jednou se jej� rty zachv�ly, pak otev�ela �sta. Snad cht�la n�co ��ci, ale jen si povzdechla. Kone�n� zazn�l sign�l, dve�e se otev�ely a objevil se vnit�ek mal�ho vag�nku.</p><p>Podal j� ruku. Tu ud�lala mal� pohyb, jako kdyby se j� necht�la chopit. Nakonec vzala jeho ruku a �ekla rychle:</p><p>�Pet�e, v�� mi, cht�la bych� odpus� mi��</p><p>�Ty mi odpus�,� p�eru�il ji klidn�, �b�v�m nemoudr�, zvl�t� v noci��</p><p>�Nepojede� se mnou?�</p><p>�Ne. Trochu se projdu, dobrou noc.�</p><p>Dve�e zapadly. Vag�nek vsan� vzduchopr�zdnem p�eskakoval z jednoho d�lce potrub� do druh�ho, zvy�oval rychlost; n�jakou chv�li se vlnilo sv�tlo v pr�hledn�ch st�n�ch potrub�, pak se uklidnilo a op�t zbyl jen oran�ov� p��svit, mlhav� oza�uj�c� nejbli��� okol�. Pod�val se na zav�en� dve�e, jako kdyby se divil, �e tak znenad�n� zmizela, pak lehce seb�hl dol�.</p><p>Brzy byl zase v hou�t�. Dlouhou dobu �el naslepo, poci�uje na �ele, tv���ch i nevidouc�ch o��ch v�tr, kter� ov�val stejn� jeho jako temn� tvary strom� a ke��. D�chal zhluboka a p�id�val do kroku. Zd�lo se mu, �e sly�� mohutn� �um�n� vln, kter� z�st�valo n�kde za n�m, za jeho z�dy, jako kdyby po mnoho dn� bojoval s mo�em a kone�n� narazil na pevninu, na ni� vystoupil, a te� jde do tmy po p�s�in�ch nezn�m�ho pob�e�� nah�, vys�len� a nec�t� ani smutek pro v�echno, co pohltilo mo�e, ani radost, �e se zachr�nil.</p><p>Zmoc�ovala se ho ��m d�l t�m siln�j�� otup�lost a z�rove� se vracela orientace. Ji� za��nal rozezn�vat zproh�ban�, temn� �tvar obzoru a nad hlavou mraky je�t� temn�j��. V trhlin� jednoho mr��ku se zat�pytila hv�zda. �Mars,� napadlo ho a �el d�le. Ruce samy rozhrnovaly v�tve, mokr� list� lehounce a jakoby neklidn� laskalo jeho tv��. Tento jemn�, st�le se opakuj�c�, kradm� dotek prohluboval klid upl�v�n�, odch�zen�, dozn�v�n�. Najednou, nev�da je�t� pro�, z�stal st�t. Poznal velik� ke� s prosv�taj�c�mi jasn�mi spodky list�, m�sto, kde k n� mluvil. Tu p�i my�lence, �e t�mto m�stem nyn� projde s�m, padla na n�ho hr�za, jakou je�t� nikdy nepoznal. Vr�til se, sklopil hlavu a klop�taje rozb�hl se nazda�b�h. Rozr�el v�tve, neviditeln� pruty ho �lehaly po tv��i, po t�le, tep se rozbu�il, b�el, b�el do tmy, a� uc�til, �e u� mu nic neklade odpor. P�s hou�tin kon�il. Na tomto voln�m prostranstv� se zastavil stejn� n�hle, jak se rozb�hl.</p><p>P�ed k�m prch�m? P�ed sebou? napadlo mu. Mus�m n�co ud�lat, logicky, klidn� myslit, rozv�jet v duchu n�jak� teor�ma nebo�</p><p>D�chal ��m d�l v�ce zhluboka a pravideln�ji. Siln�, rovnom�rn� v�tr roz�i�oval chladem pl�ce, osv�oval, noc byla temn� a bezb�eh�. Posledn� hv�zda zhasla v mrac�ch. Nevid�l nic, nesly�el ani v�tr, ba ani ticho. Pomalu klekal a klesl do tr�vy t�k� rosou. Ruka narazila na jakousi svislou tvrdou plochu, o ni� se op�el a na ni� p�enesl celou v�hu sv�ho bezvl�dn�ho t�la, p��li� lhostejn�, aby se p�esv�d�il, co to je.</p><p>Zaplavily ho rozh�zen� �tr�ky vzpom�nek t�to noci. Ztr�cel moc nad pam�t�, proud asociac� plynul chaoticky, spl�tal �ryvky v�t, intonaci hlas�, zmaten� obrazy.</p><p>Vtom usly�el jej� hlas:</p><p>�Pet�e!� Iluze byla tak siln�, �e se zd�lo, jako by se vzduch je�t� chv�l a vypl�oval pr�zdno zbyl� po tomto hlase. Vydral se mu z prsou dut� zvuk, kter� nebyl ani zast�n�n�m, ani vzlyknut�m. V tom okam�iku zazn�la shora, z nezn�m� v��ky, pomalu pron�en� slova:</p><p>��lov��e, co d�l�?�</p><p>Uvid�l temn�, mohutn�, mra�ny zakalen� nebesa, z nich�, � napadlo ho � p�ed v�ky vypudili Boha, �to�i�t� slab�ch a pora�en�ch. Nyn� sly�el zvuk vlastn�ho srdce. Rozl�hal se ve velk�m tichu, jako kdyby pracovalo uvnit� opu�t�n�ho zav�en�ho domu; prvn� �der, zvuk vyh�n�n� krve a jeho ozv�na, pak kr�tk� ticho. Za�al se vposlouch�vat nikoli do �der� srdce, n�br� do toho ticha, jako kdyby je cht�l prodlou�it, aby tyto dva rytmick�, dut�, opakuj�c� se t�ny oz�valy se �id�eji a �id�eji, aby toto ticho vzr�stalo�</p><p>��lov��e,� znovu se nad n�m ozval hlubok�, pomal�, nezn�mo odkud vych�zej�c� hlas, �zabloudils?�</p><p>Petr ml�el.</p><p>�Co chce�? Ptej se! Budu odpov�dat.�</p><p>Petr sed�l nap�l schoulen�, s pa�� st�le op�enou o neviditelnou, tvrdou st�nu za z�dy. Rameno mu za��nalo d�ev�n�t od chladn�ho doteku. Byl jako vytr�en� z hlubok�ho sp�nku, ale sly�el v�echno, co se d�lo. Za�eptal:</p><p>�Pro� je to tak?�</p><p>�Nerozum�m, opakuj v�tu. Jestli�e jsi zabloudil, uk�u ti cestu.�</p><p>�Nem�m kam j�t.�</p><p>Znovu bylo ticho. V�tr padaj�c� shora nar�el na vlhk�, chladn� Petrovo �elo. Za�ala se ho zmoc�ovat nejasn� touha prodlou�it tento pr�zdn�, marn� a z�rove� nutn� rozhovor. Nebylo v n�m te� nic, v�bec nic. Toto pr�zdno bylo v�t�� ne� bolest, kterou c�til p�edt�m, a n�jak nesouvisl� v�ty ot�zek a odpov�d� je vypl�ovaly. Ticho se znovu rozr�stalo. Bylo mu, jako kdyby z�rove� snil i bd�l. Znovu sly�el zvuk sv�ho srdce, jakoby osvobozen� od t�la. Byl uvnit� ponorky, kter� se pot�p�la do bezedn� hlubiny. C�til temn� nekone�no vod, obklopuj�c� jej� st�ny, nekone�no st�le v�t�� a v�t��, jak je drt�, proma�k�v� ocelov� pl�ty, beze zvuku se prolamuje dovnit� a vypl�uje odd�l za odd�lem, �ernou chladnou hlubinou. U� jen na jedin�m m�st� byl vzduch, tam bu�ilo jeho srdce ve velk�m o�ek�v�n� okam�iku, kdy praskne posledn� p�ehrada. Ponorka po��d klesala. V tomto polosnu vzt�hl ruku, aby se dotkl ocelov� p�ep�ky, v jej� existenci na okam�ik uv��il, aby se p�esv�d�il, zdali u� povoluje. Prsty sklouzly po chladn� oceli, ale nebyla to st�na. Nebyl na ponorce, netonul. Nem�l na� �ekat.</p><p>�Co chce�? Pov�z, �lov��e,� ozval se hlas znovu.</p><p>�Nic nechci. Nem��e� mi pomoci.�</p><p>�Pro�? Nerozum�m. Ztratil jsi n�co?�</p><p>Tato sm�n� ot�zka Petra divn� dojala.</p><p>�Ano,� odpov�d�l, �ztratil.�</p><p>�Co jsi ztratil?�</p><p>�V�ecko.�</p><p>�V�ecko? To nevad�, ka�dou v�c m��e� znovu dostat.�</p><p>�Mysl�? Ka�dou v�c? Cel� sv�t?�</p><p>�Sv�t pat�� lidem. Pat�� tedy i tob�.�</p><p>�Sv�t je zbyte�n�, jestli�e se o n�j s n�k�m ned�l�.�</p><p>�Nerozum�m. Opakuj v�tu.�</p><p>Petr si za�al nejasn� uv�domovat, s k�m vede tento podivn� rozhovor. Pomalu za��nal p�ich�zet k sob�. V�dom� se vracelo a s n�m bolest.</p><p>�Stejn� nerozum�,� �ekl, �nem��e� mi pomoci.�</p><p>�Jsem tady proto, abych ti slou�il.�</p><p>�V�m. M��e� d�lat u�ite�n� v�ci� ale j�, my v�ce ne� v�c� cen�me si toho, co je nedosa�iteln�, v�? Nem�m nic, nic a p�esto mohu nab�dnout ostatn�m velice mnoho. Nikdo nem��e d�t v�c ne� ten, kdo ztratil v�echno. Nerozum�, vid?�</p><p>�Ne,� odpov�d�l hlas, pokorn� nebo neochotn�, ale snad se to jen Petrovi zd�lo. Ani� s�m v�d�l pro�, vysko�il najednou a obr�til se tam, odkud hlas p�ich�zel.</p><p>�Posly��� �ekl najednou chraptiv�m hlasem, �ty jsi Sigma, v�m. Posly���</p><p>�Co?�</p><p>�Zabij m�.�</p><p>Zavl�dlo ticho, v n�m� se n��ku podobn� lidsk� dech m�sil s monot�nn�m �umotem v�tru.</p><p>�Nerozum�m. Opakuj v�tu.�</p><p>�Ty jsi stroj, kter� slou�� lidem. M� mechanickou pam� a m��e� smazat ka�dou vzpom�nku, kter� je do n� naps�na, jako kdyby nikdy neexistovala. Nikdo se to nedov�, nikomu to neu�kod�. Sigmo, zachra� m�! Zabij m�, sly��?!�</p><p>�Nerozum�m. Co znamen�: zabij?�</p><p>V Petrovi se n�co zlomilo. Klesl na kovov� ploch� h�bet stroje a usko�il zp�t.</p><p>�Ne!� zast�nal. �Ne! Nic jsem ne��kal. Ml�! Nic ne��kej, zapome�! Zapome�! Sly��?!�</p><p>S�p�l. Vzduch mu svi�t�l v hrdle.</p><p>�Jsi z kovu� stroj� mrtv�� nec�t� nic, nev�, nev�, co je to zoufalstv�, utrpen�, nev� nic. Jak je ti dob�e� j� te� nem�m sil. Nem�m, ale v�m, �e mus�m m�t, a to hodn� j� zapome� na tuto rozmluvu, Sigmo, sly��?�</p><p>�Nezapomenu,� odpov�d�l stroj.</p><p>�Pro�?�</p><p>�M�m sp�len� okruh. A� m� oprav�, zapomenu.�</p><p>Petr se zasm�l.</p><p>�Tak je to tedy? Dobr�. T�eba i mne oprav�, t�eba i j� zapomenu��</p><p>Obr�til se a odch�zel.</p><p>Prod�ral se hust�m k�ov�m, a� se octl na okraji pole. Vlasy, ruce, �aty m�l nas�kl� vlhkem.</p><p>Tu si p�ejel rukou po tv��i, chlad ho vzpamatoval. P�es mraky pozvolna prosakoval fialov� �svit. Vst�val nov� den. Z mlh vystupovaly obrysy strom�, v�tr ulehl, vl�dlo velk� ticho. Zem�, nesm�rn�, bezbarv�, jakoby v popel prom�n�n� noc�, se t�hla do d�lky. N�kde na obzoru se zat�pytilo sv�t�lko domu, t�epetav� zemsk� hv�zdi�ka, od n� nemohl odtrhnout o�i. Tam bd�li lid�, pr�ce pokra�ovala jako v�dycky. Na vzd�len�ch leti�t�ch p�ist�vala letadla, v laborato��ch se nad p��stroji skl�n�ly soust�ed�n� tv��e. Jeho kolegov� z observato�e na Tychonu odhazovali na ocelovou podlahu oj�n�n� skafandry a d�vali se na cifern�k hodin. �ekali ho. V dalek� Sylistrii bylo ji� r�no; mal� d�v��tko ��kalo mamince: �Nepojedu s teti�kou na v�let, dneska p�ijede str��ek Petr a bude mi pov�dat poh�dky.� Tu Petr zvedl ruce k obli�eji, prot�el si o�i a s pohledem up�en�m do jasn�c�ho se prostoru vykro�il ke stanici, jako kdyby se d�val pod ochranu laskav� krajin�.</p><empty-line/><p>Kdy� mlad�k skon�il sv� vypr�v�n�, byl velmi unaven a rychle usnul. Dal jsem druh�m znamen�, aby se vzd�lili, je�t� chv�li jsme st�li s Annou u l��ka. Chlapc�v dech se zvol�oval a prohluboval; ruka polo�en� na prsou ud�lala mal�, nesm�l� gesto, jako by n�co hladila, pak sklouzla a z�stala klidn� le�et na okraji postele.</p><p>Na�i p��tel� st�li na chodb� pod velkou arauk�ri�. Uposlechnuv n�hl�ho impulsu, otev�el jsem dve�e do sv�ho bytu:</p><p>�Poj�te ke mn�,� �ekl jsem tlumen�m hlasem, p�esto�e odtud nemohl do Petrovy separace proniknout ��dn� zvuk.</p><p>Vstoupili. V pokoji u� byl pozdn� ve�er a mo�e za okny nab�valo ultramar�nov� tmav� barvy; p�esto jsem nerozsv�til. Usedli jsme, kam kdo mohl, obr�ceni k modr� tm� za oknem. Nad obzorem z��il vysok�, st��b�it� chochol zodiak�ln�ho sv�tla a klubaly se hv�zdy, neprav�, ale p�esto tak kr�sn�, t�pytn� zemsk� hv�zdy.</p><p>Ve zd�nliv�m chaosu rozhovoru, kter� jsme vedli, a v dlouh�ch z�mlk�ch nebyla n�hoda, v�dy� jsme myslili na tut� v�c. Najednou se prudce otev�ely dve�e, a� pokojem prol�tl z�van vzduchu. P�i�el Nils Yrj�la, kter� m� ob�as ve�er nav�t�voval.</p><p>Z po��tku se pokou�el pochopit pozn�mky, kter� tu a tam padaly, proto�e v�ak neznal jejich p���inu, zeptal se kone�n� hlasit�:</p><p>�Promi�te, pros�m v�s, sm�m v�d�t, o �em hovo��te?�</p><p>�Vzpom�n� si mo�n�,� odpov�d�l jsem, �jak jsem ti vypr�v�l o vy�et�ov�n� Petra a o t� n�hl� zm�n� mozkov�ch proud�, kdy� se ho Anna zeptala��</p><p>�Ov�em, �e si vzpom�n�m,� p�eru�il m� Nils. Jeho sev�en� chlapeck� profil, je�t� tmav�� ne� soumrak venku, se r�soval na pozad� okna.</p><p>�V�, Petr n�m vypr�v�l ten p��b�h, tu vzpom�nku, kterou si uchoval; byla to l�ska.�</p><p>�A vy o tom uva�ujete potm�?� ot�zal se Nils.</p><p>�Ano, byla to l�ska nev�edn�, v�, a smutn� � neop�tovan�.�</p><p>�Aha, ne��astn� l�ska,� chlapec naklonil hlavu, po chv�li op�t promluvil, ale v jeho hlase zazn�l t�n lehk�ho vzdoru:</p><p>�Ano, l�ska pr� n�kdy b�v� ne��astn�. �etl jsem o tom. Jsou sice d�le�it�j�� v�ci, ale ch�pu, �e se to st�v�. V budoucnosti se jist� najde prost�edek i proti takov�m p��pad�m.�</p><p>�Co t�m mysl�?� zeptal jsem se a Nils odpov�d�l:</p><p>�Mysl�m, �e bude mo�no n�jak zm�nit psychiku takov�ho �lov�ka��</p><p>�Aby se odmiloval?� zeptal se ze sv�ho m�sta smrteln� v�n� Ameta.</p><p>�Mo�n� i to, ale nen� to nutn�. Bylo by tak� mo�no zm�nit psychiku toho druh�ho �lov�ka� �etl jsem, �e je mo�no kdykoli vyvolat mate�sk� instinkty u zv��at t�m, �e jsou jim vst�ikov�ny jist� hormony. Je to chemick� p�soben� na mozkovou k�ru atak, p�esto�e to u �lov�ka bude obt�n�j��, z�sadn� rozd�l v tom nen�!�</p><p>�Mysl�?� �ekl Ameta a Schrey poznamenal:</p><p>�To nen� tak prost�, mil� Nilsi.�</p><p>�Pro�?�</p><p>��etls o tom,� �ekl Schrey, ��etls, a mysl� si, �e u� v�echno zn�? Archiopos napsal vtipnou komedii Host, v n� se dostane na Zemi neoby�ejn� inteligentn� Mar�an, jemu� v�ak naprosto chyb� sluchov� smysl. Seznamuje se s na�� civilizac� a mimo jin� p�ijde na koncert.</p><p>,Co ti lid� tady d�laj�? pt� se.</p><p>�Naslouchaj� hudb�.</p><p>,Co je to hudba?</p><p>Pozem�t� pr�vodci mu to za��naj� v�elijak vysv�tlovat.</p><p>�Nerozum�m, ��k� Mar�an,ale po�kejte, hned celou v�c prozkoum�m.</p><p>Ukazuj� mu hudebn� n�stroje, on je zkoum�, zji��uje, �e jsou na nich v�elijak� klapky, klad�ve�ka, kone�n� se dostane k pozounu. Velice se mu zal�bily jeho tvary a geometrick� soulad, ohmat�v� ho sv�domit� a pov�d�:</p><p>�D�kuji, te� u� v�m, co je to hudba. Hezk� v�c.�� Ty ses, mil� chlap�e, doposud dov�d�l o l�sce tolik, jako onen Mar�an o hudb�. Snad ses neurazil?�</p><p>�Ach ne,� �ekl Nils, �ale pros�m v�s, jestli jsem ��kal hlouposti, vysv�tlete mi, pro�?�</p><p>�To, co jsi ��kal, Nilsi,� ujal se slova Ter Haar, kter� doposud ml�el, �d�v� takov� obraz: mu� miluje �enu, kter� neop�tuje jeho city; ale jejich vztahu nestoj� v cest� ��dn� jin� p�ek�ky, proto �ena spolkne pilulku, kter� zm�n� tu str�nku jej� mysli, kter� znemo��ovala, aby se zamilovala pr�v� do onoho �lov�ka, a tak v�ecko skon�� k obapoln� spokojenosti. P�edstavoval sis to tak?�</p><p>�Ne�� zav�hal Nils, �tak jak to, profesore, ��k�, to zn� trochu komicky� Nemus� to b�t pilulka��</p><p>�Ach, technick� podrobnosti jsou vedlej��. Jde o z�sah do psychiky, v tom se skr�v� nejv�t�� nesn�z.�</p><p>�Pro� mysl�, �e by to bylo tak obt�n�?�</p><p>�Nev�m. Snad by takov� z�sah byl u� dnes mo�n�, snad ne. Nech�v�m stranou tuto str�nku probl�mu� Nesn�z je r�zu etick�ho a ne biotechnick�ho. V�, ta �ena je stejn� pln� �lov�kem jako onen mu�. Nemiluje-li ho, pramen� to ze struktury jej� povahy, z jej� psychologie, z dispozic, z cel� osobnosti. Aby se do n�ho zamilovala, museli bychom v n� n�co zm�nit, n�co odstranit, zni�it, zab�t � nu a k tomu nikdo z n�s ned� sv�j souhlas, nikdo na sv�t�, dokonce ani ten ne��astn� zamilovan� ne. Je toti� nepsan�, ale kategorick� z�kaz prov�d�t z�sahy na ps��e �lov�ka. Odkud je? Na�e civilizace �asto smaz�v� hranici mezi t�m, co je p�irozen�, a co je vytvo�eno um�le, ale v�echny na�e vyn�lezy a technick� vymo�enosti z�st�vaj� st�t na hranici lidsk� mysli. My sami je tam zastavujeme, proto�e duchovn� sv�t jednotlivce pova�ujeme za nedotknuteln�, nejvy��� statek spole�nosti. Do t�to oblasti nen� dovoleno pronikat ��dn�mi metodami, kter� zjednodu�uj� �ivot. Nejnepatrn�j�� pokus by byl nebezpe�n�m preceden�n�m p��padem; za�ali bychom odstra�ov�n�m mal�ch vad charakteru, jakousi �psychologickou retu��, a skon�ili bychom na takov�m prom�ch�n� a p�estav�n� du�evn�ch vlastnost�, k jak�mu dosp�v�me, kdy� skl�d�me z kam�nk� mozaiku��</p><p>�Kdy� to tak ��k�, m�m dojem, �e m� pravdu,� odpov�d�l po chv�li Nils, �ale takov� ne��astn� l�ska p�ece p�in�� utrpen�. J� jsem, pravda, nikdy nic podobn�ho neza�il, ale mysl�m, �e zbyte�n� cit��</p><p>�Zbyte�n� cit?� sko�il mu do �e�� Ameta. �Nejsou zbyte�n� city, m�j mil�, nezdary, smutek, utrpen� jsou opravdu nutn�. To nen� ani fr�ze, ani chv�la trpitelstv�. T�m, �e p�ekon�v�me velk� t�kosti, sami rosteme. Uspokojov�n� p��n�, dokud se v �lov�ku nerozvinula a nedozr�la, m��e p�in�st v�ce �kody ne� u�itku. Proto vychovatel� v�d�, �e je dob�e usm�r�ovat d�tsk� touhy a oddalovat jejich spln�n�, tak toti� v du�i vznikaj� velmi cenn� sm�rov� nap�t�, kter� se st�vaj� jak�misi neviditeln�mi pil��i rostouc� konstrukce charakteru. �lov�k v �ivot� dos�hne t�m v�ce, ��m vy��� si vyty�uje c�le. Nen� n�hoda, �e na GEI nyn� pracujeme na pl�nech v�prav daleko rozs�hlej��ch, ne� je na�e. �ekls �zbyte�n� city'. Vzpome� si na Petra. To, co pro�il, vp�lilo se tak hluboko do jeho nitra, �e to p�etrvalo katastrofu, zat�m co v�echny ostatn� vzpom�nky byly zni�eny. Ale tak mu z�stalo n�co vlastn�ho, k �emu se mohl vracet, kdy� byl slep�, odsouzen� k ml�en�, kdy� si na nic nevzpom�nal, mohl si ��ci �miloval jsem', a to u� znamen� mnoho. Nyn� se usazuj� okolo t�to vzpom�nky ty ostatn�: jinak byl m�l jeho n�vrat do �ivota n�co nelidsk�ho, byl by jako automat, kter� na rozkaz zapom�n� a je pak pr�zdn� jako nepopsan� list. �lov�k, kter� by zapomn�l skute�n� v�echno, byl by d�siv� zjev, proto�e by ztratil individualitu a slovo,j� v jeho �stech by bylo pr�zdn�m zvukem. Proto ani nejv�t�� muka nejsou zbyte�n�; je pravda, mus�me je p�ekonat, ale p�ekonat neznamen� � je zavrhnout.�</p><p>Je�t� n�jakou dobu jsme hovo�ili; kdy� u� se v�ichni chystali k odchodu, �ekl Nils:</p><p>�Mysl�m, profesore Schreyi, �e nyn� u� v�m o l�sce v�ce ne� ten Mar�an o hudb셓</p><p>Star� chirurg se u mne je�t� chv�li zdr�el. Sed�li jsme dosti dlouho ml�ky, kone�n� Schrey otev�el o�i, kter� se v polo�eru �iv� zableskly, a �ekl hlasem, jak� jsem u n�ho dosud nesly�el:</p><p>�Zn� durynsk� lesy� a ty �irok�, b�l� cesty, kter� nich vyb�haj� do rovin pln�ch v�tr�, a b�ezov� h�je� m��e� tam chodit po cel� dny a ve�er si h��t ruce nad ohn�m a kou� se klade tak n�zko a v�tve tak praskaj텓</p><p>�M��e� to kdykoliv spat�it ve videu,� odpov�d�l jsem,v kter�mkoli okam�iku. T�eba hned te�.�</p><p>Schrey zam�ikal a vstal.</p><p>�Pro sv� vzpom�nky nepot�ebuji prot�zu,� �ekl su�e a ihned ode�el.</p></section><section><title><p>VZPOURA</p></title><p>T�et� rok cesty by! nejt잚� p�esto, nebo snad proto, �e se v n�m neodehr�ly mimo��dn� ud�losti. Varovn� sign�ly ml�ely. Raketa dos�hla pln� rychlosti a ulet�la v ka�d� vte�in� 170 000 kilometr�, padaj�c po linii nepatrn� odch�len� od osy spojuj�c� severn� a ji�n� p�l galaxie. V�echna za��zen� GEY fungovala tak dob�e, �e jsme u� d�vno zapomn�li na jejich existenci. Vzduch, kter� jsme d�chali, pokrmy, od�vy, v�ci denn� pot�eby i v�ci neoby�ejn� luxusn�, v�echno, po �em kdo zatou�il, bylo tu na zavol�n�, proto�e to vyrobily palubn� atomov� syntetiz�tory. V �st�edn�m parku se st��daly ro�n� doby, d�ti, kter� p�i�ly na sv�t v prvn�ch m�s�c�ch cesty, ji� mluvily, p�i dlouh�ch ve�ern�ch rozhovorech jsme si vz�jemn� odhalovali sv� osobn� pro�itky a �asto velmi spletit�, pohnut� osudy, kter� v perspektiv� �asov�ho zkr�cen� jasn� vysv�tlovaly, pro� ka�d�ho z n�s p�ivedl �ivot na palubu rakety, kter� let� za hranice slune�n� soustavy.</p><p>Nyn� u� nikdo nevyhled�val samotu, naopak, lid� k sob� lnuli, n�kdy snad a� p��li� narychlo. Ameta ��k�val: �Nic dobr�ho z toho nevzejde, kdy� se slabost se slabost� sejde. Nula od nuly pojde.� P�ekon�vat den za dnem tyto nekone�n� se protahuj�c� t�dny a m�s�ce, bylo velmi nesnadn�. A jestli�e jsem j� s�m utrp�l m�lo, proto�e jsem se st�kal se skupinou lid�, jejich� duchovn� rezervy byly nevy�erpateln�, p�esto jsem jako l�ka� zpozoroval, jak ostatn�m rozlept�v� vzduchopr�zdno smysl pr�ce i �ivota.</p><p>Nespavost se stala chorobou t�m�� v�eobecn� roz���enou. Ve srovn�n� s prvn�m rokem cesty stoupala spot�eba l�k� n�kolikan�sobn�. Doch�zelo k p��pad�m vy�inut� z psychick� rovnov�hy. Mezi kolegy, ba i p��teli, z malichern�ch d�vod� doch�zelo k roztr�k�m. V kteroukoli hodinu jste mohli potkat lidi bez c�le se potuluj�c� po chodb�ch, kte�� v�s m�jeli s pohledem strnul�m, jako by n�co up�en� pozorovali. Nejv�t�� starosti n�m p�sobila skupinka n�kolika osob, kter� jejich zam�stn�n� nejv�ce poutalo se Zem�. P�eru�en� kontaktu s mate�skou planetou podrylo samy z�klady jejich existence. Navrhovali jsme jim p�ed �asem, aby se p�ipojili k jin�m, �inn�j��m kolektiv�m, av�ak neodhodlali se k tomu v�ichni, a tak z�kon naprost� dobrovolnosti pr�ce, kter� jsme si sami neuv�domovali, tak samoz�ejm� vypl�val z forem na�eho �ivota, obracel se te� proti n�m.</p><p>Av�ak p��znaky, kter� jsem uvedl, nebyly nejhor��. Nesnesitelnou se stala atmosf�ra, kter� vypl�ovala raketu od nejhorn�j��ch palub po nejodlehlej�� z�kout�. Bylo v n� n�co drtiv�ho. Na na�e smysly padala jak�si neviditeln� t�ha.</p><p>Sp�nek, pokud se v�bec dostavoval, p�in�el t�k� sny.</p><p>�asto jsem z vypr�v�n� pacient� pozn�val jejich obsah. V�eobecn� byly sny o tom, �e p�es atomovou z�voru pronikaj� dovnit� rakety jedovat� v�pary, nebo �e v�dci zatajuj�, �e se GEA v�bec nepohybuje, n�br� �e stoj� nehnut�, vzn�ej�c se v propastech kosmu. Bylo nemo�n� uniknout sn�m t�m, �e jsme bd�li, proto�e v bd�n� ��halo je�t� hor�� velk� ticho. Mohli jsme se do n�ho zaposlouchat na kter�mkoli m�st� rakety. Vtisklo se mezi slova rozmluvy, trhalo my�lenky, ve zlomku vte�iny odhodilo lidi na protip�ly temn�ho, nekone�n�ho ml�en�. Podstoupili jsme s n�m boj. Tak na p��klad v ateli�rech a laborato��ch �mysln� vyp�nali pohlcova�e zvuku. Tehdy se hlomoz zku�ebn�ch p��stroj� rozl�hal daleko po cel� raket�, ale v jeho jednotv�rnosti se skr�val jakoby v�sm�ch na�emu �sil� a my jsme si uv�domovali t�m jasn�ji iluzornost podobn�ch pokus�, nebo� jednotv�rn� hluk byl jakousi slupkou �ern�ho ticha, teninkou jako pap�r. Kdo by se je�t� vyh�bal hv�zdn�m palub�m! V tomto roce p�i�ly hv�zdy k n�m a byly v�ude jako ho��c� body, vyvst�valy p�ed o�ima, kdykoli jsme zav�eli v��ka.</p><p>Jednoho dne za�ala mezi n�mi kolovat, nezn�mo k�m slo�en�, petice k Rad� astrog�tor�, kter� se energicky do�adovala zrychlen� letu GEY o dal��ch sedm tis�c kilometr� za vte�inu, nebo� � jak tvrdil jej� text � �tuto rychlost d�l� od kritick� rychlosti je�t� t�i tis�ce kilometr�, rozp�t� nepochybn� dosti velk�, aby nem�lo �kodliv� ��inky na zdrav� pos�dky, ale urychlen�, kter� navrhujeme, podstatn� zkr�t� dobu cesty.�</p><p>Bylo dosti zvl�tn�, �e autor tohoto textu z�st�v� anonymn�, rozhodn� v�ak z�le�itost v�echny vzru�ila t�m sp�e, �e na t�to petici, d��ve ne� se dostala k astrog�tor�m, bylo n�kolik des�tek podpis�. A tak nejbli��� sch�ze astrog�tor� byla v�nov�na ot�zce zv��en� rychlosti: p�i�el na ni tak� Goobar. Na sch�zi se vyskytly r�zn� n�zory, hlavn� proto, �e vliv mezn�ch rychlost� na lidsk� organismus nebyl dob�e zn�m. Ameta, Zorin, Ul Wefa tvrdili shodn�, �e rychlost 185 000 kilometr� za vte�inu, jakou let�li s raketou, jim nijak neubl�ila, av�ak jejich let netrval nikdy d�le ne� n�kolik hodin. Vyno�ila se ot�zka, zdali dal�� zv�t�en� rychlosti nebude m�t n�jak� vliv, kter� by se zvolna kumuloval a projevil by se a� za n�jakou dobu. Nakonec se ujal slova Goobar:</p><p>�Je specifick� pro na�i nyn�j�� situaci,� �ekl,�e tak podrobn� jedn�me o probl�mu zv�t�en� rychlosti, ale v�bec se nezam��l�me nad motivy, kter� p�im�ly ��st pos�dky k tomu, aby tento projekt p�ednesla specialist�m, kte�� jsou jedin� opr�vn�ni, jak by se zd�lo, aby rozhodovali o rychlosti letu. Z m�ch zat�mn�ch v�zkum� vypl�v� teze, ne sice zat�m zcela jist�, �e mezn� rychlost napadne citovou oblast psychiky d��ve, ne� naru�� jej� intelektu�ln� rovnov�hu. Domn�v�m se p�esto, �e let GEY je mo�no urychlit hlavn� proto, �e pos�dka od n�s �ek� konkr�tn� �in, ned� se v�ak zjistit, zda prosp�ch z takov�ho kroku p�ev��� vznikl� �kody nebo ne. Bude to pokus trochu riskantn�, ale m�me prost�edky, kter� tento proces odvr�t�, dokonce i v takov�m p��pad�, �e bude naru�ena du�evn� rovnov�ha cel� pos�dky; v p��pad� pot�eby vr�t�me se k ni��� rychlosti.�</p><p>V�t�inou dvou hlas� rozhodla Rada zv��it rychlost GEY. Proto�e riziko bylo zna�n�, rozd�lili zrychlen� na pades�t dn�. Hned p��t�ho dne bylo sly�et v�stra�n� sign�ly, kter� se od toho dne opakovaly ka�d� ve�er.</p><p>Nev�m dob�e, jak se to stalo, dost na tom, �e jsem pr�v� v t�chto dnech v dob� proch�zky sestoupil na �rove� nult�ho poschod�. Chodba obloukovit� zaklenut� se tady st�k� s druhou. V m�st�, kde se spojuj�, otv�r� se v bo�n� st�n� obrovsk� n�levkovit� v�klenek uzav�en� kulatou panc��ovou deskou. Je to nouzov� v�chod pro mimo��dn� p��pady. Tudy pr�v� byla vta�ena dovnit� raketa Petra z Ganymedu. Obrovskou vypouklou z�klopku tla�� k obrub� soustava �ikmo postaven�ch ocelov�ch p�k s tup�mi konci. Otev��t je mohou automaty, v po�tu �ty�, kter� z obou stran st�e�� v�chod; ka�d� z nich obsluhuje dv� t�hla.</p><p>Kdy� jsem tudy �el tenkr�t ve�er, z�stal jsem mimod�k st�t v m�st�, kde se chodby sb�haly p��mo naproti trycht��ovit�mu v�klenku. Vl�dlo zde absolutn� ticho. Nedol�hal sem ��dn� zvuk. Hlomoz�c� stroje laborato�� d�lilo od tohoto m�sta �est pater rakety. Najednou, jak jsem tak st�l, bleskla mi hlavou ��len� my�lenka, �e za t�mito dve�mi je svoboda. Hn�n nep�ekonatelnou silou, ve�el jsem do chladn� prostory, slab� osv�tlen� z��ivkami, kter� m� p�ivedly k obrovsk� z�klopce. Dlouhou dobu jsem st�l bez pohybu. Polo�il jsem ruku na chladn� kov. Kdy� jsem se vzpamatoval, rozhl�dl jsem se, zdali nikdo nevid� m� bl�zniv� po��n�n�, a potichu, jako kdybych m�l pocit viny, vr�til jsem se na chodbu a chvatn� jsem ode�el.</p><p>O n�kolik dn� pozd�ji, p�i n�vratu od Ter Haara, �el jsem hluboce zamy�len a nev�noval jsem pozornost sv�mu okol�. To se mi n�kdy st�v�; najednou se zastav�m, a vid�m ne bez ��asu, sm�en�ho se vzru�en�m, �e zase stoj�m v m�st�, kde se st�kaj� dv� chodby. V n�levkovit�m v�klenku byli dva technikov�; jakmile m� spat�ili, ode�li odtamtud, minuli m� a roze�li se ka�d� jin�m sm�rem, ani� na mne promluvili jedin� slovo. P�em��lel jsem dost dlouho, zda tam m�li n�co na pr�ci, zda je tam p�ivedla t� podv�dom� s�la jako mne. Cht�l jsem o tom ��ci Yrjolovi, ale pak jsem si to rozmyslel.</p><p>Ve�er jsem m�l slu�bu v ambulatoriu. Od chv�le, kdy byly zapnuty motory, vzr�stal po�et pacient�. Sice nepatrn�, ale p�esto jsem m�l denn� o jednoho, dva nebo t�i v�ce ne� d��ve. Mnoho st�nosti jsem u� znal od sly�en� tak dob�e, �e jsem je mohl dokon�it, sotva pacient za�al mluvit; tak si na p��klad st�ovali, �e je n�co nut� d�vat se na leskl� p�edm�ty; takov� up�en� zad�v�n� trvalo n�kdy i �tvrt hodiny a neoby�ejn� psychicky vysilovalo.</p><p>V noci jsem m�l t�k� sny. Zd�lo se mi, �e stoj�m v hlubok� tm� p��mo p�ed z�klopkou. C�til jsem, jak od n� t�hne nehybn�, pronikav� mr�z vzduchopr�zdna. Nekone�n� pomalu za�ala uh�bat pod m�ma rukama. Vzbudil jsem se s bu��c�m srdcem a do r�na jsem u� neusnul.</p><p>Dopoledne jsem str�vil ve spole�nost� t�� pilot�: Yeriogy, Amety a Zorina; proch�zeli jsme se po cel� raket�, hovo�ili jsme, ba dokonce jsme se i sm�li, p�esto v�ak mne neopou�t�la t�iv� vzpom�nka na onen sen. Po ob�d� jsem se zastavil u Rudel�ka. Pracoval ji� del�� dobu na n�jak�m probl�mu a nikde se neukazoval. Sed�l na stole se zk��en�ma nohama a vy�uk�val n�co jedn�m prstem na po��tac�m automatu.</p><p>Byl bych vlastn� m�l odej�t. Z�stal jsem s prosbou, aby se nedal ru�it � chci pouze chvilku ml�ky posed�t. R�d souhlasil a tak jsem si sedl stranou a pozoroval jsem v�ce ne� hodinu, jak se jeho du�evn� pr�ce komicky projevuje navenek. Okusoval ebonitovou kontaktovou h�l�i�ku, mra�il se, d�lal grimasy. Najednou se rozz��il a hled�l p�ed sebe s takov�m ��asem, jako by se p��mo p�ed jeho zrakem odehr�valy nev�dan� divy; pak si n�co zklaman� bru�el, seskakoval se stolku, proch�zel se z kouta do kouta a luskal prsty. Nakonec p�istoupil k p��stroji, zaznamenal n�kolik v�raz� a s �sm�vem se vr�til ke mn�.</p><p>�Jde mi to jak� tak�,� �ekl, �ale �ert aby to vzal!� a dodal: �Tenhle o��ek mi podstr�il Goobar.�</p><p>�Jak�e? Ty s n�m te� spolupracuje�?�</p><p>�Zd� se. Pot�eboval jeden nov� analytick� apar�t � apar�t ve smyslu uva�ov�n�, ne stroje � a rozv��il takov� matematick� bahno, a� by �lov�k bre�el. Je to probl�m, na kter� je mo�no j�t z�rove� ze dvou nebo z dvaceti stran, jak je libo, ale kter� z cest vede k c�li, nikdo nev�.�</p><p>Tehdy se Rudel�k rozohnil a za�al vypr�v�t. Nep�eru�oval jsem ho rad�ji, ale ch�pal jsem z toho ka�dou p�tou v�tu.</p><p>Pokud jsem tomu rozum�l, pron�sledovala ho obava, �e nekone�no, kter� se v rovnic�ch vyskytuje, m��e zma�it cel� jejich fyzick� smysl. Toto nekone�no bylo z po��tku pokorn� a dovolilo, aby je st�hoval z m�sta na m�sto. A tak se mu pokou�el nastra�it osidla: po��tal s t�m, �e spadne do pasti a objev� se na obou stran�ch rovnice z�rove� a bude je moci odstranit zkr�cen�m. Zat�m se kr�cen� zm�nilo z poslu�n�ho mechanismu v lavinu, kter� strhla v�echno s sebou, a v�sledek nam�hav� cesty matematickou d�ungl� zn�l: �0 = 0�, v�sledek nesporn� spr�vn�, kter� v�ak d�val m�lo d�vod� k radosti.</p><p>�U� jsi s t�m byl u Tembhary?� zeptal jsem se, kdy� domluvil; od temperamentn�ho proslovu m�l vlasy cel� rozcuchan�.</p><p>�Byl.�</p><p>�A co?�</p><p>��ekl, �e na GEI nen� elektronkov� mozek, kter� by sta�il na tento probl�m. Je to ot�zka velmi speci�ln�, jak vid�. Takov� mozek by bylo mo�no zkonstruovat, ale ne tady. Musel by b�t asi tak velk� jako cel� GEA.�</p><p>�Jak�si gyromat.�</p><p>�N�co takov�ho. Ale takov� gyromat by pracoval zkusmo, metodou zkou�ek a omyl�, to znamen� jako slepec, a probl�m by roz�e�il v rozumn�m �ase jedin� proto, �e vykon�v� dvan�ct mili�n� �kon� za vte�inu. Ne, to je v�echno nesmysl. V�imni si: �e�it n�co zkusmo! V�dycky jsem ��kal, �e se elektrick� mozky plaz� rychlost� blesku, ale lidsk� my�len� sk��e. Ti mechaneurist� naprosto nemaj� smysl pro styl matematick� pr�ce, jim je v�echno jedno, jak to automat roz�e��, jenom kdy� to roz�e�� kdyby se poda�ilo objevit vhodn� metasyst�m, u sta hrom�, po�kej!�</p><p>Sko�il k apar�tu a znovu na n�m za�al se z�vratnou rychlost� n�co vy�uk�vat. Pak se pod�val na obrazovku, odka�lal si, projel si vlasy prsty a zm��kl vyp�na�.</p><p>Vr�til se s takov�m zklam�n�m na tv��i, �e jsem se na nic neptal. Sedl si, jak to m�l ve zvyku, na op�radlo k�esla a za�al si p�skat.</p><p>�Na� v�m bude �e�en� tohoto probl�mu?� zeptal jsem se.</p><p>�Ach, souvis� to se zm�nou l�tky organismu, kter� se pohybuje ve vysokofrekven�n�m gravita�n�m poli.�</p><p>�Rad� se s Goobarem?�</p><p>�Ne,� �ekl tak energicky, jako kdyby t�m cht�l p�eru�it dal�� diskusi. Po chv�li dodal.</p><p>�Dokonce se mu vyh�b�m. P�ipad�m si n�kdy jako brou�ek, kter� b�h� po povrchu n�jak� obrovsk� v�ci a kter� chce na t�chto proch�zk�ch poznat, jak vypad� celek. Nepoda�� se mi dos�hnout v�dou najednou v�ce ne� nepatrn� zlomek. Goobar? Tomu by se snad i poda�ilo obs�hnout celek, ale p�ed t�m by musel za�to�it na probl�m z t�e strany jako j� a urazit celou dr�hu, kterou u� j� m�m za sebou. Nemohl by mi pomoci, mohl by pouze roz�e�it probl�m za mne, ale nedostali bychom se daleko, kdybychom za�ali Goobarovi p�edkl�dat ka�d� probl�m jen proto, �e on by jej roz�e�il rychleji! M� ostatn� s�m pr�ce nad hlavu.�</p><p>�Jestli jsem dob�e pochopil, zapadls do t�ho� �matematick�ho bahna, jen�e z jin� strany?�</p><p>�Ano.�</p><p>Rudel�k si povzdechl.</p><p>�Kdy� jsem se s n�m setkal po prv�, pochopil jsem za p�t minut, �e to nen� pro mne partner, druh� miska rozhovoru, udr�uj�c� rovnov�hu s mou, ale �e m� p�ikr�v� jako sklen�n� zvon mouchu, obsahuje v sob� v�dycky m� d�vody, d�kazy, domn�nky a �e pokus uniknout za hranice kapacity jeho my�lenek je stejn� marn�, jako p��n� chodce uniknout zpod nebesk� b�n�, kter� se nad n�m klene.�</p><p>�A to ��k� ty, takov� matematik?� �ekl jsem s ��asem.</p><p>�I kdybych j� byl vynikaj�c� matematik, pak on je matematik geni�ln�. A od jednoho k druh�mu je pane�ku daleko! Nu, ale p�esto by s�m na to nesta�il, proto�e i g�nius m��e myslit pouze na jednu v�c sou�asn� a musel by ��t p�l druh�ho tis�ce let� Ano, bez n�s by neud�lal nic, to mohu klidn� ��ci.�</p><p>Neodolal jsem poku�en� zeptat se ho na v�c, kter� u� d�vno dr�dila mou zv�davost.</p><p>��ekni mi, ale nevysm�j se mi, jak si p�edstavuje� rovnice, kter� v duchu �e��? Vid� je n�jak?�</p><p>�Jak to � zdali je vid�m?�</p><p>�Nu, zdali je ve sv� fantazii n�jak vid� � jako takov� mal� �ern� tvore�ky?�</p><p>Vykulil o�i.</p><p>�Jak� tvore�ky?�</p><p>�Ale, v�dy� napsan� matematick� vzorec konec konc� trochu p�ipom�n� �adu �ern�ch mravenc� nebo brou�k�,� �ekl jsem nejist�, �myslil jsem, �e se ti ty zna�ky tak m�n�, p�etvo�uj� v hla��</p><p>Dal se do sm�chu.</p><p>�Tak mal� �ern� tvore�kov�! B�je�n�! Na to bych s�m nikdy nep�i�el!�</p><p>�Jak to tedy je?� nal�hal jsem.</p><p>Zamyslil se.</p><p>�Kdy� ty si vybav� n�jak� pojem, na p��klad,st�l', p�edstavuje� si ta �ty�i p�smena?�</p><p>�Ne, p�edstavuji si st�l��</p><p>�No pr�v�. J� si docela stejn� p�edstavuji sv� rovnice.�</p><p>�Ale stoly p�ece existuj�, zat�m co tv� rovnice neexistuj�,� pokou�el jsem se mu oponovat, umlkl jsem v�ak, takov�m pohledem si m� zm��il.</p><p>�Neexistuj�?� �ekl t�nem, jak�m se ��k� �vzbu� se!�</p><p>�Ano, nevid�-li je jako vzorce napsan� zna�kami, jak je tedy vid�?� st�l jsem na sv�m.</p><p>�Zkusme to jinak,� �ekl, �v�, kde m� ruce a nohy, kdy� sed� potm�?�</p><p>�Jist� �e v�m.�</p><p>�Abys to v�d�l, mus� si p�edstavit jejich polohu, vybavit si jejich tvar?�</p><p>�V�bec ne, c�t�m je prost�.�</p><p>�Vid�, stejn� j� c�t�m sv� rovnice,� �ekl spokojen�. Rozlou�il jsem se s n�m pevn� p�esv�d�en, �e do ��e matematiky, v n� �ije, se mi rozhodn� nepoda�� proniknout. Ale z�rove�, kdy� jsem se posadil na lavi�ku p�ed vchodem do parku, uv�domil jsem si, �e po celou dobu n�v�t�vy jsem tak dokonale pustil z hlavy obavy, kter� m� tr�pily, jako kdyby v�bec neexistovaly. Rudel�k mi pomohl, Ameta a Zorin to nedok�zali. Pro�?</p><p>Nejasn� jsem c�til, �e klid obou pilot� je vlastn� zkrocen� t�ho� neklidu, kter� mu�il tak� mne. Av�ak Rudel�k pln� zabran� do sv� pr�ce nem�l o n�m ani tu�en�. Jak jsem mu z�vid�l jeho matematick� starosti! Kdy� jsem takto uva�oval, objevil se na palub� n�jak� �lov�k, p�e�el mimo mne a zmizel v zat��ce chodby. Zvuk jeho krok� utichl a v pr�zdn� prosto�e se oz�val jedin� sborov� zp�v d�t�, kter� sem zazn�val z parku. Cht�l jsem se v my�lenk�ch vr�tit k Rudel�kovi, ale n�co mi v tom br�nilo. S neur�it�m pocitem, �e se d�je n�co zvl�tn�ho, jsem vstal. V tomto okam�iku jsem si vzpomn�l, �e za zat��kou chodba kon�� u p�ep�ky, odd�luj�c� obytnou ��st rakety od atomov�ch komor. Co mohl v t�to slep� uli�ce hledat �lov�k, kter� pro�el okolo mne? Chv�li jsem naslouchal � bylo ticho. �el jsem k zat��ce. Tam, v polo�eru u panc��ov� st�ny n�kdo st�l a tiskl �elo na kov. Kdy� jsem k n�mu do�el na dva kroky, poznal jsem ho: byl to Diokles. V tichu z�eteln� zazn�val vzd�len� zp�v:</p><poem><stanza><v>��e�uli�ka kuk�, �e�uli�ka kuk�</v><v>za vodou� za vodou��</v></stanza></poem><p>�Co tady d�l�?�</p><p>Ani se neuhnul. Polo�il jsem mu ruku na rameno. Bylo jako ze d�eva. V prudk�m z�chvatu strachu uchopil jsem ho za pa�e. Pokou�el jsem se odt�hnout ho od st�ny. Vzp�ral se. Vtom jsem spat�il jeho tv��, tak bezv�raznou a klidnou, jako kdyby se v�bec nez��astnila tohoto z�polen�. Ruce mi klesly samy. V pr�zdn� zat��ce chodby zvonily dut� d�tsk� hl�sky:</p><poem><stanza><v>�Pt�ci stav� hn�zda, pt�ci stav� hn�zda</v><v>a j� ne� a j� ne��</v></stanza></poem><p>�Diokle!�</p><p>Ticho.</p><p>�Pro lidskou l�sku, Diokle! �ekni n�co! Co je s tebou, nepot�ebuje� n�co?!�</p><p>�Odejdi.�</p><p>V n�hl�m osv�cen� jsem si uv�domil, �e tato ��st chodby je nejhloub�ji do z�di vysunut�m m�stem rakety, m�stem obr�cen�m k Pol�rce. To znamen� m�stem bli���m Zemi ne� kter�koli jin�. Bli���m o n�kolik des�tek metr� � v pom�ru k sv�teln�m rok�m, kter� n�s od n� d�lily. Byl bych se dal do sm�chu, kdyby to nebylo k pl��i.</p><p>�Diokle!� zkou�el jsem to znovu.</p><p>�Ne.�</p><p>Jak vyzn�lo srovn�n� t�chto dvou v�k�ik�! Z�eteln�ji ne� nejdel�� vysv�tlov�n� ��kalo, �e jeho �Ne!� je n���m jin�m ne� pouh�m odm�tnut�m nab�zen� pomoci, �e se nevztahuje pouze na mne, n�br� na ka�d�ho �lov�ka, na celou raketu, �e je to �Ne!� vmeten� ve tv�� v�emu, co existuje; padl na mne pocit z m�ho p��ern�ho snu; c�til jsem toti�, �e se propad�m do jak�hosi bezedn�, ustoupil jsem a odch�zel druhou chodbou ��m d�l t�m rychleji, t�m�� poklusem, jako kdyby m� pron�sledoval zp�v:</p><poem><stanza><v>�A� se vr�t� vesna, polet�m do nebe</v><v>vysoko�</v><v>vysoko��</v></stanza></poem><p>O t�to ud�losti jsem se neodva�oval nikomu ��ci. Odpoledne jsem zajel, tentokr�t ji� �mysln�, do nult�ho poschod�. M� podez�en� se potvrdilo. Zastihl jsem tam p�t nebo �est lid�, kte�� st�li v pr�se��ku chodeb a z�rali do trycht��e, Jako by je hypnotizoval matn� lesk panc��ov�ho kotou�e. P�i zvuku m�ch krok� (za�al jsem naschv�l hlasit� dupat), prob�hlo hlou�kem stoj�c�ch trhnut� a l�n� se roze�li r�zn�mi sm�ry. Zd�lo se mi to neoby�ejn� podivn�. Zajel jsem k Ter Haarovi a vypr�v�l jsem mu o cel� ud�losti. Dlouho p�em��lel. Nap�ed mi necht�l nic ��ci; kdy� jsem nal�hal (domn�val jsem se ne nepr�vem, �e k t�to v�ci bude m�t co ��ci), pravil kone�n�:</p><p>�Je t�k� to definovat. Pro tento �kaz nem�me slov. V starov�ku by tento shluk lid� nazvali dav��</p><p>�Dav?� opakoval jsem. �Co to znamen�? M� to snad n�co spole�n�ho s tak zvan�m vojskem?�</p><p>�Ach ne, vojsko, to je sp� protiklad tohoto pojmu, to byla forma ur�it� organizace, zat�m co dav je neorganizovan� shluk v�t��ho po�tu lid�.�</p><p>�Promi�,� pov�d�m, �ale jich tam bylo jen n�kolik.�</p><p>�Nevad�, to je vedlej��! V minulosti, doktore, nebyli lid� bytostmi tak racion�ln�mi jako dnes. Kdy� na n� p�sobily neoby�ejn� siln� pohnutky, p�estali se ��dit rozumem. Takov� podn�t nemusel nutn� p�sobit jednor�zov�, najednou, n�br� t�eba po dlouhou dobu. Na�i sou�asn�ci maj� tak vysok� smysl pro odpov�dnost za sv� �iny, �e se nikdy nepodrobuj� ni�� v�li bez vnit�n�ho souhlasu, kter� je v�sledkem uva�ov�n� o situaci. Naproti tomu v minulosti, za mimo��dn�ch, �ivotu nebezpe�n�ch okolnost�, na p��klad p�i �iveln�ch pohrom�ch, dav, jeho� se zmocnila panika, byl schopen, mus�m to ��ci, doktore, dopustit se dokonce zlo�inu��</p><p>�Ale dovol, co je to zlo�in?� zeptal jsem se ho. Ter Haar si mnul �elo, nucen� se usm�l a �ekl:</p><p>�M� pravdu. V z�sad� jsou to v�echno m� bl�hov� domn�nky. Snad jsem se m�lil. Zn�me p��li� m�lo fakt, abychom mohli vyvozovat teorie. V� ostatn�, �e jsem posedl� histori� a sna��m se m��it v�echno jej�mi kategoriemi��</p><p>Na tomto m�st� jsme rozmluvu p�eru�ili; kdy� jsem p�i�el do sv�ho bytu, cht�l jsem si promyslit, co mi �ekl Ter Haar, a dokonce jsem volal trionovou knihovnu. M�l jsem v �myslu nahl�dnout do n�jak�ho historick�ho d�la, kter� pojedn�v� o �davu�, ale neum�l jsem automat�m vysv�tlit, o� mi jde, a tak z cel� v�ci se�lo.</p><p>Uplynul den a druh� bez v�znamn�j�� ud�losti. Dosp�li jsme k n�zoru, �e krize, kterou zavinilo zrychlen�, minula. N�sleduj�c� ud�losti m�ly dok�zat, jak hluboce jsme se m�lili.</p><p>V poledne p��t�ho dne se objevil u mne nenad�le mlad� Nils Yrjola; vlet�l do pokoje jako puma, volaje ve dve��ch:</p><p>�Doktore! Hrozn� v�c! Poj�, poj� se mnou!�</p><p>�Co se stalo?�</p><p>P�isko�il jsem ke stolku, na n�m� m�m st�le p�ipraven� kuf��k s n�stroji a l�ky.</p><p>�Ach to ne, ne,� �ekl chlapec u� trochu klidn�ji, �to ne, v parku n�kdo vypnul videoplastiku, pov�d�m ti, ohavn� pohled! U� je tam spousta lid�, poj�!�</p><p>�el jsem, �i sp�e b�el jsem za n�m, proto�e m� nakazil sv�m vzru�en�m.</p><p>Sjeli jsme v�tahem dol�. Kdy� se rozhrnula z�clona divok�ho v�na, z�stal jsem st�t jako vryt� do zem�.</p><p>P��mo p�ede mnou vyhl�el park jako d��ve; za kv�tinov�mi z�hony zvedala svou �ernou korunu kanadsk� jedle, d�le bylo vid�t balvany nad pot��kem a hlinit� pahorek s alt�nkem � ale to bylo v�echno; kolem t�ch n�kolika des�tek metr� rostlinstva, kamen� a zem� se zvedala hol� kovov� st�na, nezast�en� vidinou nekone�n�ch d�lek. T�ko napsat, jak ot�esn� to byl pohled. Nehybn�, jako ne�iv� stromy v na�edl�m, kaln�m sv�tle nouzov�ch lamp, �elezn� st�ny a ploch� strop, kter� je obklopovaly � ani stopy po modr� obloze. Oh��t� vzduch se ani nehnul, ani nejslab�� v�nek nepohyboval v�tvemi.</p><p>Uprost�ed se shrom�dilo mnoho osob, kter� stejn� jako j� up�en� hled�ly na tak ot�esn� v�mluvn� trosky iluze. Rozhrnuv z�v�s divok�ho v�na, vb�hl sem Yrj�la, rozhn�van�, s pevn� stisknut�mi rty. Za n�m jsem spat�il n�kolik videoplastik�. Vyb�hli nahoru; za chv�li zavl�dla �pln� tma, videoplastikov� vypnuli rezervn� sv�tla, aby znovu spustili stroje. A tu do�lo k nejhor��mu. Ve tm� se ozval k�ik:</p><p>�Pry� s t�m podvodem! Nechte to rad�ji tak! D�vejme se na �elezn� st�ny, u� m�me dost t�ch v��n�ch l��!�</p><p>Nastala chv�le napjat�ho ticha � a najednou vysvitlo slunce, nad hlavami zaz��ila modr� klenba oblohy pln� b�l�ch mra�en, tv��� se dotkl vonn�, chladn� v�tr a mal� kousek zem�, na n� jsme st�li, rozb�hl se na v�echny strany a rozsv�til se zelen� a� po vzd�len� obzory. Lid� se vz�jemn� zpytav� pozorovali, jako by hledali toho, kdo ve tm� vyk�ikl, ale nikdo se neodva�oval hlesnout. P�esto�e nebe a sv�tlo v parku byly vzk��eny, jeden za druh�m jsme jej ml�ky opou�t�li.</p><p>Te� u� bylo docela jist�, �e k n��emu mus� doj�t, ale nedalo se nic podniknout, dokud nebezpe�� je�t� nevykrystalizovalo, ale viselo pouze ve vzduchu; nev�d�li jsme, proti �emu se budeme br�nit. Padl n�vrh vypnout motory (z pl�novan�ch sedmi tis�c kilometr� za vte�inu dos�hli jsme zat�m dvou tis�c osmi set) a zmen�it rychlost, av�ak astrog�to�i jej po porad� zam�tli, tvrd�ce, �e by to byl �stupek nezn�mu:</p><p>�A� se projev� to nejhor��,� �ekl Ter Akonjan, jako by navazoval na pam�tn� slova Trehubova, pronesen� p�ed dv�ma lety, �a� k tomu dojde a pak budeme bojovat, ale takto bychom �ili v ustavi�n� nejistot�. I ta nejhor�� jistota je v�dycky lep�� ne� nejistota!�</p><p>Uplynulo p�t dn� napjat�ho skr�van�ho o�ek�v�n�, av�ak nic se ned�lo. Ve�er se oz�valy sign�ly, motory d�le zrychlovaly let rakety, po�et nepracuj�c�ch se sn�il o dva, v�echny kolektivy norm�ln� fungovaly, konal se koncert a j� jsem si op�t za�al namlouvat, �e my, l�ka�i stejn� jako astrog�to�i, podl�h�me �kodliv�m vliv�m cesty, jako ostatn�, p�ece�ujeme bezv�znamnou ud�lost a d�v�me se sv�st vyb�jen�m nebezpe��m.</p><p>�est�ho dne po ud�losti v parku m�li jsme v nemocnici t�k� porod. P�i�lo na sv�t asphytick� d�t�. Jeho �ivot visel na vl�sku a d�le ne� dv� hodiny jsem se na krok nehnul od post�lky, u n� pracoval puls�tor, kter� dod�val kysl�k k d�ch�n�. P�i vy�erp�vaj�c� pr�ci jsem na posledn� ud�losti docela zapomn�l. Teprve kdy� jsem si � velmi unaven � um�val ruce v rohu s�lu mezi porcel�nov�mi a k�i���lov�mi deskami, uvid�l jsem v zrcadle svou vlastn� tv��, svra�t�lou a zarudlou, v n� o�i sv�tily jako p�i hore�ce � a vtom okam�iku na mne padl nepochopiteln� strach. Poprosil jsem Annu, aby z�stala u matky, svl�kl jsem krv� post��kan� b�l� pl᚝ a tak, jak jsem byl, vyb�hl jsem ze s�lu. V�tah m� svezl do nult�ho poschod�. Kdy� jsem uvid�l pr�zdnou chodbu osv�tlenou lampami, hluboce jsem si oddechl:</p><p>�Bl�zne,� ��kal jsem si, �bl�zne, jak�mi stra�idly se to nech�v� pron�sledovat!� P�esto v�ak jsem �el d�le. P�ed samou zat��kou jsem usly�el hlasy, jejich� zvuk m� zas�hl jako �lehnut� bi�em. T�emi skoky jsem vb�hl na polokruhovit� se roz�i�uj�c� prostranstv�.</p><p>V �st� n�levkovit�ho v�klenku st�l hust� shluk lid�. Nama�k�ni, obr�ceni ke mn� z�dy, zatla�ovali n�koho, kdo jim br�nil v dal�� cest�. Vl�dlo naprost� ticho, bylo sly�et jen zrychlen� dech jako p�i z�pase. V jednom z nejbli���ch lid� jsem poznal Diokla.</p><p>�Co se d�je?� ot�zal jsem se p�i�krcen�m hlasem.</p><p>Nikdo mi neodpov�d�l. Zachytil jsem pohled o�� n�koho ze z�stupu, o�� �pln� b�l�ch, a ozval se tlumen�, vnit�n� rozechv�l� hlas:</p><p>�Chceme j�t ven!�</p><p>�Tam je vzduchopr�zdno!� vyk�ikl �lov�k, kter� �elil davu. Poznal jsem ho. Byl to Yrj�la.</p><p>�Pus� n�s!� ozvalo se n�kolik hlas� najednou.</p><p>���lenci!� vyk�ikl Yrj�la. �Tam je smrt! Sly��te? Smrt!�</p><p>�Tam je svoboda!� odpov�d�l jako ozv�na hlas ze z�stupu a Diokles � jist� to byl on � vyk�ikl:</p><p>�Nem� pr�vo n�s zdr�ovat!�</p><p>Yrjola zatla�ov�n ustupoval st�le hloub�ji do n�levkovit�ho v�klenku. �ern� se odr�el od pozad� osv�tlen�ho prostoru a jeho hlas zkreslen� ozv�nou uzav�en�ho prostoru hu�el:</p><p>�Vzpamatujte se! Co to chcete ud�lat!�</p><p>Odpov�d� bylo zrychlen� oddechov�n�. Yrj�la rozp��hl ruce, marn� se pokou�eje uzav��t jim cestu. Z�stup se tla�il vp�ed. In�en�r u� se z�dy dot�kal panc��ov�ho kotou�e, kter� se leskl klidn�m kovov�m svitem.</p><p>�St�jte!� vyk�ikl zoufale. N�kolik rukou se zvedlo k v�klenku, kde bylo vid�t osv�tlen� mechanismus uz�v�ru. Tu sebou Yrj�la trhl, odstr�il lidi, kte�� se na n�ho tla�ili, schoulil se, vytrhl mal� �ern� p��stroj, kter� m�l za pasem, a pronikav� vyk�ikl:</p><p>�Blokuji automaty!�</p></section><section><title><p>KOMUNIST�</p></title><p>Kdo z n�s si v��m� automat�? Kdo z n�s si uv�domuje jejich existenci, v�udyp��tomnou a nepostradatelnou jako je vzduch a pevn� p�da pod nohama? Kdysi v d�vn�ch dob�ch znepokojovala lidi my�lenka, �e by se roboti mohli vzbou�it proti �lov�ku; kdo dnes pokl�d� takov� n�zor za n�co jin�ho ne� d�siv� sen pomatence? Co�pak bychom mohli zkonstruovat automaty na ni�en�? Mohli, ov�em, ale stejn� bychom mohli bo�it vlastn� m�sta, vyvol�vat zem�t�esen� a o�kovat si naka�liv� choroby. Ka�d� lidsk� d�lo m��e b�t obr�ceno k z�hub� �lov�ka � d�kazem toho jsou t�eba vra�edn� prost�edky, jak� kdysi vytv��ely n�kter� barbarsk� civilizace. Av�ak ne�ijeme proto, abychom �ivot ni�ili, ale proto, abychom ho podporovali a pom�hali jeho rozvoji, a na�e automaty slou�� tomuto jedin�mu c�li.</p><p>V dob�, kdy byly vypracov�ny projekty prvn� v�pravy k hv�zd�m, vyno�il se p�ed v�dci nesm�rn� obt�n� probl�m. Bylo mo�n�, �e obrovsk� rychlost rakety poru�� norm�ln� funkci mozku, �e slab�� jedinci, neschopn� vzdorovat tomuto �kodliv�mu vlivu, upadnou do stavu zatemn�n� mysli a budou s to d�vat automat�m nespr�vn�, ba dokonce ni�iv� rozkazy. Tuto mo�nost museli p�edem vylou�it, proto byl zkonstruov�n speci�ln� syst�m p�ij�ma��, kter� mohl zablokovat v�echny automaty na GEI. Tento syst�m m�li v rukou vedouc� v�pravy, pln� si v�domi obrovsk� odpov�dnosti, jak� na n� byla vlo�ena. Tohoto prost�edku se sm�li chopit jedin� v krajn�m p��pad�, kdy kritickou situaci nebylo mo�no zvl�dnout ��dn�m jin�m zp�sobem. Zablokov�n� automat� bylo by nebezpe�n�m preceden�n�m p��padem, proto�e automaty je�t� nikdy za tis�cilet� historie na�� civilizace nevypov�d�ly �lov�ku poslu�nost. Proto hlou�ek lid� p�ed vstupn�m p��klopem strnul, kdy� usly�el Yrj�lova stra�n� slova, a st�l zna�nou dobu v na�loutl�m sv�tle jako zkamen�l�.Vtom zazn�lo v tichu zasvi�t�n� ost�e p�ibrzd�n�ho v�tahu. Hlavy se oto�ily n�zk�m p�lobratem t�m sm�rem. V pootev�en�ch dve��ch v�tahu, kter� pr�v� sjel do chodby, st�l Ter Haar.</p><p>Shrben�, �el p��mo proti zkamen�l�mu davu, jako by vstupoval do pr�zdn�ho prostoru. Ti, na kter� narazil pohledem, ustupovali mu z cesty, a uli�ku, kter� se tvo�ila za jeho z�dy, ihned uzav�rali. Pro�el jimi a na konci n�levkovit�ho v�klenku vystoupil na pr�h uz�v�ru. Shora � jeho robustn� postava �n�la nad jejich hlavami � za�al hovo�it, zprvu t�m�� �eptem, a� zavl�dlo takov� ticho, jako by v�ichni najednou p�estali d�chat. V�echny o�i se obr�tily k jeho temn� postav� s neviditelnou tv���, zezadu popr�en� �lut�m sv�tlem. Jeho hlas nab�val pozvolna na s�le a dun�l v uzav�en� prosto�e. �Vy, kte�� chcete zhynout, v�nujte mi deset minut sv�ho �ivota. Pak odejdu, j� i on, a vy ud�l�te, co chcete ud�lat. Nikdo se neopov�� v�m v tom br�nit. D�v�m v�m sv� slovo.�</p><p>Odml�el se na n�kolik �der� srdce. �P�ed tis�cem dv�ma sty lety �il v m�st� Berl�n� �lov�k jm�nem Martin. Byla to doba, kdy jeho st�t vyhl�sil, �e slab�� n�rody maj� b�t vyvra�d�ny nebo odsouzeny do otroctv�, a na�izoval sv�m vlastn�m poddan�m, aby myslili ne mozkem, n�br� krv�. Martin byl d�ln�kem ve skl��sk� huti. Jako jeden z mnoha d�lal to, co dnes d�laj� stroje: �iv�mi pl�cemi vh�n�l vzduch do roz�haven�ho skla. Byl to v�ak �lov�k a ne stroj, m�l rodi�e, bratra, d�v�e, kter� m�l r�d, a uv�domoval si, �e je odpov�dn� za v�echny lidi na Zemi. Za osudy zab�jen�ch i zab�jej�c�ch stejn� jako za osudy sv�ch nejbli���ch.Takov� lid� se tehdy jmenovali komunist�. Martin byl jedn�m z nich. St�t komunisty pron�sledoval a zab�jel. Museli se tedy skr�vat. Tajn� policii, tak zvan�mu gestapu, se poda�ilo Martina zatknout. Jako �len organiza�n�ho byra strany znal jm�na a adresy mnoha soudruh�. Cht�li po n�m, aby je prozradil. Ml�el. Mu�ili ho. Mnohokr�t z�stal le�et v krvi. K��sili ho. Ml�el d�l. S pol�man�mi �ebry a vnit�nostmi rozbit�mi od ran hol� byl odvezen do nemocnice. L��ili ho, a kdy� se mu znovu vr�tily s�ly, op�t ho bili. Ale on ml�el d�l. Vysl�chali ho ve dne i v noci, probouzeli ho siln�m sv�tlem, kladli mu �sko�n� ot�zky. Nadarmo. Pak ho propou�t�li na svobodu, aby po jeho stop� p�i�li na jin� komunisty. Martin to prohl�dl a z�st�val doma, a kdy� u� nem�l co j�st, cht�l se vr�tit do hut�, ale tam pro n�ho nem�li pr�ci. Hledal ji jinde, ale nikde ho nep�ijali. Tu za�al um�rat hladem. Vys�len se potloukal po m�st�, ale nepokou�el se zaj�t k n�kter�mu ze soudruh�, proto�e v�d�l, �e je sledov�n.</p><p>Uv�znili ho po druh� a pou�ili jin� metody. Martin dostal zvl�tn� �istou celu, dobrou stravu a l�ka�skou p��i. Kdy� gestap�ci odj�d�li zat�kat komunisty, brali ho s sebou; vypadalo to, jako kdyby je vedl on. Tak� musel b�t p��tomen mu�en� uv�zn�n�ch soudruh� a n�kdy musel st�t p�ed m�stnost�, kde se konal v�slech a zmu�en� vodili kolem n�ho; ��kali jim, aby se p�iznali, �e za dve�mi stoj� jejich soudruh, kter� u� v�echno prozradil. Kdy� volal na ty, kter� p�iv�d�li, �e je na tom stejn� jako oni, gestap�ci se sm�chem p�edst�rali, �e je to sou��st smluven� komedie. V t�to dob� komunistick� strana byla decimov�na. Pr�ce byla st�le p�eru�ov�na a bylo nezbytn� vyh�bat se v�em, kdo byli podez�el� ze zrady. Komunistick� let�ky za�aly varovat p�ed Martinem. Gestap�ci mu je ukazovali. Pak, ani� se ho na n�co vypt�vali, pustili ho na svobodu. Po n�kolika m�s�c�ch se Martin pokusil nav�zat opatrn� spojen� se soudruhy, ale nikdo se s n�m necht�l st�kat. Pak �el k bratrovi, ale ten ho nepustil do bytu. Mluvili spolu p�es zav�en� dve�e. Tak� rodi�e se k n�mu necht�li hl�sit. Matka mu dala bochn��ek chleba, ale to bylo v�e. Znovu se pokou�el nal�zt pr�ci � marn�. Byl po t�et� uv�zn�n a vysok� d�stojn�k gestapa mu �ekl:</p><p>��lov��e, tv� ml�en� u� ztratilo nadobro smysl. Tvoji soudruzi t� u� d�vno pokl�daj� za ni�emu a zr�dce. ��dn� z nich o tob� nechce v�d�t. P�i prvn� p��le�itosti t� ubij� jako vztekl�ho psa. Slituj se s�m nad sebou a mluv!�</p><p>Ale Martin p�esto ml�el. Tu byl znovu propu�t�n a hladov� se toulal po m�st�. N�jak� nezn�m� �lov�k, kter�ho ve�er potkal, zavedl ho do sv�ho bytu, dal mu naj�st, opil ho alkoholem a pak mu vl�dn� vysv�tlil, �e te� u� je �pln� jedno, zdali bude mluvit nebo ne, a nebude-li mluvit, �e bude popraven. Ale tato smrt mu tak� nepom��e, proto�e zem�e s pov�st� zr�dce. Ale Martin ml�el. Ten �lov�k byl u gestapa a odvedl ho do v�zen�. Za jedn� prosincov� noci, dva roky od chv�le, kdy byl po prv� zat�en, vyvedli ho z cely a v kamenn�m sklep� mu vp�lili kulku do t�la. P�ed smrt�, kdy� sly�el kroky t�ch, kdo ho p�ich�zeli zab�t, vstal a na st�nu sv� cely vyryl slova: �Soudruzi, j� �, v�c nesta�il napsat. Tato dv� slova po n�m z�stala, kdy� p�eru�il sv� dvoulet� ml�en�. A jeho t�lo se rozpadlo v jedn� obrovsk� j�m� s v�pnem.</p><p>Av�ak z�staly dokumenty a kroniky gestapa, vr�en� do sklep� v�zen� p�i jedn� z pozd�j��ch v�lek. A z t�to pam�tky z �dob� pozdn�ho imperialismu vyt�hli jsme my, historikov�, na sv�tlo poz�statky a vy�etli z nich p��b�h n�meck�ho komunisty Martina.</p><p>A te� uva�ujte! Tento �lov�k ml�el, p�esto�e byl mu�en a tr�zn�n. Ml�el, kdy� se od n�ho odvr�tili jeho nejbli���: rodi�e, bratr i soudruzi. Ml�el, kdy� u� na n�ho nikdo krom� gestap�k� nepromluvil vl�dn�ho slova. Byla p�erv�na v�echna pouta, kter� mohou spojovat �lov�ka se sv�tem, ale on st�le ml�el � pohle�te, a toto je cena za jeho ml�en�!�</p><p>Ter Haar zvedl ruku.</p><p>�Toto je cena za jeho ml�en�, toto je nesm�rn� dluh, jak�m jsme povinni my, �ij�c�, tis�c�m a tis�c�m t�ch, kdo v prad�vn� minulosti um�rali jako Martin, ale jejich� jm�na n�m z�stala nezn�ma. Toto je jedin� d�vod, pro kter� um�ral, v�da, �e ho ��dn� lep�� sv�t neodm�n� za mu�en�, �e jeho �ivot nav�dy skon�� v j�m� s v�pnem, �e nep�ijde ��dn� odm�na, ani zmrtv�chvst�n�. �e v�ak jeho smrt v tomto ml�en�, kter� s�m sob� ulo�il, usp�� p��chod komunismu. A proto my podnik�me cestu k hv�zd�m, nebo� on za to um�ral, a proto existuje i komunismus � ale kde jsou komunist�?�</p><p>Po tomto v�k�iku hn�vu a bolesti nastalo kr�tk�, stra�n� ticho. Pak historik �ekl:</p><p>�To je v�e, co jsem v�m cht�l ��ci. Te� odejdeme, in�en�re, a oni otev�ou uz�v�r a vymr�t�ni ven tlakem vzduchu vypadnou do vzduchopr�zdn�ho prostoru, prasknou jako krvav� bubliny a po v��nost budou krou�it vesm�rem poz�statky t�l lid�, kte�� zbab�le prchli p�ed �ivotem!�</p><p>Sestoupil z prahu a vy�el z kruhu lid�, kte�� ho obklopovali. Kr�tkou chv�li dun�ly jeho kroky, pak zasvi�t�l v�tah. Ale lid� st�li nehnut�. N�kdo si p�ejel rukou po tv��i, jako by s n� stahoval t�k�, chladn� z�voj, kdosi zaka�lal, n�kdo zast�nal � nebo zavzlykal � pak sebou n�hle v�ichni pohnuli a za�ali se rozch�zet r�zn�mi sm�ry s hlavami sklopen�mi, s t�k�ma, bezvl�dn� vis�c�ma rukama, kter� se p�i ch�zi kl�tily jako bez �ivota.</p><p>Zbyli jsme sami t�i: Yrj�la na okraji uz�v�ru, dr�e st�le v ruce blokovac� p��stroj, Zorin, op�en� o st�nu s rukama zk��en�ma na prsou, a j�. St�li jsme tak dlouho. Ji� jsem cht�l odej�t, kdy� se nad na�imi hlavami ozvalo dut�, t�hl� houk�n�: byla u� noc, zvu�ely v�stra�n� sign�ly, GEA zv�t�ovala rychlost.</p></section><section><title><p>GOOBAR � JEDEN Z N�S</p></title><p>Ohe� dal vzniknout planet�m. Z ohn�, z vychladl� hv�zdn� hmoty povstal �ivot. V miliard�ch slep�ch pokus� vytvo�ila pru�n�, slizovit� l�tka v�penn� krun��e a krev, ��bry, srdce, o�i, �elisti i vnit�nosti. Tak za�alo rozmno�ov�n�, pohlcov�n�, pomal� vzr�st a rychl� z�nik. V boji o �ivot vych�zeli n�kte�� �ivo�ichov� na pevninu, jin� se vraceli do mo��, ploutve se m�nily v nohy, nohy v k��dla, a ta op�t v ploutve. �ivot se p�etrh�val, hynul v horotvorn�ch epoch�ch, tuhl v mili�nech trup� a v chladnouc� l�v� a stoupal jako vracej�c� se hudebn� motiv, po ka�d� jin�, a p�ece st�le t��, �chvatn� melodie pln� bolesti, upadaj�c� v ml�en�, smrt, a op�t znovu zazn�vaj�c� v hlubin�ch vod, na vrcholc�ch hor, ve v��n�m sn�hu i v p�s�in�ch pou�t�.</p><p>Z tohoto nekone�n� mnohotv�rn�ho p��boje z�niku a zrodu, z ustavi�n�ho boje, ze tmy a z hltavosti vznikl �lov�k, dal jm�no planet�, jej�mu bezejmenn�mu nebi a v�emu, co uvid�l a� po hv�zdy. Tak za�ala stavba civilizace. Nebe � to bylo kdysi pokorn� sv�tlo planet, spadaj�c� s nebeskou hudbou po k�i���lov�ch sf�r�ch; na nehybn� klenb� se chv�ly roje hv�zd poct�n�ch vysv�tlen�m, �e jsou ozdobou na zdech, za nimi� se za��n� ��e v��n�ho bla�enstv�. Av�ak �lov�k se nadarmo zaposlouch�val do noci, aby zaslechl tu v�esp�snou hudbu nebes; zapochyboval a povstal proti nebi, zbo�il klenby r�je, p�ekro�il vylhan� hranice a vkro�il do �ern� pr�zdnoty a p�esto�e na sv� pouti nepotk�val nic krom� ho��c�ch mlhovin, padaj�c�ch z jednoho nekone�na do druh�ho, �el d�l, hledaje nikoliv hudbu sf�r, n�br� odpov�� na ot�zku, kde se narodil, ��m je a co m� d�lat, aby se jeho �ivot stal nepostradateln�m pro sv�t.</p><p>My, prvn� lid�, kte�� let�me k hv�zd�m, neklesali jsme jen pod t�� samoty kosmick�ho pr�zdna. Mu�ila n�s nikdy nevysloven�, v hloubi du�e skr�van� my�lenka, �e na�e str�d�n� bude marn�. Ka�d� ch�pal, �e �lov�k bude moci proniknout sotva k n�kolika nejbli���m slunc�m, i kdyby se cestovalo rychlost� sv�tla. Dosa�en� dalek�ch planet�rn�ch syst�m�, transgalaktick� cesty, let nap��� cel� oblasti Ml��n� dr�hy vypadaly jako utopistick� sen. �ern� propasti, jimi� samo sv�tlo prolet� teprve za mili�ny let, uzav�raly cestu k hv�zd�m.</p><p>Proto jsme p�ijali mezi sebe lidi, kte�� se shlukli p�ed v�chodem z rakety, ne jako zr�dce, n�br� jako soudruhy zachr�n�n� p�ed zk�zou, je� krut�ji ne� ostatn� poznamenal boj se slabost�, kter� doutn� v ka�d�m z n�s.</p><p>Kdy� p�i�li k prvn�mu astrog�torovi a ��dali, aby je soudil, Ter Akonjan odm�tl rozhodovat s�m a p�izval ostatn� astrog�tory, av�ak tak� oni prohl�sili, �e to neud�laj�. V na�� pos�dce nem� ��dn� �lov�k moc nad jin�m, tvo��me kolektiv lid�, kte�� se dobrovoln�, jako vyslanci Zem�, ��astnili v�pravy ke slunc�m Centaura. Ter Akonjan �ekl shrom�d�n�m, �e jsou nad�le t�mi� �leny pos�dky jako d��ve a pokud jde o trest, ten si u� odpykali a budou pykat d�le ve sv�ch srdc�ch.</p><p>V t�to skupin� bylo mnoho m�ch pacient�. Chvilkov� slabosti podlehli ti, jejich� nervov� syst�m byl m�n� odoln� ne� ostatn�ch lid�, a jejich vina tedy nebyla tak velk�. Kdy� jsem to �ekl Ter Haarovi, nam�tl, �e je p�ece p�ivedl k rozumu slovy a ne l�ky.</p><p>Cel� tato ud�lost se roznesla po raket� jako blesk. Na n�sleduj�c� sch�zi navrhli astrog�to�i historik�m, aby sezn�mili pos�dku se sv�mi pracemi o kritick�ch okam�ic�ch d�jin, kdy se v�ila budoucnost sv�ta, a kdy jedno pokolen� muselo rozhodovat za des�tky pokolen� p��t�ch, a p�esto�e klesalo pod obrovsk�m b�emenem, dok�zalo p�ece tato rozhodnut� u�init.</p><p>Prom�sily se kolektivy v laborato��ch, p��telsk� krou�ky i um�leck� soubory. Ve�er jsme se sch�zeli v pracovn� historik� a naslouchali jejich p�edn�k�m o minulosti, je-li mo�no nazvat p�edn�kami vypr�v�n� podobn� tomu, jak�m na�imi srdci ot��sl Ter Haar. Byl to obrovsk�, nekone�n� pr�vod lid�, kte�� povstali proti ��du sv� doby ve jm�nu budoucnosti �lov�ka.</p><p>P�ed n�mi se objevovaly jasnoz�iv� o�i, jejich �iv�, d�v��iv� t�pyt, ruce v pohybu, nekone�n� lesy gest, dychtiv� �sta, �epot a vzdechy zamilovan�ch, posledn� bezedn� pohledy k smrti odsouzen�ch, bezesn� zamy�len� v�dc�, �iny nejv�t�� odvahy i z�chv�vy �as, kter� � v�echny z�rove� � spoluvytv��ely b�h sv�ta. Tak jsme z�sk�vali v�domosti, stejn� nepodobn� such�m generalizac�m, kter� jsme si odnesli ze �kol, jako se nepodob� znalost biologick�ho posl�n� pohlav� � l�sce. Tak ch�r hlas� umlkl�ch v minulosti odhaloval n�m smysl na�eho lidstv�.</p><empty-line/><p>N�kolik t�dn� po vyl��en�ch ud�lostech, kdy u� raketa dos�hla zv��en� rychlosti a ve�ern� sign�ly umlkly na cel� roky, rozl�tla se po raket� zpr�va, �e Goobar, jen� oded�vna pracuje na probl�mu kosmick�ch cest, je na stop� n�jak�ho revolu�n�ho objevu. Nen� zn�mo, kdo byl jej�m autorem, ���ila se v nejrozmanit�j��ch, ale v�dy mlhav�ch verz�ch, hlavn� mezi neodborn�ky. Mo�n�, �e se zrodila proto, �e biofyzick� laborato�e p�izvaly v posledn�ch m�s�c�ch ke spolupr�ci nejlep�� fyziky, matematiky, a chemiky GEY. P�esto v�ak Goobarovi kolegov� pop�rali �e�i o n�jak�m objevu a bylo t�ko jim nev��it, proto�e nem�li ��dn� d�vody, aby zatajovali pravdu, nicm�n� pov�st o objevu se vracela p�es mnohon�sobn� dementi ve st�le nov� podob� a byla p�edm�tem v�niv�ch spor�.</p><p>S�m Goobar zachov�val v t�to v�ci ml�en�; bylo t�ko ��ci, zdali tvrdo��jn� se vracej�c� pov�st se k n�mu dostala, nebo zdali ji nebral v�n�, proto�e byl p��li� zabr�n do sv� pr�ce. Posledn� den kalend��n�ho jara vydal jsem se pozd� ve�er na koncert. Kdy� jsem vstoupil do s�lu, velk� sv�tla u� zhasla. Rychle jsem usedl na voln� m�sto v posledn� �ad� k�esel. Vedle mne sed�li Ruys a Goobar. V�dec jako by zest�rl od doby, kdy jsem ho vid�l naposledy. M�l bledou a ztrhanou tv�� �lov�ka, kter� se po��d zdr�uje v zav�en� m�stnosti, a hustou s� �ilek na v��k�ch, kter� sebou ob�as �kubla � naslouchal toti� hudb� se zav�en�ma o�ima. Na po�adu byla Kreskatova Druh� symfonie. Jednu chv�li jsem vrhl rychl� pohled stranou a strnul jsem: Goobar, naklon�n� dozadu spal s hlavou na op�radle k�esla. Teprve mohutn� fin�le ho probudilo. U v�chodu byl n�val, neh�bal jsem se proto z m�sta. Byl jsem tak zamy�len�, nebo sp� zahled�n� do pr�zdna, �e v cel�m s�le krom� n�s t��, kdy� jsem zvedl o�i, nebyl u� nikdo. Vysko�il jsem, z�rove� vstali Ruys i Goobar. Situace byla trochu trapn�: doposud jsme netvo�ili spole�nost, nyn� n�s v�ak spojoval fakt, �e jsme z�stali sami t�i, a to t�m jasn�ji, ��m jsme byli bl�e v�chodu. Mezi sloupy port�lu cht�l jsem se rozlou�it se skladatelem i v�dcem, ale �el jsem s nimi d�l. Byla to takov� zvl�tn� proch�zka: pro�li jsme snad polovinu d�lky cel� rakety a nikdo ne�ekl ani slova. Paluba splynula s chodbou kr�tkou, naklon�nou plochou. �li jsme okolo �iroce otev�en�ch, pr�zdn�ch vchod� do parku a z ka�d�ho n�s ovanul dech chladn� prysky�i�n� v�n�. U posledn�ch dve�� se Goobar od n�s odtrhl a zastavil se u vchodu do parku. Ze tmy, kter� tam vl�dla, proudil p��zemn� jemn� �umot list�, j�m� pohyboval v�tr.</p><p>�U� ani ty ke mn� nechod�, Ruysi�� �ekl. St�li jsme za n�m a zn�lo to, jako kdyby nemluvil k jednomu z n�s, ale do t� tmy von�c� mokr�m list�m.</p><p>�Necht�l jsem t� ru�it,� �ekl skladatel ti�e.</p><p>�Ano, to zn�m��</p><p>Odml�el se, jako kdyby naslouchal v�tru.</p><p>�Jednou jsem pozval po p�edn�ce studenty � bylo to je�t� na Zemi, aby ke mn� p�i�li. ��dn� recepce, jen tak, trochu se proj�t po zahrad�, pohovo�it. Nepo��tal jsem ov�em, �e by p�i�li v�ichni, ale v�t�� spole�nost. Sed�li jsme se �enou dlouho do noci a �ekali na hosty. Nep�i�el nikdo. Pozd�ji jsem se ptal, pro�? Myslili si: mnoho lid� bude Goobara vyru�ovat. N�kdo se toho mus� z��ci. A myslili si to v�ichni��</p><p>Rozmluva prob�hala tak ti�e, jako kdyby nabl�zku n�kdo spal. Ruys neodpov�d�l hned.</p><p>�Na Zemi to bylo n�co jin�ho� b�val jsem u tebe snad a� p��li� �asto. Ale te� jsi p�et�en� prac� a unaven���</p><p>�Unaven�?� podivil se Goobar. Ale za chv�li dodal:</p><p>�M� pravdu.�</p><p>A z toho, jak to �ekl, bylo vid�t, �e si na to s�m dosud nevzpomn�l.</p><p>�Dob�e, �es p�i�el na koncert,� pokra�oval Ruys, �hudba je naprosto nepostradateln�!�</p><p>�Ale v�dy� jsem tam spal!� p�eru�il ho Goobar v n�valu vnit�n�ho vesel� a jeho hlas zn�l �pln� stejn� jako tenkr�t na plese, kdy� se mnou mluvil po prv�.</p><p>Ruys umlkl, p�ekvapen, nebo snad pohor�en, ale Goobar vysv�tlil:</p><p>�Nemohu sp�t. Abych usnul, mus�m zapomenout na v�echno. P�i hudb� zapomenu a usnu��</p><p>�Mus� zapomenout? Na�?�</p><p>Nastalo ticho. Od prvn�ch slov tohoto rozhovoru jsem c�til, �e jsem nezvan� vet�elec; desetkr�t jsem si ��kal, �e mus�m odej�t a jen jsem �ekal na vhodn� okam�ik. Zd�lo se mi, �e pr�v� nastal, ale sotva jsem se pohnul, Goobar za�al:</p><p>�Dev�t� rok u� pracuji na vlivu gravitace na �ivotn� procesy. Je to dlouh� cesta. Narazil jsem na les probl�m� a ka�d� z nich si zaslou��, aby mu �lov�k zasv�til �ivot. Ne�el jsem za ��dn�m z nich. Velk� zrychlen�, rychlosti bl��c� se rychlosti sv�tla, to byl m�j �kol. Co se stane s �lov�kem, kter� p�ekro�� rychlost 190 000 kilometr� za vte�inu? Smrt � �ekne ��k z�kladn� �koly. Tot� ��k�m dnes j�, s jistotou zn�sobenou dev�tiletou prac�. Co d�l?� op�el se o k��dlo sklen�n�ch dve��, st�li jsme, park �um�l.</p><p>�U� �adu m�s�c� ka�d�, s n�m� se st�k�m, lhostejno za jak�ch okolnost�, m� na rtech jednu ot�zku. Pravda, nepolo�� ji. Kolegov� z laborato�e znaj� stav v�zkum� tak dob�e jako j�, a p�esto i oni, dokonce i moji nejbli��� dokonce i Calla� Co jim odpov�d�t? Spolehnout se na domn�nky, nad�je? Jak�m pr�vem? Autorita � to je odpov�dnost. Tak n�s u�ili. ��m v�t�� autorita, t�m v�t�� odpov�dnost. A v�ichni �ekaj�. D�vaj� se a �ekaj�. V��� v Goobara. A v koho m� v��it Goobar?�</p><p>Nek�i�el. Ba ani hlas nezv��il � a p�ece to bylo sly�et na cel� palub�. Ale bylo tam pr�zdno. P��mo naproti � dlouh� ���ra modr�ch no�n�ch sv�tel. Vpravo v �ern�ch otvorech dve�� �um�l neviditeln� park.</p><p>�A dokonce i te� v tomto okam�iku, kdy v�m to ��k�m, mysl�te si:,No ano, ale co si Goobar mysl�? S ��m po��t�? Jak� je jeho n�zor? � Nem�m pravdu?�</p><p>Ml�eli jsme. M�l pravdu.</p><p>Nastalo ticho. Goobar zvedl k o��m hodinky a narovnal se.</p><p>�Nu, co d�lat? Mus�m j�t, za��t.�</p><p>�Co?�</p><p>�Nov� den.�</p><p>Pozdravil n�s �klonem hlavy, pro�el chodbou v cel� jej� ���i a zmizel ve v�tahu.</p><p>Byly t�i hodiny v noci.</p></section><section><title><p>SOCHA ASTROG�TORA</p></title><p>Kdy� horsk� byst�ina naraz� p�i sv� cest� na skaln� hradbu, za�ne vypl�ovat �dol�. Trv� to m�s�ce a l�ta; mal�, neust�le pr��t�c� nitka vody je neviditeln� mezi �ern�mi mas�vy, p�esto v�ak se jednoho dne �dol� zm�n� v jezero a byst�ina p�el�vaj�c� se p�es jeho b�ehy nastupuje dal�� cestu.</p><p>Zrovna tak nezkalen�, sob� v�rn� trp�livost tkv�j�c� u z�klad� �innosti p��rody, kter� z atom� bloud�c�ch ve vzduchopr�zdnu tvo�� ho��c� hv�zdy, hv�zdy ledov� i hv�zdy zelenaj�c� se zahradami, pr�v� takov� trp�livost je charakteristick�m znakem Soledad.</p><p>Po cel� �ty�i l�ta pracovala socha�ka na d�le, pro kter� se vydala s n�mi na cestu. Byla to socha astrog�tora.</p><p>Mus�m se p�iznat, �e mi vrtalo hlavou, pro� socha��ina volba padla pr�v� na Songgrama. V�dy� na palub� rakety byli astrog�to�i jako ocelov� Ter Akonjan s o�ima bd�l�ma, v�dycky vzd�len� v�ce ne� kdo jin� sv�mu okol�, byl zde Grotrian s hlavou myslitele ost��b�enou hebk�mi vlasy, byl zde Pendergast, kter�ho bylo z��dkakdy vid�t, vysok�, s kos�mi rameny, jakoby znaven� vlastn� mohutnost�, Pendergast s o�ima, p�ed nimi� jako by prchaly nesm�rn� d�lky a kter� byly od no�n�ho bd�n� sta�eny v drobn� body. Ale Soledad si vybrala nejoby�ejn�j��ho z nich. T�ko by hledala postavu m�n� patetickou. Songgram, tento pon�kud p�itloustl� �ernovlas� mu�, se velice r�d sm�l nejen mezi lidmi, ale i kdy� byl s�m. Nejednou, kdy� jsem �el mimo jeho pracovnu, sl�chal jsem prudk� v�buchy jeho vesel�. V�lel se sm�chy nad svou obl�benou �etbou, d�ly starov�k�ch astronom�. K sm�chu mu byla, jak ��kal, ne ubohost jejich v�domost�, n�br� jejich sebev�dom�. Nen� n�hoda, �e pr�v� k n�mu p�i�la delegace d�t� se smrteln� v�n�m n�vrhem, aby jim ud�lal n�jakou katastrofu, �malou, ale opravdickou, proto�e je tady stra�n� otrava.�</p><p>Sochu jsme uvid�li v p�edve�er �tvrt�ho v�ro�� startu se Zem�. St�la je�t� v ateli�ru. Socha�ka v �ed�m pracovn�m pl�ti posypan�m kamenn�m prachem st�hla hrubou plachtu, kter� sochu zakr�vala. Nevytesala ho v t�k�m kamenn�m skafandru, ani s hlavou vzty�enou, aby jeho pohled zd�nliv� let�l k hv�zd�m. Na prost�m podstavci st�l jeden z n�s, trochu sehnut�, jako by pr�v� cht�l vykro�it a jen by si je�t� cht�l vzpomenout na n�co, co vyvolalo zk�iven� rt�, je� vypad� hned jako �sm�v, hned jako z�chv�v neklidu. Je to n�co d�le�it�ho, soust�edil se tedy, av�ak nerozplynul se v n�m je�t� lehk� �div, �e stoj� s�m, vyv��en na �ulov� podstavec.</p><p>Songgram, kdy� se ho socha�ka ptala na jeho n�zor, �ekl pouze:</p><p>�M� ve mne v�ce d�v�ry ne� j� s�m��</p><empty-line/><p>�ty�i l�ta se �ernaly na vypoukl�m kotou�i um�st�n�m p�ed hlavn� armaturou kormidel ��slice �281,4�� a � 2,2��, kter� ozna�uj� v stupn�ch galaktickou d�lku a ���ku na�eho kursu. St��brn� bod p�edstavuj�c� raketu se bl�il na velk� hv�zdn� map� k polovin� dr�hy, av�ak nebe z�st�valo nehybn�. Jen ne�etn�, nejbli��� hv�zdy se l�n� pohybovaly na �ern�m pozad�. Mod�e z���c� Sirius se zvolna plazil k �erven� Beteigeuse, hv�zdy Centaura z��ily st�le n�dhern�ji, av�ak krom� astrofyzik� nikdo nem��il b�h �asu zm�nami tak miziv�mi ve srovn�n� s v��n� mrtvou propast�, kter� le�ela kolem n�s. Zd�lo se, �e dokonce i �as zamrz� uvnit� rakety, ka�d� nast�vaj�c� den byl podoben uplynul�mu, um�l� cyklus ro�n�ch dob u� ��dn�ho neklamal a zm�ny jsme pozorovali pouze na nov�ch lidech, kte�� se mezi n�mi objevovali, p�esto�e jsme byli uzav�eni v hermetick�m pl�ti rakety.</p><p>Jednou, kdy� jsme si hr�li, zeptal se m� �ty�let� Tembhar�v syn (narodil se u� na raket�):</p><p>�Str��ku, jak vypadaj� opravdov� lid�?�</p><p>�Co to ��k�, chlap�e,� zvolal jsem, �jac� opravdov� lid�?�</p><p>�No, ti na Zemi.�</p><p>�Ale p�ec my jsme se Zem�,� odpov�d�l jsem, p�em�haje vzru�en�. �Tv�j otec, tv� matka, my v�ichni� p�esv�d�� se o tom s�m, a� se tam vr�t�me. V�d� ostatn� v�elijak� p��b�hy o �ivot� na Zemi a v�, �e lid� na Zemi jsou �pln� stejn� jako my.�</p><p>�Ale,� odpov�d�l chlapec, �to nen� pravda, to je jenom video��</p><p>Star�� d�ti n�m p�ipom�naly svou existenci n�kdy nadm�ru �iveln�; vlastn� park pro n� byl p��li� t�sn� a p�i rostouc� expanzi sv�ch her po��daly velk� honby a lovy s �evem rozl�haj�c�m se p�es cel� patra GEY.</p><p>�as plynul. Chlapci se st�vali mu�i, d�v�ata dosp�vala v �eny, v ateli�rech a laborato��ch se objevovaly st�le nov� mlad� tv��e. Zm�ny se neomezovaly samoz�ejm� pouze na dopl�ov�n� v�deck�ch a um�leck�ch kolektiv�. Mnoho z n�s m� mezi sv�mi nejbli���mi, krom� p��buzn�ch, koleg�, p��tel, tak� mlad� lidi, kte�� bu�to p�ich�zej� s d�v�rn�mi sd�len�mi, anebo hledaj� radu a pomoc. Takto nav�zan� zn�mosti se nez��dka m�n� v p��telstv�. Je to �kaz radostn� i zarmucuj�c�. Radostn�, proto�e ml�d� p�itahuj� jen ti, kdo vlastn�m �ivotem vytvo�ili hodnoty hodn� n�sledov�n�. Zarmucuj�c� � proto�e prvn� takov� host zpravidla zv�stuje, �e jsme p�ekro�ili hranice vlastn�ho ml�d�. Nils Yrj�la m� nav�t�voval �asto. Byl to te� neoby�ejn� huben�, vyt�hl� chlapec, kter� ukazoval zuby nejen p�i �sm�vu, ale i p�i �e�i, jako kdyby vy��en� slova nakusoval jako mal�, ��avnat� plody. Byl neoby�ejn� bystr� a jeho vlohy byly tak sm�ch�ny s podiv�nstv�m nap�l d�tinsk�m, �e jeho automaty ve snaze odd�lit ryz� kov od strusky se p�i t�to pr�ci p��mo zalykaly. Sta�� odborn�ci, kdy� si prohl�eli jeho matematick� pr�ce, kleli a z�rove� se usm�vali, proto�e i jeho podiv�nsk� v�tvory m�ly zvl�tn� rozmarn� p�vab. Tvo�ili nerozlu�nou dvojici s Viktorem, o rok mlad��m synem profesora Trehuba; mohli jste je naj�t na nejnepravd�podobn�j��ch m�stech, zabran� v debat�ch, z nich� odch�zeli s rozp�len�mi hlavami.</p><p>Jednou ve�er Nils, v jeho� chov�n� jsem v posledn� dob� pozoroval zm�nu � stal se zamlkl�m a �asto se zahled�l do pr�zdna � p�iznal se mi po ob�adn�m a ost�chav�m �vodu, �e p�e b�sn�. P�inesl jich nap�ed n�kolik; �etl jsem je v jeho p��tomnosti a proto�e jsem c�til, jak napjat� sleduje moji tv��, sna�il jsem se, aby z�stala bez hnut�, proto�e to byly velmi b�dn� ver�e. Brzy se objevil s tlust�m svazkem nov�ch. Tou�il v t�chto r�movan�ch filosofick�ch trakt�tech po zmaru, snil o nicot� jako o �t�ku p�ed utrpen�m. Vytu�il jsem zdroj t�chto pochmurn�ch n�lad, proto�e v n�sleduj�c�ch b�sn�ch � nosil jich ��m d�l t�m v�c � se objevila z�hadn� �ena. Byly v nich, zvl�t� v metafor�ch, jist� osobit� rysy. Jednou jsem si u� nemohl odpustit ot�zku:</p><p>�Napsal jsi tady:,tv� o�i �ern� jako nebe' � jak to, v�dy���</p><p>�No, ona m� �ern� o�i,� odpov�d�l a za�ervenal se.</p><p>�Ale nebe je p�ece modr�!�</p><p>Pohl�dl na mne u�asle a vykoktal:</p><p>�No, ano� ale j� jsem m�l na mysli to skute�n� nebe��</p><p>Tak tedy pozemsk� nebe, tu blankytnou mod�, kterou denn� v�dal v parku GEY, tu ji� pokl�dal za vylhanou v protikladu k bezmezn� �erni obklopuj�c� raketu. To si myslil on, jemu� p�i odletu bylo �trn�ct let.</p><p>Kdov�, uva�oval jsem, kolik takov�ch nov�ch asociac� vznikne v mysl�ch t�ch, kdo se narodili na GEI.</p><p>V den �tvrt�ho v�ro�� odletu se Zem� se konal u� tradi�n� spole�ensk� ve�er pos�dky.</p><p>V tomto roce se konal ve��rek ve velk� sloupov� s�ni. Ji� brzy ve�er se naplnila lidmi. Kdy� jsem p�i�el s Ter Haarem, fyzikov� z Rilyantova a Rudel�kova kolektivu pr�v� demonstrovali na sv�teln�ch modelech �innost dezintegr�toru.</p><p>Je to vrha� z��iv� energie tak mocn�, �e jeden jeho v�boj m��e rozmetat v nic asteroid st�edn� velikosti. Spolu s radioloka�n�m za��zen�m chr�n� GEU p�ed sr�kou s kosmick�mi t�lesy, proto�e p�i sv� obrovsk� rychlosti raketa nen� s to prov�d�t �hybn� man�vry, a jedin� zp�sob, jak zamezit katastrof�, je rozbit� t�lesa, s n�m� se setk�, z��iv�m v�bojem. Pod�van�, jakou fyzikov� p�ipravili, byla skute�n� impozantn�; sc�nou byl st�ed s�lu a v tomto pr�zdn�m prostoru se odehr�lo �drama� atomizace kusu hmoty, kter� zk��ila dr�hu rakety. V s�le bylo tma, model rakety a meteoru vyd�valy bled�, fosforeskuj�c� sv�tlo, a kdy� u� se zd�lo, �e je sr�ka nevyhnuteln�, vyl�tl ze st�ely paprsek ostr� jako jehla a prom�nil �lomek sk�ly v roz�haven� mrak. Kdy� se roz�ala sv�tla, obklopili zv�davci fyziky a rozvinula se v�niv� diskuse, do n� se brzy p�sklav�mi hlasy vm�sily matematick� analyz�tory. Ter Haar a j� jsme ode�li na chvilku do parku; kdy� jsme se vraceli, uvid�li jsme v chodb� p�ed vchodem do sloupov� s�n� t�i lidi, kte�� sed�li ve v�klenku proti akv�riu, Byli to Ameta, Nils Yrj�la a paleopsycholog Achelis.</p><p>��dob� n�kolika tis�c let,� ��kal paleopsycholog, �je v m���tku biologick�ho v�voje miziv� a stavba na�ich t�l, smysl� mozku, je stejn� jako u lid� starov�ku, p�esto v�ak pro Argonauty bylo St�edozemn� mo�e prostorem bez hranic, zat�m co my vzd�lenosti Zem� od Slunce ��k�me �slune�n� krok'; po n�s mo�n� p�ijdou kosmonauti, pro kter� bude krokem cesty kiloparsek��</p><p>�Co�pak nen� mo�no srovn�vat astronauty s Argonauty,� �ekl Ameta. Po jeho tv��i se pohybovaly zelenav� a st��b�it� st�ny.</p><p>�Velikost odvahy se ov�em ned� m��it velikost� dobyt�ho prostoru. To by byl nesmysl. Hlavy starov�k�ch lid� sotva vy�n�valy z mlh magick�ch pov�r, v�ude vid�li zp�vaj�c� netvory, draky, bohy, a p�esto se plavili po��d d�l��</p><p>�Srovn�v�n� lid� r�zn�ch epoch se mi zd� trochu nebezpe�n�,� poznamenal Nils, �lid� ve starov�ku byli prchliv�, nevyrovnan�, m�li stejn� bl�zko k slz�m jako k bojov�mu nad�en텓</p><p>Ameta zvedl o�i. Proti n�mu za sklen�nou deskou se pohybovaly hlavy ryb, kter� se dot�kaly otev�en�mi hubi�kami sklen�n� st�ny, jako kdyby potaj� naslouchaly rozmluv�.</p><p>�Byli to velice oby�ejn� a velice dob�� lid�,� �ekl pilot, �a dovedu je dokonale pochopit. M�li odvahu sn�t, a �e sv� sny od�vali do poh�dkov�ho a pro n�s nepochopiteln�ho roucha� to je vedlej��. To, co jim p�ikazovalo opou�t�t ryb��sk� osady a vyd�vat se na neprozkouman� prostor mo��, je v z�sad� stejn� jako to, co n�s �ene k hv�zd�m.�</p><p>�Jak to m��e� ��ci?� Nils vstal. �Starov�c� lid� d�lali objevy n�hodou, p�i honb� za vyb�jen�mi, neskute�n�mi c�li. Byli to otroci b�j�.�</p><p>�Jsi nespravedliv�,� poznamenal paleopsycholog. �Abych uvedl jen jeden z cel� spleti mnoha �initel� � v barbarsk� dob� byl kdysi z�hadou mechanismus soci�ln�ch sil. P�i pohledu zbl�zka vypadal �ivot jako v��en� zrnek prachu ve sv�teln�m paprsku, p�eru�en� ka�dou chv�li katastrofou. A zat�m �lov�k tou�il dop�trat se smyslu byt� vlastn�ho i ostatn�ch lid�. Cht�l je nal�zt st�j co st�j, platil proto cenu logick�ho nesmyslu a odch�zel ze skute�n�ho �ivota do pomysln�ho �ivota v��n�ho proto, aby dal pozemsk�mu �ivotu smysl.�</p><p>Psycholog p�estal hovo�it, nebo� vid�l, �e ho Nils neposlouch�. Chlapec se d�val do chodby. P�ich�zela odtamtud d�vka. Nils ud�lal krok vp�ed a vy�el z na�eho krou�ku, ani� v�d�l, �e to u�inil. D�v�e se ohl�dlo. Z �era se vyno�ila druh� postava. Viktor.</p><p>Oba dva pro�li mimo n�s a zmizeli n�m z o�� v dlouh�m sloupo�ad�. Nils strnul. Prsty jeho rukou ud�laly lehk� pohyb, jako kdyby n�co mnuly. Najednou sebou trhl; jist� si uv�domil, �e je v ohnisku mnoha pohled�, narovnal se a p��li� klidn�m, zpomalen�m krokem se bl�il ke sklen�n� st�n�. Kousal se do rt� a hled�l do zelen�ho sv�tla, kter� se odr�elo v jeho nevidouc�ch, �iroce otev�en�ch o��ch. Tenkr�t p�i pohledu na toho chlapce jsem si vzpomn�l, �e jsem jednou, kdy� jsem byl velmi ml�d a ne��astn� zamilov�n a smuten, celou noc bloudil venku a vr�til se do chaty a� r�no, cel� promokl�, v �atech umazan�ch od prysky�ice � bylo to v hor�ch, t�hla t�k� mlha a hust� mrholilo. Najednou m�, cel�ho prok�ehl�ho, vzpamatovalo prv� za�vito�en� pt�ka. P�istoupil jsem k oknu. Sv�talo. Otev�el jsem �iroce okno a d�val se, jak se zem� a nebe st�kaj� v m�st� st�le v�ce zaplavovan�m sv�tlem; mlhy a mra�na se rozho��vala nehybn�mi plameny. Zahled�l jsem se do d�lky, jako kdybych se d�val do nekone�n�ch, obrovsk�ch z�stup� dn�, kter� p�ijdou, jako kdybych vid�l nesm�rn� poklady, jimi� m� zahrnou � a c�til jsem, jak hlasit� mi bu�� srdce a bylo mi tak smutno a tak ��astn�</p><p>Spole�ensk� ve�er se prot�hl do pozdn� noci. Kone�n� se hluk v s�le pozvolna uti�oval a zd�lo se, �e sv�tla temn�ji. C�til jsem �navu; nast�valy chv�le, kdy se v�ude ml�elo a kdy bylo sly�et jen lehk� kroky obsluhuj�c�ch automat�. V jedn� takov� chv�li zaintonoval n�kdo neoby�ejn� starou p�se�. Melodie se za��tku klop�tla, p�ej�m�na jedn�mi �i druh�mi �sty, kone�n� ob�hla dokola a chytla v�echny. Mn� stejn� jako ostatn�m n�kdy vypadla m�sty slova. M�lokdo si je pamatoval. Byla prastar�, podivn�, sotva srozumiteln�: o lidech vyobcovan�ch, mu�en�ch hladem a jejich posledn� bitv�. Kdy� n�kter� hlasy umlkly, valila se p�se� d�l jako k�men ��t�c� se po svahu, pak vzpl�ly jin� hlasy, zvedaly ji, a tak znovu vzl�tla, znovu rostla. Hned za sebou jsem sly�el mohutn� bas. Obr�til jsem se. St�l tam Ter Akonjan. Jeho tv�� vypadala, jako kdyby se v n� v�ce ne� jindy soust�edila pochmurn� kr�sa hor, v nich� se narodil, a on, kter� snad nejv�ce z n�s tou�il po mezihv�zdn� pouti a zasv�til �ivot, aby se uskute�nila, st�l a zp�val starou hymnu Pozem��an� a ze zav�en�ch o�� mu kanuly slzy.</p><p>O deset dn� pozd�ji probudil m� v noci zvonek z nemocnice: p�i�la tam rodi�ka. Hodil jsem na sebe pl᚝, nahl�dl jsem do Anniny lo�nice: jej� l��ko bylo netknut�. Ve�er �ekla, �e mus� ve Schreyov� laborato�i dokon�it nutnou s�rii pokus� a �e se vr�t� dosti pozd�. Pod�val jsem se na hodinky, byly bezm�la t�i hodiny. Dop�lilo m� to. Um�nil jsem si, �e j� r�no �eknu n�kolik trpk�ch slov a sjel jsem do porodn�ho s�lu. Ve ztlumen�m sv�tle jsem spat�il M�lu Grotrianovou, �enu astrofyzika Rilyanta. Rodila poprv� a byla trochu roz�ilen�. Ptal jsem se, kde je jej� man�el. Uk�zalo se, �e sleduje v observato�i n�jak� dvojhv�zdy. Abych zahnal jej� strach, za�al jsem si �ertem na��kat na n� spole�n� trpk� �d�l � p�ehnanou pracovitost man�el� a man�elek. Rilyant telefonoval ka�dou chvilku a ptal se, jak porod prob�h�; proto�e m� to ru�ilo, �ekl jsem mu nakonec, aby si hled�l sv� hv�zdy a j� �e si budu hled�t jeho �eny�</p><p>Porod pokra�oval zvolna, ve �ty�i m� znepokojil tep plodu; �ekal jsem n�jakou dobu, spol�haje se na s�lu p��rody, ale kdy� srd��ko nenarozen�ho za�alo z�ejm� sl�bnout, rozhodl jsem se, �e d�m M�le injekci. P�ipravil jsem si n�stroje a na�el na velmi b�l� �enin� ruce modrou �ilku.</p><p>�Nebude to ani tro�ku bolet,� �ekl jsem, �pozor, no, a u� to je��</p><p>Ze st��ka�ky mizela pr�hledn� tekutina. Kdy� jsem uc�til odpor p�stu, vyt�hl jsem st��ka�ku. V t�m�e okam�iku strop nad n�mi zasv�til �erven� a sou�asn� vyk�ikl �in�iv� hlas, p�ich�zej�c� ze v�ech roh� m�stnosti:</p><p>�Pozor! Poplach druh�ho�!�</p><p>Vtom jsem usly�el ostr� t�esk. Podlaha pod nohama se zat��sla a v�echna sv�tla zhasla. Z�stal jsem v �pln� tm� nad l��kem rodi�ky. Vte�inu bylo ticho tak naprost�, �e jsem sly�el, jak se p�i d�ch�n� t�e jej� ko�ile o pokr�vku, kterou byla p�ikryta. Za�al jsem �m�trat po vyp�na�i nouzov�ch sv�tilen � vzpomn�l jsem si, �e je v hlav�ch postele. Ne� jsem jej na�el, poc�til jsem neoby�ejn� prudk� n�raz, jako kdyby do podlahy s�lu ude�ilo neviditeln� kladivo a sou�asn� se ze skryt�ch reproduktor� za�al valit kovov� �inkot, stup�uj�c� se do k�e�ovit�ho vyt�.</p><p>�M�lo!� vyk�ikl jsem, �dr� se l��ka, M�lo!�</p><p>N�raz mne vymr�til od l��ka, upadl jsem a ztratil orientaci.</p><p>Vysko�il jsem, narazil hlavou o n�jakou p�ep�ku, p�i�el nov� n�raz, zavr�voral jsem, nat�hl ruce p�ed sebe. V�echno se odehr�valo potm�, p�ed o�ima mi tan�ily n�jak� barevn� skvrny, nadarmo jsem t�e�til zraky do tmy, abych v�bec n�co uvid�l. Nec�til jsem ani nejslab�� strach, pouze nesnesitelnou bezmocnost, kter� se m�nila v hn�v. Tu z hlubin hlas�, kter� nad n�mi je�ely jako sbor zatracenc�, ozval se kv�liv� lidsk� hlas, z�pas�c� s nejvy���m vyp�t�m sil o dech:</p><p>��poplach� t�et�ho stupn� zap�n�m� nouzov� proud� pozor��</p><p>Pak dvakr�t zabur�celo, jako kdyby zrovna vedle mne vybuchla n�lo� t�askavin a st�le slab�� hlas vykoktal, �e jsem se sp� domyslil, ne� usly�el:�..konec�gravitace��</p><p>M� t�lo ztr�celo v�hu. To jsem p�kn� hlup�k! mihlo se mi hlavou. Pro� u sebe nem�m sv�tilnu?</p><p>Nenosil jsem ji, proto�e se zd�lo, �e osv�tlen� je naprosto zaji�t�no p�ed poruchami. Z�stal jsem viset ve vzduchu, bezmocn� jako �t�n�, chycen� za krk; nemohl jsem dos�hnout nohama na podlahu a volal jsem zoufale:</p><p>�M�lo! Promluv!�</p><p>Sv�tlo se roz�ehlo. Ho�ela n�zko um�st�n� zelen� nouzov� sv�tla. Visel jsem �ikmo ve vzduchu ve vzd�lenosti asi �ty� metr� od l��ka. M�la nap�l sed�la, jednou rukou si tiskla b�icho a druhou se k�e�ovit� dr�ela kovov� pelesti. Po n�kolika marn�ch pokusech se mi poda�ilo dostat se k n�. Byla neoby�ejn� bled�. Pohl�dli jsme si do o��. Pokou�el jsem se o �sm�v.</p><p>�To nic, bude to n�jak� men�� porucha!� zvolal jsem, p�esto�e m� nemohla sly�et. Vyt� nad na�imi hlavami neust�valo. Nov� n�raz m� div zase neodhodil od l��ka.</p><p>Chvatn� jsem se p�iv�zal popruhem k pelesti, abych m�l voln� ruce. Raketou zase prob�hl ot�es, ale tentokr�te jin�. V�dy po n�kolika vte�in�ch se opakoval pekeln� svist, zakon�en� dutou ranou. Pochopil jsem: hermetick� p�ehrady odd�luj�c� neprody�n� jedny prostory GEY od druh�ch, se postupn� uzav�raly. To nebyla porucha, ale katastrofa.</p><p>P��mo p�ed sebou jsem m�l M�linu tv�� s obrovsk�ma vyt�e�t�n�ma o�ima. Jej� t�lo se prohnulo, k�i�ela n�co, co jsem nesly�el. P�ilo�il jsem hlavu k jej�m �st�m.</p><p>�Mami, mami�� dol�tal ke mn� hlas, jako z velk� d�lky. Dal�� bouchnut� zapadaj�c� p�ehrady, snad p��mo za dve�mi s�lu. V tomto okam�iku, ve zlomku vte�iny jsem si uv�domil najednou dv� v�ci: �e porod pokra�uje a nic krom� smrti jej nem��e zastavit a �e Annina laborato� je zrovna pod panc��ov�m pl�t�m rakety v nejvy���m pat�e. P�ed o�ima mi vyvstalo bezbrann� drah� t�lo a masy �eleza ��t�c�ho se tmou. Jako by mi n�kdo vrazil n�� do srdce. Cel� jsem se schoulil a usko�il jsem, abych tam b�el, abych hol�ma rukama rozbil ocelov� st�ny, abychom zahynuli spole�n�. Trhal jsem sebou jako ��len�, proto�e jsem zapomn�l na popruh, kter�m jsem se p�ed chv�l� s�m p�iv�zal k l��ku.</p><p>Rodi�ka se sv�jela, jej� �iroce otev�en� �sta k�i�ela. P�estal jsem sebou zm�tat. Nat�hl jsem ruku, uc�til jsem horkou, vlhkou hlavi�ku a krv� slepen� vl�sky d�t�te. P��zra�n� sv�tlo nouzov�ch lamp se t��slo, m� t�lo ztratilo v�hu, n�stroje poletovaly okolo na�ich hlav, v jist�m okam�iku se vznesla velk� sklen�n� n�doba s krv� pro transf�zi do vzduchu, p�elet�la okolo m�ho sp�nku, zaleskla se �ervenav� proti zelen�mu sv�tlu a odrazila se od st�ny p�ep�ky. M�la st�nala � nesly�el jsem to, vid�l jsem pouze bolest� rozchl�pen� rty, lesk zub�.</p><p>Nad n�mi se p�evalovalo vyt�, bubl�n�, praskot. Naklonil jsem se je�t� v�c, zaclonil jsem sv�m t�lem jej� b�icho, kter�m prob�haly vlny k�e��. Sv�tlo zablikalo, je�t� vte�inu jsem vid�l lampy jako fosforeskuj�c� koule, pak nastala tma a z�rove� s n� naprost� ticho, v n�m� se najednou ozval slab�, ale dob�e sly�iteln� pl��. V lev� ruce jsem dr�el, s�m nev�m jak dlouho, n�stroj, po hmatu jsem na�el pupe�n� ���ru � stiskl jsem ji. Poda�ilo se mi dos�hnout na stolek, vytrhl jsem z krabi�ky rou�ku, slo�il ji a ovinul jsem t�l��ko novorozen�te. Naho�e n�co cinklo.</p><p>�Dr� se,� vyk�ikl jsem na �enu, ale o�ek�van� n�raz se nedostavil. Reproduktor del�� dobu cinkal, pak se ozval zn�m� hlas. Mluvil Yrj�la.</p><p>�P��tel�, a� jste kdekoli, zachovejte klid. GEA se srazila s mal�m kosmick�m t�lesem. Situaci jsme zvl�dli. P�echodn� je p�t horn�ch palub rakety odd�leno od ostatn�ch ��st� letadla. Zachovejte v�ichni klid a z�sta�te na sv�ch m�stech! Zapojujeme nyn� nouzov� gravita�n� soustroj�, p�ipravte se, �e p�ita�livost za�ne zase p�sobit. Za patn�ct minut budeme vys�lat dal�� zpr�vy.�</p><p>Reproduktor cinkl a nastalo ticho. Sv�tla zase zapl�la. Oz�valo se dut�, �ast� bouch�n�: gravitace se vracela, na podlahu padaly n�stroje, n�doby, p��stroje, n�jak� sklo se rozbilo a st�epy se hlu�n� rozprskly po kamenn�ch desk�ch. Musel jsem chv�li z�pasit s uzlem na popruhu, j�m� jsem se p�iv�zal k l��ku; kdy� jsem se uvolnil, zanesl jsem d�t� do umyv�rny. Z kohoutku tekla tepl� voda. D�t� se p�i koup�n� za�alo h�bat, plakalo st�le hlasit�ji a m�ouralo velk�ma modr�ma o�ima. Zalepil jsem mu ranku na b��ku a vr�til jsem se k matce, je�t� st�le zaposlouch�n do toho, co se odehr�valo vn� s�lu. Nap�ed bylo sly�et vzd�len� bubl�n�, jako by z v��ky padaly cel� kask�dy vody. Pak hore�n� bu�ila kladiva a ozvalo se sy�en� plynu, kter� pod tlakem unikal z �zk�ho potrub�; n�co zask��p�lo, n�jak� obrovsk� s�la vlekla po drsn�m povrchu t�k� p�edm�t; vtom jsem zaslechl kr�tk� hv�zdav� zvuk, kter� zaplavil m� srdce teplem: n�kde se rozjel v�tah.</p><p>Plynuly minuty. M�la, velmi unavena, le�ela naznak, jej� tv�� byla drobn� a d�tsk�, podobn� tv��i�ce d�t�te, kter� jsem st�le je�t� dr�el v rukou, zavinut� do rou�ek.</p><p>U� jsem ud�lal v�e, co jsem ud�lat m�l, myslil jsem si: d�t� �ije, s M�lou je to v po��dku, te� mohu odej�t� Ale st�l jsem d�le. Otev�ely se dve�e, vstoupil doktor Schrey. Za n�m nesl automat vysoko zvednutou kulatou lampu. Vyd�vala siln�, ml��n� b�l� sv�tlo. Jak kr��el, st�ny p�edm�t�, okolo nich� �el, pohybovaly se jako �iv�, �plhaly vzh�ru po st�n�ch.</p><p>Schrey se zarazil. Z�stal st�t n�kolik krok� za automatem. D�val se na to, co se d�lo v s�le. Jeho pohled p�ejel po l��ku s pacientkou, po rozbit�ch, bez ladu a skladu po zemi rozh�zen�ch n�stroj�ch, krvav�ch skvrn�ch, kone�n� se zastavil na mn�.</p><p>�Te� se narodilo?� �ekl d�vaje se na d�t�, kter� jsem dr�el na rukou. Slab�, nevesel� �sm�v zm�k�il jeho rty.</p><p>�Co je s n�?� zeptal jsem se.</p><p>Schrey pochopil.</p><p>�Co ��k�?�</p><p>Nemohl jsem vydat ze sebe ani hl�sku. Anna byla p�ece dnes v noci v jeho pracovn�.</p><p>�Co� co je s n�?� opakoval jsem. Neodva�oval jsem se vyslovit jej� jm�no.</p><p>�S Annou?� dovt�pil se Schrey. �Byla u mne v byt�, hned sem p�ijde� co to d�l�, udus� to d�t�!� vyk�ikl, proto�e jsem je mimod�k pevn� tiskl na prsa. D�chal jsem nyn� jako po t�k�m z�vod�.</p><p>�Co se stalo, profesore?�</p><p>�V�m tolik, co ty. Pr�v� mi telefonoval Ter Akonjan, pokou�el se volat do ambulatoria, ale nedozvonil se.�</p><p>�Nehnul jsem se odtud.�</p><p>�Ano,� p�ik�vl hlavou Schrey. �Astrog�tor necht�l svol�vat l�ka�e ve�ejnou s�t�, aby t�m nevyvolal neklid. Mus�me se p�ipravit, hned za�nou nosit ran�n�.�</p><p>Z chodby se ozvaly kroky a hlasy. Anna otev�ela dve�e. Ve�la pozp�tku. P�isko�il jsem k n� a z�stal jsem st�t bez hnut�, dr�e je�t� st�le d�t� na rukou. Chodba byla tmav�, jen z d�lky se bl�il pr�vod mihotav�ch sv�t�lek, kter� se nesla asi metr nad zem�. Byla to nos�tka zakryt� b�l�m pl�tnem. Zpod nejbli���ho p��krovu �ouhala bezvl�dn�, pasivn� se kom�haj�c� �ensk� ruka.</p><empty-line/><p>GEA, kter� urazila v ka�d� vte�in� vzd�lenost 177 000 kilometr�, setkala se na sv� pouti s meteorem. Kdy� jej radarov� ozv�na odhalila, byl vzd�len 90 000 kilometr�. V tis�cin� vte�iny zam��ily a spustily automaty vrha� energie a meteor, zasa�en� v�bojem paprsk�, se rozpadl. GEA, let�c� d�le stejnou rychlost�, dorazila na m�sto exploze v dob�, kdy je�t� prob�hal proces atomov�ho rozpadu. Vlna plamenn�ch zplodin zas�hla panc��ov� pl�ty na h�bet� rakety a roztrhla je v d�lce dev�ti metr�. Do trhliny vnikl chuchvalec roz�haven�ch plyn�, roztrhal v�echny vrstvy izola�n�ho pl�t� a prorazil n�dr�e s vodou tam, kde pod nimi prob�h� potrub� chladic� s�t�, v n� cirkuluje kapaln� h�lium.</p><p>Pr�v� v t�to dob� automaty kontrolovaly nepropustnost potrub�, kapaln� h�lium cirkulovalo pod tlakem a v�echny kohoutky, kter� p��vod h�lia automaticky vyp�naj�, byly zablokov�ny. Zkapaln�n� plyn o teplot� t�� stup�� nad absolutn� nulou vytryskl obrovskou silou, roztrhal potrub� ve zna�n� d�lce a rezervn� ventila�n� �achtou za�al jako drav� byst�ina st�kat dol�, do �st�edny, spl�vaje po povrchu automat�. V�echny elektrick� dr�ty, s nimi� plyn p�i�el do styku, vlivem mrazu se staly supervodi�i. A souhru impuls� vyst��dal chaos zmaten�ch proud�. Kask�dou se hrnouc� h�lium v�� a v��e zaplavovalo ��sti vel�nu; supervodivost� zachv�cen� automaty jeden po druh�m vypov�daly slu�bu.</p><p>V pilotn� kabin�, kter� le�� p��mo pod vel�nem, tak�e strop jedn� je podlahou druh�, zdr�oval se tehdy � byly t�i hodiny �ty�icet sedm � pouze jeden �lov�k, astrog�tor Songgram, kter� m�l slu�bu. Nemohl uzav��t hlavn� p��vod tekut�ho h�lia, ani spustit hermetick� izola�n� st�ny, ani ucpat trhliny v pl�ti rakety provizorn�m t�sn�n�m; n�kter� elektrick� mozky byly ochromeny �pln�, jin� fungovaly jako by ze��lely a p�ekrucovaly rozkazy a vys�laly ve zlomku vte�iny des�tky protich�dn�ch p��kaz�. Songgram se nemohl s nik�m dorozum�t a byl st�� s to ohl�sit poplach nouzovou fonickou s�t�, proto�e jej� kabely v ur�it�m m�st� p�i�ly do styku s tekut�m plynem.</p><p>Byl s�m p�ed tabulemi cifern�k� a ukazatel�, kter� u� nic nem��ily a neukazovaly. V�echna kontroln� sv�tla se roz��hala a hasla bez �petky smyslu, bloky transform�tor� se t��sly, jedny obvody odpadaly, v ostatn�ch p�et�en� spalovalo cel� s�rie pojistek, tak�e plameny fialov�ch v�boj� o�ehovaly izola�n� desky. Songgram v�d�l, �e d��ve nebo pozd�ji h�lium hromad�c� se nad jeho hlavou vypln� �st�ednu a� do stropu a ochrom� i ten nejhloub�ji skryt� elektrick� rozvod z hlavn�ch atomov�ch reaktor�, co� se rovnalo zni�en� cel� rakety.</p><p>Nen� zn�mo, co si myslil, ale v�echno, co d�lal, bylo zaznamen�no, proto�e registra�n� p��stroj pracuje automaticky, na principu supervodivosti. Nebyl tedy ochromen. V pilotn� kabin� bylo st�le chladn�ji, se stropu, kter� nesl silnou vrstvu kapaln�ho h�lia, �i�el d�siv� chlad, na tabulk�ch pult�k� se usazovala jinovatka, dech se dral z �st v podob� b�l� p�ry a naho�e h�lium st�le kyp�lo, �um�lo a zaplavovalo vy��� a vy��� odd�ly automat� a otvorem v panc��i rakety unikaly ka�dou vte�inu stovky a stovky krychlov�ch metr� vzduchu. Songgram se znovu pokusil spustit odst�ediv� �erpadla, na d�lku ��zen� izola�n� st�ny a zapnout nouzovou s�, vedouc� rovnob�n� se s�t� hlavn� � nadarmo.</p><p>Zb�val jedin� zp�sob. V�d�l, �e h�lium nadr�en� asi v metrov� vrstv� nad n�m za�ne st�kat do pilotn� kabiny, otev�e-li ventila�n� otvory ve strop�. A ne� vypln� pilotn� kabinu, vyno�� se automaty v �st�edn�, teplota naho�e se zv���, ne o mnoho, ale p�ece dostate�n�, aby automaty mohly za��t norm�ln� fungovat a pak ji� dal�� p��vod h�lia samy p�eru��. Elektrick� ��zen� bylo u� zablokov�no. Musel tedy z�klopky otev��t ru�n� pomoc� volantov�ch matic v bo�n� st�n� pilotn� kabiny. Kdyby otev�el pouze jednu z�klopku, sta�il by je�t� ut�ci z kabiny, ale nebyl si jist, zdali takto vznikl�m odpadem bude z vel�nu vyt�kat v�ce h�lia ne� do n� proud� praskl�m potrub�m. Ale jistota byla velmi nutn�. Kdyby otev�el v�echny ventily, nesta�il by ut�ci. Kapaln� h�lium zmrazuje tak rychle, �e �lov�k, kter� se do n�ho pono��, zm�n� se ve vte�in� ve sklen�nou mumii.</p><p>Naposledy zkou�� Songgram zapnout odst�ediv� �erpadla � bezv�sledn�. Pak p�estal ma�kat kontakty. �ty�i a jednu t�etinu vte�iny nepodnikal nic a pak za�al otv�rat jednu z�klopku po druh�. Sta�il otev��t �ty�i. �ty�n�sobn�m vodop�dem za�alo vt�kat h�lium do pilotn� kabiny, automaty naho�e se vyno�ily a v�echno se d�lo tak, jak p�edpokl�dal. Jedny automaty uzav�ely p��vod h�lia, jin� zapnuly �erpadla, kter� vys�la plyn z pilotn� kabiny, dal�� zalepily trhlinu plombou z rychle tuhnouc�ho kovocementu; aby odleh�ily stropu vel�nu, vypnuly gravita�n� soustroj� a postupn� spou�t�ly hermetick� uz�v�ry uvnit� GEY, aby se vypa�uj�c� h�lium nemohlo sm�sit se vzduchem v obytn� ��sti rakety. Pak se z nouzov�ch otvor� vyno�ily z�stupy mechanoautomat�, vklouzly do rezervn� �achty mezi izola�n� p�ep�ky vel�nu a pod prasklou n�dr� s vodou. Pracovaly nep�etr�it� do �esti hodin do r�na, kdy byly ve vnit�ku rakety odstran�ny posledn� stopy katastrofy.</p><p>Jen n�kolik osob bylo zran�no �lomky potrub�, kter� prasklo ve t�et�m a �tvrt�m poschod�. Kdy� jsem o�et�il ran�n�, �el jsem s Yrj�lou do vysu�en� a ji� opraven� pilotn� kabiny. Kdy� jsme ji opou�t�li, bylo ji� skoro sedm hodin. Chodby napl�ovalo sv�tlo um�l�ho sv�t�n�, bylo ticho a pr�zdno. Yrjola p�e�el to m�sto chodby, kde se na�e cesty dvojily, a �el d�le jako kdyby m� nemohl opustit. Najednou, u� p�ede dve�mi nemocnice � vracel jsem se toti� k ob�tem katastrofy � z�stal st�t.</p><p>�Kdybych nebyl d�lal ten v�po�et��</p><p>T�zav� jsem na n�ho pohl�dl. Ned�val se na mne.</p><p>�Nemohl jsem si to odpustit� On nemusel� v�? Sta�ilo otev��t jedin� ventil. M�l nad�ji.�</p><p>Pochopil jsem.</p><p>�Nev�d�l?�</p><p>�Nemohl v�d�t. Aby provedl v�po�et, pot�eboval by n�kolik minut. Nedop��l si je.�</p><p>Ml�el jsem. Je�t� mi tanul p�ed o�ima obraz, kter� jsem si odnesl z pilotn� kabiny: pr�zdn� velk� m�stnost, odstran�n� stopy katastrofy, a socha astrog�tora s rukama na posledn�m, do konce nedoto�en�m kole. Yrj�la tiskl mou ruku siln�ji a siln�ji.</p><p>�Tys� ho neznal��</p><p>Umlkl a j� jsem letos po druh� uvid�l plakat mu�e.</p><empty-line/><p>P��t�ho dne za�ali in�en��i pokr�vat vrstvou kovu pl᚝ GEY v m�st�, kde byl protr�en. Byly otev�eny nouzov� v�chody a na vn�j�� stranu pl�t� rakety nastoupila �eta mechanoautomat�. Ameta pro mne p�i�el do nemocnice. Nask�tala se toti� jedine�n� p��le�itost podniknout v�let do vzduchopr�zdna.</p><p>Tam, kde se na nejdolej�� palub� sb�haly chodby, byly pr�ce v pln�m proudu. Z �achty se ka�dou chv�li vyklonil n�jak� automat. Ostatn�, kter� �ekaly u transport�ru, vykl�daly na n�j n�stroje a kov; potom obrn�n� stroj, ani� se obr�til, vycouval pozp�tku do v�tahu krokem tak t�k�m, �e se zd�lo, �e se pod n�m pron�� podlaha. Z�jemc� o proch�zku na vn�j�� stran� GEY se na�lo neoby�ejn� mnoho, museli jsme tedy hezkou chv�li �ekat, ne� na n�s do�lo. Kone�n� jsem byl v tlakov� komo�e. Ameta, p�ipraven� ji� na cestu, pomohl mi navl�ci skafandr. Vlezl jsem do n�ho �iroce roz�kleben�m otvorem pro hlavu, pak mi vlo�ili na ramena kulatou, vp�edu a vzadu sklopenou desku, kter� se podobala velk�m krajkov�m okru��m, jak� se nosila ve starov�ku s t�m rozd�lem, �e m�sto krajek byla z kovu a byla dosti t�k�, proto�e je v n� um�st�n p�enosn�, v�h�evn� atomov� reaktorek i d�chac� p��stroj. Na desku mi nasadili pr�hlednou p�ilbu, p�ed o�ima se v�lcovit� zaobluj�c�. P�i ka�d�m pohybu jsem c�til, jak se mi po t�le p�esouvaj� siln� vrstvy skafandru, vn�j�� kovov�, pokryt� lisovanou st��brnou plst�, a vnit�n�, na omak atlasov�; v gravita�n�m prostoru nebyl ov�em pohyb v takov�m od�vu lehk�. Postr�en zezadu, dostal jsem se do tlakov� komory: v okam�iku, kdy jsem si nasadil p�ilbu, sv�tla pohasla v na�loutl� p��svit a j� ztratil Ametu z o��.</p><p>Automat u v�chodu zkontroloval posledn�m ob�adn�m pohybem t�sn�n� m�ch kysl�kov�ch z�klopek, pak se vnit�n� dve�e zasunuly. N�kolik vte�in bylo sly�et st�le ti��� sy�en� vzduchu, pak se pomalu otev�ely vstupn� dve�e u m�ch nohou, proto�e je vnit�n� tlak u� nep�idr�oval. Po�al jsem sestupovat po �eb��ku, pak se poprv� po �ty�ech letech octly nap�ed nohy, pak trup a hlava, na vn�j�� stran� rakety.</p><p>Dr�el jsem se posledn�ho p���le �eb��ku a polo�il jsem nohy na panc��ov� povrch GEY; magnety pode�v� se pevn� p�ichytily. Postavil jsem se. V o��ch jsem je�t� m�l z�blesky sv�tla, kter� jsem si pod v��ky p�inesl z rakety. Po n�kolika vte�in�ch zhasly posledn� a j� jsem prohl�dl. Vn�j�� pl᚝ GEY byl zcela nehybn� � p�i vytv��en� um�l� gravitace rotovaly jako obrovsk� koloto� pouze vnit�n� obytn� m�stnosti. Tady, kde jsem st�l, vl�dla absolutn� nehybnost. Nakupen� mra�na Ml��n� dr�hy ob�hala tmu nezm�rn�m kolesem, kter� p�edst�ralo, �e je to obzor.</p><p>Skafandr ztratil v�hu, p�ipadal jsem si bezbrann�, nah�, cel�m povrchem t�la vyd�n v�anc kosmick� pr�zdnot�. Ze strachu, aby m� n�jak� neproz�eteln� pohyb neodtrhl od panc��e ve tm� neviditeln�ho, klesl jsem na n�j a p�itiskl jsem se k jeho tvrd�mu povrchu. Vzpomn�l jsem si, �e m� spojuje se vstupn�m otvorem dlouh� jist�c� lano, kter�m byl skafandr op�s�n, d��ve ne� jsme vy�li ven. Hledal jsem hore�n� jeho karabinku a n�hodou jsem zm��kl vyp�na� magnet� a z��til jsem se do pr�zdna. Roz���en�ma o�ima jsem pozoroval, jak se lano l�n� rozv�j� a tvo�� poletuj�c� voln� smy�ky (bylo nafosforizov�no). Natahovalo se, nap�nalo jako dlouh� pupe�n� ���ra, a� jsem z�stal viset �ikmo nad raketou � nebo pod n� � proto�e ztr�ta gravitace poru�ila orienta�n� smysl. Pohnul jsem se, zvedl jsem hlavu � �erno a hv�zdy; pohl�dl jsem pod nohy � hv�zdy. Na v�ech stran�ch mrtv� temnota a v jej�ch propastech vychladl� hv�zdn� prach. Dostal jsem prudkou z�vra� a k�e�ovit� jsem zav�el v��ka. Tep vypl�oval dut�m zvukem mal� prostor vzduchu kolem hlavy. Znovu jsem otev�el o�i. Od zn�m�ho obrazce Velk�ho vozu sklouzl m�j pohled n�. Tam mezi?�� a � � Cassiopey svitila nehybn� �lutav� jisk�i�ka � Slunce; byla tak miziv�, tak nepodobn� v�em m�m vzpom�nk�m, �e jsem nepoc�til ani nostalgii, ba ani �div, ale jen lhostejnost, pod n� se skr�vala nev�ra, nep��stupn� rozumov�m argument�m, �e toto zrn��ko prachu, ni��m se neli��c� od tis�c� ostatn�ch, je sv�tlem m� vlasti.</p><p>Cht�l jsem se pod�vat na GEU. Myslil jsem, �e uvid�m, jak se vzn�� v prostoru jako temn�, �t�hl� v�eteno � ale neuvid�l jsem nic. Po druh� mi sev�ela hrdlo p��ern� hr�za; hlavou mi �lehla d�siv� my�lenka, �e se lano uvolnilo a j� z�stal s�m v �ern�m nekone�nu. V z�chvatu panick�ho strachu za�al jsem sebou divoce zm�tat, abych se n��eho zachytil, abych se p�itiskl k n�jak�mu pevn�mu bodu. Nadarmo jsem se sv�jel jako slep� �erv. Srdce mi tlouklo jako kladivo, o�i bloudily po horizontu. V�ude miliardy nehybn�ch hv�zd, z nich� vych�zelo sv�tlo tak slab�, �e jsem v n�m nevid�l ani sv� vlastn� nata�en� ruce, jako bych se s�m rozpustil v t�to �erni, kter� v�echno rozlept�vala. Existoval pouze �um krve a �ern� nekone�no � nic v�ce.</p><p>Najednou se v m�m zorn�m poli uk�zal dlouh� b�l� had: lano, kter� m� spojuje s raketou. Napjal jsem zrak, a� to zabolelo, zahl�dl jsem GEU, �i sp�e vytu�il jsem jej� ryb� tvar z toho, �e na jist�ch m�stech prostoru nesv�tily hv�zdy. Takto, jako �ern� st�n, odr�ela se raketa od ji�n�ch galaktick�ch shluk�. Chvatn� jsem svinoval lano a za chv�li jsem ob�ma koleny najednou narazil na pl᚝ rakety. Vzpomn�l jsem si na magnety v bot�ch � zapnul jsem je. Te� jsem mohl chodit. V �erni, kter� m� obklopovala, zabl�sklo najednou zelen� sv�t�lko � lampi�ka, jakou m� vzadu l�mec ka�d�ho skafandru. Kdosi tam st�l a d�val se na pracuj�c� mechanoautomaty. P�ibl�il jsem se k tomu m�stu. Mechanoautomaty dv�ma �adami obstoupily trhlinu, zej�c� v panc��i. N�kolik p�iclon�n�ch reflektor� osv�tlovalo pracovi�t�. V jejich sv�tle bylo vid�t zubat� okraje trhliny, vrhaj�c� obludn� st�ny, zkroucen� a zproh�ban� ��rem, jak� tu panoval ve chv�li sr�ky. Zat�m co jedny automaty od�ez�valy tyto ocelov� c�ry, za��valy ostatn� r�nu bi�i elektrick�ch plamen� a dal��, kter� je n�sledovaly, obru�ovaly svary. Zpod jejich ramen vyletovaly do tmy trsy fialov�ch a zlat�ch jisker. Byla to neoby�ejn� pod�van�, jako kdyby n�jac� tvorov� schoulen� pod v��n�mi hv�zdami tvo�ili barevn�, okam�ik trvaj�c� vesm�ry, kter� ve chv�li vzniku ihned hasly. Na druh� stran� z��ilo druh� zelen� sv�t�lko. Zam��il jsem k n�mu. Znovu m� obklopily hv�zdami prosycen� tmy. Necht�lo se mi v��it, �e se GEA opravdu pohybuje. P�esv�d�oval jsem se o relativit� pohybu: rychlost je pr�zdn�m pojmem, neud�me-li soustavu, v n� se pohyb d�je.</p><p>Z po��tku se mi zd�lo, �e �lov�k, kter� tu stoj� s�m, je Ameta, byl v�ak vy��� ne� pilot. Zvedl jsem ruku, abych mu ji polo�il na rameno. Sama klesla dol�. Byl to Goobar. St�l s rukama zk��en�ma na prsou, matn� osv�tlen nedalek�m mihot�n�m jisker, a s pohledem up�en�m do nekone�n� pr�zdnoty vesm�ru se usm�val.</p></section><section><title><p>PO��TEK EPOCHY</p></title><p>Nev�m, kdy jsem se do Anny zamiloval. Muselo k tomu doj�t d�vno, ale pochopil jsem to a� p�i katastrof�, kter� n�s oloupila o druha. Na�e sou�it� nebylo ani te� p�smem dn� lehce a klidn� se odv�jej�c�m, cesta nesla s sebou p��li� mnoho ud�lost�, s nimi� jsem se nedovedl vypo��dat, b�val jsem rozzloben�, bezradn� a zdrcen� tragick�mi ud�lostmi, av�ak tehdy ji miloval i m�j smutek, a v�dycky jsem po n� tesknil, i tehdy, kdy� byla nejbl�.</p><p>Po dlouh� m�s�ce jsem pracoval do pozdn� noci. Sp�m pak oby�ejn� t�k�m sp�nkem, r�no se probouz�m om�men�, nev�m, kdo jsem a jak se jmenuji a mus�m to teprve hledat v pam�ti, pono�en� je�t� ve snu, zat�m co j� ji� bd�m. Tehdy v t�to chv�li hled�n� cesty k sob�, jako prvn� p�ich�zelo v�dom� jej� existence, napl�ovalo m� cel�ho a jako kdyby vystupovalo z t�la, rozsv�tlovalo pokoj a ka�d� p�edm�t, na n�m� spo�inuly o�i. Zd�lo se mi, �e bych byl jedn�m z nejbohat��ch lid� na sv�t� i kdybych ztratil v�echny vzpom�nky, celou minulost, a nepamatoval se na nic, krom� na ni. Ve�er jsme chod�vali na vyhl�dkov� paluby, tam, kde jsem ji kdysi l�bal pod hv�zdami. D�vali jsme se do temnot, uv�domuj�ce si vz�jemnou p��tomnost, ani� jsme se sebeleh�eji dotkli druh druha. Vysoko z��ily shluky Plej�d, mohutn� perut� sv�tel let�c�ch prostorem. Jednou p�eru�ila Anna ml�en� slovy:</p><p>�M�j mil� � tam okolo t�ch slunc� krou�� planety, obydlen� �iv�mi bytostmi, vi�?�</p><p>�Ano,� odpov�d�l jsem, nev�da, kam sm��uj� jej� my�lenky.</p><p>�Takov�ch planet, obydlen�ch �iv�mi, rozumem obda�en�mi bytostmi mus� b�t v galaxii mili�ny � to je zcela jist�.�</p><p>�To je zcela jist�.�</p><p>�Pak tento �ern� prostor nen� mrtv� ani pr�zdn�, jestli�e jej mili�ny �iv�ch tvor� neust�le pronikaj� sv�mi pohledy.�</p><p>Jak m� p�ekvapila jej� slova, tak prost� a tak p�irozen�!</p><p>Samoz�ejm� � uva�oval jsem � Anna m� pravdu, a kdy� se d�v�m na chladn� ohn� Ji�n�ho K��e, m�j pohled se snad potk�v� s pohledem nezn�m�ch bytost�, kter�, i kdy� se od n�s li��, i kdy� vyrostly pod jin�m sluncem, stejn� jako my vid� hr�znou, v��nou kr�su vesm�ru.</p><p>�ty�i m�s�ce po katastrof� jsem obdr�el starosv�tsky vyti�t�n� l�stek se slovy:</p><empty-line/><p>�Skupina biofyzik� na GEI klade si za �est zv�ti V�s na �ir�� zased�n� ve Velk�m s�la �stavu, kter� se kon� v osmn�ct hodin m�stn�ho �asu. Na programu:</p><p>1.�P�edb�n� zpr�va profesora Goobara.</p><p>2.�Diskuse.</p><p>P�edb�n� zpr�va se t�k� probl�mu transgalaktick�ch let�.�</p><empty-line/><p>Je�t� nikdy se �as nevlekl tak nesnesiteln� jako toho dne. P�i pr�ci v nemocnici jsem se neust�le d�val na hodinky. Rozhodl jsem se, �e na sch�zi p�ijdu v p�t, ale octl jsem se v okol� Velk�ho s�lu �stavu biofyziky jakoby n�hodou u� ve �ty�i, v p�esv�d�en�, �e tam nikdo nebude. Jak� byl m�j ��as, kdy� jsem u� zdaleka usly�el �um hlas�. V p�t hodin dvacet minut byl u� s�l pln�, �e nebylo m�ste�ka voln�ho. Ze sv�ho m�sta, v horn�m rohu amfite�tru jsem vid�l mo�e pohybuj�c�ch se hlav, ve v�ech uli�k�ch st�li nama�k�ni lid�, voln� byla jen �zk� prostora pod �ern�mi tabulemi. Byla zde cel� pos�dka GEY; laborato�e a paluby se vypr�zdnily, jen jedin� �lov�k � astrog�tor, kter� m�l slu�bu � nebyl p��tomen, ale i on sledoval z �st�edn� pilotn� kabiny b�h ud�lost� na televizoru.</p><p>�derem �est� ve�el postrann�mi dve�mi u katedry profesor Goobar. Vystoupil na p�dium, dlouho p�eb�ral kousky k��dy geometricky poskl�dan� pod tabul�, ne� si jeden z nich vybral, pak se obr�til, lehce se uklonil a za�al hovo�it.</p><p>Za�al t�m, �e vypo�etl �adu v�eobecn� zn�m�ch fakt, zm�nil se o m�h�n� v�dom�, kdy� se lid� bl�� mezn� rychlosti, a o pokusech p�ekro�it tuto rychlost, kter� skon�ily smrt� experiment�tor�. Na konci hutn�ho �vodu �ekl:</p><p>�V�t�ina odborn�k� se domn�vala, �e cesty rychlost� p�esahuj�c� 190 000 kilometr� za vte�inu se nikdy nedaj� uskute�nit, jen m�lokte�� vyslovovali nad�ji, �e se poda�� objevit prost�edky chr�n�c� �lov�ka p�ed zhoubn�mi n�sledky nadlimitn� rychlosti. Proto�e v�eobecn� uzn�van� teorie �ivotn�ch proces� vylu�uje objev takov�ch prost�edk�, domn�vali se tito specialist�, �e je tato teorie nespr�vn� a �e bude vyvr�cena. Pokud jde o mne, nikdy jsem nevych�zel z p�edpoklad� ani prv�, ani druh� skupiny koleg�. Ze stanoviska prvn� skupiny ne, proto�e p�ijet� jejich p�edpoklad� uzn�v� ve�ker� b�d�n� v t�to oblasti za p�edem odsouzen� k nezdaru. Ze stanoviska druh� tak� ne, proto�e existuj�c� v�deck� teorie budou nahrazeny nov�mi ne proto, �e jsou nespr�vn�, � toto �dob� v�dy u� m�me za sebou � ale proto, �e nov� teorie je v�dy obecn�j�� ne� p�edchoz� a obsahuje ji v sob� jako jeden zvl�tn� p��pad. Tak jsem si vzal za �kol objevit takovou novou teorii �ivotn�ch proces�.�</p><p>S�lem prob�hl lehk� �um.</p><p>Goobar napsal na tabuli ka�d�mu zn�mou stavovou rovnici �iv� bu�ky a oklep�vaje s prst� k��du, pokra�oval:</p><p>�Kolegov� jsou p�ekvapeni m�m tvrzen�m, �e m��e existovat teorie je�t� obecn�j�� ne� ta, kterou vyjad�uje napsan� vzorec. Skute�n�, obsahuje v�echny zn�m� pr�b�hy �ivotn�ch proces� v organismech zemsk�ch, od nejprost��ch, jako jsou bakterie, po nejvy���, j�m� je �lov�k. Lze tedy vymyslit teorii je�t� obecn�j��?</p><p>Jedinou mo�nost jsem vid�l v tomto pojet�: �ivot na Zemi je pouze jist�m zvl�tn�m p��padem �inn�ho byt� existuj�c�ho v planet�rn�ch syst�mech vesm�ru. Na jin�ch planet�ch mohou vegetovat organismy vznikl� jinak ne� na Zemi. U n�s se �ivot v�dycky projevuje za p��tomnosti existence b�lkovinn�ch slou�enin. Ji� d�vno byla vyslovena domn�nka, �e mohou existovat struktury podobn� b�lkovin�, utvo�en� na kost�e atom� k�em�ku, tak zvan� silikolipidy. Op�raje se o tuto domn�nku, rozhodl jsem se hledat nejobecn�j�� z�kon, platn� pro vznik forem �ivota, jak� jen mohou vzniknout v mili�nech a mili�nech planet�rn�ch soustav kosmu. Mo�nost vytvo�it takovou teorii na podklad� pokus� byla vylou�ena, proto�e nem�me ani st�n v�domosti o tom, jak mohou takov� nezn�m� organismy vznikat; jedinou sch�dnou cestou byla konstrukce hledan� teorie, dedukce, kter� by se op�rala o nejv�eobecn�j�� z�kony platn� pro cel� kosmos, to jest o z�kony ne�iv� hmoty. Jak zn�mo, vzniklo nov� odv�tv� matematiky, tak zvan� biotenzorika, kter� m� matematicky obr�et pr�b�hy �ivota na zemsk�ch organismech; vzal jsem si tedy za �kol naj�t jej� matematick� �p��buzn�, a mohu ��ci, �e se to na�emu kolektivu po mnohalet� pr�ci poda�ilo.�</p><p>Op�t se ozval �um podobn� dut�mu vzdechu, kter� jako vlna prob�hl shrom�d�n�m a ihned utichl.</p><p>Goobar napsal prvn� vzorec, naklonil hlavu, chv�li si jej prohl�el, pak za�al velmi rychle ps�t. Jedna rovnice vypl�vala z druh�, v mrtv�m tichu dut� sk��pala k��da, ob�as �ukl �lomek spadl� na podlahu. Tabule se pomalu pokr�vala t�ko �iteln�mi zna�kami. Souvislost dedukc� u� jsem d�vno ztratil a dal�� postup jsem mohl sledovat jedin� na chov�n� v�dc�. Ti, kdo� na po��tku psali, odlo�ili p��ru�n� p��stroje. Naklon�ni v k�esle, sledovali ka�d� objevuj�c� se �l�nek, ob�as svra�tili �elo, ob�as jejich obli�eje ztuhly, pak se na nich objevil op�t jak�si neznateln� �sm�v nebo uleh�en�, jako kdy� spat��me v davu zn�mou tv��. P�itom nap�t� v cel�m s�le neust�le rostlo, ten �i onen se chytil ob�ma rukama desky stolu, jako kdyby cht�l vst�t a zapomn�l na to v p�li pohybu. Tembhara, sed�c� o �adu p�ede mnou, vlh�il si jazykem such� rty a jeho sousedka �akand�anov�, si tiskla ob�ma rukama sp�nky, jako kdyby se cht�la izolovat ode v�eho, co nebylo t�m roztahuj�c�m se hadem rovnic, kter� se rozb�hly kone�n� a� k r�mu tabule. Goobar neupadl ani na okam�ik do rozpak� a psal d�le po le�t�n�m mahagonov�m r�mu. Kdy� skon�il prvn� ��st, �ekl:</p><p>�Te� zm�n�me determinanty.�</p><p>Stiskl kontakt, mechanick� zveda� vyt�hl nahoru popsan� tabule a spustil na jejich m�sto nov�; v�dec foukl na dla� posypanou b�l�m prachem a psal d�le. Najednou p�estal, zase se pod�val na vzorce, s hlavou na stranu jako pt�k, a pak �ekl sv�m lehce chraptiv�m hlasem:</p><p>�A te� dosad�me v�ude homogenn� formy a dostaneme��</p><p>Napsal kr�tkou dvou�lennou rovnici a �ekl:</p><p>�Jak vid�te, odvozen� vzorec, vyj�d�en� v nejobecn�j�� form�, dokazuje neodvratn� zastaven� �ivotn�ch proces� za meznou rychlost�. Jin�mi slovy � za touto rychlost� mus� nastat smrt.�</p><p>Kr�tk� ozv�na, jako zdu�en� povzdech jedin� obrovsk� hrudi, zachv�la vzduchem. Goobar nevzru�en mluvil d�l:</p><p>�To je zcela jist�. Smrti nen� vyhnut�. Na tomto m�st� dedukce kon��. Po dlouhou dobu jsem nevid�l v�chodiska; zd�lo se mi, �e d�l ��dn� cesta nevede, ale nen� to pravda. Co se stane, uva�oval jsem, postav�m-li probl�m na hlavu, zavrhnu-li zp�sob v�eobecn� v�it�, a budu vych�zet nikoli ze strany �ivota, ale pr�v� � od strany smrti? P�ijmeme-li jako dan� � pr�v� organismus zabit� velkou rychlost�, zabit� najednou, a uvedu ho do ni��� rychlosti?�</p><p>Goobar se zase obr�til k tabuli, smazal n�kolik znak� ruk�vem a z�rove� psal a mluvil: �Dosa�me je�t� jednou parametry pole� te� Garganova transformace� a m�me��</p><p>Napsan� vzorec obkreslil r�me�kem. Je�t� se k��da v jeho prstech neodlepila od �ern� desky a u� zazn�l tlumen� sborov� k�ik. Pod�val jsem se po s�le. Mechaneurist�, biologov�, matematici vysko�ili ze sv�ch m�st a strnuli jako zasa�eni bleskem ��asu; jedni naklon�ni, jin� t�ce op�eni o stolky, up�rali z���c� o�i na tabuli. Goobar set�el s �ela t�k� kapky potu, obr�til se k amfite�tru jako kdyby nepozoroval, co se v n�m d�lo, pokra�oval;</p><p>�Jak vid�te, smrt, kter� nast�v�, kdy� p�ekro��me meznou rychlost, nen� neodvratn� Kdy� zrychlen� roste pomalu, n�sleduje postupn� odum�r�n� organismu, rozpadaj�c� se enzymatick� skupiny za��naj� otravovat a ni�it tk�n�, nast�v� rozklad. P�ekro��me-li v�ak meznou rychlost velmi rychle, jako kdyby cel� molekul�rn� struktura upadla do stavu klidu, a kdy� pak stejn� rychle sestoup�me na ni��� rychlost, v�echny tk�n� za�nou fungovat tak jako postr�en� kyvadlo hodin, na n�jakou dobu zastaven�ch. Jak� zrychlen� je nutno ud�lit organismu, aby p�ekro�il meznou rychlost a dostal se do p�sma p�ekonateln� smrti? Vzorec odpov�d�: zrychlen� dv�st�kr�t v�t�� ne� zemsk� � jin�mi slovy organismus bude v�it 200 x �iv� v�ha. �lov�k tedy bude v�it patn�ct tun. Takov� zrychlen� ho nezabije, bude-li p�sobit pouze velmi kr�tk� zlomek vte�iny a v�ce nepot�ebujeme. Tak je mo�n�, obrazn� �e�eno, prorazit hr�z mezn� rychlosti. Jak� jsou dal�� perspektivy? P�edstavme si, �e m�me raketu s lidskou pos�dkou, kter� dosahuje podlimitn� rychlosti a pak p�ejde jedn�m skokem na rychlost vy���. N�sleduje t�m�� �pln� zastaven� v�ech �ivotn�ch funkc�. M��eme pak ��ci, �e cestuj�c� podlehli smrti, kter� v�ak je p�esto p�ekonateln�, a to i po velmi dlouh� dob�, jestli�e rakety stejn� rychle p�esko�� z rychlosti nadlimitn� do podlimitn� � lid� ob�ivnou.</p><p>Je t�eba zd�raznit, �e stav takto zp�soben� p�ekonateln� smrti, nebo, chceme-li rad�ji, druh nejhlub�� letargie, m��e trvat libovoln� dlouho: stovky let, nebo tis�ce let � proto�e v raket� pohybuj�c� se rychlost� �ekn�me 999/1000 sv�teln� rychlosti, prakticky p�estane plynout �as, proto�e ustanou �ivotn� procesy, eo ipso tak� st�rnut�. A tak tedy raketa m��e podnikat v�pravy do libovoln� vzd�len� ��sti vesm�ru. I kdyby m�la cesta trvat sto tis�c let, k c�li dolet� tit� lid�, kte�� opustili Zemi, a ne jejich vzd�len� potomci: tito lid� nepodlehnou ani st�rnut�, ani jak�mkoli obt��m cesty; toto obrovsk� �dob� nebude pro n� v�bec existovat, proto�e pro tu dobu nebudou p�i v�dom�. Jak vid�te, otv�raj� se tady perspektivy nesrovnateln� �ir��, ne� kdybychom mohli cestovat �iv�, ani� se zpomalilo upl�v�n� �asu, proto�e v takov�m p��pad� muselo by se cestov�n� v�dycky vm�stnat do hranic �ivota jednoho pokolen�. M��eme tedy ��ci, �e je k n�m p��roda nesm�rn� laskav�</p><p>Tento nov� zp�sob cestov�n�,� pokra�oval Goobar, �mus� s sebou p�in�st i v�znamn� d�sledky psychologicko-sociologick�. P�edev��m je to v�bec prvn� dostupn� n�m zp�sob libovoln�ho br�d�n� �asu a jeho zpomalov�n�, a eo ipso tak� st�rnut� na�ich t�l: je to zp�sob, jeho� pomoc� �lov�k ve stavu p�ekonateln� smrti m��e n�jak p�eskakovat cel� v�ky a do��t se nejvzd�len�j�� budoucnosti. Naskytuje se nesm�rn� mnoho probl�m�, zm�n�m se v�ak jen o jednom.</p><p>Skupina lid� nastupuj�c�ch v�pravu do hlubin galaxie vr�t� se na Zemi po n�kolika stech letech, ba mo�n� po tis�ci letech. Tito lid� opou�t�j� Zemi nach�zej�c� se v ur�it� vymezen� etap� v�voje, zanech�vaj� na Zemi sv� mil�, p��tele, jsou vychov�ni v konkr�tn� kulturn� formaci, maj� ust�len� zvyky, z�liby v oblasti um�n�, denn�ho �ivota, v�deck� pr�ce, atd. Vracej� se v�ak do spole�nosti, kter� je jim �pln� nezn�m�, nebo� se neust�le po cel� stalet� vyv�jela, zat�m co oni se zastavili v t� etap�, jak� byla v okam�iku, kdy� opou�t�li Zemi. Vznikaj� z toho velk� nesn�ze. Vracej�c� se kolektiv lid� bude do zna�n� m�ry vyobcov�n z pozemsk� spole�nosti; stanou-li se transgalaktick� v�pravy v�eobecn�m �kazem � a k tomu podle m�ho n�zoru dojde � budou se ka�dou chv�li vracet na Zemi rakety s lidmi ro�n�ku 3100, 3200, 3500, 4000 atd.; vznikne tak nezvykl� sousedstv� r�zn�ch pokolen� a budou muset b�t vynalezeny nov� formy vz�jemn�ho sou�it�, kter� urychl� splynut� on�ch vracej�c�ch se kolektiv� se spole�nost�.</p><p>Jsou to ov�em probl�my velmi vzd�len� budoucnosti a ona sama se s nimi bude muset vypo��dat; zm�nil jsem se o nich, proto�e mysl�m, �e pro pokrok je charakteristick� proces v�skytu t�kost� v okam�iku, kdy se p�ed n�mi otv�raj� nov� oblasti �ivota� To je v�e, co jsem cht�l ��ci.�</p><p>Goobar odlo�il k��du.</p><p>�M�te n�jak� dotazy?� zeptal se, hled� do s�lu. Sna�il se marn� set��t kapesn�kem s prst� zatvrdl� k��dov� prach. Ji� ke konci p�edn�ky vystoupilo n�kolik des�tek lid� p�ed prvn� sedadla. Nyn� opou�t�li v�ichni sv� m�sta a sestupuj�ce uli�kami dol�, t�snili se p�ed tabul�, jako kdyby je p�itahoval �et�z vzorc� napsan�ch ne�hledn�m rukopisem. Trehub, kter� �el kolem mne, hled�l p�ed sebe nevidouc�ma o�ima, pohnul rty, jako by cht�l n�co ��ci, ale nevydal ani hl�sku a zase se obr�til k tabuli.</p><p>Pod�val jsem se na Goobara. Byl velmi unaven, op�ral se ob�ma rukama o st�l. Hledal jsem na jeho tv��i hrdost, triumf z nadlidsk�ho �sp�chu, kter�m p�ed lidmi otev�el cel� vesm�r. Nic podobn�ho v n� nebylo. Hled�l na lidi stoj�c� bez pohybu, je�t� st�le ml��c� a usm�l se t�m�� nepozorovateln� � stejn�m �sm�vem, kter� jsem zahl�dl ve vzduchopr�zdnu na jeho tv��i obr�cen� do nekone�n� hlubiny vesm�ru.</p><empty-line/><p>T�ko zachytit n�ladu, jak� se n�s zmocnila po Goobarov� p�edn�ce. Kdy� se rozplynul prvn� dojem, kdy� podrobn� zprava byla vysl�na k Zemi proudem r�diov�ch vln (m�la k n� dolet�t p�ibli�n� za dva roky), zvl᚝ za t�m ��elem utvo�en� meziskupinov� organiza�n� rada za�ala rozd�lovat mezi kolektivy badatel� programy nov�ch prac�, spojen�ch s probl�my transgalaktick� plavby. Konstrukt��i se pou�t�li do v�po�t� raket nov�ho typu, schopn�ch p�ekonat p�ek�ku mezn� rychlosti; mechaneurist� m�li vypracovat nov� typy automat�, nutn�ch pro ��zen� rakety: pr�ce bylo nad hlavu a bylo jasn�, �e se kolektivu GEY poda�� zvl�dnout zt�� nepatrnou ��st �kol�. Goobar a ostatn� biofyzikov� rovn� nem�li v �myslu odpo��vat na vav��nech, n�br� hledali dal�� d�sledky teorie. V�echno se to d�lo s jakousi, �ekl bych, organizovanou v�nivost�, kter� lidi zachv�tila; z�rove� zavl�dl na raket� sv�te�n�, jasn� klid: t�i hodiny p�edn�ky daly n�m tolik s�ly k v�t�zstv� nad kosmickou pustinou, �e jsme si t�m�� p�estali uv�domovat jej� ledov� temno, d�le se rozkl�daj�c� okolo GEY. Ve�er p��t�ho dne jsem se nemohl ubr�nit �sm�vu, kdy� jsem vid�l na hv�zdn� palub� des�tky p��tel, proch�zej�c�ch se jako v prv�ch dnech cesty � ne, je�t� nenucen�ji; zastavovali se, ukazovali si vzd�len� souhv�zd� jako sv�tla m�st, kter� mus� v budoucnosti nav�t�vit.</p><p>Pozd� ve�er jsem za�el k Ter Haarovi, historik sezval p��tele: Ametu, Zorina, Nilse, Tembharu, Rudel�ka a mne na lahvi�ku v�na, abychom v rodinn�m kruhu oslavili n� velk� triumf.</p><p>Zdr�eli jsme se u historika do pozdn� noci. My, kte�� jsme doposud ml�en�m p�ech�zeli probl�my galaktick� kosmodromie, hovo�ili jsme te� o n� jako o d�vno tu�en� samoz�ejmosti. V jist� chv�li, u� hodn� po p�lnoci, �ekl Ter Haar, kter� skoro po celou dobu nepromluvil: �V�te, �e se GEA ned� p�estav�t na �nadlimitn� raketu?�</p><p>�Samoz�ejm�,� odpov�d�l mlad� Rudel�k, �s�la motoru je p��li� mal�, krom� toho pot�ebuje �pln� nov� automaty.�</p><p>�Od c�le n�s d�l� je�t� skoro t�i roky,� pokra�oval historik, jako kdyby p�eslechl tuto pozn�mku, �pak zah�j�me pr�zkum planet Centaura, kter� potrv� snad dv� nebo i v�ce let, pak osm let cesty dom� � celkem sedmn�ct let; nebudeme u� nejmlad��, a� se octneme na Zemi. P��t� v�prava, ta �opravdov� transgalaktick� v�prava neodstartuje nijak zvl᚝ brzy � mnoho �asu jist� uplyne ve zkou�k�ch a pokusech��</p><p>�A co na tom? Nech�pu, pro� to ��k�, profesore?� zeptal se Rudel�k podr�d�n�. Tak� my jsme pohl�eli nikoli bez �divu na historika, jen� pokra�oval, ani� se dal zm�st:</p><p>�Jist�, �e nikdo z n�s neodlet� do prostoru galaxie� �ili v na�em �ivot� se nic nezm�nilo. V�echno z�st�v� p�i star�m � Goobar�v objev v nejmen�� m��e nebude m�t vliv na na�e osudy � ani te�, ani v budoucnosti, nen�-li� pravda?�</p><p>Po chv�li v�eobecn�ho ohromen� vyk�ikl Rudel�k:</p><p>�Co to ��k�? Jsi slep�, �lov��e, nevid�-li to, co se d�je na GEI?�</p><p>�Naopak, vid�m, a pr�v� proto bych r�d poznal p���inu toho nad�en�, proto�e, jak jsem u� �ekl, na na�e vlastn� osudy��</p><p>�To se ti povedlo!� dokon�il rozzloben� Rudel�k. �Pr� se nezm�n� nic na na�em osudu, a j� ti ��k�m, �e se zm�nilo v�echno. Profesore! �lov��e! Co� jsi s n�mi nebyl po ta �ty�i l�ta, co� jsi nec�til ten stra�liv� tlak vy�k�v�n�, kter� p�esto�e bylo potla�ov�no, st�le zapla�ov�no, vracelo se znovu po ka�d� pod novou maskou? A nebylo ��dn� nad�je pro budoucnost � sta�ilo si p�edstavit, �e k hv�zd�m o m�lo vzd�len�j��m, ne� je �-Centauri, polet� rakety t�icet, �ty�icet let, �e cesta bude v��n�m v�zen�m, �e mezihv�zdn� prostor bude pohlcovat rakety a vracet Zemi starce nebo d�ti neznaj�c� skute�n� modr� nebe, �e za hranice takov�ho Siria se nikdy nedostaneme � sta�ilo, kdy� si �lov�k uv�domil toto a ruce mu klesaly� A te� v�me, �e cesty budou vypadat docela jinak, �e postav�me hr�z z�plav� kosmick� pustiny, �e nejen nebude pohlcovat, ni�it �ivot t�m, �e ho zm�n� v obludn� �ek�n� vlekouc� se po l�ta, ale �e si ji lid� nebudou uv�domovat. To nen� v�echno! �e �lov�k, cestuj�c� �ekneme z Eurasie do Austr�lie zest�rne mo�n� v�c, ne� kdy� bude cestovat se Zem� na mlhovinu v souhv�zd� Honic�ch Ps�, proto�e na Zemi zastavit �as neum�me, zat�m co to bude na hv�zdn� raket� mo�n� a dokonce nutn�!�</p><p>�To v�echno je velice kr�sn�,� trval tvrdo��jn� na sv�m Ter Haar, �ale ty mluv� po��d o t�ch budouc�ch v�prav�ch. Budi�, ale co m� ty, kter� ne�ije� na palub� toho transgalaktick�ho �nadlimitn�ho' letadla, n�br� na �starosv�tsk� GEI, co ty m� z tohoto objevu?�</p><p>Rudel�k se po n�s zoufale rozhl�dl, n�kolikr�t pohnul rty, povzdechl, pokr�il rameny a ne�ekl nic.</p><p>Najednou se dal Ter Haar do sm�chu. Sm�l se dlouho, samojedin�; kone�n� mezi jedn�m a druh�m z�chvatem sm�chu �ekl: �Ne� ne� moment po�kejte��</p><p>Zav�el o�i, ot�el si z v��ek slzu a �ekl:</p><p>�Mus�te mi to odpustit. Nem�l jsem v �myslu bavit se na v� ��et. Probl�m je skute�n� z�va�n� a zaj�mav�, toti� jak neoby�ejn� mnoho z toho, co tvo�� nejbytostn�j�� n�pl� na�eho �ivota, le�� ve skute�nosti za jeho fyzick�mi hranicemi!�</p><p>�Ano,� �ekl Nils, �ale bude tomu tak v�dycky? Budou lid� v�dycky um�rat?�</p><p>Zavl�dlo ticho, kter� p�eru�il Tembhar�v hlas.</p><p>�P�edstav si, Nilsi, p�edm�t, skl�daj�c� se ze t�� rovn�ch ty��, jejich� konce jsou spolu spojeny. Jak� to bude obrazec?�</p><p>�Troj�heln�k.�</p><p>�Spr�vn�. Troj�heln�kovit� obrazec vznikne, dojde-li k takov�mu spojen�, a� chci nebo nechci. Kdyby mi n�kdo na��dil spojit tyto t�i ty�e a z�rove� kategoricky p�ik�zal, �e obrazec, kter� vznikne, nesm� b�t troj�heln�k, �eknu jako konstrukt�r, �e je to ne�e�iteln� �kol � stejn� dnes jako za miliardu let. Tak, abych se vr�til k tv�m slov�m; je smrt nezbytn� pro existenci �ivota, nebo ne?�</p><p>�Jak m��e b�t nezbytn�? Smrt je p�ece pop�en�m �ivota.�</p><p>�Smrt jednotlivce ano, ale nikoli druhu. Kdybych cht�l uzav��t do jedin�ho slova odpov�� na ot�zku, co je motorem biologick�ho v�voje, odpov�d�l bych: prom�nlivost. Kdyby j� nebylo, vegetovala by prvotn� plazma vznikl� v hlubin�ch archeozoick�ho oce�nu do dne�n�ho dne ve stejn� form� a nevydala by ze sebe nep�edstaviteln� mno�stv� forem rostlinn�ch i �ivo�i�n�ch, z n�ho� se vyvinul �lov�k. A te�: pro� je mo�n� prom�nlivost? Proto, �e jedny formy ustupuj� Jin�m, �e p�ich�z� na sv�t potomstvo, a v tomto procesu prob�haj� z pokolen� na pokolen� t�ko posti�iteln�, mal�, ale v mili�nech se s��taj�c� zm�ny, kter� d�vaj� vzniknout nov�m druh�m a typ�m. A toto zanik�n� rodi�ovsk�ch forem ve prosp�ch forem potomstva, toto ustupov�n� jedn�ch pokolen� druh�m, p�elo�eno do na�eho norm�ln�ho jazyka, m� jm�no smrt. Bez smrti nebylo by prom�nlivosti.</p><p>Bez prom�nlivosti nebylo by v�voje. Bez v�voje by nebylo �lov�ka. To je odpov�� na tvou ot�zku.�</p><p>�Dok�zals',� �ekl po del�� chv�li Nils, ��e u z�klad� � abych tak �ekl, konstruk�n�ch p�edpoklad� � v�voje le�� smrtelnost jeho v�tvor�, s t�m souhlas�m. Ale nedok�e-li v�voj d�t vzniknout nesmrtelnosti, nepoda�� se to �lov�ku?�</p><p>Tembhara ml�el.</p><p>�I kdyby�� ozval se hlas z pozad� pokoje, �i kdyby��</p><p>Ohl�dli jsme se tam. To mluvil Ameta.</p><p>�Co je to smrt? P��ern� memento pom�jej�cnosti? Obraz toho zahanbuj�c�ho prachu, v n�j� se zm�n�me? V�dom�, �e v�t�z�me nad vrstvou hmoty t�m, kdy� podstupujeme boj se zem�, nebem a hv�zdami jen proto, abychom se do n� vr�tili? Ano. A je�t� v�dom� toho, �e spalov�n� b�lkovin v na�ich t�lech, z n�ho� pramen� hudba i rozko�, p�ech�z� v hnilobn� proces rozkladu. Ano. Ale to je z�rove� zdroj nesm�rn� cenn� hodnoty ka�d�ho okam�iku, ka�d�ho dechu, p��kaz vydat ze sebe sv� nejlep�� s�ly pro to, abychom n�sleduj�c�m generac�m dovedli odevzdat a vykonat pro n� co nejv�ce, p�ipom�nka neodvratn� zodpov�dnosti za ka�d� �in, proto�e nic z toho, co u�in�me, nen� mo�no odvr�tit ani zapomenout v �ase tak kr�tk�m jako je lidsk� �ivot. A skrze to v�echno u�� n�s smrt milovat �ivot a hlavn� ostatn� lidi, stejn� smrteln�, stejn� pln� odvahy a b�zn�, stejn� vzp�naj�c� touhami za hranice fyzick�ho byt� a buduj�c� s l�skou budoucnost, kterou jim nebude dop��no spat�it. Kdyby �lov�k dos�hl nesmrtelnosti, musel by ob�tovat nejdrahocenn�j�� v�c � pam� � jak jinak by mohl obs�hnout to ohromn� mo�e vzpom�nek, jemu� se ��k� nekone�no?</p><p>Musel by m�t chladnou moudrost a nel�tostn� klid boh�, v n� v��ili lid� starov�ku, ale kdo by cht�l b�t takov� bl�zen, aby se cht�l st�t bohem, m��e-li b�t �lov�kem? Kdo by cht�l ��t v��n�, m��e-li d�t svou smrt� �ivot jin�m, jako astrog�tor Songgram. Po takov�m sv�t� netou��m! Ka�d� �der m�ho srdce je oslavou �ivota, a proto v�m ��k�m: j� si ned�m vz�t smrt.�</p></section><section><title><p>SLUNCE CENTAURA</p></title><p>Vedouc�m astrozoologick� sekce byl profesor Entreul, velmi k�epk� a popudliv� sta�ec, t�m�� devades�tilet�. Ji� na GEI uve�ejnil svou stou pr�ci. Za sv�ho t�m�� stolet�ho �ivota vytvo�il systematiku bytost� ob�vaj�c�ch planety slunc� odli�n�ch od na�eho, toti� veleobr�, obr�, Cefeid, r�diov�ch hv�zd, b�l�ch i rud�ch trpasl�k�.</p><p>Jak je zn�mo, astrozoologie je oborem, na jeho� ��et se nej�ast�ji vtipkuje; nen� na tom nic divn�ho, uv�dom�me-li si, �e � t�ebas je p�stov�na ji� po stalet� � u�enci, kte�� se j� v�nuj�, nikdy nevid�li �iv� organismus vznikl� mimo Zemi, krom� n�kolika druh� li�ejn�k� a mech� na Marsu. Je v n� tedy p�emnoho plan�ho teoretizov�n� a t�m�� tolik navz�jem se pot�raj�c�ch �kol, kolik je odborn�k�. Entreul byl mimo jin� objevitelem (zlomysln� lid� ��kali �vyn�lezcem�) smyslu �ichohmatov�ho, kter�m podle jeho n�zoru mus� b�t obda�eny bytosti na planet�ch, pohrou�en�ch do v��n� noci. Tento smysl umo��uje pr� nejen vn�m�n� pach�, n�br� i tvar� p�edm�t�, kter� je vyd�vaj�. Sch�ze astrozoologick� sekce, na nich� se diskutovalo o takov�ch a podobn�ch ot�zk�ch, byly jedin�m nekone�n�m p�smem spor�. Oby�ejn� se jich ��astnilo mnoho host�, tou��c�ch ne tak po tom, aby roz���ili sv� znalosti o zalidn�n� jin�ch sv�t�, jako po tom spat�it Entreula metaj�c�ho v ohni diskuse hromy a blesky na sv� odp�rce!</p><p>Jednou, kdy� byla na po�adu ot�zka vzhledu bytost� ze soustavy planet a Centauri, zvedla se jak�si postava z posledn� �ady k�esel a ��dala o slovo: byl to profesor Trehub.</p><p>Antagonismus Entreula a Trehuba byl v�eobecn� zn�m. Mus�me p�iznat, �e znamenit� fyzik podnikal co mohl, aby jej p�i�ivil. Hned ��kal, �e astrozoologie je �d�t�tem nedono�en�m o dev�t stolet�, proto�e vznikla o dev�t stolet� d��v, ne� mohly b�t potvrzeny jej� hypot�zy hv�zdn�mi lety, hned zase, kdy� byl dot�z�n v kulo�rech zasedac� s�n�, jak� je jeho n�zor na posledn� Entreulovu pr�ci, vypr�v�l: �Ping-Mua se u�il u Fu-�ena um�n� zab�jet draky. Po �esti letech trudn�ho u�en� ovl�dl toto um�n� dokonale, ale nikde se nena�la p��le�itost, aby je vyzkou�el��</p><p>Zeptal jsem se ho kdysi, pro� c�t� k astrozoologovi takov� odpor. Odpov�d�l mi:</p><p>�Jak zn�mo, jsou nej��astn�j�� tehdy, kdy� n�jak� hv�zda v�bec nem� planety. Popisuj� pak do nejmen��ch podrobnost�, jak by vypadali tvorov� ob�vaj�c� planety t�to hv�zdy, kdyby ta hv�zda n�jak� planety m�la. Jsou to scholastikov� t�ic�t�ho stolet�. Maj� p��li� m�lo d�v�ry v p��rodu a p��li� mnoho d�v�ry v sebe.�</p><p>Ka�d� takov� Trehub�v v�rok pronikl d��ve �i pozd�ji k Entreulovu sluchu a uvedl starce do zu�ivosti � v n� se ostatn� c�til jako doma � proto�e to byl, jak se ��kalo, norm�ln� stav jeho mysli.</p><p>Kdy� tedy Trehub po��dal o slovo, astrozoologov� se naje�ili, host� zbyst�ili sluch, v�t��ce n�jakou novou j�zlivost. Trehub smrteln� v�n� prohl�sil, �e podle jeho m�n�n� �lov�k v�bec nebude s to spat�it bytosti ze soustavy Centaura. Zavl�dlo ticho pln� ohromen�; pak dodal, �e navrhuje jist� pokus:</p><p>�J�,� �ekl, �budu p�edstavovat �lov�ka, p�ed jeho� o�ima stoj� pr�v� takov� �iv� bytost, a vy se m� budete pt�t, jak vypad�. Jestli�e se v�m poda�� na z�klad� m�ch sv�domit�ch, podrobn�ch a s nejlep�� v�l� sd�lovan�ch popis� zrekonstruovat i ten nejv�eobecn�j�� obraz t�to bytosti � uzn�m na�e v�t�zstv�. V opa�n�m p��pad� vyjde najevo, �e jsem m�l pravdu j�.�</p><p>Astrozoologov� se potichu radili. Entreul m�l podez�en�, �e jde o n�jak� paradox nebo �ert; Trehub jej ujistil, �e m� ty nejpoctiv�j�� �mysly. Kone�n� vystoupil Entreul doprost�ed s�n� a pozval tam i Trehuba, kter� �ekl, �e bude rad�ji mluvit ze sv�ho m�sta. Star� badatel hv�zdn� fauny vystr�il sivou bradu jako k �toku a za�al:</p><p>�Jak velk� je tato bytost?�</p><p>�N�kdy je to o n�co v�t�� ne� �lov�k, n�kdy se zmen��, n�kdy je docela mal�.�</p><p>�Znamen� to, �e se smr��uje a natahuje?�</p><p>�Ne, d�je se to nepochybn� tak, jak �lov�k zd�nliv� zmen�uje svou v��ku, kdy� klek�, used�, nebo se sh�b�.�</p><p>�Ona bytost m��e tedy klekat, sedat a sh�bat se. Pro� jsi to ne�ekl hned?� zeptal se Entreul, kter� se dost�val do varu.</p><p>���kal jsem to jen vzhledem k �lov�ku, proto�e ke klek�n� je t�eba m�t nohy, ke sklon�n� je t�eba m�t z�da a ramena � nic takov�ho u n� nevid�m.�</p><p>�M� tato bytost okon�etiny?�</p><p>�Zd� se, �e m�.�</p><p>�Jak to, zd� se? Nejsi si t�m jist?�</p><p>�Ne.�</p><p>�Pro�?�</p><p>�Z�le�� mi na tom, co mezi okon�etiny po��t�me. Kdyby tvor z jin� planety uvid�l po prv� �lov�ka, mohl by dosp�t k n�zoru, �e �lov�k m� p�t okon�etin a p�ipojil by, �e p�tou vyd�v� hlas a p�ij�m� potravu, jestli�e by uznal hlavu za okon�etinu. Zn� to podivn�, ale je to jen d�sledek mimolidsk�ho stanoviska. Tak i j� vid�m ��sti bytosti, zd�nliv� se odli�uj�c� v prostoru, ale nev�m, nen�-li to z��en� jej�ho trupu.�</p><p>�Nejsou tyto ��sti zd�nliv� se odli�uj�c� v prostoru, n�hodou um�l�ho p�vodu, jako na p��klad obuv nebo lidsk� od�v?� ptal se Entreul a p�el�tl n�s pohledem, kter� jako by ��kal: �Cht�l m� p�echytra�it, ale padla kosa na k�men.� Trehub neodpov�d�l ihned a po starcov� tv��i se za�al rozl�vat v�raz triumfu, kter� hasl postupn�, jak astrofyzik vysv�tloval:</p><p>�Nev�m, co na t�to bytosti je um�l� a p�irozen�. Tak� mimozemsk� bytost by nev�d�la, kde kon�� n� od�v a za��n� t�lo. Snad by se domn�vala, �e jist� partie lidsk�ho t�la pokr�v� zaschl� v�m�ek h�betn�ch �l�z, jak by mohla nazvat od�v. Kdyby pak uvid�la �lov�ka na koni, mohla by si myslit, �e je to n�jak� odr�da centaura a kdyby na konec uvid�la, �e jezdec seskakuje s kon�, byla by ochotna si myslit, �e je to akt disociace jednoho individua ve dv� Tak mo�n� to, co vid�m, v�bec nen� jednou bytost�, ale dv�ma a mo�n� dokonce, �e cel�m jejich konglomer�tem��</p><p>Entreul se roz�iloval, ale po chv�li rozm��len� �ekl:</p><p>�Snad si ud�l� jasno o tom, kter� ��st bytosti jsou okon�etiny podle �innosti, jak� zast�vaj�.�</p><p>�Pt�-li se takto, dopou�t� se omylu. Jak vid�m, za��n� se shodovat s m�m n�zorem, �e bytost je utv��ena tak odli�n� od �lov�ka, �e je nem��eme spolu srovn�vat, av�ak p�ij�maje to, mysl�, je-li jej� t�lo ni��m nepodobno t�lu lidsk�mu, �e si jsou snad podobn� jeho �innosti; ale tu op�t, ov�em bezd��n�, upad� do antropocentrismu. Bytost skute�n� vykon�v� r�zn� pohyby, ale jejich v�znam je mi zcela nejasn�.�</p><p>�Dobr�,� �ekl Entreul, �zkusme to jinak.� P�imhou�il o�i, jako kdyby skr�val ost�� n�sleduj�c� ot�zky, a �ekl:</p><p>�Je to obratlovec?�</p><p>Trehub potla�il �sm�v.</p><p>�Abys poznal stavbu t�la on� bytosti, chce� se ut�ci k morfologii a fyziologii. Nu, t�mto zp�sobem by se ti poda�ilo dov�d�t se o n� mnoho, ale, abych ti mohl odpov�d�t, musel bych ji nap�ed s�m podrobit zkoum�n�. M�l jsem v�ak odpov�d�t v�lu�n� na ot�zky, t�kaj�c� se jej�ho vn�j��ho vzhledu. Tak co, m��e� ji na�rtnout, t�eba co nejzb�n�ji?�</p><p>Star� astrozoolog ml�el.</p><p>�V z�kladech my�len� ka�d�ho z n�s,� promluvil Trehub, �skr�v� se atavistick�, mimovoln� p�esv�d�en�, �e rozumov� bytosti z jin� soustavy hv�zd mus� n�m b�t t�lesn� aspo� n�jak podobn�, t�ebas v rysech co nejv�eobecn�j��ch, karikuj�c�ch a dokonce nestv�rn�ch. Zat�m tomu m��e b�t �pln� jinak. Ten, kdo takovou bytost uvid�, m��e m�t pocit �lov�ka od narozen� slep�ho, jemu� jednoho dne operace navr�tila zrak. M�sto zn�m�ho, n�m ut��d�n�ho prostorov�ho sv�ta, kter� m� rozm�ry a je vypln�n r�zn� zabarven�mi a utv��en�mi p�edm�ty, vid� tento �lov�k pouze chaos pohybuj�c�ch se skvrn tmav��ch a sv�tlej��ch a mus� se dlouho u�it, ne� si srovn� tento nov� sv�t se star�mi zku�enostmi ostatn�ch smysl�. Mo�n�, �e budeme muset (ne� se nau��me opravdu vid�t, to znamen� jedin�m pohledem obs�hnout a pochopit stavbu t�l t�chto bytost�) nap�ed poznat d�jiny v�voje �ivota na jejich planet�, podm�nky prost�ed�, jak� je utv��elo, mno�stv� druh�, kter� je p�edch�zelo, a teprve potom se to, co na prvn� pohled vypad� jako chaos, objev� se jako ��d a nutnost vypl�vaj�c� z p�irozen�ho v�voje.�</p><p>Kdy� Entreul uzav�ral diskusi, neuznal samoz�ejm�, �e byl pora�en. Ud�lal dlouhou p�edn�ku, v n� popisoval anatomii a fyziologii obyvatel syst�mu Centaura, jako kdyby je znal ji� cel� l�ta. Podle jeho n�zoru jsou jejich t�la utvo�ena z tk�n� vysoce proniknut�ch kovy, aby vnit�ek organism� byl chr�n�n p�ed pronikav�m radioaktivn�m z��en�m slunc�, v minulosti jasn�j��ch ne� na�e. Trehub se u� nep�ihl�sil o slovo, jen po skon�en� sch�ze �ekl, jakoby pro sebe.</p><p>,Se stroji je konverzace p��jemn�j��, nepokou�ej� se napar�dit sv� omyly.�</p><p>Entreul, kter� byl obda�en bystr�m sluchem, t��skl p�st� do katedry, a� to zadun�lo, a k�ikl p�es cel� s�l:</p><p>�Fakta rozhodnou, kolego Trehube, fakta rozhodnou!�</p><p>Astronom se sv�mu odp�rci dvorn� uklonil.</p><empty-line/><p>M�jel u� sedm� rok cesty a bl�ila se chv�le, kdy se v�echno na�e o�ek�v�n�, pl�ny a nad�je m�ly st�etnout se skute�nost�.</p><p>Proxima z��ila purpurem ��m d�l jasn�j��m. P��ru�n�mi teleskopy bylo vid�t planety tohoto �arlatov�ho trpasl�ka � vzd�len�j�� t�leso velikost� p�esahuj�c� Jupitera i bli��� rozm�ry odpov�daj�c� Marsu. Dv� jin� ��sti t�to hv�zdn� soustavy, slunce? a � Centauri, mely velk� rodiny planet. Ob� z��ily na na�em nebi jako hv�zdy osl�uj�c� b�lost�, vzd�len� od sebe o n�kolik obloukov�ch minut. Jinou, daleko slab�� dvojic� byly Sirius a Beteigeuze, kter� tvo�ily modro�ervenou zd�nlivou dvojhv�zdu.</p><p>�arlatov� trpasl�k � Proxima Centauri � zat�m rostlo pomalu, tak�e ani ze dne na den, ani z t�dne na t�den nebylo mo�no pozorovat rozd�l jeho pr�m�ru; p�esto v�ak tma hv�zdn�ch palub sotva znateln� ��dla, jejich �er� sl�bla, vytla�ov�na neoby�ejn� slabounk�m �erem.</p><p>Jednou r�no za�ali si lid� n�co ukazovat v t�to s�ni, zalit� nejtmav��m purpurem: na�e t�la a p�edm�ty za�aly vrhat na palubu st�ny.</p><p>Kdy� se vzd�lenost, kter� n�s d�lila od �arlatov�ho trpasl�ka, sn�ila na �est set miliard kilometr�, ozval se d�vno nesly�en� zvuk varovn�ch sign�l�, a od t�to chv�le se ka�d� ve�er opakoval: GEA sni�ovala rychlost. P�ekvapuj�c� bylo, jak jsme ve vzpom�nk�ch hledali ty drtiv� pocity, jak v n�s probouzel kdysi tento sign�l, kter� dnes zn�l jako fanf�ry v�t�zstv�. Po �estn�cti t�dnech br�d�n� zpomalila na�e raketa rychlost na 4000 kilometr� za vte�inu a bl�ila se ji� k prv� planet� �arlatov�ho trpasl�ka. Jej� ekliptika sv�rala se sm�rem letu GEY 45�: astrog�to�i z�m�rn� nevedli raketu do roviny ob�hu planet, nebo� se dalo p�edpokl�dat, �e je vypln�na� podobn� jako oblast na�eho Slunce� meteorick�m prachem, kter� zt�uje man�vrov�n�. Prvn� planetu jsme minuli ve vzd�lenosti �ty� set mili�n� kilometr�, astrofyzikov� a planetologov� m�li nep�etr�it� denn� i no�n� slu�by u sv�ch pozorovac�ch p��stroj�. Nep�ibli�ovali jsme se k planet�, proto�e to byl skalnat� zledovat�l� sv�t, pokryt� vysokou vrstvou zmrzl�ch plyn�.</p><p>Devaten�ct�ho dne potom, co minula jej� dr�hu, pohybovala se GEA v nepatrn� vzd�lenosti � sotva �ty�i sta tis�c kilometr� od ekliptiky; na kosmick� prach jsme st�le je�t� nenarazili. Pozd� ve�er, kdy� jsem si �el lehnout, ozvaly se reproduktory, kter� hl�sily, �e za okam�ik pod� observato� zvl�tn� hl�en�. Po minut� �ek�n� se ozval hlas astrofyzika Trehuba, kter� �ekl, �e p�ed �tvrt hodinou pro�ala GEA pruh plynu p�ekvapiv�ho chemick�ho slo�en� a nyn� man�vruje, aby na�la jeho stopu.</p><p>Chvatn� jsem se obl�kl a vyjel na hv�zdnou palubu, kter� se hem�ila lidmi, p�esto�e u� bylo po p�lnoci. Daleko dole, pod lev�m bortem ho�el v temnot�ch �arlatov� trpasl�k, ve zd�nliv� nehybn� obrub� plamenn�ch jazyk�. Z��e, jakou vyd�val, byla sotva jednou dvacetitis�cinou z��e slune�n�, p�esto v�ak byl kosmick� prostor nas�kl� krvav� zbarvenou mlhou. V��e se v�ak rozkl�dala st�le stejn� temnota. V tom se ze v�ech prsou vydral v�k�ik.</p><p>GEA vlet�la do p�sma plynu, kter� sv�til p�i styku s pl�t�m rakety. V okam�iku zahalil borty bled�, chv�jiv� svit: ho�el a rozst�ikoval se v pruhy a hasl daleko zp�t za z�d�, tak�e jsme se ��tili mrakem p��zra�n�ch z�blesk�. Zakr�tko GEA op�t vl�tla do vzduchopr�zdn�ho prostoru a znovu, je�t� v�ce zpomaluj�c rychlost, tak�e t�m�� z�stala st�t v prostoru, zvedla �pi�ku vzh�ru (v�echny tyto man�vry vyvolaly jako oby�ejn� dojem, �e krou�� a to�� se nehybn� sf�ry hv�zd) a znova narazila na vrstvu neviditeln�ho plynu. Byl nesm�rn� z�ed�n� a kdy� do n�ho raketa vl�tla pomalu, nerozsv�til se, teprve a� na�e rychlost vzrostla na dev�t set kilometr� za vte�inu, za�aly ionizovan� atomy z��it, v d�sledku sr�ky s pl�t�m rakety, a okolo st�n paluby se znovu zat�epetaly bled� sv�teln� jazyky.</p><p>Objevil se mezi n�mi astrofyzik, kter� pr�v� skon�il slu�bu. Vypr�v�l, �e podle anal�zy vrstva plynu, v n�m� se pohybujeme, je molekul�rn� kysl�k. Vyvolalo to v�eobecn� �div, proto�e v mezihv�zdn�m prostoru se s p�smy voln�ho kysl�ku nesetk�v�me.</p><p>�Astrog�to�i maj� za to,� �ekl astrofyzik, ��e jsme vl�tli do ohonu n�jak� nesm�rn� zvl�tn� komety a jsou ochotni ob�tovat trochu �asu, aby ji objevili. Proto GEA vplula do proudu plynu a hnala se vp�ed, jako kdyby je rozr�ela.�</p><p>Tento pruh, jak po n�kolika hodin�ch prok�zaly v�po�ty automat�, jevil zak�iven�, kter� potvrzovalo domn�nky, �e je to plynn� ohon n�jak�ho kosmick�ho t�l�ska, p��li� drobn�ho, abychom je mohli pozorovat. N�sleduj�c� den, noc a je�t� jeden den minul v honi�ce za prchaj�c� p�ed n�mi a st�le je�t� neviditelnou hlavou komety. A� t�et� noc, op�t hodn� pozd�, promluvil v�emi reproduktory Trehub a ozn�mil, �e hlavn� teletaktor objevil hlavu komety vzd�lenou od n�s devaten�ct mili�n� kilometr�.</p><p>Do observato�e t�hla proces�, av�ak hlava komety viditeln� jako bled� bod ve tm� po dlouhou dobu nezv�t�ovala sv�j zd�nliv� pr�m�r. Ve�er ji� bylo mo�no zm��it jej� velikost. Nebyla v pr�m�ru v�t�� ne� kilometr. Astrog�to�i usoudili, �e v�novali z�had� komety ji� p��li� mnoho �asu: je to probl�m nepochybn� velmi z�va�n� pro astrofyziky, koliduje v�ak s hlavn�m c�lem cesty a mus�me se nyn� vr�tit na opu�t�n� kurs. P�esto v�ak si astrofyzikov� vyprosili je�t� jednu noc honby za kometou: proto�e �zalidn�n� v t�to oblasti kosmu je nepatrn�, zv�t�ili jsme rychlost na dev�t set pades�t kilometr� za vte�inu a raketa v z�voj�ch st�le prud�eji planouc�ho kysl�ku let�la po stop�ch komety. V p�t r�no promluvil do mikrofonu Trehub a po jeho prvn�ch slovech se v�echna srdce rozbu�ila prud�eji, proto�e hlas mu�e, kter� se v�dy dovedl opanovat, se t��sl:</p><p>�Vol� �st�edn� observato� GEY. Tak zvan� hlava komety nen� kosmick� t�leso, n�br� um�l�m �tvarem podobn�m na�emu kosmick�mu letadlu.�</p><p>T�ko vypsat vzru�en�, jak� zavl�dlo na palub�ch. Raketa se d�le pohybovala p��mo�a�e za bledou skvrnou prchaj�c� v tm�ch; v obou observato��ch byl takov� navalme astrofyzikov� byli kone�n� nuceni po��dat ��st zv�davc�, aby ode�li, proto�e jim p�ek�eli v pr�ci. Pak se v�ichni, vyzbrojeni pozorovac�mi p��stroji, jak� jen byly po ruce, shrom�dili na lev�m bortu p�edn� paluby, odkud bylo ji� pouh�m okem vid�t mlhav� bod, kter� se ospale pohyboval na nehybn�m hv�zdn�m pozad�.</p><p>Kdy� se zmen�ila vzd�lenost, kter� n�s d�lila, na tis�c kilometr�, zam��ila GEA vys�lac� ant�ny na ciz� letadlo, vyvinula plnou palebn� s�lu sv�ch mohutn�ch vys�la�� a poslala mu v�zvu. Uv�domuj�ce si, �e n�m nezn�m� bytosti neporozum�j�, vys�lali jsme bez ust�n� Pythagorovu v�tu a ostatn� prost� geometrick� pou�ky. Av�ak na�e vol�n� kosmick�m prostorem z�stalo bez odpov�di. P�ij�ma�e zam��en� na letadlo ml�ely.</p><p>Pak jsme za�ali signalizovat sv�tly: z trysek ve �pi�ce rakety vylet�ly do �ern�ho prostoru atomov� sv�tlice, rozv�tvuj�c� se v ��ly st��brn�ho ohn�, sign�ln� sv�tlice zelen� i modr�, av�ak letadlo mlhav� viditeln� v d�lce napo��d zachov�valo hlubok� ml�en�.</p><p>Kone�n� odpoledne rozhodla rada astrog�tor�, �e vy�le lehk� pr�zkumn� letadlo; na jeho palub� m�ly b�t pouze automaty a v �estn�ct hodin m�stn�ho �asu p�ihl�elo shora asi dv� st� osob, kter� se shrom�dily na horn� galerii leti�t�, jak traktory t�hnou �trn�ctitunov� obl� doutn�kov� t�leso na startovn� dr�hu a jak do jeho vnit�ku nastupuj� automaty v matov�ch brn�n�ch.</p><p>St�ela se pono�ila do odpalovac� komory, vnit�n� uz�v�ry se zav�ely, a za okam�ik, kdy� pro n�s neviditeln� prvn� astrog�tor stiskl vyp�na� na pult�ku �st�edn� pilotn� kabiny, prol�tl nitrem GEY zvuk dut�, temn�, jako �der gigantick�ho orloje. Ocelovou konstrukc� rakety prob�hl sotva posti�iteln� z�chv�v; raketa, odp�len� z komory v hlav� GEY, odd�lila se od na�eho letadla, opsala kolem n�ho k�ivku a rozlet�la se k c�li, ��zena r�diov�mi vlnami.</p><p>Vystoupili jsme na hv�zdnou palubu, abychom odtamtud sledovali dal�� v�voj ud�lost�. Vid�t bylo bohu�el m�lo, proto�e nad nezn�m�m letadlem sv�tila bl�eneck� slunce Centaura, kter� svou osl�uj�c� z��� znesnad�ovala pozorov�n�. Pruh z�ed�n�ho kysl�ku ji� nesv�til, proto�e byla vypnuta v�echna pohonn� soustroj� a pohybovali jsme se pouze jako satelit �arlatov�ho trpasl�ka. Pozorn� Pavel Borel mi dal k dispozici stokr�t zv�t�uj�c� dalekohled, kter� jsem si postavil v p�edn� chodbi�ce paluby. P�iv�raje o�i p�ed nesnesiteln�m jasem, vid�l jsem, jak na�e raketa zapla�uje temnotu lehce se chv�j�c�m jazykem atomov�ch tryskov�ch plyn�. Kone�n� se dostala k letadlu tak bl�zko, �e s n�m splynula v jedinou skvrnu. Ohe� jej�ch tryskov�ch motor� zhasl. Z�ejm� vypnula motory. Vys�la�e rakety byly zapojeny p��mo na ve�ejnou s� reproduktor� GEY, tak�e se k n�m ihned dostala ka�d� zpr�va, kterou automaty vyslaly. Za jeden�ct minut po startu p�i�la prvn�. Zn�la:</p><p>�Nezn�m� letadlo je po�kozeno.�</p><p>Druh�, po dal��ch t�ech minut�ch:</p><p>�Pokou��me se vniknout dovnit�, ani� bychom po�kodily pl᚝.�</p><p>Pak bylo ticho. Astrog�to�i vyslali t�zac� sign�l, bez odpov�di. Na�e srdce po�al sv�rat neklid, pak se ozvala dv� slova:</p><p>�Vrac�me se.� Vz�p�t� potom jsme uvid�li z�blesk nastartovan�ho motoru.</p><p>Raketa provedla obvykl� man�vr, podlet�la pod p�ist�vac� dutinu a vs�ta magnetick�m polem, dostala se na prvn� podla�� osobn�ho leti�t�.</p><p>Zase jsme sjeli v�tahy dol�. Dvojit� dve�e vstupn� komory se otev�ely, hlava rakety se vysunula, zastavila a p�ita�ena ocelov�m ramenem se po�ala zvedat, ukazovat cel� t�leso letadla. Mechanoautomaty z�rove� ze �ty� stran odstranily �rouby p��klopu vstupn�ch dve�� a zavl�dlo hrobov� ticho, v n�m� bylo sly�et b��c�, dosud je�t� nevypnut� chladic� puls�tor rakety. St�lo kolem n� n�kolik lid� � astrog�to�i, fyzikov�, in�en��i z leti�tn� slu�by. Otev�en�mi dve�mi vystoupily prv� automaty a sjely na plo�inu. Grotrian jim polo�il n�jakou ot�zku; odpov�� jsme nesly�eli, jen v�k�ik, jak� unikl okolostoj�c�m. Postupn� zavolalo shora n�kolik hlas�.</p><p>�Co ��kaj�?�</p><p>Grotrian zvedl tv��, kter� n�hle zbledla.</p><p>���kaj�, �e jsou tam lid�.�</p><cite><p>UNITED STATES</p><p>INTERSTELLAR FORCE</p></cite><p>O p�l hodiny pozd�ji p�ihl�ela pos�dka GEY shrom�d�n� na palub� leti�t�, jak Lancelot Grotrian, jeho asistent Petr z Ganymedu, Tembhara, in�en��i Treloar a Uteneut a s nimi Ter Haar nastupuj� po m�stku dovnit� rakety, kter� le�ela na startovn� dr�ze.</p><p>Druhou raketu, n�kladn�, s n�stroji a automaty, m�l ��dit jen Ameta, av�ak v posledn� chv�li bylo rozhodnuto, �e v�prava bude mo�n� pot�ebovat l�ka�e, a volba padla na mne.</p><p>St�l jsem dole v hale vedle pilota a sna�il jsem se, drcen kosmick�m brn�n�m, napodobit jeho nenucen� postoj. D�rkovat� konstrukce stropu, kolejnice sva�uj�c� se k startovn�m trycht���m, t�lesa raket, v�echno se t�pytilo matn�m st��b�it�m leskem berylia, tmav��ho o p�lt�n ne� st��bro na�ich skafandr�.</p><p>Kdy� byly zav�eny vstupn� dve�e za posledn�m �lov�kem, vysunul se ze st�ny mohutn� ocelov� p�st a zatla�il st�elu do odpalovac� �achty. Ozvalo se tlumen� za�in�en� katapultu. Uplynulo dvacet vte�in, ne� zaho�elo zelen� sv�tlo na kotou�i signaliz�toru. P�st se vt�hl zp�t a zatla�il na uvoln�nou kolej druhou raketu. Vstoupili jsme na jej� h�bet.</p><p>Cht�l jsem se s p��teli shrom�d�n�mi naho�e rozlou�it n�jak�m gestem, ale vl�dlo ml�en� tak napjat�, �e jsem spustil p�ilbu a zmizel za Ametou v nitru rakety.</p><p>V hlav� st�ely bylo m�lo m�sta. Sotva jsem se ulo�il vedle pilota a zapjal pasy, ozval se sign�l, kontroln� sv�t�lko zaz��ilo, a st�ela, tla�ena ocelovou tlapou, vklouzla do tunelu. Zah�m�lo. Poc�til jsem, �e m� t�lo najednou zt�klo. V kulat�m ok�nku p�ed Ametovou hlavou se za�ernalo nebe. Let�li jsme.</p><p>Ameta opsal povinnou k�ivku okolo GEY a zapnul motory na malou rychlost. Teprve kdy� jsme se dostali z bl�zkosti letadla, pohnul ob�ma rukama ob�adn�m pohybem p��kou zrychlova��. Ani ne tak sluchem jako sp� cel�m t�lem, obalen�m p�ruj�c� tkaninou, vyc�til jsem hlubok� zp�vn� t�n, s jak�m z trysek vyr�ej� atomov� plyny.</p><p>Cht�l jsem se pod�vat ok�nkem, abych na�el prvou raketu, nebylo to v�ak snadn�, proto�e kabina byla t�sn�. Ametovu tv�� n�kolikr�t polila rud� z��e a ve skl��k�ch ukazovatel� se mihly rub�nov� jiskry � to p�i zat��k�ch nahl�el �arlatov� trpasl�k do raketov� kabiny a �lehl po n�s h�ejiv�m sv�tlem. Zvedl jsem se na loktech.Vid�l jsem jen t�epetav�, zp�t ohnut� plameny tryskaj�c� ze �pi�ky; zmen�ovali jsme rychlost brzdic�mi tryskami.</p><p>Nadzvedl jsem se je�t� v�� a vtom jsem uvid�l nezn�m� t�leso.</p><p>Podobalo se v�etenu se �pic� a z�d� stejn� zaoblenou. Tu st�edem t�lesa zasv�tila vzd�len� hv�zda. Napadlo m�, �e je pr�hledn�, ale brzy jsem pochopil sv�j omyl. To nebylo kosmick� letadlo, n�br� jak�si primitivn� um�l� dru�ice. To, co jsem pova�oval za za�pi�at�l� trup, byl ve skute�nosti prstenec, kter� jsme vid�li v bo�n�m zkr�cen�.</p><p>Takzvan� letadlo se rychle zv�t�ovalo. Nadouvalo se, jako kdyby bylo nafukov�no obrovskou rychlost�; je to klam typick� pro vzduchopr�zdno. Takhle tedy vypad� bl��c� se c�l cesty. Ameta op�t zapnul deceler�tory a ud�lal obrat. Letadlo proplulo dole pod n�mi. Podobalo se velk�mu kolu s loukot�mi se zplo�t�lou hlavou. Pomalu se ot��elo a trubice jeho loukot� se l�n� pohybovaly na �ern�m pozad� hlubin, jako by mlelo hv�zdy. Uprost�ed se zvedala kruhov� plocha leti�t�, podep�en� m��ovatou v��. Krou�ili jsme, zat�m co prvn� raketa ji� p�ist�vala. Nezastavila se na plo�e leti�t�, n�br� se snesla n� a p�izp�sobila sv�j pohyb ot��en� prstencovit� obruby satelita; zastavila se nad n�m, bl�skaj�c rytmicky plameny motor�, vymr�tila z brzdic� trysky ve �pi�ce kr�tk� plamen, vysunula magnetick� z�chyty a p�ilepila se na dru�ici v m�st�, kde se na jej�m povrchu �ernala nepravideln� skvrna.</p><p>Ameta neznateln� pohnul p�kami. Padali jsme dol�. Ploch� kruh p�ist�vac� plochy rostl obludn� p�ed o�ima, zakryl nebe, zd�lo se, �e jej proraz�me naskrz jako projektil. T�sn� nad n�m raketa zvedla �pi�ku prudce vzh�ru a vzl�tla kolmo do �ern�ho prostoru. N� dlouh� st�n prol�tl jako blesk po �l�bc�ch vlnit�ho plechu, matn� se �ervenaj�c�ch v rud�m sv�tle Proximy. Te�, kdy� jsme znovu nabrali v��ku, uvid�l jsem p�smena, kter� b�ela p�es celou ���ku p�ist�vac� plochy:</p><cite><p>FOR ARMY JETS ONLY</p></cite><p>Ameta ud�lal p�emet a dostal raketu na kruhovou ob�nou dr�hu okolo um�l� dru�ice. Octli jsme se v rovin� jej�ho obvodu a pohybovali jsme se po uzav�raj�c� se spir�le. St��brn� prstenec dru�ice, st��dav� zaplavov�n tmou a plamennou z��� �arlatov�ho trpasl�ka, se zv�t�oval, a� vyplnil cel� ok�nko a vytla�il �ern�, hv�zdami poset� nebe. Jak Ameta p�itahoval brzdy, bylo toto st��d�n� sv�tla a tmy st�le pomalej��.</p><p>Ztr�celi jsme rychlost. N�kolik des�tek metr� za ok�nkem ub�hal prudce zp�tky kovov� bok dru�ice. Temn� na n�m vystupovaly jak�si zna�ky, ne�iteln�, proto�e je rozd�l rychlosti m�nil v rozt�esen� �mouhy. Posledn� v�trysk plamen� ze �pi�ky; st��brn� st�na pohybuj�c� se proti n�m zpomalila sv�j pohyb tak dalece, �e se �pinav� p�sy rozpadly v p�smena. �etl jsem:</p><cite><p>A.I.S.0.6</p></cite><p>Ameta naposledy zapnul deceler�tory. P�es bled� plamen, kter� �lehal ze �pi�ky, bylo vid�t ub�haj�c� p�smena:</p><cite><p>U-N-I-T-E-D S-T-A-T-E-S</p></cite><p>V okn� se mihlo m��ovan� rameno je��bu a objevila se dal�� slova:</p><cite><p>I-N-T-E-R-S-T-E-L�L-A-R F-O-R-C-E</p></cite><p>Projela mimo pr�zdn� ��st bortu, tak pomalu a tak bl�zko, �e bylo vid�t zes�len� m�sta svar�. Pak se mihla velk� p�tic�p� hv�zda a op�t p�smena:</p><cite><p>A.I.S.O.6. U-N-I-T-E-D�</p></cite><p>N�pis se opakoval. Opsali jsme �pln� kruh.</p><p>�Co znamenaj� ta slova?� ptal jsem se Amety.</p><p>�Nev�m,� odpov�d�l, ani� odvr�til hlavu.</p><p>Raketou prob�hl ot�es. Z�stali jsme st�t t�sn� vedle druh� rakety. To, co vypadalo jako skvrna, byl vlastn� velk� otvor prora�en� v pl�ti prstence. Druhy jsem nevid�l, jist� u� vstoupili do dru�ice. Ameta otev�el zadn� dve�e, zavolal mechanoautomaty, odepjal pasy a vy�el ven.</p><p>Druhov� upevnili na povrchu prstence lano, napjat� mezi provizorn�mi z�chyty. Pevn� jsme se ho p�idr�eli, proto�e se um�l� dru�ice ot��ela, a odst�ediv� s�la, kter� vznikala, lehce n�s mohla vymr�tit do pr�zdn�ho prostoru. St�li jsme na velk�m st��brn�m kole. Ot��elo se leniv� i s n�mi. M�li jsme pocit, �e dru�ice nehybn� stoj� pod majest�tn� se ot��ej�c� �ernou polokoul� hv�zd. Daleko nad n�mi, jako plamenn� koule, krou�il �arlatov� trpasl�k. Plo�ina �st�edn�ho leti�t�, vyv��en� nad �rove� prstence, vrhala v jeho sv�tle dlouh� st�n, kter� n�s hned pohlcoval, hned opou�t�l. Je�t� jsem cht�l vyhledat pohledem GEU, jist� byla n�kde na pozad� hv�zdn�ho mraku St�elce, ale Ameta ji� zmizel v otvoru. �el jsem za n�m.</p><p>Octli jsme se v chodb�, kter� vedla v prstencovit� trubici. Velk� otvor ud�lal nepochybn� n�jak� meteor, kter� prorazil trubici skrz naskrz. V okol� d�ry byly st�ny siln� pok�iveny. Roztrhan� plechy krytu ukazovaly zkroucen� �ebrov�n� a podlaha, sm��knut� jak harmonika, tvo�ila vysok� z�hyby, kter� jsme museli p�ekra�ovat. Rozsah �kod byl d�kazem �patn� jakosti konstruk�n�ho materi�lu.</p><p>Do�li jsme k prvn�m dve��m ve svisl� ploch� mezist�n�. Plocha dve�� byla do k��e hust� pobita cvo�ky le��c�mi vedle sebe. In�en��i mi pak �ekli, �e to byly tak zvan� n�ty, jimi� kdysi b�valy spojov�ny kovov� pl�ty.</p><p>Dve�e byly pootev�en�. �ty�i r�hy na povrchu sv�d�ily, �e pr�v� tudy p�edt�m pronikly do vnit�ku dru�ice automaty vyslan� z GEY. �zkou chodbi�kou jsme se dostali do jak�si �tvercov� p�eds�n�. Ve st�n� byly dal�� dve�e doko��n otev�en�. Ameta tam vstoupil prvn�. P�es jeho rameno jsem uvid�l druhy.</p><p>St�li uprost�ed dlouh�, dosti prostorn� m�stnosti; v�ichni roz�ali n�ramenn� reflektory skafandr�, tak�e tam bylo dost sv�tla. Na st�n�ch byly sk��nky, n�kter� pootv�ran�; uvnit� se lesklo sklo. Na dvou �ad�ch stol� le�ely hromady porcel�nov�ch a sklen�n�ch ban�k, destila�n�ch p��stroj� a k�dinek; pod stoly se v�lely v hromad�ch keramikov�ch st�ep� ampulky kapkovit�ho tvaru. V jednom kout� st�l jak�si odsava� kou�e, v druh�m byl �tverhrann� otvor; n�kdo z druh� vrhl dovnit� proud sv�tla; odrazilo se na obrovsk�ch ba�at�ch n�dob�ch napln�n�ch �ervenohn�dou ztuhlou ka��. S ��asem jsem zjistil, �e strop, st�ny i podlahu t�to m�stnosti pokr�v� olov�n� panc��. Na st�epin� skla tr��c� z hromady jin�ch st�ep� zahl�dl jsem n�jak� p�smena: cht�l jsem ji vz�t do ruky, vtom ��k� Grotrian zv��en�m hlasem:</p><p>�Ni�eho se nedot�kat! Jd�te rovn�, tudy,� uk�zal na uli�ku mezi stoly.</p><p>�Co je to?� zeptal jsem se. Uteneut manipuloval s mechanoautomatem.</p><p>�To jsou bakteriov� kultury,� odpov�d�l Grotrian. �Mohly vydr�et v n�zk� teplot�.�</p><p>�Kosmick� z��en� je p�ece muselo d�vno zahubit,� za�al jsem, ale nedokon�il, proto�e jsem najednou nad slunce jasn�ji pochopil v�znam olov�n�ho filtru.</p><p>Grotrian vrhl proud sv�tla na �edav� obkl�d�n� st�n.</p><p>�Ten panc�� bakterie chr�nil, ale my hned v�echno vysterilizujeme.� Mechanoautomat zvedl hlavici vyza�uj�c� paprsky; vrhal snopy ultrafialov�ch paprsk�, kter� ni�ily mikroorganismy. Astrog�tor na��dil, aby ��inku paprsk� byly vystaveny i na�e skafandry, pak jsme �li d�l.</p><p>Tak za�ala na�e proch�zka um�lou dru�ic�. Temn�, st�le stoupaj�c� chodba byla zaplavena absolutn�m, v�e pohlcuj�c�m tichem kosmick�ho prostoru, v n�m� na�e kroky bez ozv�ny zanikaly. S podlahy vzl�tal p�i ka�d�m kroku v chv�jiv�ch oblac�ch lehounk� prach a halil n�s a� po ramena; l�n� se vlnil, hned se zaleskl st��brn� v paprsc�ch n�ramenn�ch reflektor�, hned krvav� �ervenal ve sv�tle �arlatov�ho trpasl�ka, kter� padalo shora kulat�mi ilumin�tory ve strop�. Pr�hledn� p�ilby t�ch, kdo �li p�ede mnou, rub�nov� se v n�m rozho��valy. Z polopr�zra�n�ch chom��� prachu nebo mlhy se vyno�ovaly st�ny a p�edm�ty, v�echny pokryty �ed�m povlakem, hust� nama�k�ny, stoj�c� na dosah ruky. Vypadalo to, jako by vnit�ek tohoto prstencov�ho kola zastav�li n�jac� liliput�ni, tak se t�snily p��stroje a p�ep�ky, tak n�zko jsme museli skl�n�t hlavy ve dve��ch. Pro�li jsme jak�msi skladi�t�m zavalen�m ocelov�mi lahvemi; d�l zase pokra�ovala chodba s kruhy rud�ho sv�tla, kter� se rozpl�valy v mra�nech prachu. Kon�ila dve�mi v�t��mi ne� ostatn�. Prvn� z n�v�t�vn�k� set�el rukavic� b�lou jinovatku s tabulky upevn�n� nad nimi. Byl tam n�pis:</p><cite><p>WELCOME BOYS IN THE AMERICAN UNIVERSE!</p></cite><p>Grotrian str�il do dve�� a zkamen�l na prahu, zahrazuje n�m dal�� cestu. P�es rameno jsem nahl�dl dovnit�. Dva snopy sv�tla z na�ich sv�tilen osv�tlily vysokou m�stnost, z obou stran zastav�nou le�en�m, kter� jsem pova�oval za klece � ve skute�nosti to v�ak byly k�je, um�st�n� nad sebou. P��mo u Grotrianov�ch nohou obut�ch do st��brn�ho kovu le�elo n�co zkroucen�ho jako polovysypan� pytel z nazelenal�ho stanov�ho pl�tna. Av�ak tento pytel se na jedn� stran� rozd�loval a ��st bli��� astrog�torovi kon�ila kulovit�m zbytn�n�m. Zachv�l jsem se.</p><p>Byl to �lov�k.</p><p>Le�el naznak se skr�en�ma nohama, ruce p�im��knuty t�lem. Na hlav� m�l ko�enou helmu. Byl mrtev u� v�ky. M�li jsme p�edpokl�dat, �e n�co takov�ho objev�me. �e by to tak ohromilo Grotriana? Astrog�tor up�ral zrak, nikoli na le��c�ho, ale na prot�j�� st�nu. D�vala se odtamtud nah� �ena. Sed�c nohu p�es nohu na h�bet� obrovsk� �elvy, dot�kala se kv�tem, kter� dr�ela v ruce, nah�ho prsu a usm�vala se. Na nohou m�la podivn� st�ev��ky s podpatky ve tvaru ostr�ho zob�ku. Nehty byly �erven� jako krev. �erven� byly tak� rty, rozta�en� v �sm�vu, kter� odhaloval n�padn� b�l� zuby. V tomto �sm�vu bylo n�co nev�slovn� odpuzuj�c�ho.</p><p>Oto�il jsem hlavu. Hned za mnou st�l Ter Haar. Jeho tv�� za sklem p�ilby byla p��sn� a bled�.</p><p>�Co to znamen�?� zeptal jsem se, sni�uje bezd��n� hlas.</p><p>Nikdo neodpov�d�l.</p><p>Grotrian p�ekro�il mrtv�ho a vstoupil dovnit�. �li jsme za n�m �zkou uli�kou mezi l��ky podobn�m klec�m. Astrog�tor se marn� pokou�el otev��t dal�� dve�e. Zavolal mechanoautomat, kter� kr�tk�m rozmachem ude�il do jejich st�edu. Dve�e povolily.</p><p>Obraz nah� �eny p�ip�chnut� na st�n� se po n�razu svezl a spadl, jak ve vzduchopr�zdnu padaj� i nejleh�� p�edm�ty: jako k�men. Mra�na prachu v���c�ho mezi mnou a opanc��ovan�mi z�dy nejbli���ho druha houstla, ��m hloub�ji jsme vnikali do m�stnost� bez oken. Sv�tlo na�ich lamp se p�i ch�zi pravideln� pohupovalo: kam dopadlo, objevovali se mrtv� a nad jejich t�ly, ploch�mi, hn�d�mi jako vyschl� m�ry, se d�valy se zd� nah� �eny. Tep ve sp�nc�ch bu�il jako chod stra�ideln�ch hodin a hrdlo se sv�ralo.</p><p>M�l jsem jednou sen, �e po dlouh� pouti tmavou, pustou krajinou jsem potkal �lov�ka, kter� ke mn� p�istoupil a srde�n� mi podal ruku. Kdy� jsem se zbl�zka d�val do jeho usm�vav� vl�dn� tv��e, ud�lal jsem n�hle stra�liv� objev: Nebyl to �lov�k. V um�le navle�en� k��i se skr�vala n�jak� bytost, kter� j� zevnit� pohybovala. Roztahovala �sta do p��telsk�ho �sm�vu a p�itom m� pozorovala skulinami mezi v��ky chladn�m, tup�m a z�rove� triumf�ln�m pohledem. Stejn� i te�, kdy� jsem �el mra�ny prachu, v n�j� se zm�nil vzduch zmrzl� ve vzduchopr�zdnu, octl jsem se ve sf��e podobn�ho stra�ideln�ho �kazu.</p><p>V�t�ina p�edm�t�, kter� sv�tla reflektor� vysvobozovala ze tmy, byla mi nezn�ma. V jejich zmaten� sm�si, ve shluku n�bytku, v za��zen�, le�ely, kle�ely, sed�ly mumie, zabalen� do svinut�ch plachet a pokr�vek, po dvou, po t�ech, s rukama k�e�ovit� propleten�ma, s tv��emi p�itisknut�mi k podlaze, zvr�cen�mi dozadu, s o�ima prom�n�n�ma v kousky ledu, s kost�n�m leskem zub�. V�echny popr�eny b�l�m prachem bez nejmen��ho zbytku lidsk�ho v�razy � a p�ece to byly poz�statky lid�; k takov�m katastrof�m p�ed v�ky doch�zelo, to jsem dovedl pochopit. Ale ty obrazy na st�n�ch? Ty nah� �eny se �t�hl�mi, b�l�mi prsty zakon�en�mi nehty tvaru �pi�at�ch kapek, up�en� po n�s �ilhaj�c� koutky p�imhou�en�ch o��, v p�z�ch, kter� lhaly v�e, co je bezbrann�m tajemstv�m a ml�en�m nahoty � to byli tak� lid�?</p><p>V dut�m tichu jsme proch�zeli jednu kajutu za druhou, pro�li jsme kuchy�sk�mi m�stnostmi, kde se na b�l�ch kachl�c�ch povalovaly hromady plechovek a hol�ch kost� a z leskl�ch kohoutk� visely ledov� rampouchy. Dal�� odd�l chodby: tak� zde se po podlaze plazily kruhy rud�ho sv�tla z ilumin�tor�. Dal�� dve�e. Kdy� jsem p�ekra�oval pr�h, uvid�l jsem, �e z druh� strany vstupuje osm vysok�ch st��brn�ch postav: byly to na�e odrazy v zrcadle, kter� pokr�valo celou st�nu. V pokoji byl chaos. Mezi rozh�zen�mi t��noh�mi stoli�kami, pota�en�mi �ervenou k���, na zmrzl�ch krystalech barevn�ch n�poj� a st�epech lahv� le�ely mumie. Nejbli��� m�la hlavu op�enou o soudek, z n�ho� vytekla tekutina prom�n�n� v zelenav� led. Jednou rukou si zacl�n�la tv��, v druh� tiskla kr�tkou, na modro kalenou trubici. V plo�e zrcadla se �ernalo mnoho d�rek, z nich� se paprskovit� rozb�haly trhlinky. Ve strop� byly otev�en� padac� dve�e. Vedl k nim �eb��k. Z jeho nejni���ho p���le visela dol� dv� t�la, zlomen� t�m�� vejp�l. Pohl�dl jsem za sebe. St�nu zakr�val velk� obraz. Na modr�m pozad� se vzn�ela mezi p�novit�mi b�l�mi mraky r��ov� t�la �en.</p><p>�Co je to?� zeptal jsem se, nepozn�vaje vlastn� hlas.</p><p>�To jsou Atlanti�an�,� odpov�d�l Ter Haar, a jako kdyby tato slova vysv�tlovala v�e, pro�el okolo mne, odstr�il t�la vis�c� z �eb��ku a za�al se �plhat nahoru. Mumie lehly na bok. M�ly hlavy omot�ny pruhy z roztrhan�ch pokr�vek.</p><p>N��� slitovn� ruka je p�ikryla plachtou z tuh�ho pl�tna. Vylezli jsme nahoru a zapadli do tmy �zk� �achty, kter� vedla do �st�edn� komory. Museli jsme se zde pohybovat pomoc� tenk�ch kovov�ch lanek, upevn�n�ch ke st�n�m. Odst�ediv� s�la, kter� vytv��� na obvodu um�lou gravitaci, ��m d�l t�m v�c sl�bla. Chodbu uzav�raly neoby�ejn� masivn� panc��ov� dve�e. Kdy� jsme odstranili vrzavou vrstvi�ku jinovatky, objevil se �erven� n�pis:</p><cite><p>ATOMIC POWER SECTION � RADIATION DANGER</p></cite><p>Dl�ta a probij�ky byly by zde musely dlouho pracovat. Grotrian zavolal automat, vyzbrojen� ho��kem na atomov� plamen. Modrav� hrot se zakousl do desky, kter� n�m br�nila ve vstupu. Ocel zrudla, ve vzduchopr�zdnu zakrou�ily �upinky zuhelnat�l�ho n�t�ru, ��ra �ezu se m�rn� proh�bala; kone�n� byl panc�� po cel� d�lce roz�ez�n, dva automaty se do n�ho nap�ed op�ely, pak si jej p�it�hly k sob� a velk� pl�t ocele se pomalu naklonil a byl vylomen.</p><p>Prvn� ve�el dovnit� Grotrian. Bylo tam tma; paprsky reflektor� bloudily po jak�chsi koutech a v�klenc�ch: orientaci zt�oval bezt�n� stav. Magnetick� podr�ky umo��ovaly ch�zi, ale docela gravitaci nahradit nemohly. Ve vzduchopr�zdnem prostoru se vzn�ely a l�n� mezi n�mi proplouvaly jak�si velk� n�doby, podobn� b�ichat�m ryb�m; hned ta, hned ona odr�ela sv�m le�t�n�m povrchem z�blesk sv�tla, kter� na ni dopadl. Teprve a� mechanoautomaty st�hly dol� tato poletuj�c� t�lesa, prozat�mn� je upevnily a rozsv�tily velk� reflektor, uvid�l jsem, �e stoj�m v kopulovit� zaklenut� m�stnosti. Se stropu viselo rameno je��bu, kter� sv�ralo asi �ty�i metry dlouhou raketu s nemotorn�mi k�id�lky. Kdy� reflektor v hlavici automatu opsal cel� kruh, zpozoroval jsem, �e v temn�ch v�klenc�ch stoj� hru�kovit� n�doby; bylo jich v�ce ne� t�icet. Z ka�d�ho v�klenku vyb�haly �zk� dr�ky, kter� kon�ily u to�nice pod je��bem. Grotrian �ekl Ter Haarovi:</p><p>�Bomby, vi�te?�</p><p>�Ano, uranov�,� odpov�d�l historik.</p><p>Grotrian zavolal jeden mechanoautomat a poru�il mu, aby jednu hru�kovitou n�dobu prosv�til Roentgenov�mi paprsky. P�e�li jsme na druhou stranu, abychom vid�li v�sledek prosv�cen� na p�istaven� fluoreskuj�c� matnici. V�iml jsem si, �e pod je��bem je v podlaze prohlube�. Byl tam m�lk� trycht�� s nedov�en�m p��klopem. Naklonil jsem se a nahl�dl otev�enou skulinou: v bezedn� propasti tam z��ily hv�zdy.</p><p>Mechanoautomat zapnul proud. Na zelen� z���c�m st�n�tku se objevil st�n vnit�n� konstrukce n�doby. Netu�il jsem jej� v�znam, vid�l jsem, �e se uvnit� sb�haj� trubice v po�tu �trn�cti nebo �estn�cti (st�ny se mohly p�ekr�vat). Naho�e byly v�vody trubic spojeny s kabely, kter� se sb�haly v jednom m�st�. Uteneut je na�el na povrchu n�doby. Byl tam mal� klobou�ek na pru�in�, pod n�m p��ka vyp�na�e, v�ce nic.</p><p>Grotrian n�m zak�zal, abychom se �ehokoli dot�kali.</p><p>Ode�li jsme otvorem, kter� v panc��ov�ch dve��ch vy�ezaly automaty, a vr�tili jsme se do velk� zrcadlov� m�stnosti na obvodu dru�ice; odtud vedla cesta chodbou do mal� kabiny. Pod stropem se k�i�ovaly svazky kabel� v obalech pokryt�ch j�n�m. Na st�n�ch byly mramorov� rozvodn� desky s �adami kontakt�: byl to typ prastar�ho vakuov�ho po��tac�ho stroje. P�ed tabulkami st�ly trojnoh� �idle, na nich � �ty�i zkroucen� lid� se sluch�tky na u��ch: na sluch�tk�ch � helmy. Tv��e zakryty ko�en�mi maskami. �tvrt� visel dol� ze sed�tka, p�ilba mu spadla s hlavy a vlasy ost��b�en� krystalky vzduchu se dot�kaly podlahy. O�i se prom�nily jako u v�ech ostatn�ch v kousky kaln�ho ledu.</p><p>Dal�� odd�len� chodby bylo pokryto vysok�m, m�kk�m kobercem. Nov� dve�e, na nich mal� st��brn� p�smenka:</p><cite><p>Commander in Chief Lt. General John McMurphy</p><p>I will do my best</p></cite><p>Dv�ma kulat�mi ilumin�tory ve strop� padaly dovnit� paprsky Proximy. Jej� �erve� se p�i na�em p��chodu sm�sila s b�l�m sv�tlem n�ramenn�ch reflektor�. V tomto siln�m jasu se objevil velk� pokoj. St�ly tam velk� zasklen� sk��n� se staro�itn�mi knihami, velk� k�esla, na jedn� st�n� visela mapa Zem� v prad�vn� projekci Mercatorov�. Eurasii odd�lovala tlust� �erven� ��ra. Cel� byla p�e�krtnuta n�pisem: COMMUNIST SPHERE. Na zbytku sv�ta le�ela �ern� p�smena: FREE WORLD SPHERE.</p><p>Za psac�m stolem, v �irok�m k�esle sed�l �lov�k. Jist� kdysi b�val vysok� postavy. Jeho daleko nata�en� nohy vy�n�valy pod stolem. Hlava byla zvr�cena zp�t, a proto ost�e vystupoval ohryzek na krku obalen�m b�lou ko�e�inou, kter� tvo�ila l�mec bundy. Za n�m na st�n� byla napjata velk� plachta s �erven�mi a b�l�mi pruhy a hv�zdami. Mumie m�la na sob� ko�en� kab�tec jako v�ichni v tomto letadle; r��ky l�mce byly zdobeny �ty�mi zlat�mi hv�zdami. P�ed n�m, mezi j�n�m pokryt�mi pap�ry, st�la sklenka s kouskem ledu. Po prav� ruce le�elo pr�zdn� ko�en� pouzdro a kalen� p�edm�t s kr�tkou hlavn�: byl jako t��tko na knize se zlat�mi p�smeny: THE HOLY BIBLE. Kdy� jsem p�istoupil bl�, zd�lo se mi, �e se velitel mrtv�ho letadla usm�v�. Obe�el jsem st�l a pohled�l jsem mu do tv��e. Byla tmavo�ed�, pokryt� jinovatkou a nevyjad�ovala nic. Ohrnut� rty ukazovaly zuby, za�at� do n�jak�ch leskl�ch t��sek. Naklonil jsem se, s mimovoln� zatajen�m dechem, a zjistil jsem, �e to byla nap�l rozhryzan� sklen�n� trubi�ka. N�kdo mi polo�il ruku na rameno � Ter Haar.</p><p>�Poj�,� pravil a teprve nyn� jsem si uv�domil, �e jsme v kabin� sami. Ode dve�� jsem se je�t� jednou ohl�dl do pokoje. �arlatov� sv�tlo Trpasl�ka spl�valo po tv��i mumie, jako by se marn� pokou�elo ji o�ivit. Scvrkl�, svra�t�l�, vypadala, jako kdyby byla od v�k� mrtv�, jako kdyby v n� nekolovala krev.</p><p>Vstoupili jsme do pr�zdn� m�stnosti. U stropu prob�haly skupiny rovnob�n�ch trubic, kolem st�n v �ad�ch na kovov�ch stojanech �t�hl� l�hve na plyn. V�ichni druhov� byli tady.</p><p>�Tato dru�ice,� ��kal Grotrian, �opustila Zemi p�ed v�ce ne� jeden�cti stolet�mi. Atlanti�an� m�li v �myslu rozs�vat z n� bakterie a vrhat atomov� pumy. Aby mohli l�pe m��it, vestav�li do n� raketov� za��zen�, kter� jim umo��ovalo p�ech�zet z ob�n�ch drah bli���ch Zemi na vzd�len�j��. N�jak� nep�esnost ve v�po�tech zavinila, �e se odch�lila od stanoven� dr�hy. Tak za�ala bludn� pou� tohoto letadla vesm�rem. Po n�kolika stech letech se dostala do okruhu p�ita�livosti Proximy a zv�t�ila tak po�et t�les, kter� kolem n� krou��.�</p><p>Zat�m co Grotrian mluvil, p�edstavoval jsem si, jak se lid� uv�zn�n� v kovov�m prstenci propadali do mraziv� hlubiny, jak v nich pomalu tuhla krev, jak bojovali o �ivot a teplo. Stalet� uplynula od smrti posledn�ho z nich, ale kovov� dru�ice krou�ila ne�navn� kolem chladnouc� hv�zdy i se zkamen�lou pos�dkou.</p><p>�Je samy stihl osud,� pokra�oval astrog�tor, �jak� cht�li p�ipravit ostatn�m. T�ebas utrpen�, jak� zakusili p�ed smrt�, nemohou vykoupit pokus o vyhlazen� lidstva, domn�v�m se p�esto, �e ani nemus�me p�trat po podrobnostech t�to prad�vn� trag�die, ani tupit mrtv�, nebo� jsou to dnes jen poz�statky rozpad�vaj�c� se v prach. Poz�statky lid�. Podle m�ho n�zoru mus�me toto letadlo zni�it. Nen� t�eba, aby kdokoli jin� mohl je�t� spat�it to, co jsme vid�li my; proto se mus�me rozhodnout ihned.�� Ter Haar?�</p><p>�Souhlas�m s tebou.�</p><p>�Uteneut?�</p><p>�Ztoto��uji se s tv�m pl�nem.�</p><p>�Treloar?�</p><p>�Souhlas�m.�</p><p>�Ameta?�</p><p>�Nejsem si jist, jestli m� pravdu,� �ekl pilot, �ale nebudu odporovat v�t�in�. Nev�m, m�me-li pr�vo zapomenout na to v�echno.�</p><p>�Nezapomeneme,� nam�tl Ter Haar, �t�m sp�e, �e nap�ed zachyt�m fakta d�le�it� pro historick� b�d�n� a zajist�m dokumenty.�</p><p>Zd�lo se, �e Ameta chce je�t� n�co ��ci, Grotrian se na n�ho t�zav� pod�val, av�ak pilot ustoupil o krok zp�t a obr�til se. Posledn�, na koho se astrog�tor pod�val, jsem byl j�. Ml�ky jsem p�itakal. Nyn� ode�el Ter Haar do kajuty vedouc�ho v�pravy a vzal si na pomoc in�en�ry. Grotrian ode�el, aby se spojil r�diem s GEOU, a j� jsem ode�el do chodby bez ur�it�ho c�le. Kdy� jsem tak �el po cest�, kterou jsem u� jednou d�lal, znovu jsem pro��val pocit, �e jsem v p��ern�m snu � pocit, kter� vypl�val z neuv�dom�l�ho p�esv�d�en�, �e skute�nost nem��e b�t tak krut�. �el jsem zabr�n do sv�ch my�lenek, kdy� se ve mn� najednou srdce zastavilo hr�zou. Z�stal jsem st�t, zaposlouch�n do bezedn�ho ticha. Zd�lo se mi, �e jsem s�m. Mrtv�ch jsem se neb�l: hor�� byla spole�nost t�ch k�iklav�ch obraz�, z nich� se nah� �eny usm�valy p�es vzduchopr�zdno nad mumiemi oj�n�n�mi plynem.</p><p>Zrychlil jsem krok, dal jsem se t�m�� do b�hu, vtom jsem spat�il prou�ek sv�tla, padaj�c� pootev�en�mi dve�mi. Zastavil jsem se na prahu.</p><p>Byla to prostorn�, hol� s��. Proti dve��m byl vysok�, obloukem zaklenut� v�klenek. Visel v n�m d�ev�n� k��, ost�e �ern� na b�l�m pozad�. N�hle jsem spat�il, �e p�ed v�klenkem kle�� mrtv�, k podlaze p�itisknut� �lov�k; ostr� p�te� zvedala tkaninu, do n� byl zahalen. Tato mumie, podobn� hroud� hl�ny, vrhala na b�lou st�nu beztvar� st�n. M�j pohled zalet�l na druhou stranu, hledaje zdroj sv�tla. St�l tam Petr z Ganymedu. Jeho n�ramenn� reflektor vrhal na k�� ostr� sv�tlo a on, �t�hl�, obrovsk� ve st��brn�m skafandru, s rukama zk��en�ma na prsou, dlouho se d�val na toto znamen� marn� v�ry.</p></section><section><title><p>�ARLATOV� TRPASL�K</p></title><p>Grotrian nechal mechanoautomaty v komo�e s atomov�mi bombami. Pak jedna raketa po druh� vzl�tla, zakrou�ily okolo letadla a �ern� p�smena</p><cite><p>UNITED STATES INTERSTELLAR FORCE</p></cite><p>naposledy projela p�ed na�imi zraky. Rakety zam��ily �pi�ky ke GEI, zrychlily let, a tak jsme se brzy octli na palub�.</p><p>�etn� div�ci shrom�d�n� na leti�ti p�e�li na hv�zdnou palubu, aby odtamtud pozorovali zni�en� um�l� dru�ice. Tak� my jsme vyjeli nahoru. Po des�ti minut�ch mechanoautomaty ozn�mily, �e p�ipravily r�diov� odpalovac� p��stroj, na�e� pro n� byla posl�na raketa. Kdy� se vr�tily na GEU, ozval se v reproduktorech Ter Akonjan�v klidn� hlas:</p><p>�Pozor� minus �ty�i minuty� minus t�i minuty� minus jedna a p�l minuty� minus �ty�icet vte�in� minus p�t vte�in��</p><p>Srdce se rozbu�ila prud�eji. Ml�ky jsme se d�vali do temnot, kde se t�pytila jako bled� prst�nek dru�ice Atlanti�an�.</p><p>�Pozor� nula�� ozval se hlas prv�ho astrog�tora. Tmu roztrhl rozv�tven� z�blesk. Osl�uj�c� koule ��m d�l bled�� a bled�� se nadmula a zh�ela hv�zdy. P�ed o�ima je�t� tan�ily sv�teln� kruhy a ve vzd�lenosti �esti set kilometr� od GEY se rozpl�val �pinav� b�l� mrak d�mu.</p><p>Domn�val jsem se, �e je to konec toho prazvl�tn�ho setk�n�, ale ve�er m� pozval Grotrian do sv�ho bytu. Zastal jsem tam v�echny, kdo byli na um�l� dru�ici.</p><p>Po n�vratu na GEU jsme svl�kli skafandry ve speci�ln� komo�e, kde potom byly podrobeny velmi zevrubn�mu bakteriologick�mu zkoum�n�. Grotrian n�s ujistil, �e anal�za prok�zala sterilnost skafandr�.</p><p>Kdy� skon�il, chv�li se na n�s d�val, jako kdyby byl na rozpac�ch, m�-li mluvit d�le.</p><p>�R�d bych v�m sd�lil jeden zvl�tn� fakt,� �ekl kone�n�.</p><p>�Jak si snad vzpom�n�te, jen j� jsem se dotkl atomov� bomby, t� jedin�, kterou jsme rentgenovali. Jak prok�zal mikrochemick� rozbor, z�stala na prav� rukavici m�ho skafandru velmi nepatrn� stopa astronia��</p><p>Kdy� vid�l, �e nech�peme nesm�rn� dosah jeho slov, dodal Grotrian ti�eji:</p><p>�Mou pozornost upoutala skute�nost, �e se na st�n�tku p�istaven�m k bomb� objevil velice slab� st�n jej� konstrukce je�t� d��ve, ne� automat zapnul Roentgenovu lampu. Tento slab� st�n nemohlo vrhnout vlastn� z��en� uranu 235, kter� byl v bomb�, proto�e ten nevys�l� paprsky dostate�n� tvrd�, aby pronikly ocelov�m panc��em; napadla m� my�lenka, �e byla bomba je�t� p�edt�m posyp�na n�jak�m prvkem, kter� vyza�uje paprsky gamma. Proto jsem set�el rukavic� trochu prachu z jej�ho povrchu. Anal�za zjistila stopy astronia� Je nesporn�, �e um�l� dru�ice vznikla ve dvac�t�m stolet�, ale v t�to dob� lid� neznali astronium a neum�li je synteticky vyr�b�t. Jin�mi slovy: Atlanti�an� je nemohli m�t na palub� sv�ho letadla. I kdyby tomu skute�n� tak nebylo, astronium, jeho� �ivotnost se m��� na des�tky let, rozpadla by se za jeden�ct v�k�, kdy dru�ice bloudila, a nedalo by se zjistit. Tak� v mezihv�zdn�m prostoru se astronium nevyskytuje; jeho pr�ek se musel na pl�ti bomby usadit ne p��li� d�vno, rozhodn� ne pozd�ji ne� p�ed �edes�ti lety, pak tedy��</p><p>Se zatajen�m dechem jsme up�rali o�i na astrog�tora, kter� si p�et�el rukou �elo a pokra�oval je�t� opatrn�ji:</p><p>�Otv�r� se p�ed n�mi pole dohad�, kter� si zat�m nem��eme ov��it, a jen velmi t�ko je m��eme zp�esnit, ale nejprost�� �vaha postupuje asi takto: na ot�zku, pro� byl povrch bomby popr�en astroniem, zn�me jen jednu odpov��. Astronium, kter� vyza�uje tvrd� paprsky gamma, m��e� �sp�chem nahradit Roentgenovy paprsky. Na druhou ot�zku, kde se vzalo astronium na palub� dru�ice Atlanti�an�, nab�z� se na domn�nky odpov��, �e je tam daly bytosti, kter� cht�ly poznat vnit�n� konstrukci atomov�ch bomb� Proto�e �iv� lid� doposud nikdy nezabloudili do t�chto kon�in galaxie � bytosti, kter� to u�inily, nebyly lidmi��</p><p>�Tak n�kdo u� tam byl p�ed n�mi!� vyhrkl Ameta, vzru�en� nem�n� ne� my v�ichni.</p><p>�Nen� to jist�, ale dosti pravd�podobn�,� odpov�d�l Grotrian, �abychom vysv�tlili jinak skute�nosti, s nimi� jsem v�s sezn�mil, museli bychom hledat vysv�tlen� ve zvl�tn�, dokonce mimo��dn� zvl�tn� shod� okolnost�.�</p><p>�Ale v�dy� podlahy a st�ny dru�ice pokr�vala jinovatka, v n� zanech�val stopy ka�d� n� krok,� �ekl jsem, �jak to, �e tyto bytosti po sob� nezanech�valy ani nejmen�� stopu? Krom� toho nebylo tam ni��m hnuto, jak se domn�v�m, a nen� samoz�ejm�, �e by takov� bytosti cht�ly po��dn� prozkoumat mumie i konstrukci letadla?�</p><p>�P�em��lel jsem o tom,� nam�tl Grotrian, �ale prov�d�ly-li tyto bytosti zkoum�n�, a stopy astronia z�ejm� nasv�d�uj�, �e to ud�laly, nemusely zanechat stopu��</p><p>Na zlomek vte�iny se mi vyno�il p�ed o�ima obraz podivn�ch tvor�, kte�� nepodl�haj� gravitaci a nedot�kaj� se ani podlahy ani st�n a vzn�eli se kdysi t�mi� prostorami dru�ice, jimi� jsme ned�vno pro�li my; zachv�l jsem se, av�ak astrog�tor vysv�tloval d�le:</p><p>�Pokud jde o nedot�en� povrch jinovatky, mus�me si ujasnit, �e satelit krou�il kolem Proximy po neoby�ejn� prot�hl� dr�ze a opisoval elipsu, podobnou dr�ze komety. Kdy� se na sv� pouti bl�il k Trpasl�kovi � a v periheliu se k n�mu p�ibl�il na �ty�icet mili�n� kilometr�, jak vykazuje v�po�et parametr� jeho pohybu � za��nal se oh��vat a pak se vypa�oval zkapaln�l� kysl�k v n�dr��ch a unikal �patn� ut�sn�n�mi z�v�ry. Pr�v� tak vznikl onen podivn�, jakoby plynn� ocas komety, jemu� vd���me za to, �e jsme existenci dru�ice v�bec objevili. Ale kdy� se od Proximy vzdalovala a odl�tala do tmy, unikaj�c� plyn ztuhl a usadil se na v�ech ploch�ch jako jinovatka. A tak p��padn� stopy n�v�t�vy mohly b�t zast�eny nov�mi vrstvami jinovatky p�i pozd�j��ch ob�z�ch kolem Proximy. Vzali jsme si vzorek tohoto j�n� a rozbor zjistil, �e skute�n� t�lo po ka�d�, kdy� se p�ibl�il k slunci, a v apheliu se objevovalo jako nov� zmrzl� vrstva. Opakovalo se to v pravideln�ch odstupech, kter� odpov�daly jednomu ob�hu, jeho� �as se rovn� zhruba dvan�cti let�m pozemsk�m. Krom� toho mohly bytosti vniknout do atomov� komory p��mo otev�en�mi dve�mi pumovnice; zd� se to dokonce pravd�podobn�, proto�e vnit�n� panc��ov� dve�e nebyly po�kozeny. Nem��eme bezpe�n� ��ci, zda p��klop �achty odsunuly lidsk� ruce nebo ne��</p><p>�Jak by v takov�m p��pad� mohly v�d�t, kam se obr�tit a pro� by m�ly, ani� vstoupily dovnit�, narazit rovnou na atomovou komoru?� zeptal jsem se.</p><p>�Snad nap�ed prosv�tily cel� letadlo zven��,� nam�tl Grotrian. �Abych �ekl pravdu, d�v�m p�ednost tomu, nepou�t�t se do dal��ch dohad�, proto�e budou st�le labiln�j�� a budou se op�rat o st�le m�n� fakt. Zd� se mi dosti pravd�podobn�, �e na tom letadle byly p�ed n�mi n�jak� �iv� bytosti, a to na vysok�m stupni civilizace, kter� maj� k dispozici techniku radioaktivn�ch l�tek, jak o tom sv�d�� stopy astronia��</p><p>�A odkud by mohly poch�zet tyto bytosti?� �ekl Ter Haar. �M� snad n�jakou hypot�zu v tomto sm�ru?�</p><p>�Nic nev�m; nejpravd�podobn�j�� se ov�em zd�, �e p�i�ly z nejbli���ho hv�zdn�ho okol�, tedy z planet Proximy � ale ty jsou, jak se zd�, neobydlen� � nebo ze soustavy Centaura, ale nic ur�it�ho se na tuto ot�zku odpov�d�t ned�.�</p><p>�Astrog�to�i v�d� o v�em?� zeptal jsem se.</p><p>�Ov�em.�</p><p>�Kdov�, zda jsme se zbyte�n� neukvapili, kdy� jsme tu dru�ici zni�ili�� poznamenal Ter Haar. �Byli bychom ji nyn� mohli podrobn�ji prozkoumat��</p><p>�Pochybuji, �e by v�zkum p�inesl mnoho nov�ho, ale to je vedlej��, proto�e nem� smysl mluvit o v�cech neod�initeln�ch. To je v�e, co jsem v�m cht�l ��ci. Druh�m to ozn�m�me o n�co pozd�ji, a� za�neme prov�d�t pr�zkum planet; te�, jak v�te, budeme se p�ibli�ovat k �arlatov�mu trpasl�ku a� na vzd�lenost co mo�n� nejmen��, a to je spojeno s ur�it�m, i kdy� ne velk�m rizikem.�</p><p>Skute�n�, GEA zv�t�ovala rychlost, let�c k Proxim�, ne v�ak p��mo�a�e, n�br� vhodn� propo�tenou kosmodromou.</p><p>�arlatov� trpasl�k dr�d� astronomy ji� oded�vna. Tato slab� hv�zda, zna�n� men�� ne� Slunce, s teplotou sotva 3000 stup��, se v�dycky po n�jak� dob� mohutn� rozz��� a zmnohon�sob� sv� sv�tlo. Astrofyzikov� tento �kaz pokl�daj� za projev kol�s�n� vnit�n�ch atomov�ch p�em�n. Profesor Trehub se jednou vyj�d�il, �e snad ty sv�teln� rozb�esky jsou v�sledkem �pokusn�ch prac� bytost�, kter� ob�vaj� bl�zkou planetu a jsou z�ejm� nespokojeny s n�zkou teplotou sv�ho slunce, a pokou�ej� se ji zv��it t�m, �e prohrab�vaj� pohrab��em ohe�, kter� je oh��v�.� Byl to ov�em �ert.</p><p>Po jeden�ct dn� letu nachov� kotou� rostl v�c a v�c. Ji� osm�ho dne dos�hl zd�nliv� velikosti Slunce, jak je vid�me ze Zem�, des�t�ho dne bylo nutno zapnout uvnit� rakety h�liov� chladi�e, proto�e se raketa za��nala zah��vat.</p><p>Na hv�zdn�ch palub�ch se objevovalo ��m d�l v�c lid�, aby pozorovali �arlatov�ho trpasl�ka p�es tmav� skla; zat�m jsme nezjistili, �e by se znovu rozho�el. Ve hv�zdn� s�ni le�ela rovnom�rn� purpurov� z��e, den ode dne jasn�j��.</p><p>J� s�m jsem se o tento let m�lo zaj�mal, tak mnoho l�tky k p�em��len� mi poskytla Grotrianova slova; uva�oval jsem o nich dlouho a bezv�sledn�, nakonec jednou ve�er jsem si dodal odvahy a za�el si k Trehubovi. Cht�l jsem se dov�d�t, jak� on m� n�zor. Astrofyzik m� trp�liv� vyslechl (rozhovor se konal v mal� observato�i, kde nejednou vysedal a� do p�lnoci); kone�n� pov�d�:</p><p>�M�j mil� kolego, vid�m jako na dlani, pro� jsi p�i�el pr�v� za mnou. Za tvou n�v�t�vu vd���m sv� sl�v� nejsm�lej��ho ze sm�lc�, aspo� pokud jde o tvo�en� hypot�z; mus�m se ti v�ak p�iznat, odkud pramen� tato moje sl�va. Mysl�m, �e ve v�d� jsou nutn� polemiky, aby se urychlil v�voj a byly vyjasn�ny pojmy. Ji� mnohokr�t se mi poda�ilo nem�t pravdu ve v�deck�ch sporech, ale t�m�� po ka�d�, a� v�dom� �i nev�dom�, museli m� protivn�ci v diskusi vysv�tlit a vybrousit podrobnosti n�zor�, kter� zast�vali; a tak se jejich teorie zkonsolidovaly, zjednodu�ily, a t�m zdokonalily. Neznamen� to ov�em, �e se sna��m b�t v opozici st�j co st�j, ale jsem v n� �asto i za vysokou cenu, to znamen� i za cenu velk�ho rizika, zaznamen�m-li n�co, pak jen proto, �e se tohoto rizika neboj�m. Boj�m se v�ak, �e hypot�zu, s n� ke mn� p�ich�z�, nen� mo�no d�l beztrestn� rozv�jet. Jak� jsou skute�nosti? Pootev�en� p��klop pumovnice, n�kolik mikrogram� astronia na jedn� z atomov�ch bomb, to je vlastn� v�echno, a ty by ses cht�l nejen dov�d�t, jak vypadaj� bytosti, kter� patrn� dru�ici nav�t�vily, ale chce� je�t� ode mne sly�et n�co o jejich psychologii; mysl�m tedy, �e se mus� obr�tit na profesora Entreula, proto�e tady je t�eba vyb�snit dal�� hv�zdnou poh�dku a v tom je on odborn�kem a pot�e na hlavu v�echny baje�e��</p><p>Ode�el jsem z laborato�e o m�lo moud�ej��, ne� jsem do n� vstoupil. Probl�m jsem cht�j necht�j odsunul, ale nepoda�ilo se mi docela se ho zbavit; z�hadn� bytosti m� pron�sledovaly ve snu, hned jako slizovit� mraky, podobn� troj�heln�kovit�m placht�m, hned jako chobotnice v kovov�m krun��i. Ameta poznamenal, �e m� fantazie tvo�� pouze slepeniny zn�m�ch obraz� a �e to ani jinak b�t nem��e: n�co, co nezn�me ze skute�nosti, nem��eme si nikdy p�edstavit ani v celku, ani v podrobnostech.</p><p>Kdy� jsme se po t�ech t�dnech p�ibl�ili k Proxim�, vypl�oval jej� kotou� desetinu nebe. Chladic� p��stroje GEY pracovaly naplno, aby udr�ely v raket� norm�ln� teplotu. Astrofyzikov� u� t�m�� v�bec neopou�t�li sv� observato�e.</p><p>Kdy� jsem osmn�ct�ho dne r�no vystoupil na palubu, poc�til jsem nehybn� tlak horka, kter� s�lalo skrze st�ny. Kotou� �arlatov�ho trpasl�ka se zd�nliv� nepohyboval; p�eb�haly po n�m tmav�� skvrny, obklopen� v�ncem plamenn�ch jazyk�. P�es to, �e chladic� za��zen� pracovalo velkou silou, stoupala teplota na raket� o p�tinu stupn� za hodinu a v poledne ji� dos�hla 32��Celsia. Na hv�zdn� palub� �lov�k t�ko vydr�el d�le ne� n�kolik minut a chladn� v�tr, vh�n�n� do galerie ventil�tory, marn� bojoval s vedrem.</p><p>Kotou� Trpasl�ka, ba sp� vlastn� �ikm�, nesm�rn� plocha ohn� se rozkl�dala na v�echny strany a� po hv�zdn� horizont. A� ji� to byl n�sledek optick�ho klamu, nebo skute�n� rozptyl jeho paprsk� v prachu vzduchopr�zdna, obloha nad GEOU dost�vala barvu sedl� krve. Z �arlatov� rud� tmy nebe se t�ko klubaly nejsiln�j�� hv�zdy. Na palubu st�le p�ich�zeli zv�davci, ale brzy ji opou�t�li, zaliti potem, ud�chan�, s lesknouc�ma se o�ima, jako kdyby v nich je�t� nesli odraz plamen�, do nich� z�rali. Chv�lemi vypadalo rud� slunce jako n�jak� trycht�� obrovsk�ch rozm�r� s ohrnut�mi okraji; z jeho dna se zvedaly protuberance, n�kter� tak pomalu, �e bylo mo�no sledovat pouh�m okem zm�ny jejich tvar�, jin� pohyby prudce rozp�nav�mi, jako kdyby z chromosf�ry vyskakovali n�jac� ohniv� je�t��i. Zaoblen� horizont se odr�el od tmav��ho nebe rozevl�t�mi plam�nky. Ot��en� Trpasl�ka se oku jevilo jako majest�tn� pohyb temn�ji granulovan�ch skvrn mezi oslniv�mi pl�n�mi ��ru.</p><p>Toho dne dos�hla teplota dokonce i ve vnit�n�ch m�stnostech 40�. Ve�er se v ambulatoriu hl�sil mlad� Kanopos, druh� asistent astrog�tora Pendergasta. St�oval si na silnou bolest hlavy, p�ch�n� ve svalstvu zad a celkovou slabost. Tep m�l podivn� zpomalen�. P�edepsal jsem mu povzbuzuj�c� l�ky; pak jsem sd�lil Yrj�lovi, �e podle m�ho n�zoru vyvolalo Kanoposovu nemoc nadm�rn� zv��en� teploty v raket�. Um�stil jsem ho v nemocnici v separaci, kter� byla zvl᚝ dob�e chlazena, tak�e se tam udr�ovala teplota na 25�, zat�m co na palub�ch p�es noc vystoupila na 44�.</p><p>P��t�ho dne m� Kanopos�v stav v�n� znepokojil. Hore�ka stoupla, slezina byla zv�t�en�, subjektivn� se c�til velmi �patn�, krevn� obraz uk�zal �bytek leukocyt�. Kolem poledne pacient za�al blouznit.</p><p>L�ky, jich� jsem pou��val, nep�in�ely ��dn� zlep�en�. Pozval jsem na konzultaci Schreye a Annu. Obraz nemoci n�m byl nepochopiteln�. Kdy� bylo po konziliu, zajel jsem znovu za Yrj�lou. Tentokr�t jsem se kategoricky dom�hal p�eru�en� letu k slune�n�mu kotou�i. Astrofyzikov� to p�ijali s velkou nelibost�, proto�e podle pl�nu m�li jsme se k Proxim� p�ibli�ovat, dokud teplota na raket� nedos�hne 56�, a dos�hla teprve 47�. P�esto jsem trval na sv�m. Trehub m� upozornil, �e krom� Kanoposa se je�t� nikdo neroznemohl, a ptal se, jsem-li si �pln� jist, �e jeho nemoc souvis� se zv��en�m teploty v raket�. T�ebas jsem si t�m jist nebyl, trval jsem na sv� ��dosti a astrog�to�i rozhodli, �e j� vyhov�.</p><p>Ve t�i odpoledne zpomalila GEA sv�j let, ud�lala velk�m obloukem zat��ku a za�ala se vzdalovat od slunce ka�dou vte�inou o pades�t kilometr�. Nemocn�mu zat�m bylo st�le h��. Sed�l jsem u n�ho do p�lnoci; blouznil, hore�ka stoupla na �ty�ic�tku, a srdce za��nalo sl�bnout, jako by bylo zasa�eno tajemn�m jedem. Proto�e jsem byl vzh�ru i minulou noc, byl jsem tak unaven, �e jsem jen s nejv�t�� n�mahou p�em�hal ospalost; ve dv� v noci m� vyst��dala Anna. �el jsem dom� s �myslem, �e se n�kolik hodin prosp�m, ale ji� ve �ty�i hodiny zvonil telefon.</p><p>Vytr�en ze sp�nku, jako opil�, usly�el jsem prv� Annina slova: �N�hl� srde�n� slabost, stav kritick�!� Vysko�il jsem z l��ka, hodil na sebe pl᚝ a b�el do nemocnice.</p><p>Nemocn� byl v bezv�dom�. Dech se svi�tiv� dral z okoral�ch rt�; cel�m jeho t�lem zm�tal such�, prudk� ka�el; ru�i�ka pulsom�ru p�ekro�ila sto t�icet. Zapnuli jsme kysl�kov� p��stroj, dal jsem injekci pro povzbuzen� ob�hu a uva�oval jsem dokonce, nem�me-li pou��t um�l�ho srdce, av�ak v�eobecn� p��znaky otravy byly v�n�m momentem, kter� proti tomu mluvil. Vzbudil jsem Schreye, kter� se v n�kolika minut�ch objevil. V�ichni t�i spole�n� jsme se pokou�eli znovu zjistit p���inu z�hadn�ho onemocn�n�. Bylo ji� �pln� jasn�, �e nem� nic spole�n�ho s ��ehem. Znovu jsme d�lali bakteriologickou anal�zu krve. (Na GEI v�bec ��dn� bakterie nebyly; po��tali jsme v�ak st�le s mo�nost� zavle�en� choroboplodn�ch z�rodk� z um�l� dru�ice Atlanti�an�.) Byla v�ak negativn�.</p><p>Kdy� jsme ud�lali v�e, co bylo v dan� situaci mo�n�, vy�el jsem si na chvilku na pr�zdnou hv�zdnou palubu � bylo ji� bezm�la p�t r�no. Bylo sly�et dut�, monot�nn� zvuk chladic�ch za��zen�, kter� pracovala na pln� obr�tky. �el jsem zamy�len a ani jsem si neuv�domoval, jak� panor�ma se otv�ralo za okny; najednou m� oslnilo sv�tlo bij�c� p��mo do o��. Zastavil jsem se.</p><p>V prvn�m okam�iku jsem vid�l pouze ho��c� �erve�, nikoli to nehybn�, t�k� sv�tlo roz�haven� oceli, n�br� chv�jiv�, nap�l tekut� oce�n chromosf�ry. Kdy� jsem se rozhl�dl, za�al jsem rozezn�vat podrobnosti. Zd�nliv� jednolit� st�na plamen�, kter� zast�rala t�i �tvrtiny oblohy, vypadala, jako by �ila. Sv�jely se tam jak�si purpurov� lesy, p�es schumlan� hou�tiny vyst�elovaly protuberance, rozv�tvovaly se, ztrojn�sobovaly, mno�ily, rozd�maly do jak�chsi ohniv�ch, krvav� sv�t�c�ch ma�kar, do jak�chsi groteskn�ch tlam, utvo�en�ch z p�e�vykuj�c�ch �elist�; n�kolik okam�ik� tak z�staly, nakl�n�ly se a rozprch�valy a na jejich m�st� vybuchovaly nov�, m�n�c� se, jako by neviditelnou vich�ic� rozb�jen� granulace. Ob�as p�edch�zel v�buchu protuberance �kaz dvou prchav�ch, dv�ma opa�n�mi sm�ry se to��c�ch v�r� ohn� tmav��ho ne� jeho okol�; jinde se zase plamenn� plocha nejprve propadala do v�ru, pak za��nala prudce nar�stat a vytrhovala ze sebe obludnou rychlost� vyletuj�c� blesky; ��m v��e let�ly, t�m v�ce sl�bly, matn�ly, rozpl�valy se, a� se jejich z��e osl�uj�c� zrak zm�nila v oran�ov� p��svit, kter�m pror�elo sv�tlo hlubok�ch, neust�le se chv�j�c�ch vrstev chromosf�ry.</p><p>Nepopsateln� dojem. Po letech tmy bez hranic, mraziv�ho vzduchopr�zdna, v n�m� se, ztuhl� mrazem, m�nil v k�men nejprchav�j�� plyn, zvedala se nyn� za tenkou st�nou GEY ne hora, ne mo�e, n�br� cel� gigantick� sv�t ohn�. Vypadalo to, �e se raketa rozpad�, taje � miziv� pilinka kovu vzn�ej�c� se nad oslnivou propast�.</p><p>Jak je ten vesm�r nemilosrdn�, pomyslil jsem si, jak �zk� a vz�cn� jsou p�sma m�rn� a st�edn�, na nich� se m��e narodit a n�jak� �as trvat �ivot, tak k�ehk� a bezbrann� v��i b�l�mu ��ru i �ern�mu mrazu, t�mto dv�ma extr�m�m byt� ale, myslil jsem d�le, tento k�ehk� �ivot se odva�uje mnoha v�c� � hle, jsme nad hv�zdou, nad jedn�m z t�ch slep�ch oh��, z nich� jsme vze�li.</p><p>Tak jsem uva�oval. C�til jsem p�i tom, jak se zabod�v� do tv��e, o�� a k��e jakoby mili�nem neviditeln�ch jehel ��r �arlatov�ho trpasl�ka, kter� byl v��i hv�zd�m starcem, ale v��i lidem netvorem.</p><p>Tu jsem si uv�domil p��tomnost druh�ho �lov�ka; dva kroky ode mne st�l Trehub.</p><p>Tou�il jsem, aby mi pomohl znovu nab�t ztracen� rovnov�hy, a jist� jen proto jsem se zeptal:</p><p>�Profesore� co by se stalo s Trpasl�kem, kdybychom do n�ho vyp�lili pln� n�boj Larocheova dezintegr�toru?�</p><p>Nerozm��leje se ani vte�inu, odpov�d�l:</p><p>�Tot�, co s mo�em, do n�ho� d�t� vhod� zrn��ko p�sku��</p><p>Posledn� astrog�torova slova nepronikla do m�ho v�dom�, proto�e m� znenad�n� napadla zl� my�lenka.</p><p>Nedbaje na nevhodnou hodinu, zab�hl jsem ihned ke Grotrianovi, a vzbudil jsem ho, zeptal se, zda prvn� automaty, kter� jsme poslali na dru�ici Atlanti�an�, byly po n�vratu na GEU sterilizov�ny.</p><p>Astrog�tor, znepokojen�, ale navenek pln� se ovl�daj�c�, zatelefonoval Yrj�lovi.</p><p>Za chv�li jsme znali odpov��: automaty byly sterilizov�ny a� po na�em n�vratu na raketu; tak�e mohly b�t ve styku s lidmi t�m�� t�i hodiny.</p><p>�Ale tvrdili jste p�ece, �e je bakteriov� infekce vylou�ena!� �ekl Grotrian a pod�val se na mne zkoumav�.</p><p>Ml�el jsem. Grotrian p�istoupil k apar�tu a za�al telefonicky svol�vat specialisty; zakr�tko se objevil Ter Haar, Moleti� a paleobiolog Ingwar. Astrog�tor jim stru�n� sd�lil fakta.</p><p>Kdy� skon�il, vysko�il Ingwar prudce ze sv�ho m�sta.</p><p>�Virusy!� vyk�ikl. �D�lali jste krevn� zkou�ky na virusy?�</p><p>,Ne,� odpov�d�l jsem, zblednuv.</p><p>Na tuto mo�nost jsme si nevzpomn�li, nedopat�en� katastrof�ln�, ale pochopiteln�, uv��me-li, �e posledn� virusy zmizely se zemsk�ho povrchu p�ed dev�ti sty lety.</p><p>Chvatn� jsem opustil Grotriana s prosbou, aby zjistil, zda se Kanopos dostal do styku s automaty, ne� byly sterilizov�ny, a vr�til jsem se do nemocnice.</p><p>Nemocn� byl st�le v bezv�dom�. Dusnost se zv�t�ovala, v��ka i prsty modraly a srdce bilo stopades�tkr�t za minutu. Zoufal� Anna d�vala bez p�est�n� kysl�k.</p><p>Vzal jsem krev z ��ly v lokti a ihned jsem ji odevzdal automat�m � analyz�tor�m. Musel jsem jim d�t p�esn� instrukce, jak postupovat, proto�e nebyly se��zeny na podobn� zkou�ky. Teprve v dev�t r�no, jako om�men� nevysp�n�m, s hlavou praskaj�c� bolest�, sklonil jsem se nad v�sledkem anal�zy. V krvi pacienta byla drobn� t�l�ska pr�m�ru dvou desetitis�cin milimetru. Ji� povrchn� zkoum�n� uk�zala, �e jsou to choroboplodn� z�rodky. Nebylo pochyb. N� druh byl ob�t� virusov� n�kazy, kterou automaty p�enesly z um�l� dru�ice. Znovu jsem vzbudil Schreye, abych ho o tom zpravil. Ihned p�i�el do nemocnice ve spole�nosti Ingwara a dal��ho paleobiologa, specialisty na prastarou bakterijn� fl�ru. S pomoc� trionov� knihovny jsme n�kazu rychle ur�ili; byly to virusy tak zvan� �papou�ci nemoci� (psittacosis), nebezpe�n� infekce, kter� na Zemi zu�ila asi p�ed tis�cem let. St�li jsme pr�v� v analytick� laborato�i, kdy� n�m volala Anna.</p><p>�Ag�nie,� �ekla do telefonu. Opakoval jsem ta slova p��tomn�m.</p><p>Za minutu jsme byli v separaci.</p><p>N� druh um�ral. Puls na tepn�ch u� nebyl znateln�, promodral� tv�� �edla jako popel a dech se chroptiv� dral z hrdla.</p><p>Znovu jsme d�vali s�rum a krev, pokou�eli jsme se podporovat srde�n� �innost, ale v�echno nadarmo. Tu, spl�uj�ce nejvy��� l�ka�skou povinnost, pokou�eli jsme se p�iv�st jej k v�dom� aspo� na n�kolik okam�ik�, aby mohl projevit svou posledn� v�li, ale ani to se n�m nepoda�ilo. Mozek ochromen� jedy ztr�cel vl�du nad t�lem. �est minut po des�t� p�estal Kanopos d�chat.</p><p>Byl to na raket� prvn� p��pad �mrt� zavin�n�ho nemoc�. Opustili jsme nemocnici, zdrceni por�kou, kterou jsme utrp�li; kdybychom byli v�as rozpoznali p���inu choroby, bylo by se n�m pravd�podobn� poda�ilo j� �elit. Nyn� jsme se museli p�ipravit na mo�nost, �e vypukne epidemie. Grotrian n�s informoval, �e Kanopos skute�n� p�i�el do styku s automaty; on je toti� p�ivedl do pracovny astrog�tor�, kde byly jejich v�pov�di nahr�ny na triony. Virusovou infekc� se jist� nakazily, kdy� proch�zely olovem opanc��ovanou laborato�� na um�l� dru�ici. Nezachov�valy nezbytnou opatrnost, nebo� jejich konstrukt��i nemohli p�edv�dat podobnou mo�nost.</p><p>V�echny, kte�� se v posledn�ch dnech st�kali s Kanoposem, jsme separovali v odd�len� ��sti nemocnice. Nebezpe�� n�kazy bylo velk�, proto�e na�e organismy si v pozemsk�ch podm�nk�ch odvykly bojovat s n�kazou a byly m�n� odoln�. Zat�m co biologov� a chemici analyzovali b�lkovinnou strukturu virusu, vy�et�oval jsem v�echny podez�el�. Krev jeden�cti lid� obsahovala smrt�c� z�rodky. Chemosyntetiz�tory dostaly p��kaz vyrobit l�tku zhoubnou pro virus, ale p�itom ne�kodnou pro lidsk� organismus. Ve�er byly uvedeny do chodu a ji� o p�lnoci n�m vyrobily prvn� d�vku l��iva, kter� bylo ihned doru�eno do nemocnice. Naz�t�� jsme podrobili chemoterapii celou pos�dku GEY bez v�jimky. Nebezpe�� epidemie bylo v z�rodku potla�eno.</p><p>Nave�er jsme potkali na hv�zdn� palub� Ter Haara a Nilsa Yrj�lu.</p><p>Nils se mne ptal na posledn� chv�le Kanoposa, kter� byl jeho p��telem.</p><p>�Pomyslete,� �ekl Ter Haar, kdy� jsem domluvil, �dostali svou posledn� ob� potom, kdy se ji� posledn� jejich poz�statek rozv�l ve vzduchopr�zdnu��</p><p>Ml�eli jsme. Vzadu za z�d� GEY ho�el plamenn� Trpasl�k. �arlatov� sv�tlo le�elo na strop� paluby, na tv���ch lid�, v jejich� o��ch rud� opalizovalo.</p><p>�To byl z�sah naslepo,� �ekl najednou Nils, �ale jak nespravedliv�! Plody jejich nestv�rn�ch snah p�etrvaly v�ky a po t�ch v�ech, kdo s nimi bojovali, nez�stalo nic��</p><p>�Jak tak m��e� mluvit!� �ekl Ter Haar skoro hn�viv� a zvedl ruku, jako by ukazoval na hv�zdn� nebe.</p><p>�Klid profesore,� �ekl jsem. Snad to byly probd�l� noci, snad smutek nad zem�el�m druhem, snad hn�v nad por�kou, kterou jsme utrp�li, sta��, �e jsem pokra�oval kousav�:</p><p>�To by ani hv�zd bez nich nebylo?�</p><p>�Hv�zdy by byly,� odpov�d�l klidn� Ter Haar, �ale lid� by nebyli na cest� k nim.�</p></section><section><title><p>PLANETA �ARLATOV�HO TRPASL�KA</p></title><p>Druh� planeta Trpasl�ka � Proximy � vypadala jako narezav�l� kotou�ek, kter� se b�hem letu st�le v�ce p�ibli�oval k dv�ma nejjasn�j��m hv�zd�m na obloze, bl�eneck�m slunc�m Centaura.</p><p>Slunce � ma soustavu planet, slo�enou ze dvou skupin, vn�j�� a vnit�n�, kter� se dosti podob� soustav� zemsk�ho Slunce.</p><p>Slunce � nema planety ve vlastn�m slova smyslu; obklopuje je obrovsk� roj asteroid� a meteor� a nejv�t�� z nich se t�m�� rovnaj� Zemi a M�s�ci. Toto Slunce naz�vaj� astrofyzikov� �meta�em podvojn� soustavy�, proto�e vypad�, jako kdyby k sob� shrabovalo v�echny odpadky hmoty, kter� zbyly, kdy� se ust�lila planet�rn� rodina Telemachova.</p><p>V t�chto dnech nabit�ch ud�lostmi nebylo jen tak jednoduch� potkat n�kter�ho planetologa mimo observato�. V na�� slune�n� soustav� zm��ili a zv�ili u� v�echno, co se aspo� trochu podobalo planet�, a mohli nejv�� dopl�ovat b�d�n� sv�ch p�edch�dc�; nyn� byli p��mo zaplavov�ni potopou nov�ch fakt; a� se obr�tili kamkoliv, a� ji� k velk�m slunc�m Centaura, nebo k Proxim�, v�ude sv�tily neprob�dan� planety; nen� divu, �e pracovali bez oddechu a u teleskop� nejen jedli, ale i pod�imovali.</p><p>Ale p�esto se mi po�t�stilo zastihnout Borela v parku �pln� lidupr�zdn�m; odsko�il si tam, jak se vyj�d�il,na moment��ek, aby se osv�il v�n� kv�t��. Sedli jsme si nad balvany nad potokem, a tady mi Borel prozradil velk�, pr�v� odhalen� tajemstv�. Druh� planeta Slunce? o pozn�n� men�� ne� Zem�, ot��� se kolem sv� osy tak rychle, �e doba jednoho obratu trv� t�i �tvrtiny �asu ot��en� Zem�. �ekal jsem trp�liv� na dal�� vysv�tlen�, av�ak Borel s n�m nesp�chal a podivil se, a� kdy� si v�iml m�ho klidu.</p><p>,Co�e, ty nech�pe�? V� p�ece, �e se Merkur kolem sv� osy neot��� v�bec a Venu�e se to�� velice pomalu. Slapov� t�en� zp�soben� slune�n� gravitac� p�ibrzdilo v pr�b�hu mili�n� let p�vodn� rychl� ot��en� t�chto planet. V�dy� nejbli��� planeta Centauri obrac� k n�mu st�le tou� polokouli � jako Merkur � zat�m co druh�, odpov�daj�c� polohou Venu�i, m� dobu rotace t�icetkr�t krat�� ne� Venu�e��</p><p>�To znamenᅓ</p><p>�Z�sah neastronomick�ho �initele.�</p><p>�A jak� je to �initel?�</p><p>��iv� bytosti, kter� planetu ob�vaj�,� odpov�d�l Borel. �A to tvorov�, kte�� se inteligenc� p�inejmen��m lidem rovnaj�, ba dokonce n�s mo�n� p�ed��; my jsme se � aspo� zat�m � nepokou�eli p�sobit na zemskou rotaci.�</p><p>�Co?!� vyk�ikl jsem, �ty se domn�v�, �e reguluj�?�</p><p>�Ano. Tato planeta nem� M�s�c, v�po�ty dokazuj�, �e jedno oto�en� mus� vykon�vat za dvacet, nanejv�� jednou za osmn�ct dn�. Teorie vylu�uje krat�� dobu ot��en�, �ili� m��eme se p�ipravit na setk�n� s bytostmi obda�en�mi skute�n� velk�m rozumem!�</p><p>Ptal jsem se, pro� p�i objevu tak dalekos�hl�ho v�znamu ztr�c�me �as honbou za Druhou planetou Trpasl�ka.</p><p>�Za osm let cesty,� vysv�tloval mi Borel, �prom�nily motory GEY v energii n�kolik des�tek tis�c tun pohonn� l�tky; tak velk� �bytek hmoty mus�me co nejd��ve doplnit. Jak v�, m��eme uvol�ovat atomovou energii z jak�hokoli druhu l�tky, ale pohonn� hodnota prvk� je z�visl� na jejich specifick� v�ze. Teoreticky by bylo mo�n� poh�n�t raketu jakoukoli l�tkou, �ili stejn� kapalinou, plynem nebo miner�lem, ale astrog�tor�m jde o to, aby se materi�l, vybran� na dopln�n� z�sob paliva, mohl shrom�dit ve zna�n�m mno�stv�, snadno a rychle, a dopravit jej na GEU pokud mo�no p��mo. Dalo se p�epokl�dat, �e Druh� planeta Trpasl�ka, s velmi ��dkou atmosf�rou bez mrak� a pokryt� p�se�n�mi pou�t�mi, bude dob�e vyhovovat v�em po�adavk�m.�</p><p>�Kdy� starov�k� zahradn�k p�im�l svou trp�livost� Zemi, aby p�inesla sv� plody na v�tv�ch jeho strom�, tu, t�ebas se jich lidsk� ruka je�t� nedotkla, mohl ��ci: d�lo je dokon�no.�</p><p>�ekl to Ameta. St�l s Yrj�lou na p�edn� hv�zdn� palub�, zalit �erven�m sv�tlem Trpasl�ka, z���c�ho vysoko nad n�mi.</p><p>�O �em to mluv�te?� zeptal jsem se, p�istupuje k nim. �Kdo je zahradn�kem a co znamen� tv� metafora, pilote?�</p><p>�Hovo��me o tom, �e i v tom p��pad�, kdybychom se u� v tomto okam�iku museli vr�tit na Zemi, splnila by v�prava sv�j �kol,� odpov�d�l za Ametu in�en�r.</p><p>�Ach, tedy my jsme zahradn�ky a toto je dozr�l� ovoce?� uk�zal jsem rukou dol�, kde se od bortu a� po obzor zvedala rud� polokoule planety.</p><p>�Pokud jde o mne, dal bych p�ednost tomu nevracet se � pr�v� te�, kdy u� se bl��me k c�li.�</p><p>�Nikdo to nem� v �myslu,� odpov�d�l Yrj�la, �mluv�me vzletn� jen tak, proto�e Ameta, v�, pr�v� dnes slav� pades�tiny.�</p><p>�P�l stolet�!� zvolal jsem bezd��n�, �a je ��m d�l mlad��. Jak to d�l�?�</p><p>Ameta �ekl:</p><p>�Ji� p�ed dlouhou dobou jsme vyslali na Zemi z�kladn� vzorec Goobarovy teorie. Tento n� r�diov� sign�l let� nyn� vzduchopr�zdnem a doraz� na Zemi za dv� l�ta. I kdyby n�s m�li �erti sebrat � nen� to kr�sn�?�</p><p>�P�edstava �ert�, kte�� n�s berou, nezd� se mi v�bec kr�sn�, ale jestli ji v den sv�ch narozenin nezbytn� pot�ebuje�, pros�m, sm���m se s n�,� odpov�d�l jsem. �In�en�re,� obr�til jsem se na Yrj�lu, �pro� se na raket� nic ned�je? Pro� se nekonaj� p��pravy k p�ist�n�?�</p><p>�V�echno jsme ji� ud�lali v noci, sch�z� n�m takov�ch t�i sta tis�c kilometr�. Ale bude to trvat je�t� tak hodinku, proto�e se pohybujeme velice pomalu, bl��me se toti� k Rocheov� mezi��</p><p>�Ameta ov�em let� prvn�,� zeptal jsem se.</p><p>�Ameta ov�em let텓 odpov�d�l pilot jako ozv�na a in�en�r s �sm�vem dodal:</p><p>�P�vodn� m�l let�t Zorin, ale postoupil sv� m�sto Ametovi, byl to jeho d�rek k narozenin�m��</p><p>�Douf�m v�ak, �e si budeme moci v�ichni prot�hnout t�la na opravdov� pevn� p�d�. Pomysli si, osm let kovu pod nohama � doufejme, �e se astrog�to�i nad n�mi smiluj텓</p><p>�Pohle�te,� �ekl ti�e Ameta.</p><p>Rudou pl�� prot�naly ��ry trhlin. V�e na n� bylo nehybn�, mrtv�, ale kdy� jsme se pozorn� zad�vali na ploch�, zd�nliv� hladk� roviny, zpozorovali jsme na�edl�, velmi l�n� se pohybuj�c� skvrny; pohled shodn� s pod�vanou, jak se p�ed o�ima cestovatele rozv�j�, kdy� se bl�� k Marsu. Jsou to p�se�n� bou�e, kter� se pohybuj� obrovskou rychlost�.</p><p>Paluba se naplnila lidmi, GEA let�la ��m d�l t�m pomaleji, jako kdyby se rozm��lela, nem�-li sestoupit a� na s�m povrch hv�zdy.</p><p>�Mus�m se p�ipravit,� �ekl Ameta a usm�l se. V�iml jsem si, �e m� sp�nky �pln� prokvetl�; z��e rud�ho slunce dopadaj�c� shora zat�pytila se v jeho �edin�ch nej�ist��m rub�nem�</p><p>�Mus�m se p�ipravit, odch�z�m na onen sv�t,� �ekl Ameta, a uk�zal rukou na planetu, �ale nelou��m se, proto�e se hned zase vr�t�m!�</p><empty-line/><p>Zpr�va, kterou podal Ameta po t�ech hodin�ch pr�zkumn�ho letu, zn�la:</p><p>�Mal� planeta pou�tn�ho typu, podobn� Marsu. Daleko pokro�il� eroze bez p�soben� vody. Stopy organick�ho �ivota ��dn�; velk� kamenit� a p�se�n� pou�t�; osam�l� sk�ly, horsk� amfite�try a vyhasl� sopky. Hustota atmosf�ry asi dvacetkr�t men�� ne� na Zemi, bez zn�mek kysl�ku a vodn�ch par. Rozd�l teploty mezi denn� a no�n� polokoul� se bl�� a� k 110�. P�smo bou��, kter� se pohybuj� pod�l ��ry termin�toru rychlost� ot��en� planety. V �st�edn�m horsk�m syst�mu tropick�ho p�sma ji�n� polokoule velk� pravideln� pr�lom, kter� odhaluje spodn� vrstvy k�ry, pravd�podobn� krystalick� �edi�ov� p��krov. Z t�to oblasti se rozb�haj� v okruhu n�kolika set kilometr� mohutn� p�sma zv�tral�ch vyv�el�ch skalisek.�</p><p>Planetochemici prohl�sili, �e jednoduchost t�by a dopravy do zna�n� m�ry vyv�� kvalitativn� rozd�l mezi t�k�mi prvky zemsk�mi, u��van�mi dosud za palivo, a energetickou hodnotou �edi�e a p��buzn�ch hornin. Bylo rozhodnuto, �e GEA bude krou�it p�t a� �est dn� nad ozna�enou oblast� a v t�to dob� napln� n�kladn� rakety pot�ebn� drcenou horninou jej� skladi�t�.</p><p>Po celou noc byly analyzov�ny fotopl�ny, kter� p�ivezl Ameta. GEA se vzn�ela ve v��i asi 200 kilometr�, tedy daleko za hranic� z�ed�n� atmosf�ry. Kdy� jsem r�no p�i�el na hv�zdnou palubu, stal jsem se sv�dkem neoby�ejn� kr�sn�ho �kazu. GEA se pr�v� vyno�ovala z ku�ele st�nu vr�en�ho no�n� polokoul�. Jej� gigantick� p�lkruh, zakr�vaj�c� hv�zdn� nebe, ho�el na vrcholku krvav� rud�m pruhem; pak se za pravideln� prohnutou �ern� vyno�ila brun�tn� lebka Trpasl�ka. Kdy� te�ny jeho paprsk� pronikly do nitra atmosf�ry, zaho�ela cel� beng�lsk�m ohn�m; m�sty jako kdyby prot�kaly duhov� zbarven�mi �achtami viny krve; a� po okraj obzoru nas�kl kotou� �arlatem p�ech�zej�c�m do r��ov�; tento �kaz trval tak dlouho, dokud st�rnouc� slunce nevystoupilo v�� a z�rove� dokud se GEA, kter� mu let�la vst��c, neoctla nad denn� polokoul�.</p><p>Od dvan�cti hodin m�stn�ho �asu se GEA zastavila nad oblast� ozna�enou Ametou a vyslala na pr�zkum kolektiv tektonik� a planetochemik�. Zast�eny pruhy ��dk� mlhy, nez�eteln� se dole r�sovaly hadovit� horsk� h�ebeny s nejv�t��m, �st�edn�m horsk�m �et�zem, kter� tvo�il �ty�i sta kilometr� �irok� kruh a p�ipom�nal rozlehl� m�s��n� kr�tery. Od severoz�padu byla st�na kr�teru prorv�na, jako kdyby do n� p�ed v�ky pra�tilo obludn� kladivo, rozt��skalo a rozdrtilo sk�ly, a rozmach stra�liv�ho n�razu rozmetal trosky daleko po pou�ti, kde utvo�il b�lav�, na v�echny strany se paprskovit� rozb�haj�c� pruhy. Cel� ta krajina vypadala p�i pohledu z velk� v��e jako mo�sk� hv�zdice rozm��knut� na povrchu planety.</p><p>Kdy� n�m zmizely z o�� rakety, sn�ej�c� se dol�, vzali jsme si dalekohledy. V zorn�m poli, kter� neust�le prometala narezav�l� mra�na, objevily se st��brn� jiskry, bl��c� se ji� k povrchu; prvn� raketa projela po plo�e pou�t� atomov�m plamenem a zanechala za sebou pruh r��ov�ho ���en�. Roztaven� p�sek se zm�nil ve sklovitou k�ru, v jakousi p��rodn� p�ist�vac� plochu pro ostatn� st�ely. Pr�zkumn�ci m�li vz�t vzorky hornin a ozna�it m�sta, kde se vyzna�uj� horniny s nejvy���m obsahem t�k�ch prvk�. Trvalo t�i hodiny, ne� byly pod �ir�m nebem provedeny anal�zy, pak na r�diovou v�zvu odstartovaly z leti�t� GEY n�kladn� rakety, kter� p�ivezly mechanick� rypadla, drti�ky a naklada�e. Pr�zkumn� kolektiv se u� mohl vr�tit na mate�sk� letadlo, ale podnikl dal�� b�d�n�. Odpoledne se v�dci obr�tili na astrog�tory se ��dost�, aby jim poslali ter�nn� vozy s p�sov�mi podvozky. Chopil jsem se t�to p��le�itosti a p�ipojil se k pos�dce rakety, kter� odv�ela ��dan� dopravn� prost�edky a stroje.</p><p>Tato st�ela, daleko t잚� ne� osobn� rakety v�dc�, nemohla p�ist�t na k��e um�l� skloviny. ��dil ji Ul Wefa, kter� nad p�se�n�mi p�esypy prudce p�ibrzdil, ale rychlost nesn�il dostate�n� a zaryl se do nich s takovou silou, �e se p�ed p��d� rakety mnoho vte�in zvedaly vlaj�c� vlny p�sku, kter� vyd�valy p�i styku s panc��ov�m pl�t�m rakety pekeln� �ev. Sotva utichl �inkot brzd, vyplnil nastal� ticho svistot vich�ice. Za okny p�eletovala rezav� mra�na.</p><p>Byli jsme na nejni���m m�st� lehce propadl� roviny, lemovan� ze v�ech stran horsk�m amfite�trem. Rakety pr�zkumn�k� st�ly asi o kilometr d�le; kam oko dos�hlo, pohybliv�, st�le vibruj�c� p�sek obklopoval rakety p�lm�s�covit�mi z�livy a zasyp�val u� jejich boky. Po spu�t�n� ramp� sjely p�ivezen� p�sov� vozy dol�; spole�n� s n�kolika druhy vy�plhal jsem se najeden z nich a za okam�ik jsme u� uj�d�li k hlavn�mu t�bo�i�ti.</p><p>Myslil jsem, �e hory na planet�, t�ebas ciz�, p�ipomenou mi jednu z krajin m�ho ml�d� vryt�ch hluboko do pam�ti. Vychladl�, d�lkou zm�k�en� vrcholky skal, velk� ml�en�, d�len� pouze �dery tepu, z n�ho� se rodil pocit nekone�na � nikoli toho �ern�ho, neobs�hnuteln�ho, kter� ��h� za tenk�mi povlaky planet�rn�ch atmosf�r, n�br� mal�ho, modr�ho, zemsk�ho. Av�ak zat�m jsem vid�l ze h�betu vozu, zm�tan�ho nepravideln�m chodem motoru a poskakuj�c�ho na nerovnostech, prostor �ed�, jako zpopeln�n�, kter� p�ech�zel v nebe kaln�mi zvln�n�mi z�v�sy; v kotou��ch prachu, kter� za n�mi t�hly, mlhav� doutnal �arlatov� trpasl�k. Ot��saj�c� se a n�mahou chropt�c� v�z se vy�plhal na �irok� pruh skloviny, kterou vytvo�ily rakety, p�evalil se p�es ni (p�sy podvozku p�itom zoufale mlely napr�zdno) a zapadl na jeho druh� stran� prudce do sypk�ho, velmi pra�n�ho, t�m�� b�l�ho p�sku, �i sp�e n�jak�ho vulkanick�ho tufu. Z vrcholk� okoln�ch dun vyl�taly v���c� bi�e p�sku. Hnaly se d�l, sypaly se s �elestem po skle p�ilby. Kone�n� se v�z zastavil opod�l rakety � z�kladny. Sesko�ili jsme a zabo�ili jsme se a� nad kolena. Necel�ch sto metr� jsme se museli brodit k raket�, ale zpotil jsem se cestou ��dn�. �el jsem proti sv�tlu. N�zk�, nohy podr�ej�c� v�tr zvedal oblaka oran�ov� �lut�ho prachu, kter� prop�j�oval ��dk� atmosf��e barvu j�lu, odplaven�ho ode dna spodn�m proudem, a vtiskoval se do v�ech z�hyb� na skafandru. Raketa st�la na v��ince, kterou tvo�il sr�zn�, hol� skaln� zlom, obklopen� pohybliv�m p�skem jako ostrov.</p><p>Kolem dokola se prost�rala pou��. Po hv�zdicovit�ch pruz�ch, tak jasn� viditeln�ch z v��ky, nebylo tu ani stopy.</p><p>Ve velk� kabin� rakety bylo asi deset lid�; debatovali nad stolem pokryt�m mapami, fotopl�ny, �lomky hornin. Dov�d�l jsem se, �e v�dci, p�ekvapeni konfigurac� skaln�ch mas, cht�li prov�d�t zku�ebn� sondu p�dy. Brzy jsme si znovu obl�kli skafandry a zam��ili k �ekaj�c�m voz�m.</p><p>Vy�plhal jsem se na v�i�ku vozu, abych obs�hl pohledem co nejv�t�� plochu; sotva jsem to ud�lal, v�z se zat��sl, prudce sebou trhl a vyjel, odhazuje na strany i dozadu cel� gejz�ry p�sku. Pohyboval se pomalu a m�sty se bo�il a� do poloviny bok�. A to propad�n�, neust�l� ot�esy a vlniv� pohyb p�sku zesilovaly dojem plavby na mo�i. Obrysy hor, st�le �ern�j�� a vy���, zvedaly se matn�mi obrysy za z�clonami pra�n�ch oblak�. Kdy� se vzd�lenost dostate�n� zmen�ila, zpozoroval jsem, �e sm��ujeme p��mo k pr�rv� ve skaln�m �et�zu.</p><p>Na z�pad� se zvedaly st�ny rozoran� ��labinami, s jazyky �t�rku, kter� dosahovaly a� do jejich vnit�k�; tento obraz p�irozen� eroze ustupoval pozd�ji nepopsateln�mu chaosu. Roz�t�pen� svahy se �klebily obludn�mi br�zdami; z t�chto v�lom� tr�ely obrovsk� hl�zovit� �tvary, jako kdyby tamtudy k�men vytryskl a zchladl ve tvaru vypoukl�ch znehybn�l�ch hlav. Sr�zn� str�e byly poloroztaven� a jejich otekl� hrany hr�ly fialov�mi pablesky. T�emi stra�liv�mi prahy spadal tu obrovsk� horsk� �et�z a� na dno kotliny, aby se o n�kolik kilometr� ji�n�ji ve rziv� d�lce obzoru zvedl do p�vodn� v��e.</p><p>V�z st�le �ast�ji d�lal zat��ky a obj�d�l napolo zasypan� balvany �edi�e: kone�n� se zastavil p�ed mo�em skalisek, �pi�at�ch a prostupuj�c�ch se, p�es kter� nemohl p�ejet. P�i dal��, u� p�� pouti, �i sp�e v�stupu, �el jsem n�jakou dobu se sv�mi druhy, v�dci. Jejich jednotv�rn� pr�ce, sondov�n� skal ultrazvukov�mi p��stroji, prosv�cov�n� kamen�, sb�r�n� vzork�, postupovala tak pomalu, �e jsem se vr�til k vozu, kter� jsme zanechali na b�ehu kamenn�ho mo�e. Sed�l jsem v jeho �tuln�m vnit�ku a hovo�il s Ul Wefou; tu se ozvalo r�dio; to meteotechnici z GEY varovali p�ed bl��c� se p�se�nou bou��, kter� p�ich�zela z�rove� se soumrakem. Museli jsme svolat v�dce, kte�� se rozpt�lili daleko �iroko po cel�m ter�nu, a kdy� byli v�ichni pohromad�, vr�tili jsme se na raketu � z�kladnu. Rud� slunce zapadalo. Mra�na nad n�mi v n�kolika minut�ch jako kdyby zhoustla, nebe bylo jednolit� rud� jako �adiv� plamen pozorovan� p�es �pinav� sklo. �arlatov� trpasl�k visel v trhlin� mezi �ern�mi �t�ty a mraky jako krvav� neh�ej�c� kotou�. Okol� rudlo v mlze st�le temn�j��; odst�ny purpuru p�ech�zely do krvav� fialov�; t�ce se kol�baj�c� stroje a lid� na nich vypadali jako podivn� podmo��t� tvorov�. V okam�iku, kdy se �arlatov� kruh dotkl obzoru, vznikla na n�m m�lk� prohlubeninka, jako kdyby roz�haven� koule roztavila sk�ly, av�ak ihned se pono�ila hloub�ji, a jamka, vyhlouben� kouzlem optick�ho klamu, zmizela. Je�t� n�jakou chv�li bojovala s temnotou, a� kone�n� zhasla. Jen na m�st�, kde se Trpasl�k skryl za horami, �lehaly jeho protuberance jako l�n� se plaz�c�, karm�nov� rud� hadi: kone�n� zmizelo i to. Padl nej�ern�j�� soumrak, v n�m� nebylo vid�t nic, jako kdyby �lov�k st�l se zav�en�ma o�ima. Pohled na z�pad slunce zdr�el n�s p�ed dve�mi rakety. Je�t� jsme se nevzpamatovali z dojm� a ji� v d�lce se ozvalo s�l�c� vyt�; bl�ila se noc a s n� p�se�n� bou�e.</p><p>Dlouho do noci jsem naslouchal diskus�m v�dc�; shodli se v n�zoru, �e velk� meteor, kter� se pohyboval po dr�ze t�m�� rovnob�n� s povrchem planety, prorazil br�nu v horsk�m �et�zu, jen� mu uzav�ral cestu. Unaven, schoulen v rohu velk� kabiny, nev�m ani s�m, kdy se mi zav�ely o�i.</p><p>V noci jsem se n�kolikr�t probudil, uvid�l jsem v�dce sklon�n� nad mapami a znovu jsem us�nal. Zd� se mi, �e jsem do sv�t�n� nezamhou�il oka. R�no byla teplota venku �87� a v�echny rakety byly �pln� zav�ty p�skem; vyhrabaly je teprve automaty p�ivolan� r�diem. N�kladn� rakety st�le p�ev�ely drcen� �edi� na GEU a v�dci se znova vypravili do ter�nu, na m�sto kosmick� sr�ky.</p><p>Z�stal jsem v raket� s�m a d�val se pr�hledn�m oknem, jak z druh�, men�� kabiny ��dili dva koordin�to�i pr�ce v�dc�. Na velk�ch obrazovk�ch, kter� byly mapou okol�, sv�tily des�tky sv�t�lek, ozna�uj�c�ch lidi; tyto sv�teln� body se pomalu pohybovaly, zastavovaly, vracely, co� p�sobilo dojmem n�jak� d�tsk� hry, ale ve skute�nosti ti, jejich� vys�la�ky pohybovaly sv�t�lky, �plhali po sr�zn�ch skal�ch a spou�t�li se do hlubok�ch roklin. Jednu chv�li jsem si v�iml, �e se v�echna sv�t�lka zat�epetala a po�ala se stahovat k jednomu m�stu; brzy utvo�ila mihotav� prsten, pak se shlukla a hem�ila se hore�n� jako roj sv�tlu�ek. Oba koordin�to�i o�ili; t�et� �lov�k, kter� byl v kabin�, planetolog Borel, d�val se ka�dou chv�li hned na jednu, hned na druhou obrazovku, mluvil s ostatn�mi, pak p�istoupil k p��stroji pro p��m� spojen� s GEOU a za�al dlouh� hovor.</p><p>Najednou koordin�to�i povstali a sklonili se nad obrazovkou. Na jejich tv���ch se zrcadlilo takov� vzru�en�, �e ji� jsem cht�l vstoupit do kabiny; vtom zaho�ela na postrann�m stolku t�i sv�tla, dv� zelen� a jedno b�l�, je� ohla�ovala, �e p�ist�v� osobn� raketa z GEY (n�kladn� rakety, kter� nep�etr�it� cirkulovaly, nebyly do signaliza�n� s�t� zapojeny). Za deset minut se objevil astrog�tor Ter Akonjan. Nemohl jsem u� p�emoci zv�davost a vstoupil do kabiny z�rove� s n�m.</p><p>�Hned tu budou,� �ekl Borel Ter Akonjanovi, �v�echno se dov� z prvn� ruky.�</p><p>�ekali jsme v tichu, kter� jsem necht�l p�eru�it, snad �tvrt hodiny. Kone�n� bylo sly�et vzd�len�, p�i�krcovan� zvuk motor�, kter� b�ely na vysok� obr�tky. Bl�il se; kone�n� s ostr�m vydechnut�m ustal a za okam�ik vstoupili do kabiny lid� v skafandrech, kte�� nesli velkou plochou kovovou krabici a postavili ji na st�l. N�kte�� se �navou sotva dr�eli na nohou; p�eklopili pouze p�ilbice dozadu, tak jak st�li v zapr�en�ch, zamazan�ch skafandrech usedali, �i sp�e padali do k�esel.</p><p>Mluvit za�al jeden z tektonik�. Jak vy�lo najevo z jeho slov, �ist� n�hodn�, kdy� hledali d�kaz potvrzuj�c� jistou domn�nku, u�inili v�znamn� objev. Jeden z voz� zapadl znenad�n� do n�jak� pr�zdn� prohlubn�, skryt� pod povrchem zem�; kdy� roz���ili otvor, kter� takto vznikl, zpozorovali jak�si �st� podzemn� chodby, kter� vedla p��k�e dol� a po n�kolika des�tk�ch krok� kon�ila z�valem skal.</p><p>�Je ta chodba d�lem p��rody?� zeptal se Ter Akonjan.</p><p>�Nen� to zcela jist�,� odpov�d�l tektonik. P�ejel si rukavic� po tv��i a rozm�zl si tam �pinav� pruh, ale nikdo si toho nev�iml. Obr�til se ke stolu, kde le�el p�edm�t, kter� p�inesli, a �ekl:</p><p>�Odkryli jsme ��st chodby, ale pr�ce jde pomalu, proto�e jsme necht�li s�hnout k radik�ln�m prost�edk�m. Chodba vede d�le� asi sto pades�t metr� pod povrchem jsme v n� na�li toto��</p><p>Otev�el kovov� v�ko. Na m�kk� podlo�ce le�ela �ernav�, p�rovit�, jako spe�en� hmota, ne v�t�� ne� lidsk� hlava.</p><p>�Organick� l�tka?� zeptal se Ter Akonjan v tichu, kter� nastalo.</p><p>�Stopa,� odpov�d�l tektonik. �Nepatrn� mno�stv� uhl�ku. Izotopov� anal�za vymezuje st��� t�to l�tky asi na 1200 a� 1400 let. Struktura z�sadn� beztvar�, celkov� chemick� slo�en� ned�v� ��dn� vod�tka, nebo� do�lo k ��ste�n� n�hrad� prvotn�ch slo�ek slo�kami metamorfick�mi. Toto t�leso podlehlo dodate�n� zm�n�m p�soben�m vysok�ch teplot, nepochybn� v okam�iku p�du meteoritu.�</p><p>�Co ��kaj� biologov�?� zeptal se Ter Akonjan.</p><p>�Tot� co my: uhl�k je organick�ho p�vodu, ale v�ce se ned� ��ci.�</p><p>�A dal�� b�d�n�?�</p><p>�Zat�m nic nov�ho, pro�li jsme dal��ch pades�t metr� 'chodby. Nen� tam ani stopy po n�jak� takov� nebo podobn� l�tce. D�l je ter�nn� zlom a chodba kon��.�</p><p>�Jak� je va�e domn�nka?�</p><p>�Planeta nikdy nevytvo�ila sv� vlastn� formy �ivota, tento poz�statek je nutn� mimoplanet�rn�ho p�vodu.�</p><p>�Z �eho tak usuzujete?�</p><p>�Ve v�ech vrstv�ch a� po vyv�el� horniny �pln� chyb� stopy �innosti vody, nejsou zde usazeniny; �ivot se op�r� o b�lkovinn� struktury, nem��e vzniknout bez vody: tento uhl�k je organick�ho p�vodu, �ili�� rozhodil rukama.</p><p>��ili?� pokra�oval Ter Akonjan.</p><p>�Hypot�zy� sam� hypot�zy,� �ekl tektonik nevrle. �Chodba m��e b�t zbytkem prad�vn�ch d�ln�ch prac텓</p><p>�A toto,� astrog�tor uk�zal na �ernavou hmotu, �poz�statkem �iv� bytosti?�</p><p>�Ano.�</p><p>O�i p��tomn�ch se soust�edily na temnou masu. V tomto okam�iku bylo n�co ot�esn�ho. Urazili jsme biliony kilometr�, m�jeli jsme lhostejn� nakupen� hmoty, roz�haven� vychladl�, slunce i krou��c� balvany; a hle, te� �lomek, n�hodou objeven� na bezejmenn�, mrtv� hv�zd�, zrychlil tlukot na�ich srdc�. Jako nikdy p�ed t�m, c�til jsem pevn� pouto star�� ne� lidsk� rozum a ne� �lov�k s�m, kter� spojuje v�e, co je �iv� � velkou touhu po bytostech, z�pol�c�ch stejn� jako my s lhostejn�m sv�tem bez hranic. To n�m p�ikazovalo dom��let se v �ern�m zbytku hmoty sv�dectv� z�niku n�jak�ho �ivota, nezn�m�ho, mo�n� i nepochopiteln�ho, p�esto v�ak tak bl�zk�ho, jako kdyby v n�m bylo n�co z na�� krve.</p><p>P�tr�n�, kter� pokra�ovalo po cel� p��t� den, noc a je�t� jeden den, bez p�eru�en�, tak� v dob� bou�e, nem�lo ��dn� v�sledek. Za soumraku �tvrt�ho dne, kdy skladi�t� GEY byla u� pln�, nastala chv�le odletu. V�dci neradi opou�t�li m�sto vykop�vek, av�ak astrog�to�i nal�hali r�diov�mi sign�ly. Byla ji� noc a bou�e s�lila ka�dou minutu. S vyt�m a sk��p�n�m bi�oval chamsin rakety vlnami p�sku, jako kdyby po panc��ov�ch pl�t�ch p�ej�d�ly stovky ocelov�ch bodc�. Nebylo mali�kost� startovat za takov�ch podm�nek. Museli jsme ihned vyvinout velk� zrychlen�. Raketa � z�kladna, na jej� palub� jsem byl, startovala jako posledn�. A tak jsem vid�l odlet p�edch�zej�c�ch raket. Do tmy vnikly sloupy p�niv�ho ohn�, modr�, t�aslav�, lemovan� ml��nou p�nou u patek: to v�el p�sek pou�t�.</p><p>Plamenn� sloupy jeden po druh�m vzl�taly k nebi. Ohniv� palis�da rozd�lovala noc a vyloup�vala z temnoty kusy osv�tlen� krajiny, v��en� p�sku, p��k�e strm�c� sk�ly a roje st�n�, rozletuj�c�ch se po pou�ti jako hejna �ern�ch pt�k�. Stopy ohn�, tenk� jako do b�l� roz�haven� jehly, �ly v�� a v��, st�le svisle: kdy� opadl hromov� rachot roz�haven�ch atmosf�rick�ch mas, kter� na okam�ik p�ehlu�il vyt� chamsinu, bylo sly�et bzukot na�ich p�edstihov�ch apar�t� a ozvala se v�stra�n� slova. Lehl jsem si naznak a ztratil z o�� v�hled oknem.</p><p>T�e noci opustila GEA gravita�n� p�smo planety �arlatov�ho trpasl�ka a zam��ila se vzr�staj�c� rychlost� k velk�m slunc�m Centaura.</p></section><section><title><p>GOOBAR�V SPOLUPRACOVN�K</p></title><p>Kdy� na hor�ch le�� mlha a zahaluje z ��sti jejich vrcholky, st�v� se, �e n�jak� zd�nliv� nezn�m� �t�t, osvobozen� z podru�� ostatn�ch, mohutn�j��ch, kter� ho drtily svou obrovskou masou, upout� n� zrak. Mnoho Goobarov�ch spolupracovn�k� jsem obvykle v�dal jen v jeho spole�nosti a z�ejm� proto jsem je pova�oval za lidi nezaj�mav�. O sv�m omylu jsem se p�esv�d�il jednou ve�er.</p><p>Kdy� jsem vstoupil do studovny historik�, je�t� tam nikdo nebyl. Posadil jsem se do k�esla v jedn� z prv�ch �ad. Velk� lustry na strop� nesv�tily: pr�zdn� s�l vypl�ovalo �edav� rozpt�len� sv�tlo jako sv�t�n� podmra�n�ho dne, ale to, co p�i takov�m sv�t�n� je jedn�m ze stup��, kter� vedou ze tmy do pln�ho jasu, to jako by zde, v chladn�, velk� s�ni se z�ernal�mi obrazy, nez�eteln� se r�suj�c�mi na zdech, uv�zlo a zastavilo se v jak�msi p�echodu a v nehybn�m �ase; tady vl�dl v��n� rozb�esk, kter� u� nen� noc�, ale je�t� nen� dnem.</p><p>Takov�mi �vahami jsem si kr�til �ek�n� na soudruhy.</p><p>P�ev�n� ��st pos�dky nyn� vysed�vala v laborato��ch tak� po ve�erech a zpracov�vala materi�l shrom�d�n� na planet� �arlatov�ho trpasl�ka a prom��lela pl�ny pr�zkumn�ch v�prav v soustav� Centaura. K historik�m m�lokdo p�ich�zel. A tak se dnes m�sto Moleti�ovy p�edn�ky rozvinula rozmluva p�eskakuj�c� z jednoho t�matu na druh�. Tembhara n�s pobavil historkou o automatech, kter� pat�ily dv�ma v�dc�m protich�dn�ch n�zor�. Kdy� automaty z�staly samy v laborato�i, p�ely se celou noc, a� kone�n� jeden z nich p�esv�d�il druh� automat, a kdy� jeho mistr p�i�el r�no do pracovny, na�el tam m�sto v�rn�ho spojence � zap��s�hl�ho odp�rce�</p><p>Pak Moleti� navrhl, �e n�m n�co pov� o n�kolika slavn�ch mal��sk�ch d�lech minulosti. Proto�e jsme souhlasili, sv�tla v s�le zhasla a na obrazovk�ch se uk�zala v lesku v�ech barev pl�tna star�ch Holan�an� a Ital�. Po hodin� se lustry rozsv�tily a my se chystali k odchodu, p�i �em� jsme vedli rozhovor trochu neurovnan�.</p><p>�V�te, co mi p�ipad� na t�ch obrazech nejn�padn�j��?� ptal se Rudel�k. �Samota um�lc�. Vystupuje v rozmanit�ch mask�ch; p�edst�r� suchou, chladnou lhostejnost, pohrd�n�, soucit� ale n�kdy z toho unikne jak�si ur�liv� v�k�ik. Goya��</p><p>�D��ve bylo mo�n� v um�n� stejn� dob�e strhnout lidi nen�vist� jako l�skou,� poznamenal jsem. �Dnes u� ne.�</p><p>�Nejen v um�n�,� prohodil Moleti�.</p><p>�Ale ti lid� z obraz�,� pokra�oval Rudel�k, �kte�� se sm�j� a pl��� jako my� V��te mi, kdybych nebyl biologem, stal bych se mal��em.�</p><p>�A co talent?� zeptal se n�kdo.</p><p>�Nu, Tembhara se sv�mi automaty by mi pomohl,� �ekl se sm�chem Rudel�k. �li jsme uli�kou ke dve��m, jen �mur st�le sed�l s�m v pr�zdn� posluch�rn�, s rukama sepjat�ma na op�radle k�esla, s o�ima up�en�ma na �ed� plochy obrazovek. U dve�� jsme z�stali nerozhodn� st�t, proto�e jsme necht�li odej�t jen tak, beze v�eho a nechat matematika samotn�ho v polo�er�m s�le. Najednou se k n�m obr�til.</p><p>��ek�te na mne?� �ekl. �Nesp�ch�te-li, budu v�m vypr�v�t pou�n� p��b�h� Souvis� s t�m, co jsme dnes vid�li��</p><p>Vr�tili jsme se. Poprosil, aby sv�tla byla je�t� v�c ztlumena. Moleti� to ud�lal a pak matematik, jeho� tv�� se matn� �e�ila ve tm�, za�al vypr�v�t.</p><empty-line/><p>Matematick� nad�n� se u n�ho projevilo u� v d�tsk�m v�ku. Kdy� se po studi�ch v�noval samostatn�mu v�deck�mu b�d�n�, ji� za n�kolik m�lo let uve�ejnil pr�ce, kter� mu z�skaly v�hlas. Nezalekl se nejobt�n�j��ch probl�m�, odv�n� se pou�t�l do ot�zek, s nimi� ostatn� marn� z�pasili po cel� l�ta, a vy�e�il je za n�kolik m�s�c�. Dovedl pracovat z�rove� na dvou i t�ech probl�mech. Proto�e byl obda�en skv�lou, pronikavou, bleskov� ch�paj�c� intuic�, ka�d� nov� t�ma, kter� ho zaujalo, jen za�al, a sotva objevil sm�r, jak�m bylo t�eba postupovat, sotva se mu mihl prv� obrys celku, ztr�cel o v�c z�jem a dal ji sv�m automat�m, aby ji dokon�ily; m�l jich kolem sebe celou arm�du. V�echno, po �em s�hl pokl�dal za m�lo nedobytn�, za m�lo obt�n�. Kolegov� mu ��kali �sb�ratel tvrd�ch o��k�� a vyt�kali mu p��li�nou sebejistotu. Vyprovokov�ni jeho dom��livost�, p�i�li za n�m s jistou my�lenkou. P�ijal v�zvu, proto�e byl p�esv�d�en, �e to kone�n� bude v�c hodn� jeho schopnost�.</p><p>Dosud m�l ve sv�m pokoji: psac� st�l, k�eslo, dv� �ady elektrick�ch mozk� nastaven�ch a� do stropu, p��ru�n� analyz�tory � jedinou v�jimkou v suchop�ru za��zen� byla hyacint, kter� kvetla v st��brn�m ko�en��i u okna.</p><p>Nyn� v�ak po�al interi�r h��it barvami. Z trionov�ch obrazovek zmizela matematick� pojedn�n� a obrazce, tlust� folianty a svazky. V jejich chladn�, st��brn� z���c� plo�e za�aly se objevovat z�zraky um�leck�ho porcel�nu, m�sy, na nich� se soust�ed�n� v��en� malinov� rud�ch a zlat�ch pt�k� rozt��elo p�i pohledu opa�n�mi sm�ry, k�i���lov� sklo, jeho� brou�en� plo�ky ho�ely pr�zra�n�m ohn�m, jeleni ve skoku i �sta v polibku, starod�vn� tkaniny s vy��van�mi kv�ty k�iklav�ch barev, st��dav� rytmy st��bra a krve, st��bra a ohn�, st��bra a fialek, �eck� v�zy ve tvaru nah�ch beder i u�at�, �iroce otev�en�, zej�c�, jako kdyby �ekaly na �ern� v�no, l�hve na koso pomalovan� kokrhaj�c�mi kohouty i prehistorick� amfory s pohasl�m, zem� rozhlodan�m povrchem, jejich� okraje ob�hal chorovod b�l�ch st�n�. Ka�d� takov� p�edm�t za�azoval �mur do jist� t��dy symbol�. Pak pokra�ovalo podrobn� zkoum�n�. Na vedlej��ch obrazovk�ch se objevovaly n�rysy a pr��ezy t�les, hyperboloidy, polokoule, prostupuj�c� se ku�ely, mnohost�ny s rohy se��znut�mi vypoukl�mi plochami, v�lce, pod��zen� deformac�m vy���ho ��du, polytopy�</p><p>V kovu, ve skle, v k�i���lu leptan� �et�zy postav roztan�en� jako obil�, m�nily se v matematick� �ady, v z�stupy ��slic, v mnohostr�nkov� diagramy a n�kresy. A sple� vlnovek, zdob�c�ch hrdla prastar�ch popelnic, byla zachycena a vysv�tlena sinusoidami. Pak p�i�ly obrazy.</p><p>A op�t, vyvol�ny ze tmy, ukazovaly se ve sv�tle trionov�ch obrazovek vysok� oblohy Hobbemovy, kypiv� linie Goyovy, Vermeerovy komnaty pln� lehounk�ho vzduchu, �ivotem nabit� nah� postavy Tizianovy, z nazl�tl�ho �erosvitu zrozen� v p�li vdechu zachycen� lid� Rembrandtovi. Cel� noci vysed�val p�ed obrazovkami, zam��oval optick� p��stroje na vzdu�n� siluety and�lk� i na zp�n�n� vzp�naj�c� se kon�. Zkoumal sty�n� body forem, osy perspektiv, ve skvrn�ch nazl�tl�ch okr� a slonov� �erni, v mnoho�heln�c�ch cinobr�, indiga, s�pie a karm�nu i v ploch�ch �erven� ben�tsk� a indick�, v intenzit� sv�tla a st�nu analyzoval funkce �hl�, hranice st�nu vr�en�ho i vlastn�ho, pr�se��ky �ar, linie perspektivy, sb�haj�c� se na horizontu v �b�n�c�ch, to v�e p�ev�d�l na matematick� �initele, na ko�eny mocnin a mocnitele a dosazoval je do vzorc�. Ale ��m d�le pronikal, t�m na v�t�� odpor nar�el. ��dn� obraz nem�l jen jedinou matematickou kostru, n�br� jich m�l libovoln� po�et. Hranice tvar�, pom�ry skvrn, proporce lidsk�ch t�l, anal�zy rozcupovan� velk�m p��strojem na vl�kna tvrdo��jn� chr�nily sv� tajemstv�. Dopou�t�l se omyl�, nal�zal souvislosti n�hodn� a bezv�znamn�, kter� se v podobn� form� vyskytovaly i na pl�tnech bezcenn�ch. Zat�m, co jemu �lo o matematickou anal�zu �initel�, kter� tvo�� kr�su, o vyj�d�en� kr�sy jedn�m vzorcem, tak hutn�m, �e by v sob� obs�hl v�echno, jako vzorce teorie gravitace obsahuj� v sob� stavbu cel�ho vesm�ru.</p><p>Unaven hledal odpo�inek v dalek�ch proch�zk�ch. Nejednou, kdy� kr��el po lesn�ch cest�ch, spat�oval v lini�ch �ern�ch v�tv� geometrick� k�ivky a ihned v nich hledal jejich funk�n� v�raz; bylo to n�co jako prstov� cvi�en�. Do pozdn� noci vysedal nad p��stroji, zaposlouch�n do jejich hluch�ho, jednotv�rn�ho bzukotu, do �umu proud� krou��c�ch z�vratnou rychlost�, kter� poslu�n� p�iv�d�ly mnoho tis�c v�po�t�, a� se jeho v�dom� zu�ovalo jako tmou stla�ovan� �ed� kruh, v n�m� v��ila zmaten� z�plava barev, tvar�, p��boj mnoho�len�; a tak us�nal, s hlavou na rukou, pod velkou obrazovkou, kde se objevovaly ledov�m svitem st�le pomaleji se zastavuj�c� zelenav� rozjisk�en� k�ivky.</p><p>Kone�n� nade�la hodina, kdy napsal na b�l� l�stek onen vzorec odvozen� ze stovek probd�n�ch noc�, prost� a samoz�ejm� jako nutnost.</p><p>Bylo t�eba jej vyzkou�et. P�istoupil k automatu, dal mu instrukce a formule a pak trp�liv� naslouchal, jak se v cvakotu bleskov� vibruj�c�ch rel� rod� prv� um�leck� d�lo, kter� nevytvo�il �lov�k. Kone�n� se z podlouhl�ho otvoru vysunula tuh� �tvrtka. Prodlu�oval �ek�n�, oddaloval okam�ik, kdy uvid� dokonalou, to znamen� s definitivn� p�esnost� vzorce vzniklou kr�su, uchopil list a zvedl jej ke sv�tlu.</p><p>Plochu pokr�val spletit�, rytmicky se opakuj�c� vzor.</p><p>P�ed o�ima se m�halo nekone�n� mno�stv� arabesek. Ka�d� z nich se rozpadala na s�t� arabesek je�t� drobn�j��ch a cel� tato plocha podle �elezn� d�slednosti z�kon�, kter� vypl�valy ze vzorce, byla pozad�m, z n�ho� vystupoval p��mo uprost�ed listu prav� v�tvor t�to mrtv� narozen� kompozice: pr�zdn�, ide�ln� kulat� b�l� kruh.</p><p>Nev��e vlastn�mu zraku, zkontroloval spojen� automatu, spr�vnost instrukce, postup prov�d�n�ch operac�, naslepo se prohrab�val v p�edch�zej�c�ch f�z�ch v�zkumu, nar�el na nov� a nov� m�sta matematick� d�ungle, kterou zvl�dl s nejv�t��m vyp�t�m v�dom�, aby nad n� zv�t�zil a uzav�el ji. Tam nebyla chyba.</p><p>Zhasl lampu a p�istoupil k oknu. Vysoko visel t�k� b�l� m�s�c. Puls dut� bil ve sp�nc�ch. Se zav�en�ma o�ima chladil sv� rozp�len� �elo o studen� kov r�mu; a tak st�l, a mozek mu zasyp�valy roje neodbytn�ch algebraick�ch pojm�. Kone�n� se obr�til, ud�lal krok a zkamen�l. V kout� u zdi, na druh�m stole, sv�tila jedin� nezhasnut� obrazovka trion�. St�la tam socha prom�tnut� p�ed n�kolika dny: hlava Nofretete. Jako pom�cku m�l v�echny metody topologie, odv�tv� matematiky, kter� zkoum� kvality, velkou teorii mno�in, v�echna osidla vzorc�, kter� nal��il na to neposti�iteln�, proto�e to cht�l zredukovat do souvzta�nosti, jak se redukuje s� krystalu v prostorov�m zkoum�n�. Matematick�m z�kon�m je p�ece pod��zeno ka�d� zrn��ko hmoty, k�men stejn� jako hv�zda, k��dlo, ploutev, prostor i �as. Jak by mohlo vzdorovat n�stroji tak v�emocn�mu?</p><p>P�esto v�ak na stolku zastaven�m p��stroji, zavalen�m logaritmick�mi tabulkami, st�la v klidn�m sv�tle jako host z jin�ho sv�ta tato hlava � stroh�, p�esn�, �tl� a tak soust�ed�n�, �e vypadala, jako kdyby splnila v�echny nad�je, kter� kdykoli choval. Cel� byla b�lou matematikou, zosobn�n�m rovnic hovo��c�ch o v�ech mo�n�ch sv�tech i roz�e�en�m v�ech sv�t� nemo�n�ch�</p><p>K�ivky, jak�mi jej� ��je p�ech�zela v ramena, byly jako dv� ne�ekan� ti�iny v toku velk� symfonie. Pod t�k�m kloboukem fara�n� tv�� s ��douc�mi rty, kter� znaly rozko�, zlat� �ez ml�en�, nepoko�en� oblast, kter� ho sr�ela na kolena. A to v�e � byl dl�ty zformovan� povrch kusu �uly, kter� p�ed �ty�iceti p�ti stolet�mi otesal egyptsk� kamen�k. P�istoupil ke stolku, sv�tlem lampy zhasl m�s�c, a zahled�n slep� do jej�ho jasu, kter� bolel v o��ch, hlasit� oddechoval.</p><p>Pak se vzp��mil, vzal do rukou kompozici automatu, roztrhl ji, slo�il nap�l, je�t� jednou roztrhl a pokra�oval tak dlouho, a� do vzduchu vyl�tl mrak b�l�ch �tr�k� jako pl�tky padaj�c� z kv�t�. Cht�l odej�t, ale p�ede dve�mi se zastavil a vr�til se. P�istoupil k hlavn�mu elektronov�mu mozku a stiskl anihil�tor. Sv�tla se zachv�la, zvedl se jemn� �um proudu. St�l, naslouchaje pozorn�, jak v sypk�m �elest�n� list� podobn�m �umotu je vymaz�v�na z kovov�ch okruh� pam�ti obrovsk� teorie, vytvo�en� po mnoham�s��n� n�maze, jak na jeho rozkaz mysl�c� mechanismus nav�dy zapom�n� na v�echno � proto, aby on nemohl nikdy zapomenout na svou trpkou zku�enost.</p></section><section><title><p>POV�TRON�</p></title><p>�ty�i m�s�ce cesty n�s vzd�lily o t�i sta miliard kilometr� od �arlatov�ho trpasl�ka, kter� z�stal za z�d� rakety jako �erven� jiskra. GEA se pohybovala plnou rychlost� a sm��ovala k bl�eneck� soustav� Centaura. A po druh� jsme byli sv�dky pomal�, t�m�� nepozorovateln� zm�ny hv�zd ve slunce.</p><p>Voln� �as jsem v�noval studiu a dopl�oval sv� v�domosti z paleobiologie, kter� jak uk�zala minulost ne p��li� d�vn� � mohly b�t nepostradateln�. Jednou ve�er, kdy� jsem si odbyl malou proch�zku po parku, abych se trochu prot�hl, �el jsem jako �astokr�t do bytu Borelov�ch, av�ak zastal jsem doma pouze jejich �estilet�ho chlape�ka.</p><p>�Tat�nek se od r�na nevr�til?� opakoval jsem jeho slova. Zval m�, abych si s n�m �el hr�t, ale j� jsem hned ode�el. Borel neode�el z laborato�e ani na ob�d, to jist� n�co znamenalo. Vyjel jsem v�tahem do nejvy���ho patra.</p><p>Kolon�da p�ed pracovnou astronaut� byla pr�zdn� a n�stropn� sv�tla byla jako oby�ejn� zhasnuta, proto�e se prov�d�lo pozorov�n� a m�lo se tak zabr�nit, aby n�hl� rozd�l v intenzit� sv�tla neoslnil odch�zej�c�.</p><p>Observato� byla pono�ena do takov� tmy, �e jsem st�l del�� dobu na prahu �pln� dezorientov�n; zrak si pomalu zvykl a rozeznal jsem obrazovky teletaktor�, kter� se mihotaly st��b�it�m, jako pod siln�mi �o�kami ztuhl�m hv�zdn�m prachem. M�sto p�ed obrazovkami, zpravidla pln� lid�, bylo pr�zdn�. Astrofyzikov� utvo�ili tmavou skupinku okolo p��stroje v rohu m�stnosti. �el jsem tam po �pi�k�ch, tak hlubok� bylo ticho. Zd�lo se, �e jsou v�ichni zaposlouch�ni do n��eho, co pro mne bylo nesly�iteln�. U pult�ku radioteleskopu st�l Trehub; m�l ob� ruce na p�k�ch, jimi� pomalu pohyboval. Velk�, disku podobn� kotou� p�ed n�m hned pohas�nal, hned se rozza�oval, a tu se astrofyzikova hlava odr�ela jako �ern� st�n od fialov�ho pozad�. Ji� jsem se cht�l �eptem zeptat, co znamen� to v�eobecn� ml�en�, kdy� k m�mu sluchu dolet�l velice slab� �elest, jako kdyby n�kdo sypal zrnka m�ku na napjatou bl�nu. Trehub d�le pohyboval p�kami radioteleskopu a �elest p�e�el v rychl�, zvu�n� rachot. Kdy� dos�hl maxima intenzity, odd�lil profesor ruce a p�ibl�il se k reproduktoru. Lid�, aby mohli l�pe poslouchat, sklonili hlavy. Jednotv�rn� zvuky m� nakonec za�aly nudit; zeptal jsem se �eptem stoj�c�ho nejbl�e, co to vlastn� je.</p><p>�Radarov� sign�ly,� odpov�d�l mi stejn� ti�e.</p><p>�Na�e sign�ly odra�en�? Od �eho?�</p><p>�Na�e ne.�</p><p>�Tedy ze Zem�?�</p><p>�Ani ze Zem� ne��</p><p>U�asl�, pokou�el jsem se pohl�dnout mu do tv��e p�es tmu; podez��val jsem ho toti�, �e �ertuje, byl v�ak v�n�.</p><p>�Tak odkud jsou ty sign�ly?� zeptal jsem se, a proto�e jsem zapomn�l ztlumit hlas, zadun�la m� slova v tichu jako rachot hromu.</p><p>�Odtamtud,� �ekl Trehub v pozad� s�lu. Uk�zal rukou na hlavn� obrazovku. V pr�se��ku fosforeskuj�c�ch �ar bylo vid�t sotva znateln� bod, vzd�len� n�kolik obloukov�ch minut od Slunce a Centauri, kter� z��ilo jako ohniv� skvrna v horn�m lev�m kvadrantu.</p><p>�Jsou to sign�ly z druh� planety a Centauri�� dodal m�j soused. Znovu zavl�dlo soust�ed�n� ml�en�, ale te� u� jsem se ho mohl ��astnit. D�vaje se na temnou obrazovku a naslouchaje, jak pravideln� bije radioloka�n� puls v reproduktorech, pokou�el jsem se vybavit si v�echno, co jsem v�d�l o soustav� Centaura. Planeta, kter� vys�lala sign�ly, odpov�dala svou polohou Venu�i v na�� slune�n� soustav�; byla to tak zvan� B�l� planeta, jej� doba ot��en� byla pro astronomy takov�m p�ekvapen�m.</p><p>Vzpomn�l jsem si, �e jsem si v�iml dne�n�ho dne �asn� r�no, kdy� jsem byl na hv�zdn� palub�, �e GEA prov�d� nepochopiteln� evoluce, co� bylo vid�t na pomal�ch pohybech oblohy; nyn� mi to poskytlo l�tku k p�em��len�.</p><p>�Jak dlouho je sly�et sign�ly?� zeptal jsem se.</p><p>�Po prv� jsme je zaslechli dnes r�no,� odpov�d�l Borel.</p><p>�Souvis� n�jak s n�mi?� zeptal jsem se a poc�til jsem je�t� d��ve, ne� mi planetolog odpov�d�l, jak se mi zastavuje srdce, proto�e u� jsem znal odpov��.</p><p>�Ano. Vys�lan� svazek paprsk� je velmi �zk�. Pokou�eli jsme se z n�ho uniknout t�m, �e jsme man�vrovali, ale po ka�d� n�s znovu zachytil��</p><p>Nu�e, na t� b�l� skvrnce, sotva viditeln� v mra�nech jisker, jsme byli o�ek�v�ni. Domn�nka se zm�nila v jistotu, nad�je se st�vala skute�nost� a reproduktory jako kdyby odpov�daly na tis�c ot�zek, kter� v��ily v m� hlav�, oz�valy se zvu�n�m tik�n�m, jako kdyby padala slova rychle vyslovovan� v nezn�m�m jazyce: �Tak, tak, tak, tak��</p><p>Elektromagnetick� vlny pror�ely v temnot�ch �zk� tunel, dlouh� miliardy kilometr�, dopadaly na GEU a vracely se tam, odkud byly vysl�ny, nesouce ve sv�ch odrazech obraz pozemsk�ho letadla.</p><empty-line/><p>Po �est t�dn� jsme let�li k B�l� planet�. Bl�eneck� slunce Centaura rostla ��m d�l t�m v�ce. Zatem�ovala sousedn� hv�zdy a z�rove� se od sebe vzdalovala: Slunce a bylo ji� mohutnou koul� ohn�, po n� se pohybovaly skvrny jasn� viditeln� v heliografech; av�ak planeta sama byla po��d je�t� jiskrou v temnot�ch, pohybovala se v�ak tak rychle na pozad� hv�zd, �e jej� pohyb bylo mo�no pozorovat, jak hodiny m�jely.</p><p>Podnikali jsme pokusy nav�zat s n� r�diov� spojen�; automaty vys�laly sledy rytmick�ch sign�l�, opakuj�ce je ne�morn� po cel� dny, av�ak jedinou odpov�d� byl pouze nem�nn� rytmus s�l�c� �m�rn� tomu, jak se smr��oval prostor, kter� n�s d�lil. A tento prostor t�l rychle, nebo� GEA se pohybovala rychlost� t�iceti tis�c kilometr� za vte�inu � obrovsk� rychlost v oblasti �zalidn�n� planetami, ale n�s rovn� poh�n�la obrovsk� netrp�livost a mrtv� kov trysek jako by se roz�havoval zan�cen�m lid�; tak se rozr�staly a t�hly v temnot�ch za z�d� proudy atomov�ho ohn�.</p><p>Kone�n� �ty�ic�t� t�et� den od pam�tn� chv�le, kdy jsme po prv� zachytili radioloka�n� sign�ly, octla se GEA nad planetou.</p><p>B�l�, obrovsk�, hust�mi mraky zaclon�n� kotou� zakryl nebe. Zvu�n� tik�n� radiolok�toru tak zes�lilo, �e jednoduch� elektronov� p��stroj, zapojen� na vn�j�� pl᚝ rakety, umo��oval poslouchat jej bez zesilova�e, ale to tak� bylo v�e.</p><p>Zpomaluj�c rychlost st�le v�ce, krou�ila raketa kolem B�l� planety po zu�uj�c� se spir�le; v�ichni lid� stoj�c� ml�ky na palub�ch d�vali se s bu��c�m srdcem dol� na sn�hob�l� oce�ny oblak a ��kali si beze slov: �Jsme u c�le!�</p><p>Jednolit� povlak mrak� br�nil p��stupu pohledu, jako kdyby planeta cht�la p�ed n�mi skr�t sv� tajemstv�. Mohli jsme ovlivnit meteorologick� podm�nky, rozehnat mraky na zna�n� plo�e, nebo je prom�nit v d隝 pomoc� vys�la�� paprsk�, av�ak astrog�to�i necht�li u��t ��dn�ho z t�chto prost�edk�. Proto jsme pouze obnovovali v pravideln�ch �asov�ch intervalech pokusy o dorozum�n� r�diem, ale kdy� nem�ly ��dn� v�sledek, svrhli jsme pomoc� pad�k� velk� mno�stv� kontejner� s modely r�zn�ch p��stroj� a stroj�, technick�ch d�l �lov�ka. Mraky je pohltily a zav�ely se nad t�mito na�imi posly; av�ak �ter byl st�le pln� pouze monot�nn�ho tikotu radaru, kter� sv�d�il o tom, �e n�kolik set kilometr� pod n�mi n�s pozoruj� �iv�, rozumem obda�en� bytosti, av�ak z nepochopiteln�ho d�vodu zachov�vaj� ml�en� a neodpov�daj� na na�e v�zvy.</p><p>GEA opsala posledn� kruh a sestoupila tak a� na hranici atmosf�ry a v hlubok� trhlin� mezi mra�ny se nenad�le objevila ��st povrchu hv�zdy. Jak�si temn� �edomodr� skvrny, jak�si �tvary podobn� obrovsk�m, �iroce rozta�en�m pavouk�m, s drsn�m, nepatrn� vyv��en�m st�edem se objevily v trhlin� sn�hob�l�ch oblak. �ir� rovina p�ech�zela v smoln� �ernou tabuli � najednou oslnil o�i div�k� odraz sv�tiv� jako blesk; od �st k �st�m prol�tl po palub�ch v�k�ik: �Mo�e!� � a� po horizont, ztr�cej�c� se pod visut�mi mraky, t�hly se vody, kter� se na chv�li zat�pytily odra�en�m slune�n�m sv�tlem. GEA je�t� v�ce sn�ila rychlost, av�ak ji� k sob� plynuly okraje mra�en, podobn� zasn�en�m horsk�m h�eben�m, l�n� se zav�ely a znovu klidn� t�hla pod raketou pouze jejich jednolit� plocha.</p><p>T�et�ho dne letu kolem planety rozhodli astrog�to�i, �e vy�lou dol� operativn� pr�zkumnou brig�du. V�pravy se m�lo ��astnit v�t�� mno�stv� jednom�stn�ch, lidmi ��zen�ch st�el, schopn�ch p�ist�t za t�k�ch podm�nek i na mal�m prostoru, dokonce i na m�stech zastav�n�ch a obydlen�ch. Tyto rakety, p�ed nimi� m�la let�t jedna v�t��, lidmi ne��zen� raketa s televizory, naz�van� proto �o�i�, m�ly sestoupit pod mraky, prov�st po��te�n� pozorov�n� a podle okolnost� bu�to p�ist�t, nebo se vr�tit na raketu.</p><p>P��pravy k startu se konaly v poledne, nad denn� polokoul� planety. V pilotn� kabin� byli t�m�� v�ichni obyvatel� GEY. Sv�tla na strop� byla zhasnuta a my jsme st�li p�ed obrazovkami, kter� z��ily na st�n�ch jako okna otev�en� do barevn�ho prostoru. V postrann� obrazovce, spojen� s nult�m patrem, bylo vid�t, jak piloti v st��brn�ch skafandrech sestupuj� na spodn� plo�inu leti�t�, jak obt�eni t�k�mi l�mci skafandr� upev�uj� p�ilby a skl�n�j�ce se nasedaj� do sv�ch raket. Pak p�sty vsunuly kovov� v�etena do odpalovac�ch �achet a nastalo ticho. Ter Akonjan polo�il ruku na sv�j stolek. Tlumen�, chv�jiv� t�n se rozl�tl po cel� raket� jako �der velk�ho zvonu. Prvn� raketa, bez pos�dky, vylet�la do prostoru. Minuta ticha a zase rytmick� �der. P�t osobn�ch raket vyp�len�ch z�rove� odpalovnami ve �pi�ce opustilo GEU. Znovu se nehlu�n� pohybovaly p�sty, rakety klouzaly po kolej�ch a zvuk, kter� pronikal cel�m letadlem jako bit� gigantick�ho orloje, se opakoval, dokud neopustila GEU posledn� p�tice raket.</p><p>Na�e pozornost se nyn� soust�edila na �st�edn� obrazovku. Zvln�n� mo�e mra�en t�hlo se v n� a� po obzor. Jedenat�icet raket opsalo kr�tk� oblouk okolo GEY. V jejich st��brn�ch boc�ch se zat�pytilo slunce. Za�aly sestupovat dol� a vytvo�ily pomalu se ot��ej�c� spir�lovit� schody, kter� jako by se vzn�ely v prostoru.</p><p>T�i astrog�to�i na p�diu pozorovali hlavn� obrazovku. Za nimi se zvedala �estid�ln� spojovac� aparatura; u stereometrick�ch obrazovek sed�li technikov� se sluch�tky na u��ch. Ka�d� vedl jednu p�tici raket, kter� se p�ed n�m pohybovaly jako mal� �o�kovit� sv�t�lka se jm�ny pilot�. Toto spojen� umo��ovalo kontrolu pohyb� raket v mra�nech. Do mikrofonu padala jednotliv� slova. Let pokra�oval bez poruch. Rakety ��m d�l men��, klesaly z t�istakilometrov� v��ky. Nad velkou b�lou pl�n� p�estaly krou�it a seskupily se do letek. Pohybovaly se nad m�rn� rozvln�n�m pozad�m jako �ern� jehly, bl��ce se k sv�m vlastn�m st�n�m, kter� hned zapadaly do �dol� mezi mraky, hned vyletovaly vzh�ru. V rozvinut�m �tvaru se v�c a v�c vzdalovaly.</p><p>Up�ral jsem o�i na obrazovku a rameny jsem c�til bl�zkost druh�, kte�� st�li nepohnut� jako j�. Mezi sluncem proz��enou oslnivou b�l vedrala se temn�j�� pr�rva protkan� �asovit�mi mr��ky. Prvn� p�tice raket, veden� velkou st�elou bez pos�dky � televizn�ma �o�ima� �, pohybovala se t�mto sm�rem. Nad prot�j��m okrajem trhliny se ty�il kupovit� mrak, kter� m�l ve st�nu barvu b�idlice zvlhl� vodou a v slune�n�m sv�tle ho�el jako tekut� st��bro; kl�n raket do n�ho vlet�l, prorazil lehk� opary a vyno�il se na druh� stran�. Pohybovaly se d�l, jako by se p�ikr�ily k vlastn�m st�n�m. Pod�val jsem se vzh�ru; obloha bez atmosf�ry byla �ern� a pln� hv�zd. Kdy� jsem se znovu pod�val dol�, �o�i�, kter� vedly eskadru, ji� zmizely, a prvn� letka raket se pr�v� no�ila do mra�en. N�jakou dobu se jejich h�bety �ernaly pod nap�n�nou b�lost� jako ryby v p�n�ch horsk�ho potoka, pak se obrys jedn� mihl je�t� jednou v jak�si m�l�in� mra�en, a v�echny zmizely. N�sleduj�c� p�tice sklonila �pi�ky dol� a za�ala ztr�cet v��ku. V tom okam�iku proz��il mra�na rozv�tven� z�blesk; vzduch v naviga�n� kabin� se zachv�l jedin�m potla�en�m vzdechem a zase bylo ticho, ale prvn�ch p�t raket se pohybovalo d�le a roz�havovalo se jako meteory. Motory je�t� pracovaly, ale na stereometrick�ch map�ch u� pozvolna pohas�nala jm�na BOREL, SENT, ANTONIADI, INGWAR, UTENEUT. Sv�t�lka se oh�bala jako sfukovan� plam�nky, a to, co p�ed vte�inou byly rakety, kter� nesly �iv� lidi, oza�ovalo rozvln�n� mo�e mra�en svitem va��c�ho kovu, jako kdyby ohniv� ruka zakreslovala dr�hy p�ti pov�tro��. Od prv�ho z�blesku do konce katastrofy uplynuly snad asi dv� vte�iny, v�ichni z�stali jako zasa�eni bleskem, a stra�liv� ticho bylo rozd�lov�no tik�n�m planet�rn�ho radaru, kter� se oz�valo z reproduktor�. Bl�ila se druh� letka raket. Spojovac� technici u� jim vyslali rozkazy k okam�it�mu n�vratu, av�ak rakety nemohou zm�nit rychlost ve zlomku vte�iny; ne� je piloti zabrzd�, budou ve zk�zonosn�m p�smu. U �st�edn�ho stolku sledovali v�e pozorn� dva astrog�to�i, Grotrian a Pendergast. Dv� ruce se z�rove� nat�hly k �ern�mu vyp�na�i desintegr�toru.</p><p>Nepatrn� pohyb a z nitra GEY vy�lehne kask�da antiproton�, rovn� slune�n� protuberanci; mohutn� lavina z��en� zni�� nezn�mou s�lu, kter� zahubila na�e druhy, a� je jak�koli. Bleskov� v�boj, jen� se pohybuje rychlost� sv�tla, p�edstihne rakety, vy�ist� jim cestu a a� se octnou na m�st� katastrofy, bude tam ji� pouze vzduchopr�zdno.</p><p>Ale v�boj, jednou vyp�len�, nen� ji� mo�no zadr�et. Osm set trilion� erg� energie proraz� atmosf�ru planety jako list pap�ru a naraz� na jej� povrch. Tomuto �deru nem��e nic odolat. V�e, co je hmotou, obr�t� se v plamen a energie rozpadu roztav� k�ru planety. Grotrian i Pendergast vzt�hli z�rove� ruce po vyp�na�i.</p><p>Jejich ruce visely vte�inu ve vzduchu a klesly, kdy� si astrog�to�i pohl�dli do o��.</p><p>P�ka st�la d�le v nulov� poloze. Piloti n�sleduj�c�ch p�ti raket zapnuli brzdy a podle obrovsk�ch plamen� bylo vid�t, jak zoufal� je jejich �sil�, av�ak jeden po druh�m vnikali do zk�zonosn�ho p�sma a m�nili se v plameny. Jedin� posledn� raketa t�to p�tice unikla zk�ze; jej� pilot musel nadlidskou silou strhnout v�echny pojistky a vyst�elil kolmo vzh�ru rychlost� tak stra�livou, �e jsme ho ztratili z o��.</p><p>V oblac�ch ho�ely �ty�i dr�hy, �ty�i nov� pov�tron� se ��tily dol� a v mra�n� propasti se rozpl�valy u� posledn� stopy jejich ohniv�ho pr�letu.</p><empty-line/><p>Pak za�ala GEA pomalu couvat, pozp�tku, �pi�kou ke kotou�i planety, a magnetick� pole vt�hlo otvory ve dn� rakety vracej�c� se na palubu. Obrazovka vnit�n�ho televizoru ukazovala halu leti�t�; z ocelov�ch ch�t�n� se vyno�ovaly dlouh� jehly raket a na kotou�i p�ij�mac�ho automatu vyskakovala ��sla 17� 18� 19� Po dvac�t� raket� byla del�� p�est�vka. Zat�m se otv�raly vstupn� dve�e raket vyta�en�ch na rezervn� koleje. Piloti vyskakovali rychle otv�ran�mi poklopy a m�sto, aby �li nahoru, p�ipojili se k lidem shrom�d�n�m na leti�ti. V�c a v�ce st��brn�ch postav se objevovalo mezi �ekaj�c�mi. Automat uk�zal ��slo 21. Z�rove� rameno, kter� vtahovalo raketu, posunulo na uvoln�nou dr�hu velikou st�elu, z n� nikdo nevystoupil. Byla to raketa bez pos�dky, kter� nesla �o�i� televizor�. Po n�kolik minut vl�dlo hrobov� ticho, p�sty v�tah� le�ely nepohnut� v lo�isk�ch, pak se je�t� jednou, jakoby s n�mahou oto�il kotou� signaliz�toru a uk�zal ��slo 22 a do komory vjela otev�en�mi p��klopy posledn� zachr�n�n� raketa. Jej� dve�e se neotev�ely samy. Mechanoautomaty p�ilo�ily n�stroje k �ep�m; vtom m� dal�� pozorov�n� p�erval sign�l svol�vaj�c� na stanovi�t� v�echny l�ka�e.</p><p>Opera�n� s�l tonul v jasu. �est lid� p�ineslo na ramenou t�lo, pevn� uzav�en� v gumov�m kokonu a polo�ilo je na oh��tou porcel�novou tabuli. Zuby p��stroj� se za�aly do plastick� hmoty, v otvoru se zat�pytil skafandr. Zapra�t�ly vyztu�ovac� spir�ly, kter� byly p�e�t�pnuty. Vte�iny nap�t� � a uvid�li jsme tv�� Amety.</p><p>Kdy� utrhl pojistky a dostal raketu stra�livou rychlost� do kolm�ho letu, jeho krev zhoustl� v olovo se nahrnula do vnit�nost� a nohou a roztrhala ��ly. Byl cel� jedinou �kubaj�c� se ranou. Zachr�nily se pouze hlava a ruce, b�l� a bezkrevn�.</p><p>Na prvn� pohled mi bylo jasn�, �e z�chrana je nemo�n�; mohli jsme bu�to zkr�tit, nebo prodlou�it ag�nii.</p><p>Ihned jsme se pustili do pr�ce. Byly zapnuty um�l� pl�ce i srdce; popraskan� c�vy, z nich� unikala krev, jsme � pokud to bylo mo�n� � podv�zali; za�aly fungovat transf�zn� p��stroje. Brali jsme leskl� n�stroje a odhazovali zakrv�cen�, dorozum�vaj�ce se jednoslabi�n�mi sl�vky. Ale tento stav nebylo lze udr�et ne� n�kolik minut. Oblast ochrnut� se roz�i�ovala, �ok zachvacoval org�ny nezbytn� k �ivotu. Ne�lo ji� o to zachr�nit Ametu, to nebylo mo�n�, n�br� o to, p�iv�st ho k v�dom� aspo� na n�kolik okam�ik�, aspo� na jedinou chv�li, dost dlouhou, aby sta�il vyslovit svou posledn� v�li.</p><p>P�sty v pr�hledn�ch v�lc�ch injek�n�ch st��ka�ek se bl�ily ke dnu, posiluj�c� l�tky vh�n�n� um�l�m krevn�m ob�hem obt�kaly t�ce pracuj�c� srdce. T�lem le��c�ho prob�hl z�chv�v; zd�lo se, �e otv�r� o�i, ale to se jen prohloubily st�ny ve tv���ch a puls�tor za�al pracovat hlasit�ji, vzr�stal hlad organismu po kysl�ku.</p><p>�Je p�i v�dom�,� �ekl Schrey.</p><p>Skl�n�j�ce se n�zko, zatajili jsme dech.</p><p>Nehybn� maska tv��e se po�ala chv�t jako zm�tan� vztekem. Rty se pootev�ely, uk�zaly se zuby k prasknut� za�at�, pot��sn�n� nitkami krve. Ameta byl p�i v�dom�, ale do jeho mozku bu�ila ze zp�etrhan�ch nerv� bolest tak stra�liv�, �e nap�nal v�echny s�ly, aby potla�il k�ik.</p><p>Nem�l jich dost, aby mohl promluvit.</p><p>Posledn� injekce. Sklo ampulky se s tenink�m cinknut�m rozbilo o podlahu. Bolest jsme nemohli odstranit. Umrtven� hrozilo ztr�tou v�dom�. Schrey, s tv��� st�le obr�cenou k le��c�mu, poodstoupil od stolu. �li jsme s Annou za n�m a z�stali jsme st�t se sv�en�ma, zakrv�cen�ma rukama, jako na znamen�, �e jsme vykonali v�e, co bylo v na�� moci.</p><p>U zdi st�l hlou�ek lid�. Mezi temn�mi postavami se odr�ely sv�tl� skafandry pilot�, kte�� sem p�ijeli p��mo z leti�t�. Jeden z nich, Zorin, s p�ilbou neodepjatou od l�mce, n�br� pouze odklopenou dozadu jako podivn� k��dlo, n�hle se obr�til a vyb�hl ven. Snad dv� minuty jsme st�li bez hnut�. Ticho p�eru�ovalo jen chraptiv� d�ch�n� Ametovo a tich� zvuk um�l�ho srdce. Dve�e se rozl�tly pod prudk�m n�razem. Vstoupil Zorin, je�t� st�le ve st��brn�m skafandru a nesl polokruhovit� volant, kter� vyt�hl z Ametovy rakety. P�istoupil k opera�n�mu stolu, zvedl nap�ed jednu, pak druhou bezvl�dn� vis�c� Ametovu ruku a obemknul rukoje� jeho prsty. Pak opatrn� a lehce nadvzedl le��c�ho a vsunul jeho bradu do gumov�ho dr��ku, kter� vy�n�v� z prost�edku volantu a zved� nebo skl�n� pilotovu hlavu podle pohybu kormidla tak, aby temeno hlavy le�elo v�dycky p��mo proti sm�ru prov�d�n�ho obratu.</p><p>Zorin polo�il Ametovu hlavu do dr��ku, a uchopiv volant ob�ma rukama, pohnul j�m. Tu se zvedla hlava um�raj�c�ho, kterou pohnul gumov� dr��k, a ruce na volantu vykonaly ��st obratu. Zorin t�ikr�t zah�bal volantem tam a zp�tky, jako kdyby d�lal zat��ku a zvy�oval rychlost imagin�rn� rakety. P�i t�et�m pokusu se Ametova v��ka otev�ela.</p><p>Z �st mu vytryskla r��ov� p�na, ozval se hv�zdav� chr�iv� �epot: �Velk� rakety� dolet� m�sta� vid�l jsem, vy d�le� na velk�ch raket�ch� televizory� na velk�ch��</p><p>K�e�ovit� p�itiskl volant na prsa, jeho p�sti se zachv�ly, jako by se sna�ily pohnout kormidlem vzh�ru, a zastavily se nav�dy.</p><p>Nev��il jsem tomu, jeho ruce byly t�k� a nehybn� jako velk� zv��ata v�dom� si sv� s�ly; tyto ruce porostl� zlat�mi chloupky dovedly d�tem prom�tat na ze� st�nov� obr�zky i posunovat p�ku akceler�toru a zv�t�ovat rychlost k hranici, za n� ��hala smrt, a pozorn� sledovat jej� p��chod s klidem, s jak�m zkou�� �emesln�k b��kem palce ost�� nov� ukovan� zbran�, a� se uk�e krev. Nemohl jsem v��it, �e tyto ruce jednou p�estanou c�tit, ��t, a p�ece se to stalo: byly to dv� v�ci.</p><p>Okol� se rozpadlo. Vid�l jsem ka�dou v�c zvl᚝ z�eteln� a nesm�rn� re�ln�; porcel�nov� roh opera�n�ho stolu se zaschlou �mouhou krve, pr�zdn�, roz�ezan� skafandr hozen� na podlahu u Schreyov�ch nohou, jeho tv��, k�e�ovit� sta�en� a ciz�, jako kdybych ji vid�l po prv� � a v proudu sv�tla dopadaj�c�ho z postrann�ho reflektoru Lena � kter� je�t� st�le na n�co �ekala.</p><p>Puls�tor pracoval d�le a vh�n�l krev do mrtv�ho t�la. Cht�l jsem ho vypnout, ud�lal jsem krok, n�co mi zabr�nilo v cest�. Ruka, zvednut�, aby odstranila p�ek�ku, klesla. Nezadr�ela m� ��dn� v�c, n�br� Zorin�v pohled, slep� stra�liv�m �alem.</p></section><section><title><p>KV�TY ZEM�</p></title><p>Po celou noc se GEA vzdalovala od planety. V osm hodin r�no ozn�mily reproduktory, �e rada astrog�tor� svol�v� pos�dku na sch�zi.</p><p>Ve �tvrthodin� byl amfite�tr pln�. Rozl�hal se v n�m hlubok�, dut� �umot. P�dium u zdi bylo pr�zdn�. Najednou na n� vystoupil Ter Akonjan a �ekl:</p><p>�Slovo m� profesor Goobar.�</p><p>Teprve te� jsme v�ichni uvid�li, �e Goobar, mal�, lehce shrben�, stoj� u� del�� dobu opod�l a d�v� se do s�lu. Nastalo velk� ticho, v n�m� se ozval jeho hlas:</p><p>�Sezn�m�m v�s s hypot�zou, kter� se pokou�� vysv�tlit minul� ud�losti a m� ur�it na�e p��t� kroky.</p><p>Tragick� ud�losti v�erej��ho dne sv�d�ily by zd�nliv� o tom, �e obyvateli B�l� planety jsou krvela�n� bytosti, kter� se ve sv�m jedn�n� ��d� pohnutkami lidem nepochopiteln�mi. V�m z hovor�, �e si to mysl� mnoz� z v�s. Tento n�zor pokl�d�m za nespr�vn�. O t�chto bytostech v�me pram�lo, jedna v�c je v�ak nesporn�. Jsou obda�eny rozumem a v t�to interpretaci st�v� se jejich po��n�n� nesmysln�m. K planet� se bl�� kosmick� letadlo a rakety, kter� vys�l�, jsou zni�eny. Pro�? Jak� to m� smysl? Zprvu jsem se domn�val, �e m�me p��li� m�lo fakt, abychom zrekonstruovali ze v�ech ud�lost� celek, to znamen� nejen chov�n� na�e, n�br� i postup druh� strany. Ale nen� tomu tak.�</p><p>Na chv�li se odml�el.</p><p>�Vyjd�me od posledn�ch ud�lost�. V oblasti nejvy���ch vrstev atmosf�ry bylo vytvo�en� silov� pole, kter� zni�ilo dev�t raket. Stalo se to ve dvou f�z�ch. Nejprve padlo za ob� katastrofy p�t raket prvn� letky, pak � �ty�i druh� letky.</p><p>Raketa s televizory, kter� pronikla jako prvn� do zk�zonosn�ho p�sma, vyv�zla bez pohromy. Pro�?�</p><p>Op�t se odml�el.</p><p>�V�ecko, co se ud�lo p�edt�m i potom � nep�etr�it� kontrola na�ich pohyb�, ml�en� jako odpov�� na vol�n�, p�esn� metoda zni�en� raket � to v�echno m� nutilo zavrhnout my�lenku, �e prvn� raketa vyv�zla bez pohromy � n�hodou. Podle toho vypad� situace takto. Dev�t raket, podle ch�p�n� nezn�m�ch bytost�, bylo t�eba zni�it a jedna raketa byla z tohoto pl�nu vy�ata. P���ina mus� tedy b�t v rozd�lu mezi raketami, kter� byly zni�eny, a mezi raketou zachr�n�nou.�</p><p>�Proto,� pokra�oval Goobar za hrobov�ho ticha, �p�ipadala mi cel� v�c od za��tku neoby�ejn� podivn�, nebo� tyto rakety byly si navz�jem velice podobn�. Rozd�l � ta my�lenka se bezd��n� nab�zela � byl v tom, �e nezasa�en� raketa byla bez pos�dky, zat�m co zni�en� m�ly pos�dku. Jin�mi slovy � znovu se vyno�ila zavr�en� domn�nka, �e c�lem jedn�n� bytost� byla smrt pilot�.�</p><p>Odml�el se.</p><p>�Ale odkud mohli v�d�t, �e je prv� raketa bez pos�dky? Pov�dalo se, jak jsem sly�el, o n�jak�m prosv�cen� na�ich raket na d�lku. To je zcela vylou�eno. Rakety jsou chr�n�ny neoby�ejn� neprostupn�m panc��em a z��en� dost tvrd�, aby j�m proniklo, muselo by z�rove� zni�it raketu. Tak�e hypot�zu prosv�cen� raket a z n� vypl�vaj�c� z�v�r o krvela�nosti bytost� mus�me � po druh� � zavrhnout.</p><p>Vrac�me se k v�choz�mu bodu, jak� byl rozd�l mezi dev�ti zni�en�mi raketami a raketou zachr�n�nou. Ve stavb�, v obrysu, v technick�ch podrobnostech jsou toto�n�. Rozd�l je vlastn� pouze jeden: nezni�en� raketa je t�m�� t�ikr�t tak velk� jako ostatn�. Ud�losti vypadaly asi takto: k planet� se bl�� skupina raket. Pl�n nezn�m�ch bytost� je: Mal� zni�it, na velkou ne�to�it. Pro�? To jsem nemohl pochopit. Co o n�s v�d�, co je p�ivedlo na my�lenku jednat pr�v� tak? Co v�d�li v�bec? Jen tolik, �e se k planet� bl�� letadlo. V�d�li o tom ji� �est ned�l, kdy jejich radar objevil GEL). Na tomto m�st� jsem se po prv� zarazil: Pro� zachytil GEU pr�v� tehdy? To mohla b�t samoz�ejm� zase n�hoda. Av�ak o n�hod� se d� mluvit jen tehdy, kdy� vylou��me �et�zy n�sledk� a p���in, kter� souvis� s pozorovan�m jevem � a to nebylo v tomto p��pad� jist�. Radioloka�n� ku�el, kter� n�s na�el, byl velmi �zk�, jak jsme u� kdysi ��kali. A co by se stalo, napadlo m�, kdybychom na to �li matematicky? Zeptal jsem se profesora Trehuba, jak �irok� byl tento ku�el v okam�iku, kter� n�s zachytil, a uk�zalo se, �e oba, on i j�, mysl�me na stejnou v�c. Nejen �e odpov�d�l na mou ot�zku, ale je�t� dodal, �e tento ku�el, kdy� dolet�l k �arlatov�mu trpasl�kovi, byl by u� tak �irok�, �e by obs�hl prostor pr�m�ru osmdes�ti mili�n� kilometr�. Za��n�te ch�pat? Oni nevys�lali tento ku�el vln n�hodou! Oni p�edpokl�dali, �e se v t�to oblasti nebe pohybuje n�jak� letadlo. Pro� se tak domn�vali? �e bychom jim dali znamen�, �e se bl��me? Znamen� tak mohutn�, �e by je zpozorovali na bilion kilometr�? Znamen� tak rychl�, �e by p�estihlo GEU, a z�rove� tak nen�padn�, �e jsme si sami neuv�domili skute�nost, �e bylo vysl�no? Takov� znamen�, takov� sign�l jsme jim skute�n� dali. Byl to v�buch mrtv� dru�ice Atlanti�an�.�</p><p>V s�le vl�dlo stra�liv�, napjat� ticho; Goobarova slova do n�ho padala jako kusy roz�haven�ho kovu.</p><p>�Provedl jsem n�sleduj�c� jednoduch� v�po�et,� pokra�oval v�dec. �Exploze �ty�iceti uranov�ch bomb ve zlomku vte�iny vytvo�ila z�blesk, jeho� intenzita p�ed�� slune�n� z��en�. Tento z�blesk dolet�l za t�i m�s�ce k B�l� planet� a byl tam zpozorov�n. Kde n�s musel zastihnout radioloka�n� impuls, zeptal jsem se, za p�edpokladu �e byl z planety vysl�n ihned, jakmile z�blesk zpozorovali. V�po�et odpov�d�: musel by n�s potkat ve vzd�lenosti patn�cti dn� dr�hy sv�tla od planety. Tento v�sledek se shoduje p�ekvapiv� p�esn� se skute�nost�. Tak p�esn� shoda nem��e b�t d�lem n�hody. Jsme tedy na dobr� stop�.</p><p>Dob�e, ale pro� vyslali radioloka�n� impuls, jakmile zahl�dli z�blesk? Odpov�� se nab�z� sama; proto, �e v�d�li, co jej zp�sobilo. V�d�li, �e v soustav� Proximy krou�� mrtv� letadlo s atomovou n�lo�� a �e z�blesk zp�sobila exploze t�to n�lo�e. Je skute�n� velmi pravd�podobn�, �e bytosti na tak vysok�m stupni technick�ho v�voje kontroluj� oblast sv� soustavy a �e tedy p�ed �asem objevily um�lou dru�ici Atlanti�an�. Stalo-li se tak, pak pr�v� oni prosv�tili raketov� st�ely astroniem a v�d�li, �e je nemo�n�, aby samy od sebe vybuchly. A tak jim dal z�blesk znamen�, �e do prostor� jejich soustavy vlet�lo n�jak� letadlo, kter� zp�sobilo v�buch a zni�ilo satelit. Aby se p�esv�d�ili o spr�vnosti t�to domn�nky, vyslali ku�el elektromagnetick�ch vln. A kdy� zjistili p��tomnost letadla, kontrolovali j�m jeho pohyby. Tolik o zp�sobu, jak jsme zpravili obyvatele planety o sv�m p��chodu. Nyn� mi dovolte, abych cel� probl�m obr�til a dosadil za nezn�mou, jakou jsou v dan�m probl�mu nezn�m� bytosti, lidi.</p><p>P�edpokl�dejme, �e tuto zlov�stnou planetu ob�vaj� lid�, a ti �e se jednoho dne dov�d� od sv�ch astronom�, �e do oblasti jejich slune�n� soustavy vniklo nezn�m� letadlo. Letadlo se bl�� ze stejn� ��sti oblohy, z n� p�ed d�vnou dobou pronikl do jejich soustavy u� jin� letoun s mrtvou pos�dkou a s n�kladem atomov�ch st�el. Pokra�ujme. Toto nov� letadlo zni�ilo v�buchem letadlo star�. Jak� jsou to asi bytosti � uva�uj� lid� � kter� p�iv�d�j� k explozi star� letoun, s n�m� se setkaj�, a kter� maj� �as i energii, aby prom�nily v nic hrob zkamen�l� pos�dky? To je nejasn�, to je podez�el�! Tyto bytosti mus�me bedliv� sledovat. Vys�laj� radioloka�n� ku�el tak �irok�, aby obs�hl skoro celou soustavu Proximy. Ne� radioloka�n� vlny, pohybuj�c� se rychlost� sv�tla, dolet� k nezn�m�mu letadlu, uplyne �ada t�dn�. Kdy� se odra�en� ozv�na vrac�, vych�z� najevo, �e se letadlo ��t� velikou rychlost� k jejich planet�, a jeho pos�dka vys�l� sledy geometrick�ch pou�ek. Tehdy se lid� � za nezn�mou jsme u� p�ece dosadili lidi � rozhodnou, �e vy�kaj�. Kone�n� se letadlo p�ibl�� k planet� a vys�l� t�icet raket, mal�ch raket. Lid�, obyvatel� Proximy, je nikdy nevid�li, nen�-li� pravda? Mysl�te? Ale p�ece jen vid�li. Vzpome�te si na fotografie, p�inesen� z mrtv�ho satelita Atlanti�an�. Jak cht�li Atlanti�an� shazovat atomov� bomby? Pomoc� nevelk�ch, �ty�metrov�ch nebo p�timetrov�ch raket. Mal�ch raket. A hle, na obloze B�l� planety se objevuje t�icet mal�ch raket, kter� vede jedna raketa velk�. Nen� pravd�podobn�, �e tato velk� raketa je letadlo s pos�dkou, kter� m� sestoupit pod mraky, vyhl�dnout c�le a svrhnout na n� t�icet uranov�ch pum? Co d�lat, jak zabr�nit zk�ze? Je nutno zne�kodnit bomby. Jak? Na �t�st� nav�t�vili obyvatel� planety p�ed �asem mrtvou dru�ici, prosv�tili bomby astroniem, znaj� jejich konstrukci� V ka�d� bomb� je svazek trubic koncentricky se sb�haj�c�ch v jej�m st�edu. Ka�d� trubice obsahuje n�boj kovov�ho uranu a n�lo� prachu. Detonace t�to n�lo�e ve v�ech trubic�ch z�rove� zp�sob� soust�ed�n� ��stic uranu v jednolitou masu nadkritick� v�hy, a t�m � atomov� v�buch. K p�ed�asn�mu vzn�cen� bomby sta�� p�im�t k detonaci n�lo�e prachu a zap�lit je zcela prost� t�m, �e se zna�n� zv��� teplota. Proto je t�eba vytvo�it ve vysok�ch vrstv�ch atmosf�ry dostate�n� siln� pole � ale � uva�uj� lid� d�le � tak nalo��me pouze s bombami. Na velk� letadlo s pos�dkou nepodnikneme �tok. A� nezn�m� p��choz� vid�, �e s nimi nechceme bojovat, ani je zni�it. A cel� tento pl�n se uskute�n�.</p><p>Jak vid�te,� pokra�oval Goobar, �shoduje se tu v�echno, a to zp�sobem tak p�ekvapuj�c�m, �e vznikaj� dv� nov� ot�zky. Prv� zn�: dosad�me-li za nezn�mou lidi, vid�me, �e by si po��nali pravd�podobn� stejn� jako nezn�m� bytosti, to znamen�: tyto bytosti mus� b�t n�padn� podobn� lidem. Jak to? U� p�i prvn� kosmick� v�prav�, kdy c�lem na�� v�pravy je nejbli��� hv�zda, kdy jsme z mili�n� syst�m� galaxie poznali jeden, jak to, �e ihned objevujeme bytosti tak nezvykle podobn� lidem? Nen� tato shoda op�t d�lem n�hody, a to n�hody tak pravd�podobn�, �e obrac� v nic v�echny d��v�j�� �vahy? M� odpov�� zn�: logick� kostra lidsk�ho my�len� se prom�t� do jedn�n� nezn�m�ch bytost� ne proto, �e je nejdokonalej��, ale proto, �e je nutn�. �lov�k, aby ovl�dl hmotn� s�ly vesm�ru, musei za tis�cilet� v sob� vyp�stovat takov� metody induktivn�ho a deduktivn�ho my�len�, metody, kter� se vyvozuj� z prost�ch reflex� ve�ker� �iv� hmoty. Bytosti, kter� by se klan�ly hv�zd�m, m�sto aby zkoumaly prom�ny nitra hv�zd, postoup� ve sv�m v�voji m�lo vp�ed� Jestli�e v�ak obyvatel� B�l� planety vytvo�ili vysokou civilizaci, a to je jist�, tu mus� jejich rozum fungovat podle z�kon� logiky podobn� na��. M��eme z toho usuzovat i na podobn� vzhled? Samoz�ejm�, �e ne. Podm�n�n� reflex je v z�sad� stejn� u opice, de��ovky i �raloka, ale je t�ko ��ci, �e jsou si tito tvorov� navz�jem podobni v ohledu anatomick�m.</p><p>Druh�, je�t� v�znamn�j�� ot�zka zn�: jak se mohlo st�t, �e to v�echno v�me te�, ale nepou�ili jsme ��dn�ch bezpe�nostn�ch opat�en�, nepo��tali jsme s ni��m takov�m a se zar�ej�c� lehkomyslnost� jsme se dopustili omylu s tak tragick�mi n�sledky. M� odpov�� zn�: zavinila to na�e zbab�lost. Setk�n� s mrtvou dru�ic� bylo n�hodn�, ale to, co n�sledovalo, nem�lo s n�hodou nic spole�n�ho. N�hoda nezp�sobila, �e jsme se tak nakvap odhodlali ji zni�it. U z�klad� na�eho jedn�n� se skr�valo p�esv�d�en�, �e akt zni�en� dru�ice je v�hradn� na��, lidskou, pozemskou z�le�itost�, a �e jej nikdo nem� vid�t, pak jej tak� neuvid�. Tato nespr�vn�, nelogick� �vaha vyplynula z p��n� odtrhnout se od zkamen�l�ho poz�statku na�� vlastn� minulosti. Cht�li jsme se ho z��ci st�j co st�j. Tak�e, kdy� jsme p�ipravovali dal�� pl�ny, nepo��tali jsme ani se setk�n�m s mrtvou dru�ic�, ani s jej�m zni�en�m, jako kdyby k t�mto ud�lostem v�bec nikdy nedo�lo. Za tento nedostatek odvahy, za to ukvapen� zni�en�, museli jsme zaplatit �ivoty na�ich druh�. Necht�li jsme nic v�d�t o pos�dce satelita � a to p�ece tak� byli lid�. Minulost nen� mo�no zalhat, nen� mo�no vy�krtnout z n� ani to, co je n�m v n� ciz�. M��eme vyb�rat z jej�ho odkazu, ale mus�me m�t odvahu n�st odpov�dnost za cel� osud lidstva v pr�b�hu planet�rn�ch d�jin. Tato tvrd� lekce plat� stejn� pro n�s jako pro ty, kdo p�ijdou po n�s, proto�e se mus� dov�d�t o tom, �e v �lov�ku krom� velikosti rozumu je tak� malost ukrutenstv�, kdy� ne zjevn�, pak jist� potencion�ln�, kter� se m��e projevit pod tlakem vn�j��ch okolnost�.</p><p>Nakonec n�kolik slov o soci�ln�m z��zen� B�l� planety. V�me o n�m velmi m�lo, ale to, co zn�me, je neoby�ejn� z�va�n�. Radioloka�n� sign�l, kter� kontroloval na�e pohyby, byl nep�etr�it�, p�esto�e se planeta ot���, �ili jej� vys�la�e tvo�� soustavu, kter� obep�n� cel� sv�t, a jak jedny vys�la�e zapadaly pod obzor, odevzd�valy sv�j �kol dal��m. Radioloka�n� clona je glob�ln�, pracuje ve slu�b�ch cel� planety, �ili jej� obyvatel� jsou po str�nce technick� sjednoceni jako my. Sjednocen� na technick� b�zi je pravd�podobn�m d�sledkem sjednocen� soci�ln�ho. Nem�m ani �mysl, ani pr�vo rozhodovat o na�ich kroc�ch, ale r�d bych aspo� vyj�d�il sv� p�esv�d�en�, �e mus�me podniknout pokusy dorozum�t se s obyvateli planety. Poda��-li se to naponejprv � nev�m. Na�e civilizace n�s po v�ky chr�nila p�ed takovou nev�domost�, p�ed nezn�mem, p�ed nebezpe��m, p�ed bou�emi a pohromami a my jsme zapomn�li, �e by nikdy nebyla vznikla, kdyby lid� p�ed v�ky nebyli ochotni podstoupit v�e, aby ji vytvo�ili. A nyn� my stoj�me na prahu nov� epochy. P�i�la doba p�evratu. Vy�aduje mnoho. ��d� od n�s to, co na Zemi od n�s nikdo ne��dal. A my nato mus�me p�istoupit, proto�e takov� jsou z�kony d�jin. Lidstvo nem��e z�stat st�t na sv� cest�. Tento velk� dal�� krok mus�me u�init, av�ak my si sv�j vnit�n� souhlas s t�m, co n�m p�in��, mus�me vybojovat tak, �e pochop�me jeho nutnost, kter� pro p��t� generace bude novou, vy��� svobodou.�</p><p>Sotva Goobar domluvil, objevil se vedle n�ho Ter Akonjan, zvedl k o��m popsan� l�stek a za�al ��st:</p><p>�Rada astrog�tor� pos�dce rakety.</p><p>V nejbli���ch letech za�ne lidstvo podnikat transgalaktick� lety. Tyto v�pravy mus� m�t k dispozici kosmick� mezistanice na nebesk�ch t�lesech v bl�zkosti slune�n� soustavy. Poloha soustavy Centaura �in� z n� p�irozenou z�kladnu pro takov� mezistanice usnad�uj�c� cestu v�prav�m ve sm�ru ji�n�ho p�lu galaxie a Mrak� Magellanov�ch. Kdy� rada astrog�tor� v�echno toto uv�ila, rozhodla:</p><p>1.�pokra�ovat v pokusech o dorozum�n� s B�lou planetou,</p><p>2.�tyto pokusy mohou skon�it zk�zou rakety. V tom p��pad� bude v t�chto pokusech pokra�ovat p��t� v�prava, ale stavba kosmick� mezistanice by se t�m zdr�ela o �tvrt stolet�. Aby se tomu p�ede�lo, bude d��ve, ne� GEA podnikne pokusy nav�zat spojen� s B�lou planetou, vybr�na mezi planetami Centaura ta, kter� m� nejlep�� p�edpoklady pro z��zen� kosmick� mezistanice. Stroje, kter� na n� zanech�me, zah�j� pod kontrolou jednoho �lov�ka stavebn� pr�ce. Rada astrog�tor� vyslovila souhlas s t�m, aby na t�to stanici byl ponech�n mechaneurista pilot Zorin, proto�e m� v�estrann� polytechnick� vzd�l�n� a velk� zku�enosti ze staveb kosmodromick�ch stanic.�</p><p>Kdy� astrog�tor do�etl a pohl�dl do s�lu, v�iml jsem si, �e Anna, kter� sed�la dole, vstala a ode�la bo�n�mi dve�mi. St�edn� uli�kou se prodral do pop�ed� Zorin a vystoupil na p�dium. �umot, kter� se p�evaloval amfite�trem p�i posledn�ch Ter Akonjanov�ch slovech, utichl. Podle z�kon� meziplanet�rn� plavby nem��e z�stat na odbo�ce kosmodromick� stanice jedin� �lov�k; mus� m�t nejm�n� jednoho druha. Podle zvyku m�l si ho te� Zorin vybrat. V s�le vl�dlo velk�, napjat� ticho, jako by pilot, p�ej�d�j�c� zrakem mo�e hlav, vyb�ral teprve te�, p�esto�e jsme v�d�li, �e u� to u�inil d��ve, a jen hled� toho, koho si vybral za sv�ho druha. Najednou se mi rozbu�ilo srdce. Nadarmo jsem si ��kal, �e je to nesmysl, nemo�nost, co j� znamen�m pro Zorina? Jednoho z pos�dky, �lov�ka t�m�� ciz�ho� n�co jin�ho by bylo, mo�n�, kdyby Ameta�</p><p>Hlavy sed�c�ch se nepatrn� zvedaly a �ly vst��c pilotovu pohledu a nepatrn� klesaly, kdy� je m�jel; napjat� �ek�n� prob�halo shrom�d�n�mi jako vlny. Vtom spo�inuly jeho o�i na mn� a tak se do mne zabodly, �e jsem vstal, ani� jsem si to uv�domil. �Souhlas�?� hlas prv�ho astrog�tora dolet�l ke mn� jako z velik� d�lky.</p><p>�Souhlas�m,� �ekl jsem. V s�le se zvedl dut� �umot.</p><p>Zorin a Goobar hovo�ili s astrog�tory; proudy lid� se hrnuly dol�, obklopovaly p�dium. Vy�el jsem na chodbu �pln� pr�zdnou a tichou. Nec�til jsem ani roz�ilen�, ani hrdost,�� naprosto nic. �el jsem tak dlouhou dobu � neo�ek�van� jsem se zastavil: nohy m� zanesly do p�eds�l� koncertn� s�n�. St�l jsem p�ed sochou Soledad, b�l�m chlapcem, kter� se zastavil na sv� pouti. M�li jsme za sebou osm let! Jak�ch let! Na GEI plynul pomaleji �as na hodink�ch, ale nikoli �as ud�lost�. O� jsem byl star�� ne� ve chv�li startu. Ale tento b�l� chlapec se nezm�nil. St�le stejn� up�ral o�i do budoucnosti. Objal jsem sochu pohledem, ud�lal jsem n�kolik krok� a je�t� jednou, nap�l obr�cen, jsem na ni pohl�dl, jako bych se s n� lou�il. Srdce se mi sev�elo, vzpomn�l jsem si na Annu. Kam asi �la? Zastavil jsem se a pak jsem p�idal do kroku.</p><p>Nejbli��� v�tah m� zavezl do parku. U� zdaleka jsem uvid�l Annu. Sed�la v tr�v�, hust� protkan� pomn�nkami. Ameta je m�l velice r�d. V pokoji je v�ak velmi nerad vid�l. �Chceme-li b�t s kv�tinami,� ��kal, �mus�me j�t za nimi� V tom jak Anna skl�n�la hlavu, bylo n�co, co zpomalilo m�j krok. Otev�en�mi dlan�mi se dot�kala kv�t� jako slepec. Zastavil jsem se nad n�.</p><p>�To jsi ty?� �ekla ti�e. Nebyla to ot�zka. Klekl jsem si vedle n�. Z d�lky to muselo vypadat sm�n�. Dva dosp�l� lid� � a kle�� v tr�v� jako d�ti.</p><p>Cht�l jsem zlomit ml�en�, ale nemohl jsem. Pol�bil jsem dla� jej� mal� ruky a c�til jsem pod prsty mali�k� mozoly tam, kde se jej� prst�ky st�kaly s n�stroji.</p><p>�Byl jsi na sch�zi a� do konce?� zeptala se.</p><p>�Ano.�</p><p>�Zorin?�</p><p>�Ano.�</p><p>�A ty?�</p><p>�Ano��</p><p>Odml�ela se.</p><p>�Poslouchala jsi to doma, potom�?� ot�zal jsem se.</p><p>�Ne.�</p><p>�Jak to v�?�</p><p>Zvedla hlavu.</p><p>�Myslila jsem si to� Ty ne?�</p><p>�Ne,� �ekl jsem udiven�.</p><p>Usm�la se.</p><p>�Ty v�dycky p�ijde� na v�ecko a� posledn텓</p><p>S jej� tv��� se d�lo n�co nedobr�ho � vid�l jsem, jak bojovala o �sm�v, pak najednou odvr�tila hlavu. Kdy� se na mne znovu pod�vala, byla ji� docela klidn�. Nic v�c jsme si ne�ekli.</p><p>V noci jsem procitl z hlubok�ho sp�nku, od po��tku pln� p�i v�dom� a vyspal�. Sv�tila fialov� lampi�ka a p�es sklo st�n�tka dopadalo na podu�ku n�kolik modr�ch skvrnek jako l�ste�k� pomn�nek. Anna le�ela naznak, s hlavou zvr�cenou vzh�ru, bohat� tmav� vlasy kladly st�ny na jej� tv��; such�ma o�ima up�en� hled�la do stropu. Zav�el jsem o�i, ale sp�t u� jsem nemohl. Najednou �ekla:</p><p>�Vr�t� se?�</p><p>Zvedl jsem se.</p><p>�Milovanᅓ</p><p>Pol�bil jsem ji a v polibku jsem si uv�domil, jak u� je daleko.</p><p>�Vr�t�m se, jist� se vr�t�m, v�dy� ostatn� neodch�z�m od tebe jenom j� oba let�me, ka�d� jin�m sm�rem� a ty se vr�t�?� pokou�el jsem se o �sm�v a vesel� t�n hlasu, av�ak Anna z�stala v�n�.</p><p>�Ano,� �ekla, �j� se jist� vr�t�m.�</p><p>�To je kr�sn�.�</p><p>Pod�vala se na mne � jej� �ern� o�i byly bl�zko m�ch.</p><p>�V�, nemohu tomu uv��it, �e jsem t� n�kdy neznala� je to tak velik�, jako kdyby to nem�lo po��tek� proto si nedovedu p�edstavit, �e to m��e m�t�� nedokon�ila. Neptal jsem se na nic. Sv�ral jsem ji v ob�t� st�le pevn�j��m. Nabrala dechu a tichounce, p��mo do ucha mi po�eptala:</p><p>�Oni byli p�ece jen ��astn�j�텓</p><p>�Kdo, drah�?�</p><p>�Lid� ve starov�ku.�</p><p>�Mysl�?�</p><p>�Ano. V��ili ve v��nost��</p><empty-line/><p>P�es t�i m�s�ce se pohybovala GEA v soustav� Centaura. Planety se bl�ily jako jiskry, rostly ve sv�tla, zacl�n�ly nebe a odch�zely, �lehnuty plameny trysek. Piloti sestupovali z galerie jako ���ra st��brn�ch postava mizeli ve vstupn�ch otvorech raket. Tato pod�van� se mnohokr�t opakovala, starty i n�vraty, pevn� stisky rukou, rachot zapalovan�ch motor�, v skrytu odb�jej�c� zvon odpalovny, ticho po odletu, v n�m� bylo t�ko pohl�dnout do o�� t�m, kte�� z�stali s n�mi, a n�m� pohyby rt�, po��taj�c�ch st�ely, jak po sob� n�sledovaly, st�ely, kter� vyl�zaly z otvor� vytahov�ny p�sty, �ern�, o�ehnut� ��rem, jak� se kolem nich tvo�il p�i sr�ce s hustou atmosf�rou.</p><p>V t�to dob� jsem se v�dal se Zorinem z��dka. Pracoval spole�n� s ostatn�mi konstrukt�ry na projektu kosmick� stanice; v hrub�ch rysech byl pl�n na�rtnut ji� p�ed rokem, nyn� vysedal cel� Tembhar�v kolektiv nad podrobnou technickou dokumentac�. V�da, jak nebezpe�n� je pro ducha nezam�stnanost, a cht�je se st�t Zorinovi nejen druhem, n�br� i spolupracovn�kem, studoval jsem po cel� dny z�kladn� d�la z oboru radiotechniky � opra�oval jsem star� znalosti, kter� jsem z�skal je�t� za mlada na studi�ch mechaneuristiky. Neodtrhoval jsem se od trion� ani tehdy, kdy� jsme krou�ili kolem dal�� planety a nebyl jsem na ��dn� z nich. Ale Ametovi p��tel� na mne nezapom�nali. Ul Wefa prvn� p�inesl a ml�ky vysypal na m�j st�l horu jisk�iv�ch miner�l�, ohniv�ch vulkanick�ch kv�t� planety, kterou nav�t�vil. Z jin�ho letu mi p�inesl Teupane kus l�vy se zatvrdl�m t��prst�m otiskem: rostouc� po�et expon�t� t�to jedine�n� sb�rky sv�d�il o pokroc�ch cesty.</p><p>Minuli jsme pou�tn� planetu a druhou, vulkanickou, jej� vysok� teplota znemo�nila lidem sebekrat�� pobyt na jej�m povrchu; sn�mky po��zen� skrze vrstvy hork�ch mrak� prok�zaly n�jak� z�hadn� pohyb na jej�m povrchu. Z ohnivzdorn�ch automat� vyslan�ch na zv�dy vr�tila se sotva polovina: zbyl� pod�valy nejasn� hl�en�, z nich� nebylo lze vyrozum�t, zda velk� �tvary s �lenit�mi kon�etinami, kter� klouzaly po vychladl�ch vulkanick�ch skal�ch, jsou stroje, zanechan� na m�st� po n�jak� katastrof�, nebo formy neb�lkovinn�ho organick�ho v�voje.</p><p>Astrobiologov� nadarmo nal�hali, aby mohli za��t se zevrubn�m b�d�n�m; odlo�ilo se to na pozd�j�� dobu a GEA se pustila na dal�� pou�. N�sleduj�c� planetu jsme m�jeli za noci v nevelk� vzd�lenosti. Raketou proniklo jemn�, ale do nejvzd�len�j��ch kout� zal�haj�c� pronikav� svi�t�n� chladic�ch p��stroj�, v nich� v�elo kapaln� helium. V �ern�m hv�zdn�m nebi zel jako rud� trhlina srpek planety. Zv�t�en� uk�zalo povrch, po n�m� jako �ern� pavouci lezly spl�vaj�c� a trhaj�c� se s�t�; planeta proch�zela horotvorn�m stadiem a hlubok�mi pr�rvami v k��e tryskaly �eky tmav�ho ��ru.</p><p>Soustavu slunce � uzaviraly ledov� planety typu na�eho Neptuna; kdy� jsme pronikli miliardu kilometr� od jejich drah, octli jsme se v p�smu slunce (3. sf�ra jeho gravitace byla bez planet: odd�leny propastmi, krou�ily v n� pouze v�t�� a men�� asteroidy, trosky hv�zdy rozkotan� p�ed tis�ci v�ky. Podle rozhodnut� astrog�tor� m�la b�t transgalaktick� stanice z��zena na jednom z t�chto skaln�ch zlomk�, pln�m sr�zn�ch skalisek a bez atmosf�ry. Pustinu prot�naly dr�hy cel�ch stovek takov�ch t�les; bylo si tedy z �eho vybrat, ale zvolen� planetka musela vyhovovat mnoha po�adavk�m. Jej� dr�ha m�la se co nejv�ce podobat kru�nici, aby se na sv� pouti ani od slunce p��li� nevzdalovala, ani se k n�mu p��li� nep�ibli�ovala, d�le se m�la vyh�bat drah�m ostatn�ch t�les, aby nebyla vystavena velk�m v�kyv�m, krom� toho se musela vyh�bat bl�zkosti siln�ch proud� meteor�, kter� l�taj� na perif�rii �meta�e podvojn� soustavy�.</p><p>Hled�n� se prot�hlo na cel� m�s�c: observato�e pracovaly ve dne v noci, teletaktory a radarskopy nep�etr�it� zkoumaly prostor a v�sledkem t�chto hon�, �i sp�e lov� bylo, �e volba astrog�tor� padla na bezejmenn� asteroid pr�m�ru t�m�� �ty�i sta kilometr�, kter� tedy m�l gravita�n� pole, nepatrn� sice, ale dostate�n� siln�, aby se �lov�k mohl pohybovat po jeho povrchu bez obav, �e odlet� do vzduchopr�zdna. Jak jsme se k n�mu bl�ili, vypadalo to, �e tato kosmick� troska na n�s mrk� okem �pi�at�m jako zorni�ka ko�ky. Tyto velk� v�kyvy v z��ivosti p�sobila jeho rychl� rotace i velmi nepravideln� forma; p�ipom�nala toti� sv�m prot�hl�m tvarem sp� horsk� h�eben, kter� se vzn�� v �ern� tm�, ne� planetku.</p><p>GEA krou�ila kolem n�ho po t�i t�dny. V t�to dob� zjistili tektonikov�, �e sk�la je dostate�n� kompaktn� a zaji��uje �ivot planetky pro nejbli��� tis�cilet�. Pak se na planetku st�hovaly stroje, stavebn� materi�l a z�soby potravin.</p><p>Stavebn� automaty se rychle zahryzly do sk�ly a vyhloubily v n� dv� okrouhl� j�my. V jedn� byla z��zena kupolovit� tlakov� komora s n�dr�emi vzduchu a v druh� � atomov� reaktor, kter� n�m m�l dod�vat elektrickou energii a teplo.</p><p>Den za dnem p�ev�ely n�kladn� rakety na planetku prefabrik�ty a d�lce, z nich� m�la vzniknout radioloka�n� vys�la�ka p��t� kosmodromick� stanice, a� kone�n� byly ve skal�ch posledn� n�klady.</p><p>Rozlou�ili jsme se s druhy kr�tce a prost� a sv�m nejdra���m jsme �ekli slova, jak� ��k�v�me p�i bezv�znamn�m lou�en�.</p><p>Kdy� jsme sestupovali se Zorinem po naklon�n� dr�ze prvn� koleje, na n� le�ela k startu p�ipraven� raketa, ji� ve skafandrech, jen s p�ilbami posazen�mi dozadu a op�en�mi o l�mec, vysko�ilo najednou zezadu za pil��em d�t� s plnou n�ru�� bezu a zastoupilo n�m cestu.</p><p>Z�stali jsme st�t a d�t� � buclat�, snad �ty�let� d�v��tko s my��m cop�nkem a syt� rum�nn�mi tv��i�kami � zvedlo ne bez n�mahy kytici a podalo ji Zorinovi.</p><p>�Tu m�,� �eklo d�cko, �a a� se vr�t�, vi�, �e n�m zase bude� pov�dat poh�dky?�</p><p>�To v�, �e budu,� odpov�d�l Zorin. �Jakpak se jmenuje�, mal�?�</p><p>�Magda.�</p><p>�Kdo ti dal kv�tiny?�</p><p>�Nikdo, j� sama!�</p><p>Uleh�en� si oddechla, �e to m� ��astn� za sebou, kdy� vtom zahl�dla p�ich�zej�c� astrog�tory a za�ala ut�kat, co j� no�ky sta�ily.</p><p>Ter Akonjan, Pendergast a Yrj�la stiskli n�m ruce ji� beze slova. Prvn� se �zk�m pr�lezem vt�hl do rakety Zorin a nat�hl ruce pro kytici, kterou jsem mu opatrn� podal. Pak jsem j� spustil nohy do otvoru. Kdy� jsem tak po p�s v�zel v kovov�m trupu, v�iml jsem si najednou �eny, kter� st�la n�kolik metr� nad n�mi na plo�ince v mezipat�e. Byla to Callarla. V t�to chv�li, zaraziv se na okam�ik, jsem si uv�domil n�co, co dosud nikdo nev�d�l: �ekala d�t�. Jej� postava byla je�t� st�le d�v��. Uhodl jsem to z n�jak�ho jej�ho pohybu, z toho v�razu tv��e, nen�padn�ho, ale zvl�tn�ho, jako kdyby nebyla zaposlouch�na do sv�ho okol�, ale do vlastn�ho t�la, v n�m� ji� c�tila prvn� z�chv�vy nov�ho �ivota.</p></section><section><title><p>MRAKY MAGELLANOVY</p></title><p>Kytice bezu st�la na okn� ve sklen�n� laboratorn� k�dince. Kdy� jsem sed�l u stolu, vid�l jsem, jak automaty navrt�vaj� do sk�ly otvory, des�tky otvor�, kter� tvo�ily soust�edn� kru�nice. Potom do nich vkl�daly n�lo�e trhavin a skr�valy se. Explozi nebylo sly�et. Sk�la roztr�en� ohn�m se vzepjala, vyl�tla vzh�ru v ohni a kamenech. P�da se t��sla a z bezov�ch sn�tek opad�valy drobn� k��ky kv�t�. V prostoru bez atmosf�ry padal kou� jako �elezn� piliny. Automaty opou�t�ly �kryty, sestupovaly do j�my a kladly vrstvy kovov�ch prut�. V zorn�m poli se objevil paprskomet. Vystrkoval hlavici na dlouh�m rameni a ot��el s n�, docela tak, jako kdyby se rozhl�ela mal� sm�n� �irafa hledaj�c� pomysln� list�.</p><p>Stra�liv� ocelov� modr� z�blesk. Kov, roztaven� z�sahem z��en�, roztekl� do prohlubn� j�my, tuhl. Automaty se �oupaly po drsn�m povrchu, obru�ovaly jej, vyhlazovaly, le�tily, a� se t�pytil jako �iv� st��bro. O kus d�le jin� automaty kladly nov� n�lo�e, hloubily z�klady pod sto��r ant�ny. P�da se m�rn� t��sla. S v�tvi�ek se sypalo ��m d�l t�m v�c b�l�ch l�stk�; kone�n� p�t�ho dne Zorin pov�d�:</p><p>��koda, �e nem�me kamna� takov� ta starod�vn�, na oby�ejn� ohe�, v�? Sp�lili bychom v�tvi�ky. Pamatuje� si na v�ni kou�e z ohn�?�</p><p>�Pamatuji.�</p><p>Kdy� odpoledne � oble�en do skafandru � odch�zel, u� po druh� v t�m�e dni, aby zkontroloval postup prac�, vzal si v�tvi�ky s sebou. Vr�til se za hodinu. M�l je za pasem. V�iml jsem si toho, ale nic jsem ne��kal.</p><p>Zpozoroval m�j pohled.</p><p>�Nemohl jsem je tam nechat opu�t�n�,� vysv�tloval.,Je tam sam� kamen�. K� by tu byl aspo� kous��ek prsti.�</p><p>�Lep��, �es je p�inesl,� �ekl jsem. �Bez m� takovou m�kkou du�i, d� se �ezat, jako d�t� jsem si tak hr�val.�</p><p>V�tvi�ky se vr�tily do pr�zdn� k�dinky a tam z�staly. Do konce.</p><empty-line/><p>Automaty pracovaly cel� den. Ve dne nebo v noci � jim to bylo docela jedno. N�m ne. Bylo nesnadn� ur�it si rytmus sp�nku a bd�n�. Asteroid se ot��el tak rychle, �e vystavoval na�i skalnatou pl�� �hav�m slune�n�m paprsk�m ka�d� t�i hodiny. T�i hodiny trvaj�c� noc byla oza�ov�na oby�ejn� Sluncem? vzd�len�m 25 astronomick�ch jednotek, kter� z��ilo nesrovnateln� jasn�ji ne� pozemsk� �pln�k. Sk�ly ve dne p�lily jako balvany roz�haven�ho kovu, v noci fosforeskovaly siln�m, jako led chladn�m sv�tlem. Rychlost rotace planetky byla vysok�, tak�e p�i pohledu oknem �lov�k vid�l, jak se st�ny prodlu�uj� a rostou � absolutn� �ern�, v�e pohlcuj�c� st�ny vzduchopr�zdna. Kdy� n�jak� automat p�e�n�val ze sv�tla do st�nu, zd�lo se, jako kdyby byl roz�at� vejp�l a jedna jeho ��st p�estala existovat.</p><p>Ve�er co ve�er jsme zasedali k p�ij�ma��m, kter� byly postaveny na miniaturn� p�di�ce na�eho domku, a pozorn� jsme se zaposlouch�vali do dut�ho �umotu reproduktoru. Z praskotu a �ramotu, kter� jako by byly povrchem n�jak�ho temn�ho vln�n�, vysko�ily najednou vesel� t�ny zn�lky GEY. Proto�e jsme postavili prozat�mn� sto��ry ant�ny, udr�ovali jsme s raketou televizn� spojen� a ka�d� ve�er jsme se s druhy v�dali. Vym��ovali jsme si zpr�vy, hovo�ili o postupu prac�; ob�as ��dal Zorin kolegy o pomoc p�i v�po�tech.</p><p>GEA let�la p��mo k B�l� planet�. Od c�le ji d�lily je�t� dva t�dny cesty. V t� dob� jsme cht�li dokon�it nejd�le�it�j�� pr�ce p�i v�kopech z�klad� pro budouc� velk� atomov� reaktor, kter� m�l nahradit n� nyn�j��, provizorn�. Vst�vali jsme za m�stn�ho �svitu, obe�li jsme v�echna pracovi�t� � a bylo jich n�kdy i deset najednou a byla rozpt�lena na plo�e n�kolika kilometr� � ale pak jsme se hned nevraceli do tlakov� komory (��kali jsme �dom��), n�br� jsme si vy�li na proch�zku ka�d� den n�kam jinam, tak�e jsme poznali okoln� krajinu v okruhu n�kolika kilometr�. Bylo to skalnat� t�leso zna�n� stra�ideln�, sp� karikatura ne� miniatura planety. Zm�nil jsem se jednou o tom, �e p�ipom�nala z d�lky utr�en� horsk� �et�z, kter� pluje v hv�zdn�m prostoru; proto se obzor, obep�naj�c� chodce, hned rozb�hal na n�kolik kilometr�, hned ne�ekan� smr��oval. Na severov�chod�, ve vzd�lenosti t�iceti kilometr� od na�eho domku, p�ech�zela pom�rn� rovn� skaln� planina h�ebenem ve sr�z, pokryt� splet� podivn�ch �tvar�. A� k obzoru se t�hla ztuhl� kamenn� z�plava; nebylo v n� nic ze svah� zasypan�ch skaln� drt�, z p�irozen� eroze, z obrazu p�soben� vody, v�tr� a p�ita�livosti: bylo to jak�si panoptikum groteskn�ch forem zd�nliv� nep�edstaviteln�ch: zkamen�l� balancuj�c� makovice, obrovsk� zubat� balvany, jako z�zrakem dr��c� rovnov�hu, z�tarasy z kolm�ch kamenn�ch b�even, �ekaj�c�ch na jedin� neopatrn� pohyb, aby se za�aly valit dol� zpomalen�m ospal�m pohybem jako v p��ern�m snu. Kdy� jsme vystoupili na skaln� v�stupek dominuj�c� krajin�, vid�li jsme cel� les ostr�ch koster, prost�raj�c� se na pozad� hv�zd a odr�ej�c� se od n�ho pronikav�m b�l�m t�pytem. Nad touto mrtvou krajinou se pohybovala rovnom�rn�m chodem plamenn� slune�n� koule. Podle toho, jestli�e jsme vstupovali do p�sma obr�cen�ho k slunci, kde se p�da oh��vala na sto stup��, nebo vnikali do st�nu, p�eskakovalo automatick� klimatick� za��zen� skafandru nep�etr�it� z jedn� krajnosti do druh�.</p><p>Zorin sv�m chov�n�m pon�kud p�ipom�nal klima asteroidu: hned po cel� hodiny zaryt� ml�el, hned se pou�t�l do dlouh�ch monolog�. Nezasv�cen�mu pozorovateli by se mohlo zd�t, �e na�e sou�it� nen� nejide�ln�j��, ale kdo by si to myslil, byl by na omylu. P��v�tiv� a zpravidla hovorn� b�val toti� Zorin jen ve spole�nosti ciz�ch lid�; ke mn� se choval pr�v� tak, jako kdysi ve spole�nosti Ametov�. Jeho t�m�� letargick� z�mlky a zamy�len�, bru�iv� odpov�di, jednoslabi�n� sl�vka mne t�ila. P�esto�e jsme o Ametovi nikdy nemluvili, ani nevyslovili jeho jm�no, b�val n�jak�m zvl�tn�m zp�sobem tak pln� s n�mi, �e jsme se nejednou cht�li m�lem ohl�dnout, kdy� jsme p�i vych�zce p�i�li na p��rodn� scen�rii fantasti�t�j�� ne� jin�, abychom se p�esv�d�ili, zdali mal� pilot pro��v� s n�mi na�e dojmy.</p><p>Asi deset dn� po vylod�n� na planetce sed�li jsme na hrotu skaln� jehly, kter� se ty�ila vysoko nad cel�m okol�m. Na z�pad� viselo Slunce v plamenn�ch h��v�ch protuberanc�; druh� Slunce a pr�v� se k n��emu bl�ilo jako mal� osl�uj�c� kotou�ek. Vydali jsme se na proch�zku �mysln�, abychom mohli pozorovat o�ek�van� zatm�n� jednoho slunce druh�m; kdy� se mal� kotou�ek skoro dot�kal velk�ho, vyslaly si oba naproti, jako by se hledaly, ohniv� v�r�stky, kter� vz�p�t� splynuly; tak vznikl podivn�, hru�kovit� �tvar, vyd�vaj�c� intenz�vn� ocelovou z��i; pak se u���, prota�en� ��st hru�ky �i vlastn� Slunce a za�ala smr��ovat a pomalu ukr�vat za ��st� �irokou. Intenzita osv�tlen� se nezmen�ila, proto�e �bytek sv�tla byl nepozorovateln�.</p><p>Dlouho jsme ml�eli; kone�n� jsem poprosil Zorina:</p><p>�Vykl�dej mi n�jakou poh�dku.�</p><p>Zd�lo se, �e to p�eslechl. Za hodnou chv�li pov�d�:</p><p>�Poh�dku ti vykl�dat nebudu. Zato ti pov�m o poh�dk�ch. Sly�els n�kdy o s�rov�ch vrac�ch?�</p><p>�Nevzpom�n�m si.�</p><p>�Ale jist� jsi sly�el.</p><p>Asi p�ed dv�ma sty lety byly konstruov�ny prv� raketory. Z po��tku neoby�ejn� velk�, a� do �ty�iceti tis�c tun �ist� v�hy. Do v�po�t� se vloudila n�jak� chybi�ka, a tak se ty plechovky fantasticky zah��valy na n�kolik set stup��. P�estali je tedy vyr�b�t. A t�ch n�kolik des�tek raket, kter� u� byly hotovy, bylo posl�no na linku Titan-Zem�. M�ly p�iv�et s�ru. Hned p�i prv�m letu p�r kousk� vybuchlo. Dopravovan� s�ra se m�nila v plyn a trhala rakety jako bal�ny. Probl�m byl, kam s t�m. Na Zemi to samoz�ejm� st�hnout necht�li. Bylo to riskantn�. Lidi pos�lat nemohli a automat� bylo taky �koda � takov� ne��d se m��e ka�dou chv�li roztrhnout. Nakonec celou eskadru r�diem obr�tili a poslali na druhou stranu, a� si to let� kam chce, za hranice slune�n� soustavy, cel� vesm�r ta s�ra p�ece nezane��d�. Za rok p�estaly odpov�dat na radiosign�ly, kosmodromist� si oddechli, byl pokoj; asi po t�iceti letech, b�c! Prvn� s�rov� katastrofa! Po n� druh�! Uk�zalo se, �e ty zatracen� raketory ve snu nenapadlo, aby zmizely nav�dycky. Dostaly se do gravita�n�ho p�sma Jupitera, kter� je samoz�ejm� obr�til, posadil na n�jak� opu�t�n� dr�hy komet a nechal je ob�hat. A od t� doby se tady motaj�: na p�r let prchaj� od Slunce, sed� si n�kde v apheli�ch a pak se zase vracej�. Pokud let� daleko od Slunce, jsou dostate�n� chlazeny a s�ra se nem�n� v plyn. Kdy� se vracej�, u� v bl�zkosti ob�n� dr�hy Marsu, za�nou se zah��vat a na v��ce Zem� praskaj� jako m�dlov� bubliny. Dovede� si to p�edstavit? Dvacet tis�c tun s�ry se prom�n� v stla�en� plyn. Raketa vybuchne, vznikne mrak pr�m�ru sto tis�c kilometr�, kter� se po n�kolika t�dnech rozplyne. Ale kdy� n�kde bl�zko prolet� n�jak� asteroid, sebere ten mrak s sebou a pak se to ne�t�st� t�hne po cel� m�s�ce. Vznikne kulovit� chom�� s�rov� mlhy � �i sp�e prachu, proto�e plyn ve vzduchopr�zdnu krystalizuje � jak�si nakyp�en� slupka a v n� pekeln� tvrd� k�emenn� j�dro. Mlha p�ech�z� do vzduchopr�zdna tak nepozorovateln�, �e p�i letu, ne� pochop�, co se d�je, u� v tom v�z� po krk. Sv�tlo neproch�z�, radiolok�tor v�zne jako v t�st�, vid�t nen� nic, ani hv�zdy, ani sv�teln� sign�ly, orientace ��dn�, a m��e� po��tat s t�m, �e se d��ve nebo pozd�ji nabour� do j�dra. Nezb�v�, ne� ihned vypnout motor, naj�t pomoc� gravimetru vlastn� asteroid, postavit stroj odst�ediv�, vyvinout hned co nejv�t�� zrychlen� a prchnout. P�irozen� dob�e se to mluv�, ale kdy� �lov�k vl�tne do takov� ka�e, ztrat� hlavu, ani nev� jak. A s automaty je to je�t� hor��. Uva� s�m � na planet�ch p�ece neexistuj� a nemohou existovat �p�irozen� s�rov� atmosf�ry� � a proto ��dn� pilot-automat nen� se��zen na takov� kouzla.</p><p>Zkr�tka a dob�e, z Marsu se vracel na Zemi �koln� v�let: asi t�i sta d�t�, a jejich raketa vlet�la zrovna do takov� s�rov� mlhy, obklopuj�c� asteroid, ostatn� neoby�ejn� mal�, pr�m�ru n�kolika kilometr� � to je d�le�it�. Pilot-automat se nap�ed pokou�el man�vrovat, nakonec ud�lal jedinou mo�nou v�c � vypnul motory. Tak neriskoval katastrofu: raketa p�itahov�na asteroidem za�ala na n�j padat, samoz�ejm� nesm�rn� zvolna � takov� �p�d� m��e trvat cel� t�dny. D�ti odlet�ly z Marsu samy. U�itelka m�la p�istoupit na Prvn� kosmodromick� stanici.�</p><p>�Jak to, copak nedostaly v�strahu?� zeptal jsem se.</p><p>�Nev�m, jak k tomu do�lo. V�strahu ur�it� dostaly. Mo�n� ne dost p�esnou. Nev�m. Takov� p��pady se st�vaj�. �id�eji ne� d��ve, ale st�vaj� se. A zrovna toto byl p��pad �jeden ze sto tis�c'. Tak tedy kdy� radioloka�n� spojen� za�alo vypov�dat, pilot-automat vypnul motory. Je t�ko vyl��it, co se mezit�m d�lo. Alarm postavil na nohy celou severn� polokouli; z�chrann� rakety let�ly vlnovit� z Marsu, z M�s�ce, ze Zem�. Asi �est set raket. �eknu ti, �e po prv� asi za t�icet let byl p�eru�en na n�kolik hodin cel� n�kladn� provoz v druh�m p�smu Marsu. Ale d��ve ne� dolet�ly na m�sto z�chrann� rakety, byl tam u� jeden �lov�k. Byl to pilot Sv�teln�ho st�ediska, kter� pr�v� konal zku�ebn� let s raketou stav�nou pro neoby�ejn� vysok� rychlosti. Pohonn�ch l�tek u� m�l m�lo a vracel se na z�kladnu, kdy� usly�el r�diov� vol�n� o pomoc, odbo�il ze sv�ho kursu, a proto�e mohl vyvinout obrovskou rychlost, vno�il se ji� po �tvrthodin� do mlhy. N�jakou dobu krou�il, a� kone�n� usly�el d�tsk� pl��. Samoz�ejm� v r�diu rakety. Pracovali na nejdel�� vin�, nemohl p�esn� ur�it sm�r, zato mohl pov�dat s d�tmi. Ihned vypnul motory a za�al padat na asteroid.�</p><p>,Pro� tu raketu nehledal?�</p><p>�Hm, pokou�el by ses hledat jehlu ztracenou v oce�nu? Mlha vypl�ovala dv� st� miliard kubick�ch kilometr� prostoru, byl by mohl hledat cel� �ivot a je�t� by ji nena�el. Kdy� v�ak padal, musel se k n� nakonec p�ibl�it na n�kolik des�tek kilometr�, proto�e, jak jsem ��kal, asteroid byl velice mal�. A tak tedy s vypnut�mi motory padal a hovo�il s d�tmi. M�ly v�eho dost � j�dla, vzduchu, vody � ale b�ly se, a tak jim vykl�dal poh�dky a� dlouho do noci. Kdy� usnuly, on bd�l a r�no zase za�al vypr�v�t. Pokusn� let trv� oby�ejn� dv� hodiny. M�l jen n�kolik posiluj�c�ch tabletek a n�kolik dou�k� k�vy, kterou �as od �asu svla�oval hrdlo, aby neochrapt�l. Dovede� si to p�edstavit? To nebyla oby�ejn� raketa, ale st�ela St�ediska pro v�zkum sv�teln� rychlosti, pilot le�el v pneumatick�m obalu, od hlavy k pat� ovinut band�emi, potm�, s mikrofonem p�itisknut�m na krk a vypr�v�l poh�dky. Prvn� z�chrann� rakety p�ilet�ly a� na druh� den, ale ne� na�ly d�ti a jeho, uplynulo n�kolik dal��ch hodin.�</p><p>�Ten pilot � tos byl ty?�</p><p>�Kdepak, Ameta.�</p><p>�Ameta?�</p><p>�Ano.�</p><p>�A on ti to vypr�v�l?� �ekl jsem ned�v��iv�; n�jak mi to nesouhlasilo s Ametou.</p><p>�Ne.�</p><p>�Odkud tedy zn� podrobnosti?�</p><p>�Mus�me u� j�t, slunce zapad�. R�d bych je�t� dohl�dl na �est� �sek. Odkud zn�m ten p��b�h? J� jsem toti� byl jedno z t�ch d�t텓</p><p>Kdy� jsme zkontrolovali postup pr�ce a vraceli jsme se do na�eho obrn�n�ho �domu�, visel nad obzorem u� pouh� c�pek slune�n�ho kotou�e jako h�eben plaziv�ch plamen�. Cel� povrch krajiny zakryla neproniknuteln� �er�, v n� jsme putovali pono�eni po kolena, po p�s, kone�n� po krk�</p><p>U� jen ty nejvy��� skaln� hroty sv�tily nad mo�em temnot, av�ak noc i je postupn� zh�ela. Zorin, kter� celou cestu ml�el, z�stal st�t u vchodu a ne�ekan� �ekl:</p><p>�Na�li se lid�, kte�� ��kali, �e jednal nerozumn�, neopatrn�. Odpov�d�l:,V oce�nu �ij� ve v�penn�ch ulit�ch mal� tvore�kov� � radiolaria � za sedm set mili�n� let se nezm�nili. Jsou to nejopatrn�j�� tvorov� na sv�t�. �</p><empty-line/><p>Abychom mohli prov�d�t b�n� stavebn� v�po�ty, m�li jsme k dispozici p��ru�n� elektronick� mozek. Ve�er usedal Zorin ke stolku a za��nal s n�m rozmlouvat. Elektronick� mozek byl mal�, �zce specializovan� a nemohl se samoz�ejm� rovnat mohutn�m univerz�ln�m automat�m GEY; a tak musel Zorin nejednou dlouho �ekat na v�sledky a sp�lal mu proto hlup�k�; tato nad�vka nabyla �asem zabarven� t�m�� mazliv�ho. N�kolik n�sleduj�c�ch ve�er� byl Zorin pln� zam�stn�n kontrolou postupu stavebn�ch prac� a odlo�il na pozd�j�� dobu anal�zu astroradioloka�n�ch dat, kter� n�s informovala o v�em, co se d�je v prostoru okolo skalnat� planetky, na n� putujeme vzduchopr�zdnem. Kdy� se do nich kone�n� pustil, zachmu�il se. Dal �Hlup�kovi� �adu ��sel. Ten jako oby�ejn� zlobil, a tak jsme si �li lehnout, ani� jsme se do�kali v�sledku. V noci Zorin vstal a p�istoupil k automatu. Kdy� se vr�til, p�skal si; to byla zn�mka nejhor�� n�lady.</p><p>Neptal jsem se na nic, proto�e jsem v�d�l, �e se ka�d� my�lenka v n�m mus� ule�et.</p><p>�V�,� �ekl na konec, �tak se mi zd�, �e budeme m�t krupici.�</p><p>Krupice znamen� v jazyku pilot� proud meteorit�. Kdy� jsem usly�el tuto zpr�vu, nebyl jsem nijak roz�ilen.</p><p>�Co na tom,� �ekl jsem, �n� d�m i atomov� reaktor i stanice automat� jsou dostate�n� odoln�, budeme se muset m�t na pozoru nanejv�� n�kolik hodin. Ale divn� je, �e by se astrog�to�i byli zm�lili��</p><p>Zorin ne�ekl nic, teprve t�sn� p�ed t�m, ne� jsme ode�li (u� sv�talo), prohodil:</p><p>�To nejsou oby�ejn� meteority, v�, tyhle let� z oblasti za soustavou Centaura��</p><p>Z�stal jsem s�m. Zorin �el na nejvzd�len�j�� pracovi�t�. M�l jsem tedy t�m�� hodinu �asu, abych mohl uva�ovat o jeho slovech. Jak v�te, dopadaj� na planety dva druhy meteorit�. Vnit�n�, neboli vlastn�, meteority soustavy se pohybuj� po uzav�en�ch drah�ch a jejich rychlost dopadu na na�i planetku nemohla p�ekro�it rychlost n�kolika kilometr� za vte�inu. Av�ak meteority �ciz�, roje �lomk� �eleza a kamene, ��t�c� se po parabol�ch, mohou v pom�ru k t�les�m soustavy dos�hnout rychlost� obrovsk�ch, a� sta kilometr� za vte�inu. Vypadalo to, �e n� radiolok�tor zachytil st�n pr�v� takov�ho proudu.</p><p>Po dva n�sleduj�c� dny jsme se o tom sl�vkem nezm�nili, p�esto�e Zorin vysedal ��m d�l t�m pozd�ji do noci nad filmy radarskop� a st�le �ast�ji si uhlazoval vlasy s takovou prudkost�, jako kdyby se cht�l skalpovat.</p><p>Podnikli jsme v�emo�n� zabezpe�ovac� kroky: automaty vyztu�ily rezervn�mi panc��ov�mi deskami na�i komoru i strop atomov�ho reaktoru, kter� st�l asi p�l kilometru od �domu� jako mohutn� kovov� buben ze t�� �tvrtin zapu�t�n� do sk�ly.</p><p>Zorinova domn�nka se zm�nila v jistotu. Fotografick� sn�mky ukazovaly v jednom kvadrantu oblohy mal� obl��ek mlhy, jako kdyby n�kdo ud�lal na sn�mku ka�ku; pohyboval se tam mrak t�l�sek tak drobn�ch, �e tvo�ila obraz pouze jako celek; sv�tlo hv�zd jimi pronikalo d�le, nebyla to jednolit� masa, n�br� roj mal�ch �lomk�.</p><p>�T�eba to bude jen oblak prachu,� �ekl Zorin, kdy� jsme uva�ovali, m�me-li o sv�ch obav�ch zpravit GEU, ale rozhodli jsme se, �e to neud�l�me, proto�e n�m na�i druhov� stejn� nemohou pomoci a nadarmo by se o n�s strachovali. Po cel� p��t� den postupovaly pr�ce obvykl�m chodem; druh� v�kop z�kladu pod atomov� reaktor byl ji� t�m�� hotov, stanice automatu byla dostate�n� zaji�t�na panc��ov�mi deskami, pouze prozat�mn� sto��r r�diov� stanice, kter� se zvedal do v��e 45 metr� nad okol�m a byl upevn�n soustavou ocelov�ch lan na kotv�ch, jsme nemohli zajistit. V noci mne vytrhla ze sp�nku hromov� r�na tak mohutn�, jako kdyby se mi p��mo nad hlavou rozbil �elezn� zvon. V �um�c�m tichu jsem dlouho le�el bez hnut�, ohlu�en pronikav�m zvukem, kter� dohas�nal v u��ch. L��ko se pohnulo, jako kdyby dostalo z�sah. Usedl jsem, spustil nohy dol� a pod bos�mi �lapkami jsem c�til, jak se zem� lehce chv�je. Mozkem, om�men�m je�t� sp�nkem, prol�tla my�lenka, �e je planetka ob�ivlou obludou, kter� se pr�v� probouz�, pohybuje a op�r� se o sv�j kamenn� krun��. P�da se zat��sla siln�ji. Probral jsem se �pln�.</p><p>�Sly��?� �ekl jsem do tmy.</p><p>Odpov�� nep�i�la, ale v�d�l jsem, �e je Zorin vzh�ru.</p><p>Za �tvrt hodiny vy�lo slunce a krajina za okny tonula v osl�uj�c�m jasu. Kam oko dohl�dlo, vybuchovala skalnat� krajina na des�tk�ch m�st sou�asn�. Ani zvuk, jen b�l� v�trysky kamen�, hned bl�zko, hned d�le a zem� se n�kdy t��sla jako paluba lodi bojuj�c� s bou��. Meteority, v letu neviditeln�, ukazovaly sv� hrany, to��c� se z�vratn� rychl�m v�rem, jen kdy� se obludn�m skokem odr�ely od skal. Ml�eli jsme a za okny se st�le lil kamenn� p��val. Z balvan� se kou�ilo, kamenn� font�ny vytryskovaly a padaly, tu a tam slabounce cinkaly �lomky, kter� zas�hly st�ny a op�t se rozhostilo ticho, kter� znenad�n� rozb�jel kovov� rachot hromu, jako kdyby strop praskal a ��til se n�m na hlavy � to se n�jak� �lomek rozt��til o st�e�n� panc��ovou desku komory.</p><p>Za t�i hodiny slunce zapadlo. Meteority padaly d�le, ale slab�ji a �id�eji, proto�e n�s planetka nyn� st�nila p�ed jejich hlavn�m proudem, a meteority, kter� se sypaly na jej� no�n� polokouli, dosahovaly pouze rychlosti voln�ho p�du, kter� byla ve srovn�n� s jejich kosmickou rychlost� nepatrn�.</p><p>Nev�d�li jsme je�t�, jakou dr�hu v prostoru proud opisuje a jak daleko se t�hne. Museli jsme �ekat. Nastal den a p�da se zase ot��sala. Znovu se na n�s sypaly prudk� �dery; panc��ov� desky jim vzdorovaly, vyd�vaj�ce ostr�, napjat� zvuk. Zd�lo se, �e se ocelov� st�ny proh�baj� a p�ruj� v z�plav� hrozn�ch n�raz�. P��t� noci kamenn� krupobit�, t�ebas slab��, zhoustlo tak, �e jsme nemohli ani pomyslit, �e bychom opustili komoru � a to byl teprve za��tek.</p><p>Den za dnem, noc za noc�, v p��zra�n�m sv�tle roz�haven�ch skal i v ledov� hv�zdn� tm� padal mrtv� d隝. Zem� se sv�jela jako �iv� tvor pod ranami, st�ny se chv�ly. Zimni�n� t�esen� se rozl�halo po v�cech, pronikalo do na�ich t�l, m�jely hodiny v dut�m tichu rozt��t�n�m ka�dou chv�li dlouho dozn�vaj�c�m zah�m�n�m. Byli jsme uv�zn�ni. Obloha chrlila ze sv�ch bezedn�ch propast� cel� �eky kamenn�ch �lomk� a rozb�jela je o k�ru asteroidu. Spojen� s atomov�m reaktorem a stanic� automat� bylo a� do t�to chv�le nep�eru�eno. Kdy� p��t� noc bombardov�n� zesl�blo, na��dili jsme automat�m, aby pokra�ovaly v pr�ci. Vy�ly z �krytu, ale asi po hodin� jeden z nich padl, rozbit p��m�m z�sahem, kter� rozt��til jeho brn�n� jako sklo. Ostatn� zav�haly, p�eru�ily pr�ce a vr�tily se do krytu: zas�hly sebez�chovn� obvody. R�no bylo vid�t rozbit� automat, kter� le�el asi t�i sta metr� od komory, zara�en� do p�sku �ernav�mi troskami balvanu.</p><p>Po��tali jsme po��d s t�m, �e asteroid vypluje ka�dou chv�li z hlavn�ho proudu a �e to pekeln� ost�elov�n� p�estane; proto jsme druh�m je�t� nic nehl�sili.</p><p>R�diov� stanice byla na p�d� domku, jeho stropn�m �o�kovit�m ok�nkem bylo p�edt�m vid�t �ern� nebe, nyn� v�ak automatick� za��zen� uzav�elo v�hled ocelovou okenic�. Tady naho�e jsme hovo�ili s druhy. Proto�e jsme spojen� navazovali v noci, kdy padalo meteorit� m�n� a p��m� z�sah byl vz�cnost�, poda�ilo se n�m zatajit p�ed GEOU v�echny ud�losti. Zaml�eli jsme je hlavn� proto, �e raketu d�lilo od c�le cesty � B�l� planety � u� pouh�ch p�t dn� letu a cel� pozornost druh� se soust�edila na probl�m dorozum�n� s jej�mi obyvateli.</p><p>Mluvili jsme tedy a vypt�vali se na jejich pl�ny, a proto�e se to odb�valo p��mo pod st�echou, sly�eli jsme lehk�, ani na okam�ik neust�vaj�c� �elest � to se po obl�m povrchu nezadr�iteln� sypal kosmick� prach a p�ikr�val st�ny st�le siln�j�� vrstvou, tak�e n� panc��ov� d�m byl kone�n� do poloviny zav�t p�esypy tohoto prachu padaj�c�ho z hv�zd.</p><p>P��t�ho dne ve�er se r�diov� poslech podstatn� zhor�il. Kdy� jsme skon�ili hovor s GEOU, zjistili jsme, �e je hlavn� reflektor ant�ny porouch�n a na mnoha m�stech prod�rav�n.</p><p>�Pr�ce stoj� u� t�i dny,� poznamenal jsem, �to je�t� by n�m tak sch�zelo, abychom ztratili spojen�.�</p><p>�Automaty oprav� ant�nu.�</p><p>�V� jist�, �e p�jdou?�</p><p>�Ano.�</p><p>Zorin p�istoupil k ��dic�mu stolku a dal automat�m r�diem rozkazy. Byla noc, meteority padaly �id�eji. Poslouchal a vypnul mikrofon.</p><p>�Jdou?� zeptal jsem se.</p><p>St�l uprost�ed kabiny, rozkro�en jako z�pasn�k, kter� pozoruje protivn�ka zpod p�imhou�en�ch v��ek. Ml�el.</p><p>�Co podnikneme?� zeptal jsem se kone�n�.</p><p>�Budeme uva�ovat. Zat�m si zazp�vejme.�</p><p>Zp�vali jsme slabou hodinku. Brzy on, brzy j� jsme zanotovali n�jakou novou p�sni�ku. V pauze mezi jednou a druhou poznamenal mimochodem.</p><p>�M��eme vypnout sebez�chovnou pojistku, v�?�</p><p>�Ale ne na d�lku,� nam�tl jsem.</p><p>Zase jsme zp�vali. Chv�lemi Zorin naslouchal. Kone�n� vstal a pod�val se po skafandru.</p><p>�Chce� tam j�t?�</p><p>Ml�ky p�isv�d�il a z�rove� spustil nohy do otvoru pro hlavu ve skafandru. Trhl st��brn�m kovem za l�mec, popotahuje jej v��e:</p><p>�Jedin� �t�st�, �e my nem�me pojistky.�</p><p>�Po�kejme je�t�,� za�al jsem, proto�e jsem byl bezmocn� proti jeho rozhodnut�.</p><p>�Ne. Pr�ce by bylo mo�no p�eru�it, ale mus�me opravit ant�nu.�</p><p>Mluvil ti�e, ale pod jeho klidem se skr�val hn�v. Zkontroloval zap�n�n� na ramenou, zvedl s podlahy p�ilbu, vzal ji pod pa�� a zam��il ke dve��m.</p><p>�Jako kdybych tady nebyl,� projelo mi hlavou. Pocit bezmocnosti a p�ekvapen� zmizel. Zmocnila se mne chladn� zu�ivost. �Bu� jak bu�, n���m se mu podob�m,� pomyslil jsem si, kdy� jsem chvatn� navl�kal druh� skafandr. Jakmile jsem ve�el do hermetick� komory v�chodu a dop�nal p�sy, st�l Zorin pr�v� s rukama na p�k�ch uz�v�r�. P�i zvuku m�ch krok� se obr�til a ztuhl s rukou na rukojet�ch.</p><p>D�laje, �e to nevid�m, uzav�el jsem vzduchot�sn� vnit�n� dve�e, zastr�il jsem z�vory a postavil se vedle n�ho.</p><p>St�li jsme tak ve slab�m sv�tle stropn� lampy, dv� st��brn� postavy mezi temn�mi kovov�mi st�nami.</p><p>�Co to znamen�?� zeptal se kone�n�.</p><p>�Jdu s tebou.�</p><p>�Nesmysl.�</p><p>�Nemysl�m.�</p><p>�Co to d�l�, �lov��e?�</p><p>�A co ty d�l�?�</p><p>Asi vte�inu tak st�l, bez hnut�, najednou se za�al sm�t � jak to m�l ve zvyku, skoro nezvu�n�. Vzal m� za ruku, br�nil jsem se, proto�e jsem spr�vn� tu�il, �e m� bude p�emlouvat.</p><p>�Posly�,� sn�il hlas, �vzpom�n� si, pro� n�s tady vysadili?�</p><p>�Vzpom�n�m.�</p><p>�GEA se t�eba nevr�t�.�</p><p>�V�m to.�</p><p>�N�kdo tady mus� b�t, aby postavil stanici.�</p><p>�Spr�vn�, ale pro� m� j�t ty a ne j�?�</p><p>�Proto�e j� jsem lep�� mechaneurista ne� ty.� Proti tomu jsem nemohl nic nam�tat. Stiskl p�ku, ale je�t� jednou se na mne obr�til:</p><p>�Kdyby se to nepoda�ilo mn�,� �ekl, �p�jde� ty, ano?�</p><p>�Ano,� odpov�d�l jsem, p�ekvapen prostotou rozmluvy. �Budu s tebou v radiofonick�m spojen�,� dodal jsem.</p><p>Beze slova pohnul p�kami. Ozval se sykot vzduchu vyss�van�ho z komory. M�stnost se vyprazd�ovala, �ipka manometru l�n� klesala k �erven� nule, n�kolikr�t nad n� zakol�sala a op�ela se o konec stupnice. Zorin odstr�il velk� p�ky vstupn�ch dve��. Neotev�ely se. Zabru�el a op�el se siln�ji. Pohnuly se, ale nepovolily je�t�. Op�el jsem se ramenem. Pomalu se odsunuly. Vzniklou skulinou se za�al hrnout na na�e nohy st�le �ir�� proud sypk�ho p�sku.</p><p>Kone�n� se daly dve�e otev��t. P�ed vchodem vznikl hlubok� trycht��. Komora byla zav�ta p�esypy se sr�zn�mi st�nami. Krajina zalit� studen�m vzd�len�m sv�tlem Slunce a Centauri byla mrtv� a tich�, plna rozeklan�ch �tvar� jako ze st��bra a uhl�. Zorin lehce zvedl pravici, �ekl �tak kone�n�, a zmizel mi z o�� tak rychle, �e jsem nevid�l, kter�m sm�rem se pustil. Vyklonil jsem se z otev�en�ch dve�� a teprve te� jsem ho uvid�l; �el, vzd�len ji� o n�kolik des�tek metr�, a p�i ch�zi se bo�il t�m�� do p�l stehen do sypk�ho p�sku, kter� se p�el�val kolem jeho nohou. Rozhl�dl jsem se, hledal jsem v d�lce kopuli atomov�ho reaktoru, proto�e vedle tak� byla stanice automat�. Zachv�l jsem se. Kr�tk� z�t�pyt bl�skl ve tm�; po n�m t�i �ty�i slab��. Meteority. Energie n�razu je m�nila v plamen. Tak jsem st�l a obzor bl�skal. Zorin u� byl tak mal�, �e jsem jeho siluetu mohl zakr�t vzty�en�m prstem.</p><p>�Jak se ti jde?� �ekl jsem do mikrofonu, abych v�bec n�co �ekl.</p><p>�Jako v medu,� odpov�d�l ihned.</p><p>Umlkl jsem. Z�blesky se objevovaly hned tu, hned tam, vypadalo to, jako kdyby n�jak� neviditeln� bytosti signalizovaly sv�tlem. Vtom jsem si uv�domil, �e stoj�m venku. Nem�lo to cenu, vystavuji-li se nebezpe��, m�l jsem j�t s n�m. Vr�til jsem se do komory, a tak jsem ho ztratil z o��. Zvedl jsem ruku, op�el jsem ji o panc��ovou z�rube� dve��; tak jsem mohl snadno sledovat cifern�k hodinek a sou�asn� nespou�t�t o�i z obzoru viditeln�ho pootev�en�m vchodem. Bl�skal bez ust�n�. �ekal jsem, s o�ima up�en�ma na vte�inovou ru�i�ku, kter� sk�kala neodbytn�m hmyz�m pohybem.</p><p>�Je�t� t�i minuty,� �ekl jsem si v duchu a nahlas jsem se zeptal:</p><p>�Jde�?�</p><p>�Jdu.�</p><p>Tyto odpov�di a ot�zky se opakovaly. Vtom jsem z�rove� uvid�l dva dalek� z�blesky a usly�el zdu�en� sten.</p><p>�Zorine!� vyk�ikl jsem.</p><p>�Nic, nic,� odpov�d�l tlumen�m hlasem. T�ce jsem d�chal. Ne, samoz�ejm�, meteorit ho nezas�hl, kdyby se to stalo, byl by na m�st� mrtev.</p><p>�Jde�?� cht�l jsem se zeptat, ale hlas mi uv�zl v hrdle.</p><p>V sluch�tk�ch stra�liv� zapraskalo.</p><p>�No, pus�,� mru�el Zorin nesrozumiteln�, �pro� m� dr��? No��</p><p>�S k�m to mluv�?� zeptal jsem se, a c�til jsem, �e se mi je�� vlasy na hlav�. Neodpov�d�l. Sly�el jsem jeho nam�hav� dech, jako kdyby z�pasil. Jedn�m skokem byl jsem venku. V kos�m sv�tle le�ela krajina mrtv� a pust�. Bleskurychle jsem vypo��tal, �e je Zorin vzd�len asi t�i sta pades�t a� �ty�i sta metr�, ale vid�l jsem pouze zubat� sk�ly, p�esypy, pruhy st�nu � v�c nic.</p><p>�Zorine!� vyk�ikl jsem, a� mi zazvonilo v u��ch.</p><p>�U�, u�,� odpov�d�l hlasem je�t� p�i�krcen�m. Najednou se p�sek pohnul, na jednom m�st� se zavlnil, vyno�ila se z n�ho st��brn� jiskra skafandru, zvedla se a l�n� se za�ala pohybovat vp�ed.</p><p>�Spadl,� napadlo m�, �ale s k�m to mluvil?�</p><p>Nechal jsem si tuto ot�zku na pozd�j�� dobu a vr�til jsem se do komory. Brzy potom �ekl:</p><p>�U� jsem tam.�</p><p>N�co si mru�el, z�ejm� si odhrab�val p�sek, kter� zasypal vchod.</p><p>�Zahajuji operaci,� �ekl po chv�li.</p><p>Trvalo mu to d�le, ne� jsem �ekal: t�icet minut podle hodinek, ale kdybychom tuto dobu m�li m��it nap�t�m m�ch nerv�, byly by to v�ky. Kone�n� pov�d�:</p><p>�Konec. Te� budou jako ber�nci. Vrac�m se.�</p><p>Nev�m, snad to byl klam, ale zd�lo se mi, �e z�blesky houstnou, Zem� se n�kolikr�t zachv�la. To chv�n�, jemu� jsme v komo�e nev�novali pozornost, zrychlilo tep m�ho srdce. Zorin se vracel n�jak podivn� pomalu. V sluch�tk�ch se oz�val jeho dech tak t�k�, jako kdyby b�el, a pohyboval se p�ece daleko pomaleji, ne� kdy� �el tam. Nerv�zn� a neklidn� vyb�hl jsem n�kolikr�t p�ede dve�e. B�l� kotou�ek Slunce a Centauri se dot�kal skalnat�ho obzoru. Noc se ch�lila ke konci. D隝 meteorit� m�l brzy zes�lit.</p><p>�Pro� se tak vle�e�?� �ekl jsem kone�n�. Neodpov�d�l. D�chal t�ko. Nemohl jsem to pochopit. Ch�ze ani v t�k�m ter�nu nebyla p�ece pro Zorina probl�mem.</p><p>Najednou zakryl vchod svou postavou. Vstoupil do komory rychle a n�jak nejist�. Zav�el dve�e a �ekl:</p><p>�Jdi dovnit�!�</p><p>�Po�k�m,� za�al jsem, ale p�eru�il m� ost�e:</p><p>�Jdi dovnit�, p�ijdu hned.�</p><p>Poslechl jsem. Za chv�li p�i�el bez skafandru: nechal jej v komo�e. Pomalu se p�ibl�il ke stolku, ke sv�tlu, dal si ruce p�ed o�i, rozt�hl prsty a n�co zabru�el.</p><p>Ve sklonu jeho zad bylo n�co stra�n�ho.</p><p>�Co je ti�?� za�eptal jsem.</p><p>Op�el se rukama o op�radlo.</p><p>��patn� vid�m,� vysv�tlil dut�.</p><p>�Pro�? Meteorit�?�</p><p>�Ne, upadl jsem.�</p><p>�No, a co?�</p><p>�Zakopl jsem o ten rozbit� automat��</p><p>�Mluv kone�n�!�</p><p>�Zd� se, �e m�l rozbit� atomov� reaktor� v�, atomov� srdce��</p><p>,A tys na to spadl?!� vyk�ikl jsem s hr�zou.</p><p>P�ik�vl.</p><p>�P��savn� desti�ky, v횅 p��savn� magnetick� desti�ky bot se p�ichytily k �elezu a nemohl jsem se uvolnit��</p><p>Vracel se klid. Byl to velk� chlad zmrazuj�c� my�lenky. Ale z�rove� se mi hlava vyjasnila. Pochopil jsem, �e mus�m ihned jednat. Meteorit rozbil n� automat tak dokonale, �e atomov� srdce, z�sobn�k s radioaktivn� l�tkou, puklo, a Zorin, kdy� upadl, p�itiskl se cel�m t�lem k trosk�m, kter� vyza�uj� siln� paprsky.</p><p>�Co c�t�?� zeptal jsem se, p�istupuje k n�mu.</p><p>�Nep�ibli�uj se,� �ekl a ustoupil o krok.</p><p>�Zorine!�</p><p>�Mohlo by t� to usmrtit. Oble� si ochrann� panc��.�</p><p>Sko�il jsem do druh� kabiny a navl�kl si t�k� kovov� od�v. Nemohl jsem se na prsou zapnout, tak se mi t��sly ruce. Kdy� jsem se vr�til, Zorin nap�l le�el v k�esle.</p><p>�C�t� n�co?� opakoval jsem.</p><p>�Vlastn� nic�� ��kal s kr�tk�mi pauzami, jako �lov�k nesm�rn� unaven�.</p><p>�Kdy� jsem upadl, hned� jsem vid�l fialovou mlhu� t�aslav� mrak, zakalilo mi to o�i� tam u automat� jsem pracoval skoro naslepo��</p><p>�Vid� m�?� zeptal jsem se a p�ibl�il jsem se k n�mu.</p><p>�V mlze��</p><p>V�d�l jsem, co to znamen�. Lymfa, kter� vypl�uje o�n� bulvy, p�soben�m paprsk� fluorizovala. Indik�tor z��en�, le��c� ve vzd�lenosti dvou metr� na stole, v�stra�n� tikal: Cel� Zorinovo t�lo bylo radioaktivn�. Musel dostat stra�livou d�vku.</p><p>�Bol� t� n�co?�</p><p>�Ne, je mi mdlo� jdou na mne mr�koty��</p><p>Vzal jsem ho okolo ramen.</p><p>�Poj�, lehne� si.�</p><p>Op�el se o mn� zt�ka a vykro�il k l��ku. Kdy� u� le�el p�ikryt a j� jsem chvatn� prohled�val z�soby l�k�, usly�el jsem, jak zabru�el:</p><p>�To je hloup酓</p><p>Kdy� jsem k n�mu potom p�istoupil, za�al mluvit o n�jak�ch sign�lech, o automatech na GEI: zkou�el jsem mu puls, m�l vysokou hore�ku. Myslil jsem si, hlup�k, �e blouzn� a nedbal jsem jeho slov. Hned nato upadl do hlubok�ho bezv�dom�. V n�kolika n�sleduj�c�ch hodin�ch jsem ho podrobil zevrubn� prohl�dce. P�i�el jsem nato, �e zasa�en� kostn� d�e� neprodukuje krvinky. M�l jsem �est lahv� konzervovan� krve, ud�lal jsem transf�zi, ale bylo to jako kapka v mo�i.</p><p>Pln� zabr�n my�lenkami, jak Zorina zachr�nit, zapomn�l jsem �pln� na rozmluvu s GEOU. Hledal jsem v p��ru�k�ch, p�traje po popisu irradia�n� nemoci. ��m d�le jsem �etl, t�m mi bylo jasn�j��, �e je Zorin odsouzen k smrti. Brzy p�ed sv�t�n�m, sklon�n nad obrazovkou trionu, upadl jsem do sp�nku, hrani��c�ho s bezv�dom�m. Probudil m� �elezn� �inkot. Meteority se rozst�ikovaly o panc��. Byl pln� den.</p><p>Do posledn� chv�le jsem neodch�zel od Zorina, kter� le�et v bezv�dom�. Kdy� nastal ve�er, vystoupil jsem nahoru. P��jem byl tak �patn�, �e jsem chytal jen zkreslen� �tr�ky hlas�.</p><p>Nevad�, ��kal jsem si v duchu. Zavol�m automaty, te� u� p�ijdou a oprav� ant�nu.</p><p>Kdy� jsem p�ikro�il k vel�c�mu pultu, napadlo m�, �e automaty nep�ijdou: zavolat jsem je mohl jen r�diem, kter� nefungovalo. M�l jsem je zavolat minul� den, hned, kdy� se vr�til Zorin, tehdy je�t� vys�la�ka aspo� jak� tak� fungovala. Ve zmatku jsem na v�echno zapomn�l. V prvn� chv�li m� tento objev ochromil, ale ovl�dl jsem se a vydal jsem se ke komo�e. Kdy� jsem �el p�es m�stnost, Zorin promluvil. Byl p�i v�dom�.</p><p>�U� je po zpr�v�ch�� zeptal se. �Co nov�ho?�</p><p>Nemohl jsem mu ��ci pravdu. Ostatn� z�tra u� bude r�dio fungovat a tak jsem uhodl obsah zpr�v z �ryvk�, kter� jsem zaslechl, a zkonstruoval jsem je cel�. Hned pot� usnul a j� jsem se ti�e vypl�il do komory. Navl�kl jsem na sebe skafandr, nasadil p�ilbu a ji� jsem kladl ruku na p�ku, kdy� m� p�imrazila my�lenka:</p><p>,A co kdy� zahynu, a Zorin z�stane s�m, neschopen pohybu, bezmocn� a slep�?�</p><p>St�l jsem snad minutu jako mrtv�, pak jsem stejn� ti�e st�hl skafandr a vr�til se do kabiny.</p><p>Druh� den to bylo stejn�. T�et� den on�m�lo r�dio �pln� a cel� zpr�vy jsem si vymyslil; to se od t�to chv�le opakovalo ka�d� ve�er. Musel jsem to d�lat, proto�e us�nal teprve tehdy, kdy� vyslechl zpr�vy. Kdy� jsem se ho ptal, pro� se nevr�til hned po ne�t�st�, odpov�d�l:</p><p>�A ty by ses byl vr�til?� a pod�val se na mne tak, �e jsem v�echno pochopil.</p><p>Od prv�ho okam�iku v�d�l, �e nem� nad�ji na z�chranu, a �ekl si ��lov�k dvakr�t neum�e�. Proto, t�ebas u� ztr�cel zrak, vypnul pojistky automat�. Proto ode mne necht�l p�ij�mat krev, bral jsem ji tedy potaj� a ��kal jsem, �e m�m �elezn� nervy. Po �ty�ech dnech u� jsem se sotva dr�el na nohou. B�l jsem se, �e omdl�m, a proto jsem bral bez rozm��len� v�echny posiluj�c� l�ky, kter� byly po ruce; byly chv�le, kdy jsem se p�istihl p�i tom, �e si �ept�m pro sebe, �navou a ospalost� nap�l v bezv�dom�, a pros�m kostn� d�e�, aby rychleji produkovala krev�</p><p>Po ka�d�, kdy� jsem �el nahoru, myslil jsem si, �e um�raj�c�ho nesm�m obelh�vat, �e je to nesnesiteln�, ano dnes mu �eknu, �e je ant�na zni�ena, ale p�esto, kdy� jsem se�el dol� a vid�l osleplou tv�� obr�cenou ve sm�ru m�ch krok�, a kdy� jsem vid�l, jak t�lo kdysi tak siln� a pru�n� sebou trh�, jako by vyjad�ovalo nejvy��� o�ek�v�n�, nena�el jsem v sob� odvahu a p�ipojoval jsem ke star�m l��m nov�.</p><p>Osm ve�er� po sob� n�sleduj�c�ch jsem mu vypr�v�l, jak se GEA p�ibl�ila k planet�, jak j� vzl�tla vst��c velk� letadla podivn�ch tvar�, jak se nezn�m� bytosti domlouvaly s lidmi pomoc� automat�-tlumo�n�k�, a zat�m co jsem to vypr�v�l, stup�ovala se hustota �eky meteorit�, jako kdyby propasti vesm�ru vrhaly na n�s v�echny v kosmu ukryt� proudy �eleza a kamen�. St�nami, v�cmi, t�ly proch�zelo chv�n�, v�echno se ot��salo a v tomto zimni�n�m vibrov�n� jsem vypr�v�l Zorinovi o vysok� civilizaci bytost�, o velk�m ot�esu, jak� pro�ily, kdy� prozkoumaly zbytky zni�en�ch raket GEY a zjistily sv�j omyl.</p><p>Zorin te� ani nedost�val teplotu, tak byl jeho organismus zesl�bl�. V�d�l jsem, �e ho nezachr�n�m, �e to nen� mo�n�. Podle zku�enost� medic�ny m�l zem��t ve dvou dnech a on p�esto �il d�l a j� opravdu nev�m, co ho udr�ovalo v�c p�i �ivot�: m� krev � nebo m� l�i. Snad ony, proto�e se cel� m�nil, kdy� jsem vypr�v�l a dr�el ho p�i tom za ruku. Pak jsem c�til, jak jeho tep bu�� siln�ji a pravideln�ji, jak hraj� svaly velk�ho t�la a jak s posledn�m slovem znovu upad� do letargie. Sedm� den ve�er mohl Zorin u� jen p�t. P�ipravoval jsem mu na va�i�i v��ivnou pol�vku a najednou m� tam, v rohu kabiny, ohromila my�lenka:</p><p>�A� um�e, budu moci odej�t a opravit ant�nu.�</p><p>Ot��sl jsem se, jako kdyby m� �lov�k, le��c� za m�mi z�dy, mohl skrz naskrz prohl�dnout a p�e��st mou my�lenku. S krajn�m vyp�t�m v�le jsem ji cht�l zatla�it zp�tky do temnot, z nich� se vypl�ila, ale � a� jsem d�lal cokoliv � hu�ela ve mn� neust�le, jako ozv�na beze slov, kter� v�ak obsahuje pln� v�znam skute�nosti.</p><p>Podal jsem mu hotovou pol�vku, a kdy� se ptal, pro� se tak loud�m, �el jsem nahoru a sed�l jsem tam u hluch�ho p��stroje a ka�dou chv�li jsem se �el p�esv�d�it, jsou-li dve�e dob�e zav�en�. Kdy� jsem p�e�kal stra�n�ch dvacet minut, se�el jsem dol� a za�al jsem dal�� p��b�h, o bytostech, o jejich vysok� civilizaci, a o tom, �e u� nikoliv na�e mal� stani�ka, n�br� mohutn� radar B�l� planety povede v budoucnosti gigantick� transgalaktick� rakety ze Zem� k Mrak�m Magellanov�m.</p><p>Osm� ve�er za�aly ot�esy p�dy sl�bnout. Dost�vali jsme se z proudu meteorit�. Hodinu po z�padu slunce nastalo �pln� ticho. P�esto jsem ze vzduchot�sn� komory nemohl odej�t, tak v�n� byl Zorin�v stav � na nic u� se neptal. O�i m�l zav�en�, tv�� jako z kamene. �as od �asu jsem opatrn� bral jeho ruku do sv�. Jeho velk� srdce je�t� st�le bojovalo. Pozd� v noci znenad�n� �ekl:</p><p>�Poh�dky, vzpom�n�?�</p><p>�Vzpom�n�m.�</p><p>�D�ti necht�ly� smutn�, tak j� jsem� p�id�val vesel� konce��</p><p>P�er�van� dech zvedal jeho �irokou, mohutn� klenutou hrud.</p><p>Najednou za�eptal:</p><p>�Lodi�ky� takov� lodi�ky��</p><p>�Co ��k�?� sklonil jsem se k n�mu.</p><p>�Z b�ezov� k�ry� vy�ez�val jsem� mal�� podej��</p><p>�Tady� tady nen� b�ezov� k�ra��</p><p>�Ano� ale v�tvi�ky� bez� podej��</p><p>Sko�il jsem ke stolku. Ve sklen�n� k�dince st�la kyti�ka such�ch v�tvi�ek. Kdy� jsem se s nimi vr�til, u� ned�chal.</p><p>Tu jsem zakryl jeho tv��, ode�el do vstupn� komory, navl�kl skafandr, vzal p��stroje a ode�el do �krytu automat�. Spole�n� s nimi jsem montoval d�le ne� t�i hodiny nov� segmenty do reflektor� ant�ny, znovu stav�l sto��r, sva�oval jej, nap�nal lana� To v�e jsem d�lal jako ve snu, nesm�rn� skute�n�m a stra�liv� re�ln�m, ale v hloubi du�e tkv�lo hlubok� p�esv�d�en�, �e procitnu, budu-li si to velice, ale opravdu velice p��t.</p><p>Vr�til jsem se, vystoupil jsem nahoru k r�diov� stanici a zapnul jsem proud. Ozvalo se dut� �um�n� reproduktor�. Najednou naplnila nevelkou m�stnost zvu�n�, siln�m, �ist�m hlasem pronesen� slova:</p><p>,�a �ty�ikr�t koordinov�ny. Z�tra r�no v �est hodin m�stn�ho �asu p�ejde GEA na v� kurs a za dvan�ct dn� dolet� k asteroidu. Jsme neoby�ejn� znepokojeni va�im ml�en�m. Budeme v�s po cel� den d�le volat. Mluv� Yrj�la z paluby GEY v �est�m dnu po nav�z�n� spojen� s B�lou planetou.. Te� promluv� Anna Ruysov�.�</p><p>Reproduktor cinkl a na okam�ik ztichl. Ale j� jsem sly�el jen ta p�edch�zej�c� slova, jimi� zvu�ela m� krev: vysko�il jsem, padl na dve�e a seb�hl dol� s dr�sav�m k�ikem:</p><p>�J� ti nelhal, Zorine! V�ecko je pravda! Pravda!�</p><p>Vzal jsem velk� t�lo do n�ru�e a t��sl jsem j�m, a� sv�tl� vlasy t�k� hlavy poletovaly po pol�t��i.</p><p>Nechal jsem ji klesnout. Padla bezvl�dn�. Padl jsem na tv�� a plakal. Do m�ho v�dom� se n�co dob�valo, n�co m� volalo, �adonilo, prosilo� vzpamatoval jsem se. To byla Anna. Annin hlas. Cht�l jsem ut�kat nahoru, ale neodva�oval jsem se nechat Zorina samotn�ho. �el jsem pomalu ke schod�m, pozp�tku, s o�ima up�en�ma na jeho ztuhlou tv��. Tu m� Anna zavolala jm�nem a j� jsem se odvr�til od mrtv�ho. Jej� hlas byl bli��� a bli���. Kdy� jsem vystupoval po schodech, pod�val jsem se nahoru a spat�il jsem v �o�kovit�m ok�nku na strop�, jeho� okenice byla op�t odsunuta, Ji�n� k�� a doleji bled�, mlhav� mr��ky: chladn�m, klidn�m sv�tlem tam z��ily Mraky Magellanovy.</p></section><section><title><p>AUTOR�V DOSLOV K T�ET�MU �ESK�MU VYD�N�</p></title><p>Tuto knihu jsem psal p�ed osmi lety. Dnes bych nepolo�il d�j do XXXI. stolet�. P�ibl�il bych jej na�� dob� o cel� stalet� � nemus�m snad vysv�tlovat pro�. Ale p��li�nou opatrnost� jsem nezh�e�il pouze v oblasti astronautick� techniky. O astronautice jsem psal, kdy� to je�t� byl pr�zdn� pojem, psal jsem o n��em, co nejen�e nebylo, ale co neexistovalo ani v z�rodku, ani ve sv�ch prv�ch pozemsk�ch projevech. Krom� dal��ch p���in snad i to vtisklo rom�nu r�z utopick� a tak trochu idylick�. Dnes jsem p�esv�d�en, �e se v�echno odehraje rychleji, ale i obt�n�ji. �e se hned v prv�m kosmick�m letounu nevyskytne n�jak� geni�ln� Goobar, kter� pouh�m sv�m objevem p�inese lidem snadno a rychle vysvobozen� z okov� mezihv�zdn� pustiny. �e bude t�eba v�ce ob�t�, navenek mo�n� m�n� efektn�ch, a �e skute�nost bude drsn�j�� a v�t�zstv� t�e dosa�iteln�. Zkr�tka a dob�e, �e poh�dkovost knihy je sp�e sv�dectv�m o pisatelov� naivit� ne� o jeho odvaze. Rom�n K Mrak�m Magellanov�m bych dnes napsal jinak. Nen� to bohu�el mo�n� � znamenalo by to ps�t jednu a tut� knihu, na l�ta ji odkl�dat, vracet se k n�, m�nit, opravovat a tak st�le dokola. D�v�m p�ednost tomu ps�t knihy nov�. Tato kniha je ji� uzav�ena. Neznamen� to samoz�ejm�, �e bych se Mrak� Magellanov�ch z��kal. Zem� bude bez pochyby jednou vys�lat expedice na hv�zdy. Ale t�ko m��eme p�edpokl�dat, �e by hned ta prv� byla korunov�na pln�m a naprost�m zdarem. Po t� prv� pr�zkumn� v�prav� budou n�sledovat dal��, dokonalej�� a v�estrann�j��, pou�en� na jej�ch nezdarech. Budi� i mn� dovoleno jednat stejn� � podnikat nov� v�pravy obraznosti do d�lek budouc�ch v�k�, za jejich lidmi, na hv�zdy � a u�it se na chyb�ch v�prav p�edchoz�ch.</p><p><emphasis>STANIS�AW LEM</emphasis></p><p><emphasis>Krakov, na rozhran� roku 1960/61.</emphasis></p></section></body><binary id="cover" content-type="image/jpeg">/9j/2wBDAAUDBAQEAwUEBAQFBQUGBwwIBwcHBw8LCwkMEQ8SEhEPERETFhwXExQaFRERGCEYGh0dHx8fExciJCIeJBweHx7/2wBDAQUFBQcGBw4ICA4eFBEUHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh4eHh7/wAARCAGhAR0DASIAAhEBAxEB/8QAHQAAAAcBAQEAAAAAAAAAAAAAAQIDBAUGBwAICf/EAFEQAAECBAMFBAUIBwYFAwIHAAECAwAEBREGEiEHEyIxQQgyUWEUI0JxgRUzUmJykaGxJDRDU4LB0RaSorLh8BclY8LxGHODNTYJJlR1k7Py/8QAGwEAAwEBAQEBAAAAAAAAAAAAAAECAwQFBgf/xAAxEQACAgICAgAFAwMCBwAAAAAAAQIRAwQSIQUxBhMyQVEiI2EzcYEUsUJDUpGh4fD/2gAMAwEAAhEDEQA/AMyxxiZ3EFam6lPVZ+bJcUpptJulsE6BPhbl7orGdlait0qWTre9oQdbsrL4R3s38I+ihBVSBsVemGQeFI92YmBQu6kqGUDwygw2cKSm+VN/CFEJUoAjTyilGiW7HCpjOspKkEeJTBWpyYlid3kSPAJ5wgpSEDncwRcxdogGx8SYUpUSux+1UJhfecW2DzKVWh18qLlEZXXnhdOp3mY5fhEAylUwrItas1+QGkScpRFkhdUeQywFd0acPnHnbGyvoidGPD9wz07MTUwkMl66tDkMPJWmuuLPpDxSjxUrnCcxXJOVJZpsslwX0UU8/wCcCxUXnjeaShpRF0jLmt7o5oamXI/1dI6HPFD0P1zMrT8qG0A2Gqk8zCS6pOO5fRFJtfvBGZYhjMBx9YmF3UnlxC1vuiTw1M+hzOYbsA+A4o1nr49dXHtlYMuTNLj6RzVFqNUBVMtzDqTrdRyAQtLYZLAKby7R53HEr74tZUpxCi0+paSbBK4ItlKHE5lXPUCPFyeTzfY+u1vCas1ym7ZX2KRKoJ3rrjxPMHQQukSKDkbk0JtpcCJlbLCr7tsJMJ+jtA3KM1ud45nuZsr9nuYvH6evG+BCPSUm+q6pYD3CGcxTpFBsltZPkOUWKYDaSAkXI6DpBA2k8wAPCNceTJ9jj2HrX1FIp6qTJvvBLrzzaSb8tIO9QKSLqRNOOKA+6LgzTpJ0ZnZcL+Jg72H6e4VWlQ3fkQ5aO7FsOH1M8LY14ZZftQM6flGmDcs7xHPW14bBaFLskKsfZzRozuG6ChrM43v3OWVLhhg7QqIrRMk635pcjsh5XBH22cT+H9vIr4pFMQ+0DlU0pIPgqF1LbUjhFh4Xiz/2VkHOFp5xu30jeGU5hJttVmp0rX0GSOvF5PWn9zkyeE28fXGyEaf3S7oQWz4pMOWqnNsm6Jx7XosBQ/GBmsOVBpGqUqHkr+UMJiQnZZIKpd23iNY6W8GX7nKse1q+k0iWarr6VgOsMunxQSg/0h6xXGS6A447LH66bj7xFRVMu5spKkgeKYS41LzJWoe6OefjMU/So7MHndrB7dr+f/RozU0pZzoSX0+KFBUPmJtB5t5SeYV0jMGnXG1BaHFoPikkGJSXrc+kW3qHQP32v4x5+Xwz9p2ezrfE2GfWSNGiKFxmSBb3woHAEWLg91opEjiNlZBm2i10Km1XETkrOyz4DjU0FjprrHmZtPZx9KB72vvaWddTVkurPrytDVKllZAyD4QRt9SxffX9wggdc32XLe8Y0/TO6OOLXTsfy5RlKVoCjDht1CBYMp/vwEtJTxSFtyy1Aw/bpk+pNzJr+CIxyR4mUmovvsxt/j1SNfGCNoOuc2jluBLYSUHx0hB2ZS2TvHQQeSY+4+avbZ+S0OkNobSVpOa3jCanRzCgPIxGrmpx4HdI4DyAgoYU44n0hZN9Mgjnybyj0i8eDkOVzYcXwt3V4dIfSdKn5mynUBCOdr62h/R6W2lveTCN235wjU5t0ktMulDQ0sDzjlg8u0+MfR0vFDB3L3+Byuap9MatLt797kpQ5JPnETNPzVRJL7pcSO6OSR8IKw068sNosR1idpuHnlDeTTobbPJPtR1Shh11yfsmMZ53S9fj7IgmWFPOIDSVKcvoEjWLDKUeecK35xxQIFgCR+IiYkpRtlOSVlUot7V+M+8xIy8s4oXKbeIPSODP5WVft9Hdj8ZD/mu2RVLpamHW875dSNd0BpD+Uk0sTLoQ2gFw3B3fLyv0h+FNMjU6+Q0hrNzSuHdJy66m8ee8mTK7k7PYwYIKPGKok0epaKnDbTn4QQ3WQoKCgRDAlxxF9VA9IUYSpu2c5R4ExxZMSo9jUyRjOh2wsglKQD5mBcUUJPCNYaKeS0uyFKzHW1tIKl95RsohPujKKjA9XLr5cvp9AtFxbyUoJSVXuFdYArShRBJvfUWhJ5YCxqTaASkOAqTf7o3+c39Jni8Om7nKx2iZykhqwA8esA6466nW9o6WaATmWkeUOMt0G5F09COcZTlJ/Ueli08WN1GI0Q1cEXI8kwqmWKWiSQB5amDtOEr0Rr4Q5abdcvlbsfLWMosvJ+n+EMbKRplt5mF2EqtmWnMPL+sNa9XJCnKS2lhE3O27ieIN/a8IrM7UapVEIRPTKyxm+YRwt/Dxj09TQzZe2qPmPJed1tdOMXb/AOxLT9UpDD2Rol1Y5Aap/vxGTlUnn9Bll0dAjmfjEXVn006X4GefQcvx0ivnEG5Nw2FHwB0j2o62HV+o+K2/K7G19RaJCQYdrkpLTCMwmsyc3grS0SM5hWWSshLtoz56szk1MJdDhb3ZzN5PZV4xp1KnEVdpM3LqWTlsts+yrr/oevKOTPuZFNSxvo9vwGPW2FLDnSsrs1hecbJLCw4PC/8AKGDlJmmE3eZWP4YveR3kDlV5wJQ9YpUc3n0hY/MbF/k9ja+FdWX6oSozpTK0Gw5eFoKhtaSSm48Sk2i9T0jJONl6aS22U813yxWpydw6w6Wk1Nxaj0Q3mA+Meni8niyqpxPl9zw0tR8ozQ2lZyZlkANvuoHwMSCK7U2xdx9p0dApsfyhvLNU+YXYViTSfBYWn+UOn6GvdZ5ao02YP0UzCR+do1b1cv1JHnR2dnF/Tm/8DpjEMyACtlu/ihak/wA4cPVysLymXmChFuW/XEdKUSpOJIRLS6z1IfSf5w7lsL1haSUS7Y15BaT/ADjCWnqS9JGkfLbf/WykPl0pIAXbraCNSpVcEFRGt4l0tqfcs0hLYsARfhHxh4xS7NErcsemXkY8+Wbr2QsPdETT20oTZ14jMdEIFyUxMyMmVuABCZdpOqnLcR+PSHcqzL71KWGwFLslJtoLcocVR0oQH2FFTTYLY00Ur2vfGeOPzn7N6+UrI2pTOY7hKvVp1BVoT7/OGEnITNQf3cs0VE8ydAB4xJU+nTNWfQzLouDqtR5IHiYu0rKS1MlhKyaM5t6xwjVRj0tjbhpx44/YtXUlnlzyPr/ciKRTWaeyG2E2ev8AO2vc+CfCHyJMoXmeVqo3JPOJWWZzJClpSlNu8efutDhtpJBLiElPnHgyyTyS5SfZ66g4x4xVIm8KVjCcrQJqmVimOF5ziEw3+Hxiu1KXlwsrp77j8v8ASeRkV91zCrjEs1mcVZKbcz0iOeqcu2FJYIcP7zxhuV+ka4NOWR03VAKZyqBWBl8xpCIclPSQxoVrSU2y9eY/ICInENTWppCG313BsoI8Pf8AE/dDWkOuPzSAp5d0CzJt7SdRr8BHbr6GXLjcvRrn2MGlkWJvk3+CcDz5SW0y5QLHiOlvhBJRptLy1urUpSkhIB5X8YZzVQcYrCkPPEtqWkC59lQ/raJ1tMsyjerurrbxjzd3Bl13GLfUj6XxOXU2oN44u10xFlHBc8zALFk58wPvhw6645LqyJQhPlzTDBwlSeEgnrHAoUfRYsba7+4o822Eh23Hex8hA5w2xmSdYBbySyhtQ472PnBJlbQQlCfDXyi2qNeFHS6lvcRXcRIsOIQnKV5YZMtCYRu5bjHU/wC7RD1rF0jh9z5OlGmp+p93LzShX1lePkIqGHJldQR5vkfIa+nByyv/AAWqYmJGSlPTKhMejMacSk97yHifIRUKviypzX6PIj5Pk3MyA5+1Xbnf6I/GImV+U6lUPS6rOb1fsJ9hH2R0/wB3MP8AFz0nL0IPy7AdVLLu/Zeuuifzj3dfxkcNZMnbPzfyXxBm3FKMHUSOQpmUCiHNBqVK5f6xEzuL0NOFmSRnUP2h5fCKzUqu/PfPqIbHJKeQ/rDEpV3spKfER15NyvoPm3G/ZIVOpTk8vNMvLKTyT0HwhAJARlUb3gjSVvLDTCVrcPsxP0zC1QmUhcw8xJNWuVLN1f3ecccpOXsK/JGS1g2UxJUCpP0yqMzTVyAbK4b3T1iUlqBSmJlRs/NrHeU6Slv4JH8zCimWmyoCyE+yAAB+EZSSao6MU5Y5KUfZZ53GlNDC1SDDq5uwypW0VW9wHOIbEeJKomnoTNLcZbzBxaG0Zfvtr5WhjJTbtKq0vUJVkKcb8Ynly8hUHDOOVmVZlJpHrJQsKceQskgpA0BB53uOel46dTLDFaaPRz7WfZVzm/7WVmZaVMpbU406kLQFjOCk2PIwz+SWfSP1z/NF0lZWjTEtL01VUeYTKgol5tyWJC0kHhWlJvZPJNr2jhLUmRmR6bW98z+0bl5NWb+8s/6x0zz4J/bs86WGb9yKY5TnUtFzeIU39If6w3XJTAa3hYdU19MDT8IvdUYw7Ojc0uYm/wB82wW0pV3vLqP9ecMKTjR+UExRqu6JymOtPSzg3Sc4Kv2n1v8A/UYZMeN/YSg19yuSspkSpQa0IGWJ6jLeQwoKSRc3ERkkolA1uABD6XceQCTlAPLijCzJlg9FyuLaCEZkniPQe69vwgyJVsrU1nW8sjhQNT/SJWqBnfKW7u0rUdQs5UD4czDZE2GgtTTBcKRwhAsD7r2jznldH0UMVBpaRe3e7aZSmZeUltq4upObnr5CIrEAU5XDKMFTiGVbpsDW9uZ++LJg92bn336pNNqYZp7a1FA1SV2snXzgMIU8icenlAH2NfE6kx162f5CbZk9b/UZOBJUuRaplNEohIzAcS+qvjDhSEOgZEBIIsTEmmXbAsoG453PIQxm6hS5NtSg5vbGxSjpHlZNuU5W/Z70PH5JtKKGE87KyDJdm3SlCRpbmfcIrk1iWdmmlsU+XQhR7qyeUPK64xXN2txCm0IOhTzIiLZkafLTYKFO7wd1N9B5x6GLYwKH6vqKXgd3Ll4PqJFvzVTrFJ/5vO7p1tzJuF8Of+toeMgol2hu7cGRvIz/AL/HSHjrkulRcMuCse11hJbjy84SxlWoZG/dHRi8jlfSiv8AB3Z/hnFjg8mbK1FKyLmpSYOdI9kAq1635D4RyVusTKQkAJSRbXW8Oc7wUM6klIWpeW2vlDGZdaS4pDrqcytRY9Tyj6jRhmWJyzL2fA+UjqrMoarb+9klitCUybc41ZXABbwGa4/MRIPb+cJU26EISE/DTX+cQtOnPlVh9orHorCw4V5dSlPT8okJZqaVLrmmleqz5bHx5/lHzHlnGbUF7R+l/C2pLFheVur/ACPKZMhExdSVgDRd+Sh4w7qDZQ4HGbBgjQ35mIdiaKl5VtFIPKFpdaAoy808pbI1JB+b8I89Y7Z9PnjLE+a+w7l23HRmLmX4f7t8bQyqtbpNISVVGcaSv2WkHMtXwih41xNiNEw9IzP6Gxew9HHf/i9r74p0uTNKuolR/dojbHqX22fAeV+LsluGGNf3+3+C7YgxtWK2n0OlNmQljoUtd9fvMKYbpTNOR6XPqUoq1UCeXviMlapJ0lnIiVzzFtEHkj4wxbNbxFOWbamZg30Q3omPWxrFg6S5SPhNray7X7mSZYq7ithILNLY1H7RfdhvhF+YrUtXGJhy7z0lyt9FXCPLXKYcJwXK0cek4pqQplvWeitHO9/dh1h/E9OZrMpIUyiMsS77gacccVmdXc6a9Pd1jLLOWSVtmWNUV+nYSqUw02/NPStMl1c3Z1wN/wCGxV+ELBGHpWayh6drRGlmvUs/4uKGmMJSepuNKjTKipe/lX1NKCj3bdIUZlHZNLTq2Foae4kuKGhjCy1GyQbmX31BMvISsiyPYZTz95NyYl5V5vcpbJ4+sQ6VlPGg6QskZxnHOJbNFEf76yVjx6w1dKSoFSjEXPOrbWkDNlWbgX5CCNTZDqipas4GgtpE0LkTsspCwG7EkHnaJeS9HC8ymVLvosxVZSfdUkoF7E3ULaxJSVYWh24azW0A84dDjKi4intobbcLLaEPDM2L62gRKt3IKBbz1iBaqDkwtLjrwK0aZL9fARKtuuWyhyx+rrAbeyFq8q9KzQmJNzKtKgoG3IiK5Oy7j02tx6ynHFFaiBa5JuYu08jeIKlxBrab3hIikznmqGUk1kTZYN7coctSrb9zdYt5QqlFl36mLHhKUM21MFLQOQpvr74LJgrEbtGYadYkifYz8Tql/Ff+/CJGWpv7WoHdL7/1v6/hFtapElJsASxFvptd7+9/4haUk5Jkay+8v1Wbx4bzJn1uHUm1ZBSU96JQaollslTriLrPUDSHKJpMlKty7CSqyQcx6k6wvXxejTbLbKUNgBWnPQiGb/dNkkJNsvuAEbZZr5FI9jxOilnk5DaZmZh42fcVb6INhDdwtpRew90GfW4RawEIFlC9FL1jkhHj7PsceGEe6oBZGXQ2gtlEiyUmCTeRscZ0g6HmEJQUJUrSOrDj5G018uHMhVvy65hRW64AnRXDYfDxhoJ59t5LMuh1e8PEtRtZP8oWdT6SpScimlZrXWLXHkITeYa9LUXlOrTYJA5G/mI+i156mor9s+P29Ty3mk1L9uK9X90KoBemMzSVOpSLLPIJPv6wMvIypB9Il0Luq61EcV/IwKGwXkshWQAXCU8odrc/ZuDKka3ji2/J7Gy+MfR6fjvhvT8bG5tSk/z9v7CQZaamDupcsyVvWfUzf62gZibbRaVK3i033EqXe3w6RG1zEVIlZd6VcnVOk/s2DdJPQnobe+IOuYxn5V5yXlm5NRtpMFObOk+0AdIwWNyHtfEOjprpp/xEukq2tLa3XHUoaSLqcXwoT71HSIWoYioLCj6RPOzRB+bldP8AHoPzjOapUp+aVnnJt+YP11aD4RH3i1i/J8lvfGOfNawrii6YnxkmqUxyntUeUWhYtvXbqcR4FJ5A6npFWlgps+pu2T+71hsIvOE5GUlUO1WoPs2l2UvBq/MKvlN/h4R044cnR8fs7E88+c3bJHB2BgWPlSuEalO7b+13c0O8S4zl8PPP0XCUuiXfZOR2bU3xJV1CPLz5+cV+bxZMKGQXsZlb+8H0svq/uMRDEkVkqVck6mN8k4xrijCKsbOuPvvrfmHlvOuKzKWs3JJ5m8PsOScu5XJYzU96C2hW8330SnUfiBBmpLLzjnWspjmZrjlUky947wUqfmJfEYqLSvlH1tt2rVI7ys30jzsfGGmHai0zvqJWplE4w+QJcLOYNpGgTa2h5axcMHFytYOlN1MsB1kKR6O6foqsr+9wn3xVcY0mXen90zuZOphvgQtGVEwPopVyz/HyjtUYyx84s758I/R6I2t0V+mTLi22iqTOoJ7zXkfK3tQ2Z5f3s3+xExRsQqk6d8lVAF5CBk5ap+ofG3+kMa83KtziTJzW+aWgLKMmXdqPNMcsu4pmeTHBJOLK++Uhpyxuq+g8oilTS0lQQLGJGaSELWsHW+giMcGZxSimyekZro42xSVeWHRe4zc4lG3wEktqKT4xEtrUFZRYjxhdvf6pbTnSNVC0MS5ElKzBSqyHeI6lUWCm1ZxtrLmzH6RimsNFai4ldgeaYmZRCHWAlp2xTzEKqKi5IspnHHkXKrQgrOV5kgKPOG8kFobuo5haHjISSVC/KBibsIEtLGZWZJT4xcsCzoo8nMPcfr1hH90X/wC+KzLpSriFhfxh3i2dapVIoko1k37jC5l7N/1FcP8AhSmEioqjTnjLsJ3bpKU9EiI2ZqYTwBGRPRQhGYmHSmwF/G8MWW3XHb5SE9SY+XUmz9hw6uNCzs4p1ZaXrmSpP4QWTf8ATaew5pmSnLbwINjAeipQ6lS13XodPOIr0v5LqD9PmAAl9ZWyoH6XSPRw4nlhxInKGvsRb9MdzpSCVezDFsOOKJSBl9+sHmHrqyISSIWZp0wj1+qAR10iIY3I9j5sMcLm6I2ZT6S2UocufZ90NZh+XZY3C2yoAcPvgMQzSKY2VtNl8/V5CM6qmKqk66UslMqL+xzjrxYZnkbfxPo6vVuX9i8kpSjfTj+6bHtL0EMp+t0WWlluqdcmnU8ksC6firl914zh6bff+eecd+2q8OqfONMU6opmJVEy440ENLJI3RzA3058o6vl/k+V3PjjZm6wRUSZmsZvu3MhLolj9JWqv6RBztXn6go+k1BxXkrl/SGI4ReDWCxe0WscV9j5Xa8rubX9TI2JlRJteJGdUJqmMOqup2WVu3FfV9mGO6Ec0pTbbzSnbpcHEPdyimjjhOrQklThCgogjpBUpKuekSIpE6ilJqqmCZRzhCh4jnDYN71QCNLmG4kyVBEs684kpwl7dplzl4Ehf2oe4lovyI5LNOTGdx1vOtOS2T+sR8oQ5Mt20TmF4Uo8XQpKi2YQwtNVObZRJN2Uo3Ur6N40jGGzScwvh5mqLbzNrIST7SiYidl1ZlZKdZ47oKhvFfRtG/bR8S4bxTgyXMvNBD8skW+iq3lGU5SRcV0eaKjSnPRA7NNhs5fVxU1NXcy37xvcxoOIJ1tQLeYuBHFFJnZhlbhcKMoGlxGseTQromMNiXfw7WpdRPpCGwlFjyS44m6vgUpiEkJ1U4y2J2Ze+TVaLZPEkH/tNuRh7g11Cq+y0lakJeujiHCVc03+IHwvDOp0acla3OyzUo7u0OceRvNz1GvXnzi0nSijpUm4qS+4es1V6bYk25wIzyzIZDtuJ0DkVHqbWF/IQ14gnOhQI8zDg0OoTYB9Cf4eV0WvDoYUnvRM044xIj/qLi3jbMpSsaYcpyaxUNytVgru68z/AEhbE2H3mJdqdpstNLlVt5jb8Db8xBFUyVkJV9UnUFTS0pzLSlPCAOoPxi34MmalKYiThvElglUukyWTkq3n7oIRjJ/qN1GLjxopWABLO1/0eoS6VAtqI3mmUiNNtLDdBthpAf7lkDwvrDXaHhqTbl01aQl8qmnCqZy6ZhCdGVQ65Pyimph5lqQF0N+19b7VvKOjH+02devjU4fLZVcZUY0uZbmpQforuhRbuq98RtOQ3ziZxjiGdrcgU0qmuu05l1O8mt2ri/3/AOYrzE23ubfNojnyr9VnmZepMnZF7iAI0vD1tYzG4yi8NaK2MoKkaWveHhdZbK7kK8ozIYvkc4ENi6nDlT9o6D8TEfjVwTmJZndvHcMBMuz9lsZfzBg0jXPRZ1ua+c3CuBH1uh++BZUxMXeU4q6tTc9bkk/jB6Hyo099wS4znS8MHpsqulL1rxQsRbTJAginSDryuipg5Ufdzil1PGVaniT6W6wD7DAypHx5x4uPQyT99H6HsfFGph+lcpf+DXJuu06lpy1Kaalnv3SlXV9wufwixYMpOE9oCk5J9XpTB9QtKDcHwMeZVKUs3UoqPiTFl2dYomsKV5qptPOpbQeJCSdfhHdiwrF2n2fPbPxDm2PS4o1/ENPxlSKhMS6ZB1lpByF0NJylPiSYrjL7y5o+mVBczMk6dR7tegjeWHqXtGwemrS8zdWTKtke2fdGRzFMRKq9VLBaGjYm2U+7XqI63tRmljo8fJlzTfKUiHqqVrl1BKBoL5R5xm9epCGpgrWlZzaFIjXZxxG54kIHS4in1+RU82pSQo59QqMY9HPkXIzdxooKlNjrBG1KTnCuoiaqEqGWCtI6xBOFSJglfIxquzFqg1wohIhWwUkIEJrWhBAHMiE0OKb1J6w6BdihBbNoJ1vaFbhzWOZSt11LTaCpajYAQRXdDj2aPhmVcfwCJV8EMvzClkfUy6W+MU/DlLTM4mRTXHLMhxWY/VTxf6RcJyoml4TVJJWkzUrKJSQeQUo8x8Ig8DMtzSJp9oDe50N5zzQg6qI89LR6mbFcVBezRzuSf4EceTq6hUpWbIzrVKXUFdIi6epoTbKX2y423qUhWUk++HeJH25itzK0kKbbRu02iKHMRybP9RmSlaJ6mT7ksu4FxfufRiVXX3suUKJ+t9GKsXsihc3vBVP2eGunvjlasadFgdr08g3s0fPL/Ll+EJCuzxm3Hg3KnP7O4TpDrC1Dmay8hSRu5YrCCsjiUfBKfa9/Lzh3XZmSoz0zIU2SlA82socmHVbxZ+z7A+Fz5xahKLtgpDqRrWJt2w+8JCRkwpAO8bQgqH0spFzFj2j1t6n1QKlxOeuZG7NsiO73kpTrGRPLcddW666txxRKipSrkk9Y01FScqeAmX25Np8tMolnZh1Fy0pKx3T0UQU/DNCUrO7C6jRUKhiLENSLTM5U3nGm+4jNpDWYnlnRVz9YmL9sxoOG6rXWRWZ70NhtxN8n1u8r/f0rxC7R5CjSmKqpLUM5pFqYUho+KRyhu2rOehthCWcqIqMsw5vXXJRaUo5Zr+fS3P4RYr0+sVfCkhUJd9M8x6pxvufs82b7PDFOpypmUWiak5hyWdb1QpBspPuMTlKL9Wdk1Th9KRSDvMg+dWlSuJKldbc4vH0dylcUl7RacYz1bqkzNUOh0pTyG+CYmPZSbap9+tjFUoyDI1BsONFMzLr4kGNlok7JZbydhk55PY8oou2ORDIarsvoD6iYt+Co6djFUOViacWmmOaCgUtMxTGgFySAJhlTeXN6y6ilVvDp5ERnVeRJVtfy/RGCzZ3dzkvbl9Fz3Hr7os+B6sxdlxTLp9Hl1NuL9lxrmM/hryMS4lJDCuItw/K3pVUld40QE5G0q/pyiG+aNcuH5sVK+imh30SQDW99YvvxHTr4Ui9+K9olsTMrpVVcl5hIAt6tXVSOhivlbS17z2rZb9LxyuJ5clQs0ypaAU87669Icsq3QKNSL6QamuNAJUnUagC17xNSstLrSSprXT2YVGaVmYyMoicnESqdHHDZN/GBxDTZuh1Z2mTiW983a+RVxrCG+LMxdnn4wVZccdU46tS1qNyTzgJ4iSNLEfdC6ki4IOp6QDbVlhs/3oULZS+AeXjCYy87J9odWwHVEBpzPKZgHpf94PGPTdWpNI2i4NTiTCkwFuBN5hI9hXhHimYdN9Ocav2adoTODcYMIqk8ZSmTWZuYPsDThKvj1++OHcxTcHOC7RvinXTLFJKkPlFNOqTzdOd3m6ccmOEBV/GKhWZ/jeSnVsOW0X7PlHp/axsupuMMPO1vDxCqgW963usuRz+JMeW56nVWkzCpGfQZV0LT84Mqox0N3HtY+UTTJFxdEJUFIWkoIFv8UVmel7uHKRaJt98LUULZVe/TvQ2mJdtaOFBvHpoxaIFSSBqDp1hNUTbYnESkxJ5huJjLvE255e793lDH0fceohmY1YuLxccHU30aUdrMyL/s2h4/S/pEXh/C1TrxcXI+jpYYWlL7zzyW0t5r2vfXoeV4t1pCnYbVV/SUvyjLi5KmtOO+uce9peVPdbsqOrXjUuX4LhLimVLEs65OTi21NKCSQ5lHNKR3UHzEWxmmMYYoQdccBmHGQ87Y6JURdKfx/GKdQpRdUqzfpE0EBRU48r6IHEu/wtDnE1XVPrSy0+VsDMoq8ddLxrDZqbb9oSa4N/khCpa3VrWoqzm6r9YEGCROYHYk5zFdLlJuwbXNN58yM6Va8rfnHHynkf5MoohXlLCRa5MO5JshSHJxJCPZOXnExihEsKzPJeSQ9whj0VtIa883+kXLEdNbewPSpNNQDz/oN3Ze1jLrT7PxMbw158mpfYsbYbxHJzbjtEkkzbJcTo5w8aU6qT5f7EZ488846rOSOLunTL5RrmzegU17DlExTNTSU1ClVNDT0rqHMmbK2nLyynNcqiubTaHJM4obmETjTkq7M7tx8d3v87ffrFrBkmraKaUSjX0i64HLUxhGoIuW32HU6X76VqT/ADTFbxdJM0yfS0wMiOLW978Wn4RMbMpSZqNcVTJY8cw1dH2kELH35bfGOacOPRphfF2NVTz6Scr9rd/+HnBfSPUZnjf/AFhd+Sem5t5MuxvnXTnLfio9/wDxXh2qmsS0pZQIft1a9S39nqr4RWLHzsic6GbE0h9S33V5l8oeyE87TphE3Ku7taOsQ8uw9fes/Nf54m6WqREjOMTUkXnloAZc3hTu1X5266X084mXRpinRcZSaLWGa3JyJ/TUNOOD6a81lBX3K084aStT/wDymxTJph6daalv0+/G43vOJKkp9pP5GHWzRcm7WpCan90DIhbLt7Jzs24Un6WsUp2sj+0VRqqfWzZmitpzy4sycvmmNpZouKcTuyOkpfYePy7uHK5LOSbiphh5pL8s4NA4j2kq8bXsfCLTXK7Ly+FW9xN7tmXfzyLboubftGj5a/dFNm3picwnLsPoccLM0oNL5bo/RHinT74CVmWGqFUlTz7SilGSVSvUpWvvuDx0FjERdEx2Pl/o/wCEfY6npOo0+UmZKY3zzTd3W7W3CeWW/W6tByvFQY337L9pDqmTkszJzMqlrO4/lyve6/8AWLDh3D09PuzLrCQ+iVYLzvQhIsNPHnGeSXJ2cUpchGiU6dXLkB1SkX4hlvaNEoNGmF09AUyHMvJRAVeIWjtlloOISltKeZVpmiTmMWy9Pys+lsJFrgZLRNBFUYHnSFpJ5QZKsxUQIAJCgdIKdALHWAwFmlHNa1hBnXE5wm9jCd05bAG/WBWEgpJIueUKwAsb5gQYH1fecEJr8EmE1bzkYQHoDs57enMElOG8R3maEvRp06rlP6p8unSPQ2P8DYY2m0aSrtKqcte3q5pruL+pHz6Ai/7Jtp2INntUDki6ZumOfrVPfVmad8/qnzEeTs+MuXzcLqX+5rHL9mTePsBVbDNTVJvy71nM27dtpl8ooSnXZJWo3nmeUeysP4woW0qjXpJlZ0ketpU2f0qX+x+8T7ozTEOyRqdU+9S9yGxzlnOD7WvRcdmDJdmjVmCpmkOKBFgYSmNwt8CxJOpPhFnxRhNyku7hUspATpqdfLWKk+H5d/MpIWocKA4LAe8dY6zFxGMzLqYeWELUAegMNHFLDwGtgOUPJhwrdJMIkpU7a3SCxNiaCct/OFG+K4EG3Q3enjBAN1nMBNnOHURc9m7ciHapNTLmSYQhCJbzUpWtvOwNoo7pi17O32FVL0R9Lqm3W7o3fsuI1So/V1IPvjq1VWVMFKkXc0mTna1S3nibtLLmW3zhShSwj7xDVSnVuFxaCXXbuOKJ1JJvCWKXZ9p6lKpri0zAnkbrd94r5J/M+UOJmYM/OO1Yy3opmbZmc+YBSdCoaDn91wbR9GsiWxSRg1eJxBSpbc1LTbSt2WHM4UOuhBB8iDDWeR6XTZiWVx50qAUfw+6HKHUOtosnVWhHhDhMm0lCAlzhJ4j4f+OUbuWJ2vyRC2rKzjNSZukutpQsrCkqGnhEDh6qrp9Zl5sOONuMuJKim6bH4RbqqSqkTLqF7uZbupGmukUB6dqjzhWuYK1g3JISPyj5zyUf3P2zrUeHs0MYrkZSqh16WyPFopn92LpWu+hCRqPpW5RCVCuLqMzvXnx1CcxGYIvoNNBbw84hqs36SxJz41mH2BmX4qGh/KGksDfUXMcSlQN2WWTeatZs3hbdi+8urWGE/S6lTqfIz78nMMS08grl3VIIS4AbGx98N01BzdhF/jeIbspOi3UJQT6UXiBKtt+v4M32fjfrFQmn3alWjuWQ44tzgR+QHwhRxanU3BMRzqd4u3KBP9KX4NJTJ2dqihS2qejVLJvELMqU9MpUkchaFC2rIQgEmJGmySsiFqTmJht2S5chOjSilGziAbHQGLfTZpEoj1qUNtW4kg8/KIxx+SpUqX5xxKnz3UxU6nWZieeJC0ob8B+cTbJc0vRYsQ4nAWpunZ0gaXH5xUXnXH3FOuLUpSud4MwCVHMVJvyhdEip0XbJNucaJIzlKT9DSbDaZlYltWx3bwikDPZNvOAToDnVr5RzegNk6xkALgym4Ohgqsqjpe4hUNgqSSbXgjhTnUg6W5HxgGJICio6wdaVk6mAyXuEnWDO5syRfkIaATOqQFHkYFwhtKlIVcxzhQUgdYSICTmvpAgHNOqU9ITbU3KzLrL7SgttxtRSpJHIgiNioG3WqzqUy2KWfSnR36i3wOrT/wBUDv8Av0MYs5y0gGfOCUYv6kCbiekna3hqvL45pDuYXDjZv7r+ERM3g+nz+dTL7byRqLW0jCW3X5cky0wtrPoQk2vEtSMU1WlkNodW4nkQtVre6BGimXKewHq+Gzu1DlbrFWnsJ1OUWFbpRSfKL5h7aRIPrCJ5gBRFjfpFiem6bUmB6PMoWVch4QqspqzFXKS82ghbZJH4QwellpuVL0jXZujqfdWN0Bpz8YhJjB1rqdNgo92HRnwMzd47dLRZNntxWiWx82wom/hdN4f1zCfoIDzJzbxF8n0deULYZZakKJXZl1NphDLQb+yVFJ/EpjbXmoztkuHIlKpMImZikOsuWHymyEn+NMC+/Zcuy3xuZVX9wNor04NzgmlTDEwd8ZpX/wAam/8Ad4lUkOzU242oqTLyTLhNrFQDoCyB53j1Y7Uvmc0T8u48Qq3iXEtN/ONvMLH/APIm0TuLZVTE9iSQS6UOuv8ApKf4/wDxFKw4t8OTrbHr9d7r/wBNXDFkxjiF6vUyUxJLpMrMB9LD7aORCLKbjDLsyk+zbBjh8txfsDELD8u2GHucxLOL/Gyvj3YoEurd36xdsd1RdWpFLraimWmn2H98pHMnOEqilSje8jky5boeepT5IdIddek0MKT3VFUL090JdS7l5C0KNyMxus4T0tAeivS12lDqDGF2ZJE9ijEtUrVDkKdPzC3GKclSZdBOiAo3IA5CKrr/ANKHx5fvYaka/shCasbLPhSiLqbhpySFTsxLEyiEOJsXDqM59mwBuOfiIrKgUOEK5g2MKy88WLuh7KpHdsYjDMkqJvzMFWFljl5mVbbCllIuNYLNYgZZBRKJzKHjyiuOKBUMyj5QQouoW0HjD9BYvNTLswS7MOFRc6RxayJTlAtBbtpBSVXI5QXOVWSQdYRIuATpFkq9FmKA5Ky/yrTJn0iUbmf0RebJnvwr+sLRDSDIWHElVnAjMhP0oBtoka2J+rFN0Ij2koKlud0HpCYF1ixhw+w2hpKyq6j0hu2CVG3KMxh3WySCdYAt7ywBtAZjawVCSi5rl++HQxdSktjKT01MIFwqNwq4EEWHFJIUYK1obck9YEh0KrWlSBfVUJLtky34rwYXBJVp4QCgdFW95gEckq9o3Fo5IGUAnrAWFrg/COzZgRawEFgKKSko4VaiEMxCVAc4PdOUiCXF9BFWAZtCSM+bUw5lp6blHEKlXyknTnDYcI1HPpHIISLkRILos9KxZV5d4Bat4pGt7xbqFtIlbH0yW9cTa5jLMyiq4NrwIbvoFcoBp0bZ/ayhz3z4Z+hCM0cMzrb0ijK41OICbtvZFaKChrbxA/CMevYc4EKIGij98CKjlr7GrVTDjE3RpSjMTTLDpnM7bV8+bP3tU3hY4Un6UzOuvKRlmGmmk30OVCknLbnrYfA3jKZOp1KVfbeYnHm3GzdBznSHD9drj7ynFz77i1niJci+VGrzfwaBScLuSLcw4UuL3rTmUZLZM3LrraAm6NL/ANnPkaXYAO8XMOu73+H8uUUFyt1xAsqpOq8t5DRyq1J48cy8r+Mw3JkLJFFvr9PlZmm06SaT6KJNktqVmz7wk3KvLW+kR8ohqX0yZvjEEZp7q8r4mCmae/fRndkylZZnZhxDQzKSi/K0IInpcB5xxG+K2ShJ8DfnFdLyy4hS1qUMvU+cGXNHd5EIhonkLPvrQFX5j8YQW8t0IURp08obFxalHOfdB0vFCctoQWLLSFA3MJFoAptHKUVA20hRnMgoUehvDRLVnDnCggZrNMTDj6ygLcWVqyoCRcm5sBoPdyjukOg9gJSVAnlB20DLdRtCTqi2gWPODpU2pKRrAA7aUULzIPMWvDqTknltlQd5mGCVpKClN7gw4lpxxgFCrw0IYTYLaUNg3t1hAEpuQqF1JzLNzcCAdLZRZQtGZVCQy2uBrHKJym5tAFBTqDpBEg5/EwAcUuBAToSYcMyjrjKnrJyNd8QmlskEqNjflHOOrSQhCiEnvDxg7AKdTxW15CCulSUkCxA5iDLSDfmCOUIP6AXJvAuwsOygquRpBFZwVdI4KKEA3teBeVcjXW0UAVB1IUIFCgLiASCACqFZBppyaShxXCTAARtJWoqN9IFYAGUG5MGSvIFJGqSYUbY3jCplvRKDYwJWAieEC0KtgDqD4wFhrYZgY5Dac3OwMKgDvoTkuDAygaLZB5wWwacyLNxCii0nVKTbqbQJAJOi6rJjhdAg61AaiCpuo6wAGWQ4sEwLiEJGYGEFglVhAEKvlJguwFFapvBU3TxQVSiOGF2kggJMJMBAmwTe5BgXHAp0lBsMkC+gsuKaUQbKIhO1he+ttYoAyU5lC598CoFLuo06QZvKpCSOY5ecChKiFKVCALzXr3bQut9S2UNEcCeUEAAsDyEHSoFShbytDABJKiCOkKaFOnOFC2EslKeZgqUZUfWgsAjjaVIvzjm0lIFxeBOYpIGkGZCinU2tAIPLoUdUjrfWOdLrjpKUaQ4sps8r3TBpLiaJUrW8MQwCiSW4bquolHhC2YB4rgugWVeMT6KBOqAmE7DNAquFwCkneQgOurLAKJ5wQlWogUZimAKs71rhiw03BdanU77dblP/AFBaLDssoMtNJcqc+yCltwBq/wBIdY3ak0an1elBUoQCzZKvfaPN2/IfIfE+y8R8OYc+NZ9m6fqjzVVcD1yVb3vo5mGxzLY5RXHWiystrQUrSbEKHKPXr5dVSptmdkmglpBIQDqSP6xge0mjSipdVUkmChSXCHU+F/6Q9PeeZ8ZI08t8MwwYJbOtf6fs+zOSVFWogb7s3EKulKk3SIJZJRxR6J8UBCjS2ESryFMlT6iN25nsEDW+nW+kJwlfWKELNE2N+cchKr3JgAokgws6tGUAc4XoBeoP+mzfpBYl2NAMjCMqdPKHcpV5uWpM7Smy36JOlBmEltJKshJTZRFxqelrxEJUU6QskZBm8Yd0FD4fJYozl3JldQ3iN2EpAaDdjnzdc17Wtpzv0hlngJcG59u8GU3bpaG2KglhnhB0neaQokHPALtn1iUMM0nKc2ir9I5xYGml/CCghKrC+sKtth59KSptAvYqV0gGxHnqYGFqlLolqhMSzUy1NIaWUpfaCsjgB0UMwBsfMCEWOcAhRo9FQoUgC4MJL4jppBm0qOhMMATlKso5wdDaikqTlSR4wUtkrJsQTAnu7tQ1EACgJ8eODEEaKBCx4ws67Luycs21KpZmGs28eCyS5rppyFuWkJTUw9MzC331rddcUVLWo3KieZJhiAQoWV5wZsAkQmWyADBmAbq8oAFFzSlO5ljPl0Cr8oOApKQtT9yvW1+UJJII0tqYUKTe45GB9iECw4iyi61xmE32gh7durzHmCOkGcSopBItrHKbUSBmBHWJsqhJ1KblQUSRBE63BUQCNRC0202hyzayrTkIQGjhK0Kv0hAKFs2Jjm0kN2gyirdAwi44oWEFDRr2yhxuZw4JNPfRMLzfG1o1DDkt8jIfdQovOn5qW/34R51wBiP5FqKd8f0Z02c8vA/CNmpldlZhpT1Pnmpwq57lV/w5/hHh7+nOU1KKs/UfA+Tx59WOu5pNe/5/BMVpqbZamJh1xz01pQO7voUqH8oy/E70u3hOoB94B962RPmDFrrmIHtxNTMysMu241r+j4Rj2Lqx8pBLcrwMNczfvxejrtTs6fO+Sw6fjp4nJOUn6X/3or2awyxy03RzhIG6rwK1KJsI9to/JPZyzdIjgm6hBlJ4RB094aQgAUkJAsYOniOkEuSSCI5AyAqKoAFAAo2GloNvCB42hNvW6joIM0LK01TAA4p55qSbnN3vowtUQsPF1yZDicvdHWGi3syFtto3Yv09qBYSjIoqvcQAI6oPWDj1kLzTsvNTa3JdgsN2ACFLzG4Gpv74FEs6/nDIRdCCtV1hPCNTa/M+Q1gAbZDqSeXKAaQo3UCFeUGW9ayd3m8SYUk2lOuFAcbl78iYYBVi3LmYKlJCr9BzgW9U3vcp5wdSgUaDQ84TAKEgu36GFEA76w6QiknP5CF0HKu55nlDQCilAggqOYcobKyWzAqKusPUOKbJUEoX46eMIEZVKUUaq6QCsTQpS9YUCzytBhlR8YNlSdYEDO3lxCaNHT5w7fEoZOWal23UOoB3yluBSVqJ5pFgU6WHM8obODK9BYUClGVyyb26w5ZSMutzCKSANNSfKH7TN2wlKxdPPSKQiLcWeuogqVm1yI6YJvYCyusJEm1wq/iIzZRy1EqvfUwDhPLn5wUZr3tpBspta8CYCrCwlJJN7w2dWQsgJ5wqCojLltALaNwomGnYDdJUbgi0KsvONjgdUn3G0EmEFJBC73hFy6dIfsFLiLvPzCu+4pQ8zCKVnkYLC8rKuzS1NspzrCCvKBckAXP4Q6SE5yf1MTCLpvBgngg7fzJgqDEjQKbk8oXamC2wprKm6+uW8FS/uhvEhJBFuIXhPNY3PWEABIt744KCiBpblBVHMLaC3hAtG6PMQwFFrShO7GsBL5lupaBCcxtc8hBFJsLdY5KuvIiGBI1qR+S6s/T/AE2Snd0rL6RKO7xlfmlVhcQx1vaOFoNoIQCymVolUr3YAKiM8ElX3WHUqQrUgpzQKHMyCFOGw5J6QRkDvXuR0hgAb31hViUefz7lCl7tGddh3U3AJPlqId1pneT6ghnctKAcS2HM9r8+LrygaS1LETDsw9l3bRAbC8qnCdBbxsrKT5AwxDBxvIcmb8IADoFKzD7oU1cVYKST4XgUIIXqCYTQ7CBGZXOxhZmWU87u86WvrKOkCAlKrqSfcIfMCVYazFG+UeaFjUQ/QhGXDTimm3XQ2kqAUu3dHjATQSy8ptlzfoBOV21rj3QjM7xRLoTkQpRt4e6OlxMOObtoFbvshIuT8IQUIqSFqKt5mHQAWh28hlhtlKHg6paLqsLZD4GGhSor4jlUDYwo8lKFBbbqnAUC6SLWV1tAgYZwFAyjWCKUSLHSAupWl7QZllbq8l8xENgS+HZ5il1RiedlUTQZGfdrNk5ul9NR5Q1fUZh1TqRYKN7Q01AX5wpJTSUM5TDEBcftIb7nWD3P7WJXDWH6viSoOyFGlfSHWmS8u6whKUAgEkmwHMRmuyl2RCkaQipBi7f8M8ZJo03VXaYlLEnm9IG/Rmay97ML6fz6XiPRgrFTs4xJs0dxczMU81FpvMApcuBmKx8Be3PygHxIGSmRLTLMyuWZmUpvdp0EpVpbW33w2UbkxZncEYkblnHzIZkoal3TkcSeF/5nr7UL1XZti6m1FqQfpud96XdmEbp1KklDXzhzXtw9YaJopy4RUNYsNMwzWKph2p1+QlS7T6WE+mOct3m5RMO7LMb+hVCe+RHBL01YRNr3rfq1EJUB3uoUm3jeGmDKRk0gQgjURNTuHqpJYnVhqblw1VEPpllMlaTZ0mwTcG3MiJWi7PsV1fFNRw3I09o1CmpWqaQ7MtthsIUEqupSgnQqHWGMqv7KBH6vFmqeBMTU+hSNZfp95KenVyLDja0rCnkqy5dD1Og8YisUYeq2F8QTdCrcuJeelSA62FhWUkA8xp1hARuVIZuo390EKs4yXFoB25ToT7o7JZAIvfxgoSdgtIuSgKtA5Si5vygraTmBuYO8OSrm0ABC4TzgABzhVaApnMIQCSRBQWKAaXgDdcKJSst2ShSj5C8KMI4LkWPnCfQxJkALAUOG8LuuNFvI22T59bR2QW5WvpAbpKEarsYaYD6mTLku6tp1wNDdmz253im7a8PgTbLfwUYakhsl6DzZk/Sl+gGY3FhbfWzfhCIJeO5ENiodJnXTINSVvVNuKWjhHMjXXnBJg2APKOWhMsOPV7oiGzq1O6q0PhAwFVKJy2jklfFDdClXAhZKlpJUOYNxCsYQkg2JhaXdmGH0PyzrjLqDdK21FKknxBHKBn336nPOTs26FPuqzLUEhNz7hYCAQ5us43mv5iABIKUh0gakwa5NyvSBBCnrgQZ0gi1oAEGrJUTrprC7ZDiiQOcJZgLi3lBmcyVjwgAeMozAJCeYtBky6SLKAuNIQbcSG8xctlVEpKNyZCi4+b6GKRJGuJ9ZnGvvi67GKxTaJitc3Vaoqny62C2bsb5p66hdt1P0Sm+vQ2inPC7u7Vx/ZgtrdIj2OLo0JrFWGBQsYUdmbmGRV65LOy28bUtXoza1XzK8QI0mZ2vYI/tHKVttL29pbc5KoS6nM5MN7oBqx04VEEW1te9483OK8obOL1hNWaczfMX4zw5Wl4imqOXkST8tSkNCWb420sqzOfZyDl0hcY/wWcfy9UZqRCfkiZZdqbssr9ZUPVq3f0suizbWMCKikN5SRfnYwl1XaGlQuZuGAMXYEw3hOr4Xqc07UflyZmhMzaGlIQhCm7NLI999OYiyYD2v7P6dgNtuupfmK+5Kt+kNBtS2FOSgIlb+ZGXy8Y81qPDaG6hYw06FZYKPVArHMjXai+TepImZlf8AHmUY2OnYvwDTNrOKsQpxIXpOvU6ZF5mjqeRLvOPJVlU3m402THn9ELIhqRNHpDBe17BGH9nkhhuqS/p7tOfnJ6WQJXKgTKXw5KlP0Qf8MZNtwxJSMVbTapiClFbsrNpaUCtJScwbSFafaBijnVw3gjSCs5BzUoAQmwSo3bCGwuSmNik5tCr1Udk3PQ3ZqWbTbLlTojN9oxhZj21t2UMK9kyVozydy8qVk5Ld/Wskq/ymPG+FqDU8S4gkqFSJcvzk46GmkDxPX3DmT4AxTGui79nnZrN7RcX7pYCKLJgLn3lcrHkhP11WNvcYV7SjuBZbHKsP4BpbUpT6WC086g5i89pm4rm9rW+Ea7tBxNh3Yls0OznBtRafxOtNp6bbNyhahxLv0V9Hwjyg4pSlqUo3UTcnxMV6EADY+MLqWkrUsNIbzHupvYe68NgbGJGlyc1WKrKUuRZLkzNPIZaSPaUo2A/GMhns/ZfhTZ7sw2LtbSJqVTMT8zRA5MOzHrM6nNN22k6JJNhGG9mbC9E2hbYZqWxLIenyrko/NFoHdpC7ixsm30o2ntY0Y4a7L2HcOMnepp8zLS7y+pKUK1/vRUf/AMP6kF7Fddr5B3MrJplb/wDUWq/+VMaNEox3bvRaHhvapWaFh9ksyUo4EBBUVZFEXIufCKE8M0XDbY+ZnbDi6ZOmerTH4OEfyipMpKza0QUFlkZpkN2uk9RD11TNOeysW3x5q/d+760cS3T2y03ZU2oWKjySPD3wzIQ584Tv/peHvhiFEONbl3M0pb6iMjmbRI1vp1vp90OsP0mcrtbkqNT0JXOzr6WGQo2BWo2Fz0ERra7HWNf7IlE+XNu1D3o/RafnnXj4ZUkJ/FQg9gVrbHsxq2zKsydLqtQkJx+al/SB6KsnKnMQL3AI1Bijr5N/jGqdqavuYg2y1t4utuNyakyTO7PDlbv/ADJjLwkkAAEk8oASoTKOEWPWDlv1ifdEgnDOJUU5dTVQakmRSMypgy6g2B4lVrQyDL3OEMT5GFHDm7kHeUwZNpCWXBMJUouuFd0qB7oAtpbXqb3hBCvowACpFhc9YTSdDArcJR74Inmny5wvQDn9knz5wIXfTwgE6pI8eUHaazI90MQoElFlqOtvvgub2rwCzxAKPT7oIkgCxhCQm5mUolPKEbjeEaQYqIWUjkTBVoAUddYRSDnclhZcUoL9kDlCbA4rq5W0gRra5EHKhlCeVoAOKCE5hYgwiAb3NoWvmbynx6QKNySoL5eUOgG6rgWA1giHFhVocvvtHhSOHxhFSSRw93xgAU6XiYwPTDWMX0akgfrtRl5f+84kRYez/L4Zntq1KpWLZQTVOn80slKuQeUPVn+9YfGNFwlsnrWDO1BQsPPtPvyDc56bKTSRo4y2M4J8xyVDoC8dvmsluQwth1OpWp2bdA6+yn8oh9m0tK7Edlf9tqzLyxxbWWv+Wy0132mfDKOLXvH+GLfjjCTOP+0FUKtiMFjCWDJRozLv71Y9ZkV+Z8o877dNoT20TGBn+FiVlkbmUZbOYZByOawjVugSKTietT+Iq/OVupvb2bm3S44q1tT0hhkgtt8XdzHbwjQxiAUj1kbx2JMIpxBtaTWJofoVDZMyVHu708KLnyuVfwxhXJy5EeocOvHZD2VTiGXu1XsWuFLWmqUK7v3IzGLXYmW/tS4glsVbAH6nKWVKoru5acHJYRcE/eDFr7HtFawxsipm+Sn0qvTDs6PHIkBKfwBPxjLaLh6qYi7H9JpSbrenqwkywGp43chv+fxjYqFWpWm7eKNs+lXf0agYYU04lI035sL/AN0fjFJ0L2eK9tLajtgxZvNR8qvn71RU9/uBZAu4e7Fh2lTD9X2m4jdlgVGaq74T8V2Ebtjvs+YbwngakJXVqq/ier1CWkWbFAYaU7qs5Qm6soCjqrW3TpFAzy+9fmY5nzjXe07soltmNbpjVLnXZuQnmjuy6OILTbNf+8ItS8O7MNn+w+kYixJh16s4qq7WeVYmHlBpLg7wWlJBCB+MDRS6PPK0AHQg+6PS/Y63FDwtjjFz0txMS6WknuWT3lcUPds+BsJ/+m6kY3Yw5TKRXXzKL/5e0WkL3mbMnL93OI7DFKqdE7KE6mXlZ8T+JqiGpRlrvuZuH8csOhVZ59q01MVKfmag7mcffeW4sgaqKlEk6Re9g+J8EYYx03U8d0xc5JNNHcAM7zdu3FlFPWwzRteG6Xg/YDs/+WMby0tV8b1NPqacoBzc5e62R7P1l/dEv2cWGJrZbjnaliOQpr05NzD60B5hG7Tu0ez9XMrL/DCoTlZR8eY82Z4nxPNVmq42xfW6SkXksMMy3orCfq5grUac8t/OMIrc+a1iWYdp1EakDNO+pp8k0opbHRKRzj0N2GKHI1vFOI67PUyWmHJeWbS3mZuG1uLVmy+Gn4RH7JmEY17X09XpdADcvOTM5Ycghvgb/wC2FdjRg0pQcQTc+iQlqXUHptxCloYRKLK1JT3iBa+nWApWGq7Vp5+QpdIn5ubYF3WWpdRWn3i0fSKQkaB/xNqFSE+l6vs0tltUqF/q0upSlA5frq/yxRcJVnA2FNtE5gukBM1iHEL7s9UZoahnkUMC2gtxaDl1hqNhys8BT0lMyU0uWmmXWHmzlcadTlWhXUEdISdF+Uah2oZUyO3LFSSPnJ3fD7KkJMZm1xaxK7AUaSHGhY69Ycycs2pCt486mx0tAIBSAElAv4QqlKiSDrbqDFBYygYcVBn0KdmJZ023K8t7c/8Af/m0NokkApSnQQktGfSFjYakwm44ALgQFJhA2E6Qm4Re0KtKzG5gXkoteEOxG0BbWFLDwh7QaLVq9OmTo9Nm558C5Sw0V2HibDSAXIh3++IXR3BHobbB2eqNgfZQjF5xJMOT6Nw2qXcaSELW4eSeukYLJ02aqU2iUkWHpmYX3G2kFSlHyAirGdTJl6n1GWqEsvI9LOpdbVbkpJuD+EfQ/YxjWm46otMnHkNOzzMu5NNLy3U2hSsqk38QbpI8AmPnlUKZUadMOS1QkZmUeaOVxt5pSFJPgQRpHq3sHqmZfDeKJneuOSrLjeW6eFtRTmUkHxIAuPIQokydh+2btK+R5c4FoSfR5uofpFSdbFrtnkn3qtr5CPIOoN+UewcVytD7SGE5meowl5HF9FeWGk9VMnRKFeR536GPLVMbkaDiSYlcV0195TGZtyWC8hC4uRVUQYUQLo5wdsB3R7SCTCk5ypoWTfQRzYL3DyMQgJ7A1AexTjCjYdYuVT0yGgR4Xufwv90bF2xsTy72K6NgCl2RT8NySWykci8U6/EDSG3ZPpctSpnEe0esDJI4ZkVlhRGin18v6fxRjmI6pNV7EU/XJ5RU/NzK31E8zc6RbEe5eyXKy72wajKm1oc3Mw/McR+aKFn7rAXjGthmKXa/2qqrXVKfdRMiaJGYaozWSPgIseyfEM9Rux3iGcZBbfSHmWV2tYLuCfuJjBdhNWaoO0FmpzDiWkssOhSyu1ypIsPxgbJFsI01+pbf5OjBN99iK7gI6b3Mr8BHp7tR7XHMD1ymUKlywfqSECdQ8ofq+ZQTw/Wy7y3gVRmvZXoQr3aPrVcW/vpam76a3rY763OFP9YzjtSYnViTbZXVg3Zk3fQ2T4ob0vD4jas17bBinCu36r4WwthB2dYqIm3C4p6X+aQUC6vsi2vwiex5s02Y4WdwxhrEzVbr9QqJbk5RwT6vSbqXZS/oIbQMultTGcdhSk+m7Wpurbvgp1KdcB+stSEflmiw9qnFH9me0bhnED8n6WmkycvMhgLy7wFWbLextr1sYUuxKRZe3hVZaj4DwvhGmAJDru/Df0W2U5UfmY0jHU+KJsEpeKnqf+m0aSYmWW2hYNvKQnX4Zo8g7RseT+2PahSH6i16BKLmGpKXl21Zty0twBWulzre9hG+7VMfnCO2aWwVWZnfYMqNNbp80y6OBpChlDvifP8A0ikCR5RxriOs4wrr9cr065Nz7x4nF9EjRIHhYR6axTNHCPYooFFHeqbaXHDf94vef90Y1t72VVHZxiILQDM0Wc45OaHKx9lXnG1bQKQvaP2bsMDDz0sPktpkTbXpaEJl0ZeJbhVySIlFMQ7Kb4wnsCxxjN8d+YyMi+XeZGuX3qVDbsFS7TVaxfid8Hdy8olN/AKUXCPuSIldoUvTqN2NZRrDFXl5yXQpO9mmWbJmVl0pUoJ6cSjEBsJq8phrsuY0ny4lqcnXlJbVexsEbsD84klE72RMTzmK9s+Oq5POZjPtBxKT0QHOEfdGfYDV6N2yism163Mt3+1mTDvsNVWTpmPqumpOBpt6mFSXCbfNq1/AxXcRzkrTe0c9VKdU2HktYg3u+Dqclt6n4JTl8Ipjiqsd9tCXttumSR85T5Zf+Ej+UYjaxjdO2XibDuJseUqo4bqLE80KeG3nGuh3nI/CMefq+eWDKZKWSUoQhK8vEMt/zvrCGyOSeR53h9KSzMwglSykjTvQxauGcxFr8oM3MWBASYE6AeVF4z9XedcmGwpwlSnnL8et7H6xhFWV2VbQWkoUi91J5qF76wnNupcnSpAUUX59OUAzMuMrK96v1iSgjTVNrfjCsQ3e52jmwkixgXEg6xzYA1iRhVWSbAQBGbQwoso5wS4OogGFQ4E3BjeOxFUi1tQnKLlBZqkisOHwCBm/OMEdRlj0d2FaEHsX1uvqHDJSqWGz4Kc1P4QJgkTHbuxaBNUPBMm9dLI9OmR9Y8CPwz/fGN9nKsGi7b8LTSHAlDs+iWduPZd4D/mi6dt+ULO1lqY//UUxlQ96SUn8oz/YfTxObZMJMJOjtTZWPIJUFH8ooGemO3ROsUzZ/SaPKtoCqnUDvVBIv6tObn78sVnYFU5XDnZgxfPGa3ExMOTK2v8A40pSmFu31vhNYQSSdyfSVfxafyjAP7TFjZ//AGcYftven1c5Ks3meGKb4ycSZIa7NsbVHA+NJLE1OUVLl3MzjWYhLyDopCvIgx6C2t4Gpe2zB0ptIwElv5XS1+myY+ecP0VAe2PHrHl31A/YRouxraojZ3WhPSsnOEWIfl25j1L/AIZkHw8bw4uhvszZyXW06ppxKkOIUUqQoWII5gjoYHdO5soQoG9tR1i9bUNoEhjHFruJJbDcvTZp1CA4A5nClp9vkOIw1XiydxNi+VmqwmWEvMTLLky00Eso9Vw5lfw6ecRQGu7VpZ/Zv2ZMM4ScSGZ/ELnpU+Bzt3x/2x5ySRnAJ4r5M0aL2isenaBjs1KX4KbKsplpNrohCYzhCSshsDQnnDcrBm2zO1GkjZPXMAyCD6O9Ky3orvczrzeujHpNp1lzPLtLUrqoJN/vj1FtqoFAwb2XMN04U2W+WJtDCN/6MjeFZ9Y5xWv1tFl2rykhsw7KzdCkWm2pueZblLkAqW64Mzyv80NoEzC9je2RWzSjV5EhS25yp1Pdbl51dmmCgKGotxXzeXKMtqU7MVGpTNQnFhyYmXVOuqsBdSiSeXTXlDF3whWX5Ql2Ki3bLMfV/ZziM1qguozuNKYeZdTdtxs9CPI6gxcMT9oDFNaqHprlAwq46gKSw5NUpL62UH2UlcZAXukLy++9HJtvd3y/mqGDHq69PKxA3XQiXbnkPpmElplLaAtJBFkJASBcDQCHeNcU1rGdZdq2JJz02oOpCVEpCbJHIC3QRDGx1HlCZ1N/fEpUFlvq+0XGlWwqzhmoYhm5qmsN7ptl3KrKnwzWzfjFTRNTTDBlG5t9DCu82FnKfhCkq0Ci94UDF1QMaEN++ZcSyJh5Lf0M5yfdyi17OsA42x5PCn0CUfelx84864W5VvXmpXIQ9wXRcFS4NWx1WnmktH1NGlW1GZmfBSl91tv8TFpxztwrdTw9/ZTCtLkcM4b3eT0WRTlcPmV89evjDSGU3HeFf7E4ifostiWnVp1oWfdkFKyNr6ouedoqSl7skk6+MGs6hW7aSCD9590N0odmCoIbWop52STaEkT6BadLhte8A+FFYBOW0AhgtlKr5YM8kqUqxvDHQRC12IBuIdhoOISSQDaGoQEJAJteFUhdtCSIEgFN1pm9j6MFtCm81ze39GAtEgJOpGa7guOcCsgJSAn4xzgUbkamE3N5lAhAcq+UwQJFgUp8jBXVKCDB5bOUA9bw2M5/pHrXs81CVwJ2dKnimbYWlS3nXgcvzlk2R7xHlOmyz9QqUtIyze8fmHUtNp+kpRsB95j1l2lZM4H7PNHwpKvoCnVssrsPnLJzOW8ALwkUmVLtioarlLwZjaWCVNVKmlpRPW9nB+ZildkempqO3GkEAlMiy/MrJ5JIRZJ+9UW2tsqxT2OKFOBXrqFUi0u+pKUqUgAeWVSYL2GpB5zaLVZoNFTaJBLRctolS3QfyTFt0SzSe3FSDP7NKdWBc/JlRAJ8nE2/O0eLT89ePbWKKgdoGxHajIOvF40yqzG4GnCGrKTy9xjxnQ6YuqV+nUlt1tpU7MtsBxxQShGZQGZRPIC9zCbsH2MFEL62hNVk+Gsem8QUXYrgjEmGMMytHkMWNzjqGqtUFzalrbCuHMjKoIT3s3WK12rdldEwTjWjSuD2VCXqrQyyt827cz5eG+uunOKoRhTZAQbkQDYUHLkER6q2iYHwVsc2cUttGGpGtY1qoDYmJ9v0lDLp7yt2eD6qRbUxne1zZPjunzmHZ+svU+bqeIXEMMysondlpR7reXRHXpBVAZG22t+7TKFOuK7qEi94tWyPDy8R7RaHh5SSlTk+3vARqEpOZf8AhSY9TVWgUvY7SMO4MwhIS7mNcRzLDC5laUOLSP2znF3U5cwFtOsPsI0DDj3a6rdRpsoN7SqT+l2FkiacHe8zkhqIFV28rfxn2iMF7PGEJVI05bDjjYPLMrOrN/AAIR7eVSmJ6t4VwNTUPPPICppbTQupRWrI0n42XCuwhpeJu1xiavOtrcYkUvht0HRNju03+4w1kMY1Oa7YVfn5LDE1it6XLtOkmmXEoEuluyVOlSuEWsvnCuwMolOz/tVmwoCjSzUy01vTJOzbaJrJ47u94o9DwvXatjNnCDEgtqsPTPo24d4Shd9c3gB1MetNg+Fa7NdpPFOK63VaaanJl4zVPlZxT3o++7rSlWy8ATy+rEJs9pzeIO3XiadaBVL01yYeJHRQs0L/ABMAjOWOzTi57Hv9k2qrSlvsSSJydfusNy6VKslN7cSj4CMsrlJmKViWaoI/SX2Jpcr6sd9aVZeXmeUe8sCbRJXFu3XEWFqKln0CmSSi8/pvJmZS422dfoIToI897BMPjFfagn52Zl99LyU3MzrvKwdClBN79M0JoEyNquwp7C+BZWuYwqL0lOziw3LUeRky/NOLIuE8wAQkEqHs25xGdmzZfSNoGPp+i4kfmpdmRlS85LoG6cXxZcv1Y0qtY7qFe7ZdIlZWZ/5fTJz5NYHMLun133q08sojTsIPUp/td4x9BQA4xQ2G5pYH7a+ZX4ZYajYejCdh+w2QxdjzEstUDMJw3RJ5csMhst9eZWVObyTz+EI0LZJKz3aGYwk5IeiUIKWtyWTNbxeRpPFxA5rFWlza8M8EYkrOEqZj7GRrc+xLvzb8jSpUO8EzPOLV61Sfa3aNYu3YUo/o8xi/GVQKnG5VgMekk3N7Fxf+UQ0imqGdT2Y4GxD2nJHAWHKT6DSaYwp2rFLrjinilIWUFStU8XBCuOsF4SrnaooGz+jUOVkaZIsoNQl5ZvKh4JSXHA4rmTbhiy9junqeq+Ndq1SKg26t5tt5z6IJedPvHCIiexy1M4v2zYy2gTQzAoWELVyCn3DYe8Nj8YE7Jl2bizgnBZ2jyqpal0ZidkqSRKyTUohPAp3idPn7IMV/YDgCkYPqWJZGpIlXMQVKYVOzLGUH0aUU4pLab/WHFGebDcYKxH2tsV1BUzdh2WflZS/7llxKUj8Lww2OYgfp3a+xnJVOcVmqbkyyM2oORWZI8rCJQUeZ6lImQr88wq3qJt5NlDwWREY8oXi0bVVejbRMRMAKFqg9bMPFV/5xUXSYRSHBQg3Kk2hzKFpDds0MFZi2OK8KJcQ2kBSbmBCZKU9uRm2X2XWnVTigDLkKsnTvX+HnDE6GzfSDD6Agp0Nk/GFY6E1KFyEc76wnfOQFaCDbwJcIy6DWCLdQp0AJsRBQB3d0lFiL6QMuE5RrY20hNROY6QZBykBQ0hXQmaH2Z8PqxHtjosqtsqblHTOPDwDYuPxtF67bOIlVDaJK0KXXdmlyozgHmtziP3Cwiw9gyih+q13E7jYKmEJkmleBVxH8AIwvbRWm69tKxHUmFlTT9RcKF/SQOEfkISZo1RtnZjz4m2EY9wmppLi2gp+XB5hSmr6eeZET/YQaakcMYzrCwQtopTdXIBCVH84p3YRqCmcf1ej77ScpqltoPVaFA3/u3jVNlFM/srsZ2kBxncKFQqCSo6XSgZQR8VGLqzNlM7HtWaridouG5kqL9VYXOo00VnJSr8VCMK2aYHVi7ajI4QdKmEqmFImCOaQgEqP4W+MX/sTVkSe19Ei8tDYqNNdl0X5qUmzgH3JUfhGlbL8My9D7YuImAkBDci7NsfVDhSBDiht2RWJMLbPsF7Y8LbPJfBcnUX5soMxPzTyy8gnN0SQk2y+HWJ3HFHcxd2yqNTZ0+kSlMlkzhR9FCRnA/iVrGQ7dcb1Kn9pmexGyEh+jzSG2LjT1aeZ9940Psm4nfxnt8reI6vMpXPzlLLbWY218EiKTEBtRcRjrthYfw/KgzMpTZtj0g9AkHeL+46RqqpmUxv2m2pbR+m4MlFzPl6Ys7v8Aw8Xxim7H6BVG+1DtEr9UlDLsSCVFkkfObz5vu+KIZ9lnEztQxxtJnpkh6emEoWzu2+M8TnswMVmdY12zql9rVexoxaerEupynUZt1r9GlmRw73xKjyA+JjR+zfP1f/h1j/a3XHwqcnQ8QpCQLlpvoPebax5cx/SKhR8UT8rUKbNSLu/UckweL/X39Y9D4nqspgrscUShNTTJm6+yXC0vRwha8ylJA6aW1ibsq6JXsWE0nCmO8fT7iHEpuklRNzu0F1d/iREn2QzL0LZ1i3arWBxVGZdWb88rfEfvWqKnMVyjYR7HkvSqfU2jU620XHm0qGYlxyywR9kWhjsN2wYKldjlR2Z47EzIMrS8hieaZU8jK7y0TqlSVcUOqJZOdnHaHhvC+CMd7RcQTUk7X56fVkld7kecGXPkTm8VK/CG/ZOnlyFD2j7U6hczCmXEpmF8gvidN/jkjD8UUPBVNpJepW0BiuThVoy1S32xl68a7W+6L7RdpuE6D2ZqhgGnCouV6prWXjuk7kZvrX5WgQvQ47ENWfY27LMwoXqkjNb0/W0c/wC2NG7OBo9P24bSKanf/KCn3RJ/Z3mZXFf60eYdnOK5jBWOafiiXlkzLkmpRDK1WCgUlJF/cYlqJtOrVC2qv4+p7DXpD804+uVcUotKz34VWIva+nnDH7L12baIuX2rVfGGIEqYpWEDMTs8677L2qQPPW5+6Lj2P3qtiGubSsRhQM3OyuXMf3ry1KjJ9o+2KvYyp81SkSEhRKVPOb+elac3u/SnvpuK7yuQ4b205RGbOtqGKdn8hVpPDD0vLoqzSW5guN5yCARmT4KsSAekIUux3ttqdPaq8vgygPb2k4dUtnejlNTSrb9/+JQyjyQmNy2Jtz9C7HeLK3IgqmJpb7gsL6aIOnwMeTc5cClKN1qNyfExa8EYux1INy2F8P4kqslKzr4bLEseAqcISbj4xMWUz0pSn5nAPYTWqcuxOVZC0tpVor9Jct9+S5gdjx/4Y9kOs4sQW0T9UbemWsx157ln42sfjDDtyVsyOHsJYJbdS6GWzNTA8S22G0fiVx5Xq9dq1QkZaRmqlNvSkqjJLsLcuhpPgBDZJoXZgrbFE2yUmdqMxlZUl9Lrh+s0r+cPdqlfl6P2iqpiShTaXmmp1C86eRFrK99xGQBwpWCCQfEQ6U4Si5JJMJ9Fos+16uSWJcbT9cknHXA9lvnGl/L8Pxip20hY2siCEQ6Cwlrd0QmpClG5MLJC78oXShsji5wxCUsHgtYSbDrBSXCpaivXrDxCMudSjbwhKyLqAETQEe9dy6knLrHBShqSDCz7d1BIEIrbCQOcJMYbNHE+MEsfCHVLknalU5WnsC7006llv7SjYfiRCYJnrzY8/wD2A7JFSxAo7l+Yaem2j4rc9W3/ANsePlrLq1KOpBuY9cdq9TWH9g1Iw0ybIcel2SB9FpMeQgbcvail2OTNV7KFRFO2+UFxzOBMlyVBH/UQRHrHtHJlsPbBsWPBNhOKULI+m8rvH4x4OwrVJmj4jp1UljZySmW5gH7KhHrLt2YgKtmOHJGWNm6o+Hj9lKAr/uTFLsk8zbGqsuhbUsNVZuXmJlcvPt2aZPEu+lvxjY+09jWqYf21yGLsLuOSE43IBs52xx8XElQPMR5qllOpUCFEWOhB5Qu+7n1dcUo+JN4Bms1XbvW6tMInqngzA89UkjWcmaTncPwzZfwjPKjiWtTuJnMRekNylQU5vEuSSPR90fqBFsvwiFQWxzMLpLeXnBZNHqrZLjTEX/pfx9iWtYjnX55TqpWWemXc6/m0iyTz9qPLMtVKjT3lPyM7MSzjqSla2nCkqB5g26R6Rxr6Pg/sbUGjZf0mvvJfcv4L4/8AKmPMRFj5CBoaY5mJh2YX6RMOuLXbvKNyYBc7OTW6bfmnHEtiyAo6JHlCWZShoL25CDXUEoK28vuiWCCFxwKKbrUm/K+kAXVHhSCADrBrt5VcRSYFpKQAWyTfqYLsdCwWkgBKbGAJUtYt0gyDmFgNYK7wqGUwqAAnMo+UHNlNnWE7KK7jl1hQoGW99IdioIyqygAoecc6ArNxi0GSwQABbWBU3rY9IYqEmiQvL0jS+zJRTXNtNCZV81JuKnV//EkqjNjGtdmiuyWEqhiXFE5a8rSltsg+04tQAT8bQRKG/alxKMTbZa4+09vZaSySbFjp6sEK/wARMZTuydYXqMy5Oz7048RvXnFOLIFgSokn84DMOUJgNlBSz34cMBQFiqECVNrtkhyQoIByQAwxsXUgKuAOcApeU5W3Qq55QYJbXcI0sIS3aQpKQmxJ5xQrHMmDrmIAPKBU2tSyLlNvDW8FbSpKcpSRY6HxhZsrClWUUHqFQvYBw2Te57sIkLsbJteH0y2tBfA8bmGjiHENgqPf5QrEhu4lQIKTeClu6QXR1gwsQdeUFK7kp5whg9L+x9GNK7NdA+XtrNMzD1Uhedc/g7v+MpjNBzv18I9GdjeSEq3iTEL2gQlLAP1RxrP4QmVAhe2fiFM/jeQoLSgpNOlQpdvpr1IjC92nLFg2jVZWIcb1qtLUVekzalIv0SNAPwiAyKhoTQ2XdAUoX0EaTt22hIxwxh2Wl3lOM0uTDWqctlWAOnXkNYz/ADLVooC0DumVd6KQhihChe3MwdxtamUqCeEGxhyJU3zJUY5LSkXYz3CtYBDRQRmAUNAIVlGw6tLdu8sD8YFUqpau9oOUAguyrwXe+QxNFG39qXE9PmlYdwpTZgus0eSSggdy9rflGIuAK0EHrE+9Up9c2+46tShYbxeYgDkLwkyc3OLZIcjcosnUdYBtRLebmrpeEwlxxxQTciAyFBspRuDyiShdLTryFlbY0OvvgbkKLYSALdIblasxspQB5i8LTLiFZQwlQIGp8YAFmJmYYlX5ZpaQ0+BnBQCSQbixIuPhaC/ud+zrCIJtzgc3iYEwBdNnciRaFG0uE5bw2zrW5e0LhWU5iYAFll1QQhNxfraAyrJVnvdPlzg7b4OgWdO7BHFrUDdas0MQjlOb2oVEw80hxnUJPPKe98I4D7UG3V9YAGzYKzygMmVzPC7ZCbx0u3v3i30hUFhFtk6wdpJGhhzYBm2n84v8rsbxXUMFtYll/R8jg3jctvPXLT42iJ5YY/rdFxxyn9KKQwJNqnuzG8ZLrjmTd5+XneGqkAqBEJLSUtlJFiDqIMy5m562i7IHky0oheUjyvBnJdLiG1b0A21EcpLSd2paVZFp4BytBZdaAghepvDEKPPbsFPjEe8spN9YnF021Kaq7+9EpvN2Prrte3j8Yg1b4k2GkTEEAnLbUwQqRfQ69YJlcSLmxvBT3xoIBi6Rciw1j1Nan4A7MY9epioVVmw8S65p/lEeW6QVzFXl2VCyVuhMbP2p6ykLw/htDrg9EYDjg6XtEpFJGOISBmA1N4CYAAStHXQwRuYDKlOAZha339YS3xNgRoo/dFJUSKLQpKNVWhIotZWbNCq1AIsTmhLMOkNMBwXyWwkC0JC4N8t4BIB4rwDqwrTUQwDbxOUC+pg6wSBwAiG6V+AP3Qup0lIB0gAKEtqJG71Md6Md2cqLfGBYWlClEm5hRu5OYnT3wANltOoVwWT5wDjSja6uLxh4tRIspNh0gqUWVqLpgEMtwc+q9Y5tl1Cjwkg+cOXEpN1X1EC2pS05RzHW0Kh2MVh5I7hAgpuoakXh0p8puhagfhCDoXmziwEKh2AhJuBntCqkJA1XeE0NlagoqhUp48uYfGBgcx3Tu4WY0Ud7ElT8MYinKcKjJUWemJNQcKHmmFKQrd6uWIHs9fDrDR2QqJk2p1Ui+iWdUpDbxQcq1JtmAPlcXh+hMburV+z7sc24PY70SL9DrTCact6kzyGqkjPIrLCrTPHk9Xpx8Wml4czGEMRyeLJbC09SJqTq80ttDMs8jKpRX3YbAgVXHF4wQ3QbcrxLV2nKo9Zm6Y84HXJR9TDikIUmxTz0UAfwiQqOCMWsVOkyUzh6faeq+tObW3YzQt7HjzEA6IC5tzjV6JtzrlMwO3h8U2XemWGdyxOLUeBNrAlPUgctbeUUdrAuLVYoOGfkGdFVCM/o2Tit435ZfrXt5wnSMK4mqkxNsSNEm31yTgamUpTq0s3sFA8u6fujGeKE/qVmmOThdEKp5S1EkaqOsLSze73h8UGLBT8JYmm8OP4mlKLMO0lk5XZi6ciMvP46phhUqRUafSZWdm5SYYlKhmXLOuN2S6AbHKeovGtmbREuTOcEKcI6/CFW5hA5pC78jDRbNymywvS/x8IBAUlNsphWKizT8w7P0Bt2dVvVtPKZQRpZBTe0QW86RodQThuZ2fSDUjKPonU5zMzBduHFjrltpGdlvU2giIUTkPCpv/SEy22u5CbEQRPCMy82ve844lIOVOby8oBhWluS7zbjSsq215wfAw7r1UqNen1T9Vm3JqaUAC4s3JAhgrKoWSYTSVtm6YLGHUVFtdh3Tb4HrBA6UryqFwRB0uHKQsc4K2elrk8od2FHF1ANrGODtgSkXhKyrnMIMw2q5IMKgFpaZSpRzjLDpCEzBshSRDJF0qOZF4IQsq4bogsKJlyQfCBZaDbzhs/LTLaCopSfDWGSS4TxOL++FFBe74XFkDxhpioOF3TrYGALiQniXCA3ixpc/CA3brpyZFEjwEUFDtx1sBIzgn3xyHm8/PTwhBMlOjiTKPn+AwIk54qzKl3U/wABiWwoUXMspXYXtHJmrKui2X3QiuTmy5qy5/dMKNyMzY+rXfwsYLCgH0hVlI5wdxd2QFWEKehzKAM7ah43grraFWSoEDrBQWNUryapubwIdGa6km8OkNSbffU4IKthC12bJPheALNv2V7XMO4Z2aM4ZnWJsvqTP51JazBBfQpPj1GWKNMV/Dj2x2m0J2dnmq3TJyZmG2RK3afD2703mbhtkPQxSfQ3ifVgqh01Sqm+QlinzLx8ENKV+Qh2FmoYt2iYXqNDwXJyDNQDmGZqWylaE2caAaLhSbjLxI5WPjeJLEe1LDlS2zUfF7TNSNLpMs4WwtpCXnHhvFICRc5BnXzufG0Y5MSU1Lvrl5iUfl3WzZaHWykg+4w2UFCGwssu1Ct0+vY/q1bprbzbFQe9IKHQApKlJGYaE3sq4v152EXOsbS6XN7VcMYm9BUaXRUSyVhuXSl5zdspSrNrxa3tGSZXN4k2gyi4CrTlEpg2bXK7UcPf8UJjEM+xP/Jk5Q009bctLJvLrTlzZUqVbJw25+1BcDbYqLRMSYuqk9T50s1+cLwaby9yzmbr3u7GLJbO91g4a9Zyh3Yi1UzEUqxssreF1IfM1P1KUmWlpPClDaV5gffmH3RYtpmMMOYlwFhvDtFl55iYoQQM0z3VpLCUuW109Yn484zYy0wCClV02gd2oOAHmRaJXQ7CMDi4x90GcsDw8ody9PmDMNHelr93pGh4LwDLVOTdnarNF1SlBKQhCl2IvmvoLcxADZ0t/wDatY//AHhX/wDSuM1a5n7cdHQkDE181/ahOZ5TP2Y6OjQQ2kfagyeZjo6MyhYd1P8A7kHT+tr98dHQAN1cjAJ+bjo6KAkH/wBTR74B/uI90dHRCAeM/wBPyh633Y6OikJliwv+up/34Q0mv1s+/wDkY6OiiSImfnnvdEK7yPvjo6EygVf9v8hCx/Wf4h+Yjo6JRYoP1s++OqHzp90dHRbMxnO/q7/2D/KBY7v8KP5x0dCQEyx+rtfa/lFywd/9Wlftfyjo6KQDbal/901D7Zih1D5qOjoJCQkf2cEd5Ljo6JGwz/eag7/WOjoaGPGPmlfYhu5+tp/hjo6EBeD/APSEf+wr/NGjO/qUl/7CY6OgkM//2Q==</binary>
</FictionBook>